Bude-li vydáno nařízení podle § 12, odst. 7., obsahujž příslušnou úpravu nemocenského.
Nemocenské nepřísluší za neděli, pokud neschopnost ke práci netrvá déle nežli 14 dní leda že pojištěnec, požívající týdenní (měsíční) mzdy, vykonával práce nebo služby po sedm dní (měsíc) (§ 12, odst. 2.). Nemocenské se neposkytuje za poslední den neschopnosti ke práci, nepracuje-li se toho dne.
II. pomoc v mateřství pojištěnkám, a to:
1. zdarma pomoc porodní asistentky a je-li toho třeba - pomoc lékařskou (pomoc při porodu),
2. peněžitou dávku rovnou nemocenskému (I., č. 2) šest týdnů před porodem a šest týdnů porodu, nemá-li pojištěnka bez toho nároku na nemocenské a nekoná-li námezdní práce k době, po kterou pojištěnka požívá této dávky před porodem, nepřihlíží se při výpočtu ochranné lhůty podle § 27, odst. 4. a 5.;
3. vedle toho peněžitou dávku rovnou polovičnímu nemocenskému (I, č. 2) matkám, které své děti samy kojí (příspěvek za kojení), až do uplynutí 12 týdnů po porodu.
Ustanovení č. 1 vztahuje se také na případy potratu.
Dávku, uvedenou pod č. 1, jest poskytovati také manželce pojištěncově, a to i tenkráte, když manžel zemřel v době devíti měsíců, počítaje zpět od porodu.
III. pohřebné (náhradu pohřebních výloh), a to:
1. ve výši třicetinásobné střední denní mzdy pojištěncovy, zemřel-li pojištěnec dříve, nežli uplynulo šest měsíců ode dne, kdy vyčerpal nárok na nemocenské. Pohřebné nesmí býti nižší nežli 150 Kč. Nárok na pohřebné mají příslušníci rodiny (§ 96), kteří vypravili pojištěnci pohřeb. Není-li jich, jest použíti pohřebného až do výše útrat pohřbu k úhradě jich,
2. zemřel-li příslušník rodiny (§ 96) nejvýše dvouletý, pohřebné, patřící pojištěnci, jenž vypravil pohřeb, stanoví se na 60 Kč; jde-li o úmrtí příslušníka nepřekročivšího 14. rok, na 180 Kč, a jde-li o úmrtí osoby starší, na 250 Kč. Pohřebné za příslušníka rodiny nesmí však býti nikdy vyšší, nežli by bylo pohřebné za pojištěnce podle č. 1.
Sbíhá-li se nárok na pohřebné podle tohoto zákona s nárokem na pohřebné podle právních předpisův o pojištění (zaopatření) dělníků pro případ úrazu, zaniká nárok podle tohoto zákona až do výše nároku podle předpisův úrazových.
§ 96.
(1) Za příslušníky rodiny podle tohoto zákona se pokládají tyto osoby, které žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem, jsou převážně odkázány výživou na jeho mzdu a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění:
a) manželka (manžel),
b) děti manželské i nemanželské, nevlastní, osvojenci a schovanci - do dokonaného sedmnáctého roku,
c) starší děti, vnuci, dále sourozenci, rodiče, děd a bába, tchán a tchyně, kteří s pojištěncem žili ve společné domácnosti aspoň šest měsíců, nežli nastal pojistný případ.
(2) Požadavku společné domácnosti není na újmu, když manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně k vůli výchově dětí, z důvodu bytové tísně, zdravotních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů, nesouvisejících s jejich osobními vztahy.
§ 97.
(1) Nárok na dávky nemocenské počíná zásadně dnem, kdy nemoc byla nemocenské pojišťovně hlášena.
(2) Prokáže-li pojištěnec nade vši pochybu dřívější počátek nemoci, spojené s neschopností k práci, a začátek lékařského ošetřování, jakož i okolnost, že mu bylo včasné hlášení znemožněno, je mu poskytnouti dávky, nemocenské i za dobu dřívější, nikdy však za dobu delší, nežli čtrnáct dní před hlášením nemoci.
(3) Nároku na dávky rodinného pojištění lze však nabýti teprve po uplynutí čtyř týdnův ode dne, kdy pojištěnec stal se povinně pojištěným, nárok na tyto dávky trvá, pokud pojištěnec je pojištěn, nebo pokud má nárok na nemocenské nebo na dávky je nahražující, anebo pokud neuplynula lhůta uvedená v následujících odstavcích.
(4) Osobě, jež přestala vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné - mimo případ služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných - pokud je bez výdělku nebo nepožívá důchodu podle tohoto zákona ani důchodu uvedeného v § 126 a zdržuje se v území republiky Československé, vzniká nárok na dávky, uvedené v § 95, nastal-li pojistný případ ve lhůtě, rovnající se době, po kterou osoba tato naposledy nepřetržitě vykonávala práce nebo služby povinně pojištěné, avšak nejvýše ve lhůtě šesti týdnů (ochranná lhůta).
(5) Počne-li osoba nezaměstnaná v této lhůtě vykonávati znovu práce nebo služby, povinně pojištěné, nemůže býti zkrácena ochranná lhůta dobou výkonu jich.
§ 98.
Onemocněl-li pojištěnec, jemuž bylo poskytováno nemocenské, nejpozději do osmi týdnů po té, kdy výplata nemocenského byla zastavena, poznovu touže nemocí, je toto onemocnění, pokud je spojeno s neschopností ke práci, považovati za pokračování onemocnění dřívějšího.
§ 99.
Změny ve mzdě, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí, zakládající nárok nebo v době, kdy již dávky se poskytují, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru, totéž platí o změně ve mzdě při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je přihlížeti k takovým změnám, způsobeným tím, že pojištěnci dostalo se po ukončení učňovského poměru (§ 12, odst. 4.) vyšší mzdy, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.
§ 100.
Pojištěnec, jenž si přivodil nemoc zaviněnou účastí ve rvačce, nebo jehož nemoc prokáže se jako bezprostřední následek opilství, nemá nároku na nemocenské.
§ 101.
Nemocenská pojišťovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 95 II), může vyžadovati od pojišťoven, u nichž byla pojištěna podporovaná nebo její manžel v posledních devíti měsících před porodem, poměrnou náhradu nákladů podle doby onoho pojištění a podle mzdové třídy, v níž podporovaná byla pojištěna u dotyčné pojišťovny, nemocenská pojišťovna nemůže vyžadovati náhrady podle vyšší mzdové třídy, nežli podle níž sama poskytuje dávky.
§ 102.
Nemocenská pojišťovna jest oprávněna podle všeobecných (rámcových) pravidel, vydaných Ústřední sociální pojišťovnou, stanoviti předpisy o hlášení nemoci, o chování se nemocných a kontrole jich, kontrolovati nemocné a dáti je navštěvovati i v bytě svými důvěrníky. Vzepře-li se nemocný dozoru nebo neřídí-li se těmito předpisy, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo z části odepřena.
§ 103.
Okresní nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetření (§ 95, I., č. 1) a pomoc při porodu (§ 95, II., č. 1) také pojištěnci (pojištěnce) jiné nemocenské pojišťovny a oprávněným příslušníkům jeho rodiny, pokud v jejím obvodě se zdržují, a kontrolovati je, nutno-li to nezbytně nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pojišťovna. Tato je povinna nahraditi nutný náklad. Jde-li o osobu, pojištěnou u zemědělské nemocenské pojišťovny neb o příslušníka rodiny, stíhá povinnost uvedená v první větě zemědělskou nemocenskou pojišťovnu.
Omezení a zvýšení dávek.
§ 104.
Stanovami nemocenské pojišťovny může býti určeno, že
a) pojištěncům, kteří v případě onemocnění mají vůči zaměstnavateli nárok na vyplácení plné mzdy nebo na bezplatné naturální opatření (stravu nebo byt a stravu), může býti vůbec nebo z části odepřeno nemocenské, pokud toho požívají, v tomto případě jest stanoviti přiměřeně nižší pojistné, odpovídající hodnotě poskytovaných dávek podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna,
b) pojištěncům, kteří jsou současně i jinak pojištěni pro případ nemoci nebo mají nárok na požitek mzdy nebo její části i v době nemoci a tento jinaký pojistný nebo služební poměr neoznámí pojišťovně ve třech dnech po nastalém onemocnění, sníží se nemocenské, tak, aby nepřevýšilo hotové mzdy pojištěncovy dohromady s podporou, plynoucí z tohoto jiného pojištění, nebo s vyplácenou mzdou;
c) těhotným a šestinedělkám je poskytovati dávky podle § 95, II, č. 2 a 3 jen tenkráte, byly-li za posledních dvanácti měsíců před porodem aspoň 6 měsíců povinně pojištěny.
§ 105.
(1) Stanovami nemocenské pojišťovny může býti bez újmy ustanovení §§ 159, 178 a 179, dále určeno, že:
a) denní nemocenské se zvyšuje v I. mzdové třídě až do Kč 3.60, v ostatních mzdových třídách pak až do 90% nižší hranice denní mzdy mzdové třídy,
b) nemocenské se zvyšuje o 10%, trvá-li neschopnost ke práci déle třinácti týdnů, o 20% svého základu, trvá-li déle dvaceti šesti týdnů, a o 30%, trvá-li déle nežli třicet devět týdnů,
c) nemocenské se zvyšuje až o 10% pojištěncům ženatým (vdaným), až o 20 % pojištěncům, pečujícím o čtyřčlennou rodinu, a až o 30% pojištěncům, pečujícím o rodinu ještě větší, za člena rodiny je v tomto případě pokládati jenom manželku (manžela) a děti (§ 96) do dokonaného sedmnáctého roku,
d) pohřebné se zvyšuje až na čtyřicetipětinásobnou střední denní mzdu,
e) těhotným ženám a šestinedělkám z kruhu rodinných příslušníků poskytuje se nejvýše po dobu uvedenou v § 95, II, č. 2 a za podmínek tam uvedených až polovice nemocenského pojištěncova,
f) příspěvek za kojení poskytuje se až do dvaceti šesti týdnův, a to i rodinným příslušnicím, až do jedné čtvrtiny nemocenského, jehož pojištěnec požíval nebo na něž by měl nárok,
g) za účelem rekonvalescence poskytne pojišťovna ošetřování v ozdravovnách a ošetřovnách, jakož i léky a terapeutické pomůcky až do jednoho roku po skončení lékařské pomoci,
h) pojišťovna poskytne pomocné prostředky proti znetvoření a zmrzačení.
(2) Ústřední sociální pojišťovna může uložiti všem nemocenským pojišťovnám určitých správních obvodů, aby zavedly vyšší dávky, uvedené pod písm. g) a h), nebo některé z nich, je však povinna uhraditi polovici nákladu tím vzniklého.
Oddíl druhý: O dávkách pojištění invalidního a starobního.
Všeobecné.
§ 106.
Ústřední sociální pojišťovna jest povinna poskytovati:
a) důchod invalidní a starobní,
b) příplatky vychovávací k těmto důchodům,
c) důchod vdovský a vdovecký,
d) důchod sirotčí,
e) odbytné.
Doba čekací.
§ 107.
K nabytí nároků na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby
a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky,
b) u dávek vyjmenovaných v bodech a) a d) a u odbytného v případě § 121, odst. 2, uplynula dále lhůta čekací, to jest 150 příspěvkových týdnů (§ 108), z nichž musí spadati alespoň třináct týdnů do povinného pojištění posledních dvou let před nápadem dávky. Vykazuje-li pojištěnec vedle týdnů povinného pojištění též příspěvkové týdny pojištění dobrovolného, počítají se vždy dva týdny dobrovolného pojištění za jeden týden povinného pojištění. Ustanovení toto nevztahuje se na dobrovolné pojištění dělníků sezonních, pokračujících dobrovolně v pojištění mimo sezonu.
§ 108.
(1) Příspěvkovými jsou týdny, za které se stalo splatným pojistné na základě pojistné povinnosti, byl-li pojištěnec k pojištění přihlášen dříve, nežli nastal pojistný případ.
(2) Za příspěvkové týdny dobrovolného pojištění se počítají jen týdny, za které bylo zaplaceno pojistné.
Důchod invalidní.
§ 109.
(1) Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním.
(2) Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolaní vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.
§ 110.
(1) Požitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li to zjistiti, považuje se za den počátku invalidity den, kterého došla nemocenské pojišťovny žádost za důchod invalidní.
(2) Požitek invalidního důchodu zaniká smrtí oprávněné osoby nebo takovým zlepšením jejího stavu zdravotního, že již nelze mluviti o invaliditě.
§ 111.
(1) Důchod invalidní skládá se z částky základní a z částek zvyšovacích.
(2) Základní částka činí ročně 500 Kč.
(3) Částky zvyšovací vyměří se jednou pětinou ze zaplaceného pojistného.
Důchod starobní.
§ 112.
(1) Důchod invalidní přísluší pojištěnci bet ohledu na invaliditu jako důchod starobní, do konal-li pojištěnec šedesátý pátý rok věku svého a nevykonává-li prací nebo služeb po vinně pojištěných podle tohoto zákona nebo podle právních předpisův o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců neb o pojištění u báňských bratrských pokladen. Výkon těchto prací nebo služeb není na závadu nároku na výplatu starobního důchodu, nevydělává-li pojištěnec ani jedné třetiny toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož odboru s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.
(2) Požitek důchodu starobního počíná dnem splnění podmínek v odstavci 1. uvedených a končí odpadnutím těchto podmínek nebo úmrtím oprávněné osoby.
Příplatky na děti k důchodu invalidnímu a starobnímu.
§ 113.
(1) Má-li osoba požívající důchodu invalidního nebo starobního dítě nebo děti mladší sedmnácti let (§ 96, odst. 1., písm. b)), zvětšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí za každé dítě jednu desetinu důchodu.
(2) Požitek příplatku tohoto počíná současně s důchodem, případně dnem narození dítěte, a končí dnem, kdy dítě dosáhlo 17. roku nebo kdy dříve se provdalo nebo zemřelo.
(3) Osiřelé vnuky do sedmnácti let, kteří jsou výživou převážně odkázáni na důchodce, považovati je za děti ve smyslu tohoto paragrafu.
Důchod vdovský a vdovecký.
§ 114.
(1) Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod, když v době jeho úmrtí jest anebo později se stane invalidní, a to po dobu invalidity.
(2) Za invalidní podle tohoto zákona se považuje vdova, která pro nemoc nebo jiné vady tělesné neb duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jejím silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu životnímu postavení vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravá žena toho druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.
(4) Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku zcela nebo převážně vyživovala rodinu, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky invalidní (§ 109), po doba inraliditv.
§ 115.
(1) Nároku na důchod vdovský nemá vdova,
a) byla-li z vlastní neb oboustranné viny soudně rozvedena nebo bylo-li manželství soudně rozloučeno nebo prohlášeno za neplatné,
b) byla-li rozsudkem trestního soudu usvědčena, že zavinila nebo spoluzavinila smrt manžela,
c) bylo-li manželství uzavřeno v době, kdy pojištěnec požíval již důchodu invalidního nebo starobního.
(2) Ustanovení odstavce 1. platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.
§ 116.
Důchod vdovský (vdovecký) činí polovinu důchodu, jehož požíval pojištěnec (pojištěnka) nebo na nějž měl nárok.
§ 117.
(1) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) počíná dnem, kdy byly splněny podmínky pro nápad stanovené (§ 114).
(2) Požitek důchodu končí, zlepšil-li se zdravotní stav důchodcův tak, že již nelze mluviti o invaliditě, nebo vstoupí-li důchodce znovu v manželství nebo zemře-li.
(3) Provdá-li se vdova znovu, obdrží jako odbytné trojnásobnou roční částku svého vdovského důchodu.
Důchod sirotčí.
§ 118.
(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší sedmnácti let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojitelích pouze tehdy, nemají-li nároku po svých vlastních rodičích a bylo-li mimo to osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejich smrtí. Schovanci mají nárok na sirotčí důchod po rodičích, jimž byli svěřeni, pouze tehdy, nemají-li nároku po rodičích tělesných a byli-li u rodičů převzavších vyživování bezplatně alespoň půl roku před nápadem důchodu těmto rodičům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážně na ně odkázáni.
(2) Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší sedmnácti let, kteří byli výživou převážně na něho odkázáni, mají tito vnukové nárok na důchod sirotčí, pokud není nejvyšší přípustná výše důchodu sirotčího (§ 120) vyčerpána již dětmi zemřelého.
§ 119.
Požitek sirotčího důchodu počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče, po případě pozdějším dnem narození dítěte a končí dokonaným 17. rokem věku nebo dřívějším provdáním aneb úmrtím dítěte, neb odpadla-li jiná z podmínek uvedených v § 113.
§ 120.
(1) Důchod sirotčí činí pro jednostranně osiřelé dítě jednu pětinu, pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny invalidního nebo starobního důchodu (bez příplatku podle § 113), jehož pojištěnec v době úmrtí požíval nebo na nějž měl nárok. Oboustranně osiřelému dítěti, jehož oba rodiče byli pojištěni, vyměří se důchod sirotčí dvěma pětinami vyššího důchodu.
(2) Úhrn všech důchodů sirotčích nesmí činiti více nežli důchod, jehož zemřelý (odst. 1.) požíval nebo na nějž měl nárok, zvýšený o příplatky podle § 113. činí-li více, sníží se jednotlivé sirotčí důchody poměrně.
Odbytné.
§ 121.
(1) Zemřel-li pojištěnec dříve nežli uplynula doba čekací (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního invalidního důchodu, na nějž by pojištěnec měl nárok, kdyby byl dokonal čekací dobu ve mzdové třídě, v níž byl pojištěn v době úmrtí.
(2) Zemře-li pojištěnec po uplynutí doby čekací nebo zemře-li důchodce, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, není-li tu nároku na důchod vdovský nebo vdovecký. Nabudou-li tohoto důchodu v době pěti let ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), zaúčtuje se vyplacené odbytné na důchod.
(3) Pozůstalými podle předchozích odstavce rozumějí se manžel, děti, rodiče nebo sourozenci zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, děti před rodiči a tito před sourozenci.
(4) Rodiče a sourozenci mají však nárok na odbytné jenom tenkrát, žili-li s pojištěncem (důchodcem) ve společné domácnosti aspoň půl roku přede dnem úmrtí a byli-li na něho výživou převážně odkázáni.
§ 122.
Nárok na odbytné musí býti uplatněn do roka po smrti pojištěncově, jinak zaniká. Státní příspěvek.
§ 123.
(1) Stát poskytuje k zákonnému důchodu příspěvek, který činí ročně
u důchodu invalidního a starobního 500 Kč,
u důchodu vdovského a vdoveckého 250 Kč,
u důchodu jednostranně osiřelého dítěte 100 Kč,
u důchodu oboustranně osiřelého dítěte 200 Kč.
(2) Úhrn státních příspěvků k důchodům sirotčím nesmí převyšovati 500 Kč ročně.
(3) K dávkám podle §§ 113, 117 odst. 3 a 121 se neposkytuje státní příspěvek,
(4) Státní příspěvek se neposkytuje důchodci, jehož příjem, nečítaje v to důchody podle zákonů sociálně pojišťovacích, přesahoval v uplynulém berním roce částku, prostou daně z příjmu.
(5) Má-li osoba, oprávněná k důchodu podle tohoto zákona, též nárok na požitky podle zákona o válečných poškozencích neb na jiné požitky odpočivné a zaopatřovací podle veřejnoprávních předpisů z pokladen veřejnoprávních, vyplácí se státní příspěvek pouze potud, pokud převyšuje tyto požitky.
(6) Cizí státní příslušníci mají nárok na státní příspěvek jen tehdy, je-li v jejich vlastí rovněž provedeno invalidní a starobní pojištění a je-li tam občanům Československé republiky poskytován státní příspěvek k jejich důchodům.
(7) Státní příspěvek vyplácí Ústřední sociální pojišťovna současně s důchodem v měsíčních stejných lhůtách. Ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí upraví způsob vyúčtování státního příspěvku.
Věcná plnění místo peněžitých.
§ 124.
Na místě důchodu může býti důchodcům s jejich souhlasem poskytnuto bezplatné zaopatření v útulcích pro invalidy neb osoby staré, sirotčincích a podobných ústavech, notoričtí pijáci mohou býti i proti své vůli umístěni v ústavu pro ně vhodném. Ústřední sociální pojišťovna může osobám uvedeným v § 121, jež důchodce zcela nebo převážně vyživoval, poskytnouti podporu až do poloviny důchodu.
Konkurence s jinými požitky.
§ 125.
Požívá-li osoba, oprávněná k důchodu z pojištění invalidního a starobního, současně nemocenského (§ 95), může vyžadovati výplatu důchodu onoho pouze, pokud důchod převyšuje nemocenské.
§ 126.
(1) Požívá-li osoba, oprávněná k důchodu pojištění invalidního a starobního důchodu podle právních předpisův o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců neb o pojištění u báňských bratrských pokladen nebo nabude-li takového důchodu, může vyžadovati jen potud výplatu státního příspěvku a důchodu
a) invalidního, pokud invalidní důchod a státní příspěvek s důchodem, vyměřeným podle uvedených právních předpisů, nepřevyšuje dvou třetin střední mzdy mzdových tříd, do nichž byl důchodce zařaděn v době dvou let před nápadem důchodu invalidního, převyšuje-li důchod invalidní sám o sobě tuto částku, je z něho vyplatiti pouze část, o niž je vyšší, nežli důchod konkurující,
b) starobního, pokud tento s některém z uvedených důchodů nepřevyšuje plné mzdy, uvedené pod lit. a),
c) vdovského (vdoveckého) a sirotčího, pokud tento převyšuje příslušný důchod podle uvedených právních předpisů.
(2) Důchod podle tohoto zákona a státní příspěvek snižují se v takových případech o částky, které jsou v témže poměru jako důchod a státní příspěvek.
§ 127.
Požívá-li vdova (vdovec) důchodu invalidního nebo starobního podle tohoto zákona nebo nabude-li ho, může vyžadovati výplatu důchodu vdovského (vdoveckého), jen pokud tento jest vyšší onoho.
Pojištění jiných dávek než povinných.
§ 128.
(1) Pojištěnec může získati v pojištění invalidním a starobním (§ 106 písm. a) až e)) nároky na zákonité dávky ve vyšší výměře neb i za jiných podmínek, po případě též spojené s pohřebným, odvádí-li pojistné k tomu cíli zvláště stanovené.
(2) Ústřední sociální pojišťovna může pojišťovati na dávky zákonité a na dávky, uvedené v odst. 1, také skupiny osob, nepodléhajících pojistné povinnosti.
(3) Toto pojištění provádí Ústřední sociální pojišťovna ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.
(4) Pojistné pro toto pojištění možno odváděti buď jako běžné příspěvky nebo vklady jednou pro vždy nebo oběma způsoby.
(5) Běžné příspěvky jsou splatné týdně neb v delších časových obdobích.
(6) Podmínky pro toto pojištění jednak pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní), jednak pro celé skupiny (pojištění souborné) jakož i příslušné pojistné sazby a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.
(7) Na pojištění podle odstavce druhého nevztahují se ustanovení § 254, odst. 1.-3.
Zachování nároků z pojištění.
§ 129.
(1) Nároky, získané uplynutím aspoň čekací doby (§ 107), mohou se uchovati ve výši, která odpovídá převodní částce podle § 240, přes lhůtu, stanovenou v § 130 bez jakéhokoli časového omezení placením uznávacího poplatku 10 Kč ročně.
(2) První uznávací poplatek jest splatný dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v § 130.
(3) Toto zachování nároků zaniká, zůstane-li pojištěnec se zaplacením uznávacího poplatku déle než 3 měsíce po jeho splatnosti v prodlení, anebo došlo-li k převodu podle §§ 240-242.
§ 130.
Dávky z pojištění invalidního a starobního napadají také, nastal-li případ pojistný v době jednoho roku ode dne, kdy pojištěnec přestal býti pojištěn, nevznikla-li v této době povinnost vydati převodní částku podle §§ 240 až 242.
§ 131.
(1) Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, nežli vznikla pro Ústřední sociální pojišťovnu povinnost vydati převodní částku podle §§ 240-242, započítá se mu doba jeho dřívějšího pojištění jen tehdy, přestal-li prve býti pojištěn proto, že mu napadl důchod invalidní, nebo trvalo-li přerušeni nejvýše deset let ode dne zániku pojištění.
(2) Byla-li tato doba kratší nežli 5 roků, stane se tak bezpodmínečně, byla-li delší, stane se tak jen tenkráte, získá-li pojištěnec v pojištění znovu alespoň 40 týdnů.