Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Způsob a doba výplaty dávek.

§ 132.

Peněžní dávky zarovnávají se na 10 haléřů tak, že částky do 5 hal. zůstávají nepovšimnuty a vyšší částky zvyšují se na 10 hal.

§ 133

(1) Peněžité dávky pojištění nemocenského mimo pohřebné vyplácejí se týdně pozadu.

(2) Důchody invalidního a starobního pojištění vyplácejí se v měsíčních obdobích napřed. Skončí-li právo k důchodu v tomto období, nevracejí se přijaté částky.

(3) Pohřebné a odbytné vyplatí se po předložení dokladův, osvědčujících nárok.

Kdy dávky nebudou vypláceny.

§ 134.

(1) Pojistné dávky nebudou vypláceny, pokud oprávněný

a) odpykává trest na svobodě, trvající déle nežli jeden měsíc, nebo jest v donucovací pracovně nebo v jiném ústavě, jejž vláda určí nařízením,

b) je déle nežli jeden měsíc ve službě vojenské.

(2) Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 96, anebo kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně jeho nárok, pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, č. 503 Sb. z. a n. nebo ze dne 18. března 1921, č. 503 Sb. z. a n. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.

(3) V případech, zasluhujících zvláštního ohledu, může Ústřední sociální pojišťovna i jindy naříditi dodatečné vyplacení zadržených peněžitých dávek zcela nebo z části.

Změna dávky.

§ 135.

(1) Změní-li se poměry, rozhodné pro vyměření dávky, nebo zjistí-li se dodatečné, že dávky byly přiznány na základě omylu ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období § 133, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno, zvýšiti dávku je však ode dne, kdy nastalá změna poměrů byla pojišťovně hlášena, po případě ode dne, od něhož byla vyplacena dávka mylně vypočítaná.

(2) Vrácení přijatých dávek může býti vyžadováno, jen když pojištěnec nebo důchodce přivodil přiznání dávky tvrzením nepravdivých směrodatných okolností nebo zatajením skutečnosti, že požívá jiného důchodu, uvedeného v § 126, nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávku trestným jednáním.

Promlčení nároků.

§ 136.

Není-li v tomto zákoně něco jiného ustanoveno, promlčuje se právo na přiznání pojistné dávky v pěti letech ode dne, kdy nastal případ pojistný, nárok pak na výplatu jednotlivé splátky její v jednom roce ode dne jejího nápadu.

Uplatňování nároku.

§ 137.

(1) Nárok na přiznání dávek podle tohoto zákona může uplatňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce, nejde-li o případ, uvedený v § 244. Nezletilec, dosáhnuvší sedmnáctého roku, může jej uplatňovati sám, za zákonného zástupce nezletilců mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež.

Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

§ 138.

(1) Manželka důchodcova, opatrovník jeho dětí, zákonný orgán pro péči o mládež nebo obec bydliště důchodcova může navrhnouti u okresního soudu důchodcova bydliště, aby tento určil osobu nebo korporaci, jíž má býti důchod vyplácen místo důchodce, je-li zřejmo, že vyplácením důchodu důchodci by nebylo dosaženo účelu, jemuž důchod slouží, nebo že by byly poškozovány zájmy členů důchodcovy rodiny (§ 121). Soud rozhodne usnesením po provedeném řízení nesporném podle předpisův o ustanovení opatrovníka.

(2) Vyhoví-li návrhu, jest určená osoba nebo korporace pak povinna, vynaložiti důchod ve prospěch důchodce a jeho rodiny. Důchod jí vyplácený je majetkem důchodce, ji svěřeným.

Neplatná ujednání o nároku.

§ 139

(1) Postup, zastavení a zabavení nároků padle tohoto zákona, pokud nejde o nároky, vyplývající z pojištění podle § 128, jsou nepřípustny a nemají právního účinku.

(2) Může se tak státi pouze až do polovice dávky k úhradě nárokův osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na po poskytnutí výživy.

§ 140

Rovněž jsou neplatna ujednání, která by omezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jejich příslušníkův.

Oddíl čtvrtý: Lékařská služba a léčebná péče.

Lékařská služba u nemocenských pojišťoven.

§ 141.

(1) Nemocenská pojišťovna je povinna za jistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Nemocenská pojišťovna může stanoviti, že tyto osoby mají vyžadovati pomoci od určitých lékařů nebo porodních asistentek, a že náhrady vzešlé povoláním jiných lékařů nebo porodních asistentek nebudou hrazeny, leč že šlo o naléhavý případ první pomoci. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu až do výše sazby sjednané s lékaři (porodními asistentkami), vykonávajícími u pojišťovny službu.

(2) Povinnost zaměstnavatele stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnancův není tímto zákonem dotčena.

§ 142

(1) Sjedná-li Ústřední sociální pojišťovna s organisací lékařskou smlouvu o zajištění lékařské služby pro celý obvod působnosti organisace lékařské nebo pro část obvodu, je tato smlouva závazna pro nemocenské pojišťovny a členy lékařské organisace tohoto obvodu, konající službu nemocenských lékařů.

(2) Podobné smlouvy možno sjednati s organisací porodních asistentek.

§ 143.

Nemocenská pojišťovna může z vlastního podnětu nebo na žádost nemocného neb ošetřujícího lékaře kontrolovati svými lékařskými důvěrníky, jak smluvní lékaři poskytují lékařskou pomoc pojištěncům a rodinným příslušníkům.

§ 144.

Nemocenské pojišťovně, ve které není zajištěno opatření lékařské služby, může Ústřední sociální pojišťovna dovoliti, aby po dobu tohoto mimořádného stavu místo pomoci lékařské poskytovala oprávněným osobám příplatek k nemocenskému, jejž Ústřední sociální pojišťovna současně určí.

Ústavní zaopatření.

§ 145.

(1) Nemocenská pojišťovna může místo dávek podle § 95, I. a II., čís. 1 a 2, poskytnouti na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici. V tom případě jest povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do nemocnice i zpět do jeho obydlí, byl-li nemocný propuštěn z nemocnice, ač není vyhojen, a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské (ústavní zaopatření).

(2) K odevzdání do nemocnice je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší sedmnáctý rok věku, může dáti svolení sám, za mladší nezletilé nemocné uděluje přednosta domácnosti.

(3) Svolení není však třeba,

a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,

b) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež v domácnosti nemocného nemohou býti poskytnuty,

c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,

d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře,

e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování.

§ 146.

Ústřední sociální pojišťovna může kdykoliv uložiti nemocenské pojišťovně v určitém případě, aby nemocný byl odevzdán do léčení v nemocnici; Ústřední sociální pojišťovna je však povinna nahraditi nemocenské pojišťovně zvýšený náklad tím způsobený.

§ 147.

Ústřední sociální pojišťovna může kdykoli převzíti nemocného do vlastního léčení. Učiní-li tak, přecházejí na ni povinnosti, jež mají nemocenská pojišťovna podle zákona a stanov vůči pojištěnci a jeho příslušníkům, mimo povinnost uvedenou v § 148. Nemocenská pojišťovna je však povinna nahraditi jí, co v takovém případě ušetřila na nemocenském.

§ 148.

(1) Odevzdala-li Ústřední sociální pojišťovna do léčení neb ošetřování v soukromé nemocnici pojištěnce, neschopného práce, je nemocenská pojišťovna povinna platiti Ústřední sociální pojišťovně, jsou-li tu podmínky § 95, po dobu tohoto ošetřování, nejdéle však po dobu stanovenou v § 95, I., č. 2, polovici nemocenského, druhou polovici pak pojištěnci, má-li pojištěnec příslušníky rodiny (§ 96), přechází tento nárok na ně. Uplatňovati jej může v tomto případě jen osoba, jež opatřuje domácnost pro oprávněné členy rodiny, kteří bydlí ve společné domácnosti.

(2) Pojištěnec nebo příslušníci jeho rodiny nemají však nároku uvedeného v odstavci 1., pokud léčený pojištěnec má vůči zaměstnavateli i v době ošetřování v nemocnici nárok aspoň na polovici mzdy.

§ 149.

(1) Je-li nemocný pojištěnec ošetřován ve veřejné nemocnici, je pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky § 95, nahraditi nemocnici pouze náklady za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do čtyř týdnů, to však i tenkrát, došlo-li k ošetřování ústavnímu bez souhlasu pojišťovny, příslušníkům rodiny pojištěncovy je platiti po tuto dobu polovici nemocenského.

(2) Trvá-li ošetřování pojištěnce déle nežli čtyři týdny, náleží nemocenské až do uplynutí lhůty § 95, I. č. 2., příslušníkům jeho rodiny (§ 96). Nemá-li jich ošetřovaný pojištěnec, náleží nemocenské po touž dobu jednou polovinou pojištěnci samému, jednou polovinou veřejné nemocnici.

(3) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici je nemocenská pojišťovna povinna platiti náklady ošetřovací podle poslední třídy až do výše peněžité dávky, na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok podle § 95, II., č. 2. Příslušníkům rodiny její jest patří dobu platiti polovici nemocenského.

§ 150.

Náklady za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích pojišťovna nemusí platiti. Poskytne-li se však na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování, je pojišťovna povinna nahraditi nemocnici určitou část nákladů za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do uplynutí lhůty § 95, I. č. 2. Výši této náhradové částky, jež nemá převyšovati úspory, které pojišťovna docílila ústavním léčením nemocného příslušníka rodiny, určí ministerstvo veřejného zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče.

§ 151.

Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny odůvodněného tímto zákonem, aby se odebral do nemocnice, nebo přeruší-li beze svolení pojišťovny předčasně léčení, může pojišťovna odepříti mu nadále nemocenské, nebo může je snížiti na polovici, má-li pojištěnec příslušníky rodiny uvedené v § 96 na tyto následky je však nemocného napřed upozorniti.

§ 152.

(1) Nemocným, kteří zůstali v domácím ošetřování, může býti přidělen školený personál ošetřovatelský, šestinedělky mohou býti odevzdány do ústavu pro šestinedělky, nebo do podobného ústavu, svolí-li.

(2) Na úhradu těchto náklady může býti súčtováno nemocenské (§ 95, I. 2.), po případě dávky podle § 5, II. 2. a 3. až do polovice.

§ 153.

Ustanovení tohoto zákona týkající se nemocnic vztahují se na léčebné ústavy vůbec.

Léčebná péče Ústřední sociální pojišťovny.

§ 154.

(1) Ústřední sociální pojišťovna může z moci úřední nebo k žádosti dotčené osoby nebo příslušné nemocenské pojišťovny místo dávek zavésti léčení, aby výdělečná způsobilost důchodcova byla obnovena nebo aby byla odvrácena nebo odsunuta invalidita, jed může vzniknouti z onemocnění pojištěnce, jeho manželky (manžela) nebo jeho vdov (vdovce).

(2) K tomuto účelu může Ústřední sociální pojišťovna zejména

a) dáti osoby ty na vlastní útraty do nemocnice, sanatoria nebo do jiného pro léčení vhodného místa, jakož i do ústavu pro rekonvalescenty, při čemž o svolení jejich platí obdobně ustanovení § 145;

b) nemocného po skončením léčení neb i za léčení na své útraty dáti vycvičiti pro jeho dosavadní neb nové zaměstnání,

c) pečovati o vhodné zaměstnání osob, jichž léčení bylo skončeno.

(3) Ustanovení §§ 148 a 151 jest obdobně použíti.

§ 155.

Pojištěnci, jenž bude podroben léčebné péči ve smyslu § 154, nesmí býti po dobu léčení neb z důvodu tohoto léčení zaměstnavatelem dána výpověď ze služebního poměru.

Lékárny.

§ 156.

Pojišťovny a jejich svazy jsou oprávněny zřizovati a provozovati ústavní lékárny za předpokladů zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, jímž bylo upraveno lékárnictví, pokud se týče zřizovati a provozovati domácí lékárny za předpokladu kap. XVI. zák. čl. XIV. z r. 1876 o úpravě zdravotnictví.

ČÁST ČTVRTÁ: O POJISTNÉM A O PENĚŽNÍM HOSPODÁŘSTVÍ POJIŠŤOVEN.

Oddíl první: O pojistném.

Pojistné a výše jeho.

§ 157.

(1) Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě státního příspěvku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných ku provádění tohoto zákona, opatří se pojistným.

(2) Úhrada dávek pojištění invalidního a starobního děje se podle zásad pojistné matematiky průměrným pojistným, které vypočítá se pro celek pojištěncův, odstupňováno pro jednotlivé třídy mzdové tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona, na náklady léčebné péče podle § 154 a na správní a jiné výdaje, přípustné podle tohoto zákona. Pro jiné účely nesmí býti pojistné vybíráno, ani ho nesmí býti používáno.

§ 158.

(1) Týdenní pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí

(2) Výše pojistného pro starobní a invalidní pojištění může býti měněna pouze zákonem na základě pojistné matematického zkoušení finanční rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny. Současně s pojistně matematickém zkoušením je provésti statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem očekávaným.

(3) Toto šetření je konati v obdobích nejméně pětiletých. Výsledek zkoušení předloží ministerstvo sociální péče Národnímu shromáždění.

§ 159.

Výši pojistného pro nemocenské pojištěni, jež nesmí přesahovati pravidelně 5% střední denní mzdy, stanoví Ústřední sociální pojišťovna. Ukáže-li se toho potřeba, může Ústřední sociální pojišťovna povoliti k úhradě povinných dávek výjimečně na přechodnou dobu zvýšení tohoto pojistného. Pojistné budil stanoveno v každé mzdové třídě ve stejném poměru ke střední denní mzdě.

Za kterou dobu pojistné se platí.

§ 160.

(1) Pojistné je platiti po dobu, po kterou pojištěnec

a) vykonává práce nebo služby povinně pojištěné,

b) nebyl odhlášen (§ 17), ačkoli byl přerušen poměr, zakládající pojistnou povinnost,

c) má nárok na mzdu, i když nevykonává prací nebo služeb povinně pojištěných nebo ze zaměstnání vystoupil.

(2) V případech odst. 1, písm. b) a c) nejí pojistné platiti, nastal-li v osobě pojištěncově pojistný případ, nebo byl-li pojištěnec přihlášen k pojištění jiným zaměstnavatelem.

(3) Ustanovení odst. 1, písm. c) nevztahuje e na případy, v nichž přísluší pojištěnci mzda podle § 1154 b) ob. obč. zák., případně podle § 6 zák. ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb. z. a n., podle § 8 zákona ze dne 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. o obchodních pomocnících nebo podle § 12 zákona ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z. o právních poměrech zaměstnanců na velkých statcích.

Kdo vyměřuje a vybírá pojistné

§ 161.

(1) Pojistné vyměřuje a vybírá nemocenské pojišťovna, u níž pojištěnce jest přihlásiti (§ 17).

(2) Povinnost platiti pojistné není závisla na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr moci práva.

(3) Ze zaplaceného pojistného jest nejdřív uhraditi pojistné, připadající na pojištění invalidní a starobní. Ústřední sociální pojišťovna určí, jak má býti toto pojistné jí odváděno a s ní zúčtováno.

Kdo je platí a kdy.

§ 162.

(1) Z pojistného hradí zaměstnavateli zaměstnanec po jedné polovině.

(2) Zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích, a za učně (§ 12, odst. 4).

§ 163.

Zaměstnavatel jest povinen v příspěvkových obdobích nařízených stanovami pozadu zaplatiti u nemocenské pojišťovny celé pojistné.

§ 164.

(1) pást pojistného připadající na zaměstnance (§ 162) může zaměstnavatel při výplatě mzdy sraziti částkou, která připadá poměrná na toto platební období mzdové. Neužije-li zaměstnavatel tohoto svého práva, může při pozdějších výplatách mzdy použíti ho vzhledem k částce svého času nezadržené jen potud, neuplynul-li od dotyčné výplaty mzdy více nežli měsíc. To platí i tenkrát, bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně proto, že zaměstnavatel nepředložil pojišťovně včas udání potřebná k vyměření pojistného.

(2) Osobám však, jimž vyplácí se mzda pravidelně v delších časových obdobích nežli za jeden měsíc, může zaměstnavatel sraziti pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě.

(3) Bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně, ač zaměstnavatel vyhověl svým povinnostem ohlašovacím, zejména v případech § 13, odst. 2, může si zaměstnavatel strhnouti část připadající z dodatečného výměru na zaměstnance při nejbližší výplatě bez ohledu na uvedenou lhůtu.

§ 165.

Pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci se mzdy, jest statkem zaměstnavateli svěřeným.

§ 166.

Nevyhověl-li zaměstnavatel platební povinnosti, je pojištěnec oprávněn, nenastal-li dosud pojistný případ pojištění invalidního nebo starobního, na místě něho zaplatiti pojistné a vyžadovati na zaměstnavateli náhradu části na zaměstnavatele připadající (§§ 162 a 164). Tento nárok požívá v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím přednostního práva pohledávky ze mzdy.

Zvýšení pojistného.

§ 167.

(1) Za osoby vykonávající práce nebo služby v závodě zaměstnávajícím aspoň deset pojištěnců, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až do 25%, kterou zaměstnavatel bude povinen hraditi ze svého.

(2) Přirážku uloží k návrhu nemocenské pojišťovny Ústřední sociální pojišťovna, vyslechnouc příslušný odborný orgán státní (živnostenského inspektora, okresní správu politickou atd.).

(3) Přirážku nutno platiti ode dne, kdy byl výměr doručen zaměstnavateli nebo jeho zmocněnci (§ 9).

Záruky za pojistné.

§ 168.

Úřad udělující povolení ke provedení stavby je povinen vyrozuměti o žádosti za nemocenskou pojišťovnu a uložiti stavebníkovi, aby před započetím stavebních prací poskytl přiměřenou jistotu za pojistné, bude-li toho pojišťovna v osmi dnech žádati a prokáže-li, že stavební živnostník, jenž bude stavbu prováděti, zůstal dlužen pojistné ústavu sociálně pojišťovacímu.

§ 169.

(1) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba za oddělenou mzdu, ručí společně a nerozdílně za jeho pojistné podle úhrnné mzdy jeho.

(2) Pracuje-li zaměstnanec mimo tento případ u několika zaměstnavatelů za oddělenou mzdu, jest podroben pojistné povinnosti jenom podle svého hlavního zaměstnání.

(3) Za hlavní zaměstnání jeho považuje se zaměstnání nejvýše placené. Jde-li o několik zaměstnání stejně placených, stanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislostí toho či onoho zaměstnání s dřívější výdělečnou činností nebo s předběžným vzděláním zaměstnancovým, pak podle delší doby trvání toho či onoho zaměstnání nebo podle jiných vhodných známek.

(4) Ustanovení odst. 2. a 3. nevztahují se na domácké dělníky. (§ 3.)

§ 170.

(1) Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé (akordanti § 8).

(2) Manželka (manžel) bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti ručí takto za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti.

§ 171.

Kdo nabyl závodu, ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce, za dobu nejvýše osmnácti měsícův ode dne nabytí zpět počítáno a to penízem, jenž mu k tomuto dni byl nemocenskou pojišťovnou jako nedoplatek vykázán. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.

§ 172.

Nařízením může býti ustanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků, že i pronajímatel ručí za pojistné nezaplacené nájemcem podle § 171.

§ 173.

Pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných v řízní exekučním, konkursním a vyrovnávacím.

Zúrokování pojistného.

§ 174.

(1) Dlužné pojistné (§ 163) třeba zúročiti 5% za rok.

(2) Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna se čtyřprocentními úroky. Zaměstnavatel může vyžadovati vrácení části pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena se mzdy (§ 164).

Vymáhání pojistného.

§ 175.

Pojistné i s úroky může býti vymáháno exekucí soudní na základě vykonatelného platebního výměru. Platební výměr je vykonatelný, uplynulo-li od doručení jeho patnáct dnů. Doložku o vykonatelnosti připojí nemocenská pojišťovna.

Promlčení pojistného.

§ 176.

(1) Právo pojišťovny vyměřiti pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatnosti (§ 163). Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné oznámení (§§ 17 nsl.) nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se nárok pojišťovny na vyměření pojistného v desíti letech.

(2) Právo pojišťovny vymáhati vyměřené pojistné promlčuje se v šesti letech po tom, kdy osoba povinná platiti byla vyrozuměna o vyměření pojistného.

§ 177.

Promlčení se přerušuje činem, jenž má za účel vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděla-li se o tomto činu povinná osoba, mimo to pak se přerušuje, případně staví podle ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu.

Oddíl druhý: O hospodářství pojišťoven.

Reservní fond nemocenské pojišťovny.

§ 178.

Nemocenská pojišťovna utvoří a rozmnoží z přebytků příjmů nemocenského pojištění nad výdaji reservní fond, jenž budiž nashromážděn alespoň částkou jednoduchého středního vydání posledních tří let a doplněn v případě potřeby zase do této výše.

§ 179.

(1) Plyne-li z výročních závěrek pojišťovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladův, a nedosáhl-li ještě reservní fond výše uvedené v § 178, nebo zmenšil-li se reservní fond pod tuto částku, a není-li naděje, že poměry v nejbližší době budou zlepšeny správou pojišťovny, budiž usneseno bud zvýšení pojistného nebo snížení dávek až na mez stanovenou v § 95.

(2) Neusnesla-li se na potřebném opatření pojišťovna, ani když k tomu byla vyzvána, změní Ústřední sociální pojišťovna stanovy její z moci úřední s účinkem právně závazným. Uložení jmění.

§ 180.

(1) Jmění pojišťovacích ústavů může býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(2) Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, smí jmění býti ukládáno pouze:

a) v tuzemských cenných papírech, v nichž mohou býti ukládány peníze sirotčí, nebo v zápůjčkách na takové papíry,

b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, župám, okresům a obcím anebo v zápůjčkách jimi zaručených,

c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách, požívajících sirotčí jistoty,

d) v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí stát, země, župy, okres, nebo obce,

e) v investičních zápůjčkách veřejnoprávním korporacím, které jsou oprávněny ukládati dávky.

(3) Z volného, t. j. trvale uložitelného jmění pojišťoven musí býti alespoň 20% uloženo v československých státních papírech a 10% v jiných papírech, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.

(4) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžné vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů.

(5) Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení ministra sociální péče v dohodě s ministrem financí.

§ 181.

Nemocenská pojišťovna může se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny nabýti také nemovitostí, nezůstanou-li tyto zařízeny přes polovici nabývacích nákladův a slouží-li k umístění kanceláří pojišťovny nebo k účelům léčebným. Souhlasu toho není třeba, jde-li o nabytí nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu, hrozící pojišťovně.

§ 182.

(1) Ústřední sociální pojišťovna může uložiti nejvýše jednu třetinu z volného jmění v tuzemských nemovitostech, poskytujících výnos, nejsou-li zatíženy nad jednu třetinu tržní ceny, a v hypotečních zápůjčkách.

(2) Při trvalém ukládání volného jmění jest přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích (župách) a v ukládacích papírech jejich podle poměru pojistného, vybraného v posledním účetním roce nemocenskými pojišťovnami příslušného zemského (župního) obvodu k úhrnnému příjmu na pojištění v tomto účetním roce.

§ 183.

(1) Ústřední sociální pojišťovna může případ od případu povoliti, aby nejvýše jedna čtvrtina volného jmění nemocenské pojišťovny byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům.

(2) Podobné uložení jmění Ústřední sociální pojišťovny vyžaduje schválení ministra sociální péče.