Různé.
§ 234.
(1) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny hradí tato pojišťovna.
(2) Náklady spojené se zřízením a činností pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu hradí stát.
§ 235.
Spisy rozhodčích soudů, pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu doručují se poštou podle ustanovení, platných pro doručování soudních spisů ve věcech civilních.
§ 236.
Nařízením budou vydány podrobné předpisy o službě u rozhodčích soudů, pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu a upraven jejich jednací řád.
§ 237.
Právo dozoru nad rozhodčími soudy a pojišťovacími soudy přísluší přednostům sborových soudů první stolice, nad těmito pak o vrchním pojišťovacím soudem presidentu vrchního zemského soudu v Praze, nejvyšší dozor náleží ministru spravedlnosti. O disciplinární odpovědnosti soudců z povolání činných u rozhodčích a pojišťovacích soudův a vrchního pojišťovacího soudu platí všeobecná ustanovení o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání vůbec.
Exekuce.
§ 238.
(1) Pravoplatná rozhodnutí rozhodčích a pojišťovacích soudů i vrchního pojišťovacího soudu a jejich předsedů (§§ 203 a 208), jakož i smíry u soudů těch sjednané jsou vykonatelny soudní exekucí.
(2) K povolení a výkonu exekuce je povolán příslušný exekuční soud.
(3) K žádosti za exekuci jest připojiti vyhotovení titulu exekučního, opatřené doložkou vykonatelnosti.
Rozhodování politických úřadů.
§ 239.
(1) O opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění (§ 189) náleží rozhodovati politickým úřadům, pokud rozhodování není přikázáno soudům. V poslední stolici je příslušné ministerstvo sociální péče.
(2) Proti rozhodnutí druhé stolice, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí první stolice, není opravného prostředku.
(3) Stížnost do výměru Ústřední sociální pojišťovny rozhoduje přímo ministerstvo sociální péče.
ČÁST ŠESTÁ: USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ, TRESTNÍ, PŘECHODNÁ A PROVÁDĚCÍ.
Oddíl první: Ustanovení závěrečná.
Přestup pojištěncův.
§ 240.
(1) Přestoupil-li pojištěnec, nepožívající důchodu pojištění invalidního a starobního, do zaměstnání uvedeného v § 3 a), v němž je vyloučen z povinného pojištění podle § 6 a), jest Ústřední sociální pojišťovna povinna vydati jeho novému zaměstnavateli převodní částku, která odpovídá získanému nároku pojištěnce, pokud jest uhrazen pojistným za něho zaplaceným. Částka tato vypočítá se podle tabulky, která bude vydána nařízením. Nový zaměstnavatel musí pak použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati (§ 6 a). Způsob použití její budu blíže opraven nařízením.
(2) Vystoupí-li zaměstnanec, vyloučený z povinného pojištění podle § 6 a) ze zaměstnání uvedeného v § 5 a), aniž byl dán na odpočinek s požitky zaopatřovacími, a vstoupí-li do zaměstnání povinně pojištěného podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel povinen vydati Ústřední sociální pojišťovně převodní částku, vypočtenou podle předešlého odstavce, jako by byl pojištěnec býval pojištěn u této pojišťovny po celou dobu svého dosavadního zaměstnání, vyloučeného z pojistné povinnosti, nejdříve však od počátku působnosti tohoto zákona. Převedením uvedené částky zkrátí se čekací doba (§ 107) - a byla-li tato úplně zrušena - zvýší se nároky na dávky pojištění invalidního a starobního v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 128.
(3) Byl-li pojištěnec po dobu působnosti tohoto zákona zaměstnán v několika zaměstnáních uvedených v § 6 a), dříve nežli přestoupil do zaměstnání pojištěného podle tohoto zákona, přísluší povinnost k vydání převodní částky podle předešlého odstavce poslednímu zaměstnavateli, tento může vyžadovati od ostatních zaměstnavatelů náhradu poměrného dílu převodní částky.
§ 241.
(1) Stane-li se zaměstnanec, jenž byl pojištěn podle tohoto zákona a nepožívá důchodu pojištění invalidního a starobního, pojištěným podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, jest Ústřední sociální pojišťovna povinna vydati příslušnému nositeli pojištění pensijního převodní částku (§ 240, odst. 1.). Pojištěnec nabude vydáním této převodní částky vůči nositeli pensijního pojištění nároků, které podle ustanovení stanov dotyčného pensijního ústavu by odpovídaly převedené částce, kdyby se jednalo o převod podle § 68 zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., mezi dvěma nositeli pensijního pojištění.
(2) Vstoupí-li zaměstnanec, pojištěný dříve podle pensijního zákona, do zaměstnání povinně pojištěného podle tohoto zákona, je poslední nositel pojištění pensijního povinen vydati nashromážděnou premiovou reservu, odpovídající získaným nárokům, Ústřední sociální pojišťovně. Tato jí použije k tomu, aby přestoupivšímu zaměstnanci zkrátila čekací dobu, a - byla-li tato úplně zrušena - zvýšila nároky na dávky invalidního a starobního pojištění padle tohoto zákona v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 128.
§ 242.
Ustanovení §§ 240 a 241 platí obdobně při přestupu zaměstnance pojištěného podle tohoto zákona do zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen a podle zákona o pojištění osob samostatně výdělečně činných a naopak.
§ 243.
(1) Povinnost k vydání převodních částek (záložních podílů, premiových reservy podle §§ 240-242 odpadá, uplynulo-li ode dne vystoupení ze zaměstnání dřívějšího do dne vstupu do zaměstnání zakládajícího povinnost ke převodu více než deset let. Doba, v níž zaměstnanec požíval důchodu podlé některého ze zákonů sociálně-pojišťovacích, se do této desetileté lhůty nepočítá.
(2) Převodní částky dlužno vydati ve 4 týdnech ode dne, kdy bývalého nositele pojištění neb zaměstnavatele došlo vyzvání o převod, v téže době jest novému nositeli pojištění oznámiti všechny okolnosti rozhodné pro dosavadní pojištění a pro výpočet převodních částek. Částku, která má býti převedena, jest zúrokovati 5% ode dne přístupu k novému nositeli pojištění nebo vstupu do služeb nového zaměstnavatele.
Poměr k chudinství a ke třetím osobám.
§ 244.
(1) Pokud pojištěnec požívá opětovaných peněžitých dávek pojistných podle tohoto zákona anebo má na ně nárok, nemá nároku na zaopatření chudinské.
(2) Poskytla-li je však obec nebo jiná korporace nebo nadace, zavázaná zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření přece, přede nárok pojištěncův na pojistnou dávku až do výše poskytnuté chudinské podpory - a dosáhla-li podpora nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na obec, korporaci nebo nadaci, která pak je sama oprávněna vymáhati na pojišťovně nárok, jenž na ni přešel, musí však učiniti tak do tří měsícův ode dne, kdy podporu naposledy poskytla, jinak nárok na náhradu propadá.
(3) Poskytla-li pojišťovna pojištěnci dávky za dobu, za kterou jest povinna dáti náhrady podle předešlého odstavce, může si náhradu tu súčtovati na další dávky pojištěnci příslušející.
§ 245.
Nároky, které příslušejí pojištěncům proti jiným podpůrným pokladnám, pojišťovnám a třetím osobám z téhož důvodu, z něhož jim vznikl nárok podle tohoto zákona, nejsou tímto zákonem dotčeny, pokud není jinak ustanoveno.
§ 246.
(1) Poskytla-li však nemocenská pojišťovna pojistnou dávku za nemoci, pro kterou má pojištěnec zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok pojištěncův až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na nemocenskou pojišťovnu, jež pak sama jest oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.
(2) Totéž právo přísluší v obdobných případech také Ústřední sociální pojišťovně.
§ 247.
Byla-li nemoc způsobena podnikovým úrazem, pro nějž zraněný má nárok na náhradu proti nositeli úrazového pojištění (zaopatření) podle právních předpisův o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, přejde tento nárok až do výše dávky, kterou nemocenská pojišťovna je povinna poskytovati - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na nemocenskou pojišťovnu, která sama pak jest oprávněna vymáhati na nositeli úrazového pojištění (zaopatření) nárok, jenž na ni přešel.
Mimořádné způsoby pojištění.
a) pojištění osob zaměstnaných mimořádným způsobem.
§ 248.
(1) Pro pojištění
a) domáckých dělníků (§ 3),
b) osob zaměstnaných při podnicích plavebních,
c) posluhovaček, domácích švadlen a jiných osob zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů a
d) osob nepravidelně zaměstnaných, t. j. takových, jejichž zaměstnání je podle své povahy pouze přechodné neb u nichž doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele je pracovní smlouvou napřed omezena na dobu kratší jednoho týdne,
je možno nařízením stanoviti výjimky z tohoto zákona, zejména pokud jde o přihlašování a odhlašování jich (§§ 17 nn.), o předepisování a placení pojistného, o způsobu zúčtování pojistného připadajícího na zaměstnavatele a zaměstnance (§§ 162 nn.) a o zániku pojištění. Pouze však pro osoby, uvedené v lit. b), možno nařízením zříditi závodní nemocenské pojišťovny.
(2) Pro osoby uvedené v odstavci 1. písm c) a d) může býti stanovena zvláštní čekací doba v pojištění nemocenském.
(3) Bude-li pro pojištění osob uvedených, v odstavci 1. písm, c) nařízeno, že mohou býti zaměstnány toliko tenkrát, vykáží-li se zvláštním výkazem k tomu cíli vydaným, bude zaměstnavatel trestný podle § 260, bude-li je zaměstnávati, aniž mají nařízen průkaz.
b) Pojištěni cizinců.
§ 249.
Nařízením může býti upraveno jinak pojištění cizozemců, přihlížejíc zejména k tomu, zdali jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.
c) Pojištění dobrovolné.
§ 250.
(1) Kdo vystoupí ze zaměstnání povinně pojištěného, aniž přestoupil k jinému zaměstnání povinně pojištěnému, má, nenastal-li pojistný případ pojištění invalidního nebo starobního podle tohoto zákona, anebo nenastala-li povinnost vydati převodní částku podle §§ 240 až 242, právo, pokračovati dobrovolně v pojištění u nemocenské pojišťovny, u níž byl naposledy povinně pojištěn ve mzdové třídě, do níž byl zařaděn v době zániku pojistné povinnosti, nebo v nižší mzdové třídě, byl-li aspoň tři měsíce povinně pojištěn a zdržuje-li se nadále v obvodě republiky Československé.
(2) Pokračovati pouze v pojištění invalidním a starobním není přípustno.
(3) Pojištění toto počíná dnem, kdy pojišťovny došlo oznámení, že dosavadní pojištěnec chce býti dobrovolně pojištěn, anebo kdy jí došlo pojistné. To se musí však státi do čtyř týdnův ode dne, kdy pojištěnec byl odhlášen z povinného pojištění, trvalo-li poslední zaměstnání dobu kratší čtyř týdnů, musí se tak státi ve lhůtě, nepřevyšující doby tohoto zaměstnání.
(4) Pojištění toto zaniká, nebylo-li zaplaceno pojistné za čtyři týdny.
(5) V případě zániku pojištění má vystoupivší pojištěnec právo nejpozději v šesti měsících ode dne zániku pojištění požadovati vyplacení 80% přírůstku převodní částky, vzniklého z dobrovolného pojištění, nedošlo-li ke přiznání dávky invalidního a starobního pojištění podle tohoto zákona. Tento nárok přechází na dědice v případě úmrtí pojištěncova. Vyplacením této částky ruší se příspěvková doba, získaná dobrovolným pojištěním.
§ 251.
(1) Okresní a zemědělská nemocenská pojišťovna může pojistiti pro případ nemoci ve III.-V. mzdové třídě (§ 12) i jiné osoby za podmínek určených stanovami.
(2) Tyto osoby jsou zejména povinny zaplatiti zápisné ve výši pojistného za šest týdnů.
(3) Nárok těchto osob na dávky nemocenského pojištění může vzniknouti teprve po uplynutí lhůty uvedené ve stanovách, jež nesmí býti kratší čtyř a delší osmi týdnů, nárok však nevzniká vůbec z důvodu onemocnění, těhotenství nebo porodu, byla-li osoba hlásící se nemocna, těhotna nebo po porodu v době přihlášky.
(4) Na toto pojištění vztahuje se ustanovení § 250, odstavce 4.
§ 252.
Dobrovolní pojištěnci platí pojistné sami za svého u nemocenské pojišťovny.
d) Pojištění vojínů.
§ 253.
(1) Za dobu zákonité presenční služby osob uvedených v § 2, odst. 3., zaplatí pojistné ve třídě A stát na základě výkazů každoročně předkládaných ministerstvem Národní obrany Ústřední sociální pojišťovně.
(2) Na tyto osoby nevztahují se ustanovení tohoto zákona o přihláškách, odhláškách a oznámeních.
Úlevy finanční.
§ 254.
(1) Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem, dále mezi pojišťovnami s jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, lékaři a porodními asistentkami s druhé strany, pak řízení v pojišťovacím soudnictví a knihy a zápisy pojišťoven jsou prosty kolkův a poplatků. Movité jmění pojišťoven jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu, v příčině nemovitého jmění platí pak úlevy na poplatkovém ekvivalentu potud, pokud jsou stanoveny pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem je pojišťovati nemocenské, pense invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.
(2) Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona a fondy jimi spravované jsou osvobozeny od daně výdělkové podle druhé hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a Podkarpatské Rusi ad daně zárobkové podniků veřejně účtujících), jakož i od daně rentové (včetně rentové daně podle zákonů ze dne 27. května 1919, č. 292 Sb. z. a n. a ze dne 8. dubna 1920, č. 250 Sb. z. a n.), na Slovensku a Podkarpatské Rusi od daně kapitálové a rentové.
(3) Dávky a důchody založené na tomto zákoně nejsou podrobeny dani rentové (dani kapitálové a rentové).
(4) Budovy, pokud slouží trvale a skutečně účelům v tomto zákoně vytčeným a nejsou k tomu pronajaty, jsou z domovní daně vyňaty, tato výhoda vztahuje se též na služební byty zaměstnanců v těchto budovách, pokud jsou ve spojitosti s účely, které vynětí z dané odůvodňují, v míře, jaké tato spojitost vyžaduje.
Spolupůsobení úřadův a pojišťovacích ústavů.
§ 255.
(1) Nositelé pojištění u báňských bratrských pokladen, pojištění pensijního a úrazového jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Rovněž tak jsou nemocenské pojišťovny a Ústřední sociální pojišťovna povinny spolupůsobiti při provádění zákonů o pojištění (zaopatření) úrazovém, o pensijním pojištění soukromých zaměstnancův a o pojištění u báňských bratrských pokladen.
(2) K žádosti Ústřední sociální pojišťovny může býti těmto nositelům pojištění po jejich slyšení nařízením uloženo, aby za náhradu prováděli některé z úkolů Ústřední sociální pojišťovny, rovněž může býti pojišťovnám zřízeným podle tohoto zákona po jejich slyšení uloženo nařízením k žádosti nositelů pojištění uvedených v odst. 1, aby za náhradu prováděly některé z úkolů pojištěni provisijního, pensijního neb úrazového.
(3) Úřady, soudy a veřejné instituce i korporace jsou povinny vyhověti žádostem, jež pojišťovny podle tohoto zákona zřízené na ně vznesou, podporovati i jinak všemožně tyto pojišťovny a podávati jim sdělení důležitá pro provádění pojištění a jejich správu.
(4) Nemocenské pojišťovny jsou zejména oprávněny dožadovati se spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců a jejich zařadění do mzdových tříd.
Různé.
§ 256.
Požitek dávek podle tohoto zákona nemá následků požívání podpory chudinské.
§ 257.
Vládě povoluje se úvěr 100 milionů Kč, z něhož má býti podporováno zřízení léčeben pro pojištěnce podle tohoto zákona a podle zákona uvedeného v § 287, odst. 2., druhá věta, trpící nakažlivými nemocemi, zejména tuberkulosou, jakož i zřizování útulků pro šestinedělky při veřejných nemocnicích.
§ 258.
(1) Zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministra sociální péče, pokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.
(2) V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstva sociální péče výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazy o pohybu účastníků.
§ 259.
Mezinárodními smlouvami o úpravě vzájemných poměrů na poli sociálního pojištění mohou býti sjednány úchylky od ustanovení tohoto zákona, pokud jde o osoby podrobené povinnosti pojistné, o výši pojistných dávek a pojistné, jakož i o způsob řízení.
Oddíl druhý: Ustanovení trestní.
§ 260.
Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:
a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto zákonem nebo neučiní tak správně (§ 18, odst. 1. písm. a), oznámení podané u nepříslušné pojišťovny není přestupkem,
b) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jenom nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy,
c) zaměstnavatel, který vědomě účtuje pojištěnci při výplatě více na pojistném, nežli je přípustno podle tohoto zákona,
d) zaměstnavatel neb orgán pojišťovny, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti obmezena nebo zkrácena,
e) kdo poruší povinnost mlčeti uloženou mu tímto zákonem (§§ 15, 68 a 82),
f) kdo v řízení o přiznáni pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo,
g) kdo docílí pojistné dávky simulací,
h) kdo nevyhoví jiné povinnosti uložené mu tímto zákonem.
§ 261.
Pověřil-li zaměstnavatel činností uvedenou v § 260 písm. a-c třetí osobu, je tato za nesprávné provedení její trestně odpovědna, zaměstnavatel ručí však za uložené peněžité pokuty.
§ 262.
(1) Přestupky podle § 260 se trestají podle zavinění a podle výše způsobné škody peněžitou pokutou až do pěti tisíc Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do jednoho měsíce.
(2) Peněžité pokuty plynou do pokladny příslušné nemocenské pojišťovny, jež jich použije mimořádným podporám pojištěnců, kteří vyčerpali nárok na pojistné dávky.
§ 263.
(1) Přestupky tohoto zákona trestají politické (policejní) úřady (administrativní policejní vrchnosti) první stolice.
(2) Z nálezu lze se odvolati do patnácti dnů, o odvolání rozhodují politické úřady, (administrativní policejní vrchnosti) druhé stolice s platností konečnou.
§ 264.
Trestnost přestupku podle § 260 pomíjí:
a) odčinil-li pachatel trestnou závadu dříve, nežli se dozvěděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení,
b) promlčením.
§ 265.
(1) Přestupky podle § 260 promlčují se, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli v šesti měsících ode dne, kdy trestní činnost byla ukončena.
(2) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci, promlčení se staví na dobu, po kterou byl povolen odklad k zaplacení pokuty, případně výkonu jiného trestu.
Oddíl třetí: Ustanovení přechodná.
§ 266.
(1) Okresní nemocenská pokladna, zřízená, podle zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., případně podle zák. čl. XIX. z raku 19071 v sídle politického úřadu první stolice, přemění se v okresní nemocenskou pojišťovnu podle § 24 tohoto zákona.
(2) Není-li v sídle politického úřadu první stolice okresní nemocenské pokladny, připadá úkol ten okresní nemocenské pokladně, kterou určí ministerstvo sociální péče.
§ 267.
Ostatní okresní nemocenské pokladny, zastaví pojišťovací činnost dnem, jenž bude určen nařízením, jsou však povinny podati ve lhůtě určené nařízením dozorčímu úřady zprávy, uvedené v § 72 zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z. případně § 137 zák.. čl. XIX. z r. 1907 za dobu své působnosti, za niž jich neště nepodaly.
§ 268.
(1) Jejich práva a závazky přecházejí týmy dnem na příslušnou okresní nemocenskou pojišťovnu.
(2) Tato není oprávněna vyžadovati, aby jí byli ve smyslu § 17 znovu ohlášeni pojištěnci, kteří byli členy u příslušné nemocenské pokladny v den, kdy činnost této pokladny byla zastavena.
§ 269.
(1) Okresní nemocenská pojišťovna vstupuje také téhož dne do služebních smluv nemocenských pokladen uvedených v § 267 se zaměstnanci, lékaři a porodními asistentkami, jež byly ujednány před 1. lednem 1921, nebo do smlouvy pozdější, jestli tato pro pojišťovnu příznivější. Ústřední sociální pojišťovna může později do takové smlouvy vstoupiti místo okresní nemocenské pojišťovny.
(2) Odepře-li některá z těchto osob vejíti ve služební poměr s Ústřední sociální neb okresní nemocenskou pojišťovnou, má se za to, že dobrovolně vystupuje ze služeb nemocenské pokladny, u níž byla zaměstnána, v tom případě nemá nijakého nároku odškodného. To platí i tenkrát, odepře-li zaměstnanec nastoupiti službu v jiném místě, nežli pro které byl přijat.
(3) Při překládání zaměstnancův u příležitosti zrušení nemocenských pokladen jest dle možnosti přihlížeti k osobním poměrům jejich. Přeložení zaměstnanci mají nárok na náhradu stěhovacích výloh.
(4) Zaměstnancům, uvedeným v odst. 1., může ministr sociální péče v dohodě s ministrem vnitra prominouti požadavek státního občanství (§ 68).
§ 270.
(1) Nemocenské pokladny jmenované v § 267 jsou povinny provésti samy likvidaci za součinnosti okresní nemocenské pojišťovny, které připadne největší část jejich členstva. Připadne-li přejímajícím okresním nemocenským pojišťovnám členstvo stejným počtem, určí ministerstvo sociální péče pojišťovnu povolanou spolupůsobiti při likvidaci. Okresní nemocenská pojišťovna jest oprávněna, vyžadovati k úhradě převzatých závazků zálohu ze jmění předávající nemocenské pokladny.
(2) Přejímajícím okresním nemocenském pojišťovnám jest odevzdati všechno jmění pokladny v tom poměru, v jakém přejímají počet pojištěnců.
§ 271.
(1) Pokud toto jmění převyšuje v poměru k předanému počtu pojištěnců reservní fond okresní nemocenské pokladny, která podle § 266 přemění se v okresní nemocenskou pojišťovnu, jest u okresní nemocenské pojišťovny utvořiti z něho zvláštní fond k podpoře bývalých členů předávající nemocenské pokladny.
(2) O používání tohoto fondu rozhoduje zvláštní výbor, do něhož představenstvo okresní nemocenské pojišťovny a poslední představenstvo předávající nemocenské pokladny vyšle stejný počet členův a jemuž předsedá starosta okresní nemocenské pojišťovny. Členové, vyslaní do tohoto výboru představenstvem předávající nemocenské pokladny, mohou se doplňovati kooptaci, kterou vykonávají zbylí členové.
(3) Okresní nemocenská pojišťovna jest povinna oznámiti Ústřední sociální pojišťovně, zásady, jimiž chce se říditi při správě fondu.
§ 272.
Schodek, jenž se objeví při likvidaci nemocenské pokladny, jest rozděliti mezi okresní nemocenské pojišťovny, jež přejímají pojištěnce, v poměru k počtu, v jakém je přejímají. Ústřední sociální pojišťovna může však těmto okresním nemocenským pojišťovnám přiznati právo, aby k úplné nebo k částečné úhradě schodku zvýšily pojistné pro obvod působnosti likvidující nemocenské pokladny až do nejvýše přípustné částky. Rozhodnutí to jest vyhlásiti v Úředním listě republiky Československé.
§ 273.
(1) Až likvidace okresní nemocenské pokladny bude ukončena, prohlásí ministerstvo sociální péče nemocenskou pokladnu za zrušenu vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.
(2) Objeví-li se po skončené likvidaci nové jmění zrušené nemocenské pokladny, jest s ním naložiti podle zásady §§ 270 a 271.
§ 274.
Ustanovení předešlých §§ 266-273 jest užíti obdobně na zemědělské nemocenské pokladny.
§ 275.
(1) Společenstevní (gremiální) nemocenskou pokladnu, která nevyhovuje ustanovení § 27, jest zrušiti dnem, jenž bude určen nařízením.
(2) Dojednáním záležitostí jejích jest pověřiti okresní nemocenskou pojišťovnu, v jejímž obvodě jest sídlo zrušené pokladny. Na tuto okresní nemocenskou pojišťovnu přechází jmění zrušené pokladny.
(3) Ustanovení §§ 267-273 jest obdobně užíti.
§ 276.
(1) Dnem, jenž bude určen nařízením, pozbudou spolkové nemocenské pokladny a zapsané pokladny pomocné, které nevyhovují ustanovením §§ 28, pokud se týče 29, práva, pojišťovati osoby povinně pojištěné pro případ nemoci podle tohoto zákona s účinkem, že by osoby ty nemusily býti pojištěny u příslušné nemocenské pojišťovny a provedou likvidaci.
Jmění jejich připadající na členy povinně pojištěné podle tohoto zákona připadne okresním nemocenským pojišťovnám podle poměru k počtu pojištěnců, pro něž by jednotlivé okresní nemocenské pojišťovny byly místně příslušny. Případné spory rozhodne Ústřední sociální pojišťovna.
(3) Ustanovení §§ 267-273 jest obdobně užíti.
§ 277.
Zajišťovací pokladna pracovnic v domácnosti, zapsaná pokladna pomocná v Praze, na niž se nevztahuje ustanovení § 29, může pojišťovati pro případ nemoci pomocnice v domácnosti zaměstnané v obvodě Velké Prahy, které se staly jejími členkami před 31. prosincem 1923 s účinkem, že tyto pomocnice v domácnosti nemusí býti pojištěny u příslušné nemocenské pojišťovny, pokud osoby ty jsou zaměstnány u zaměstnavatelů, v jejichž službách byly před 31. prosincem 1923, poskytne-li jim dávky stanovené zákonnými předpisy o nemocenském pojištění jako dávky zákonné.
§ 278.
(1) Ústřední sociální pojišťovna vydá vzorné stanovy pro všechny nemocenské pojišťovny.
(2) Tyto jsou povinny upraviti podle nich dosavadní stanovy. K tomu stačí, usnese-li se na tom představenstvo pojišťovny prostou většinou.
(3) Nestane-li se tak ve lhůtě, jež bude určena nařízením, upraví stanovy Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední se závaznou platností.
(4) Dokud nebudou vzorné stanovy vydány, může nemocenská pojišťovna měniti svoje stanovy usnesením představenstva, usnesení to vyžaduje schválení Ústřední sociální pojišťovny.
§ 279.
(1) Nařízením bude stanoveno, kdy skončí se činnost Zemské úřadovny pro pojištění dělníků na Slovensku a Podkarpatské Rusi, zřízené podle vládního nařízení ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n. a ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n. Do té doby bude Zemská úřadovna vykonávati funkci Svazu nemocenských pojišťoven podle § 93.
(2) Úřadovna ta přemění se v úrazovou pojišťovnu dělnickou pro obvod Slovenska a Podkarpatské Rusi.
(3) Likvidace její bude upravena nařízením.
§ 280.
Do doby půlroční podle § 33, odst. 3, započítává se doba členství u předávající nemocenské pojišťovny.
§ 281.
Právní jednání a listiny, jichž bude třeba ke provedení likvidaci zejména také ke převodu jmění likvidujících ústavů na přejímající pojišťovací ústavy, nepodléhají kolkům, poplatkům ani jinakým dávkám.
§ 282.
(1) Zákon ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z. o pojištění dělníků pro případ nemoci, jako i zákony jej pozměňující a doplňující, předpisy, právní podle nich vydané a zákonný článek XIX. z r. 1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu, jakož i právní předpisy jej pozměňující nebo doplňující, pokud upravují nemocenské pojištění, dále zákon ze dne 11. února 1913, č. 24 ř. z. o nemocenském pojištění osob zaměstnaných při dopravě vodní a posl. odst. § 9 zák. čl. XXI. z roku 1898, pozbývají platnosti dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, pokud nejsou tímto zákonem výslovně dále zachována v platnosti.
(2) Uvedených právních předpisův jest však i nadále použíti při rozhodování podání, stížností a sporů, jež byly podány nebo zahájeny přede dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona o pojištění nemocenském.
(3) O sporech, jež toho dne budou ještě nevyřízeny u dosavadních rozhodčích soudů nemocenských pokladen, rozhodnou však nově zřízené rozhodčí soudy nemocenských pojišťoven.
(4) Rozhodčí soudy druhé stolice v Bratislavě a Užhorodě vyřídí stížnosti a odvolání, jež jich došly přede dnem, uvedeným v odst. 2.
§ 283.
První výbor Ústřední sociální pojišťovny (§ 77) jmenuje vláda, přihlížejíc k ustanovení § 79. Výbor ten zůstane v úřadě až do doby, kdy se ujme úřadu výbor vyšlý z prvních řádných voleb.
§ 284.
První jednací řád Ústřední sociální pojišťovny (§ 83) vydá ministr sociální péče.
§ 285.
(1) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby jmenoval přípravný sbor, jenž by provedl práce potřebné k tomu, aby s prováděním ustanovení zákona mohlo býti započato v den uvedený v § 287, odst. 2.
(2) Náklady spojené s počátečním zařízením a působením Ústřední sociální pojišťovny hrazeny budou zálohou státu.
(3) Záloha tato bude vrácena bez úroků z pojistného, jež dojde v prvních třech letech působnosti oné části zákona, jež se týká invalidního a starobního pojištění.
§ 286.
Osoby zaměstnané v pojistně-matematické kanceláři, zřízené při ministerstvu sociální péče pro přípravu zákona o sociálním pojištění, mají právo požadovati, aby byly přijaty za úředníky Ústřední sociální pojišťovny, přihlásí-li se do 3 měsíců ode dne, kdy ustanovení tohoto zákona podle § 287, odst. 2., nabudou účinnosti.
Oddíl čtvrtý: Počátek působnosti a prováděcí klausule.
§ 237.
(1) Ustanovení § 285 nabude účinnosti dnem vyhlášení.
(2) Nařízením bude stanoveno, kdy nabudou účinnosti ostatní ustanovení zákona. Státi se tak musí současně s počátkem účinnosti zákona o pojištění osob samostatně výdělečně činných.
(3) Zvláštním nařízením bude dále určeno, kdy nabude účinnosti ustanovení § 168.
§ 288.
Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.
RESOLUCE ROZPOČTOVÉHO VÝBORU.
Vládě se ukládá, aby předložila osnovu zákona, kterým se provádí sjednocení úrazového pojištění dělnického v celém státě a správa jeho se přenáší na Ústřední sociální pojišťovnu.