§ 184.
Část volného jmění Ústřední sociální pojišťovny může dále se schválením ministra sociální péče býti upotřebena k tomu, aby vedle léčebné péče ve smyslu části třetí oddílu čtvrtého tohoto zákona byla v souhlase s ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy prováděna nebo podporována všeobecná i zvláštní opatření, směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěncův a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny a pod.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěncův a jejich rodinných příslušníků. Schválení toto může býti uděleno též pro paušální obnosy, jež nejvýše těmto účelům mohou býti ročně věnovány.
§ 185.
Jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona.
ČÁST PÁTÁ: O ŘÍZENÍ A SOUDNICTVÍ POJIŠŤOVACÍM.
Ohlašování nárokův.
§ 186.
Nároky na pojistné dávky podle tohoto zákona jest přihlásiti u příslušné nemocenské.
§ 187
(1) Nemocenská pojišťovna rozhodne o žádostech za dávky pojištění nemocenského.
(2) O žádostech za dávky pojištění invalidního a starobního nemocenská pojišťovna provede potřebné šetření a předloží žádost se svým dobrým zdáním a doklady Ústřední sociální pojišťovně, která o žádosti rozhodne.
§ 188.
Ústřední sociální pojišťovna může pověřiti nemocenské pojišťovny, aby v zastoupení jejím rozhodovaly o žádostech za určité dávky pojištění invalidního a starobního. Takové zmocnění je vyhlásiti v Úředním listě republiky Československé.
Výměry.
§ 189.
(1) Opatření a rozhodnutí pojišťovacích ústavů určená zájemníkům (stranám) jest jim doručiti písemně výměrem. Toho není třeba, přiznává-li nemocenská pojišťovna žádanou dávku pojištění nemocenského.
(2) Na doručování výměrů jest užíti obdobně předpisův o doručování v civilním řízení soudním. Jde-li o výměry, kterými jest rozhodováno o nárocích na pojistné dávky nebo o pojistné povinnosti, jest užíti obdobně předpisův o doručování žalob.
(3) Výměr obsahujž také poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno co šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným.
§ 190.
(1) Přiznala-li pojišťovna dávku pojistnou, je ve výměru uvésti výši a výpočet dávky a dobu, ode kdy byla přiznána.
(2) Zamítla-li pojišťovna nárok na dávky, byť i jen z části, jest rozhodnutí ve výměru odůvodniti.
§ 191.
Výměr, kterým byl přiznán, změněn nebo odňat důchod pojištění invalidního a starobního, jest doručiti také korporaci povinné k chudinskému zaopatření.
Opravné prostředky a lhůty.
§ 192.
Proti výměru pojišťovny jest možno podati žalobu v případech §§ 196 a 220 anebo si do něho stěžovati v případech § 239.
§ 193.
Žalobní nárok, jejž jest uplatňovati u soudů zřízených podle tohoto zákona, zaniká, nebyla-li žaloba podána do šedesáti dnův ode dne doručení výměru, po případě ode dne, kdy strana zvěděla o vzniku nároku, ten den v to nepočítajíc.
§ 194.
Lhůtu podle tohoto zákona je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním písemným, nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.
§ 195.
Navrácení v předešlý stav podle obdoby předpisů civilního řádu soudního jest přípustno, pokud zákon se zmeškáním lhůty nespojuje jako následek ztrátu práva.
Rozhodčí soud nemocenské pojišťovny.
§ 196.
O žalobě proti výměru nemocenské pojišťovny, jímž byl zcela nebo z části zamítnut nárok na dávku pojištění nemocenského podle tohoto zákona, nebo jímž dávka byla nesprávně vyměřena, snížena neb odňata, rozhoduje výlučně rozhodčí soud nemocenské pojišťovny, jejž jest zříditi v sídle nemocenské pojišťovny.
§ 197.
(1) Žalobu je podati u představenstva nemocenské pojišťovny neb u úředníků ustanovených ke přijímání žalob písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tom případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
(2) V místnostech nemocenské pojišťovny přístupných pojištěncům je veřejně vyhlásiti, kteří úředníci jsou oprávněni přejímati žaloby.
§ 198.
Rozhodčí soud nemocenské pojišťovny skládá se z předsedy a potřebného počtu jeho náměstkův a z dvanácti přísedících.
§ 199.
Předsedu rozhodčího soudu a jeho náměstky jmenuje přednosta sborového soudu první stolice, v jehož obvodě je sídlo pojišťovny, za soudců činných nebo na odpočinku.
§ 200.
(1) Šest přísedících volí valná hromada delegátů z pojištěnců podle obdoby volby členů představenstva; šest přísedících volí zaměstnavatelé podle zásady § 64, odst. 3. a 4. Současně volí se stejným způsobem náhradník za každého přísedícího.
(2) Přísedícím rozhodčího soudu může býti pouze, kdo je volitelný za člena představenstva nebo dozorčího výboru, nemůže jím však býti ani člen představenstva nebo dozorčího výboru, ani úředník nemocenské pojišťovny.
(3) Funkční doba přísedících rozhodčího soudu trvá čtyři roky. Zvolení zůstávají tak dlouho ve svých funkcích, dokud nenastoupí úřadu jejich nástupci pravoplatně zvolení.
§ 201.
Přísedící rozhodčího soudu slíbí předsedovi rukou dáním, že budou vykonávati úřad svůj svědomitě a nestranně a že budou zachovávati zákony.
§ 202.
Úřad přísedícího rozhodčího soudu je čestný. Přísedícímu však přísluší náhrada hotových výloh a ušlé mzdy, výše těchto náhrad a odměny předsedy a jeho náměstků bude upravena nařízením.
§ 203.
(1) Přísedícího rozhodčího soudu, jenž pozbyl volitelnosti anebo jenž přestal býti a není již šest měsíců příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské), za níž byl zvolen, anebo jenž trvale zanedbává povinnosti, zbaví předseda rozhodčího soudy úřadu, v posledním případě může vysloviti i ztrátu způsobilosti k tomuto úřadu na příští volební období.
(2) Přísedící, jenž zanedbal povinnosti svého úřadu, může býti předsedou odsouzen k náhradě útrat řízení zmařeného jeho vinou.
(3) Proti těmto rozhodnutím předsedovým, jež je doručiti písemně, je možno stěžovati si k pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u předsedy rozhodčího soudu v patnácti dnech ode dne doručení.
Řízení u rozhodčího soudu.
§ 204.
Předseda povolává přísedící k zasedání, sestavuje senáty a přiděluje jim jednotlivé sporné případy.
§ 205.
(1) Rozhodčí soud rozhoduje ve tříčlenných sborech (senátech) za předsednictví předsedy nebo některého náměstka jeho. Jeden přísedící musí býti z pojištěnců, jeden ze zaměstnavatelů. Při tom je podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož výdělečného odboru jako žalobce.
(2) Zapisovatele určí starosta nemocenské pojišťovny z úředníků pojišťovny.
§ 206.
(1) Z rozhodování je vyloučen nebo může býti stranou odmítnut člen rozhodčího soudu ze stejných důvodů, jaké jsou stanoveny v civilním řízení soudním pro vyloučení a odmítnutí soudců.
(2) Odmítnutí staniž se ústně nebo písemně dříve, nežli strana počne jednati před rozhodčím soudem, později může se tak státi jen, když straně nebyl dříve znám důvod odmítnutí. Okolnosti uváděné k odůvodnění odmítnutí buďtež na vyzvání osvědčeny.
(3) O odmítnutí člena rozhodčího soudu rozhodne jeho předseda, byl-li odmítnut předseda, přísluší rozhodnutí předsedovi soudu pojišťovacího. Nežli dojde k rozhodnutí, smí odmítnutý předsevzíti jen úkony, které jsou neodkladny.
(4) Ustanovení odst. 1. až 3. platí obdobně i o odmítnutí a vyloučení zapisovatele.
(5) Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vyhovuje, nemůže býti vzato v odpor opravným prostředkem. Do rozhodnutí, kterým se odmítnutí nevyhovuje, není samostatného opravného prostředku.
§ 207.
(1) Strany mohou se dáti u soudu zastupovati zmocněnci. Zmocněncem může býti každá svéprávná osoba, jež není vyloučena z volebního práva do obecního zastupitelstva.
(2) Zastupování právními zástupci není přípustno.
§ 208.
(1) Řízení u rozhodčího soudu je veřejné a ústní, zejména je rozhodčí soud povinen umožniti oběma stranám, aby před soudem vypovídaly, a objasniti sporný případ v ohledu skutkovém. K tomu cíli rozhodčí soud může vyslýchati znalce, svědky a strany a vzíti je v přísahu. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před soudem. Rovněž může rozhodčí soud požádati příslušný řádný soud, aby provedl připuštěný důkaz, jde-li o provedení důkazu mimo sídlo rozhodčího soudu. Jednati a rozhodovati lze i v nepřítomnosti řádně obeslaných stran.
(2) Členové rozhodčího soudu rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů, hlasovati jsou povinni. Přísedícího, jenž odepře hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti nim platí obdobně ustanovení § 203, odst. 3. Strany mohou na takovém přísedícím rozhodčího soudu domáhati se mimo to u řádného soudu náhrady škody jím způsobené.
(3) Nález soudu musí býti opatřen důvody, a právním poučením o opravných prostředcích. Ustanovení § 189, odst. 3., platí i zde.
§ 209.
(1) O řízení a poradě je sepsati oddělené zápisy. Zápisy a nález podepíše předseda senátu a zapisovatel, rovněž i vyhotovení nálezů, jež je dodati stranám.
(2) Na rozhodčí soudy nemocenských pojišťoven nevztahují se ustanovení civilního řádu soudního.
Odvolání z nálezu rozhodčího soudu.
§ 210.
Z nálezu rozhodčího soudu mohou se sporné strany odvolati:
a) neprovedl-li soud nabídnutých důkazů,
b) byl-li v řízení nebo nálezem porušen tento zákon.
§ 211.
(1) Odvolání je podati u předsedy rozhodčího soudu v neprodlužitelné lhůtě patnácti dní ode dne, kdy byl doručen nález, písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o odvolání učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
(2) V odvolacím řízení může strana uplatňovati jen takové nové skutečnosti a nabízeti nové průvody, které nemohla uplatňovati beze svého zavinění u soudu rozhodčího.
§ 212.
Odvolání nemocenské pojišťovny nemá odkladného účinku.
§ 213.
(1) Předseda rozhodčího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně neb osobou k tomu neoprávněnou.
(2) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možno, nebo vyzve k jich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jako by bylo podáno v den, kdy došlo po prvé.
(3) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v těchto odstavcích, má strana právo stížnosti k pojišťovacímu soudu, o níž platí obdobně ustanovení § 211, odst. 1.
(4) Předseda rozhodčího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v patnácti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.
§ 214.
Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda rozhodčího soudu spisy příslušnému pojišťovacímu soudu.
§ 215.
(1) Má-li však za to, že odvolání jest odůvodněno, může odvolání a případnou odpověď předložiti k novému rozhodnutí senátu rozhodčího soudu. Tento může odvolání vyhověti, docílí-li jednomyslného nálezu. Rozhodnutí v tomto případě může se státi i v sezení neveřejném.
(2) Byl-li takto původní nález změněn, jest oběma stranám opět doručiti vyhotovení nového nálezu, proti němuž jest přípustno odvolání podle § 210-213.
Pojišťovací soud.
§ 216.
(1) V sídle sborového soudu první stolice jest pro obvod jeho zříditi pojišťovací soud.
(2) Nařízením může býti sídlo soudu přeloženo, nebo může býti zřízeno více soudův a obvod jejich působnosti určen.
§ 217.
(1) Pojišťovací soud se skládá z předsedy, z potřebného počtu jeho náměstků a z dvaceti přísedících.
(2) Předsedu a jeho náměstky jmenuje ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem sociální péče ze soudců z povolání, činných v sídle pojišťovacího soudu. Přísedící jsou voleni.
(3) Po jedné polovici jich a po desíti náhradnících volí v oddělených skupinách (zaměstnanci a zaměstnavatelé) osoby oprávněné voliti členy výboru Ústřední sociální pojišťovny pocházející z obvodu, pro nějž pojišťovací soud je zřízen. Volba koná se ve stejnou dobu a týmž způsobem jako volba členů výboru Ústřední sociální pojišťovny.
§ 218.
Ustanovení §§ 200, odst. 2. a 3., 201 až 204, 206 a 208, odst. 2. jest užíti obdobně s tím, že přísedícím pojišťovacího soudu nemůže býti vedle osob uvedených v § 200, odst. 2 ani člen výboru, ani úředník Ústřední sociální pojišťovny a že do rozhodnutí předsedova podle §§ 203 a 208 je možno stěžovati si k vrchnímu pojišťovacímu soudu.
§ 219.
Aspoň čtyři přísedící a polovice náhradníků musí míti bydliště v sídle pojišťovacího soudu.
Působnost pojišťovacího soudu a řízení u něho.
§ 220.
(1) pojišťovací soud je výlučně povolán rozhodovati:
1. o stížnostech z rozhodnutí předsedy rozhodčího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto neb vráceno k odstranění formálních vad (§ 213) nebo jímž byl pokutován přísedící rozhodčího soudu podle §§ 203 a 208,
2. o odvoláních z nálezů rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven,
3. o žalobách podaných proti výměru pojišťovny, jímž byl zcela nebo z části zamítnut nárok na dávku pojištění invalidního a starobního podle tohoto zákona, nebo jímž dávka byla nesprávné vyměřena, snížena neb odňata,
4. o žalobách na náhradu podle tohoto zákona:
a) mezi pojišťovnami zřízenými podle tohoto zákona navzájem,
b) mezi těmito pojišťovnami a těmi, kteří poskytli pojištěnci nebo jeho pozůstalým zaopatření chudinské,
c) mezi těmito pojišťovnami a nemocnicemi,
d) mezi těmito pojišťovnami a nositeli úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, pojištění u báňských bratrských pokladen a pojištění osob samostatně výdělečně činných;
5. o sporech mezi zaměstnavateli podle § 240, odst. 3.
(2) V případech uvedených v odst. 1, č. 1, 2 a 4 písm. b) až d) je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo dotčené nemocenské pojišťovny, v případech uvedených v odst. 1. č. 4 písm. a) je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalované nemocenské pojišťovny, v ostatních případech je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo nemocenské pojišťovny, u které byl naposledy pojištěn zaměstnanec, o něhož jde.
§ 221.
Žalobu je možno podati u představenstva nemocenské pojišťovny neb úředníka ustanoveného ke přijímání žalob (§ 197, odst. 1.) neb u pojišťovacího soudu písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
§ 222.
(1) O odvoláních a žalobách uvedených v § 220, odst. 1., č. 2 a 3 rozhoduje pojišťovací soud ve tříčlenném senátě, jemuž předsedá předseda soudu nebo některý náměstek jeho a přísedící povolá předseda vždy jednoho zaměstnavatele a jednoho pojištěnce. Při tom jest podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož výdělečného odboru jako žalobce.
(2) O stížnostech a sporech uvedených v § 220, odst. 1., č. 1, 4 a 5, rozhoduje předseda soudu nebo jeho náměstek jím ustanovený jako samosoudce.
§ 223.
(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užíti obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanovení o řízení ve věcech nepatrných. Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran.
(2) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati.
(3) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soudy, že pojišťovací soud je nepříslušný, že o téže věci bylo již pravoplatně rozhodnuto nebo zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s věcí hlavní.
§ 224.
Soudcové pojišťovacího soudu a přísedící jeho jsou ve výkonu tohoto svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí jako soudcové.
§ 225.
Kancelářskou práci pojišťovacího soudu obstarává kancelář řádného soudu, kterou určí přednosta sborového soudu první stolice.
Opravné prostředky.
§ 226.
(1) Rozsudek pojišťovacího soudu o odvolání z nálezu rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny, jakož i usnesení jeho o stížnosti podle § 220, odst. 1., č. 1, má platnost konečnou.
(2) Ostatním rozsudkům pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním, bylo-li řízení před pojišťovacím soudem vadné nebo rozsudek nezákonný. Ostatním usnesením a výroku rozsudku o útratách, nebere-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.
(3) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do šedesáti dnův ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podáno advokátem anebo úředníkem nositele pojištění. Jinak platí o odvoláních ustanovení §§ 213 a 214.
(4) Ustanovení odst. 3. platí i o stížnostech s tou změnou, že stížnost je podati v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.
(5) V jednání před odvolacím soudem nesmějí býti vzneseny ani nový nárok, ani nová námitka, vyjma nároku na náhradu nákladův odvolacího řízení. Nové skutečnosti uváděti a nové průvody nabízeti lze před odvolacím soudem jen, když strana beze svého zavinění nemohla je uplatniti před soudem pojišťovacím.
Vrchní pojišťovací soud.
§ 227.
(1) O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud.
(2) Vrchní pojišťovací soud je zřízen v Praze pro celé státní území. O soudcích a přísedících jeho platí ustanovení § 224.
(3) Kancelářskou práci vrchního pojišťovacího soudu obstará kancelář vrchního zemského soudu v Praze,
§ 228.
(1) O odvoláních proti rozhodnutím pojišťovacích soudů vydaných ve věcech, o kterých náleží rozhodovati samosoudci, a o stížnostech do rozhodnutí pojišťovacího soudu (§ 222, odst. 2.) rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.
(2) O ostatních odvoláních z rozhodnutí pojišťovacích soudů (§ 222, odst. 1.) rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě, ve kterém vedle tří soudců z povolání zasedá jeden přísedící z řad zaměstnavatelův a jeden z pojištěnců.
§ 229.
(1) Předsedu vrchního pojišťovacího soudu, předsedy senátův a jejich členy ze soudců z povolání ustanoví ministr spravedlnosti dohodě s ministrem sociální péče ze soudců činných v sídle vrchního pojišťovacího soudu.
(2) Přísedící ze zaměstnavatelův a pojištěnců jsou voleni; platí o nich obdobně ustanovení §§ 217, odst. 3., 218 a 219.
§ 230.
(1) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvolání zpravidla v zasedání neveřejném na základě spisů. Toliko v případech, kde pokládá předseda vrchního pojišťovacího soudu za nutno, aby jednání bylo doplněno, a řídí ústní jednání.
(2) K ústnímu jednání obešle předseda strany a zařídí vše potřebné, aby řízení pokud možno při jednom roku bylo skončeno. Strany musí býti při ústním jednání zastoupení osobami znalými práv. Nedostaví-li se k ústnímu jednání obě strany nebo některá z nich, budiž jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.
(3) Bylo-li by provedení potřebných důkazů před vrchním pojišťovacím soudem spojeno s velmi značnými potížemi nebo nepoměrnými náklady, může vrchní pojišťovací soud dožádati za jejich provedení okresní soud, v jehož obvodě jest důkaz provésti.
§ 231.
(1) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud zpravidla rozsudkem. Bylo-li konáno ústní jednání, budiž rozsudek ústně prohlášen, stranám doručí se rozsudek vedle toho písemně.
(2) Trpí-li však řízení před soudem pojišťovacím takovými vadami, že není přezkoumání rozsudku na základě spisů možno, ani kdyby řízení bylo před vrchním pojišťovacím soudem doplněno, zruší vrchní pojišťovací soud rozsudek soudu pojišťovacího usnesením a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento doplnil řízení a znovu rozhodl.
(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již pravoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu. Rozhodne-li však pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud rozhodnutí prvního soudu a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu, ale jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.
(4) O stížnostech rozhoduje vrchní pojišťovací soud vždy v zasedání neveřejném na základě spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám, anebo není-li to možno, zruší rozhodnutí a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento znovu rozhodl.
§ 232.
Pokud není o řízení před vrchním pojišťovacím soudem jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice.
§ 233.
Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností.