Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924
|
I. volební období. |
9. zasedání |
4799.
Odpovědi:
I. min vnitra na interp. posl. Warmbrunna a druhů, že liberecká okresní politická správa zabavila sbírku básní ť50% Lyrisches, 50% SatyrischesŤ (tisk 4551/XIV),
II. min. sociální péče a min. financí na interp. posl. Warmbrunna a soudr. o podpoře v nezaměstnanosti pro sklářské dělníky v Dolním Rychnově u Falknova (tisk 4226/VIII),
III. min železnic na interp. posl. R. Heegera a druhů a na interp. posl. dra Schollicha a druhů o vypuzování německých dělníků a úředníků ve Studenecké vozovce (tisk 4636/XI a 4677/IV),
IV. min. pošt a telegr. na interp. posl. dra Rob. Kubiša a druhů o přibrání nových českých sil k poště (tisk 4636/IV),
V. min. vnitra na interp. posl. inž. O. Kalliny a druhů o nepřetržitém zabavování časopisu ťKaadner ZeitungŤ (tisk 4592/V),
VI. min. financí na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o započtení lombardních zápůjček Rakousko-uherské banky, zaručených válečnými půjčkami (tisk 4592/IX),
VII. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o postupu berní správy ve Frýdlantě při vymáhání daně z obratu u rolníků (tisk 4636/VIII),
VIII. min. železnic na interp. posl. Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů o porušení jazykového zákona v železničním provozu (tisk 4497/III),
IX. min. financí na interp. posl. dra Korlátha a soudr. o zadání hlavního skladu tabáku v Užhorodě (tisk 4596/II),
X. min. s plnou mocí pro správu Slovenska, vnitra a financí na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. o zneužívání výčepních licencí (tisk 4297/I),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. o censuře novin, vykonávané státním zastupitelstvem v Košicích (tisk 4515/IX).
I./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Warmbrunna a druhů,
že liberecká okresní politická správa zabavila sbírku básní ť50% Lyrisches, 50% SatyrischesŤ (tisk 4551/XIV).
Okresní správa politická v Trutnově zabavila ve smyslu § 487 tr. ř. neperiodioký tiskopis ť50% Lyrisches, 50% SatyrischesŤ od Josefa Schweydara, shledavši ve dvou básních v interpelaci doslovně uvedených skutkovou podstatu trestného činu podle § 15, čís. 2 zákona na ochranu republiky.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Jičíně z týchž důvodů potvrzeno; jde tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti pouze řádným pořadem instancí soudních.
Námitky proti zabavení podány nebyly a nemohlo tudíž rozhodnutí o zabavení býti přezkoumáno a případně změněno. Vzhledem k výroku soudu, který zabavení potvrdil, není příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 16 června 1924.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
II./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče a ministra financí
na interpelaci poslance Warmbrunna a soudruhů
o podpoře v nezaměstnanosti pro sklářské dělníky v Dolním Rychnově u Falknova (tisk 4226/VIII).
Sklářský průmysl, jakožto výrobní odvětvi odkázané převážně na vývoz do ciziny, pociťoval velmi značně disparitu mezi hodnotou koruny v cizině a výrobními náklady v tuzemsku. Byl tedy nucen přizpůsobovati se stáje kolísavým poměrům na mezinárodním trhu, což se přirozeně neobešlo bez krise, projevující se omezováním výroby a propouštěním dělnictva, jemuž bylo nutno poskytnouti částečnou pomoc z prostředků státních po zákonnou dobu, dokud opět nenalezne pracovní příležitosti.
Když byl omezen povoz v průmyslových závodech, zejména sklářských na Falknovsku, byly na základě ustanovení zákona čís. 322/1921 nezaměstnaným dělníkům povoleny podpory v nezaměstnanosti na zákonnou dobu 6 měsíců a prodlužovány postupné na základě souhlasu ministerstva financí ve smyslu § 3 cit zákona až na dobu 1 roku, vzhledem k tomu, že nepříznivá situace pracovní toliko znenáhla se zotavovala.
V přítomné době, zaměstnanost ve sklárně montánních a průmyslových závodů, dříve J. D Starck v Dolním Rychnově, vykazuje jisté zlepšení, neboť 248 sklářů pracuje celý týden.
Firma snaží se pak zaměstnati i zbývající dělnictvo v počtu 68 osob, avšak opatření toto nemohlo býti dosud provedeno v plném rozsahu pro přestavbu pece.
V dalším bodu interpelace jest přednesena žádost, aby podpora v nezaměstnanosti byla poskytována po vyčerpání zákonné 6měsíční podpůrné lhůty v plné výměře, bez jakéhokoliv omezení až do doby, kdy se znovu započne pracovati.
Ve směru tom nutno poukázati na to, že doba nároku na podporu v nezaměstnanosti jest omezena zákonem samým, ježto podle § 3, zák. č. 322/1921 nároku na podporu pozbývá, kdo byl nepřetržitě podporován po dobu půl roku, kterážto doba může býti podle ustanovení zákona čís. 400/1922 prodloužena ministrem sociální péče, v dohodě s ministrem financí, pro dělníky jednotlivých odborů a obvodů na dobu jednoho a půl roku. Není tedy zákonného podkladu pro to, aby podpora v nezaměstnanosti byla poskytována beze všeho časového omezení až do doby, kdy se začne znovu pracovat.
Ostatní část dotazu, aby podpora v nezaměstnanosti byla přiznávána po projití zákonné 6měsíční podpůrné lhůty v plné výměře, bez jakéhokoliv omezení, byla již vyčerpána odpovědí na interpelaci poslanců Tesky, Hakena a soudruhů (čís. tisku 4198/23), v níž byly důvody státní správy předneseny.
V Praze dno 9. dubna 1924.
Ministr sociální péče
Habrman, v. r.
Ministr financí
Inž. Bečka, v. r.
III./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance R. Heegera a druhů a na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o vypuzování německých dělníků a úředníků ve Studenecké vozovce (tisk 4636/XI a 4677/IV).
S továrnou na vagony ve Studénce bylo ovšem v roce 1919 sjednáno, že továrna bude zaměstnávati také dělnictvo a zřízenectvo české národnosti, a to v určitém procentním poměru. Avšak továrna svého slibu nesplnila přijímajíc i nové zaměstnance tak, že procentní poměr porušovala ve prospěch zaměstnanců národnosti německé. Proto by ministerstvem železnic při jednání o dodávkách na rok 1924 firmě její slib z roku 1919 opětně připomenut. V žádném případě nebylo však na vedení závodu naléháno, aby byli zaměstnanci národnosti německé propouštěni, tím méně pak stanoveno bylo určité procento (5), v jakém má se propouštění německých zaměstnanců díti. V tomto směru zakládá se interpelace zřejmě na informacích nepřesných.
Dovoluji si kromě toho upozorniti, že zadávka vagonů pro rok 1924 továrně ve Studénce byla rozhodnuta již 13. května 1924, kdežto prohlášení firmy o tom, že bude dohodu z roku 1919 dodržovati, došlo do ministerstva železnic teprve 20. května 1924. Již z toho jest zřejmo, že zadávka nebyla nijak učiněna závislou na národnostních poměrech v továrně.
Nová vozidla pro státní dráhy objednávají se ve veřejné soutěži; zadávky jsou rozdělovány mezi všecky továrny, které se stavbou vozidel pro státní dráhy zabývají, a které již dřívějšími dodávkami prokázaly, že mohou nová vozidla podle předpisů dodati. Hlavním předpokladem pro zadávku ovšem jest, že všechny továrny musí přijmouti za vozidla téhož druhu stejnou nejnižší cenu.
Studénská vagonka jest v kartelu s ostatními továrnami na vagony: tento kartel rozděluje sám počet vozů, který naň připadá podle počtu zaměstnaných dělníků, podle zařízení továrny a pod. na jednotlivé továrny, které jsou u něho sdruženy. Dosud nestěžovala si Studénská továrna ani jedenkráte, že by jí byla bývala někdy přikázána menší kvota, nežli která by jí náležela.
Podle toho co jsem uvedl, jest patrno, že zadávky nových vozidel jsou rozdělovány spravedlivě a bez ohledu na poměry národnostní, které v jednotlivých továrnách jsou.
V Praze dne 31. července 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
IV./4799.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dra Roberta Kubiše a druhů
o přibrání nových českých sil k poště (tisk 4636/IV).
Přidělování poštovních zaměstnanců z území mimoslovenského na Slovensko děje se jen v případech nezbytně nutných.
Také oba úředníci, v interpelaci jmenovaní, poštovní radové Viktor Mauder a JUDr. Karel Macilis, byli k ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě z území mimoslovenského přiděleni pouze pro hrozivý nedostatek administrativních úředníků u zmíněného ředitelství.
U obou těchto úředníků šlo o jmenování na stav Slovenska, nikoliv tedy o exponování. Obsazování míst v poštovní sužbě na Slovensku děje se do služební potřeby a místa ta obsazují se v první řadě uchazeči Slováky, vyhovují-ji předepsaným podmínkám pro dosažení těchto míst.
Ježto však slovenských uchazečů o místa v poštovní službě vyšších úřednických kategorií na Slovensku není dostatečný počet, je nutno obsazovati místa též uchazeči z území mimoslovenského.
V Praze dne 28. července 1924.
Ministr:
Dr. Franke, v. r.
V./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o nepřetržitém zabavování časopisu ťKaadner ZeitungŤ (tisk 4592/V).
Číslo 20. časopisu ťKaadner ZeitungŤ ze dne 8. března 1924 nebylo okresní správou politickou v Kadani zabaveno, nýbrž redakce dotázala se před předložením povinného výtisku u úřadu, byla-li by určitá místa v kontextu při tiskové prohlídce propuštěna. Okresní správa politická odepřela vykonávati preventivní censuru, naznačila však přece, že by označená místa mohla být zabavena. Po té redakce tato místa z vlastního popudu vypustila.
Postup okresní politické správy nebyl správný, ježto odporuje § 17. tiskového zákona a příslušné instrukci. V té příčině byla již zařízena úprava.
V Praze dne 15. července 1924.
Za ministra vnitra ministerský předseda:
Švehla, v. r.
VI./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů
o započtení lombardních zápůjček Rakousko-uherské banky, zaručených válečnými půjčkami (tisk 4592/IX).
Seznam lombardních zápůjček Rakousko-uherské banky, o jejichž převzetí z likvidační massy se jednalo, byl likvidatorům předložen v lednu 1922.
Na přání sukcessorních států a likvidatorů samých bylo dodatečně upuštěno od provedení klasifikace zápůjček, jak byla původně zamýšlen a přijat návrh likvidatorů, že zápůjčky budou převzaty za obnos paušální s jistou srážkou, která má na zřeteli hlavně dlužníky neznámé (fingovaná jména) a dlužníky nezvěstné. K sjednání (verifikování) nějakého seznamu pohledávek prohlášených za nedobytné tedy nedošlo.
V Praze dne 5. srpna 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
VII./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Windirsche a druhů
o postupu berní správy ve Frýdlantě při vymáhání daně z obratu u rolníků (tisk 4636/VIII).
Ustanovení § 20, odst. 2 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n. o čtvrtletních splátkách, pak § 43, odst. 2 téhož zákona o možnosti uložení pokuty pořádkové jsou ustanovení všeobecně závazná a platí tedy i pro zemědělce do té doby, dokud nebyla s nimi sjednána na příslušný rok paušalovací dohoda, kterou se stanoví odchylný způsob předepisování a vybírání daně z obratu.
Ježto dohoda taková na rok 1923 byla sjednána 24. května 1924, použita berní správa do té doby správně všeobecných ustanovení § 20, odst. 2 a § 43, odst. 2 zákona o dani z obratu.
Pokud jde o úroky z prodlení, stanoví paušalovací výnosy na léta 1921 až 1923 (výnos ze dne 23. února 1922, ze dne 6. března 1923 a ze dne 24. května 1924) přímo povinnost k jich placení, pakliže zemědělec do určité doby paušál nezaplatí. Dobou tou je pro berní rok 1921 konec dubna 1922, pro rok 1922 konec dubna 1923 a pro rok 1923 konec června 1924.
Protože byly dle informace berní správy ve Frýdlantu v době vydání v dotazu zmíněných pobídek jednotliví zemědělci dlužni také paušalovanou daň za léta 1921 a 1922, bylí současně s pobídkou k zapravení čtvrtletních splátek vyzváni též k zaplacení starších dluhů, při čemž vším právem upozorněni byli na povinnost platiti úroky z prodlení.
Nelze tedy berní správě ani bernímu úřadu ve Frýdlantu ničeho vytýkati.
V Praze dne 5. srpna 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
VIII./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů
o porušení jazykového zákona v železničním provozu (tisk 4497/III).
Rozkaz, aby směrové tabulky na vozech osobních vlaků a rychlovlaků byly sestaveny pouze v jazyku státním, vydalo ministerstvo železnic: ředitelství státních drah v Hradci Králové dovolávalo se ve své odpovědi, která jest citována v interpelaci, rozkazu ministerstva železnic a nikoli ministerstva vnitra.
Jednojazyčný text směrových tabulek byl nařízen především z důvodů praktických. Z ustanovení jazykového zákona nelze dovoditi, že by bylo nutno, aby směrové tabulky obsahovaly nápisy také v jazyku německém.
Dovoluji si kromě toho upozorniti, že s jednojazyčným zněním směrových tabulek projevila i souhlas Ústřední rada železniční v zasedání roku 1921.
V Praze dne 9. července 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
IX./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Korlátha a soudruhů
o zadání hlavního skladu tabáku v Užhorodě (tisk 4596/II).
Jest pravda, že hlavní sklad tabáku, spojený se skladní prodejnou v Užhorodě, provozoval již delší dobu (od r. 1910) tamější autochton dr. Mikuláš Brody a že tento sklad byl na základě veřejné soutěže, vypsané na 26. říjen 1923, ministerstvem financí trvale zadán sdruženým uchazečům Alexeji Františku Aufartovi, Františku Pešlovi, Josefu Kraftovi a Jiřímu Beljovi. Nezdá se mi však, že by toto rozhodnutí vyvolalo ve všech vrstvách obecenstva rozhořčení, nýbrž naopak na členské schůzi spolku karpato-ruských válečných poškozenců ťNadijaŤ, konané 11. dubna 1924, projevili členové spolku souhlas s tímto zadáním hlavního skladu tabáku. Pochopitelné rozhořčení bylo patrně jen u těch uchazečů, jichž nabídky nebyly přijaty.
Jest správné, že řízení o zadání tohoto skladu vedlo se již delší dobu; při první soutěži, vypsané na 27. únor 1922, došlo cekem 14 nabídek, mezi nimi i nabídka skladníka dra Mikuláše Brody-ho a ťObchodního a průmyslového družstva válečných invalidů, vdov a sirotků v Podkarpatské RusiŤ. Ministerstvo financí zadalo tehdy vypsaný sklad 70%nímu válečnému invalidu Josefu Kraftovi, společně s dosavadním obstaravatelem drem Mikulášem Brodym, neboť toto sdružení zaručovalo za daných poměrů nejlepší vedení skladu.
Ježto po vydání rozhodnutí vyšly na jevo okolnosti do té doby neznámé a pro posouzení poměrů závažné, bylo prvé řízení obsazovací zrušeno a na hlavní sklad vypsána soutěž druhá, jejímž výsledkem bylo interpelované rozhodnutí. Alexeji Františku Aufartovi by! sklad propůjčen pod podmínkou, že se vzdá spoluúčasti na skladu tabáku v Popradě; Františku Pešlovi pod podmínkou, že se vzdá místa kancelářského pomocníka u zemského vojenského velitelství v Užhorodě. Josef Kraft jest zasloužilým invalidním důstojníkem československé armády a jest s velkoobchodníkem dřívím Kaszásem v tom poměru, že má jeho schovanku za ženu. Jiří Belja jest Rusín a ze všech uchazečů nejpotřebnější. K veřejné soutěži došlo celkem 6 nabídek; z autochtonních invalidů Podkarpatské Rusi ucházel se o sklad zmíněný již Jiří Belja a pak sdružení uchazeči Jan Sidor, 75%ní válečný invalida a prozatímní zřízenec okresního soudu v Užhorodě, Salomon Morgenbesser, 85%ní válečný invalida-pekař (negramotný), Jiří Kjin, 50%ní válečný invalida-obuvník a 75%ní válečný invalida Ondřej Jaczik, majitel chemické čistírny.
Nehledě ani k tomu, že Sidor jako zřízenec okresního soudu jest podle platných předpisů z nabytí skladu tabáku vyloučen, a dále že Klin a Jaczik, majíce svoje zaměstnání, jsou méně potřební, a Morgenbesser, jako osoba negramotná, jest naprosto k vedení skladu nezpůsobilý, byla jich společná nabídka zamítnuta z toho důvodu, že neměli vlastních provozovacích místností a vlastního provozovacího kapitálu. Zamýšlené jimi spojení s obchodníkem Beerem, který si vyhražoval za poskytnutí místností a kapitálu 35% čistého výtěžku, nemohlo býti podle platných předpisů naprosto schváleno.
Z autochtonních obyvatelů Podkarpatské Rusi došla konečně nabídka i dřívějšího skladníka dra Brody-ho, který však válečným invalidou není; rovněž není potřebným, takže na jeho nabídku nemohl býti vzat zřetel.
Protože jak po stránce osobní, tak i vzhledem k nabídnutým místnostem, vyhovovali jedině uchazeči, kterým byl hlavní sklad tabáku v Užhorodě trvale propůjčen, nevidím nutným, aby provedené obsazení bylo zrušeno a sklad znova veřejnou soutěží k obsazení vypisován, a podotýkám, že na autochtonní invalidy Podkarpatské Rusi byl vzat zřetel v osobě Jiřího Beji.
V Praze dne 19. června 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
X./4799 (původní znění).
Odpověď
ministrů s plnou mocí pro správu Slovenska, vnitra a financí
na interpelaci poslance dra Lelleyho a soudruhů o zneužívání výčepních licencí (tisk 4297/I).
Obec Vráble provozovala ve své obecní krčmě výčepní licenci výčepníkem Janem Botkem až do 31. května 1922; od 1. června 1922 byla výčepní licence obce pronajata Štěpánu Infnerovi. Obec také ihned zažádala o nové povolení výčepu a jako výčepníka jmenovala Štěpána Infnera.
Finanční ředitelství ve Zlatých Moravcích přihlížejíc k ustanovení § 3, odst. 1. zák. čl. XXV z r. 1899, které vyžaduje úplnou spolehlivost výčepníkovu, zamítlo žádost obce-vrábelské, poněvadž obcí jmenovaný výčepník Stěpán Infner byl několikráte trestán a nebyl pro svoji činnost v roce 1920 vůbec jako spolehlivý doporučen.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítlo generální finanční ředitelství v Bratislavě a byly proto veškeré nápoje a nádoby v krčmě dne 30. května 1923 důchodkovým kontrolním úřadem zapečetěny.
Na žádost byla obci finančním ředitelstvím ve Zlatých Moravcích povolena lhůta 21 dne, aby mohla odprodati zbylé zásoby, které by se mohly zkaziti; o tomto rozhodnutí byla obec uvědoměna dne 12. června 1923, veškeré zásoby a nápoje byly opět uvolněny a po uplynutí uvedené lhůty zase všecky nádoby úředně zapečetěny.
Vývody interpelace, že notář Kroupa sdělil Infnerovi, že licence jest tu a že ji může ihned vydati, jakmile Infner svolí vykonávati při volbách agitaci ve prospěch vládních stran, jakož že tak činí na vyšší pokyn, neodpovídají pravdě. Notář Josef Kroupa s členem zastupitelstva Elekem Nehézem domnívajíce se, že obci byla odepřena licence proto, že výčepníkem v obecní krčmě byl Irfner, jehož spolehlivost byla pochybnou, soukromě a z vlastní iniciativy mu domlouvali, aby zanechal všeho, čím by jeho spolehlivost mohla býti uvedena v pochybnost, neboť mysleli, že potom obec licenci obdrží: byli mínění, že jednali k prospěchu obce. Aby Infner agitoval při obecních volbách, nebylo od něho žádáno ani notářem Kroupou, ani členem obecního výboru Nehézem. Štěpán Infner ostatně sám dle protokolu ze dne 28. února 1924 prohlásil, že údaje interpelace, kde se tvrdí, že mu byly slibovány hmotné podpory a že mu sděleno bylo notářem Kroupou, že činí tak na vyšší pokyn, jsou úplně nepravdivé.
Poněvadž v jednání jmenovaných funkcionářů nebyl zjištěn žádný skutek, který by disciplinárně mohl býti postižen, není důvodu, aby proti nim zakročeno bylo, jak žádá interpelace.
V Praze dne 30. května 1924.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:
Dr. Kállay, v. r.
Ministr vnitra:
Malypetr, v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XI./4799 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci prosince dra Lelleyho a soudruhů
o censuře novin, vykonávané státním zastupitelstvem v Košicích (tisk 4515/IX).
Číslo 49 periodického tiskopisu ťNépŤ z 9. prosince 1923 zabavilo státní zastupitelstvo v Košicích, ježto v místech v interpelaci označených shledalo skutkovou podstatu přečinu § 14, c. 2 a přestupku § 18, č. 1 zákona na ochranu republiky, jakož i přečinu § 2, 9, č. 1 zák. čl. XLI. z r. 1914 a mělo za to, že veřejný zájem nutně žádá, aby rozšiřování periodického tiskopisu bylo zabráněno.
Soud, na nějž se státní zastupitelství o rozhodnutí obrátil, k jeho návrhu potvrdil nařízení zabavení všech míst a tím uznal, že byly tu pro ně zákonné podmínky. Bylo-li zabavení přes to pokládáno i nadále za křivdu, bylo věcí těch, kdož cítili se dotčeni zabavením, aby proti rozhodnutí soudu užili opravných prostředků, a tak přivodili možnost jeho přezkoumání soudem vyšším. To se však nestalo.
Za tohoto stavu věci nelze zakročení státního zastupitelství v Košicích považovati za neodůvodněné, tím méně za potlačování svobody tiskové, takže nemám důvodu k nějakému opatření.
Pokud páni interpelanti poukazují na periodický tiskopis ťNép ujságŤ a udánlivý závadný jeho obsah, nemohu bez udání konkrétních dat přezkoumati, zda přehlídka periodického tiskopisu ťNépŤ oproti periodickému tiskopisu ťNép ujságŤ prováděna jest přísněji.
V Praze dne 29. června 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
Překlad ad I./4799.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Warmbrunn und Genossen
wegen der Beschlagnahme der Gedichtsammlung ť50% Lyrisches, 50% SatyrischesŤ durch die politische Bezirksverwaltung in Reichenberg (Druck 4551/XIV).
Die politische Bezirksverwaltung in Trautenau hat im Sinne des § 487 St. P. O. die nicht periodische Druckschrift ť50% Lyrisches, 50% SatyrischesŤ von Josef Schweydar beschlagnahmt, weil sie in den zwei in der Interpellation wörtlich angeführten Gedichten den Tatbestand der strafbaren Handlung nach § 15, Z. 2 des Gesetzes zum Schutze der Republik erblikte.
Die Beschlagnahme wurde von dem Kreis- als Pressegericht in Jičín aus denselben Gründen bestätigt: es liegt somit eine gerichtliche Entscheidung vor, deren Abänderung nur im ordentlichen gerichtlichen Instanzenzuge möglich ist.
Eine Beschwerde gegen die Beschlagnahme wurde nicht überreicht, und es konnte somit die Entscheidung über die Beschlagnahme nicht überprüft und eventuell abgeändert werden.
Im Hinblick auf den Ausspruch des Gerichtes, das die Beschlagnahme bestätigt hat, besteht kein Anlass zu irgendeiner Verfügung.
Prag, am 16. Juni 1924.
Der Minister des Innern:
J. Malypetr, m. p.