Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Odůvodnění:

Obžalovaní 1. - 40. založili bez dovolení ministerstva vnitra spolek komunistické mládeže. Obžalovaní se obhajovali tím, že žádný spolek nezakládali, nýbrž založili sekci komunistické strany. Tato obhajoba nemohla býti vzata v úvahu, protože důkazy trvání spolku jsou, že konali zvláštní tajné schůze, že vybírali členské příspěvky, že měli zvláštní předsednictvo, aby bojovali za zvláštní cíle, což se na základě zabaveného materiálu a spisů a výpovědí obžalovaných potvrzuje. Protože byla organisace komunistické mládeže nařízením ministerstva pro Slovensko č. 1922/31957 pro ilegální činnost rozpuštěna, bylo zahájeno trestní řízení. 6. obžalovaný obdržel proto větší trest, protože on spolek založil, ostatní obžalovaní jsou jako spoluvinníci resp. členové ilegálního spolku potrestáni. Obžalovaným 1, 3, 4, 7, 10, 12, 21, 23, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 33. byla proto udělena důtka, protože do doby rozsudku nedovršili 18 let.

Tento rozsudek byl stranám písemně předán s poznámkou, že proti tomuto rozsudku se mohou během 14 dnů odvolati prostřednictvím krajského úřadu v Brezně k županskému úřadu ve Zvoleni.

V Brezně dne 24. května 1924."

Čtyřicet obžalovaných bylo tedy na základě maďarského nařízení z r. 1908 obžalováno, na základě zákona z r. 1879 resp. 1908 jménem demokratické republiky odsouzeno. Odůvodnění rozsudku ukazuje, že soud pokládá za důkaz o ilegální organisaci, že mládež 1. má zvolené vedení, 2. koná tajné schůze, 3. vybírá členské příspěvky, 4. sleduje zvláštní cíle.

To ovšem nejsou žádné důkazy o ilegální organisaci. Každá sekce komunistické strany Československa má své vlastní vedení, tedy i sekce mládeže, která koná své schůze zcela veřejně a jako složka strany jest oprávněna konati schůze sekce, bez jakéhokoliv úředního hlášení. O členských příspěvcích nemůže býti řeči, neboť mládež platí svůj měsíční příspěvek pouze za časopisy. Pouze jedno jest správné a to, že komunistická mládež sleduje zvláštní cíle. Sleduje cíl, osvoboditi se z kapitalistického vykořisťování a vésti mládež k boji proti vykořisťovatelům. Tento cíl však sleduje každá jiná sekce strany a strana jako celek. To všechno nemůže býti důkazem nějakého tajného spolčování.

Podobný případ persekuce nestal se na Slovensku a Podkarpatské Rusi poprvé. Nejen zaměstnavatelé, nýbrž i úřady samy provokují nejhorším způsobem, aby činnost mládeže znemožnili. Policejní úřady mobilisují svůj špiclovský aparát a špiclové se pokoušejí, aby svedli jednotlivce na dobrodružné cesty a mohli pak na základě toho činnost sekcí mládeže prostě zastaviti ...

V dubnu 1923 byly provedeny v celé košické župě na rozkaz Klímův domovní prohlídky u členů strany, hnutí mládeže a skautské úředně rozpuštěno, na 40 mladých dělníků bylo uvrženo do žalářů a někteří z nich držáni v žaláři po celé měsíce a tam týráni. Nyní po roce bylo všem oznámeno, že předběžné vyšetřování na základě § 2 zákona na ochranu republiky jest s nimi ukončeno a akta se postupují státnímu zastupitelství. Toto trestní řízení se týká proslulého puče v Levoči, jemuž dnes již nikdo rozumný nevěří.

Činnost sekců mládeže komunistické strany Československa má býti znemožněna i tím, že vůdčí pracovníci jsou podle zákona na ochranu republiky zatýkáni a měsíce i roky vězněni.

Úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi se však nespokojují s těmito hrdinskými činy. Na základě starého maďarského nařízení zakazují každou schůzi mládeže a také každou schůzi strany, je-li mládeží navštívena. Toto pověstné nařízení zní:

"Nařízení vydané dne 5. března 1907, číslo 101213/008 K. M. o vstupování průmyslových učňů do spolku.

V posledních časech vždy častěji se stává, že mladí průmysloví učňové založili různé spolky a organisace, do takových vstupovali, aby se organisovali na způsob dělníků dospělých. Protože se spolčovací a shromažďovací právo nemůže vztahovati na nedospělé učně, stojící pod domácí disciplinou práci dávajícího, s jiné strany se však nemůže dovolit, aby nedospělé osoby stojící ve smluvním učňovském poměru braly účast na shromážděních, ve kterých se rokuje o pracovních poměrech, kterážto shromáždění se konají v hostincích při požívání lihových nápojů; na základě pravomoci nařizuji podle zákona XVII. 1884 v dohodnutí s královským uherským ministerstvem vnitra, jakož i ministerstvem náboženství a veřejného vyučování, aby se průmyslovým (obchodním) zakázalo vstupování do spolků anebo zakládání spolků a aby stanovila potřebná nařízení na rozpuštění po případě i stávajících takových spolků.

Následkem tohoto vyzývám, naříditi živnostenským úřadům první instance, aby na základě své, podle § 78 jim uložené povinnosti, tento zákaz uplatnily a chování učňů kontrolovaly i v tom směru, aby jejich vstupování do veřejných anebo tajných spolků nebo organisací do budoucna překazily.

Toto nařízení se nevztahuje na učňovské domovy, vzdělávací kruhy a spolky mládeže, které ve smyslu nařízení pana ministra náboženství a veřejného vyučování vydaného pod čís. 21411/1907 byly zorganisovány ve spojení s učňovskou školou pod správou ředitele školy nebo jeho zástupce."

Okolnost, že toto nařízení, staré již 17 let, má sloužiti nyní jako podklad pro zákazy všech schůzí mládeže, odhaluje v pravém světle československou demokracii.

Prohlašujeme, že komunistická strana bude činnost sekcí mládeže na Slovensku a Podkarpatské Rusi všemi prostředky podporovat, že neustoupí ani o krok teroru vlády a úřadů a použije všech prostředků, aby pro mládež spolčovací a shromažďovací svobody dobyla.

Tážeme se vlády:

1. Jest ochotna zajistiti dělnické mládeži na Slovensku a Podkarpatské Rusi spolčovací a shromažďovací právo aspoň podle platných zákonů v ostatních zemích republiky?

2. Jest ochotna zajistiti dělnické mládeži na Slovensku a v Podkarpatské Rusi i ve všech ostatních směrech občanská práva?

3. Jest ochotna odstraniti dávno zastaralé uherské zákony týkající se pracující mládeže?

4. Chce vláda zastaviti okamžitě persekuci komunistické mládeže vůbec a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zvláště?

5. Chce zaříditi, aby všechny uměle zaranžované trestní procesy s komunistickou mládeží na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly revidovány a třídní rozsudky, jako v Brezně, v Košicích a jinde, zrušeny?

6. Chce vláda přísně dbáti, aby zákonné předpisy o osmihodinové době pracovní byly i pokud jde o mládež udržovány a aby byly šetřeny všechny ostatní předpisy o práci učňů a mladistvých dělníků?

7. Je vláda ochotna odstraniti ihned všude na Slovensku a v Podkarpatské Rusi večerní a nedělní vyučování na pokračovacích školách a předložiti co nejdříve osnovu zákona o placení dovolené učňů a mladistvých dělníků?

V Praze dne 2. července 1924.

Tausik,

Sedorjak, Malá, Kreibich, Burian, Rouček, Mondok, Bubník, Houser, Krejčí, dr. Gáti, Merta, Teska, Blažek, Skalák, Mikulíček, Haken, dr. Šmeral, Šafranko, Kučera, Darula, Svetlik, Kunst, Koutný, Warmbrunn, Merta, Toužil.

III./4841 (překlad).

Interpelace

poslanců dra W. Feierfeila, Böhra a druhů

ministrovi vnitra,

že žatecký politický úřad násilně otevřel tamější městské divadlo.

Mezi městskou radou a českou menšinou v Žatci bylo smluveno, že v divadelním období od 1. října 1924 do 30. dubna 1925 městské divadlo bude přenecháno na deset českých představení.

Minulého týdne dal divadelní ředitel Veverka z Budějovic vyvěsiti v Žatci divadelní návěští, že se v pondělí a v úterý dne 9. a 10. t. m. koná v žateckém městském divadle české představení. Žatecká městská rada zamítla žádost ředitele Veverky, poněvadž obě tato představení nepadají do doby, která byla smluvena mezi městskou radou a českou menšinou. Jak se zdá, ředitel Veverka si poté stěžoval u okresní politické správy v Žatci, neboť tyto oznámila starostenskému úřadu, že divadlo bude otevřeno násilně, nebude-li řediteli uvolněno dobrovolně. Zástupce politického úřadu žádal pak novou schůzi městské rady, aby se znovu usnesla.

Tato druhá schůze městské rady se konala v pondělí a žádost Veverkovu zamítla. Odpoledne pak dostavil se k divadelní budově okresní komisař provázený četnictvem a zámečníkem, aby divadlo násilně otevřeli. Přítomný žatecký policejní komisař prohlásil, že mu bylo uloženo, aby nikoho do divadla nepouštěl, že však ustupuje násilí. Zámečník vypáčil vchod a večer se konalo představení za přítomnosti četnictva s nasazenými bodly.

Dlužno ještě poznamenati, že podle věnování zapsaného na divadelní budově v pozemkových knihách, smějí se v ní konati jen německá představení.

Nepředbíhajíce tomu, na čem se snad proti tomuto postupu usnese žatecká městská rada, táží se podepsaní:

1. Ví pan ministr o tomto postupu správce žatecké okresní politické správy?

2. Postupoval správce opíraje se snad o nějaké zvláštní zmocnění vlády nebo jednal úplně samovolně?

3. Nevyl-li vládou zmocněn, jest pan ministr ochoten pohnati k odpovědnosti politickou správu nebo jejího správce za porušení přátelské dohody, která byla sjednána mezi městskou radou a českou menšinou?

4. Může správce okresní politické správy rozkázati starostovi, aby konal schůzi městské rady? Ne-li, bude i za tuto věc pohnán k odpovědnosti?

5. Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti již pro mír v obcích, přihodí-li se kde podobný případ?

V Praze dne 10. září 1924.

Dr. W. Feierfeil, Böhr,

Patzel, Knirsch, inž. Jung, Wenzel, Simm, Kostka, Schubert, Schälzky, Zierhut, J. Mayer, Böllmann, Mark, dr. Petersilka, Bobek, Křepek, dr. Spina, dr. Kafka, Kaiser, Scharnagl, Heller.

IV./4841 (překlad).

Interpelace

poslanců Jokla, Heegera, dra Haase a druhů

ministrovi vnitra

o potrestání samosprávného města Opavy odnětím agendy magistrátu.

Zemská politická správa ve Slezsku nařídila dne 7. srpna 1924, že magistrát města Opavy má býti rozpuštěn. Toto potrestání jest zcela bezpříkladný násilný čin, pro nějž nelze uvésti ani jediného platného důvodu. Zemská politická správa uvádí tyto zdánlivé důvody.

"Zvlášť nápadně projevil starostenský úřad své smýšlení nepříznivé státní myšlence, když pan president republiky ve dnech 23. do 25. června 1924 navštívil Opavu. Při této příležitosti nebyla ani radnice, ani budovy, ústavy atp. patřící obci, ozdobeny státní vlajkou. Ba obec dokonce odepřela vydati státní vlajku státnímu ústavu, umístěnému v budově, jež jí patří, jak to dokazuje případ ředitele opavské německé státní reálky, jenž dvakráte žádal městský úřad o vydání státní vlajky k ozdobení školní budovy, avšak dostal jen prapor v městských barvách. Toto jednání jakož i to, že zástupci většina německých politických stran v opavském městském zastupitelstvu odepřeli se účastniti se uvítání pana presidenta republiky, způsobilo oprávněné, značné rozčilení a rozhořčení českého obyvatelstva ve Slezsku i mimo Slezsko.

Starostenskému úřadu lze vytknouti, že se také ve svém přeneseném oboru působnosti dopustil mnoha jazykových nesprávností. Veřejné vyhlášky, které vydává magistrát, jsou často německo-české, mají tedy české znění na druhém místě, což nevyhovuje významu státního jazyka a ustanovení § 1 a 2 jazykového zákona. Jako důkaz toho budiž uvedena letošní vyhláška o odvodech ze dne 20 února 1924, č. 61/2 D. Odvodní listiny branců ročníků 1902 vedou se ještě nyní německy, ročník 1903 německo-česky, a jen ročník 1904 se vede česky. Výtahy z odvodních listin pro vnitřní potřebu nebo pro jiné státní úřady se spisují česko-německy místo jen česky. K tomuto účelu se užívá - nebo ještě před několika měsíci užívalo - německo českých tiskopisů. Magistrát si dopisuje s opavským okresním doplňovacím velitelstvím česko-německy, místo česky, nač si toto okresní doplňovací velitelství stěžuje prostřednictvím ministerstva národní obrany. Starostenský úřad užívá německo-českých razítek (n. p. Bürgermeisteramt Troppau als pol. Behörde I. Instanz a pod tím Purkmistrovský úřad v Opavě jako pol. úřad I. stolice), tedy i v tomto oboru působnosti dává přednost německému jazyku před českým. Zápisy vyšetřování v přeneseném oboru působnosti (n. p. pokud jde o dobytčí mory) jsou jen německé, i když nejde o výslech německé strany, nýbrž o úřední zjištění. Jako příklad a důkaz toho: zápis vyšetřování ze dne 18. února 1924 o zjištění vztekliny u psa patřícího Amalii Wittichové.

Někteří úředníci magistrátu a také pan starosta města ovládají česká jazyk jen velice nedokonale a byly předneseny i stížnosti, že někteří úředníci, kteří poněkud česky umějí, vyhýbají se užívání tohoto jazyka při svých úředních výkonech, takže se české strany často nemohou v úřadě dorozuměti svým jazykem. Tento stav nevyhovuje ani významu a postavení státního jazyka, ani předpisům § 1 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jelikož magistrát jsa činný jako politický úřad I. stolice musí býti považován za orgán republiky.

Možno také poukázati, že magistrát, jemuž přísluší řízení a provádění agendy vojenského ubytování (§ 20 zákona o vojenském ubytování), nedostatečně pečoval o ubytování vojenských gážistů, jelikož jim opatřil minimální počet bytů, ačkoli několikráte jej vojenské úřady a strany žádaly o účinnější zakročení při opatřování bytů, a ačkoliv již v roce 1922 podepsaný úřad vytvořil předpoklad pro činnost podle § 25 zákona o vojenském ubytování a důrazně upozornil starostenský úřad na povinnost přikazovati byty vojenské správě.

Podobné stížnosti měli a státní úředníci a zaměstnanci v době, kdy obec podle vládního nařízení ze dne 22. ledna 1919, č. 38 Sb. z. a n. a zákona ze dne 30 října 1919, č. 592 Sb. z. a n., měla možnost zabavovati byty pro státní zaměstnance.

Také při soupisu lidu v roce 1921 neprokázal starostenský úřad dostatečné nestrannosti. Poukazuje se na př. na případy Ervína Junga a Františka Lewinského, kdy starostenský úřad, ač jej zdejší úřad na tuto věc několikráte upozornil, nedbalým vedením trestního řízení způsobil, že přestupek byl promlčen. V Opavě dokonce obecní zřízenec Duschek prováděl nedovolený soukromý soupis lidu, a starostenský úřad mu v tom vůbec nijak nezabránil."

I když připustíme, že tyto "žaloba" zemské politické správy souhlasí s pravdou, čemuž podle zjištění opavského starostenského úřadu rozhodně není, jsou přece tak malicherné, že nemohou nikdy ospravedlniti tohoto potrestání obyvatelstva. Neboť nikoliv jednotlivé politické strany, také nikoliv starosta, nábrž veškeré obyvatelstvo bylo tímto opatřením těžce postiženo a byl mu odebrán znovu kus práva na samosprávu, beztoho velice skrovně vyměřeného.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten zrušiti nařízení slezské zemské politické správy a dosaditi znovu magistrát města Opavy?

V Praze dne 10. září 1924.

Jokl, Heeger, dr. Haas,

dr. Czech, Deutsch, Dietl, Hausmann, Hackenberg, Taub, Schweichhart, Hoffmann, Uhl, Kaufmann, Schuster, Leibl, Kirpal, Beutel, Pohl, Palme, Roscher, Blatny.

V./4841 (překlad).

Interpelace

poslanců Jokla, Heegera, Hackenberga a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zamýšleném zrušení státního reálného gymnasia v Bruntále.

Zastupitelství města Bruntálu dostalo tento přípis:

Ministerstvo školství a národní osvěty oznámilo mi výnosem ze dne 24. července 1924, čís. 53432/24, že počátkem školního roku 1925/26 pomýšlí zrušiti státní reálné gymnasium v Bruntále. Proto rozepsání místa ředitele na tento ústav se odvolává dnem 31. března 1924 a všechny přílohy tamějšího podání se vrací jako nyní bezpředmětné.

Připojené žádosti s přílohami nechť ředitelství uchazečům vrátí, odvolávajíc se na svrchu uvedený ministerský výnos.

Z tohoto dopisu lze souditi, že se pomýšlí zrušiti tento tak vysoce důležitý ústav pro obyvatelstvo celého okresu, zvláště pak pro dělnictvo. Pro toto zamýšlené opatření nelze uvésti ani zdánlivého oprávnění.

Města Bruntál mělo od roku 1731 do roku 1889 střední školu a během tohoto dlouhého období, trvajícího přes 50 let, došlo jen ke krátkému, ostatně jen zdánlivému přerušení ve čtyřicátých letech devatenáctého století potud, že tehdy na místo střední školy při normální hlavní škole, která tam tehdy byla, nastoupila 4. třída se dvěma ročníky obdobně škole střední. Zvláště v době od r. 1850 do r. 1871 měl Bruntál komunální nižší reálku, od té doby do roku 1879 nižší státní reálné gymnasium, kterýžto ústav rozhodnutím ze dne 29. července 1887 byl postupně rušen, poněvadž v té době byla vyučovací správa nepříznivě nakloněna menším, zvláště neúplným středním školám. V následující době se městské zastupitelství nepřetržitě namáhalo, aby opět dostalo střední školu. Ve své 17. schůzi ze dne 12. října 1878 vyjádřil již slezský zemský sněm své mínění o potřebě dalšího trvání střední školy v Bruntále tak, že jest si jí třeba přáti v zájmu města a jeho okolí a samo tehdejší ministerstvo kultu a vyučování uznalo ve výnose ze dne 8. prosince 1878, č. 19180, že udržení gymnasia v Bruntále se zřetelem na vyučovací poměry toho místa a jeho okolí a dále také vzhledem na ostatní poměry zaslouží, aby se k němu měl zřetel. Snahy města o uskutečnění úplné střední školy a to moderního typu reálného gymnasia, byly konečně uznány tím, že rozhodnutím ze dne 12. listopadu 1903 bylo schváleno zřízení státního reálného gymnasia v Bruntále s německou vyučovací řečí. Pro toto schválení rozhodovalo poznání, že Bruntál se svými 8.000 obyvatelů jako hlavní místo politického správního okresu, obydleného inteligentním a pilným obyvatelstvem čítajícím přes 50.000 duší, poskytuje záruku, že ústav bude náležitě navštěvován, pomyslí-li se na to, že město leží uprostřed západoslezské dopravní trati. Tyto úvahy se prokázaly v následující době úplně odůvodněnými. Návštěva ústavu, jenž dosáhl plných osmi ročníků, byla takováto:

Tři třídy (první, druhá a čtvrtá) mají poboční třídy.

Z těchto čísel není prokázána pouze způsobilost k životu ústavu, nýbrž i potřeba pro jeho další trvání a jeho oprávnění k dalšímu trvání.

Zrušením tohoto ústavu bylo by především těžce postiženo dělnictvo města Bruntálu a okresu. Mnoho proletářských rodin drobných živnostníků, avšak i dělnické rodiny mají přímý zájem na trvání ústavu, poněvadž poskytují cizím studentům stravu a obydlí. Především však má na trvání tohoto ústavu zájem dělnictvo, poněvadž, jak lze prokázati, jest to značná část nadaných dělnických dětí. které dnes docházejí do reálného gymnasia, jelikož jest v jejich bydlišti. Kdyby ústav byl zrušen, znemožnilo by se naprosto dělnictvu, aby dalo své dítky studovati, neboť dělnictvo nemůže hraditi nákladů studia svých dětí v cizím městě. Následky tohoto škole nepřátelského činu ministerstva postihly by především děti dělnické. Dětem bohatých stavů zůstávají po zrušení bruntálského ústavu otevřeny dveře ještě ústavů jiných. Dělnickému dítěti jest však další vzdělání znemožněno. Lze si tedy mysliti opatření nesociálnější národu a národu nepřátelštější?

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Jest ochoten podati zprávu o úmyslech. jaké chová se státním reálným gymnasiem?

2. Jest ochoten, seznav vylíčený stav věcí, ponechati reálné gymnasium v Bruntále v dosavadním rozsahu?

V Praze dne 10. září 1924.

Jokl, Heeger, Hackenberg,

Palme, Roscher, R. Fishcer, Kaufmann, Hausmann, Schuster, Hoffmann, Schweichhart, Blatny, Uhl, Schäfer, Taub, Leibl, Dietl, Grünzner, Beutel, Deutsch, dr. Czech, Pohl, Kirpal.

VI./4841 (překlad).

Interpelace

poslanců J. Uhla, M. Deutschové, E. Hirsche a druhů

ministrovi vnitra,

že správce žatecké okresní politické správy vládní rada dr. Tauer násilně a svémocně otevřel žatecké městské divadlo.

V březnu 1924 bylo dohodou mezi žateckým starostou a českým osvětovým svazem žatecké městské divadlo propůjčeno uvedenému osvětovému svazu vždy na 2 představení v měsících květnu a červnu t. r., aby se tam konala česká představení. 2 česká představení v měsíci květnu se konala. Zamýšlená 2 představení v měsíci červnu se nekonala. Na žádost českého osvětového svazu bylo za to divadlo zadáno k českým představením na dny 21. a 22. září. Mezi tím v týdnu od 2. do 7. září kočující divadelní společnost, jejíž ředitelem jest jistý pan Veverka z Budějovic, vylepila a rozdávala v Žatci divadelní oznámení, jimiž zvala k českým představením ve městském divadle na pondělí 8. září a úterý 9. září.

Ve schůzi městské rady v pátek dne 5. září žádal český člen městské rady Köllner, aby městské divadlo bylo zadáno kočujícímu divadelnímu řediteli Veverkovi na pondělí 8. a úterý 9. září. Tuto žádost českého člena městská rada ve své schůzi zamítla. V sobotu dne 6. září dopoledne zasáhl však do této věci správce žatecké okresní politické správy vládní rada dr. Tauer způsobem, jemuž nelze rozuměti. Dopoledne se dostavil k žateckému starostovi a prohlásil, že nebude-li divadlo dobrovolně vydáno, že je otevře násilím. Schůze městské rady, o níž žádal, byla svolána na sobotu, nemohla se však konati, ježto městská rada nebyla schopná se usnášeti. Schůze městské rady svolaná na pondělí 8. září dopoledne zamítla znovu zadati divadlo panu Veverkovi.

Vládní rada a správce okresní politické správy dr. Tauer provedl nyní svou hrozbu, odebral se odpoledne s 4 četníky a zámečníkem k divadlu a dal dvéře paklíči otevříti. Večer se pak konalo představení za asistence četníků, kteří byli rozestaveni v hledišti. Způsob jednání odpovědného správce okresní politické správy se jeví jako rušení držby a zneužití úřední moci.

Tážeme se pana ministra:

1. Jest ochoten naříditi přísné vyšetřování?

2. Jest dále ochoten postarati se, aby všichni vinníci byli pohnáni k odpovědnosti?

V Praze dne 11. září 1924.

Uhl, Deutsch, Hirsch,

dr. Czech, dr. Haas, Kirpal, R. Fischer, Hackenberg, Heeger, Kaufmann, dr. Holitscher, Pohl, Leibl, Schweichhart, Hoffmann, Schuster, Grünzner, Jokl, Blatny, Taub, Dietl, Hausmann.

VII./4841 (překlad).

Interpelace

poslanců Zierhuta, dra Luschky a druhů

předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady

o nezákonitém postupu státního pozemkového úřadu při provádění pozemkové reformy na dvoře Sádku v okrese Bruntálském ve Slezsku.

Ve zprávě přídělového komisaře v Opavě obvodové úřadovně pozemkového úřadu v Olomouci ze dne 11. června 1923, č. 404/23 praví se v odstavci 2 doslovně:

"Obec Bratříkovice jest úplně německá obec a podle přípisu státního pozemkového úřadu v Praze, č. j. 37.811/22-IV ze dne 25. července 1922, jehož opis jest přiložen, má býti půda ze dvora Sádku přidělena jen českým obcím."

Podepsaní se táží pana předsedy vlády jako předsedy ministerské rady:

1. Ví pan předseda vlády o tomto postupu státního pozemkového úřadu a schvaluje jej?

2. Jak může pan předseda vlády ospravedlniti toto chování státního pozemkového úřadu podřízeného dozoru ministerské rady, jež jest paškvilem zákonů a mezinárodních závazků republiky?

3. Co zamýšlí pan předseda vlády zaříditi, aby se německým uchazečům o půdu, kteří byli zkráceni ve svých právech, dostalo v tomto zvláštním případě neprodleně plného zadostiučinění?

4. Jaká opatření zamýšlí pan předseda vlády učiniti, aby se podobné případy příště vícekráte neopakovaly?

V Praze dne 12. srpna 1924.

Zierhut, dr. Luschka,

Scharnagl, dr. Lodgman, dr. Lehnert, Matzner, dr. E. Feyerfeil, J. Fischer, Mark, Pittinger, Windirsch, Schälzky, Knirsch, dr. Petersilka, Křepek, Böhr, Budig, Kaiser, dr. Keibl, Böllmann, Simm, dr. Spina, Bobek.

VIII./4841 (překlad).

Interpelace

poslance J. Mayera a druhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o zabavení č. 102 časopisu "Deutscher Landruf" ze dne 2. září t. r.

Výše uvedené číslo časopisu propadlo červené tužce státního zástupce pro tento článek, otištěný z čísla 198 časopisu "Deutsche Landpost", vycházejícího v Praze ze dne 29. srpna:

"Výnos o užívání názvu "Sudetendeutschland" odvolán.

Orgán předsedy vlády "Venkov", oznamuje zcela ukrytě na nenápadném místě: Dovídáme se, že ministerský výnos o přípustnosti užívání slova "Sudetendetschland" byl odvolán.

Klasický příklad, jak zde v Československu úřady ustupují teroru štváčských organisací a ulice. Kdysi poukázalo skutečně národní sociálně-demokratické "Právo Lidu", jak došlo k tomuto výnosu. Po dlouhých poradách mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem spravedlnosti, jež vykládalo, že není zákona, podle něhož by v užívání slova "Sudetendeutschland" bylo možno nalézati povahu trestného skutku, byl tento výnos vydán.

Tu se však začala pustá agitace rozličných "Národních Jednot" a stejně smýšlejících českých bojovných organisací, národní demokraté s tím chodili dům od domu, spisovaly se protesty a pořádaly se protestní schůze; dne 2. září měla v Praze velká schůze národních demokratů vyjádřiti "rozhořčení" českého lidu. A tak bylo konečně - ovšem nikoliv poprvé - právo zkrouceno, abychom se mírně vyjádřili. Avšak myslíme, že i v demokracii má platiti staré a přec věčně mladé heslo: Justitia fundamentum regnorum. (Spravedlnost jest základem panování.)

"Regnorum" připomíná sice zásadu monarchickou. Což se však od zřízení republiky spravedlnost, právo, jako hybný činitel národního života, jež i za absolutních dob bylo prohlašováno za základního činitele, staly zbytečnými? Skorem se tak zdá. Jest jen jedna spravedlnost, jen jedno právo, a běda, zkrucuje-li se nebo láme-li se proto, aby se líbilo davu."

Chebský krajský soud jako soud tiskový zabavení potvrdil a odůvodnil těmito slovy:

"Neboť v tomto článku se veřejně štve proti státu pro jeho povstání a proti jeho ústavní jednotě a dále se usiluje v dílech tiskových haněním, posmíváním, nepravdivým udáváním nebo převracením skutečných příběhů zlehčiti úřední nařízení nebo takovým způsobem jiné k nenávisti ke státním úřadům a k opovrhování těmito úřady popuditi."

Člověk se mimovolně chytá za hlavu a táže se, jak obsah zmíněného článku lze uvésti v soulad s tímto odůvodněním, a to tím spíše, uváží-li se, že tento článek byl otištěn z pražského časopisu, kde ovšem musil zůstati bez námitek. Člověk se táže dále, není-li to čin úplné neschopnosti věcně posuzovati takové věci.

Možno ovšem pochopiti, že podobný zmatek musí povstati v hlavách úředníků, když ministerstvo vnitra samo pouze pod nátlakem několika šovinistických bláznů odvolává výnos, jenž rozhodně byl vydán zcela po právu.

Podepsaní se táží, jsou-li páni ministři ochotni poučiti své podřízené úřady, aby nedělali tisku takových potíží, když svobodně projevuje své mínění, a oznámiti jim, že v případech tak zřejmě svévolných budou volány k odpovědnosti?

V Praze dne 12. září 1924.

J. Mayer,

Scharnagl, Knirsch, dr. Schollich, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Schubert, Mark, Windirsch, Heller, Zierhut, dr. Luschka, Kaiser, Bobek, dr. Lodgman, J. Fischer, dr. Keibl, dr. Spina, Böhr, Budig, Böllmann, Křepek, Pittinger, Schälzky, Simm.