Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Výkaz cejchovních poplatků za rok 1823.

Elektrisace státu povšechně.

Soustavná elektrisace má opatřiti všemu obyvatelstvu levnou elektrickou energii pro všechny účely.

Konečným cílem elektrisace jest zřízení rozvodné sítě elektrické o napětí 22.000 volt, vedoucí do všech obcí a hlavní napájecí sítě o napětí 100.000 volt, spojující důležité velkoelektrárny a vyrovnávající různosti jejich zatížení. Všechny vodní síly budou použity pro výrobu elektrické energie, kterou budou dodávati do společné sítě 22.000 volt. Scházející energie, pokud vodní síly nemohou jí dodati, bude vyrobena parou ve velkoelektrárnách přímo na dolech postavených.

K dosažení uvedeného cíle nutno vyšetřiti všechny vodní i parní zdroje elektrické energie a vésti v evidenci stávající elektrické podniky. Nutno vypracovati potřebné podklady právní a bezpečnostní předpisy. Poradním sborem podávajícím dobrá zdání o návrzích zákonů a nařízení vládních a o hospodářských otázkách soustavné elektrisace jest státní elektrárenská rada, sestávající z 55 zástupců vědy, průmyslu a živností, zemědělství, samosprávných korporací, elektráren, konsumentů, úřednictva a dělnictva.

Účast státu na elektrických podnicích.

Elektrisaci neprovádí stát přímo, nýbrž prostřednictvím smíšených elektrárenských společnosti všeužitečných, na nichž jest stát kapitálově zúčastněn a jimž bylo přiděleno k zásobování vždy určité území, které dle stanov do určité doby musí zásobiti elektrickou energií.

Dosud založeno bylo za účasti státu 17 společností uvedených v následující tabulce, jichž celkový společenský kapitál činí Kč 297,378.226,14, z čehož na účast státu připadá Kč 67,204.400,-, tj. 21,5%. Společnosti vybudovaly již 5.270 km sítí 22.000 volt, po př. 100.000 volt a vyrobily v r. 1923 celkem 104,264.000 kWh.

V územích, kde z místních neb jiných důvodů nebylo dosud lze elektrárenské společnosti všeužitečné založiti, byly již zahájeny přípravné práce a dojde k založení co nejdříve.

Využitkování vodních sil.

Do převratu byly postaveny na Labi elektrárny vodní: v Hradci Králové, v Předměřicích, z části v Poděbradech a Kolíně; na Vltavě: v Praze (Těšnov a Štvanice).

Po převratu byly zahájeny stavby těchto hydroelektráren:

na Vltavě: v Miřovicích;

na Orlici: v Albrechticích;

na Moravě: v Kroměříži;

na Slovensku na potoce Jaseném: u vsi Jasené;

Z uvedených hydrocentrál byly dokončeny a dány v provoz: u přehrady na Labi nad Dvorem Králové a na Moravě v Kroměříži.

V roce 1924 mají býti dokončeny a počátkem roku 1925 uvedeny v chod hydroelektrárny: na Labi v Nymburce, na Orlici v Albrechticích, na Starohorském potoce v Jelenci.

Pro budoucnost jsou zamýšleny stavby hydrocentrál:

na Moravě: v Hodoníně;

na Dyji: u Vranova;

na Moravici: u Krušperku;

na Uži: nad Užhorodem.

Kromě toho provedena myla dostavba hydroelektrárny v Poděbradech a roku 1925 má býti provedena dostavba hydroelektrárny v Kolíně.

V připojené přehledné tabulce vyznačena jsou data, týkající se těchto hydrocentrál.

Hydroelektrárny budované za přispění státu:

Z uvedené tabulky jest patrno, že po převratu se stát zúčastnil nebo zúčastňuje na stavbách 11 elektráren, o úhrnném výkonu 22.360 k. s. a výrobě elektrické energie 715 mil. KW hodin, které byly rozpočteny nákladem 145,300.000 Kč. Úhrnný příspěvek na tyto hydroelektrárny činí 107,56 mil. Kč.

Téměř všecky elektrárny mají sloužiti k účelům soustavné elektrisace, pouze elektrárna na potoce taseném byla vybudována pro účely státních železáren v Podbrezové.

V roce 1925 bude uvedena do provozu parní elektrárna v Komárně, náležející státu, jež bude zásobovati přístav a loděnici v Komárně, město Komárno a Nové Zámky s okolím.

Na území republiky Československé jest (podle dat z r. 1923) celkem 8383 km státních silnic, které jsou v jednotlivých zemích nestejnoměrně rozděleny. Nejhustší síť stáních silnic jest ve Slezsku, nejřidší na Slovensku.

Převážná většina státních silnic má vozovku jen štěrkovanou a pouze asi 3% celkové délky státních silnic jest dlážděno (hlavně ve městech) nebo má vozovku z mostin (na mostech). Jiné způsoby zpevnění vozovky silnice (dehtový nebo cementový makadam, špalíčková dlažba atd.) se na našich státních silnicích téměř dosud nevyskytují.

Republika Československá převzala od býv. rakousko-uherské monarchie státní silnice ve stavu velmi zanedbaném, neboť silnicím nedostalo se za války ani dostatečného množství krycích hmot, ani potřebné péče lidskou rukou. Tak na př. kleslo množství krycích hmot, dodaných na 1 km silnic, z normálního průměrného množství as 40 m³ po válce průměrně as na 5 m³ a v témže poměru omezeny byly asi ostatní věcné potřeby a všechny pracovní výkony na státních silnicích.

Bylo tudíž nejpřednější snahou státní správy silnic po válce, aby silnice ty opět zlepšila a dopravu na nich usnadnila. Znovuzřízení vozovek státních silnic mohlo býti pro nedostatek peněz dosud prováděno jen ve velmi skrovné míře; rekonstruováno (válcováno) bylo dosud ve všech zemích as 330 km, okrouhle 4% státních silnic.

Správě státních silnic nastává však i další povinnost, přizpůsobiti aspoň znenáhla způsob zřízení a udržování vozovek silničních, které jak vpředu řečeno, až na nepatrný zlomek jejich délky jsou jen štěrkované, zvýšeným požadavkům nynější intensivní, a to hlavně automobilové vozby, a tím i působiti k zlevnění nynějších udržovacích nákladů a k zmírnění tvoření se bláta a prachu. Dosavadní činnost ministerstva veř. prací v tomto směru omezovala se z nedostatku peněz na vydláždění ponejvíce krátkých úseků průběžných tratí ve městech, při čemž vydáno bylo dosud celkem as 30,000.000 Kč.

Používáním strojů při udržování a úpravách silnic zlevňují se náklady na provedení těchto prací. Ježto z 15 parních a benzinových silničních válců, které měla správa státních silnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku před válkou k disposici, bylo během války pro účely vojenské rekvírováno a již nevráceno 11 válců, a poněvadž i počet státních silničních válců, zbylých na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, byl úplně nedostatečný, zakoupeno bylo pro správu státních silnic od převratu 11 benzinových a 8 parních válců, ponejvíce s příslušenstvím, nákladem 2,800.000 Kč, a ještě letos bude zakoupeno 10 benzinových válců pro udržováni silnic za 700.000 Kč. Dále bylo od převratu koupena: 6 souprav pojezdných, 1 automobilový drtič štěrku nákladem 1,100.000 Kč a 2 nákladní autovlaky. Od ministerstva národní obrany bylo převzato a opraveno 8 nákladních automobilů.

Síť hlavních silnic byla od převratu ovšem rozšířena. Největší přírůstek nových státních silnic (as 32 km) připadá na Slovensko. Ministerstvo veřejných prací vypracovalo v r. 1920 za součinnosti činitelů na věsí interesovaných, stavební program na doplnění sítě státních silnic na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, spočívající v zásadě na zřízení 4 průběžných, od západu k východu vedoucích silničních magistrál, od kterých budou odbočovati spojující silnice. V rámci tohoto programu budou postaveny potřebné nové státní silnice a přestavěny do programu poj té silnice nestátní. Provedení tohoto programu rozpočteno bylo v r. 1920 na 210 mil. korun, ke kterýmžto nákladům by přispívali i místní činitelé.

V rámci tohoto programu částečně již provedeny tyto novostavby nebo přestavby státních silnic:

V Čechách byla zřízena pouze nová státní silnice Benešov - Neveklov v délce as 11 km nákladem as 15 mil. korun, na Moravě pak vybudovány státní Krasové silnice v délce as 8 km, nákladem as 3 mil. korun.

V r. 1925 bude podle možnosti v novostavbách a přestavbách silničních, hlavně na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, pokračováno.

Kromě novostaveb a přestaveb silničních za účelem doplnění sítě státních silnic bylo od převratu až dosud provedeno (opět ponejvíce na Slovensku) as 160 místních přestaveb po stránce konstruktivní nevyhovujících státních silnic celkovým nákladem as 40 mil. korun. I v této akci bude podle potřeby a podle peněžních prostředků v roce 1925 pokračováno.

Důležitým úkolem ministerstva veř. prací v oboru staveb silničních bylo podporování nestátních, hlavně nouzových staveb silnic, při nichž lze zaměstnati velký počet neodborného dělnictva.

Rozsah akce nouzových staveb silničních řídil se podle stupně nezaměstnanosti v tom kterém kraji: V r. 1921 byla naděje, že bude možno omeziti provádění nouzových staveb silničních a věnovati za to větší částky na řádné vybudování státních silnic. Avšak trvající nezaměstnanost tuto naději až dosud zmařila.

Od státního převratu až do první polovice r. 1924 byla zahájeno a z velké části i provedeno ve všech zemích celkem 944 nouzových staveb silničních v úhrnné délce 2743 km, jejichž stavební náklad rozpočten byl as na 285 mil. korun, ke kterému byly povoleny státní příspěvky asi ve výši 99 mil. korun.

Poněvadž za války byly přestavby starých špatných státních mostů, pokud jen to bylo možno, odkládány na pozdější dobu, bylo nutno po skončení války z důvodů bezpečnostních přestavěti větší počet mostů. Jakkoliv se provádění staveb stavěly po státním převratu v cestu velké přepážky, bylo přece možno postaviti:

mezi nimi velké mosty v Čechách: přes Jizeru v Debři u Ml. Boleslavi nákladem 2,023.694 Kč, přes Doubravku v Dol. Bučících nákl. 1,486.759 Kč a přes Černovický potok v Soběslavi nákl. 453.184 Kč; na Moravě: přes Ondřejnici v Rychalticích nákl. 653.143 Kč; v Podk. Rusi: přes Latoricu u Podhorjan nákl. 1,630.816 Kč a přes Terešvu mezi Terešvou a Bedevljí nákladem 2,620.463 Kč.

Mimo to bylo provedeno celkem 26 větších oprav státních mostu nákladem okrouhle 4 mil. korun.