Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přehled činnosti boje proti lidovým a sociálním chorobám za léta 1919 - 1924.

Při státním převratu r. 1.918 nalezli jsme v zemích naší republiky v oboru boje proti lid. a soc. chorobám (tuberkulose, nem. venerickým, alkoholismu, trachomu, slepectví, atd.) položeny základy pouze v boji proti tuberkulose a některým chronickým chorobám a mrzáctví. Protitrachomatosní akce na Slovensku byla sice bývalou uherskou vládou prováděna, avšak, jak ukazují výsledky, způsobem ne úplně dostačujícím.

Protože válečnými útrapami tuberkulosa se u nás mimořádně rozšířila, jak se dalo souditi ze zvýšeného počtu úmrtí tuberkulosou, obrácen zřetel nejprve k vybudování organisace boje protituberkulosního.

Především spoluprací osobností zdejšího ministerstva založena ústřední organisace k účelu tomu: Masarykova liga proti tuberkulose, která po celou dobu svého trvání vyvíjí horlivou činnost propagační, pečuje o umisťování tuberkulosních v léčebných ústavech a zakládá nejnižší jednotku protitbc. boje tzv. stanice (poradny, dispensáře), jichž má nyní po celé republice 54. Vydržují je místní odbory Masarykovy ligy za finanční podpory zdejšího ministerstva, které k tomu účelu věnovalo Masarykově lize přibližně Kč 2,000.000.

Vedle toho zdejší ministerstvo podniklo akci, aby ve velkých městech byly zakládány tzv.

lidové ústavy soc. - zdrav. péče,

ve kterých by se soustřeďovala péče o všecky lid. a soc. choroby. Jádrem jest poradna protitbc., ke které se přidržují, aby se ušetřilo na místnostech, administrativě a personálu poradny: pro matky a kojence, děti, veneriky, alkoholiky atd. Ústavy zřizují buď spolky, nebo obce, nebo okresy. Bylo jich zřízeno: r. 1920 ... 7 (Praha, Žižkov, Smíchov, Kut. Hora, Hradec Král., Kladno, Chrudim), r. 1921 ... 4 (Pardubice, Praha stud., Turč. Martin, Lipt. sv. Mikuláš), r. 1922 ... 4 (Brno stud., Nová Paka, Benešov, Čes. Budějovice), r. 1923 ... 2 (Duchcov, Bratislava stud.). Ministerstvo zdejší podporuje přímo tyto ústavy a věnovalo na ně do konce r. 1923 asi Kč 4,500.000-. Činnost těchto soc. - zdrav. ústavů spočívá hlavně v soustavném vyhledávání soc. chorob, zejména ovšem tuberkulosy v obyvatelstvu, v umisťování nemocných do lékařské péče a soustavném zdrav. dohledu nad nemocnými a jejich rodinami. Činnost tuto provádějí ústavy soustavnými prohlídkami jednotlivých obcí a různých tříd (továrních dělníků, škol. dětí) sestavováním zdrav. katastrů obcí, domů, zdrav. matrik jednotlivých rodin, dozorem nad prováděním nařízeného léčení, umisťováním chorých v nemocnicích, zřizováním jeslí, feriál. kolonií atd. Mimo to soustavně poučují ošetřovance i lid přednáškami, letáky, výstavami a pod. Připravují se mimo těchto 17 ústavů ještě ústavy: v Táboře, Plzni, Val. Meziříčí, Olomouci, Ružomberku, Dvoře Král., Znojmě a Žilině a osud jejich zřízení ovšem odvisí od výše úvěru příslušné položky ve stát. rozpočtu.

Kromě zmíněných stanic a lid. ústavů máme v republice ještě řadu samostatných poraden protitbc. počtem 20, hlavně slovenských a německých, z nichž řada trvala již před převratem, mnohé přestaly pracovat, ale nyní za podpory zdejšího ministerstva znova práce se ujaly. Podpory jim poskytnuté od r. 1919 činí asi Kč 1,000.000,-.

Uvážíme-li, že jsme při převratu měli 19 protitbc. poraden, malých a namnoze ani řádně nepracujících, jeví se tedy v tomto směru u nás značný pokrok, neboť dostupujeme nyní čísla poraden 100, ze kterých nové jsou ústavy veliké a jako na př. v Pardubicích, pečují svým dozorem o 5000 dítek, které soustavně pozorují.

II.

Poněkud lépe byli jsme opatřeni v boji proti tuberkulose při převratu

plic. léčebnami (sanatorii).

Ovšem třeba říci, že žádná skoro z léčeben nebyla úplně vybudována a že namnoze z toho důvodu, že musely sloužiti za válečné léčebné ústavy, nacházely se jak stavebně, tak hospodářsky, ve stavu většího neb menšího úpadku. Ministerstvo zdejší energicky podporovalo znovuzřízen:, dobudování a výstavbu léčeben těchto.

Tak zejména sanována plicní léčebna pro muže na Pleši subvencí 800.000 Kč a na její úpravy, doplnění a rozšíření věnováno na subvencích dalších 950.000 Kč. - Rovněž plicní léčebna pro ženy Albertinum v Žamberku, náležející jako předešlá léčebna Čes. zem. pom. spolku pro nemocné plic. chorobami stále podporována, aby se z ní mohla státi léčebna odpovídající moderním požadavkům a k tomu účelu spolku dány subvence ve výši 600.000 Kč. Dále snažili jsme se umožniti dobudování rozestavené léčebny pro muže i ženy v Prosečnici n. Sáz., náležející "Humanitě", spolku pro péči o zdraví dělnictva. Věnovali jsme jí na subvencích doposud 3,5 mil. Kč a umožnili tak, že původně projektovaný ústav menšího typu stal se velkým ústavem o 320 lůžcích.

Svým zakročením a podporou umožnilo zdejší ministerstvo, že byla dobudována, zařízena a r. 1920 otevřena plic. léčebna Weinmannova nadace v Bukově u Ústí n. L. (130 lůžek). Věnováno na ni subvencí Kč 550.000,-.

Také němec. pom. spolku v Praze jsme přispěli subvencemi přes 100.000 Kč, aby mohl malou svou ozdravovnu ve Vraném poněkud zrestaurovati.

I zemskému správnímu výboru v Čechách bylo přispěno subvencí Kč 900.000,- na vybudování velkolepého dětského ústavu v Luži, na který hodlá zdejší ministerstvo povoliti ještě další subvence, ježto ústav bude náležeti k nejmodernějším a nejkrásnějším ústavům toho druhu v celé Evropě. Také zemskému výboru moravskému byly poskytovány subvence na vybodování Velmi dobrého plicního ústavu pro ženy v Jevíčku na Moravě ve výši 516.000 Kč a projednává se nová subvence na stavbu druhé hlavní budovy (1,200.000 Kč).

Nedokončenou plicní léčebnou byla také plicní léčebna v Horním Šárově ve Slezsku, kterou něm. pom. spol. ve Slezsku začal stavěti ve válce a nemohl dokončiti. I zde bylo vypomoženo 280.000 Kč k doplnění různých nedostatků stavebních a rozšíření ústavu. Projednává se se spolkem otázka subvence na nový dětský pavilon, při řečené léčebně.

Přímou iniciativou zdejšího ministerstva bylo zakoupeno sanatorium v Šumperku na Moravě pro léčení dětské tuberkulosy (150 lůžek) nejprve pro spolek pro dětské léčebné osady na Moravě, od něhož potom ústav převzal ve svůj majetek zemský moravský výbor. Ústav, zvaný zemská Masarykova dětská osada v Šumperku, je důležitým hlavně proto, že se k ošetřování tam přijímají i děti do 2 let. Podpory na zakoupeni a vybudování ústavu věnované činí přes 25 mil. Kč.

Čistě státní ústav bylo možno vybudovati pouze ve Státním dětském léčebném ústavu Šrobárově v Dolním Smokovci. Z rozpadávajících se lázeňských budov zřízen tu byl ústav horský, jediný v republice, o 250 lůžcích, který přes nevhodné budovy a nevhodnou půdu přece jen vykonal mnoho dobrého pro skrofulosní a tuberkulosní dítky, jichž od doby otevření z jara 1920 až do konce r. 1923 ústavem prošlo 941, z nichž uzdraveno a podstatně zlepšeno odešlo 774. Jsou to zejména případy zevní tuberkulosy a zvláště lupusu, které mimořádně dobře v ústavě tom se hojí. Úhrn vydání na provoz ústavu je velmi značný, činí za léta 1921 - 1923 Kč 8,800.000,-, avšak třeba připomenouti, že do ústavu přijímají se skoro napořád chudí pacienti bezplatně, čímž sociální význam tohoto ústavu v boji protitbc. je mimořádně veliký.

Jiné samostatné léčebné ústavy protitbc. státním nákladem zřizovati nebylo možno vzhledem k zásadnímu stanovisku ministerstva financí, které nechce k tomu přivoliti.

III.

Dalším článkem v boji proti tbc., který zdejší ministerstvo snažilo se podporami vybudovati jsou pavilony a oddělení ve veřejných nemocnicích, které mají sloužiti hlavně k isolaci nemocných a tím ochraně okolí před šířením nákazy. Umožnili jsme takto dostavění pavilonu v Ústí n. L. (subv. 187.000 Kč) v Ružomberku (800.000 Kč), v Liptovském sv. Mikuláši (800.000 Kč), v Něm. Brodě (24.000 Kč), v Třebíči (150.000 Kč), v Klatovech (120.000 Kč).

Kromě toho snažili jsme se, aby oddělení pro tuberkulosní v nemocnicích byla přiměřeně zařízena a vybavena. Sluší se zmíniti zejména o oddělení tbc. v Prčicích (Kč 130.000), v Pardubicích (pro chir. tbc. Kč 80.000), u Mil. Bratří v Praze (60.000), u Mil. Sester v Praze (20.000 Kč), v Benešově (Kč 15.000), v Tanwaldě (roentgen 20.000 Kč), v Král. Městci (lehárny, roentgen Kč 50.000), v Rychnově n. Kn. (lehárny 20.000 Kč).

Pro kojence tuberkulosní a s vrozenou lues zařízeno nákladem Kč 100.000 oddělení v ústavu pro kojence Čsl. Ochrany matek a kojenců v Krči.

IV.

Kromě organisování ústavů pečovalo ministerstvo i o výcvik a odborné vzdělání lékařů zejména v oboru tuberkulosy a výcvik tak zv. sociálních tajemnic pro Lidové ústavy soc. zdrav. péče podporou a pořádáním kursů, udělováním stipendií pro účastníky těchto kursů a pro studijní cesty do ciziny. Náklad na tyto podniky činil r. 1920 Kč 21.000, r. 1921 Kč 97.000, r. 1922 Kč 120.000, r. 1923 105.000 Kč.

Podpory na studium tuberkulosy v cizině udělují se na základě veřejného konkursu. Ministerstvo uděluje také subvenci Vyšší škole sociální péče v Praze, kde se vychovávají sociální tajemnice pro řečené Lidové ústavy.

V.

V oboru boje proti pohlavním nemocem vypracovalo ministerstvo zákon o potírání pohlavních nemocí, který byl v Nár. shromáždění 11. července 1922 přijat a k zákonu tomu vypracovalo prováděcí nařízení a průvodní výnos - ze dne 21. ledna 1924.

Účinnou podporou (600.000 Kč) umožněno vybudovati pavilon pro veneriky při okr. nemocnici v Mostě. Buduje se pavilon ve stát. nemocnici na Vinohradech.

V oboru poraden podporuje se zřizování poraden při Lidových ústavech soc. zdrav. péče. Na Podk. Rusi zřízen státní dispensář pro luetiky v Dol. Apši a podporováno zřízení podobných poraden v Užhorodu a v Hustu.

V důsledku přijatého zákona protivenerického navázána součinnost se spolkem Záchrana pro vybudování ústavu pro mravně vadnou mládež a spolek podporován stejně jako Armáda Spásy a Boží Bojovníci.

Nejnověji snaží se ministerstvo spolupracovati na vybudování ústavu pro mravně vadné dívky v Ledči - Šternberku.

Ministerstvo ovšem podporuje českou i německou společnost pro potírání chorob pohlavních, které byly po převratu zřízeny.

VI.

Účinnou podporou umožněna jest různým abstinentním spolkům jejich protialkoholní činnost. Zejména pak Čsl. abstinentnímu svazu bylo umožněno zříditi abstinentní léčebnu v Tuchlově u Teplic.

VII.

V ostatních oborech boje proti lid. a soc. chorobám podporuje zdejší ministerstvo vydatně a pravidelně soukromé ústavy pro slepce, hluchoněmé a mrzáky. Podpory uděluje jednali na provoz ústavů, jednak na jejich rozšíření a dobudování.

Ministerstvo zdejší snažilo se rovněž umožniti podporami budování chorobinců v různých částech našeho státu, poněvadž se jeví u nás těchto ústavů naprostý nedostatek. Avšak ministerstvo financí nesvolilo k podporám těm z důvodu, že je to povinností autonomních korporací.

Bádání o rakovině, této v poslední době velmi se šířící chorobě sociální podporuje ministerstvo subvencí udělovanou spolku proti rakovině (českému i německému).

Zvláštní pozornost věnuje zdejší ministerstvo otázce v boji proti trachomu na Slovensku, podle přibližného odhadu trpí trachomem na Slovensku asi 60.000 lidí a není téměř obce, ve které by nějakého případu této nebezpečné nemoci nebylo.

Již r. 1920 byla vyslána do býv. turč. župy zvláštní lékařská mise z Prahy, která vyšetřovala stav obyvatelstva v několika obcích. Shledalo se, že v některých vesnicích je trachomem stiženo až 12,9%.

Dalšími soustavnými prohlídkami obcí a okresů byly tyto smutné zkušenosti potvrzeny a ministerstva zdravotnictví spolu s expositura v Bratislavě vypracovala plán na soustavný boj proti tomuto zlu a zejména i na výchovu potřebného k tomu personálu, plán, který se právě projednává v ministerské radě.

VIII.

Pokud se týče propagace lidovýchovné tu byl v oboru tuberkulosy pořízen oficielní protituberkulosní film, který se právě dává do oběhu. Kromě toho účastníme se různých vystav. R. 1921 pořádána výstava o tyfu střevním, (náklad 10.000 Kč), r. 1922 o hygieně mléka (20.000 Kč), r. 1923: o tuberkulose (5.000 Kč), hygienická ve Strassburku (400.000 Kč) a o pitné vodě (7.000 Kč), r. 1924 o péči o chrup (25.000 Kč), družstevní v Gentu (100.000 Kč).

Našimi subvencemi vydané publikace:

Hůlka: Sociální přehled tuberkulosy v Československu,

Pelc: O pohlavních chorobách v republice Československé,

Břeský: O boji proti tuberkulose.

Věstník Masarykovy Ligy.

IX.

Zdejší ministerstvo dává subvence různým korporacím, které obírají se zdravotní péčí lidovou: Čsl. Č. Kříži na zdravotní práci zejména na Slovensku a v Podk. Rusi, soc. ochraně státních zaměstnanců na umisťování tuberkulosních státních zaměstnanců.

Stav infekčních nemocí vzhledem na rozvoj protiepidemijních zařízení a opatření v Čsl. republice.

Po převratu byl stav infekčních nemocí v naší republice velmi vysoký.

Po spojení Slovenska a Podk. Rusi s ostatními zeměmi v Čsl. republice zůstal na Slovensku v platnosti uh. zdravotní zákon z r. 1876, jenž obsahoval jen všeobecná ustanovení o nakažlivých nemocech; volné úvaze úřadů ponechán pak způsob, jímž jest prováděti zdravotní opatření při infekcích. Pro účinné zasáhnutí v rozsáhlé epidemii neposkytoval rakouský epidemický zákon z r. 1913 dostatečné opory.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla velmi málo epidemičných nemocnic k isolaci nemocných a ty se zpravidla ještě nikterak nehodily k ošetřování těžce nemocných lidí. Nebylo zde sdostatek lékařů, ani vhodných dopravních prostředků k dopravě infekčních nemocných do nemocnic, ani spolehlivých desinfekčních přístrojů, ani osob zkušených v desinfekci. Malý sklon zdravotních orgánů k vlastnímu výkonu epidemické služby byl všude patrný, podporován jsa vydatně uvedenými nedostatky v organisaci a v pohotovosti epidemické, jakož i nedostatečnými vědomostmi a zkušenostmi v oboru potírání epidemií.

Za těchto poměrů rozšířily se po převratu v Čechách a ve Slezsku od severních hranic neštovice, na Slovensku sestupovaly z Oravsky na jih skvrnivka a neštovice, a celá severní část Podkarpatské Rusi prostoupena byla epidemiemi skvrnivkovými a neštovičnými.

Veliký rozsah vysoce virulentních nákaz nedopouštěl ani správnou evidenci napadených osob a teprve dodatečně bylo možno zjistiti škody na zdraví a na životech a značné ztráty národohospodářské, jež epidemie přivodily.

Do těchto desolátních poměrů zasáhlo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, vyslavši do zamořených krajů epidemické lékaře, na Podkarpatskou Rus sanitní vlak Čsl. Červeného Kříže a na Slovensko první státní epidemickou autokolonu. Zbudována infekční nemocnice Čsl. Červeného Kříže v Hustu, kterou stát převzal do svého provozu; pořízeny tři přenosné dřevěné nemocnice, upraveny 2 železniční vozy k dopravě infekčních nemocných. K zamezení zavlečení nákaz z ciziny zřízeny zdravotní prohlídkové stanice v Bohumíně, Těšíně, Petrovicích a Děčíně. V Pardubicích zavedena byla karanténa osob, přicházejících ze zamořených cizích krajů.

Táto opatření měla za následek, že stav vysoce virulentních nákaz rychle klesal: počet nemocných skvrnivkou snížil se v roce 1921 na 970 případů z 3.019 skvrnivkových onemocnění roku předešlého; neštovice vykazovaly v r. 1921 pouze 1.540 případů proti 4.529 neštovičným nemocným roku předešlého. Když v roce 1922 uvedeny v činnost další 2 epidemické autokolony, klesal dále počet vysoce virulentních nákaz, vykazuje v r. 1923 pouze 366 onemocnění skvrnivkových a 36 případů neštovic.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zřídilo pak ze státních epidemických autokolon celostátní protiepidemijní pohotovost k ochraně východních hranic před zavlečením infekčních nemocí z ciziny a k účinnému rychlému potlačení rozsáhlých epidemií ve vnitrozemí.

Autokolony vypomáhají si při velikých epidemiích automobily i personálem. Když začátkem roku 1923 zavlekli cigáni z Uher skvrnivku do okresu malackého v župě bratislavské, vyslána do postiženého okresu ihned třetí autokolona z Bratislavy, sesílená koupelovým vozem a částí personálu první autokolony, sídlící v Užhorodě, aby správně a včas mohla býti provedena zdravotní opatření v 31 cigánských koloniích.

Když v květnu 1924 vypukly v České Lípě neštovice, vyslána ihned k provedení zdravotních opatření z Brna druhá autokolona.

V dubnu 1924 vypukla na Slovensku v Báňské kolonii Handlové rozsáhlá epidemie břišního tyfu, čítající 382 onemocnění. Poněvadž personál III. bratislavské autokolony nestačil k provádění zdravotních opatření, byl mu poslán personál první užhorodské autokolony na pomoc.

V srpnu 1924 rozšířil se břišní tyf ze Zlína do 43 obcí okolních. Do postiženého kraje vyslána ihned II. brněnská autokolona, která sesílena byla automobilovým desinfekčním přístrojem a částí personálu III. autokolony bratislavské.

Výkaz veřejných nemocnic podle stavu v roce 1924 s udáním počtu postelí.

*) z toho 2 ve společné správě okresu a města (v Čes. Budějovicích a v Chebu).