|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
4975.
Interpelace:
I. posl. Hoffmanna, Schäfera a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé obecné školy v Karlově,
II. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení německé obecné školy v Karlově,
III. posl. Hausmanna, Hoffmanna, Roschera a druhů min. školství a nár. osvěty, že z německé školní obce Náhlova byly vyňaty některé osady,
IV. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty, že z německé školní obce Náhlova byly vyňaty některé osady,
V. posl. Dietla, Leibla, Uhla a druhů min. školství a nár. osvěty o omezení německé obecné školy v Čachrově,
VI. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o omezení německé obecné školy v Čachrově,
VII. posl. dra Haase, Jokla, Heegera a druhů min. školství a nár. osvěty o bránění v docházce do německých škol ve Frýdku,
VIII. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o bránění v docházce do německých škol ve Frýdku,
IX. posl. dra Lelleyho a súdruhov min. financií a celej vláde o odpise priamych daní,
X. posl. J. Mayera a druhů min. pošt a telegrafů o hromadném překládání německých poštovních úředníků od chebských poštovních úřadů,
XI. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení a stavbě české menšinové školy ve Velkých Skalinách,
XII. posl. J. Mayera a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení č. 90, 4. ročníku karlovarského časopisu ťDeutscher LandboteŤ,
XIII. posl. Kaisera a druhů min. financí o budějovické berní správě,
XIV. posl. Housera a soudr. min. školství a nár. osvěty o protizákonném odnímání školních rozvrhů vydaných Federací dělnických tělocvičných jednot žákům a o protikomunistické agitaci ve školách,
XV. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. zemedelstva o výpomoci obyvateľom v Bodrogskom medzirieči, poškodeným povodňou.
I./4975 (překlad).
Interpelace
poslanců Hoffmanna; Schäfera a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zrušení německé obecné školy v Karlově.
Presidium zemské školní rady v Praze výnosem ze dne 18. října 1924, č. 5523 zrušilo jednotřídní veřejnou obecnou školu v Karlově (pol. okres Chotěboř), poněvadž další její trvání není prý odůvodněno vzhledem k nepatrnému počtu dítek - 19 a vedle toho v tomto počtu jest jen 6 dětí, které jsou německé národnosti podle otce a matky a že se do tohoto počtu započítává také 5 dětí českých rodičů, ač jest pro ně v Karlově zřízena obecná škola s českým vyučovacím jazykem. Zároveň byl dosavadní školní obvod přikázán české školní obci Škrdlovice.
Tímto násilným opatřením presidia zemské školní rady jsou němečtí obyvatelé v Karlově, v jediné obci v politickém okrese chotěbořském většinou německé, oloupení o jakoukoliv možnost dáti vyučovati své děti německy, poněvadž ve školní obci Škrdlovicích není německé školy a nejbližší německá škola leží v politickém okrese německobrodském, vzdálena 8-9 hodin. Jest to opět jeden případ, kde byla zrušena německá škoda pro většinu obce, avšak pro menšinu se ponechává česká menšinová škola, ač právě pro tuto se bez obtíží naskytá možnost docházeti do národní školy, poněvadž v samotných Škrdlovicích jest trojtřídní česká obecná škola a také jinak v okolí jest dostatečný počet českých obecných škol. Jest to opatření, které vytrysklo jedině z počešťovací vůle, i když má býti zastřena poklesem počtu dětí a zvláště tvrzením, že všechny děti nejsou německé národnosti. Počet 19 jest číslo. Při němž byly nově zřízeny tucty českých menšinových škol a klidně se ponechávají, i když vůbec není dána možnost, že by počet dětí stoupl. Tvrdí-li se vždy na české straně, že menšinové školy musí zaujímati zvláštní postavení, pak žádáme tohoto zvláštního postavení stejným právem pro Karlov, poněvadž se jistě plným právem musí přiznati jediné německé obci v českém okrese význam menšinové obce. Dále jest neslýchaný postup na základě úředního šetření o národnosti děti prováděti na německé škole škrty, když již stokráte bylo na to poukázáno, že v Čechách rozhoduje právo rodičů a že české menšinové školy jsou naplněny německými dětmi a žádný český školní úřad neshledal nutným i zde děti vylučovati, poněvadž jejich mateřský jazyk není totožný s vyučovacím jazykem dětí. Ani česká menšinová škola v Karlově nemá mnoho přes 20 dětí. V r. 1921 měla jich ještě 18. Jest jasné, že v době všeobecného úbytku dětí lze dosíci zvýšeného počtu těchto žáků jen umělým způsobem, ať již vhodným přikázáním dítek z českého okolí nebo přestěhováním nebo jiným počešťovacím prostředkem nebo také docházkou německých dětí do ní. Všechny tyto okolnosti měly by bývaly býti zjištěny nestranným šetřením především a nikoliv okolnosti, které nemají základu ani v jediném zákonu.
Tímto zrušením bylo však také porušeno práva německých obyvatelů v Karlově, zaručené podle § 131 ústavní listiny, že se jim v mezích všeobecné úpravy vyučovací měla poskytnouti přiměřená příležitosti, aby se jim dostalo vyučování v jejich vlastní řeči. Jestliže tyto hraníce všeobecné úpravy jsou dány u Čechů bez nejmenší potíže i při počtu dětí pod 10, dlužno k těmto hranicím podle rovnoprávnosti všech státních občanů zaručené v ústavě přihlížeti i u Němců. Tento paragraf poskytuje přednost nejen místům městského rázu, nýbrž všem místním obcím, které mají značný zlomek německého obyvatelstva, to jest podle obdoby jazykového zákona všeobecně více než 20% německého obyvatelstva. To jest u většinové německé obce Karlova dokonale splněno, pročež nepovolení nebo odnětí německého vyučování znamená porušení ústavní listiny.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Proč se pokládá počet 19 dětí u německých škol za důvod k jejich zrušení, kdežto české menšinové školy se hromadně zřizují při daleko menším počtu dětí a ponechávají se?
2. Jakým právem se provádějí škrty na německých obecných školách vzhledem k národnosti dětí, když přece určiti docházku do obecné školy v oněch zemích, v nichž neplatí lex Perek, jest ponecháno svobodnému právu rodičů?
3. Proč se takováto úřední šetření o národnosti dětí provádějí výhradně na německých obecných školách, ač přece, jak jest prokázáno a jak také Češi sami doznávají, docházejí dno českých menšinových škol velmi hojně německé děti?
4. Jak se shoduje toto nakládání s německým školstvím s ústavně zaručenou rovnoprávností Němců v republice?
5. Jest pan ministr ochoten neprodleně odvolati zrušení německé obecné školy v Karlově nebo neprodleně vyhověti ústavně zaručenému právu německého obyvatelstva v této obcí na německé vyučování jejich děti zřízením německé menšinové školy?
V Praze dne 19. listopadu 1924.
Hoffmann, Schäfer,
dr. Czech, Taub, Kaufmann, Pohl, Dietl, dr. Haas, Beutel, dr. Holitscher, Blatny, Leibl, Hausmann, Häusler, Jokl, R. Fischer, Heeger, Uhl, Grünzner, Hackenberg, Kirpal.
II./4975 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zrušení německé obecné školy v Karlově.
Presidium zemské školní rady v Praze výnosem ze dne 18. října 1924, č. 5523 zrušilo jednotřídní veřejnou obecnou školu v Karlově (pol. okres Chotěboř), poněvadž další její trvání není prý odůvodněno vzhledem k nepatrnému počtu dítek - 19 a vedle toho v tomto počtu jest jen 6 dětí, které jsou německé národnosti podle otce a matky a že se do tohoto počtu započítává také 5 dětí českých rodičů, ač jest pro ně v Karlově zřízena obecná škola s českým vyučovacím jazykem. Zároveň byl dosavadní školní obvod přikázán české školní obci Škrdlovice.
Tímto násilným opatřením presidia zemské školní rady jsou němečtí obyvatelé v Karlově, v jediné obci v politickém okrese chotěbořském většinou německé, oloupení o jakoukoliv možnost dáti vyučovati své děti německy, poněvadž ve škorní obci Škrdlovicích není německé školy a nejbližší německá škola leží v politickém okrese německobrodském, vzdálena 8-9 hodin. Jest to opět jeden případ, kde byla zrušena německá škola pro většinu obce, avšak pro menšinu se ponechává česká menšinová škola, ač právě pro tuto se bez obtíží naskytá možnost docházeti do národní školy, poněvadž v samotných Škrdlovicích jest trojtřídní česká obecná škola a také jinak v okolí jest dostatečný počet českých obecných škol. Jest to opatření, které vytrysklo jedině z počešťovací vůle, i když má býti zastřena poklesem počtu dětí a zvláště tvrzením, že všechny děti nesou německé národnosti. Počet 19 jest číslo, při němž byly nově zřízeny tucty českých menšinových škol a klidně se ponechávají, i když vůbec nervi dána možnost, že by pučet dětí stoupl. Tvrdí-li se vždy na české straně, že menšinové školy musí zaujímati zvláštní postaveni, pak žádáme tohoto zvláštního postavení stejným právem pro Karlov, poněvadž se jistě plným právem musí přiznati jediné německé obci v českém okrese význam menšinové obce. Dále jest neslýchaný postup na základě úředního šetření o národnosti děti prováděti na německé škole škrty, když již stokráte bylo na to poukázáno, že v Čechách rozhoduje právo rodičů a že české menšinové školy jsou naplněny německými dětmi a žádný česky školní úřad neshledat nutným i zde děti vylučovati, poněvadž jejich mateřský jazyk není totožný s vyučovacím jazykem dětí. Ani česká menšinová škola v Karlově nemá mnoho přes 20 dětí. V r. 1921 měla jích ještě 18. Jest jasné, že v době všeobecného úbytku dětí lze dosíci zvýšeného počtu těchto žáků jen umělým způsobem, ať již vhodným přikázáním dítek z českého okolí nebo přestěhováním nebo jiným počešťovacím prostředkem nebo také docházkou německých dětí do ní. Všechny tyto okolnosti měly by bývaly býti zištěny nestranným šetřením především a nikoliv okolností, které nemají základu ani v jediném zákonu.
Tímto zrušením bylo však také porušeno právo německých obyvatelů v Karlově, zaručené podle § 131 ústavní listiny, že se jim v mezích všeobecné úpravy vyučovací měla poskytnouti přiměřená příležitost, aby se jim dostalo vyučování v jejich vlastní řeči. Jestliže tyto hraníce všeobecné úpravy jsou dány u Čechů bez nejmenší potíže i při počtu dětí pod 10, dlužno k těmto hranicím podle rovnoprávnosti všech státních občanů zaručené v ústavě přihlížeti i u Němců. Tento paragraf poskytuje přednost nejen místům městského rázu, nýbrž všem místním obcím, které znají značný zlomek německého obyvatelstva, to jest podle obdoby jazykového zákona všeobecně více než 20% německého obyvatelstva. To jest u většinové německé obce Karlova dokonale splněno, pročež nepovolení nebo odnětí německého vyučování znamená porušení ústavní listiny.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Proč se pokládá počet 19 dětí u německých škol za důvod k jejich zrušení, kdežto české menšinové školy se hromadně zřizují při daleko menším počtu dětí a ponechávají se?
2. Jakým právem se provádějí škrty na německých obecných školách vzhledem k národnosti dětí, když přece určití docházku do obecné školy v oněch zemích, v nichž neplatí lex Perek, jest ponecháno svobodnému právu rodičů?
3. Proč se takováto úřední šetření o národnosti dětí provádějí výhradně na německých obecných školách, ač přece, jak jest prokázáno a jak také češi sami doznávají, docházejí do českých menšinových škol velmi hojně německé děti?
4. Jak se shoduje toto nakládání s německým školstvím s ústavně zaručenou rovnoprávností Němců v republice?
5. Jest pan ministr ochoten neprodleně odvolati zrušení německé obecné školy v Karlově nebo neprodleně vyhověti ústavně zaručenému právu německého obyvatelstva v této obci na německé vyučování jejich dětí zřízením německé menšinové školy?
V Praze dne 19. listopadu 1924.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,
dr. Fischer, Patzel, Knirsch, Wenzel, Scharnagl, inž. Jung, Böhr, Böllmann, dr. Petersilka, Budig, dr. Luschka, Zierhut, Mark, Heller, Kostka, Bobek, Schubert.
III/4975 (překlad).
Interpelace
poslanců Hausmanna, Hoffmanna, Roschera a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že z německé školní obce Náhlova byly vyňaty některé osady.
Výnosem presidia zemské školní rady v Praze ze dne 2. října 1924, č. 4299 bylo nařízeno, aby 1. lednem 1925 byly z Náhlova (okres Mimoň) vyňaty osady Těšnov a Dolánky (příslušející k obci Cetenovu) a přiděleny ke školní obci Hlavice resp. Lesnovu (okres Český Dub, školní okres Turnov). Ani jediná tato školní obec nemá německé školy. Cesta tam činí půl druhé hodiny pěšky a jsou to pěšinky, po nichž lze sotva jíti. Do školy do Náhlova mají dětí 20 minut po dobré cestě, dokonce po silnici. V Náhlově jest také česká menšinová škola. Pokud pak jde o tuto, obsahoval však výnos, jímž tyto osady byly vyňaty ze školní obce, toto ustanovení: ťŠkolní docházka z těchto osad do české státní obecné školy v Náhlově zůstává tímto vynětím ze školní obce naprosto nedotčena. Kdežto tedy německé děti v těchto osadách jsou oloupeny o právo býti vyučovány v mateřské řeči a přiděleny prostě do české školy, zůstává docházka do české menšinové vzdoroškoly v Náhlově pro české děti z těchto osad nedotčena. Při tom dlužno konstatovati, že Těšnov a Dolárky jsou částí jediné většinou české obce v mimoňském okrese a že tato obec nemá vlastní veřejné české školy, nýbrž že žáci z této obce ze známých národních důvodů byli přiděleni do německé obce Náhlova, kde bydlí jen 3 české rodiny. Tam byla právě nyní vystavěna nová česká školní budova nákladem 300.000 Kč.
Jest to opět znamením proslavené rovnoprávnosti, vlastně poskytování dokonce větších výhod Němcům ve školství, že německé děti jsou nuceny choditi do českých škol a německým školám jsou tím odnímány děti, kterých nelze počítati v případě redukce školy, že však české děti jsou přidělovány školou do německé obce, ač pro tyto děti bylo by bývalo možno beze všeho školu zříditi v blízké české obci. To, že Těšnov a Dolánky jsou části české většinové obce, nelze uváděti za důvod pro takovéto svévolné opatření zemské školní rady porušující práva německého obyvatelstva na docházku do německé školy.
Tážeme se pana ministra, ví-li o tomto opatření a je-li ochoten naříditi, aby bylo odvoláno, aby se německým dětem z této obce dovolila nerušená docházka do obecné školy v Náhlově a tyto děti mohly býti podle zákona k této škole počítány, zároveň však také jak to přijde, že se zřizuje česká menšinová škola v německé obci, kde bydlí jen 3 české rodiny, když by česká obec Cetenov, z níž pocházejí žáci docházející do menšinové školy v Náhlově, byla měla samozřejmě nárok na sídlo této školy?
V Praze dne 19. listopadu 1924.
Hausmann, Hoffmann, Roscher,
Palme, Kirpal, Schweichhart, Häusler, Schäfer, Hackenberg, Heeger, Dietl, Blatny, Beutel, Jokl, dr. Czech, Pohl, Taub, Kaufmann, Grünzner, Uhl, Leibl, R. Fischer.
IV./4975 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že z německé školní obci Náhlova byly vyňaty některé osady.
Výnosem presidia zemské školní rady v Praze ze dne 2. října 1924, č. 4299 bylo nařízeno, aby 1. lednem 1925 byly z Náhlova (okres Mimoň) vyňaty osady Těšnov a Dolánky (příslušející k obci Cetenovu) a přiděleny ke školní obci Hlavice resp. Lesnovu (okres český Dub, školní okres Turnov). Ani jediná tato školní obec nemá německé školy. Cesta tam činí půl druhé hodiny pěšky a jsou to pěšinky, po nichž lze sotva jíti. Do školy do Náhlova mají dětí 20 minut po dobré cestě, dokonce po silnici. V Náhlově jest také česká menšinová škola. Pokud pak jde o tuto, obsahoval však výnos, jímž tyto osady byly vyňaty ze školní obce, toto ustanovení: ťŠkolní docházka z těchto osad do české státní obecné školy v Náhlově zůstává tímto vynětím ze školní obce naprosto nedotčena.Ť Kdežto tedy německé děti těchto osadách jsou oloupeny o právo býti vyučovány v mateřské řeči a přiděleny prostě do české školy, zůstává docházka do české menšinové vzdoroškly v Náhlově pro české děti z těchto osad nedotčena. Při tom dlužno konstatovati, že Těšnov a Dolánky jsou části jediné většinou české obce v mimoňském okrese a že tato obec nemá vlastní veřejné české školy, nýbrž že žáci z této obce ze známých národních důvodů byli přiděleni do německé obce Náhlova, kde bydlí jen 3 české rodiny. Tam byla právě nyní vystavěna nová česká školní budova nákladem 300.000 Kč.
Jest to opět znamením proslavené rovnoprávnosti, vlastně poskytování dokonce větších výhod Němcům ve školství, že německé děti jsou nuceny choditi do českých škol a německým školám jsou tím odnímány děti, kterých nelze počítati v případě redukce školy, že však české děti jsou přidělovány školou do německé obce, ač pro tyto děti bylo by bývalo možno beze všeho školu zříditi v blízké české obci. To, že Těšnov a Dolánky jsou části české většinové obce, nelze uváděti za důvod pro takovéto svévolné opatření zemské školní rady porušující práva německého obyvatelstva na docházku do německé školy.
Tážeme se pana ministra, ví-li o tomto opatření a je-li ochoten naříditi, aby bylo odvoláno, aby se německým dětem z této obce dovolila nerušená docházka do obecné školy v Náhlově a tyto děti mohly býti podle zákona k této škole počítány, zároveň však také jak to přijde, že se zřizuje česká menšinová škola v německé obci, kde bydlí jen 3 české rodiny, když by česká obec Cetenov, z níž pocházejí žáci docházející do menšinové školy v Náhlově, byla měla samozřejmě nárok na sídlo této školy?
V Praze dne 19. listopadu 1924.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,
Scharnagl, Bobek, Patzel, Böllmann, inž. Jung, Knirsch, Zierhut, J. Fischer, Kostka, Budig, dr. Petersilka, Böhr, Schubert, Wenzel, dr. Luschka, Heller, Mark.
V./4975 (překlad).
Interpelace
poslanců Dietla, Leibla, Uhla a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o omezení německé obecné školy v Čachrově.
Předsednictvo pražské zemské školní rady výnosem ze dne 25. října 1924, č. 5944 nařídilo, aby dvoutřídní německá obecná škola v Čachrově (v okrese klatovském) byla omezena na jednu třídu, ač do ní dochází 54 žáků, z nichž 51 stále bydlí ve školní obci. Ačkoliv již sám počet 54 dětí, přihlíží-li se k nynějšímu úbytku dětí a k ochotě prokázané v jiných případech při tomto počtu, nemůže býti základem k redukci dvoutřídních škol - tím spíše, že se na české straně při těchto číslicích vůbec ani na redukci nepomýšlí, - rozhodují v tomto případě jiné okolnosti, které na tuto věc vrhají jiné světlo. V Jesení, v obci většinou německé hned v sousedství u Čachrova, byla v r. 1922 zřízena česká menšinová škola pouze s jediným českým žákem. Sám Čachrov má trojtřídní českou obecnou školu a dosud dvoutřídní německou, a školní obec tvořily čistě české osady Čachrov, Bukovník, Kunkovice, Dobřemilice, Zahrádka a německé osady Němčice, Brodné, Jesení a z polovice německá osada Chvalšovice. Přes tyto poměry, které uspokojovaly obě národnosti, byla zřízena česká menšinová škola v Jesení, byla však umístěna velice blízko Čachrova a k jejímu posílení byly vyslány i děti z čachrovské české školy. Ježto tato škola leží mimo to na cestě do čachrovské německé školy, bylo jejím účelem chytati také německé děti. Výsledek jest, že do této školy dochází letos 20 dětí, z nich 9 českých, a to 1 ze samého Jesení a 8 z Chvalšovic, a 11 německých, a to 1 z Jesení a 10 z Chvalšovic. Byla tudy ve skutečnosti tato česká menšinová škola zřízena jen pro jediné české dítě, jen k chytání německých dětí, tady k počešťování.
Poněvadž česká menšinová škola podle § 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., jest jen pro děti české národnosti, nepatří do ní vůbec německé děti a podle práva měly by býti připočteny německé veřejné obecné škole v Čachrově. S těmito dětmi, k nimž dlužno přičísti ještě 7 dětí, které jsou v čachrovské české obecné škole, vychází pro čachrovskou německou obecnou školu počet 72 dětí, který znemožňuje redukci. Vyškrtlo-li presidium zemské školní rady z německé školy v Karlově (okres Německý Brod) děti, které prý nebyly německé národnosti, dlužno stejným právem provésti tyto škrty i pokud jde o německé děti v české menšinové škole v Jesení a v české škole v čachrově, a tyto děti vrátiti opět německé škole. Nestane-li se to, jest to důkaz, že presidium zemské školní rady postupovalo jednostranně a nadržovalo jedině českému školství.
Tážeme se pana ministra:
Proč byla zřízena v Jesení česká menšinová škola jen pro jediné české dítě této obce a jakým právem přes jasné předpisy zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. byli do ní přijati němečtí žáci? Proč byla omezena německá škola v Čachrově, když počet žactva, započítají-li se do něho všechny děti ze školní obce, které podle své národnosti patří do německé školy, činí 72?
Jest ochoten učiniti opatření, aby německá obecná škola nebyla redukována při počtu děti, při němž české školy, zvláště menšinové trvají nedotčeny, a jest ochoten po této stránce zaříditi, aby se s německým školstvím nakládalo úplně stejně jako s českým?
V Praze dne 19. listopadu 1924.
Dietl, Leibl, Uhl,
Kirpal, Palme, R. Fischer, Beutel, Schweichhart, Pohl, Hausmann, Schäfer, dr. Haas, Hackenberg, dr. Holitscher, Hoffmann, Kaufmann, Häusler, Jokl, Heeger, Taub, Blatny, Grünzner, dr. Czech.
VI./4975 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o omezení německé obecné školy v Čachrově.
Předsednictvo pražské zemské školní rady výnosem ze dne 25. října 1924, č. 5944 nařídilo, aby dvoutřídní německá obecná škola v Čachrově (v okrese klatovském) byla omezena na jednu třídu, ač do ní dochází 54 žáků, z nichž 51 stále bydli ve školní obci. Ačkoliv již sám počet 54 dětí, přihlíží-li se k nynějšímu úbytku dětí a k ochotě prokázané v jiných případech při tomto počtu, nemůže býti základem k redukci dvoutřídních škol - tím spíše, že se na české straně při těchto číslicích vůbec ani na redukci nepomýšlí, - rozhodnutí v tomto případě jiné okolností, které na tuto věc vrhají jiné světlo. V Jesení, v obci většinou německé hned v sousedství u Čachrova, byla v r. 1922 zřízena česká menšinová škola pouze s jediným českým žákem. Sám Čachrov má trojtřídní českou obecnou školu a dosud dvoutřídní německou, a školní obec tvořily čistě české osady Čachrov, Bukovník, Kunkovice, Dobřemilice, Zahrádka a německé osady Němčice, Brodné, Jesení a z polovice německá osada Chvalšovice. Přes tyto poměry, které uspokojovaly obě národnosti, byla zřízena česká menšinová škola v Jesení, byla však umístěna velice blízko Čachrova a k jejímu posílení byly vyslány i děti z čachrovské české školy. Ježto tato škola leží mimo to na cestě do čachrovské německé školy, bylo jejím účelem chytati také německé děti. Výsledek jest, že do této školy dochází letos 20 dětí; z nich 9 českých, a to 1 ze samého Jesení a 8 z Chvalšovic, a 11 německých, a to 1 z Jesení a 10 z Chvalšovic. Byla tedy ve skutečnosti tato česká menšinová škola zřízena jen pro jediné české dítě, jen k chytání německých dětí, tedy k počešťování.
Poněvadž česká menšinová škola podle § 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., jest jen pro dětí české národnosti, nepatří do ní vůbec německé děti a podle práva měly by býti připočteny německé veřejné obecné škole v Čachrově. S těmito dětmi, k nimž dlužno přičísti ještě 7 děti, které jsou v čachrovské české obecné škole, vychází pro čachrovskou německou obecnou školu počet 72 dětí, který znemožňuje redukci. Vyškrtlo-li presidium zemské školní rady z německé školy v Karlově (okres Německý Brod) děti, které prý nebyly německé národnosti, dlužno stejným právem provésti tyto škrty i pokud jde o německé děti v české menšinové škole v Jesení a v české škole v Čachrové, a tyto děti vrátiti opět německé škole. Nestane-li se to, jest to důkaz, že presidium zemské školní rady postupovalo jednostranně a nadržovalo jedině českému školství.
Tážeme se pana minstra:
Proč byla zřízena v Jesení česká menšinová škola jen pro jediné české dítě této obce a jakým právem přes jasné předpisy zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. byli do ní přijati němečtí žáci? Proč byla omezena německá škola v Čachrově, když počet žactva, započítají-li se do něho všechny děti ze školní obce, které podle své národnosti patří do německé školy, činí 72?
Jest ochoten učiniti opatření, aby německá obecná škola nebyla redukována při počtu dětí, při němž české školy, zvláště menšinové trvají nedotčeny, a jest ochoten po této stránce zaříditi, aby se s německým školstvím nakládalo úplně stejně jako s českým?
V Praze dne 19. listopadu 1924.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil; Simm, dr. Kafka,
Kostka, Bobek, Patzel, Knirsch, inž. Jung, Scharnagl, dr. Petersilka, Böllmann, J. Fischer, Böhr, Wenzel, Heller, dr. Luschka, Budig, Schubert, Mark, Zierhut.
VII./4975 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Haase, Jokla, Heegera a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o bránění v docházce do německých škol ve Frýdku.
Vládní komisař Tesař vyřadil ve Frýdku (ve Slezsku) ve školním roce 1923-1924 z německých škol 58 dětí, které by měly za všech okolností docházeti do německé školy, odůvodňuje to, že jsou české národnosti. Proti tomuto opatření, které nebylo podle zákona odůvodněno, poněvadž ve Slezsku není omezeno právo rodičů úplně svobodně určiti, do které školy mají docházeti jejich děti, vylučovacím nebo reklamačním řízením podobným lex Perek, byla podána stížnost, která přes to, že vyřízení bylo již slíbeno všem zakročujícím, dodnes vyřízena nebyla nebo rozhodnutí o ni nebylo stěžovatelům dodáno.
Všechny tyto děti zůstaly po celý rok bez pravidelného vyučování. Denně chtěly jíti do německé školy, avšak pro úřední zákaz nebyly do školních tříd připuštěny. Do českých škol, které jim byly vnuceny, nedovolili jim rodiče choditi za žádných okolností. Počátkem tohoto školního roku žádali oni rodiče znovu o přijetí svých vyřaděných dětí do německé obecné nebo občanské školy ve Frýdku. Avšak místní školní rada, v níž jeden německý zástupce jest ovšem v menšině, opět je požadovala pro českou školu. Rodiče zdrceni tímto odmítnutím obrátili se do Opavy, kde jim však nemohlo býti oznámeno vyřízení loňského odvolání, poněvadž odvolání nedošlo. Tím bylo tedy ubohým rodičům znovu znemožněno, aby si stěžovali dále k nejvyššímu správnímu soudu a dětem byla znemožněna docházka do německé školy, poněvadž zemská školní rada v Opavě loňského svého stanoviska nezměnila.
Jest to neslýchaná kulturní ostuda, která zde byla spáchána na německých státních občanech v republice s trpnou účastí nejvyšších školních úřadů. Ubohé děti denně prosíce stojí před školami a nejsou připuštěny do tříd, neboť je učitelé, poněvadž by jim hrozilo disciplinární řízení, musí odmítnouti. Den co den po celý rok se opakovalo toto smutné divadlo, že se 58 dětí musilo po zahájení vyučování plačky bráti ulicemi domů a tato nesmírná ostuda a toto příkré obcházení práv rodičů má opět trvati rok, ač zákony ve Slezsku stále ještě platné neomezeně uznávají svobodné právo rodičů.
V mnoha zakročeních jsme upozornili ministerstvo na tuto neslýchanou věc, do dneška však nebyla zjednána náprava.
Tážeme se tedy pana ministra:
Jak odůvodní, že dodnes nebyla vyřízena řádně podaná stížnost rodičů proti nezákonitému vyřadění jejich dětí z německých škol ve Frýdku?
Jakým právem osobují se české školní úřady ve Slezsku právo reklamace, ač tam přece podle právně platných zákonných předpisů platí svobodné právo rodičů?
Jak odůvodní neslýchanou kulturní ostudu, k niž dochází denně v ulicích Frýdku a jest ochoten co nejdříve uznati nerušenou docházku všech 58 vyřaděných dětí do německých škol a postarati se, aby takovéto nezákonité události byly navily odstraněny?
V Praze dne 19. listopadu 1924.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,
Kostka, J. Fischer, Budig, Heller, Schubert, Mark, Zierhut, Bobek, Patzel, Knirsch, inž. Jung, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Petersilka, Wenzel, Böhr, Böllmann.
IX./4975 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Lelleyho a súdruhov ministrovi financií a celej vláde o odpise priamych daní.
Vláda predložila parlamentu návrh zákona, dľa ktorého súkromým podnikateľom, ktorí utrpeli škody následkom poválečných pomerov, môžu byť nedoplatky priamych daní snížené alebo odpustené, avšak len vtedy, ohrožovalo-li by zaplatenie daňového nedoplatku buďto hospodárske podniky alebo živobytie poplatníka.
Takéto riešenie naliehavej otázky daňových nedoplatkov ponecháva úradom voľnú ruku pri odpúšťani a odpisovaní daní. Oproti tomu v demokratickej republike bolo by spravodlivejšie riešenie tejto otázky valorizačným berným zákonom a to z týchto dôvodov:
Po štátnom prevrate sa vyrúbenie dane veľmi opozdilo, obzvlášte na Slovensku, kde moderné zákony o priamych daniach a daňových prirážkach nastúpily platnosť až vo válečných rokoch a ešte sa neudomácnily, kde po štátnom prevrate zápasily finančné správy respektive berné organizácie s veľa nesnádzami, takže rok 1919 bol vlastne štagnujúcim a vyčkávacím rokom neistých politických pomerov. Rok 1920 uplynul prípravami k vyrúbeniu daní až v roku 1921 boly vyrúbené dane z rokov 1918-1920, čo sa pretiahlo až do roku 1922 a totiž ešte ani v bežnom roku nie je dokončené, čo je dokázané aj tou okoľnosťou, že u finančného riaditeľstva v Bratislave budú až teraz vyrubovať dan dôchodkovú a majetkovú z rokov 1919 a 1920, a daň z válečných ziskov z rokov 1918 a 1919. Toto opozdené vymeranie daní a nastalé hospodárske zmeny staly sa pre poplatníctvo osudnými. Prvé poválečné roky privodily určitú číselnú konjunkturu a zvýšily celý system hospodárskych čísiel. V roku 1920 a následujúcich pri vzraste valuty klesnul celý system hospodárskych čísiel a poplatníci boli nútený platiť dane z úrody a dôchodkov z tej doby, v ktorej bola československá koruna nízka a kedy mala táto koruna trojnásobnú cenu, takže následkom tejto okolnosti platili podľa vnútornej ceny valuty v daniach toľko, koľko by boli mali platiť podľa vyrúbenia z daňového základu. Vzhľadom na tieto okolnosti je treba, aby štát, tak ako iné štáty, uskutočnil po deflácii daňovú valorizáciu v prospech poplatníkov.
Tážeme sa pána ministra financií a celú vládu:
Či sú ochotní návrh zákona, predložený parlamentu, zmeniť poťažne doplniť v tom smysle, ako si toho prajeme my?
V Prahe, dňa 18. novembra 1924.
Dr. Lelley,
dr. Körmendy-Ékes, Szentiványi, dr. Jabloniczky, Böhr, dr. E. Feyerfeil, dr. Petersilka, Simm, dr. Schollich, dr. Keibl, Wenzel, Knirsch, Pittinger, Kaiser, Palkovich, Füssy, dr. Korláth, Křepek, Schubert, Zierhut, Kurťak.
X./4975 (překlad).
Interpelace
poslance J. Mayera a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o hromadném překládání německých poštovních úředníků od chebských poštovních úřadů.
V posledních dnech bylo velice mnoho německých poštovních úředníků přeloženo od chebských poštovních úřadů do českého území. Důvodem prý jest, že se tito úředníci mají v českém území naučiti tak zvanému státnímu jazyku. Dnes se ještě neví, kdo přijde do Chebu na jejich místo, avšak z dosavadního chování vlády lze nikoliv neprávem usuzovati, že na místo německých úředníků přijdou čeští. Práce u chebského poštovního úřadu jest skorem vesměs po německu. Pro znalost češtiny není důvodu a stane-li se jednou takový případ, stačí k tomu většinou úplné znalosti češtiny úředníků. Celé opatření projevuje znovu úmysl zneužívati státních úřadů pro šovinistické účely. Místo aby se vyhověly přirozeným potřebám obyvatelstva, zneužívá se daní tak neodpovědně, že němečtí poslanci mají všechny důvody ukázati znovu na tuto zpupnost zde projevenou.
Podepsaní se proto táží:
1. Proč jsou zapracovaní, hodní němečtí úředníci hromadně překládáni od chebských poštovních úřadů?
2. Považuje pan ministr toto překládání za nutné z důvodů provozních?
3. Míní pan ministr, že chebské poštovní úřady jsou zde pro obecenstvo? a pakliže ano,
4. proč činí opatření, jež vůbec nesouvisí se skutečnými potřebami?
V Praze dne 28. listopadu 1924.
J. Mayer,
dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Lehnert, Patzel, Böllmann, Pittinger, Kraus, Simm, Windirsch, dr. Keibl, Zierhut, Wenzel, dr. Kafka, Křepek, Heller, Kostka, Schubert, Schälzky, Knirsch, dr. Spina.
XI./4975 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zřízení a stavbě české menšinové školy ve Velkých Skalinách.
Ve Velkých Skalinách (v okrese kaplickém) byla v roce 1923 zřízena česká menšinová škola. Velké Skaliny jsou částí německé obce Dluhoště a podle posledního soupisu lidu měly 109 německých obyvatelů a 8 českých. Rovněž částí této obce byly Pusté Skaliny, které však výnosem ministerstva vnitra ze dne 18. ledna 1923 byly spojeny ve zvláštní obec s Děkanskými Skalinami, většinou českou částí obce Ličova. Z obce Děkanských Skalinami byly také brány děti pro českou menšinovou školu, jichž na počátku její činnosti bylo 16. Pusté Skaliny a Děkanské Skaliny patřily dříve k české školní obci Soběnovu, kamž také ti z této osady stále docházely do školy. Ve Velkých Skalinách, když se tam zřizována česko menšinová škola, nebylo ani jednoho českého dítěte, pře to však byly Velké Skaliny zvoleny za sídlo školy a škola umístěna nejdříve v německé škole, později v jiné místnosti v této obci.
Česká menšinová škola nebyla tedy zřízena v obci, ve které jí skutečně bylo zapotřebí, nýbrž v německé obci Velkých Skalinách, kde toho vůbec nebylo třeba a počet dětí mohl býti sehnán teprve přiškolením z české školní obce. Toto nařízení zřejmě porušuje § 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., který ustanovuje, že se menšinová škola má zříditi v obci, kde jest nejméně 40 školou povinných dítek, když pro ni není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dědí.
Jest tedy jasné, že za sídlo menšinové školy musí býti zvolena obec, ve které jest onen počet dětí, nebo, chce-li se již připustiti výjimka podle § 5 uvedeného zákona, přece aspoň obec, v níž děti nebo většina dětí bydlí. Tím, že ministerstvo zvolilo za sídlo české školy Velké Skaliny, jest prokázáno, že česká menšinová škola nebyla zřízena proto, aby se poskytla českým dětem příležitost k vyučování v jejich mateřské řeči, neboť jich v obci nebylo, nýbrž jedině k počešťování čistě německé obce Velkých Skalin.
Myslilo se, že toto zřejmé nedbání zákonných ustanovení jest snad jen výpomocí z nouze, aby se umožnilo prozatímní umístění české školy. Avšak nyní se docela vážně uvažovalo o stavbě budovy pro českou školu. Byla tam již komise, která hrozila zabráním pozemku, nepřenechá-li obec pozemku dobrovolně. Obec protestovala co nejrozhodněji proti stavbě zbytečné české školy v jejím obvodu.
Také podepsaní se rozhodně ohrazují proti tomuto postupu, s nímž jest spojeno zřejmé mrhání daněmi na čistě počešťovací účely, a táží se pana ministra:
1. Proč ministerstvo školství a národní osvěty nařídilo; aby byla zřízena česká menšinová školka ve Velkých Skalinách, když přece ví, že děti české školy pocházejí jedině z Děkanských Skalin, které by tedy byly bývaly vhodným sídlem pro školu?
2. Jak odůvodní křiklavé porušení předpisů pro zřizování menšinových škol, obsažených v § 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. spáchané tímto zřízením škody?
3. Jest ochoten naříditi, že se česká menšinová škola ve Velkých Skalinách ihned přeloží do Děkanských Skalin a že se tam, a nikoliv v obci Velkých Skalinách, bude pečovati o její umístění?
V Praze dne 21. listopadu 1924.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka,
dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Lehnert, dr. Keibl, Schälzky, Knirsch, Patzel, Zierhut, Křepek, Kostka, Sauer, Schubert, Böllmann, J. Fischer, Heller, Kaiser, J. Mayer, Windirsch, dr. Luschka, Wenzel.