Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o vydání prováděcího nařízení k jazykovému zákonu.

Podle časopiseckých zpráv jest návrh prováděcího nařízení k jazykovému zákonu již vypracován a byl odevzdán českým politickým stranám a organisacím zájemníků k posudku. Ačkoliv jsme již bohužel zvyklí na takový postup vlády, nemůžeme přece věřiti, že by vláda i v tomto případě zamýšlela vyloučiti ty, kdož budou především postiženi. Rozumí se, že na tomto nařízení mají zájem především národní menšiny, neboť se k zájmům většinového národa ustanovením československého státního jazyka přihlíží v takové míře, že již tím jsou ohroženy oprávněné zájmy menšin. Prováděcí nařízení má především uskutečniti nárok menšin, aby ve svém jazyku dosáhly práva před úřady a aby ve svém jazyku spravovaly své osvětové ústavy. Prováděcí nařízení nemůže tedy vyhověti skutečným potřebám, bude-li vydáno bez předchozí dohody se zástupci národních menšin. Považujeme tedy za přirozené, aby návrh jazykového nařízení byl učiněn přístupným také těmto zástupcům a aby se náležitě přihlíželo k jejich stanovisku.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jest pravda, že návrh jazykového nařízení byl předložen k posudku českým politickým stranám a jiným českým organisacím?

2. Je-li tomu tak, jest vláda ochotna předložiti tento návrh také zástupcům národních menšin, aby k němu zaujali stanovisko?

V Praze dne 3. února 1925.

Dr. Czech, dr. Haas, Hackenberg, Taub, Pohl, Hoffmann, Palme, Hausmann, R. Fischer, Uhl, Beutel, Kirpal, Wittich, Schuster, Schweichhart, Schäfer, Jokl, Grünzner, Heeger, Blatny, Roscher, Kaufmann, Dietl.

X./5040 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Czecha, Tauba, R. Fischera a druhů

ministrovi financí

o složení bankovního výboru.

Nedávno byli jmenováni noví dva členové bankovního výboru ministerstva financí, při čemž bylo přihlíženo k stranicko-politické příslušnosti těchto nově jmenovaných členů. Ač se tedy výslovně postupovalo podle zásady, že politické strany mají míti zastoupení v bankovním výboru, všechny oposiční strany byly opět při tomto jmenování úplně pominuty, ač měnová politika státu samozřejmě není přece věcí určitých politických stran, nýbrž veškerého obyvatelstva a proto by bylo spravedlivé a v duchu politické demokracie, kdyby v tomto výboru byly zastoupeny všechny strany.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby i zástupcům oposičních stran zajistil poměrné zastoupení v bankovním výboru?

V Praze dne 3. února 1925

Dr. Czech, Taub, R. Fischer, Kaufmann, Schäfer, Pohl, Hackenberg, Dietl, Uhl, Grünzner, Schuster, Blatny, Heeger, Palme, Kirpal, Hoffmann, Schweichhart, Roscher, Jokl, Wittich, Hausmann.

XI./5040 (překlad).

Interpelace

poslanců Tauba, Hackenberga, Häuslera a druhů

ministrovi vnitra

o reklamačním řízení v Jihlavě.

Při obecních volbách, jež se konaly v Jihlavě v roce 1920, dostali Němci v obecním zastupitelstvu dvoutřetinovou většinu. Tento stav byl některým Čechům trnem v oku a všemi prostředky pracovali, aby toto zastupitelstvo svrhli Přání těchto národnostně horkokrevných živlů pohnulo vládu, že bez zákonitě odůvodněné příčiny rozpustila obecní zastupitelstvo a dosadila vládního komisaře. A tak již přes rok vládní komisař Výborný ťblahodárněŤ působí jako vládní komisař města Jihlavy a využívá této příležitosti všemi prostředky, jež má po ruce, aby připravil počeštění města Jihlavy. Vítanou příležitostí k tomu jest mu nynější reklamační řízení. Již složení reklamační komise poskytuje pro to nejlepší důkaz V křiklavém nepoměru k početní síle Němců byli jim z dvanácti členů reklamační komise přiznáni jen tři.

Zvláštní kapitolou jest postup při reklamačním řízení. Jednotlivé strany podaly asi 2400 reklamací. Sama tato číslice dokazuje, jak uměle jsou sestaveny voličské seznamy. Těchto 2400 reklamací bylo úplně vyřízeno ve dvou hodinách. Lze pochopiti, že německým členům nebylo možno zkoumati reklamace. České strany vyreklamovaly asi 500 německých voličů, poněvadž prý nebydlí v Jihlavě. Dotaz německého sociálně-demokratického přísedícího, proč se neužilo přihlašovacího lístku státní policie, aby byl vypátrán pobyt, byl s opovržlivým úsměchem pominut a reklamační komise projevila svou laskavou ochotu, ponechávajíc těmto voličům na vůli, aby se do tří dnů dostavili k magistrátu, prokázali svou totožnost a podali žádost o zapsání do voličského seznamu. Těmto voličům to oznámeno nebylo; ponechalo se tedy třem zástupcům německých stran, aby do tří dnů vyhověli přání reklamační komise, vyrozuměvše 500 lidí.

Naopak volební právo bylo přiznáno velkému množství českých voličů, o nichž němečtí zástupci zjistili, že nebydlí v domech, podle nichž jsou uvedeni ve voličském seznamu, a nikdo se nepustil do zkoumání údajů, jež učinili němečtí zástupci. Také návrh německého sociálně-demokratického zástupce, aby se komise přesvědčila podle policejních přihlašovacích lístků, že údaje Němců souhlasí se skutečností, byl zamítnut.

Velice mnoho německých reklamací bylo zamítnuto, poněvadž po údajích potřebných k posouzení volebního práva bylo uvedeno: ťJest tedy oprávněn k volbě!Ť a nikoliv, jak si toho přála reklamační komise: ťBudiž zapsán do voličského seznamu!Ť Pouze pro tuto formální chybu byly tyto reklamace zamítnuty.

A ještě na jednom typickém případě provedeme důkaz, jak reklamační komise vědomě jednala stranicky a jak užívala každé formální námitky, aby Němcům odepřela volební právo. Ve voličském seznamu jest zapsáno několik členů rodiny pod jménem ťKorntnerŤ. Všichni tito voličové, kteří se správně jmenují ťKortnerŤ, podali žádost, aby byli zapsáni do voličského seznamu. Jejich žádost byla zamítnuta. Tyto neslýchané události, příčící se zákonům, dávají nám podnět, abychom se tázali pana ministra vnitra:

1. Jest ochoten k provedení reklamací sestaviti reklamační komisi, jež by byla nestranná a souhlasila s poměry jihlavských politických stran?

2. Jest ochoten zahájiti úřední řízení proti členům reklamační komise, kteří zřejmě porušili zákon, a přísně zakročiti proti vinníkům?

3. Jest ochoten učiniti přítrž nezákonitým poměrům v Jihlavě a rozepsati volby, jež se již dávno měly konati?

V Praze dne 3. února 1925.

Taub, Hackenberg, Häusler, Kaufmann, Dietl, Jokl, Leibl, Heeger, Hausmann, dr. Holitscher, Blatny, Schuster, Schäfer, Beutel, Schweichhart, Kirpal, dr. Haas, Palme, Grünzner, Uhl, Hoffmann, dr. Czech.

XII./5040 (překlad).

Interpelace

poslanců Tauba, Hoffmanna, Schäfera a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o rdoušení škol v Jihlavě a ve Frýdnavě.

V pátek byl prý vydán výnos moravské zemské školní rady, jímž se nařizuje zavření čtyř tříd na německých obecných školách a jednoroční dívčí pokračovací školy v Jihlavě.

Toto opatření jest tím krutější, že deputace Němců zakročujíc u presidenta zemské politické správy vyložila mu, jak těžké bezpráví bylo by spácháno na jihlavském školství, kdyby měla býti odňata Němcům byť i jen jedna školní třída. Tato deputace výslovně upozornila, že by takovéto opatření úřadu musilo nesmírně roztrpčiti německé obyvatelstvo. Výslovně bylo poznamenáno, že Jihlava musila přenechati Čechům již 18 školních tříd, tedy již dvě celé školy. Výslovně bylo upozorněno, že se novým uzavřením škol neušetří ani na osobních, ani na věcných výdajích, poněvadž všichni učitelé jsou definitivní a prázdných místností nebude ani potom, poněvadž místnosti jsou velmi stísněné, což již jednomyslně zjistila ministerská komise roku 1920. Ačkoliv se president Černý mohl z přehledu, který mu deputace odevzdala, sám přesvědčiti, že průměrný počet žáků ve třídě činí na německých školách 30, přes to prý byl tento výnos vydán. Jihlavské obyvatelstvo jest tímto opatřením strašlivě rozčileno, poněvadž německé školy dostávají tím ráz škol vesnických a poněvadž, kdyby tento výnos byl proveden, musilo by to míti neblahý vliv na zdravotní stav dětí a to tím spíše, když počátkem příštího školního roku lze očekávati v první třídě dvojnásobný počet dítek.

Druhý případ se týká školy ve Frýdnavě u Německého Brodu, kde Němci mají jednotřídku s 19 dětmi a zároveň jest tam také česká jednotřídka se 64 dětmi. Jest pravda, že místnost, kterou má česká škola, nevyhovuje. Tamější německá obecní rada uznávajíc tuto věc, navrhla Čechům, že jim propůjčí německé školní místnosti pro polodenní vyučování a zároveň že jim zdarma přenechá pozemek na stavbu české školy Výslovně zdůrazňujeme, že tuto nabídku český učitel, přítomný komisi, přijal s díky. Tím, že by byly propůjčeny místnosti pro polodenní vyučování, napravil by se okamžitý nedostatek a kdyby byl zdarma přenechán pozemek, byla by dána podmínka pro stavbu nové české školy. 1 české strany ve své resoluci z 11. ledna prohlásily německou školu za nepostačitelnou a žádaly stavbu nové školy. Nyní však Češi bez rozdílu stran zahájili akci žádajíce, aby německá škola ve Frýdnavě byla zrušena a přikázána Čechům. Německé dítky mají býti přiděleny do vzdálené školy v Bartoušově. Tímto nestranným vylíčením jeví se také v pravém světle národní štvanice všech českých stran, které se zúčastnily této akce. Nemůžeme však věřiti, že by ministerstvo školství a národní osvěty mohlo vyhověti tomuto neodpovědnému štvaní českých stran.

Dovolávajíce se toho, co jsme uvedli, tážeme se pana ministra:

1. Jest správné, že výnos moravské zemské školní rady nařizuje zrušení čtyř německých školních tříd a jednotřídní dívčí pokračovací školy?

2. Jest pan ministr v tomto případě ochoten odvolati výnos moravské zemské školní rady a přezkoumati, zda se údaje Němců shodují se skutečností?

3. Jest ochoten v případě frýdnavském odraziti jakýkoliv pokus odníti Němcům školu? Jest naopak ochoten přičiniti se, aby byla přijata nabídka Němců na prozatímní umístění českých dětí v německé škole a vybudování nové české školy?

V Praze dne 3. února 1925.

Taub, Hoffmann, Schäfer, Hackenberg, Dietl, R. Fischer, Kaufmann, Jokl, dr. Haas, Kirpal, Beutel, Leibl, dr. Holitscher, Palme, Schuster, Häusler, Schweichhart, Blatny, Pohl, Hausmann, dr. Czech, Grünzner.

XIII./5040.

Interpelace

poslanců Fr. Housera, Lad. Kučery a soudruhů

vládě

o stranickém jmenování zemského správního výboru v Praze.

Poslední jmenování zemského správního výboru v Praze, jež provedla vláda republiky Československé, má ráz politického stranictví, protože se v tom sboru nedostalo zastoupení komunistické straně Československa.

Pro jmenování členů v zemském správním výboru usnesla sněmovna Národního shromáždění zásadu, když přijala 11. března 1921 resoluci ústavního výboru, předloženou zpravodajem posl. Malypetrem, nynějším ministrem vnitra, tohoto znění:

ťVládě se ukládá, aby správní komise obcí, okresů neb zemí sestavovala podle výsledků posledních voleb provedených v té které obci (pokud se týče okresů nebo zemí) na základě všeobecného poměrného volebního práva, a aby k tomu cíli vyžádala si u organisací politických stran obce (pokud se týče okresu nebo země) návrhy, z nichž má jmenovati členy připadající určité straně.Ť

Při volbách obecních, konaných dne 10. září 1923, kandidovala své příslušníky komunistická strana Československa a soustředila na své kandidátky tak veliký počet hlasů, jako žádná z dělnických stran. Podle příkazu Národního shromáždění obsaženého v uvedené resoluci, měla vláda komunistické straně dáti při jmenování zemského správního výboru v Praze přiměřené zastoupení Pan ministerský předseda Švehla prohlásil sice v rozpočtovém výboru před rokem, že přesná statistika posledních obecních voleb na vědeckém základě není možná, ale zemská politická správa v Praze o nich statistiku má a předložila ji členům zemského správního výboru, když oba ty zemské úřady připravovaly jmenování okresních správních komisí.

Podle dat zjištěných komunistickou stranou v jednotlivých okresech a podle nepoměrně malého počtu jmenovaných jejích členů do okresních správních komisí bude oprávněna domněnka, že jmenovaní bylo stranické, na újmu komunistické strany potud, pokud nebudou uveřejněny výsledky obecních voleb ze září 1923, které zemská politická správa v Praze má. Tu domněnku zesiluje vládní jmenování členů zemského správního výboru v Praze. Kdežto dva členy v zemském správním výboru dostaly politické strany v Čechách, dle odevzdaných hlasů při obecních volbách mnohem slabší, nebyl jmenován nikdo z příslušníků komunistické strany, ač měla větší počet hlasů. Komunistická strana vidí ve vládním jmenování úmyslné porušení svých práv, zaručených ji citovanou resolucí.

Podepsaní se táží:

1. Podle kterých zásad postupovala vláda při jmenování příslušníků jednotlivých politických stran za členy zemského správního výboru v Praze?

2. Co vedlo vládu, aby při jmenování opomenula stranu komunistickou, značně silnější dle počtu odevzdaných hlasů při obecních volbách než některé strany politické, které nabyly v zemském správním výboru zastoupení?

V Praze dne 5 února 1925.

Houser, Kučera, Blažek, Svetlik, Toužil, Kunst, dr. Gáti, Teska, Skalák, Kreibich, Krejčí, J. Kříž, Burian, Darula, Sedorjak, Tausik, Bubník, dr. Šmeral, Koutný, Malá, Rouček, Merta, Mondok, Haken, Warmbrunn, Mikulíček, Šafranko.

Původní znění ad I./5040.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

an den Minister des Innern

betreffend das Verbot einer Versammlung der deutschen Nationalpartei in Kreuzberg durch die politische Bezirksverwaltung Troppau.

Die Deutsche Nationalpartei, Bezirksleitung Neutitschein, erhielt von der politischen Bezirksverwaltung Troppau über eine gemachte Anzeige am 17 Dezember 1924, Zahl 5/585 folgende Erledigung:

Ihre Anzeige de präs. 13. Dezember 1924 über die Veranstaltung einer Versammlung am Samstag, den 20. Dezember 1924 in Kreuzberg, Hotel ťLövengrubeŤ, verbunden mit einem Lichtbildervortrage findet die politische Bezirksverwaltung nicht zur Kenntnis zu nehmen, weil das Recht, eine Versammlung einzuberufen, nur einzelnen physischen Personen oder einer zu einem Vereine verbundenen Mehrheit von physischen Personen zusteht und eine politische Partei als solche nicht Trägerin von Rechten und Verbindlichkeiten sein kann.

Gegen diese Entscheidung ist der binnen 14 Tagen von dem dem Zustellungstage nachgefolgenden Tage an gerechnet, bei der politischen Bezirksverwaltung in Troppau einzubringende Rekurs an die politische Landesverwaltung in Troppau zulässig.

Es ist kein Zweifel, dass sich die politische Bezirksverwaltung bei ihrer Entscheidung auf das Vereins- und Versammlungsgesetz vom 15. November 1867 stützt, welches den Begriff ťParteiŤ noch nicht kennt. Seit der Abfassung dieses Gesetzes sind inzwischen einige Jahrzehnte vergangen, die Anschauungen der Menschen haben sich geändert, wie ja auch die staatlichen, wirtschaftlichen, nationalen und politischen Verhältnisse seither eine bedeutende Veränderung erfahren haben. Das ganze moderne politische Leben ist in allen demokratischen Staaten - auch in der Čechoslovakei - auf den politischen Parteien aufgebaut, weil schon der Begriff der Demokratie - Volksherrschaft, wie das Wort sagt - die Zusammenfassung und die Mitarbeit der Bevölkerung in der gesamten Verwaltung und Gesetzgebung verlangt Die Parteien reichen bei allen Wahlen in die verschiedenen öffentlichen Körperschaften ihre Kandidatenlisten ein und führen die Wahlen durch, die Parteien machen die Vorschläge bei Ernennungen und Besetzungen verschiedener Art, alle Stellen und Aemter in den autonomen Körperschaften werden nach dem Schlüssel der Parteienstärke besetzt, kurz, die politischen Parteien sind die Träger des gesamten öffentlichen Lebens, was schliesslich den Obersten Wahlgerichtshof zu der Anschauung brachte, dass der Austritt aus einer Partei auch den Verlust des Mandates bedingt. Im § 10 des Gemeindewahlgesetzes wurde diese Anschauung zum Gesetz erhoben.

Es muss bei dieser Sachlage verwundern, dass die politische Bezirksverwaltung Troppau diese Entwicklung rein verschlafen hat und sich in ihrer Entscheidung heute im Zeitalter der Demokratie auf diese vorsintflutliche Bestimmung beruft Es entbehrt nicht eines gewissen Humors, wenn noch erwähnt wird, dass sie zu anderen Zeiten die gleichen Anzeigen ohne Widerspruch zur Kenntnis genommen hat und keinen Grund zur Verweigerung darin erblickte, dass die Versammlung von einer Partei veranstaltet, beziehungsweise angemeldet wurde. Es kann wohl nicht angenommen werden, dass diese Freundlichkeit im besonderen der Deutschen Nationalpartei gilt und dass nicht der gleiche Grundsatz bei den čechischen Parteien eingehalten würde. Es ist bei der Sachlage ohne weiters klar, dass der Rekurs gegen dieses Verbot, weil nach dem Wortlaute des Gesetzes aussichtslos, nicht eingebracht wurde Trotzdem meinen die Gefertigten, dass die Auffassung der politischen Bezirksverwaltung Troppau über die politischen Parteien und ihre Rechte undemokratisch und lächerlich zugleich ist.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister:

1. Ist Ihnen dieser Erlass der politischen Bezirksverwaltung Troppau bekannt?

2. Welche Stellung nimmt der Herr Minister in dieser Frage ein? Ist er gewillt, den Leiter der politischen Bezirksverwaltung in Troppau zu belehren, dass er mit einer solchen Entscheidung nicht bloss sich blamiert und lächerlich macht, sondern auch das Ansehen der demokratischen Čechoslovakischen Republik schwer schädigt?

3. Ist der Herr Minister bereit, darüber sogleich allen politischen Bezirksverwaltungen Weisungen zu geben, damit sich ein solcher Fall nicht zum zweiten Male wiederholt?

Prag, am 7. Jänner 1925

Dr. Schollich, Dr. Lodgman, Dr. Brunar, Kraus, J. Fischer, Heller, Windirsch, Füssy, J. Mayer, Dr. Jabloniczky, Böllmann, Dr. Lelley, Dr. Radda, Matzner, Dr. Keibl, Dr. Lehnert, Ing. Kallina, Zierhut, Szentiványi, Dr. Spina, Schubert, Dr. Korláth, Dr. Körmendy-Ékes, Palkovich.

Původní znění ad III./5040.

Interpellation

der Abgeordneten Blatny, Schiller, Häusler und Genossen

an den Minister des Aeussern

wegen der Nachrichten über die Behandlung von Kriegsgefangenen als Sklaven.

In letzter Zeit sind in verschiedenen Blättern Nachrichten erschienen, wonach tausende ehemaliger Kriegsgefangene noch in China zurückbehalten und auf die unmenschlichste Art als Sklaven behandelt werden. Rein menschliche Erwägungen gebieten, alle möglichen Schritte zur Befreiung der Unglücklichen zu unternehmen, wenn auch nur ein kleiner Teil der Berichte auf Wahrheit beruht. Für die čechoslovakische Regierung aber ergibt sich diese Pflicht auch deshalb, weil es nicht ausgeschlossen ist, dass auch čechoslovakische Staatsangehörige von diesem Schicksale betroffen sind.

Wir fragen daher den Herrn Minister:

1. Ist er bereit, den angeführten Tatbestand aufs eingehendste untersuchen zu lassen und der Nationalversammlung hierüber zu berichten?

2 Wenn sich die Wahrheit dieser Nachrichten heraustellt, welche Schritte gedenkt der Herr Minister zur Befreiung dieser Gefangenen zu unternehmen?

Prag, den 29. Jänner 1925.

Blatny, Schiller, Häusler, Schäfer, Beutel, Leibl, Schuster, Uhl, Grünzner, Taub, Hackenberg, Kirpal, Hoffmann, Pohl, Palme, Schweichhart, R. Fischer, Jokl, Heeger, Wittich, Dietl.

Původní znění ad IV./5040.

Interpellation

der Abgeordneten Dietl, Leibl, Uhl und Genossen

an den Justizminister

wegen Verzögerung der Durchführung des Gesetzes Nr. 318/1919, Slg. d. G. u. V.

Mit dem Gesetz Nr. 318/1919, Slg. d. G. u. V., wurde auf Grund des Enteignungsgesetzes Nr. 215/1919, Slg. d. G. u. V., die Sicherstellung von Boden für langjährige Kleinpächter angeordnet.

Seit dem Inkrafttreten des Gesetzes sind nunmehr nahezu sechs Jahre vergangen, die Verfahren über die Anmeldung, die Zusprechung und der Entschädigung wurden durchgeführt, in den meisten Fällen ist auch die Entschädigungssumme voll erlegt, es fehlt aber noch die grundbücherliche Einverleibung Angeblich soll die Landtafel die Ursache der Verzögerung bilden, weil dort die Arbeiten stocken und die zur grundbücherlichen Eintragung notwendigen Löschungsurkunden nicht erhältlich sind. Dies bedeutet für die langjährigen Pächter, welche zwar de facto Eigentümer sind, de jure aber nicht den Nachweis hiefür führen können, eine wirtschaftliche Schädigung. Sie müssen noch immer an den früheren Eigentümer die Grundsteuer samt Nebengebühren leisten, sind auch sonst in ihrem Eigentumsrecht gehemmt und fühlen sich daher durch die Verzögerung der grundbücherlichen Durchführung geschädigt.

Dies tritt besonders scharf im südlichen Teil Böhmens insbesondere in den Böhmerwaldsgebieten zu.

Die Interpellanten erlauben sich daher die Frage:

Ist der Herr Justizminister von dieser Verzögerung, welche Schuldlose schwer trifft, in Kenntnis und was gedenkt er zu tun, um sie zu beheben?

Prag, am 29. Jänner 1925

Dietl, Leibl, Uhl, Häusler, R. Fischer, Palme, Hackenberg, Taub, Schäfer, Kaufmann, Grünzner, Hoffmann, Blatny, Dr. Czech, Kirpal, Heeger, Schiller, Wittich, Jokl, Schweichhart, Pohl, Schuster.

Původní znění ad V./5040.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Kafka und Genossen

an den Justizminister

wegen des Vorgehens der Prager Staatsanwaltschaft.

Die Staatsanwaltschaft in Prag hat unter Zahl St. 11531/24/3, am 7. Oktober 1924 beim Landes-Strafgerichte in Prag gegen die Frau Paula Roith die Anklage erhoben, da sie öffentlich in roher und hetzerischer Weise das čechische Volk derart geschmäht habe, dass dies den Frieden in der Republik bedrohen konnte und da sie hiedurch das Vergehen nach § 14 Zahl 5 des Schutzgesetzes begangen habe. In der Begründung führt die Staatsanwaltschaft wörtlich aus:

ť... und da die Beschuldigte laut Polizeibericht in Zwist mit den übrigen Mietern steht, besteht der dringende Verdacht, dass sie durch ihren rohen und hetzerischen Ausspruch das čechische Volk herabzuwürdigen beabsichtigte und dies umsomehr, als sie längere Zeit in Wien lebte und grösstenteils deutsch spricht. (Wörtlich:

ť.... a poněvadž obviněná dle zprávy policejní žije v nesouladu s ostatními nájemníky, jest naléhavé podezření, že výrokem svým způsobem surovým a štvavým zamýšlela hanobiti národ český, a to tím spíše, že žila delší dobu ve Vídni a hovoří většinou německy.Ť

Die Staatsanwaltschaft in Prag stellt sich somit auf den Standpunkt, dass ein längerer Aufenthalt in Wien und der häufige Gebrauch der deutschen Sprache hinreichende Verdächtigungsmomente für rohe und hetzerische Schmähungen gegen die čechische Nation sind! In dieser mehr als sinnlosen Auffassung liegt sowohl eine Verletzung der internationalen Anstandsverpflichtungen als auch eine Beleidigung der deutschen Sprache, bezw. der Angehörigen des deutschen Volkes.

Die Unterfertigten richten daher an den Herrn Justizminister die Anfrage:

Ist der Herr Justizminister bereit das geschilderte Vorkommnis strenge untersuchen zu lassen, den Schuldigen zur Verantwortung zu ziehen und dafür Sorge zu tragen, dass ähnliche Vorfälle in Hinkunft vermieden werden?

Prag, am 30. Jänner 1925

Dr. Kafka, Křepek, J. Fischer, Schubert, Heller, Dr. Lodgman, Ing. Kallina, Dr. Schollich, Dr. Hanreich, Ing. Jung, Böllmann, Böhr, Budig, J. Mayer, Bobek, Dr. Petersilka, Dr. W. Feierfeil, Kostka, Windirsch, Zierhut, Dr. Spina.

Původní znění ad VI./5040.

Interpellation

des Abgeordneten Windirsch und Genossen

an den Landwirtschaftsminister

betreffend Sicherung von Arbeitskräften in der Landwirtschaft.

Die Landwirte in den nördlichen Bezirken Böhmens und besonders in den Bezirken Deutsch-Gabel, Friedland, Kratzau und Reichenberg beklagen sich darüber, dass es ihnen nicht gelingt, die für die landwirtschaftlichen Arbeiten notwendigen Hilfskräfte sicherzustellen. Landwirte, welche Gesindepersonen suchen, müssen oft viele Wochen, ja oft monatelang zuwarten, ehe ihnen irgend jemand zugeschickt wird. Und wenn dann die gefundenen Gesindepersonen zur Arbeit antreten, stellt sich heraus, dass es meistens Personen sind, die nur die Arbeit in landwirtschaftlichen Betrieben deswegen angenommen haben, weil sie infolge verschiedener mangelnder Eigenschaften bei der Industrie kein Unterkommen finden Alles, was Eignung besitzt, geht in die Fabriken der stark industrialisierten erwähnten Bezirke Es ist unter solchen Umständen leicht einzusehen, dass die Landwirte unter dem Zwange der Verhältnisse zur Extensivierung ihrer Betriebsführung gezwungen werden, wodurch freilich die Roheträge herabgemindert werden, was nicht im Interesse der Gesamternährung liegen kann. Die Landwirte finden unter diesen schwierigen Verhältnissen manchmal keinen anderen Ausweg, als dass sie in landwirtschaftlichen Arbeiten bewanderte Hilfskräfte aus dem nahe gelegenen Deutschen Reiche aufnehmen, die mitunter über die Grenze kommen und sich den Landwirten zur Hilfeleistung anbieten. In solchen Fällen lehrt jedoch die Erfahrung, dass jenen Landwirten, welche aus Deutschland stammende Hilfskräfte angestellt haben, seitens der inländischen Behörden Schwierigkeiten bereitet werden und zwar deswegen, weil das Landesarbeitsamt für Böhmen in Prag nicht zugeben will, dass ausländische Arbeitskräfte auch nicht einmal in der Landwirtschaft Beschäftigung finden sollen. Gewiss wäre der einfachste Weg der, wenn es gelingen würde, im Inlande die für die Landwirtschaft dieser Gebiete notwendigen Arbeitskräfte zu sichern. In dieser Hinsicht sollten die Bezirksanstalten für unentgeltliche Arbeitsvermittlung eine wichtige Rolle spielen Die Erfahrung lehrt jedoch, dass, insoweit die Versorgung landwirtschaftlicher Arbeitskräfte in Betracht kommt, diese Aemter vollständig versagen. Es sind Fälle bekannt, dass trotz mehrmonatlicher vorheriger Meldung z B. die Bezirksanstalt für unentgeltliche Arbeitsvermittlung in Kratzau nicht in der Lage war, die benötigten landwirtschaftlichen Hilfskräfte sicherzustellen. Ja, es ereignete sich sogar der Fall, dass die Bezirksanstalten für unentgeltliche Arbeitsvermittlung in Friedland i B. und in Kratzau in einen bis in den Herbst 1924 währenden unerquicklichen Meinungsstreit wegen der Beschaffung von landwirtschaftlichen Arbeitskräften gerieten, der die Landwirte davon überzeugen sollte, dass an der Nichtvermittlung von Arbeitskräften im Jahre 1924 keine der genannten beiden Anstalten die Schuld trägt. Diese Auseinandersetzungen beweisen, dass die Organisation zur Vermittlung landwirtschaftlicher Arbeitskräfte nicht richtig funktioniert und nicht nur die Landwirte, sondern auch die Allgemeinheit das Nachsehen haben.

Nachdem schon in Bälde die Arbeiten der Frühjahrbestellung wieder aufgenommen werden, wird die Frage der Vermittlung landwirtschaftlicher Hilfskräfte neuerdings brennend. Es ist sicher, dass in der Republik Gebiete sind, in denen in landwirtschaftlichen Arbeiten bewanderte Leute wohnen, die infolge geringer Verdienstmöglichkeit auswandern müssen oder denen infolge ihres Nichtbeschäftigtseins Arbeitslosenunterstützung gegeben werden muss. Dieser Zustand ist widersinnig und unrationell, wenn in anderen Gebieten die Landwirte infolge des Mangels an Arbeitskräften gezwungen werden, ihre Betriebe zu extensivieren. Es ist darum notwendig, dass dieser Angelegenheit besonders das Landwirtschaftsministerium Interesse entgegenbringt und deswegen wird gefragt:

1. Ist der Herr Minister für Landwirtschaft bereit, einen Einfluss auf die zeitgerechte Sicherstellung der für die Landwirtschaft notwendigen Hilfskräfte zu nehmen?

2 Ist er bereit, darauf hinzuwirken, damit die Bezirksanstalten für unentgeltliche Arbeitsvermittlung darauf aufmerksam gemacht wenden, dass für sie die Vermittlung landwirtschaftlicher Arbeitskräfte eine der wichtigsten Aufgaben ist?

3 Ist er schliesslich gewillt, die in Betracht kommenden behördlichen Stellen da rauf aufmerksam zu machen, dass der Anstellung reichsdeutscher Dienstboten in den landwirtschaftlichen Betrieben der Grenzbezirke keine Schwierigkeiten bereitet werden?

Prag, am 29. Jänner 1925

Windirsch, Zierhut, Dr. Spina, Dr. Medinger, Dr. Hanreich, Dr. Lodgman, Dr. Petersilka, J. Mayer, J. Fischer, Sauer, Böllmann, Dr. Schollich, Ing. Kallina, Kostka, Dr. Brunar, Dr. E. Feyerfeil, Matzner, Heller, Dr. Kafka, Dr. W. Feierfeil, Křepek.