III.
Ako spravoval Július Brucker ako urbariálny zmocnenec urbariálne imanie, k objasneniu toho nech tu stojí toto:
Urbariálníci odovzdali Bruckerovi krčmu s kvetúcim obchodom a prekrásny urbariálny les bez haliera dlhu.
Výsledkom päť ročného šafárenia notára je, že krčma je zhumplovaná, les je predaný a urbariálna obec má 80.000 korún dlhu.
Že takéto turecké hospodárenie urbariálníci zunovali, tomu nelzä sa diviť ani pri našej etickej atmosfére. Urbariálníci jednohlasne požadovali a požadujú od notára, aby z päťročného hospodárenia složit účty a odovzdal správu. Jestliže však páni ministri sa nazdávajú, že urbariálníci niečoho dosiahli, vtedy sú na omyle. Veď nie na to je tu župan, aby dopustil vraziť jeho drahému kortešovi biľag neverného šafárenia! O nie!
Vzdor tomu, že pomer medzi urbariálnou obcou a jej zmocnencom je povahy naprosto súkromoprávnej i vtedy, jestliže zmocnenec je prípadne štátnym úradníkom, zamiešal sa župan do veci a vyšetruje vec hore-dolu, aby mohol činiť rozhodnutia jedine preto, aby hádzal piesok do očí a kryl svojho chránenca.
V rozhodnutí čís. 7238/1924 prez. nariaďuje župan, aby Július Brucker odovzdal všetky urbariálne knihy a spisy do 14 dní Fraňovi Jancsekovi, zmocnencovi urbariálníkov.
Notár samozrejme poriadne sa zasmál tomuto rozhodnutiu a nevyhovel mu.
Človek by sa domnieval. že prísny župan, ktorý rozpustí zastupiteľský sbor preto, lebo jeho členovia jako urbariálníci opovažujú sa požadovať účty od županovho chránenca, zavedie teraz proti neposlušnému notárovi na základe služobnej pragmatiky disciplinárne pokračovanie? O nie!
Učiní rozhodnutie čís. 776/24 prez., v ktorom vyriekne, že ťponeváč notár nevyhovel rozhodnutiu čís. 7238/24 prez., nariaďuje sa, aby spisy predložil priamo župnému úradu k preskúmaniu.Ť
Nuž, čo že je to? Kde je tu auktorita nadriadaného úradu druhej stolice? Len nech by bol odopriel plenenie županského nariadenia Jancsek jako rychtár, už by nebol býval suspendovaný, ale by priamo - visel! Avšak Brucker? To je niečo iného! Ten musí byť pre svoju neposlušnosť trestaný tak, že medzi riadkami rozhodnutia dá mu pán župan na srozumenú: Jestliže už nemáš odvahy podať účty tvojmu hospodárovi, t. j. urbariálnej obci, tak en mi ich pekne-rúče daj, ja už ich preskúmam... však vieš... ja ťa mám rád... a preskúmam ich tak, aby bolo všetko v poriadku.
Páni ministri! Nechceme podozrievať župana obzvlášte nie jeho osobu, ktorú známe z lepšej strany - avšak každý musí nahliadnuť, že to, čo sa tu deje, je priamo poburujúce. Dovolíme si konštatovať, prečo.
Do urbariálnych účtov neni župana absolútne nič. Jestliže Bruckcr kradol, podvádzal, defraudoval alebo neverne šafáril, nerobil to jako notár, ale jako znocnenec urbariálnikov, ktorý by mohol byť ako notár k odpovednosti pohnaný len vtedy, jestliže by jeho vinu konštatoval trestný súd rozsudkom, a vtedy tiež en preto, poneváč zlodej, podvodník, defraudant nie je hoden, aby zastával notársky úrad.
Županský úrad nemal by práva zasahovať do urbariálnych účtov ani vtedy, keby ho urbariálníci o to požiadali. lebo pomer medzi urbariálníkmi a Bruckerom je docela súkromoprávnej povahy a tedy riadna sudsovská kompetencia nemôže tu na správné úrady byť prenesená ani prianím alebo vôlou strán.
Zasahuje-li tedy správny úrad vzdor tomu do tejto veci a keď už zasiahol, prezraďuje-li tak okatú slabosť vôči Bruckerovi, že jeho účty on sám chce preskúmať, kdežto k tomu je len urbariálna obec oprávnená - vtedy, ako sa domnieváme, plným právom môžeme konštatovať, že zpod kepienka vyčnieva - kopyto!
IV.
Vec v tejto kapitole pojednaná vrhá príkré svetlo na to, ako sa stará Brucker o záujmy obce.
V stredu obce Gajdeľ leží zahrada, majetok to obce, vo výmere asi 100 štv. siah.
Andrejovi Jancsekovi v Gajdeli, najoddanejšiemu to nohosledovi notára, zaľúbila sa táto zahrada, a poneváč chce si tam postaviť krčmu, zahájil u okresného náčelníka vyvlastňovacie pokračovanie v smysle zákona čís. 25/923.
Okresný náčelník výnosom čís. 12229/924 aj prisúdil zahradu Jancsekovi, všemohúcim notárom vrele podporovanému. Obec sa odvolala a v odvolaní udala, že a) Jancsek má svoj vlastný dom, b) má svoj pozemok, kde môže stavať, c) dotyčná nemovitosť ako zahrada nemôže byť vyvlastnená, d) chce-li mať, Jancsek za každú cenu obecný pozemok, dá mu obec pozemok iný.
Župný úrad k vôli miláčkovi notára schvaľuje pod čís. 4922/924 výnos okresného náčelníka a poukazujúc na dôvody odvolania, konštatuje:
ad a) a keby mal Jancsek desať domov, predsa môže činiť nárok na pozemok, lebo zákon chce podporovať stavebný ruch (?);
ad b) Jancsek má síce pozemok, avšak zistené bolo, že tento pozemok zalieva voda a preto sa ku stavbe nehodí,
ad c) za zahrady pokladať lzä len sady vyrostlé, konečne
ad d) obec nenavrhovala mu pri pojednávaní iný pozemok, a to sa nemôže vziať pri odvolaní v úvahu.
Rozhodnutie župana nesie na sebe znamenie toho že nebolo učinené na základe vecnej úvahy, lebo,
1. dôvod, že o pozemok môže požiadať aj ten, kto á svoj vyhovujúci vlastný dom, je priamo absurdným rúhaním sa demokratickej tendencii zákona.
2. zaleje-li niekdy voda vlastný pozemok žiadateľa, toho môže najmä donútiť k tomu, aby pozemok zvýšil a s nákladom o niečo vyšším krčmu si zbudovať, avšak žiadnym koncom ho neoprávňuje to k tomu, aby žiadal od obce dar;
3. navrhuje-li obec v ktoromkoľvek období pokračovania vhodný pozemok náhradný, musí sa o brat vždy v úvahu, a ani keby to nebolo predpísané, obecný majetok musí byť chránený a ochrana táto je obzvlášte úkolom i povinnosťou župného úradu podľa predpisov zákona Dávať tedy jednotlivcom dary na úkor verejnosti čiste z dôvodov formalnych je nič iné, ako hypokriza.
Spôsob tento však je úradu nedôstojný už preto lebo notár informuje úrady intenciozne, aby svojmu kamarádovi mohol dať odmenu z obecného majetku.
Avšak čo znamená darovanie pozemku pre obec, to môže posúdiť ktokoľvek, kto počtom rozumie a môže vyrátať, že pozemok, ktorý prináša obci 280 K ročného dôchodku, zamyšľajú dať Jancsekovi za 848 korún, kdežto pozemok je päťkrát cennejší.
Ajhľa páni ministri! Z horejšieho je patrné, ako trestá notár Július Brucker tých, ktorí majú dosť odvahy požadovať od neho, aby složil účty, a ako odmeňuje svojich nohosledov.
Na základe horejších tážeme sa:
a) či sú páni ministri ochotní uvedené veci podrobiť čo najprísnejšiemu a nestrannému vyšetreniu?
b) či sú ochotní ihneď suspendovať z úradu notára, ktorého ľud už bez toho nenávidí a
c) notára dľa výsledku vyšetrovania disciplinárne náležite potrestať?
V Prahe, dňa 2 februára 1925
Dr. Lelley, Szentiványi, Kurťak, dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Böhr, dr. Petersilka, Schälzky, Scharnagl, Budig, dr Lehnert, dr. Radda, Patzel, Knirsch, dr. Jabloniczky, Palkovich, dr. Korláth, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Pittinger, Kraus.
VI/5133.
Interpelace
poslance Vítězslava Mikulíčka a soudruhů
ministru vnitra
o zneužití úřední moci drem Jílkem, úředníkem okresní politické správy v Uherském Brodě na veřejné schůzi lidu v Nezdenicích dne 29. března 1925.
Na této schůzi referoval poslanec Vítězslav Mkulíček, jak v době válečné četník Lexmauel ze Zlína střílel po vojenských zbězích jako po divoké zvěři a jak za republiky místo potrestání byl ve svém úřadě ještě povýšen na vrchního strážmistra. Fakt tento možno několika svědky prokázati. Intervenujícího úředníka rozčílilo však toto konstatování faktů do té míry, že schůzi rozpustil a přes to, že byl poslancem Mikulíčkem upozorněn na výslovné znění ústavy, zaručující každému občanu tohoto státu volnost projevu a tudíž tím více konstatování pravdivých fakt z doby války, na rozpuštění schůze trval a povolal si ještě k rozehnání účastníků četnictvo.
Podepsaní se táží:
Co hodlá pan ministr vnitra učiniti, aby dr. Jílek by pro zneužití úřední moci dle zákona potrestán?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby se podobné protizákonné případy příště opakovati nemohly?
V Praze dne 2. dubna 1925.
Mikulíček,
Blažek, Koutný, Merta, Tausik, Kunst, Krejčí, Skalák, Šafranko, Sedorjak, Houser, Burian, Mondok, dr Gáti, J. Křiž, Darula, Rouček, Teska, Kučera, Toužil, Svetlik.
VII/5133 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi vnitra,
že policejní ředitelství zakázalo opavské německé obecní knihovně rozdávati leták.
Knihovní rada opavské německé obecní knihovny vedena snahou přispěti svou hřivnou, aby němečtí mladíci, konající v Opavě vojenskou službu, užitečně trávili volný čas a také po dobu vojenské služby nepostrádali přiměřené duševní stravy, zamýšlela německým vojínům zdejší posádky rozdati tento leták, jehož znění uvádíme:
Vojíni!
Když večer ukončíte službu, jste ponecháni sami sobě. Jelikož většina z vás není z Opavy, nemáte ve městě styků Buď nevíte, kam jíti, nebo Vás město vůbec neláká. Zůstanete v kasárnách, nutíte se a nevíte, co počíti s volným časem. Ztrávíte večer, jenž Vás nepotěší a oddáváte se až příliš často mrzutým, smutným myšlenkám.
Milí přátelé! Jste mladí, z Vás má ještě něco býti. Každý z Vás má svůj cíl a svá přání. Škoda každé hodiny, kterou ubijete a promarníte prázdným rozptýlením! Užijte příležitosti, jež se Vám naskytá za vojenské doby, učte se něčemu a pracujte duševně. Připravujte se na příští léta, v nichž musíte ukázati, co zmůžete.
Dobré knihy jsou zrcadlem života a prostředkem, aby v něm člověk nalezl pravou cestu.
Ve dne jste vázáni svou službou. Večer máte dosti času, abyste s něco přečetli. I v neděli jste volni. Čtěte cenné věci ze všech oborů, sáhněte po dobré zábavě. Nevíte, budete-li kdy míti k tomu znovu příležitost, když se po svých vojenských létech vrátíte k svému povolání. Nepromarněte volného času! Trpce toho někdy budete želet! Nechte biografů a hospod. Sahají Vám hluboko do kapes a neposkytnou Vám nic, než bolení hlavy a nespokojenost. Přijďte raději do naší knihovny a vyberte si nějakou četbu.
Naše knihy poskytnou něco každému z Vás, ať již jste rolníky, řemeslníky, dělníky nebo studovanými lidmi. Mezi našemi romány a povídkami najdete námořní příběhy, dobrodružství, lovecké příhody, vypravování z cizích zemí, historické romány, vesnické příběhy a městské romány od nejjednodušší o díla až k nejnáročnějšímu, jak lehkou zábavu tak knihy hlubokého smyslu. Naše knihovna má sta cestopisů. Kdo chce něco číst o technice a vynálezích, má zde bohatou příležitost k dalšímu vzdělávání. Máme knihy o obchodu a živnostech, historická díla, zeměpisná, národopisná a přírodopisná díla. Také obory tělesné péče, lidového zdravotnictví, otázky plemenné a hnutí mládeže jsou dobře zastoupeny. Máme bohatá díla z dějin, vlastivědy a národopisu.
Máme krásnou uměleckou knihovnu, noty, životopisy, knihy filosofické, vychovávací a náboženské a vůbec můžeme říci, že v našich 10000 svazcích není zanedbán žádný obor, jen poněkud důležitý. Jen čistě odborných děl a spisů pro vysoké školy u nás nenaleznete.
Avšak těch přece vůbec nepotřebujete. Co hledáte, obstaráme Vám. Za užívání knih platí naši čtenáři jakési půjčovné.
Naše knihovna jest na ťRybím trhuŤ č. 4 Knihovna jest otevřena v zimních měsících ve středu a v pátek od 5-8 hodin odpoledne a v neděli od 9-12 hodin, v letních měsících v pondělí, ve středu a v pátek od 6-8 hodin odpoledne, v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli od 10-12 hodin dopoledne, vyjímaje svátky. Zápisy se přijímají v úředních hodinách V čítárně, otevřené zároveň, jest vyloženo 28 dobrých časopisů a šestery noviny.
Vojíni! Užívejte knihovny tak hojně, jak jen možno.
Dejte teto leták druhým, přiveďte k nám všechny své krajany a pečujte, aby se i druhové u menších vojenských sborů dověděli o naší knihovně.
Za obecní knihovnu:
Opavská knihovní rada.
Poté dostala knihovní rada od opavského policejního ředitelství tento výměr:
Policejní ředitelství v Opavě.
St. P. 74.
Leták ťVojíni!Ť
Zákaz rozšiřování.
|
V Opavě, dne 28 února 1925. |
P. T. obecní knihovně
|
v Opavě, |
|
|
na Rybím trhu č 4. |
Opavské policejní ředitelství uznalo sice obsah letáku ťVojíni!Ť, předloženého dne 27. února 1925 za nezávadný, avšak podle § 23 tiskového zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. z r. 1863 zakazuje jej rozšiřovati mezi vojíny z důvodů veřejného pokoje a bezpečnost.
Proti tomuto zákazu lze se odvolati k opavské zemské politické správě do 14 dnů po doručení tohoto nálezu, avšak z výše uvedených důvodů se případnému odvolání nepřiznává odkládací účinek.
Policejní ředitel:
Dr. Wiedermann v r.
Tomuto zákazu opavského policejního ředitelství nelze prostě porozuměti, ježto ze znění zajisté dostatečně vysvítá, že ťpokoj nebo bezpečnostŤ není nikterak porušena nebo ohrožena. Samo policejní ředitelství musilo obsah letáku označiti z úplně ťnezávadný.Ť Bylo by rozhodně velice zajímavé poznati důvody, proč přes to zakazuje leták rozšiřovati a rozdávat, a proto se podepsaní táží pana ministra:
1). Víte o tomto zákazu a jste ochoten oznámit důvody, jež opavskou policii přiměly k tomuto zákazu?
2) Nemohou-li být takové důvody uvedeny, jste ochoten poučiti příliš horlivé opavské policejní ředitelství, že svým směšným jednáním ohrožuje dokonce vnější zdání demokracie, v něž se Československá republika umí na venek haliti?
3). Chcete dáti pokyn váženému opavskému policejnímu ředitelství, aby se raději více zabývalo bezpečnostními poměry města a že se v demokratické republice dlužno rozhodně vyhýbati každému malichernému obtěžování obyvatelstva policejními předpisy a opatřeními?
V Praze dne 18 března 1925.
Dr. Schollich,
dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Lehnert, J. Mayer, dr. Lelley, Szentiványi, dr. Hanreich, Pittinger, inž. Kallina, Kraus, dr. Medinger, Heller, Palkovich, Füssy, Böllmann, Zierhut, dr E. Feyerfeil, Matzner, dr. Radda, dr. Keibl, J. Fischer, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth.
VIII/5133.
Interpelace
poslance Rudolfa Merty a soudruhů
ministru národní obrany
o poměrech u ženijního pluku č. 1. v Terezíně.
U čsl. ženijního pluku č. 1. v Terezíně nedostali v den presidentových narozenin 7. března t. r. žádného chleba, takže měli k večeři čistou kávu. Teprve po dlouhém vyjednávání byl chléb as za tři hodiny přivezen. V téže době důstojníci celého puku oslavovali v kasině při vojenské hudbě presidentovy narozeniny pustou pitkou. Velitel II. praporu, štábní kapitán Holmann nebyl ani s to, aby převzal inspekční sužbu a musel jej zastoupiti rotmistr.
Narukovavším nováčkům bylo při vydáván stejnokrojů řečeno, aby si dal každý upraviti blusu u krejčího, aby prý veřejnost nevytýkala, že republika šatí vojáky jako staré Rakousko. Někteří vojenští krejčí, aby docílili přiléhavosti blus, přišili k pěti knoflíkům ještě jeden. Nyní je několika stům vojínů jímž byly blusy takto upraveny i bez jejich vůle strhováno se žoldu za šestý knoflík Kč 18.60 (!). Vojín Volf, který dostal příliš velký plášť, jenž mu nebyl vyměněn, súžil si u něho límec, aby neodstával od krku. Tento plášť by mu nyní odebrán, ale Volf musí zaplatiti Kč 182.40, které jsou mu rovněž strhovány se žoldu.
Mnozí vojíni dostali špinavé slamníky, které nelze nikterak vyčistiti. Tito vojíni musí nyní zaplatiti po 5,- Kč, které jsou jim taktéž se žoldu strhovány. U celého pluku jest pouze 10 mužů, kteří tímto trestem nebyli postiženi.
O hospodářské správě pluku je známo že je až po krk zadlužena. U vojínů převládá názor že peněžitým pokutám má býti hospodářská správ sanována.
Dne 25. března t. r. přednášel štábní kapitán Plebán o politických stranách. Předmětu vůbec neovládal a omezil se jen na nadávky komunistické straně kterou líčil jako bandu lupičů, vrahů a zbůjníků. Na mnohé vojíny, i nekomunisty, činil dojem hlupáka, který jedná podle rozkazu.
Jako u jiných vojenských těles, tak i u ženijního pluku jsou vojíni zneužíváni jako služky, chůvy, ošetřovatelé psů a pod. V sobotu 28. března t r. byli chodci na cestě do Litoměřic svědky, jak k ženě důstojníka přichvátal celý udýchán vojín až z Terezína aby pomohl nésti košíček zeleniny vážící sotva 1 kg.
Podepsaní se táží, jsou-li panu ministrovi tyto poměry ženijního pluku č 1. v Terezíně známy je-li ochoten zjednati neprodleně nápravu.
V Praze dne 3 dubna 1925.
Rudolf Merta,
Blažek, Kunst, Tausik, Kučera, Teska, Darula, Toužil, Houser, Mikulíček, Skalák, dr Gáti, Rouček, Koutný, Krejčí, J. Kříž, Mondok, Šafranko, Sedorjak, Svetlík, Burian.
IX/5133.
Interpelace
poslance Tausika a soudruhů
vládě
o trenčínských událostech z října minulého roku.
Dne 25. září m. r. podal poslanecký klub komunistické strany ministru sociální péče interpelaci (tisk č. 4885/III), kterou upozornil ministra na neudržitelné pracovní a mzdové poměry dělnictva v textilní továrně firmy Tiberghien v Trenčíně na Slovensku a důtklivě žádal o zjednání nápravy. Ačkoliv jsme ministra výslovně varovali před neblahými následky jež by lupičské jednání jmenované firny mohlo vyvolati, k nápravě včas nedošlo, a již tak se stala vláda přímo spoluvinna na známých krvavých událostech ze dne 8. října, při kterých byl jeden dělník četnictvem zastřelen a celá řada dělníků a dělnic zraněna. Jsouce si vědomi této trestuhodné liknavosti zodpovědných činitelů, podali jsme dne 14. října naléhavou interpelaci vládě o vraždění stávkujícího dělnictva v Trenčíně (tisk 4901), ve které jsme se po obšírném vylíčení celého případu tázali vlády, je-li si vědoma své zodpovědnosti, chce-li zanechati provokování dělnické třídy, chce-li poskytnouti rodinám postižených dělníků náhrady, zastaviti nespravedlivé trestní stíhání dělníků, odstraniti neschopného trenčínského živnostenského inspektora, stíhati úředníky odpovědné za události, zjednati zákonný stav v podniku firmy Tiberghien. Je přímo neuvěřitelné, že vláda ani na první, ani na druhou naši interpelaci ještě neodpověděla, ačkoliv již dávno uplynula dvouměsíční lhůta, kterou zákon z 5. dubna 1920, č. 325, vládě k odpovědi předpisuje. Za to se váda ve své zbabělosti odvážila vyložené komedie, dohodnuvši se s pěti vládním stranami, které teprve 30. října m. r. - tedy 16 dní po naší druhé interpelaci - podaly stručnou osmiřádkovou interpelaci, na kterou pak vláda odpověděla svalujíc ovšem všechnu vinu na stávkující dělnictvo.
Jestliže váda jež se honosně pokládá za nezbytnost pro tento stát a ochránce právního řádu, sama ta to křiklavě porušuje zákonná ustanovení, je to přirozený dialektický vývoj, který nás konečně nepřekvapuje. Nemůžeme však hleděti k tom, jestliže váda i když se s fašistickou bezohledností oprostila od všech parlamentárně demokratických skrupulí, vlíká po měšťáckých soudech a žalářích dělníky, jež napřed sama vyprovokovala a do nichž pak dala stříleti.
Bezprostředně po říjnových událostech v Trenčíně zahájily úřady soustavnou persekuci dělnictva v Trenčíně Dělníci a zejména jejich důvěrníci byt pozatýkáni a bezdůvodně drženi ve vyšetřovací vazbě, zavíráni a pokutován. Pokud jsme zatím zjistí bylo 46 dělníků a dělnic buď bezdůvodně, nebo pro předstírané delikty vězněno 408 dní a pokutováno Kč 300.-. Dne 21. ledna t. r. konáno bylo u sedrie v Trenčíně hlavní líčení proti 8 účastníkům říjnových událostí, z nichž 6 bylo odsouzeno nepodmínečně do žaláře celkem na 22 měsíců a 580.- Kč pokuty.
Zatím co státní orgány takto teroristicky pronásledují dělníky kteří hájili stávkou docela minimální mzdové a pracovní požadavky, nestarají se tyto orgány vůbec o nevinně postižené dělníky a jejich rodiny.
V naléhavé interpelaci z 16. října m. r. jsme tvrdili, že četníci, zpiti kořalkou, stříleli do dělníků střelami dum-dum. Při své řeč v rozpočtové debatě předložil poslanec Tausik jednu takovou střelu předsednictvu sněmovny. Jako nový dokad svého tvrzení předkládáme dnes vádě botu dělnice Anny Sudné, která byla zřejmě rozervána střelou zvláště připravovanou.
Přes naší výslovnou výzvu se vláda nepostarala ani v nejmenším o oběti krveprolití, jež sama se svými orgány zavinila:
Žena četníky zavražděného Matuše Drgy úpně nemajetná a práce neschopná, žije v největší bídě bez jakékoliv podpory.
Andrej Chalupek z Trenčína, utržil tři rány a sice jednu pod kolenem a dvě nad kolenem pravé nohy, leží posud v nemocnici v Trenčíně a je nebezpečí, že mu bude noha odňata. Těžké zranění mu bylo způsobeno zvláště upravenou střelou která se roztrhla ve štřepiny.
Anna Sudná, o jejímž zranění jsme se již zmínili byla tak zmrzačena, že nebude moci již vůbec řádně choditi. Její zranění uvrhlo do největší bídy nejen ji, ale i její staré rodiče a čtyři malé sourozence.
Anna Šafranková byla zraněna do pravé nohy a bojíc se šikan četnictva, dala se soukromě ošetřovati lékařem. Léčení trvalo 46 dní, dělnice, jež je vdovou a matkou několika dítek, jest od zranění stále nemocna a neschopna práce.
Marie Adamcova byla zraněna do pravé ruky do dnes se doma léčí a je k práci nezpůsobilá.
Dělník Beneš byl bodnut do ruky, léčen v trestnici v době vyšetřování a dosud není vyléčen.
V těchto případech, které uvádíme pouze jako příklad, a ve všech ostatních se vláda dosud vůbec nepostarala, aby se obětem krvavého řádění četnictva dostalo náležité náhrady a podpory.
Tážeme se vlády:
1). Proč neodpověděla dosud na naše interpelace z 25 září a 14. října m. r. proti výslovnému ustanovení jednacího řádu sněmovny?
2) Vyhoví vláda požadavkům, které jsme v obou interpelacích uvedli?
3) Poskytne vláda všem zraněným a postiženým, jakož i jejich rodinám náležité náhrady a podpory?
4) Je váda ochotna postarati se o zastavení trestního řízení proti všem účastníkům událostí trenčínských které sama vyvolala?
V Praze dne 29. ledna 1925.
Tausik,
Blažek, Burian, Teska, dr. Gáti, Koutný, Sedorjak, Kučera, Mikulíček, Malá, Svetlik, Darula, Bubník, Krejčí, Houser, J. Kříž, Haken, Kunst, Kreibich, Merta, Rouček, Skalák, Šafranko, Toužil, Warmbrunn, dr. Šmeral, Mondok.