Poslanecká sněmovna N. S. R. Č 1925
|
I. volební období |
11. zasedání |
5148.
Interpelace:
I. posl. J. Skaláka a soudruhů min. vnitra o nových zbytečných konfiskacích ťRudého PrávaŤ v Praze.
II. posl. Tománka a spol. min. spravedlnosti o zhabaní č. 245 časopisu SlovákŤ zo dňa 26. októbra 1924.
III. posl. Grünznera, Hoffmanna, Tauba a druhů vládě, že byly prodlouženy úřední hodiny státních zaměstnanců.
IV. posl. Knirsche, Simma a druhů min. školství a národní osvěty o spisku pro mládež, pojednávajícím o životě presidenta republiky a základech českého státu.
V. posl. dra Lodgmana a druhů min. pošt a telegrafů o poštovním úřadě v Horním Jiřetíně,
VI. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o slavnosti 7. března na školách,
VII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neuvěřitelné censurní praksi karlovarského policejního komisařství,
VIII. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra, že novojičínská okresní politická správa přikázala městu, aby dne 7. března 1925 vyvěsilo prapory.
I./5148.
Interpelace
poslance Josefa Skaláka a soudruhů
ministru vnitra
o nových zbytečných konfiskacích ťRudého PrávaŤ v Praze.
V diskusním článku v ťRudém PrávuŤ ze dne 19. září 1924 č. 221 bylo konfiskováno:
... Aby strana zahájila systematickou propagandu a organisační činnost pro vytvoření proletářských setnin a bojovných těles, a tím rozvinula otázku boje proti fašismu ve vážné formě....
V ťRudém PrávuŤ ze dne 23. září čís. 224 bylo zabaveno v článku Národnostní otázkaŤ
... Nyní již i dítě ví, že jakmile by poraženým státům bylo ťdovoleno,Ť obnoviti svoje vojenské síly, po celé délce pařížských mírových hranic vzplanula by nová válka....
... Československá buržoasie spojila otázku národnostní samostatnosti s mírovými smlouvami: Komunistická strana drápe absurdnost a neudržitelnost pařížského diktátu a rozhodně musí potírati pokusy spojiti osudy samostatnosti čsl. národa s mírovými smlouvami. Naše strana je povinna zdůrazniti více než dosud, že celé mírové dílo dohodové buržoasie jest jí cizí a že nepovažuje státy, tvořené těmito smlouvami za trvalé a jejich hranice za nedotknutelné. Čeští komunističtí dělníci nemohou považovati ČSR. v nynějších hranicích za plod svobodně projevené vůle národů na podkladě sebeurčovacího prává; česká buržoasie společně s maloměštáctvem znetvořila vůli čsl. lidu k samostatnosti a sebeurčení, vtlačila bez předběžné dohody a bez souhlasu části několika národů do rámce státu. A proto český proletariát nejenže se nesmí solidarisovati se svojí buržoasií při utlačování menšin, nýbrž je jeho předním úkolem brániti právo těchto národů na sebeurčení až do oddělení...
... Komunisté jsou si vědomi, že nová třída, která přichází nyní k moci, bude nucena od základu vyvrátiti starou mocenskou soustavu: a abychom mohli sjednotiti pracující všech národů, nebo jinými slovy, abychom mohli sjednotiti národy zbavené vykořisťovatelů, musíme dáti všem národům právo na sebeurčení i ve smyslu oddělení....
... Avšak setkáme se s případy, kdy jasné heslo oddělení může býti nahrazeno vhodnějším heslem, lépe odpovídajícím potřebám pracujících vrstev utlačovaných i vládnoucích národů. Myslím, že tento případ máme i v Československu....
Nezbavujíce německou menšinu práva na sebeurčení a tudíž také na oddělení, komunisté nicméně musí považovati za svou povinnost v nynější konkrétní situaci raziti místo oddělení heslo federativního uspořádání Československé republiky, neboť toto heslo skýtá řadu předností pro oba národy....
... Za dané situace nejvhodnější formou této spolupráce byla by federativní republika, (sovětská federativní republika byla by formou nejlepší!). Komunisté uznávají právo německého národa na sebeurčení a oddělení, leč současně prohlašují: lepší než oddělení jest federace, která šetří hospodářskou jednotnost území, tento plod dlouholetého vývoje....
... Vedle těchto důvodů je celá řada jiných okolností, které mluví ve prospěch hesla federace. Ukázali jsme již výše, že staletý styk velmi promísil osídlení obou národů, takže lze jen stěží vésti poněkud souvislejší národopisnou hranici. V každém případě po oddělení na obou stranách zůstaly by menšiny, takže konec konců opět zůstala by zde národnostní otázka ve zmenšeném měřítku. Uvažujíce všestranně o českoněmecké otázce, jež jest jen částí středoevropské národnostní otázky, dospíváme k přesvědčení, že heslo federace nejlépe vyhovuje jak po stránce hospodářské, tak i politické a národopisné. Ovšem razíce heslo federace, jako konkrétní způsob řešení českoněmecké otázky, musíme jej spojiti se širším heslem federace středoevropských národů, neboť jen toto širší heslo může uspokojiti německý lid dokonale....
....Heslo federativní sovětské střední Evropy jest náš širší cíl, federace národů Československa jest pak spojujícím článkem v boji za toto vyřešení národnostní otázky ve středoevropském měřítku.
Balkanisace dunajské Evropy je příčinou hospodářského úpadku národů ji obývajících, je příčinou politických zmatků a dala silný popud k šílenému zbrojení nových států. Praha, Bělehrad i Bukurešť, zmocnivší se území, obývaných Maďary a Němci, jsou ve stálé obavě, že změna evropské situace zbaví. je jejich lupu, a proto se horečně připravují k obraně svých hranic. Myslím, že v této atmosféře nenávisti i strachu mělo by veliký význam vystoupení komunistických stran středoevropských států - Rakouska, Československa, Maďarska, Jugoslavie a Rumunska -- se společným programem federativního uspořádání této části Evropy. Výhody tohoto řešení jak v ohledu národnostním, tak i hospodářském, administrativním a politickém jsou očividné. Teprve, až budou překonány nynější hranice podunajských států, střední Evropa se může postaviti na nohy, může zajistiti vývoj svých výrobních sil a zbaviti se tíživé závislosti od imperialismu velmocí. Heslo federativního uspořádání střední Evropy jest heslem revolučním, neboť za dané situace žádná jiná třída, kromě dělnické, nemůže se státi nositelem a průkopníkem myšlenky spolupráce rovnoprávných národů. Sovětská federativní střední Evropa jest oním heslem, které ukazuje cestu k překonání národnostní nenávisti a řeší zahraničně politické a národnostní problémy, které jsou pro buržoasií nevyřešitelné. Přes federaci Čechů, Němců a Slováků k federaci středoevropské!
V ťR. P.Ť ze dne 27: září 1924, č. 228 zabaveno bylo ve článku ťMusí býti zjednáno jasnoŤ:
... Ozbrojeni proletariátu, ozbrojení buržoasie....
V ťR. P.Ť ze dne 1. října č. 231 konfiskováno ve článku ťAby strana nezklamalaŤ:
... c) Orientovat celou stranu tak, že nestačí jen obchvátit masy, ale že je nezbytno vésti je do revolučních dílčích bojů a připraviti je ideologicky a organisačně pro vedení rozhodného hoje....
...Jakmile jsem posuzoval asi činnost s hlediska ne místní, nýbrž světové revoluční fronty, pak se mi ujasnilo, že to, co doma jsme považovali za nejdůležitější, ty jednotlivé politické úspěchy že jsou věcí sice velmi důležitou, nikoli však věcí hlavní. Poznal jsem, že strana nesmí se omezovati pouze na dělání politických úspěchů, nýbrž že je nutno v prvé řadě vytvářeti subjektivní revoluční předpoklady v masách pracující třídy, aby tato masa - jak správně vystihuje soudr. Trocký - ťchápala, že poměry uzrály k socialistickému převratu, aby vědomě chtěla převrat, aby v jejím čele stála strana, schopná vést! tuto masu v době převratu a zabezpečiti vítězství po převratu.Ť.
Souhlasím-li se soudr. Trockým, že bez těchto subjektivních podmínek není možna sociální revoluce, pak jsem povinen působiti k tomu, aby je strana vytvářela. A tu pak stojí pro mne otázka takto: Bude plnění úkolů, V. světovým sjezdem nám vytýčených, napomáhati k rychlejšímu a bezpečnějšímu vytvářeni subjektivních revolučních podmínek nebo nebude....
... Z článku soudr. Hůly měl soudr. Zinověv dojem, že z něho ťprokukuje známá oportunistická teorie, jako by na revoluci bylo možno pomýšleti jenom tehdy, když bude dobyta a ve straně organisována statistická většina dělnické třídy, snad 99. procentŤ. Soudr. Hůla na to prohlásil v ťKomunistické revuiŤ (č. 14-15 ze dne 1. září 1924), že ve svém článku neměl vůbec na mysli oportunistickou teorii ťstatistické většinyŤ.
Tím považuji obavy o porušení teoretické linie strany teorií o statistické většině za odbyty. A jsem přesvědčen, že diskuse o ťstatistické většiněŤ, i když vznikla ze vzájemného nedorozumění mezi soudruhy Hůlou a Zinověvem, přispěla k vyjasnění, jehož v naší straně bylo také třeba. Straně rozhodně může jenom prospěti, ujasní-li se všem jejím členům, že k dosažení vítězství, t. j. proletářské diktatury, není třeba míti přímo ve straně organisovánu většinu proletariátu, že však je třeba podle Leninových thesí o taktice, přijatých na III. kongresu K. I. ťzískati většinu třídy dělnické pro zásady komunismu a organisovati sociálně rozhodující části proletariátu pro boj o uskutečnění proletářské diktaturyŤ. Tak to formuloval soudr. Lenin v první stati thesí o taktice, a ve třetí stati, pojednávající o ťdůležitém úkolu přítomnostiŤ, praví hned v první větě:
ťZískání rozhodujícího vlivu na většinu třídy dělnické, uvedení jejích rozhodujících částí do boje, jest nyní nejdůležitější otázkou Komunistické internacionály.Ť
To znamená, že každý komunistický dělník musí ovlivňovati své spoludělníky nekomunisty, musí se starati, aby souhlasili se zásadami komunismu i když nejsou v komunistické straně organisováni, aby chápali, že všecky akce komunistické strany dělány jsou ku prospěchu celé dělnické třídy, a aby akce tyto podporovali. Toto indiferentní anebo jinde organisované dělnictvo nebude nikdy státi v prvních bojovných šicích za diktaturu proletariátu, ale dá se pro boj získati, uvidí-li, že jej povedou sociálně rozhodující části dělnické třídy, t. j. dělnictvo rozhodujících míst a rozhodujících odborů....
... že považování vlády dělníků jako pseudonymu diktatury proletariátu mohlo by se ukázati škodlivým v takovém případě, kdyby Masaryk a Beneš nabídli nám vstup do dělnické vlády jen za tím účelem, aby po našem odmítnutí mohli ospravedlniti u lidu svoji kapitulaci před fašismem. Soudr. Kreibich je toho názoru, že kdyby taková nabídka přišla, musili bychom říci: Ano, ale za těch podmínek, že bude odzbrojena buržoasie a ozbrojen proletariát, aby se o něj dělnická vláda mohla opříti. A pokud vím, nevěří soudr. Kreibich; že by Masaryk a Beneš na tyto podmínky přistoupili, ale odhalili by se, že dali přednost kapitalistickému fašismu před proletariátem....
... Resoluce V. světového sjezdu nám právem připomíná, že se máme na těchto chybách učiti, abychom je neopakovali. Pro mne německé události znamenají, že se nesmíme upínati na otázku revolučního tempa - je-li zvolněné nebo zrychlené - nýbrž všecko naše úsilí musí směřovati k tomu, aby strana byla pohotová k boji při každém tempu rozvoje revolučních události. Odhadnouti tempo v takovéto době, kdy události se míhají a mění jako v kaleidoskopu, není vůbec možné a kde by se strana specialisovala na odhadování tempa, tam by nikdy nebyla možna žádná spolupráce všech pro samé spory; je-li tempo volné nebo rychlé. Úkolem komunistické strany jest býti stále připravenu na všecky rovnosti a nezdržovati se u otázky tempa.
Že jsme byli u nás zařízeni na volné tempo a že kdyby nás zde byly překvapily stejné události jako soudruhy německé, nebyli bychom o nic lépe připraveni než oni, v tom má resoluce V. sjezdu pravdu....
... Převedení výrobních prostředků do rukou dělnické třídy či její orgánů nestalo by se bez odporu buržoasie. Tam, kde jde o državy, je buržoasie nejzuřivější a nikdo nepochybuje, že by nasadila vše na svržení takové dělnické vlády, která by jí vyvlastňovala výrobní prostředky. Tomuto útoku buržoasie dá se čeliti jenom tím, když bude odzbrojena a když bude dělnictvo ozbrojeno. Proto zdůrazňuje V. kongres z resoluce IV. kongresu ozbrojení dělnictva a odzbrojení buržoasie jako nejzákladnější podmínku dělnické vlády....
... že vláda Masaryk-Beneš je méně výkonným orgánem kapitalistických držitelů výrobních prostředků než byla by vláda Kramář-Dyk. Dělnictvo pak těžko chápe, že vláda liberálněsocialistická jest v kapitalistickém státě stejně výkonným orgánem držitelů výrobních prostředků jako vláda fašistická a že je dělí pouze metody. Vláda liberálů a socialistů zastírá své sloužení kapitalistům ťpokrokovýmiŤ a ťsocialistickýmiŤ frázemi, jimiž klame a chlácholí nespokojený lid, ale při třídních bojích mezi kapitalisty a dělníky vysílá na ochranu kapitalistů proti dělníkům četnictvo a vojsko stejně, jako vláda fašistická. Ve vládě Masaryk-Beneš zastírají socialistické strany kapitalistický charakter vlády, kdežto za vlády fašistické, vůči níž by musily být v oposici, musily by týž kapitalistický charakter odkrývati. A připustím-li přece možnosti, že by nám nabídli Masaryk-Beneš vstup do vlády z chytrácké vypočítavosti, že po našem odmítnuti budou míti před dělnictvem výmluvu pro své spojení s fašistý, pak nemohu se spokojiti pouhou spekulací, jakým politickým tahem bych je odhalil, nebo jak bych pomohl udržeti ukrývaný kapitalistický režim oproti otevřenému, fašistickému, nýbrž musím uvažovati, jaké přípravy máme předem učiniti, aby fašistický režim skrytý i zjevný mohl býti zdolán!...
... Zapomínají, že nestačí, když bude bojovati těchto 150 tisíc členů, roztroušených po celé republice, nýbrž že je nutno, aby těchto 150 tisíc členů bylo jádrem, kolem něhož soustředěna by byla většina masy dělnické, která zasáhla by svou drtivou silou do všech bojů, k nimž dá komunistická strana signál. A proto je nutno nejen souhlasiti s rychlou přestavbou strany, nýbrž všemi silami na ní pracovat.
Dílčí zápasy.
Dále nám V. kongres ukládá ve své resoluci. (lit. c), že nestačí jen obchvátit masy, ale že je nezbytno vésti je do revolučních dílčích bojů a připravit je ideologicky a organisačně pro vedení rozhodného boje. To znamená, že získáváme-li masy, aby šly s komunistickou stranou, nečiníme to jen pro své uspokojení, že za námi masy jdou, nýbrž že je musíme vésti do dílčích bojů, proti drahotě, za zvýšení mezd, proti vraždění dělníků, proti všem pokusům o zhoršení životních a pracovních podmínek dělnictva, proti nezaměstnanosti a za zvýšeni podpor nezaměstnaným, proti každé persekuci dělníků, jejich hnutí a tisku atd., kteréžto boje mají ve své podstatě revoluční charakter, poněvadž znemožňují kapitalistické třídě a kapitalistickým vládám upevňování kapitalistického režimu a v dělnických masách podporují vzrůst a upevňování revolučního sebevědomí i třídní nenávisti. A těmto masám musí býti vštípeno přesvědčení, že v jejích vlastním zájmu je nevyhnutelno, aby diktaturu buržoasie zlomily diktaturou svou a k tomu účelu že nutno vybudovati i vhodné bojovné orgány. Vím-li, že komunistické hnutí není zde pro parádu, nýbrž pro boj za dobytí moci proletariátem pro proletariát, pak plnění těchto úkolů musím považovati za samozřejmou povinnost pro všechny příslušníky strany....
... abychom z revolučního fatalismu, jejž vytýká západoevropským sekcím soudr. Trocký, přešli do revoluční aktivity a všemi silami napomáhali k vytváření a zrání subjektivních revolučních podmínek....
V ťR. P.Ť ze dne 3. října 1924, č. 233 zabaveno ve článku ťK národnostnej otázke SlovenskaŤ:
...Prevrat v r. 1918, alebo, keď sa niekomu páčí, ťoslobodenieŤ Slovenska nezmenilo nič, len to, že miesto maďarských kapitalistov prišli k politickej a hospodárskej moci českí kapitalisti a predajná vlastenecká buržoasia Slovenska. ťOslobodenieŤ v r. 1918, versailleský mier, 6 rokov vlády českej buržoasie na Slovensku nesú všetky známky zúriaceho imperializmu v sebe. Čo robí imperializmus? V prvom rade bezohľadne utláča politicky (v Čsl. potláča sa pod figovým listom demokracie), vládne sa drzou buržoasnou demokraciou, najhoršími zákonmi, aké na svoju ochranu vedela stvoriť reakcionárska maďarská, rakúska šľachta, pomocou vojenskej diktatúry, štatáriumu, brutalitou žandárov, cudzích sudcov, prastarých zákonov. Imperializmus potláča i hospodársky: na Slovensku zastavil stá veľkých podnikov, v ktorých žil biedny ľud hornatých, neúrodných krajov. Železiarski a hutnický priemysel je zničený, domorodý proletariát je vyháňaný za chlebom do cudzozemska, dane sú váčšie, tarify stúpajúce a platy robotníctva ešte pracujúceho srážané na uroveň miezd v českých zemiach. Pôda zachraňovaná pre magnátov a vlasteneckých šplhavcov pod ruškom pozemkovej ťreformyŤ. Teda všetky známky lúpežného imperializmu vidíme zosilnieť ťoslobodenímŤ v r. 1918, a preto všeobecná nespokojenosť. ťOslobodenieŤ teda oslobodilo domorodé robotníctvo od možnosti vyžitia a oslobodilo ich od všetkých ľudských práv na život. Preto sa vzmáha odpor proti vládnucim a rastie odstredivé hnutie, ktoré predbežne podchycujú strany ťnárodnéŤ. Na Slovensku teda nežije ani oslobodený národ, ani vetva českého národa, ale žije v polokoloniálnych pomeroch pracujúcí ľud Slovenska, utlačaní a vyssávaní Slováci, Maďari, Nemci a Rusíni. Následkom stáleho a vstúpajúceho tlaku nie je možné, aby toto hnutie sa nevyvrcholilo v hnutí národne-osloboditeľskom, v hnutí revolučného odboja.
Heslo samostatnosti, alebo právo na odtrhnutie?
Poukázal som už na to, že súdr. Kreibich nemá pravdu, keď hovorí, že jedine on povedal ako ďaleko máme zmeniť these I. sjazdu KSČ., ako ďaleko má strana isť ďalej. A navrhuje autonomiu. Buržoasná autonomia je švindel, a v slovenskom prípade konkrétne by znamenala, že namiesto českých kapitalistov by právo okradania pracujúceho ľudu na Slovensku dostala slovenská buržoasia. Čo je to za boj medzi buržoasným centralizmom a buržoasnou autonomiou ako ju hlása Hlinka? To je ruvanie sa dvoch psov o kosť, pričom tej kosti je ľahostejné, že kto ju uchytí. Centralizmus dnes okráda proletariát na území celej čsl. republiky a autonomizmus chce, aby revír slovenský patril slovenským lúpičom. Preto súdr. Kreibich nešiel dopredu pri návrhu do programu vzatia autonomie, ale šiel nazad, k meštiakom. Buržoazná autonomie je buržoasný švindel na oklamanie proletariátu. Preto takáto autonomia bola zavrhnutá celou národnostnou komisiou V. sjazdu KI.
Autononmé hnutie a decentralistické hnutie na Slovensku je však veľkým hnutím, masovým hnutím väčšinou nespokojeného maloroľníctva. Je faktom. A marxistmi ostávame len potiaľ, pokiaľ neprezierame skutočnosti. Bez masového hnutia niet revolučného hnutia: KS. musí si položiť otázku, prečo rastie toto odbojné a dnes ešte trebars malomeštiacké hnutie na Slovensku a neuspokojovať sa ako súdr. Zápotocký konštatováním, že nacionálne hnutie na Slovensku rastie. Keď sa vnoríme do pomerov na Slovensku, vidíme, že strana komunistická so svojou ustrašenosťou pred zaujetím stanoviska k národnostnej otázke sama zapríčiňovala tento vzrast nacionálných a odstredivých strán. Slovenské komunistické hnutie je masové hnutie, ale jeho masovitosť nezodpovedá tej veľkej nespokojnosti, ktorá na Slovensku jestvuje. Ustredie násilne zavieralo oči pred faktami, a V. sjezd KI. dal pokyn KSČ., že nacionálne autonomistické hnutie musí byť vyrvané z rúk buržoazie a decko sa musí pomenovať svojím menom, hnutiu sa musí dať namiesto dýchavičného, krátkého a v kritickej dobe pre panujúcu buržoaziu uskutočniteľného hesla, ktorým by sa však na stave robotníkov a roľníkov úplne nič nezmenilo - heslo samostatnosti, pomocou ktorého majú sa neutralizovať dnes proti komunizmu nepriatelsky stojacé statisícové masy autonomistov, má ich nespokojnosť vedená cieľavedome na cesty revolučného boje komunistickou stranou, musí sa vyvolať chuť a povedomie nevyhnutelnosti boje, občianskej války a musia sa presvedčiť masy nespokojné, že vlastenecká a autonomistická buržoazia nepovede mase nespokojných do boje proti panujúcej buržoazii, ale že v rozhodujúcom okamžiku slovenskí autonomisti uspokoja sa s rozdelením lupičského revíru so zadržánim celého aparátu nasilím, a že jedine komunistická strana v spoločnom boji so všetkými nespokojnými a utláčanými národnostiami a proletartami panujúcej národnosti skutočne prevede oslobodenie.
Prečo musia byť dnes komunisti pre samostatnosť každej národnosti a za právo odtrhnutia sa? Preto, lebo takýmto hnutím rozbije sa imperializmus, útočí sa na panujúcu buržoaziu, na spoločného vraha tak proletariátu utlačenej národnosti ako i proletariátu panujúceho národa. Národne osloboditelné hnutie jestli že v kapitalistickom štáte našlo úrodnú pôdu a vyráža všeobecnú nespokojenosť poloproletariátu a malomeštiackého roľnictva je dobrým spojencom proletariátu lebo celkom dobre sa dajú slúčiť túžby maloroľníctva s cieľom proletariátu a celkom pekne bude mocť v revolucii bojovat nekomunista, nespokojené roľnictvo, povedla revolučného proletariátu, lebo tak požiadavky roľníctva ako i cieľ robotníctva sú dosažiteľné jedine pomocou revolučného boje a sú udržitelné len diktaturou proletariátu, to jest robotníctva, pracujúceho roľníctva.
Že čí sú majú byt národne osloboditeľné hnutia považované za revolučného faktora, o tom som už citoval výroky súdr. Lenina a Stalina, ale že hnutia zdanlive malomeštiackého a buržoazného charakteru bývajú revolúčné toho dôkazom je na pr.: ťBoj afganistanského emíra za neodvislosť Afganistánu, ačkoľvek emír a jeho spolupovstalci mali monarchistické ciele, ale je pravdou, že jeho boj zoslaboval a podrážel imperializmus. Borba egyptských kupcov a buržoazných inteligentov je borbou revolučnou, i keď táto borba má buržoasný pôvod a buržoasné, protisocialistické smery naproti tomu zápas anglickej robotníckej vlády za zdržanie Egypta v odvislosti je boj reakcionársky, nehľadiac na proletársky pôvod a proletárské povolanie členov anglickej vlády a na to, že táto vláda je ťza socializmus.Ť (Stalin). Poneváč nemôže byť slobodným ten národ, ktorý utláča druhé národy (Marx) musia komunisti panujúcej národnosti hlásať právo na samostatnosť až po právo odtrhnutia sa pre každú utlačanú národnosť.
Tamtéž v diskusním článku:
... abychom vychovali třídně vědomé příslušníky jako prvý předpoklad pro případ bojů, že byť strana vtlačena byla do illegality, aby mohla s úspěchem bojovati v této formě za svržení buržoasie....
V ťRudém PrávuŤ ze dně 9. října čís. 238 ve článku ťBez výhrady pro V. sjezd KIŤ
... Komunistické strany musí zůstat stranami revolučními, marxistickými i v takovém období vývoje, kdy není akutní revoluce. Když ji nemohou dělat, musí ji připravovat, a to vědomě, s láskou a oddaností. Dějiny ruské strany bolševické nám tady dávají názorný příklad...
... Jen taková strana jasně ví, co v kterém okamžiku dělat, aby tempo proletářské revoluce bulo urychleno. Bolševisace znamená dále umění, operovati se všemi politickými otázkami tak, tiky jedině a výhradně sloužily k mobilisaci proletariátu a jeho revolucionisování....
.. na leninovské stanovisko a přijala program hlásající sebeurčení národů až do odtržení.
.. Ale nejen naše projevy. Fašistická schůze na Žofíně! Naší mládeži,podařilo se znemožnit jim tento projev, který měl jen jediný účel štváti proti komunistům....
V ťRudém PrávuŤ ze dne 10. října čís. 239 v článku ťBez výhrady pro V. - sjezd KI.Ť
... Jejím cílem je dobytí politické moci, zříditi diktaturu proletariátu a položit základy socialistickému vývoji. Komunistická strana revoluci proto chce. Jest si však jako marxistická strana vědoma, že nestačí pouze revoluci chtít a míti k ní vůli. Nebol dějiny dělají sice lidi, ale nikoliv libovolně. Aby se proletářská revoluce stala skutkem...
... ale bude tuto revoluci vědomě připravovat. Čím?...
... Komunistická strana musí ale k proletářské revoluci pracovat, popohánět vývoj a překážky k ní na cestě nahromaděné odvalovat....
... Z taktiky jednotné proletářské fronty nevyhnutelně vyvěrá požadavek dělnické a dělnickorolnické vlády. Taktika jednotné proletářské fronty je jistý proces. Nebol dělnická třída nebude zrevolucionisována okamžitě - to bude odvislé od tempa hospodářských a politických událostí - nýbrž bude procházeti řadou menších i velkých bojů a v tomto sociálním zápolení bude se revolučně mobilisovat. Dělnická vláda ničím jiným není, nežli konkretisovaná revoluční proletářská fronta. Není ta proto žádný politický svazek komunistů se sociálními demokraty, žádná koalice. Je to režim, jímž bude provedeno odzbrojení buržoasie, ozbrojení proletariátu a kontrola výroby i distribuce. Taková dělnická vláda zlikviduje politickou moc buržoasie i zbytků sociálně-patriotických pomahačů této třídy. V tomto smyslu je to diktatura proletariátu, čili dělnická vláda je jejím pseudonymem. Někteří soudruzi se domnívali a snad domnívají dokonce i doposud, že dělnická vláda, tak jak my o ní soudíme. Představuje politický svazek mezi námi a reformistickými stranami, že představuje delší periodu klidné vlády sociálních patriotů s námi, že snad má býti mírným přechodem k socialismu a vylučuje i diktaturu proletariátu. Toto hledisko korigující i leninovskou teorii o státě je docela nesprávné, bylo V. sjezdem KI, zavrženo a musí býti ostře potíráno. V každém případě musí si dělnická třída vybudovat vlastni.své orgány,.jimiž jsou závodní rady, později rady dělníků a malých rolníků. Toho jsme si na Moravě byli také vědomi, když jsme budovali výbory proletářské jednoty. Toto budováni jednotné fronty bylo provádění této taktiky ze zdola. Dělníci sami bez rozdílu politického přesvědčení navrhovali si členy těchto výborů proletářské jednoty. Jen tenkráte je postup komunistické urany v otázce jednotné fronty a dělnické vlády správný a odpovídá zájmům dělnické třídy, když komunistická strana neustále vede propagandu pro jednotnou proletářskou frontu, když zároveň buduje orgány této fronty (výbory, závodní rady atd.), podporuje každý sociální zápas dělníků, rozšiřuje jej, dává mu politický charakter, až na konec dochází k otevřené srážce mezi buržoasií a proletariátem a k boji o moc. Za této situace sociální patrioté budou otřásáni krisemi uvnitř vlastních stran a budou míti na vybranou: Bud jíti s buržoasií, anebo s námi solidárně bojovat o diktaturu proletariátu....
...pro úplné sebeurčení až do odtržení, a tento zápas národů podříditi společnému revolučnímu boji všeho proletariátu za osvobození. Smysl sebeurčení národa až do odtržení v ústech komunistů znamená dialektický proces, který přes rozložený buržoasní režim vede k dobrovolnému spojení sociálně i národnostně osvobozených národů v co největší centralistický stát pod vládou proletářské diktatury...
Ptáme se pana ministra, zda je mu tato censurní praxe známa a co hodlá učiniti, aby ji na příště zamezil?
V Praze dne 18. října 1924.
J. Skalák.
Blážek, Koutný, Kučera, Mikulíček, Šafranko, Teska, Mondok, Tausik, Sedorjak, Kreibich, Kunst, Houser, Bubník, Darula, dr. Gáti, Burian, Haken, Malá, Merta, J. Kříž, Krejčí, dr. Šmeral, Rouček, Světlík, Toužil, Warmbrunn.