II./5148.
Interpellácia
poslanca Floriana Tománka a spoločníkov ministru spravedlnosti
o zhabaní č. 245 časopisu ťSlovákŤ zo dňa 26. októbra 1924.
Pán minister iste má už zprávy o konfiškácii časopisov na Slovensku. Pri konfiškácii opozičnej tlače vyvinula sa na Slovensku prax, aká nebola zavedená ani za pánstva cisárského vôči tlači českej. Táto prax stáva sa haňbou demokrácie v našej republike, je to výsmech Listavnej Listiny, ktorej 113. § hovorí, že ťSloboda tlače ako i právo pokojne a bez zbrane sa shromaždovať a tvoriť spolky sú zabezpečené.Ť
Myslíme, že je-li vypovedaná v našej Ústavnej Listine taká vážna vec, že republika zabezpečuje svojim občanom slobodu tlače, nesmelo by sa bez prísneho potrestania prihodiť to, že časopisy opozičné sú na Slovensku zo dňa na deň habané. Nesmelo by sa dovoliť, aby tento bod Ústavnej Listiny bol šliapaný každým krokom a aby vláda republiky pred celým národom brala zodpovednosť za prácu ľudí, šliapajúcich úctu k najvyššiemu zákonu republiky, Ústavnej Listine.
Veď nech si len prezre pán minister zhabané čiastky našich časopisov a úžasne nad tým, že ako si vysvetlujú jeho orgány konfiškačnú prax. Príslušníkom opozície sa nadáva do zlodejov, zradcov verejne, bez konfiškácie a bez žiadnej ochrany, kým z našej stránky znemožnená je každá obrana, lebo v ceste nám stojí censor, ktorý nám už teraz nielen články a Politické zprávy, ale už i básne a literárne plody habe. Tu uvádzame príklad i citovaného už čísla ťSlovákaŤ, kde boly zhabané tieto dve básne:
Odkazujem na Hrad.
Hovoria: si panovník.
A z Hradu vládneš.
Česť ti nech bude vzdaná od demokrata.
tebe, prezidente Českej a Slovenskej Republiky, a slová:
- Príď si urobiť poriadok!
...
- To odkaz môj
a tých,
ktorí ideme
žiť.
...
...
nech ti bude však rečená pravda,
praktizuje ju v najdrzšej brutálnosti.
Sotva sme započali
svätý boj za život nový,
ihneď ukázala
znovu
svoje rohy.
Áno.
Áno.
...
príď si urobiť poriadok!
Pelešou, zbabelcom, uličníckou bagážou
podľa najsvätejšieho prírodného zákona
volám každého.
kto svoj život nechráni!
Čuj!
Vladáru na Hrade:
kto svoj život necení,
je zbabelcom!
Nim sme nie: my!
Tuná sa rozputáva život nového pokolenia.
Tuná už počuť ulicami nové kroky.
Tuná sa učí novej marseilesi,
by spev osvietil i domy,
otvárajú sa obloky.
V spevavej vichricí prísahá sa na ulici.
Dneska:
Stoma hlasmi.
Zajtra?
Tisícmi.
Staré handry poddanstvom smrdiace
nie sú viac!
nie stí viac!
na sväté telá naše.
Nie! To sa už už nepozdáva. Uteká času horúca láva.
Na uliciach novým horúcim tónom
budúcnosti zvoní.
Po dlážkach ulíc ženú sa zástupy
sväté. Hávedie? Miešané s policiou.
Vladáru!
Príď si urobiť poriadok!
Príď si urobiť poriadok
...
- S našou si
urobíme
sami. - -
To odkaz môj a
tých,
ktorí ideme
žiť.
Ináče?
Príde Júl! August!
Naše pokolenie,
určite vravím,
nebude prosiť!
Budú žne!
Keď dozreje zbožie:
hriechy
budeme kosiť.
BORIN
Zradci čušte!
Zradci,
po plátkoch sa rozdrapujúci,
drzácky papuľujúci!
Mizeráci, rozdávajúci
nádavky.
čušte!
To je tá červač a bagáž s neutretými
pysky,
pred ktorou som ja:
Neslovák?
Zaujímavý zrady znak!
Oni nás,
chlapci,
chlapci,
nepoznajú!
Sú zradci, nenaši.
Sú háveď.
S tou háveďou, urážajúcou nás
sa čímskorej
zrátať.
Iba zradcom a príšelcom.
a zbabelským posbierancom,
iba takým mizerákom
som ja: Neslovák!
BORIN
Takáto konfiškačná prax neprospeje štátu; neprospeje ani verejnosti, ale len necháva nám smutné pamiatky, že ani v šiestom roku republiky naše administratívne a súdne orgány nevymanily sa dosiaľ z verejnú mravnosť ničiaceho zlodušského korupčného, rakušiackeho systému.
Pýtame sa pána ministra, či
1. má vedomosť o neuveriteľnej konfiškačnej praxi na Slovensku a
2. či miení už raz zaraziť túto prax?
V Prahe, dňa 27. novembra 1924.
F. Tománek.
dr. W. Feierfeil, dr. Buday, dr. Gažík, dr. Petersilka, Scharnagl, dr. Luschka, Tomik, Windirsch, Hlinka, dr. Labaj, Budig, dr. Kubiš, Böhr, Bobek, Mark, Hancko, dr. Juriga, Schälzky, Palkovich, dr. Lelley.
III./5148 (překlad).
Interpelace
poslanců Grünznera, Hoffmanna, Tauba a druhů
vládě.
že byly prodlouženy úřední hodiny státních zaměstnanců.
Počínaje dnem 1. březnem 1925 byla ve všech státních úřadech prodloužena pracovní doba o hodinu, avšak o tomto opatření, které pronikavě zasahuje do života každého státního zaměstnance, nikdo se předem nedomluvil s postiženými, ani s korporacemi, jež na této věci mají zájem a především ani s příslušnými parlamentními sbory a skupinami. Proto toto opatřeni státní zaměstnance velice roztrpčilo.
Právě tak jest také zvýšení učitelské povinnosti, na něž se prý pomýšlí, pro učitele na středních školách, opatřením, které, provede-li se bez dohody s postiženými, může působiti jen škodlivě, tím spíše, že pracovní výkonnosti středoškolského učitele nelze odhadovati podle učebních hodin a dlužno důkladně uvážiti všechny příslušné pedagogické okolnosti, aby se mohla pracovní výkonnost vyměřiti tak, aby tím netrpěla jakost vyučování.
Podepsaní táží se tedy vlády:
Jest ochotna odvolati přenáhlená opatření upravující pracovní dobu státních zaměstnanců, upustiti ode všech dalších takových opatření a příště při všech otázkách tohoto oboru dohodnouti se s výše uvedenými činiteli?
V Praze dne 16. března 1925.
Grünzner, Hoffmann, Taub,
Pohl, Schiller, Schweichhart, Heeger, R. Fischer, Uhl, dr. Haas, dr. Ctech, Leibl, Blatny, Schiller, Kirpal, Schuster, Hillebrand, Häusler, Hackenberg, Dieta, Jokl, dr. Holitscher.
1V./5148 (překlad).
Interpelace
poslanců H. Knirsche, H. Simma a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o spisku pro mládež, pojednávajícím o životě presidenta republiky a základech českého státu.
K dovršení 75. roku věku pana presidenta republiky T. G. Masaryka byl úředně sepsán slavnostní spisek, líčící v krátkých rysech život pana presidenta a zdůrazňující vůdčí myšlenku, podle níž byla Československá republika vybudována a jest spravována. Z úředního rozkazu musil býti tento slavnostní spisek ve všech školách rozdán mládeži. Učitelům bylo dále uloženo, aby o slavnostech narozenin, které se měly ve školách konati, podali dětem ještě zvláště vysvětlení v duchu slavnostního spisku. Toto vysvětlení musí býti sepsáno a uschováno ve školním archivu.
Abychom charakterisovali ducha a tendenci, jíž jest proniknut tento slavnostní spisek, uvádíme z něho doslova jen tato místa:
ťPoslyšte, děti, o čem vypravuje presidentova vlajka: O slavném předjarním dnu a zlatém slunci, o podivuhodném tajemství věrné lásky. Vypravuje, že lid Československé republiky je svobodný, neodvislý a svéprávný lid.Ť
ťNeboť lid republiky, její dělnici, rolníci, řemeslníci i měšťané, muži i ženy, všichni rukou společnou a nerozdílnou, z vlastní vůle a podle vlastního srdce i rozumu vládnou zemi, která jest jejich vlastí.Ť
ťJsme tady všichni svobodni. A svoboda, to je nejvznešenější dar, který připravil dobrý osud národům. Když lid sám sobě vládne, jen svého srdce a rozumu poslouchá, když nikdo není ani jeho pánem, utiskovatelem, ani jeho poddaným - to je nejvyšší dar a štěstí.Ť
ťKdyž válka dozuřila a sešla se v Paříži mírová porada, dala Masarykovi za pravdu. V zájmu demokracie a míru uznala i samostatný československý stát a určila pro něj nezrušitelné hranice.Ť
ťZvítězili ti,Ť oznamoval tenkrát president, ťkteří hájili ideály spravedlnosti, zvítězil duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda nad chytráctvím.Ť
Tolik ze slavnostního spisku. Každá věta jest dějinná nepravda a falšování skutečností. V Československé republice nežije jeden národ, nýbrž vedle českého národa také slovenský národ, dále vedle Maďarů, Poláků a Ukrajinců 3 milionu Němců. Vlastí tohoto tři a půl milionu Němců jest ťSudetendeutschlandŤ. Tato vlast není svobodná.
Německý národ žijící v Sudetách byl bez dotazu, proti své jednomyslné vůli připojen k Československé republice a právo, sám sobě vládnouti, se mu odpírá. Již z toho vysvítá, že nezvítězilo právo nad násilím a pravda nad chytráctvím, nýbrž že násilí vládne nad právem a pravda jest beze studu šlapána nohama.
Slavnostní spisek jest pokusem, vychovávati nečeskou mládež v úplně klamném názoru na národ a stát, odciziti ji její národnosti, zkrátka jest vypočítán na lapání duší, které jest paškvilem všeho, čím byl naplněn život, myšlení a působení člověka, učence, humanisty a vychovatele T. G. Masaryka.
U veškerého německého národa v Sudetách a všude v celém kulturním světě musí tento pokus vzbuditi hluboké rozhořčení.
Podepsaní projevujíce toto rozhořčení, táží se pana ministra školství a národní osvěty:
1. Znal pan ministr obsah slavnostního spisku před jeho rozdáváním?
2. Na čí rozkaz byl slavnostní spisek sepsán a rozdáván?
3. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby naše školy zůstaly ušetřeny ducha nepravdy?
V Praze dne 10. března,1925.
Knirsch, Simm.
Patzel, Wenzel, inž. Jung, Zierhut, dr. Lodgman, inž. Kalina, dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Lehnert, dr. Brunar, dr. Keibl, Matzner, dr. Radda, Füssy, dr. Schollich, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Kurťak, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, Palkovich, Szentiványi.
V./5148 (překlad).
Interpelace poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi pošt a telegrafů
o poštovním úřadě v Horním Jiřetíně.
V obci Horním Jiřetíně jest státní poštovní úřad, kde úřadují český vrchní poštmistr, dva čeští listonoši a jeden německý. Německý vrchní poštmistr Kaspar byl svého času přeložen do Mostu, nemůže tam však nalézti bytu a bydlí proto stále ještě v Horním Jiřetíně. Německý listonoš listonoš (invalida) byl propuštěn, poněvadž neumí česky a na jeho místo dosazen Čech. Tak nyní místo s 10% českého obyvatelstva má 2 lištonoše české a 1 německého, z nichž jeden mluví německy velmi špatně a druhý vůbec německy neumí. Nový český vrchní poštmistr chce se nyní oženiti a činí si nárok na byt s třemi pokoji a kuchyní, o nějž požádal obec. Tohoto přání nebylo lze splniti, poněvadž v Horním Jiřetíně jest na 80 stran hledajících byty. Nyní došel obci dopis ministerstva pošt a telegrafů, v němž se obec vyzývá, aby českému vrchnímu poštmistrovi opatřila do 4 týdnů byt, jinak že bude poštovní úřad přeložen do Dolního Jiřetína.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Pokládá pan ministr za správné, že jeho ministerstvo činí trvání nebo zrušení poštovního úřadu v obci závislé na tom, že obec přes trvající bytovou nouzi musí opatřiti byt?
2. Nepokládal by pan ministr spíše za správné vrchního poštmistra Kaspara, přeloženého do Mostu, povolati do Horního Jiřetína, takže by se otázka, bytu mohla věcně vyříditi tímto způsobem?
V Praze dne 26. března 1925.
Dr. Lodgman.
inž. Kallina, dr. Brunar, Böllmann, Szentiványi, Füssy, dr. Keibl, dr. Körmendy-Ékes, Kraus, Kurťak, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Jabloniczky, dr. Lehnert, J. Fischer, dr. Radda, Matzner, dr. Medinger, Palkovich, J. Mayer, dr. Lelley.
VI./5148 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o slavnosti 7. března na školách.
V sešitě 2. letošního Věstníku ministerstva školství a národní osvěty jest obsažen výnos tohoto ministerstva ze dne 6. února 1925, č. 16.811-I, o oslavě 75. narozenin presidenta Masaryka, v němž se mezi jiným praví: ťŘeditelství a správy škol učiňtež opatření, aby téhož dne tato významná událost byla na školách oslavena důstojně, vřele a místním poměrům přiměřeně. Koncepty projevů a řečí, které budou při té. příležitosti učiněny, uchovají se v školních kronikách nebo archivech.Ť
Tento poslední pokyn ukazuje, že se v tomto státě nejen takové slavnosti nařizují, nýbrž že se dokonce učitelům přikazuje, aby doslovné znění svých řečí připojili ke školní kronice, aby se mohlo kdykoliv zkoumati, mluvil-li tento učitel také podle přání. Toto místo výnosu musí každý, jemuž smýšlení jest něčím vyšším než rozkaz, považovati za mravní donuceni. Takový pokyn byl by býval ve starém monarchickém Rakousku prostě nemožný.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
Jak zodpovíte jako ministr demokratického svobodného státu takové nařízení, a domníváte se, že je lze sloučiti s duchem moderního, svobodomyslného školního vyučování?
Dr. Schollich,
dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, Szentiványi, dr. Medinger, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, inž. Kallina, Kraus, J. Fischer, dr. Radda, Böllmann, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Keibl, J. Mayer, dr. Lelley, Palkovich, Kurťak, dr. Lehnert, Matzner.
VII./5148 (překlad).
Interpelace
poslance inž. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra
Interpelace
o neuvěřitelné censurní praxi karlovarského policejního komisařství.
ťSvoboda tisku jest nejvyšší statek, jaký demokratický stát má. Bezuzdná svévole staré úřednické soustavy nesmí míti místa v republice a "Těmito slovy vytýčil pan president státu Masaryk směrnici pro to, jak mají censurní úřady nakládati s tiskem. Přes to, že republika československá má býti podle ústavy demokratickou republikou, podřízení státní činitelé tuto zásadu denně a každou hodinu nejhrubším způsobem porušují. Od té doby, co trvá tento stát, jest zahájeno soustavné tažení, aby byl zničen německý národní tisk, jež nevyvrcholilo nikterak jen v mazaném výkladu středověkých paragrafů zákona, bijících ve tvář jakékoliv svobodomyslné mínění, aby potlačilo volný projev mínění, nýbrž, jak ukážeme na následujících případech, jde ještě dále: Dokonce ujištění skutečností, z níž nelze při všem ostrovtipu vyvoditi poklesku proti některému zákonnému ustanovení, jest zabavováno, není-li příjemné některému českému fanatikovi ze stranických důvodů. Tak v časopise ťDeutsche ZeitungŤ byly zabaveny v čísle 71 ze dne 28. března t. r. tyto dva články:
ťNěmecký pozdrav. Ve čtvrtek dne 26. t. m. přijel do Karlových Varů večerním rychlíkem na léčení bývalý poslanec dr. Alois Baeran. Zpráva o jeho příjezdu nebyla z ohledu k právě propuštěnému rozšířena. Přes to však, dostavilo se na nádraží několik německých krajanů, aby Přivítali na německé půdě člověka, odsouzeného k těžkému utrpení, především pro jeho příslušnost k německému národu: Stisknuti ruky, - pozdrav ťHeilŤ, - němá žaloba v očích - a Baeran podepírán svou chotí, jde namáhavě k automobilu. Kolem vozu stojí několik krajanů, kteří jsou přítomni na nádraží, strženi všeobecným pohnutím, doprovodili Baerana k automobilu. Když vůz odjíždí, rozlehne se spontánní německý pozdrav ťHeilŤ, a množství rukou státních strážníků uchopí pět Němců a odvádí je v silném průvodu. Německý pozdrav v německém území provokuje prestiž ťpokojného obsazeníŤ a zavdává příležitost k zachránění státu.Ť
ťPod falešnou vlajkou. V Karlových Varech založilo několik zástupců české menšiny v čele s firem Milanem Mixou jako předsedou Záložní a spořitelní spolek, společenstvo s r. o. a ústav nazvali ťKarlsbader Vorschusskasse, reg. Gen. m. b. H.Ť Na věci samé nebylo by jistě co vytknouti, poněvadž Němcům ovšem ani nenapadne nepřáti snad české menšině vlastního peněžního ústavu. Chceme zde jen zaznamenati, že i činovníci známého počešťovacího spolku ťNárodní Jednoty SeveročeskéŤ užívají jinak tak nenáviděné němčiny, jde-li o to, aby zneužili Němců pro své účely. Provádí se to takto: Čistě český ústav, který je zapsán česky, německy, francouzsky a anglicky a nazývá se ťKarlovarská záložnaŤ, pracuje v Karlových Varech a dalším okolí hlavně jen jednojazyčnými, německými tiskopisy, razítky a dokonce i podpisy. Jak se zdá, hodlá se zde zavésti prodejem losů na splátky. Prodavači losů mají jednojazyčně, německy psané prodejní listiny, na nichž není jediné zmínky, že karlovarská záložna, jest čistě český ústav.Ť
Ze zabavení lze tedy jasně poznati, že podřízení činitelé nejsou dostatečně poučeni o povinnostech censorových v duchu výkladu pana presidenta Masaryka a podepsaní se táží:
Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené censurní činitele všeobecně o jejich postupu, odporujícím ústavním zákonům a slovům pana presidenta Masaryka a zvláště v obou uvedených případech a rozkázati jim, aby příště upustili od takovéto censurní prakse poškozující vážnost republiky?
V Praze dne 31. března 1925.
Inž. Kallina.
dr. Lehnert, dr. Keibl, Matzner, Kraus, dr. Radda, dr. Jabloniczky, J. Mayer, dr. Lelley, J. Fischer, dr. Körmendy-Ékes, Kurťak, Szentiványi, Füssy, dr. Schollich, Schubert, Böllmann, Palkovich, dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr., Korláth.
VIII./5148 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi vnitra.
že novojičínská okresní politická správa přikázala městu, aby dne 7. března 1925 vyvěsilo prapory.
Město Nový Jičín dostalo od okresní politické správy tento dopis č. 159/pres. ze dne 2. března 1925:
ťMěsto Nový Jičín se naléhavě vybízí, aby k nastávající slavnosti 75. narozenin pana presidenta republiky T. G. Masaryka dne 7. března 1925 ozdobilo radnici státní vlajkou.
Poněvadž jest obava, že bude porušen veřejný pokoj a řád v Novém Jičíně, nebude-li radnice ozdobena vlajkou, ukládá se obci podle ministerského nařízení ze dne 19. ledna 1853, č. 10 ř. z., aby dala vyvěsiti státní vlajku na městské radnici od 6. března 1925 od 12. hodiny v poledne do 8. března do 8. hodiny ráno.
Podle uvedeného zákona má politický úřad pečovati o veřejný pokoj a řád a učiniti všechna opatření potřebná, aby byl udržen, kteráž opatření provádí bud přímo nebo zvláštními k tomu určenými činiteli nebo tím, že vydává vhodné rozkazy těm, kdož jsou povoláni spolupůsobiti při udržování veřejného pokoje a řádu.
Představený obce jest však podle § 59 obecního řádu činitelem povolaným vykonávati místní policii a politický úřad jest tedy oprávněn mu naříditi, aby spolupůsobil při udržování veřejného pokoje a řádu a po této stránce mu udělovati rozkazy a dbáti; aby byly vyplněny. Při tom však není obecní starosta stranou, nýbrž činitelem podřízeným politickému úřadu.
Proti tomuto rozkazu nemá pan starosta odvolání a jakákoliv stížnost neměla by odkládacího účinku.
|
Rada politické správy: |
|
|
Ščava v. r.Ť |
Toto nařízení se odůvodňuje tím, že se okresní politická správa obávala, že bude v Novém Jičíně porušen veřejný pokoj a řád, nebude-li radnice ozdobena prapory.
Poněvadž však podle mínění okresní politické správy má dle. uvedeného ministerského nařízeni ona pečovati o veřejný pokoj a řád a může k jeho ochraně učiniti všechna potřebná opatření, starosta obce však podle § 59 obecního řádu jest povolaným činitelem k vykonávání místní policie, domnívala se okresní politická správa, že jest nejen oprávněna dáti starostovi uvedeny rozkaz, nýbrž zároveň prohlásila, že obecní starosta v tomto případě není stranou, nýbrž, činitelem podřízeným politickému úřadu.
Nařízení okresní politické správy po každé stránce odporuje zákonu a právu, jeho odůvodnění neopírá se o platné důvody.
Podle § 27 moravského obecního řádu (zákon ze dne 15. března 1864, č. 4 z. z.) patří do samostatného oboru působnosti obce vůbec vše, co se nejblíže dotýká zájmů obce a uvnitř hranic obecních vlastními silami může býti obstaráno a provedeno. Samostatný obor působnosti jest ten, uvnitř něhož obec zachovávajíc platné říšské zemské zákony, může nařizovati a opatřovati podle volného sebeurčení.
V tomto smyslu patří k samostatnému oboru působnosti mezi jiným: 1. svobodná správa obecního majetku, 2. péče o bezpečnost osoby a majetku.
Podle § 55 moravského obecního řádu jest starosta povinen učiniti včas opatření a nařízení potřebná k vykonáváni místní policie. Ve všech případech, v nichž k ochraně veřejného blaha nepostačují místně-policejní opatření obce nebo v nichž síly obce k odvrácení nebezpečí nejsou dostatečné, má starosta neprodleně učiniti oznámeni politickému úřadu, jenž ihned učiní potřebná opatření a dohodne se se samosprávným dohlédacím úřadem.
Z toho jasně a zřejmě vysvítá, že podle § 27 a § 55 moravského obecního řádu vykonávání bezpečnostní policie patří výlučně do samostatného oboru působnosti obce a že tím bylo změněno ministerské nařízení ze dne 19. ledna 1853, č. 10 ř. z.
Nic jiného také nepraví nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. listopadu 1923, č. 17152 stran stížnosti města Teplic-Šanova v otázce ozdobení vlajkami tohoto města dne 28. října 1921. Nejvyšší správní soud vycházel při tomto rozhodnutí z této úvahy:
ťPodle českého obecního řádu jest obec nositelkou místní policejní moci. Vykonává ji jako svou samostatnou působnost vlastním právem, jest však nejen oprávněna, nýbrž také povinna místní policii vykonávati.
Provádějíc důsledně zásadu obecního řádu, podle níž samostatná působnost obce obsahuje to vše, avšak také jen to, co se dotýká zájmů obce a uvnitř její hranic vlastními silami může býti obstaráno a provedeno, jest v českém obecním řádu mezi jinými i ustanovení o případu, kdy k odvrácení nebezpečí nepostačí síly obce.
Z tohoto ustanovení v souvislosti s ustanovením § 23 ministerského nařízení ze dne 19. ledna 1853, č. 10 ř. z., podle něhož přímé vykonávání policejní moci přísluší politickému okresní mu úřadu, ťpokud k tomu nejsou určeni jiní činiteléŤ vyplývá, že v případě, o kterém se zmiňuje obecní řád, úřední moc místní policie přechází na politický okresní úřad.Ť
V § 55 moravského obecního řádu zmíněné oznámení okresní politické správě pro případ, kdy místná policejní opatření v obcí nedostačují nebo kdy k odvrácení nebezpečí síly obce nejsou dostatečné, bylo by úplně ilusorním, kdyby okresní politická správa na prvém místě sama mohla činiti všechna policejní opatření také místního rázu.
Jak nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůrazňuje, připadá také podle ministerského nařízení ze dne 19. ledna 1853, č. 10 ř. z., vykládaného v souvislosti s obecním řádem, přímé vykonávání policejní moci okresnímu politickému úřadu jen potud, pokud nejsou k tomu povoláni.jiní činitelé.
Tyto vývody platí ovšem i pro tento případ. Avšak ačkoliv město Nový Jičín okresní politické správě neučinilo oznámení podle zmíněného § 55 moravského obecního řádu, poněvadž podle mínění obce jako místního policejního úřadu nebylo pro to důvodu, přece se novojičínská okresní politická správa již dne 2. března 1925 podle naříkaného výnosu obávala porušení veřejného pokoje a řádu kdyby radnice nebyla ozdobena vlajkami. Tato obava nebo tento strach však odůvodněn nebyl. Okresní politická správa nepovažovala také za potřebné, aby ji město Nový Jičín ujistilo o nutnosti obavy, ačkoliv městská obec jest místním policejním úřadem se zákonitou působností a ačkoliv starosta nebo městská rada a městské zastupitelství jsou svobodně zvoleným zastupitelstvem obyvatelstva. I když oznámení zmíněné § 55 moravského obecního řádu bylo okresní politické, správě učiněno, k čemuž podle mínění města jako místního policejního úřadu nebylo nejmenšího důvodu, jest zákonitou podmínkou, aby okresní politická správa jednala v souhlasu se samosprávným úřadem. Postup okresní politické správy jest tedy porušením zákona a rovněž zasáhnutím do pravomoci obecní.
Okresní politická správa však nejen nařídila, že radnice má býti ozdobena vlajkou, nýbrž cítila se také oprávněna dáti obci rozkaz, v které době prapor, jakým způsobem a v jaké formě má býti vyvěšen na radnici a nařídila, že státní vlajka ode dne 6. března 1925 od 12. hodiny v poledne až do 8. března 1925 do 8. hodiny ranní má býti vyvěšena na radnici v důstojné formě a velikostí.
To jest rovněž omezením vykonávání vlastnického práva o němž § 354 všeob. ob. zák. praví: ťže vlastnictví jako právo jest oprávnění podle libostí nakládati s věcí a s užitky plynoucími z věci podle libosti a každému jinému v tom bránitiŤ a které podle § 109 ústavní listiny může býti omezeno jen zákonem. Město Nový Jičín bylo tedy tímto jednáním okresní politické správy poškozeno.
Dále se samo sebou rozumí, že jednak se k udržení veřejného pokoje a řádu užívá jen zákonitých prostředků a jednak také, že nikdo nesmí býti zkrácen ve svém zákonitém právu, použije-li se takového prostředku.
Nařízení okresní politické správy nemohlo se opírati o okolnosti, z nichž by bylo lze vyvozovati, že nebude-li radnice ozdobena prapory, bude v Novém Jičíně porušen veřejný pokoj a řád.
Mimo to se může policejní moc obraceti jen proti rušitelům veřejného klidu a pořádku, nikoliv však proti volnosti při vykonávání vlastnického práva a dokonce proti obci.
Pokud jde o vžívání samé státní vlajky, budiž zde poukázáno na § 8 vládního nařízení ze dne 20. srpna 1920, č. 512 5b. z. a n., jež praví: ťStátní vlajky může býti při slavnostních příležitostech rázu přechodného užíváno i korporacemi, ústavy a úřady, jež nejsou státními.Ť V této normě jest tedy vyslovena jen možnost užití státní vlajky a také nátlak a donucení okresní politické správy vykonané jejím nařízením, porovnáme-li je s touto normou, jest značným překročením jejich oprávnění. To vysvítá ještě jasněji z § 10 uvedeného nařízení, podle něhož, chtějí-li korporace, úřady a ústavy, jmenované v § 8, jež nejsou státními, užívati státní vlajky, musí o to s odůvodněním požádati příslušný úřad.
Také stanovisko okresní politické správy, podle něhož starostovi jako podřízenému činiteli bylo uloženo vyvěsiti nebo zakoupiti prapor, jest úplně nesprávné. Nemůže býti naprosto pochybnosti, že podle nynějšího zákonodárství jest pouze věcí města, aby podle svého vlastního uznání zdobilo nebo nezdobilo své budovy a volilo způsob, jakým mají býti ozdobeny: Jest zneuznáváním skutečností, domnívá-li se okresní politická správa, že může ze samostatného oboru působnosti obce, do něhož patří vše, co se nejblíže dotýká zájmů obce a uvnitř její hranic vlastními silami může býti obstaráno a provedeno, v otázce vlajky udělati přenesenou působnost a starostu udělati podřízeným činitelem.
Poněvadž tedy i v tomto případě jest město také stranou, mělo býti nařízení okresní politické správy rozhodně opatřeno také poučením o opravných prostředcích.
Podepsaní se tedy táží pana ministra, je-li ochoten toto nařízení novojičínské okresní politické správy dané městu zrušiti jako nezákonité a připomenouti přednostovi okresní politické správy, že se má při svých opatřeních a nařízeních přesně říditi platnými zákony?
V Praze dne 1. dubna 1925.
Dr. Schollich.
dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Lodgman, Kraus, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, Matzner, dr. Radda, J. Fischer, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Palkovich, J. Mayer, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, Kurťak, Szentiványi, Böllmann.