POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925.
|
I. volební období. |
11. zasedání. |
5154.
Interpelace:
I. posl. inž. Junga a druhů, min. zahraničních věcí o poměrech ve Svazu národů,
II. posl. A. Hlinku a spol. min. pravosúdia v záležitosti zhabania ťSlovákaŤ zo dňa 22. januára 1925, číslo 17,
III. posla Fr. Toužila a soudruhů o nových zbytečných konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze,
IV. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty o zevním označení a razítkách německých státních středních škol,
V. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra, min. národní obrany a min. spravedlnosti o událostech, k nimž došlo dne 2. dubna 1925 při slavnosti 60. narozenin starosty dra Storcha v Chomutově,
VI. posl. J. Fischera a druhů min. vnitra o zabavení časopisu ťDeutscher LandboteŤ ze dne 20. března 1925,
VII. posl. inž. O. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o poměrech, nehodných světových lázní, jež se zahnízdily ustanovením českých šovinistických listonošů u karlovarského poštovního úřadu.
I./5154 (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministrovi zahraničních věcí
o poměrech ve Svazu národů.
Časopis ťNeuyorker StaatszeitungŤ uveřejnil v čísle 43 ze dne 26. října 1924 tento článek o poměrech ve.Svazu národů, jež velký evropský tisk umlčel:
ťSvaz národů v minulých týdnech opět jednou udržoval v napětí tisk a veřejné mínění celého světa. Ministerští předsedové evropských velmocí dělali v Ženevě smělá gesta, otázka německého přistoupení ke Svazu národů se stala kamenem úrazu vnitřní německé politiky. Francie dosáhla hladkého vítězství v otázce německé vojenské kontroly, jednalo se o otázkách garančních a bezpečnostních. Ženeva se hemžila zástupci všech možných zemí, oficielními i takovými, kteří provozují politiku jen soukromě proto, aby se mohli do všeho plésti. Hotely dělaly skvělé obchody a s nimi celý, na francouzský ton naladěný, poživačný svět a polosvět ťPaříže francouzského ŠvýcarskaŤ. Zasedání Svazu národů nejen že přineslo do Ženevy život a pestré prapory do jejích ulic - nejmenší loupežné republičky vyvěsily největší a nejpestřejší prapory v oknech svých hotelů - nýbrž také peníze, mnoho peněz! A jako peníze jsou velice významné pro ženevské hostitele návštěvníků Svazu národů, tak také uvnitř svazové organisace se mnohé točí okolo zlatého telete.
Ve Spojených;Státech jsou vnitřní zápletky a organisace Svazu národů, jedněmi žádaného, druhými zatracovaného, vlastně neznámou veličinou. Tam rádi spojují se slovem Svaz národů myšlenku dokonalé idey světového míru, která má splniti sen budoucnosti, sprovoditi se světa válku, odporující protivníky trestati společným postupem všech jiných spravedlivých a z veškerých národů a národností udělati takřka jediný národ bratří. V Ženevě jsme slyšeli vlastně málo o míru, liru více však o válce, o útocích a obraně před nimi a kdo jest útočníkem. Tyto věci a politické stránky Svazu národů jsou dosti známé a ostatně se velmi málo lidí stará o to, co se jinak ještě děje ve Svazu, v jeho generálním sekretariátu a na jeho schůzích. Na tyto jiné události se jednou důkladně podíváme.
Ženevské ovzduší.
To jest především Ženeva sama a její ovzduší. Když bylo zvoleno stálé sídlo sekretariátu Svazu národů, rozhodli se pro Švýcarsko a chtěli tím zvláště zdůrazniti nestrannou povahu Svazu. Švýcarsko se svou mírumilovnou směsi plemen tří národů - Němců "Francouzů a Italů - nejen že poskytovalo krásný obraz klidného spolužití rozličných plemen, nýbrž považovalo se také za vzorný kraj opravdové neutrality, které dbaly všechny národy dokonce i za světové války. Byla zde tedy nalezena správná půda a pravé okolí. A byla zvolena Ženeva, Paříž francouzského Švýcarska. Pro volbu právě tohoto města byly uvedeny všechny možné důvody. Jen jeden budiž uveden: v Ženevě se mluví francouzsky a tento jazyk byl odedávna jazykem diplomatickým, co ovšem dnes již nesouhlasí. Ve Svazu národů zastoupené směsi s několika tucty rozličných jazyků a nářečí, tomuto Babylonu mohla zde býti postavena věž, která by se nemusila ztroskotati změtením jazyků. Pro:Francii nebyla volba Ženevy nepatrnou výhodou, poněvadž se tím generální sekretariát dostal do francouzského jazykového území a tím opět do jistého francouzského vlivu. O tomto vlivu se může přesvědčiti každý návštěvník Ženevy: V knihkupectví jsou knihy pařížských nakladatelů, časopisy jsou - často nevědomky - pod vlivem Havasovy služby, v divadlech se hrají francouzské kusy, výklady časopisů se jen málo liší od kiosků pařížských boulevardů. Německou knihu možno dlouho hledati a najde-li se nějaká, jsou to všední škváry, určené pro bledolící žáby, jimž se za přiměřenou náhradu ve francích nalévá do hlavy vzdělání v četných pensionátech nad Ženevským jezerem. Anglické nebo americké knihy jsou vzácností. ťSaturday evening PostŤ stojí dva franky a jest starý 7 neděl. Ostatní anglická literatura se skládá z nejlacinějších ťMade in GermanyŤ Tauchnitzových vydání, určených pro Američanku cestující s kodakem a žvýkací gumou, která se dává Švýcarskem vléci společností Tomáše Cooka a synů, vše nalézá ťSimply wonderfulŤ (ťprostě úžasnéŤ) a v přestávkách mezi pozorováním ledovců, Montblanku a nádhery jezer polyká své Tauchnitzovo vydání. Ženeva jest z 95% francouzská. Na každém kroku, všude se cítí tento vliv a od té doby, co se toto město stalo sídlem Svazu národů, tento vliv se ještě zostřil, poněvadž se Francie pokoušela nové ústředí světové politiky naplniti Poincarismem. To nemá býti výčitkou pro hodné Švýcary, jejichž pohostinství a bodrá počestnost jest povznesena nade všechnu hanu. Tato výčitka se týká Francie a samého Svazu národů. Není zapotřebí, aby sídlo sekretariátu leželo skorem v dosahu pařížské politiky a boulevardního tisku. Pravý Svaz národů měl by býti na úplně neutrální pudě a neměl by, jak řekl jistý neutrální diplomat, ani tam se usídliti trvale, nýbrž měl by býti v jistých obdobích překládán, aby se nikde nedoptal pod trvalý zvláštní vliv.
Armáda úředníků Svazu národů.
Tento podnět však by došel nepatrného uznání u malé armády úředníků a zřízenců Svazu národů. Jim, zvláště pánům na vedoucích místech, jest v Paříži francouzského Švýcarska, s odpuštěním řečeno, jako praseti v žitě. Dostávají knížecí platy, žijí v nádherném městě, krásně, lacino a bez starostí, požívají všech radostí života a nenamáhají se příliš prací. Stran nákladu na svou činnost nemusí si lámati hlavu, neboť Svaz vybírá každoročně od svých členů procentní příspěvky. Argentiňané již jednou stávkovali a pro ťvysoké výdaje na Svaz národůŤ vystoupili, nebo výdaje nejsou skutečně maličkostí. Sekretariát má přes 500 zaměstnanců, jejichž přidělení a platy budou podrobně vylíčeny později. Především vylíčíme krátce celou organisaci.
Organisace.
Činiteli Svazu jsou shromáždění a rada, jimž jest přidělen stálý sekretariát. Shromáždění se skládá ze zástupců členských států, nejvýše ze 3 za každý stát dohromady s i hlasem. Rada se skládá z jednoho zástupce Francie, 1 Britské říše, 1 Italie a 1 Japonska, kteří si zde jako vítězové ve světové válce opatřili trvalé, zvláštní postavení. Mimo to jest 6 volených členů rady. Národové ve světové válce poražení nejsou vůbec zastoupeni. Rada není tedy úplně svobodné volena shromážděním Svazu, nýbrž hlavní její místa jsou výhradním, přednostním právem spojených velmocí. Rada a shromáždění zasedají jen příležitostně, kdežto sekretariát úřaduje trvale. Svazová shromáždění se konají v reformační budově, v dlouhé budově bez ozdob, která vyhlíží příliš málo representačně, pročež se již vynořila myšlenka, aby se v Ženevě zakoupila za 4 miliony zvláštní nádherná budova jako Dům Svazu národůŤ. Rada zasedá v jedné místnosti budovy Svazu národů, označené písmenem ťCŤ. Vedle jest nádherně zařízený pokoj; na jehož dveřích se skvěje nápis ťSéance PrivéeŤ. Kdo snad myslí, že ve Svazu národů není tajné diplomacie; může se dáti poučiti tímto štítkem. To znamená tajnou schůziŤ a ťtajné schůzeŤ byly v Ženevě na denním pořadu. V ťSéance Privée kují vítězné státy své tajné plány a když se - většinou na útraty Německa - dohodly, přednese ťrapporteurŤ zvolený z členů rady tento nález schůzi rady, která pak o něm rokuje a rozhoduje, což jest většinou jen formalita, poněvadž skutečné rozhodnutí bylo již dávno učiněno v ťSéance PrivéeŤ. System ťrapporteuraŤ má své potměšilosti. Každou otázku přicházející před radu musí přednésti rapporteur, jehož zdatnost může býti mnohdy rozhodující pro výsledek hlasování, ovšem, dá-li si náležitou práci. Avšak Svaz národů není jen žlabem pro armádu zaměstnanců, nýbrž i korytem k nasycení hltavosti evropských vítězných států. Není zapotřebí mnoho obratností ve světové politice k tomu, aby věc, kterou chtějí míti rozhodnutu v jeho prospěch, byla odevzdána ťrapporteuroviŤ, jenž zájmům, které jsou mu svěřeny, nerozumí a tedy jen slabě je může hájiti. Jako na nejkřiklavější příklad toho se v Ženevě často ukazovalo na rapporteura, jenž jest již 4 léta příslušný pro Gdánsko. Jest to Španěl dé Leon, jenž za celý svůj život ještě nikdy Gdánska neviděl a také nepovažoval za hodno námahy, navštíviti staré obchodní a přístavní město, pro něž musí dělati zpravodaje. Páni členové rady i Brazílie a Uruguaye jsou rovněž rapporteury, bohužel nemohlo býti zjištěno, pro které otázky, avšak evropské okresy nebo národy, které zastupují, zasluhuji politování.
Generální sekretariát.
Sekretariát úřaduje stále a v jeho čele stoje sir Eric Drummond. Britové byli vždy, jak známo, dobří ťJob HunterovéŤ (kariéristé); nejen že jich jest nejvíce mezi zaměstnanci sekretariátu Svazu národů, nýbrž zajistili si také nejvyšší místo. Sir Eric dostává plat 4.000 anglických liber, asi 80.000 zl. marek ročně. Při takovém knížecím důchodu musí ovšem bydliti také přiměřeně vznešeně, avšak nikoliv ze své vlastní kapsy, nikoliv. Svaz národů musí svému generálnímu sekretáři platiti ročně ještě 1000 liber šterlinků, skorem 5000 dolarů příbytečného! My, občané členských a nečlenských států žasneme, nikoliv snad bez závisti, a sníme jistě také o nádherném životě, jejž bychom prožívali, kdyby nám nějaká mírumilovná směs národů mimo knížecí plat dávala ještě 5000 dolarů na byt. Sir Eric není však daleko ještě spokojen. Požaduje a dostává mimo to ještě peníze na výdaje. To jsou representační výdaje, aby mohl přijímati hosty, je skvěle, hostiti, aby mohl vésti nádhernou domácnost a vůbec býti důležitým činitelem. Tyto výdaje nejsou pro síra Erice vyměřeny naprosto malou částkou a v rozpočtu na rok 1924 jest tento peníz stanoven ještě přesně 2500 liber šterlinků, tedy asi na 11.000 dolaru. Sir Eric má tedy kromě svého skvělého platu a svého knížecky placeného bytu ještě denní kapesné asi 40 dolarů, peníz, za nějž se jiní lidé musejí trápiti celý týden. Všeho všudy činí rozpočet sira Erice ročně 7500 liber šterlinků, čili 197..180 zlatých franků. Nikoliv zcela tak dobře, ačkoliv mu mnoho smrtelníků může poctivě záviděti, má se zástupce generálního tajemníka, Francouz Avenol. Francouzi si vedle Angličanů jako ťdruhá rukaŤ zajistili při hrabání tučných a mnohých místeček 83 míst v sekretariátě, z nichž monsieur Avenol ulovil nejlepší. Dostává 3000 liber platu a 1000 liber na výdaje, úhrnem 100.000 zl. franků. Příbytečného bohužel nedostává, avšak při svých důchodech zajisté bude si moci již sám nájemné zaplatiti. Vedle generálního sekretáře jsou 2 ťgenerální podsekretářiŤ, Japonec Nitobe a Ital Attocilo. Bylo to ovšem čistě jen náhodou, že 4 vítězné státy, které si opatřily doživotně předplacená 4 místa v radě, rozdělaly mezi sebe také 4 místa sekretářská. Kdo by snad jinak myslil, jest nepolepšitelný válečný štváč a nepřítel idey světového míru. Oba generální sekretáře dostávají ročně stejný plat jako zástupce Avenol, totiž po 3000 librách, avšak jejich výdaje jsou vyměřeny 500 Librami, jen polovicí, jistě proto, že to jsou Itala Japonec, jejichž ťStandard of LivingŤ jest nižší než Francouze, zvyklého na ŤkulturuŤ, nemluvě dokonce o mnohem vyšších nárocích britského gentlemana, jenž stojí v čele. 500 angl. liber, které Japonec a Ital dostávají jako náklady, rovná se 12.610 švýcarským zl. frankům. Jak dobře lze žiti ve Švýcarsku jen s takovou částkou - naprosto nemluvě o samém platu -, dokazuje skutečnost, že 80% všech švýcarských občanů dostává sotva polovici této částky jako úhrnný roční příjem. Právě 5% obyvatelstva má roční příjem přes 10.000 franků. Svaz národů pečuje tedy velice dobře o své úředníky. siní dokonce ještě více: čtyři jmenovaní správci sekretariátu mají mimo to k volnému použiti společný fond na výdajeŤ v částce 2500 liber čili 63.050 zlatých franků! Tím vzrůstá úhrnná částka připadající na čtyři nejvyšší úředníky sekretariátu na více než půl milionu zlatých franků, přesně na 537.650. To jest více, než dostává president Spojených Států s 75.000 platu a 25.000 disposičního fondu, a možná také více, než dostávají čtyři členové amerického ministerstva dohromady. A při tom nejsou tito čtyři nejvyšší úředníci sekretariátu svazu národů naprosto osobami s výkonnou moct, nýbrž Sen tajemníky v podřízeném smyslu toho slova. Přes to jim platí Svaz národů tak ohromné peníze, že se v každém smrtelníku probouzí chuť státi se také přívržencem Svazu národů a usilovati o takové ťJobyŤ.
Žlab Svazu národů.
V Evropě si často stěžují, že diplomati jsou nedostatečně placeni. Ženeva nezná této stížnosti. Pru ťženevskou diplomaciiŤ jest Svaz národů dobrým žlabem. Není ani zapotřebí býti sekretářem, člověk může působiti také jako ředitel některého oddělení a skvěle vydělávati, jak ukazuje tento výpočet: Politické odděleni sekretariátu, stravované ovšem Francouzem, platí svému řediteli Mantouxovi 53.000 zlatých franků. Informační oddělení, ovšem také pod správou Francouze, vynáší monsieurovi Comertove rovněž 53.000 zl. franků. Právní oddělení jest ještě tučnější obročí. Jeho správcem jest - jelikož právnictví není pro Dohodu tak důležité jako politika a informace -, Nizozemec jménem van Hamel, a Mynheer van Namel dostává ročně 63.050 franků. Finance kdož jiný než Brit, sir Herbert Ames, mohl by spravovati finance? - vynášejí svému řediteli 48.000 zl. franků. Všechna dosud uvedená odděleni patří k t. zv. ťgenerální organisaciŤ. Tato generální organisace, tak jak jest vybudována, úplně souhlasí s povahou nynějšího Svazu národů jako svazu vítězných států; nebol politicky nejdůležitější místa, politika a informace, jsou obsazena dvěma Francouzi, Brit sedí na pytli peněz a aby se ostatně uhájilo aspoň nějaké zdání neutrality, byl do právnického oddělení, které zevně nemá mnoho vlivu, dosazen Holanďan. Kromě ťgenerální organisaceŤ jest však ještě t. zv. ťspeciální organisaceŤ, jejíž ředitelé nevydělávají méně než jejich páni kolegové z ťgenerálníŤ fakulty. Norvéžan Eric Colban řídí za 53.000 zl. franků menšinové oddělení, Brit sir James Salter dostává dokonce 63.050 zl. franků za hospodářské a transitní oddělení, Švýcar W. E. Rappard jako správce mandátového oddělení nemá ani o cent méně než sir James, kdežto dr. Rajchmann z Polska se musí jako ředitel hygienického oddělení spokojiti s ťmizernýmiŤ 49.000, což jest však vždycky více, než by mohl ve své polské vlasti vydělati na hygieně, ačkoliv právě Polsko má v tomto oboru ještě vykonati velmi mnoho!
Dobrá dojnice.
Dosud jsme se zabývali jen důchody ťvyššíchŤ úředníků, nyní sestupme jednou k ťprostřednímŤ, abychom i tam zjistili, že i pro ně jest Svaz národů dobrou dojnicí. V sekretariátě jest velice mnoho elegantních pánů, majících titul ťmembres de sectionŤ nebo titul ťchefs de serviceŤ. Jsou to pánové, kteří v rozličných sekcích generální nebo specielní organisace zaujímají místo referenta nebo jsou přednosty účtárny, pisáren, knihovny, archivu, ústředny pro psací stroje, kanceláře rozmnožovací atd. Těchto ťchefůŤ a ťmembresŤ jest slušný počet, všechny sekce mají aspoň jednoho, většina dva, jiné tři. Roční příjem většiny z nich činí 29.000 zl. franků. V informačním oddělení sedí dokonce jeden, pravděpodobně velký chytrák, jenž to dotáhl na 54.440, kdežto druhý ťmembreŤ tohoto oddělení se musí se závistí spokojiti s 25.220. ťChefŤ oddělení pro potírání nákaz dostává 41.400, ale těchto 8000 dolarů se béře z Rockefellerova fondu. Pan Reckefeller je boháč, Rockefellerova nadace má mnoho peněz, proto také může přednosta oddělení pro nákazy, jež tato nadace platí, vydělávati více než jeho 13 kolegů, jejíchž příjmy kolísají mezi 24.000 a 29.000 franky. Mimo těchto 13 jest ještě 44 úředníků stejné platové třídy s platy od 19.000 až do 28.000 zl. franků. Tito lidičky tvoří t. zv. kategorii AŤ a v této kategorií jest tlumočník s 19.000 nejhůře placen, kdežto redaktoři a novinářští agenti to dotáhli na 28.000 franků. Po A přichází B, a úředníci nyní následující ťkategorie BŤ, asi 21 mužů, dostávají každý až do 19.000 franků; mimo nich jest zde 26 jiných úředníků stejné platové stupnice a 5 úředníků t. zv. ťclasse intermédiaireŤ, mimo to 11 zástupců přednosty a 10 tajemníků. Správce materialií dostává 14.400 franků, pravděpodobně dobrý plst za svou práci, totiž za ťsprávuŤ tužek, kalamářů a archů papíru. Sestupujeme stále hlouběji. ťCommis de prémiére classeŤ, takřka písařští zaměstnanci ťprvní třídyŤ, asi 33 mužů, dostávají od 9000 až přes 11.000 franků. 17 jiných úředníků jest s nimi ve stejné platové třídě. Tím níže, tím rozmanitější jest zástup úředníků, takže jej nelze v jednotlivostech zachytiti. Uděláme tedy jen zkoušky namátkou. Oba vrátní sekretariátu dostávají na osobu 8000 franků. 38 stenografek jest s nimi na stejném platovém stupni, jiné to dotahují na 10.000 franků. Druhotřídní kancelářský personál jest placen 6700 až 8000 franky, písaři a opisovači dostávají 4800 až 7000, ponocní, telefonistky, kancelářští sluhové, poštovní zřízenci a topiči dostávají až 4200 zl. franků, stejně poslíčkové a hoši u vytahovadel. A aby již bylo učiněno vše pro tělesné blaho této armády úředníků, tyjící ze Svazu národů, jest zde ošetřovatelka nemocných, která s platem 10.220 zl. franků vydělává více než tucty švýcarských lékařů s volnou praxí. Sestavíme-li výdaje na personál sekretariátu, činí to úhrnem 6,663.058 zl. franků, přes 1 milion dolarů, o něž se děli něco málo přes 500 lidí. Není divu, že Svaz národů je v Ženevě oblíbený. Výpočet není libovolný, nýbrž zakládá se na rozpočtu generálního sekretáře pro rok 1924 podle úředního oznámeni v Journal Officiel č. 19. A v tomto výpočtu nejsou zahrnuty výdaje na výbory a komise.
Výbory.
Komise a výbory také nežijí špatně dleny těchto výborů platí sice většinou domácí vlády, nebo vlády, jež mají na tom zájem, aby ta neb ona otázka byla zpracována znalcem, jejž samy ustanoví. Avšak Svaz národů platí většinou cestovné a výdaje těchto komisí a pečuje také o jejich ubytování a zasedací místnosti. Počet výborů a jejich členů se ustavičně mění, ale netvrdíme příliš mnoho, pravíme-li, že po celý rok cestuji četní lidé, aby se v Ženevě měli dobře a konali schůze, vše - přímo nebo nepřímo - na útraty Svazu národů. Zvláštní výbory, jež se samy financují, poskytují četné sinekury, ale jejích práce jest často důležitější a cennější než práce pravidelných sekretariátních organisací. Mimo oddělení pro potírání moru, vydržovaného Rockefellerovou nadací, dlužno se ještě zmíniti o komisích pro nosy a pro rosu. Mimo to vydržoval Svaz národů odbočky v Londýně, Paříži, Římě, Haagu a Budapešti, z nichž nyní zbyly jen londýnská a pařížská.
Závody o koryto.
Výdaje na tyto kanceláře hradí Svaz národů, rovněž výdaje haagského stálého soudního dvoru a mezinárodního úřadu práce. Každoročně se stanoví plán na rozdělení výdajů a od každého jednotlivého člena se vybírá příspěvek přiměřený jeho významu. Všechny členské státy platí tedy společně do pokladny, z níž tráví úředníci, kteří jsou podle národností z Velké Britanie 133, ze Švýcarska 87, z Francie 83, z Italie 14, z Belgie 10, z Polska 9, z Holandska 9, z Irska 7, z Dánska 6, z Kanady 5, ze Španělska 5, z Československa 5, z Rakouska 4, z Norvéžska 4, a pak následuje nekonečné množství států, které dodávají 3, 2 nebo jen 1 zástupce do armády úředníků. Všech úhrnem jest 507 hlav. Britové však, uvedení v této listině číslem 133, mají, jak již zmíněno, mezi sebou ještě 2 Iry a 5 Kanaďanů, mimo to ještě 2 Novozélanďany a 1 Inda, vše ťpoddanéŤ jeho britského veličenstva, úhrnem 148, tedy daleko přes čtvrtinu úhrnného stavu úřednictva! Vidíme tedy, jak odůvodněná byla poznámka v úvodě, že Britové jsou dobří ťJob HuntersŤ. A kdo si dá námahu a vypočítá britský podíl na pokladničním stavu, zjistí ještě vyšší procento, poněvadž nejlépe placená místečka jsou většinou obsazena Brity. Francouzové zůstávají v závodech ke korytu Svazu národů na druhém místě.
Vedlejší účastníci.
Ze Svazu národů tyje však ještě velice mnoho jiných živlu. Statistika nemůže vůbec postihnouti nesčetných neoficielních delegátů, apoštolů světového míru a oblažovatelů lidskosti, kteří na své vlastni útraty v Ženevě antichambrují, pourparlují, agitují a Propaguji. Výrazu ťna své vlastní útratyŤ užito jen pokud jde o sám Svaz národů a nemá nikterak znamenati, že by tito političtí ochotníci hradili své útraty z vlastni kapsy. Oni si dávají hojně vyměřené cestovné a diety platiti spolky, společnostmi, pacifistickými svazy, kroužky starých panen atd.;Peníze, jež se v celém světě k takovým věcem vybírají; platí a vyhazují, nedají se odhadnouti, jistě jest jich však úžasné množství; neboť tito ťself madeŤ agitátoři pro Svaz národů žijí v Ženevě ťen masseŤ a nikoliv zle, nikoliv hůře než oficielní delegáti, přicházející ke schůzím rady nebo k velké schůzi delegátů.
Veličiny a velikáši.
Země zastoupené ve Svazu národů samy hradí útraty oficielních delegátů, vysílaných na schůze. Co Pohltí jednotlivá delegace nelze uhodnouti. Jsou zde ministerští předsedové evropských velmocí, veličiny, kteří v salonních vozech a zvláštních vlacích projíždějí polovicí pevninu, vozí s sebou zástup spolupracovníků a jiných průvodčích, obsazují v Ženevě celá patra hotelů a udržují v Práci ohromný aparát skorem nepřetržitě dnem i nocí. Jsou zde malí velikáši z exotických zemí, kteří se pokoušejí zastříti nepatrnou důležitost své zemičky skvělým vystupováním. Jest mezi nimi mnoho, kdož cestuji na útraty státní pokladny, jiným však není státní pokladna dosti bohatá, mají vlastní majetek, jejž jim vyneslo diplomatické postavení nebo nějaké poslání, platí sami a jemně se usmívajíce přimhuřují oko, když peníze ustanovené jim jejich státem za jejich činnost se stěhují do jiných kapes. Mnoho delegací nepřichází samotných do ústředí Svazu národů, nýbrž v průvodu své ženské družiny. Ženeva není nadarmo Paříží francouzského Švýcarska. Ženevani jsou dosti ohleduplní a duchaplní, než aby se divili tomu, že mnoho manželek nemluví snad jazykem země jejich vysokých pánů manželů, nýbrž nefalšovanou boulevardní pařížštinou. Jsou dokonce Ženevani, kteří se nediví tomu, že odjíždějící návštěvníci dovolují svým ťmanželkámŤ, aby zbytek roku ztrávily v Paříži, a to v Pařížské světácké čtvrti. Ba dokonce se ani nediví tomu, když tutéž dámu zpozorují napřesrok se zcela jiným vysokým panem manželem na five o'clocku v ženevské lázeňské síni. Dobrácká Ženeva; vydělávající mnoho peněz na Svazu národů, posuzuje totiž takové věci se sametově měkkou vlídností. Obchod je obchod a žlab Svazu národů jest velký.
Armáda příživníků.
Z velkých jeslí tyje nejen obléhací armáda ťJob HunterůŤ a hltounů, kteří žijí přímo z nich, nýbrž ještě mnohem větší výzva průvodčích, příživníků a spolupoživatelů. Příznačný pro to jest při každém zasedání silný přírůstek dam z polosvěta. Dobrá matka sídla Svazu národů, město Ženeva, rozkládající se mezi nádhernými pahorky jezera Lémanského, se svým idylickým starým městem a s elegantní, moderní čtvrti boulevardů a hotelů, tato Ženeva přihlíží s úsměvem na pohnutý ruch. Vždyť na tom vydělává, vydělává dokonce velké peníze! A okolní obce také nic neříkají. A proč by měly něco vyžvatlati? Vždyť i ony vydělávají a žerou také ze žlabu Svazu národů, když denní navštěvovatelé, kteří nechtějí býti v Ženevě nápadní, jezdi na příklad do Monttreux, kde v hotelu ťPalaceŤ panuje tak světácký život, že pařížské hýřivé místnosti a neohrabaná hýřivost berlínského Kurfürstendammu vypadají v porovnáni s ním - jako žebráčkové. Toto vše a ještě mnoho jiného se odehrává v sídle Svazu národů, jenž se stal korytem pro Job Huntery, souputníky a příživníky. Avšak o tom všem se zevnější svět dozvídá jen málo nebo vůbec nic. Bombastické řeči velkých státníků, neslýchaný nadbytek patosu, formulek a frází, velikášství, jaké nemá sobě rovného, zastiňují vše. Kdo se nedá docela upoutati touto okázalosti a chce zkoumati Svaz národů podle jiných jeho činů a chování, najde v reformačním sále, kde delegáti zasedají, tichou, ale výmluvnou výstrahu. U vchodu do budovy se skví velký plakát s písmeny ťW. C.Ť,Mnoho se mu smáli a musil sloužiti pro mnohý drsný vtip a pro srovnání celého zasedání s Water Closetem, ačkoliv písmena ťW. C.Ť nemají symbolisovati nic jiného než ťWorld ConfederationŤ. Nemám však na mysli tento štít, jako onu tichou výstrahu. Tuto výstrahu nalézáme teprve v samé síni zasedací, nejen na jedné, nýbrž na mnoha tabulkách s osudným nápisem ťSilenceŤ. Mlčení! Mlčení! To jest ženevské heslo. Svaz národů se řídil podle něho a mlčel ke mnohému, kde měl hlasitě křičeti protestuje proti nezákonitému bezpráví. Mlčení! Mlčení! To jest tichá prosba Svazu národů k návštěvníkům, kteří chtějí důkladně zbádati událostí a poměry v Ženevě. Od tajné diplomacie v ťSéance privéeŤ až k výstraze Silence, všude se shledáváme a pociťujeme nervosní strach, aby nevešly ve známost věci, které mají zůstati utajeny v lůně tajnůstkářství. A nejdůležitější z těchto věcí jest žlab. Toto tajnůstkářství musí býti rozbito, má-li ze Svazu národů býti něco řádného.Ť
Potud časopis ťNeuyorker StaatszeitungŤ. Uvádíme jeho článek úplný na vědomí panu ministrovi, ježto zde jde o kritiku všeobecně známého světového časopisu. Lze tudíž míti za to, že poměry, které bez obalu vylíčil, jsou skutečné, a že tedy ťSvaz národůŤ ve svém dnešním ústroji není nic jiného než koryto pro příslušníky několika států, že se jeho činnost rovná nule a že peníze naň vydané jsou přímo vyhozeny okrem.
Jelikož, jak známo, pan ministr pro věci zahraniční ve Svazu národůŤ jest dosti důležitou osobností. Lze jistě míti za to, že jest také dostatečně obeznámen s poměry.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
Jak pohlíží na právě uvedené vývody časopisu ťNeuyorker StaatszeitungŤ?
V Praze dne 31. března 1925.
Inž. Jung, dr. Körmendy-Ékes, Pittinger, dr. Lelley, Palkovich, Böllmann, Füssy, J. Mayer, Szentiványi, J. Fischer, Kurťak, dr. Korláth, dr. Hanreich, dr. Jabloniczky, Schubert, Knirsch, Heller, Budig, dr. Petersilka, Scharnagl, Wenzel, Patzel, Simm, dr. Spina, Zierhut.
II./5154.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov
ministru pravosúdia
v záležitosti zhabania ťSlovákaŤ zo dňa 2. januára 1925, číslo 17.
V úvodníku tohoto čísla redaktor Jur Koza-Matejov opisuje medzi inými obsah toho rozhovoru, ktorý mal v dobe prevratu roku 1918tom s Karolom A. Medveckým, generálnym tajomníkom Slovenskej Národnej Rady, sťahujúci sa na takzvanú Martínsku Deklaráciu, a píše o tom doslovne toto:
ťZnovu konštatujem a som hotový ktorýkoľvek okamžik a kdekoľvek slávnostnou prísahou potvrdili to, čo mi K. A. Medvecký v tom čase centrálny tajomník Slovenskej Národnej Rady povedal, že:
1. v čase prevratu, keď sa vyniesla Martínska Deklarácia, presvedčenie Slovákov bolo to, že pomer Slovenského národa v Česku nie je konečným a definitívnym ale len priechodným,
2. tento priechodný pomer platí len na dobu usporiadania tých veci, ktoré požaduje likvidácia doby minulej o zariadenie sa do doby budúcej,
3. tento priechodný čas nesmie viac trvať, ako 10 rokov,
4. po usporiadaní potrebných otázok, ale najneskoršie po uplynutí už spomínaných 10 rokov Slovenský Národ ako úplne samostatná súverenná a s českým národom rovnoprávna jednotka si určí svoju národnú a štátnu budúcnosť. A síce bez ohľadu na to, či s Českom alebo bez neho.
A keďže, ako som tvrdil. V tom čase bol pán opát K. A. Medvecký generálnym tajomníkom Slovenskej Národnej Rady a ako taký najlepšie mohol a musel vedieť ako sa veci majú a keďže Slov. Národná Rada bola v tom čase jediným doma a medzinárodne uznaným úradným a právoplatným zástupcom Slovenského Národa, prosím p. K. A. Medveckého, aby sa v tejto otázke pred Slovenským Národom dnes sám dľa svojho najlepšieho presvedčenia osvedčil...Ť atd.