Musíme poznamenať, že K. A. Medvecký sa od toho času už ozval a redakciam ťSlovákaŤ a ťSlovenského DenníkaŤ poslal list, v ktorom potvrdzuje fakt tohoto rozhovoru a jeho obsah. A medzi inými píše:
ť...Je pravda, že som sa s ním shováral (totižto s redaktorom Jur Koza-Matejovým). Ako na presné dátum, tak ani na doslovné znenie mojich vývodov už nepamätám. - Jedno viem, ale celkom určite aj dnes, že nemal som vtedy ani úmyslu, ani príčiny kohokoľvek obolhávať a preto za každé vtedy povedané slovo ručím aj dnes. Nasledovne musel som vtedy p. redaktorovi povedať akýmikoľvek variantami len toto:
Slovenský národ má v tejto dobe len jednu možnosť zabezpečiť si svoju národnú existenciu...s Čechmi. Som presvedčený, že Česi s námi smýšľajú čestne a bratsky a že do desiatych rokov bude legálnym zástupcom Slovákov poskytnutá možnosť dojednať sa so zástupcami Čechov o definitívnych formách spolu nažívania v jednotnom štátnom sväzku... atd.
Z tohoto vysvitá, že vedúci Slováci v dobe prevratu
1. boli presvedčení o tom, že Česi s nami smýšľajú čestne a bratsky a toto presvedčenie ich viedlo v tvorení Č. S. Republiky.
2. terajší stav už ani vtedy nedržali definitívnym riešením nášho štátneho pomeru k echom.
3. pomer tento má platiť len na desať rokov,
4. behom desať rokov musí byt daná Slovákom možnosť dojednania o definitívnych formách spolunažívania.
5. formu tú majú právo ustáliť na jednej strane Slováci, na druhej strane s Čechmi.Ť
A keďže K. A. Medvecký čo najviac a čo najistejšie prizvukuje, že obsah toho čo povedal, nemohol byt iný len tento, keďže nechcel nikoho obolhávať tak niet pochybnosti, že chcel s týmto povedať úplne objektívnu pravdu a každé iné tvrdenie by sa protivilo pravde a bolo by len ťobolhávanímŤ.
Tento rozhovor Jura Kozu-Matejovho s K. A. Medveckým bol ináč už i obšírnejšie opísaný 30. októbra 1924 v 247. čísle ťSlovákaŤ, kde spomínaný redaktor v článku ťPrvá a druhá strana Martínskej DeklarácieŤ píše o tomže rozhovore doslovne takto:
Bol som hneď v prvom okamihu na čistom, že česká jazyková rodinnosť je nám pre slovenčinu a touto cestou i pre národnú budúcnosť krajne nebezpečnou, ak len nezadržíme potrebnú obozretnosť.
Preto hneď pri prvej príležitosti vyhľadal som K. A. Medveckého, tajomníka Slov. Národnej Rady a medzi iným dopýtoval som sa ho na toto:
- Akú záruku má Slovenský Národ ohľadom svojej národnej budúcnosti? Mysleli ste Vy na to?
- Ano, odpovedal mi Medvecký - naše spojenie s Čechmi je v dnešnej forme len dočasne a platné (záväzné) je len na ten priechodný čas, kým zlikvidujeme otázku minulosti a zariadíme sa do novej budúcnosti.
Koľko rokov to môže trvať?
- I to je určené! Táto priechodná doba nesmie viac trvať, ako desať rokov! Ale môže sa skončiť i prv. Desať rokov je ten najdlhší termín.
- A potom?
- Potom na základe nadobudnutej už zkúsenosti my Slováci, ako s Čechmi úplne rovnoprávna stránka, sadneme si k jednému stolu a riešíme si svoju budúcnosť tak, ako len samí chceme, a ako to za dobre uznáme. Od nás závisí potom, či i ďalej chceme spolu byť s Čechmi, alebo bez nich. A keď áno, že akým zpôsobom a v akom pomere chceme spoločne naživať.
Takto mi to vysvetloval K. A. Medvecký, ako v tom čase tajomník Slovenskej Národnej Rady, ktorá bola vtedy právoplatným a jediným, doma a v cudzozemsku uznaným úradným zástupcom Slovenského Národa.
A zdôrazňoval mi tieto slová K. A. Medvecký aspoň len 3-4 razy. Znovu a znovu tvrdili to isté. A tvrdil mi to tak, ako o veci, ktorá vytvára každú pochybnosť a každú možnosť sklamania.
Deň určite neviem. Ale vyhľadal som ho asi o pol 12. pred obedom v miestnosti Tatra Banky a z tadiaľ som išiel na jeho privátny byt k paní P-ovej. I počas obedu som s ním sedel a vyprevadil ma v takýchto rozhovoroch po hotel JeleňŤ, kde som mal koč.
A keďže ide o veci najvážnejšie, ide o dedíctvo a práva národa, ja v dnešný slávnostný deň prisahám na Boha, svoju česť a svoju budúcnosť, že obsah mojho rozhovoru s Medveckým hľadel som čo najobjektívnejšie opísať a takrečeno pamätám sa na všetky podrobnosti tohože okamihu.
Jeho slová ma veľmi uspokojily a mal som ten dojem, že veci idú v tom najlepšom smere pre Slovensko a Slovenský Národ a myslel som si v sebe:
- I tieto priechodné roky môžu byť pre Slovenský Národ len dobré. Lebo Česi zaiste budú natoľko mudrci, že si budú chcieť za týchto desať rokov čo najväčšiu sympatiu Slovenského Národa získať, aby potom pri tom konečnom pojednávaní sme si bratsky zariadili svoju budúcnosť.
Bol som totižto v sebe presvedčený, že keď Slovenský Národ i bude mat právo a možnosť voliť si svoju budúcnosť s Českom, alebo bez neho, predsa pôjdeme s ními spolu, lebo si spoločne len osožit môžeme.
Vtedy som totižto úplne veril v bratskosti ich!
A keďže o tejto otázke sa podobným spôsobom vyslovil práve tieto dni i druhý svedok udalosti: dr. Ferdiš Juriga, je potrebné, aby táto vec bola teraz zístená a riešená.
Tomuto podobne sa vyslovil o tejže veci Klub Slovenských ľudových poslancov a senátorov dňa 30. októbra 1924 vo svojej deklarácii, kde medzi inými slávnostne prehlásil:
ť... dľa uzavretia Národnej Rady v Turč. Sv. Martíne má byt rozhodnuté po desiatych rokoch po prevrate, po deklarácii, teda roku 1928 ohľadom ktorého termínu sme jednohlasne uzavreli, že otázku oslobodenia Slovenského Národa z pod bývalého Uhorska hneď v prvej chvíli nebudeme komplikovať prizvukovaním osobitnosti otázky autonomie Slovenského Národa, ale aby sme uľahčili a aby sa všetko jedným smerom hnalo, smerom k oslobodeniu, zriekli sme sa v tej prvej chvíli hneď uplatňovať otázku autonomie, veď i Český i Slovenský Národ a celý svet vie, že sme uzavreli, že Slovenský Národ po desiatych rokoch rozhodne na základe sebaurčovacieho práva buď za jednotu československú, alebo za autonomiu, alebo za samostatnosť.
My slávnostne ustáľujeme a celému svetu vyhlasujeme, že táto druhá polovica deklarácie turčiansko-sväto-martínskej, junktím a podmienka prvej častí, nielen že sa neuznáva, nezachováva a neprevádza, ale zlomyselne sa zapiera a znevažuje, čoho jasným dôkazom je aj dnešné zneuctenie nášho 30. októbra.
A keďže táto deklarácia bola i v novinách uverejnená (1. nov. v 248. čísle ťSlovákaŤ) a keďže o otázke tu spomínaných desať rokov na tomto základe písaly až podnes takrečeno všetky časopisy je zrejmé, že jedná sa o vec všeobecne už pretriasanú a známu a na druhej strane o vec takú, ktorá je po dnes už viacerými hodnovernými svedkami potvrdeným historickým faktom toho najvážnejšieho významu tak pre Slovenský Národ ako i republiku.
A my vzdor tomuto musíme s ľútosťou konštatovať, že bratislavská cenzúra ani túto tak významnú objektívnu a známu vec nám nenechala vytlačiť a v zpomínanom článku 22. januára v 17. čísle SlovákaŤ vycenzurovala nám od vety... tajomník S. Národnej Rady povedal, že...Ť až po A keďže, ako som tvrdil v tom čase, p. opát...Ť všetko to, čo sa na túto otázku sťahovalo.
Stalo sa to práve vtedy, keď na druhej strane vládne noviny sa na celých stranách zaoberaly touto otázkou, nám nadávaly do lhárov a cenzúra svojim neodôvodneným postupom nám znemožňovala potrebnú sebaobranu a obranu práv Slovenského Národa.
Preto spýtujeme sa pána ministra:
1. Mal-li o tomto zhabaní známosť?
2. Drží-li za srovnavateľné so slobodou tlače a demokracie takého zhabania?
3. A ak nie, akým spôsobom chce spraviť nápravu a dať nám potrebnú satisfakciu a zaistiť v budúcnosti slobodu tlače?
V Prahe, dňa 39. januára 1925:
Hlinka, dr. Juriga, Hancko, Sivák, dr. Buday, dr. Labaj, Kurťak, Sauer, Scharnagl, Böhr, Bobek, dr. W. Feierfeil, dr. Petersilka, J. Mayer, J. Fischer, dr. Gažík, Tománek, Onderčo, Tomik, dr. Kubiš, Budig, Heller.
III./5154.
Interpelace
poslance Františka Toužila a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o nových zbytečných konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze.
Ve Večerníku ťR. P.Ť ze dne 16. října 1924 bylo konfiskováno ve ťStřepináchŤ:
Dlouhá vojna hřbet narovná,
naučí tě s kverem hrát si.
V žilách kvete rudě odboj,
krok je pevný, zrak je smělý...
Však se jednou možná sejdem',
bílá gardo, wrangeláci!
Nejlepší jsou resoluce
ostré, když se správně vpíší -
Pomůžou!
V ťR. P.Ť ze dne 17. října 1924 v ťSociální hlídceŤ konfiskováno:
...ťČeskoslovenská republikaŤ tímto svým Prohlášením nevědomky odhalila provokační úmysly vládních činitelů: Stálým střílením do slovenského lidu má býti zkompromitována myšlenka komunismu na Slovensku. (Kulky z četnických pušek mají napravovatŤ hlavy slovenských proletářů a působit k jejich zmoudřeníŤ!)
Rozumí tomuto cynickému doznáni, které uklouzlo Profesorovi (!!) Fr. Loubalovi z N. Mesta nad Vahom, jenž v ťČeskoslovenské republiceŤ provokační plán vlády odhalil, dělnictvo pražských továren? Uvědomí si pražské dělnictvo, že mlčením k stálému vyvražďování slovenských proletářů dodává vládě odvahu, aby svou profesorskouŤ metodu zkusila také na českém a zejména pražském dělnictvu?...
Soudruzi, rozviňte v továrnách a dílnách soustavnou a uvědomovací činnost o Plánech Švehlovy vlády, o účelu stálého střílení do dělníků na Slovensku, vyzývejte své spoludělníky ke Protestům, donucujte své závodní výbory a odborové organisace, aby veřejně protestovaly proti krvavému teroru Švehlovy vlády; objasňujte dělníkům, že stálé střílení četníků do dělnictva děje se na rozkaz vlády, to jest: kapitalistů, sociálních demokratů a českých sociálů!
Na stálé vraždění slovenských dělníků jest jen jedna odpověď možna:...
Ve Večerníku ťR. P.Ť ze dne 17. října 1924 v úvodníku:
... Veřejná moc i po krveprolití v Trenčíně pokračuje v bezmezném nadržování kapitálu. Stávkokaz°um dostává se stálé ochrany od úřadů. Hromadným zatýkáním mají být odstraněni nejuvědomělejší dělníci a má být ostatnímu dělnictvu nahnán strach...
... že této republice místo názvu ťrepublika humanityŤ větším právem mohlo by se dáti do znaku heslo ťzde se humanita zakazujeŤ....
... Nic nemůže křiklavěji ukázat, že úředně jeví se tu snaha, potlačiti trenčínskou stávku za každou cenu, a to i tím, že děti stávkujících mají býti ponechány u rodičů, aby pohled na jejích bídu ubíral rodičům bojovností. Toto Se děje v republice Masarykově! Toto se děje ve státě, kde je ministrem sociální péče sociální demokrat!.Hlasitěji než krev prolitá při srážce s četnictvem křičí tento fakt k dělnictvu československé republiky! Jsou tu ještě dělnicí, dbalí dělnické cti? Jsou tu ještě závodní výbory, které vyjadřují smýšlení dělnictva? Dejte odpověď na tuto neslýchanou brutalitu dnešnímu vládnímu režimu!...
V ťR. P.Ť ze dne 22. října 1924 ve článku ťVelká stávka svaljavského dělnictvaŤ konfiskováno:
... kteří počínali si proti stávkujícím přímo neurvale. Četníci spílali a vyhrožovali stávkovému výboru a stávkovým hlídkám, nadávali jím lumpů a pod., a někteří přímo říkali, že nepůjdou-li dělníci ihned pracovat, že to dopadne jako 31. srpna (svaljavské krvprolití, při kterém byli tři dělníci zastřeleni a mnoho raněno). Četníci přímo stávkujícím vyhrožovali: ťAž vás trochu postřílíme, bude dobře a půjdete pracovatiŤ...
Tamtéž:
... proti krvavému režimu československých úřadů na Slovensku, jenž řádí proti dělnictvu, domáhajícímu se větší skývy chleba, 23 zabitých dělníků, toť bilance československé kapitalistické vlády za dobu 6 let, kde vládne 7 socialistických ministrů. Horšího barbarství ani za vlády německo-maďarské slovenské dělnictvo na sobě nepocítilo. Takovýmto krvavým třídním řáděním proti dělnictvu nezjedná si tato vláda lásku k sobě ani ke státu, naopak ten největší odpor proti dnešní vládnouti moci ještě přiostří....
Moravská agrární banka před krachem? Brno, 21. října. (Čkk.) Jednou z prvých, která bude potřebovati dobrodiní nového zákona, jenž zavazuje městské spořitelny k sanaci zkrachovaných bank, bude pravděpodobně Moravská agrární banka v Brně. Do veřejnosti proskakují zprávy, že s hospodářstvím této banky je to nahnuté a že bylo již vlivnými činiteli v Praze intervenováno o pomoc. Po ťBohemiiŤ, Moravsko-slezské a Pozemkové bance byl by to tedy čtvrtý velký ústav peněžní, který, patrně v důsledcích stejně nepořádného spekulativního obchodování, ocitá se v úzkých.
Ve ťVečerníku R. P.Ť ze dne 23. října 1924 ve článku Politická vražda na OstravskuŤ konfiskováno:
... ťTy už nebudeš kandidovat!Ť... A tamtéž v ťSoudní síniŤ:
... Z uvedeného případu je zřejmo, jak třídní je měšťácká spravedlnost; defraudanta, jenž okrádal chudinu, obec, okres a stát, odsoudí podmínečně a chudáka pro nějakou korunu bezpodmínečně. Celé průvodní řízení bylo v rukou příznivců...
V ťR. P.Ť ze dne 24. října 1924 ve článku ťVšemu proletariátu v ČeskoslovenskuŤ:
... Ve všech mzdových, sociálních i politických otázkách staví se státní aparát v československé republice, jak sluší výkonnému orgánu kapitalistické ťdemokracieŤ, na stranu kapitalistické buržoasie. Na její ochranu a k obraně jejích zájmů vydržuje československá vláda za souhlasu ťsocialistickýchŤ stran desetitisícovou armádu četníků a policie, jichž bajonety a puškami léčí se hospodářská bída bezbranného slovenského, podkarpatského a všeho pracujícího lidu v československé republice.
Za několik dní bude československá buržoasie oslavovati šestiletí svého příchodu k moci. Krví dělníků a rolníků je zbrocen tento jubilejní den. Na Slovensku, v Podkarpatské Rusi a celé československé republice bude den 28: října pro proletariát dnem truchlivých vzpomínek na proletářské oběti kapitalistické diktatury,...
Tamtéž v lokálce ťDojmy venkovských dělníků v PrazeŤ konfiskováno:
... Hrubý policista, tento věrný, prodaný střežitel kapitalistického pytle, vbil mně touto hrubou ranou v srdce nesmiřitelnou nenávist proti tomu nynějšímu násilnickému, drakonickému režimu hrubé pěsti, který ovládl drze v republice moc a který proti nejširším vrstvám obyvatelstva ji uplatňuje bezohledně, ale na svůj a příští veliký svůj účet, který musí býti jednou s důrazem a důkladně vyrovnán. Je víc než měsíc od té chvíle, ale já cítím stále drzou tu ránu biřice kapitalismu, kterou jsem pocítil tehdy jako hluboké, drzé ponížení mne, dělníka, poctivou prací se živícího, který se dře na mnohé z těch kreatur, které patrně soudí; že byly stvořeny na svět jen k tomu, aby poctivě pracující občany-dělníky vykořisťovaly, život jim znesnadňovaly a ještě je trýznily. Viděl jsem tehdy, co dovede rozlícená kapitalistická a korupční saň, chránící t. zv. ťveřejný pořádekŤ. A uzavřel jsem v duchu, že budu dělníky přes zimu burcovat z lhostejnosti všude, kam přijdu a kam můj hlas dolehne a bude slyšen. A bude nás víc, kteří tak budeme činit. Jsem naplněn hnusem nad tím, co jsem letos v Praze viděl a prožil.,Pryč s třídním násilím, pryč s kapitalistickým režimem, lačným dělnické krve a potu!...
V ťR. P.Ť ze dne 30. října 1924 konfiskováno:
Masarykův příspěvek k oslavě 28. října...
... Také tento čin presidenta Masaryka je příznačným příspěvkem k šestileté oslavě státní samostatnosti.
V ťR. P.Ť ze dne 4. listopadu 1924 konfiskováno:
... Finanční situace československé republiky není nijak utěšená. Devisové krytí valuty se neustále zmenšuje, pasivní bilance obchodní za srpen způsobila další odliv devis do ciziny, ministerstvo financí bere z oběhu značné částky oběživa, aby alespoň částečně vyvážil odliv devis do ciziny. Pokladničních poukázek bloudí po republice asi za 8 miliard a vláda bude donucena k dalším zahraničním úvěrům, aby vyvázla z této prekérní situace.
Tím, že ministerstvo financí odnímá peněžnímu trhu hotové finanční prostředky, vyvolává automaticky drahotu úvěru, napjatou situaci v bankách a tím pochopitelně v průmyslu i v obchodu. Bankovní úřad ministerstva financí vrazil do Moravské Agrární banky 368 milionů a kdyby se hnula jedna banka, zřítí se i ostatní. Jedině mobilní bankou je Živnostenská banka a poněkud i Legiobanka. Na bankovním obzoru se čeká velké padání hvězd. V Moravské agrární bance budou vyměněni tři ředitelé, v České Průmyslové bance není situace lepší. Praha se sice směje Castiglionimu, ale má svého Fuchse, který z pochopitelných důvodů se zdržuje v Meranu. Posice jeho se zlepšila jenom proto, že svému příteli, vrch. řediteli.Agrární banky hodil na krk část akcií vídeňské Depositní banky, kterou pomáhal kontreminovati třetí z této trojice, pan Tůma z Pragobanky. Tím vzniklo napětí v této trojici, která dosud čelila vlivům Živnobanky. (O osobách zmiňujeme se jenom Proto, že zde právě hrají velkou úlohu).
Ve čtvrtek dne 6. listopadu 1924 v ťR. P.Ť bylo konfiskováno ve článku ťPolicejní zřízenecŤ:
... také veškerým policejním a četnickým mužstvem v Československu. Pak by nebylo tolik oběti, kolik dělnická třída u nás již ztratila ve srážkách s ťbestiemi pořádkuŤ u nás.
V ťR. P.Ť ze dne 9. listopadu 1924 v článku ťK sedmému výročí ruské revoluceŤ:
... Boj proti novému kapitalistickému přepadnuti Ruska nemůžete vésti lépe, než připravováním a organisováním svých vlastních revolučních bojů a spojenectvím s širokými masami, které povedete k vítězství....
... Naplňte dělnickou třídu duchem leninismu!
Leninismus, toť organisování revoluce. Bolševismus jest bezmezná oddanost předních revolučních oddílů proletariátu, spojená s neúnavnou, úpornou prací pro, přípravu revoluce.
Sedmé výročí říjnové revoluce stojí ve znamení bolševisace západoevropského proletariátu.
Sláva světové revoluci!...
Tamtéž v lokálce ťNapravo či nalevo?Ť:
... a poněvadž to k ničemu nevedlo, je to pro dělnickou veřejnost zde i v Anglii doklad o oprávněnosti i nutnosti takové revoluce, jakou připouští president Masaryk....
V ťRudém PrávuŤ ze dne 23. listopadu 1924 v článku ťŠvehlovy provokaceŤ:
Švehlovy provokace.
Bratislava, 21. listopadu. (Čkk.) Co jsme předpověděli, stává se skutkem. S, postupujícím rozkladem hospodářských poměrů v Československu je koaliční vláda nucena stále naléhavěji přenášeti všecko břemena 2 něho vyplývající na dělnickou třídu. V této kritické chvíli je pro ni největším nebezpečím komunistická strana. Proto, když její naděje na vnitřní roztržku KSČ. se nesplnily, začíná znovu štváti, znovu nařizuje svým robotům v redakcích a v sekretariátech různých institucí, aby proti naší straně používali všech, i nejšpinavějších prostředků, a aby se pokoušeli poštvati proti nám slepou vlasteneckou ulici. Současně nařizuje Švehla armádě špiclů ministerstva vnitra a jiných policejních a vojenských úřadů, aby zahájili svou činnost. Tím se vysvětlují provokace, které jsou v proudu prozatím na Slovensku a v Podkarpatské Rusí, ale které se budou opakovati i v Čechách....
... Mezi dělnictvem v Bratislavě a v okolí lest veliké vzrušení. Zatýkání komunistických funkcionářů působí i mimo naše řady značné vzrušení, neboť dělnictvo ví, že KS. jest jedinou stranou, která bojuje proti drahotě, bídě a vykořisťování dělnictva. Měšťácké listy píší teď o velké podvratné činností komunistů, o velezradě atd., která jest nadiktována z Moskvy. Všecky tyto lži jsou nejperfidnějším cynismem. Běží o neslýchanou provokaci. Dělnictvo na ně odpoví po zásluze. Komunistická strana Československa je dosti silná, aby odrazila tyto hanebné plány. (Poznámka redakce: Tato zpráva nás došla krátce před uzávěrkou listu. Odkazujeme čtenáře na příslušnou noticku, uveřejněnou v denních zprávách.
Velezrada se tedy mění v praobyčejnou policajtskou provokaci!)
Ve ťVečerníku R. P.Ť ze dne 24. listopadu 1924 konfiskováno:
... vyhání učitelům z hlav historickou pravdu. Učitelka odsouzená proto, že četla nahlas Havlíčkovy epigramy, dělník, odsouzeny proto, že volal: ťAť žije sovětské Rusko!Ť, to vše už brněnský nejvyšší soud duchaplně a řízně odůvodnil a odsouzení šli do basy. Nyní do slavověnce rozsudků, vynášených jménem nejdemokratičtější a nejpokrokovější československé republiky veleučenými soudci nejvyššího tribunálu, přibyla nová květinka:...
V ťR. P.Ť ze dne 19. listopadu 1924 konfiskováno:
... s těmito smutné proslavenými hrdiny; kteří takž takž stahovali se k východu, aby se bez pohromy mohli dostat z té výhně, kterou samí podpálili a po půl druhého roku udržovali při zakrnělém životě....
... těch, kteří tak hrdinně uměli zapalovat střechy nad hlavami bezbranných ruských chudák, když se dostali na okamžik k moct....
V ťR. P.Ť ze dne 20. listopadu 1924 konfiskováno:
Z Československé Asie. Z Mukačeva: ťPodkarpatská legieŤ, tax všeobecně nazývá se 19. pěší pluk v Mukačevě. Toto místo je bezmála trestnou stanicí pro všechny nepohodlné lidi, kterých se demokratická republika snaží zbaviti. Sem nejen jsou překládáni nováčci, kteří narukuji a za svého předchozího života byli republikánským úřadům nepohodlní, bud pro svou politickou činnost nebo svým národním přesvědčením, ale sem jsou od svých dřívějších kmenových těles překládáni i záložníci, kteří za monarchie byli gážisty a ťdemokratick፠republika, aby dokázala, jak si váží akademicky vzdělaného člověka, nadělala z nich prosté vojíny. Aby snad je nenapadlo protestovati, vstrčit je do tohoto koutu světa, kde spravedlivost je hodně daleko, zejména když je tolik krátkozraká. Konečně třeba vládě z politických důvodů sem posílati lidi z dech a Moravy, neboť na vojsko, složené z Rusínů, z nichž většina ie komunistů, v případě nových masakrů se reakční režim koalice nemůže dobře spoléhat. Mezi nimi nenašla by dostatek ke všemu i nelidskosti odhodlaných lidí. Čech z ťkrálovstvíŤ a Moravan, oblouzený hesly o nutné ťzáchraně vlastíŤ, ten snad by už byl ochoten prolévati krev bratra Rusína, když si to pražské panstvo bude přát. Přirozeně, že v tomto prostředí dějí se události, o kterých třeba veřejnost informovat a které již ve své podstatě žádají nápravu. V krátké době po tom, kdy ve Svaljavě tekla krev, k záložnímu cvičení u pěšího pluku č. 19 v Mukačevě byli povoláni záložníci. Vražda na rusínském obyvatelstvu dala vejíti v ulice Mukačeva tisícům obyvatelstva z celého širokého kraje. Na dvoře kasáren záložníky vyučovali instruktoři ťútok bodákemŤ. Netřeba se rozšiřovati o tom, proti komu vojsko těmto věcem bylo učeno. Již pohotovost posádky po tyto dny, kdy nikdo z mužstva nesměl mimo kasárny, nejlépe tomu nasvědčovala, že celé přípravy byly namířeny proti mírnému rusínskému lidu, jehož revoluční smýšlení, tak markantně v obecních volbách projevené, nenašlo obliby v řadách vládců tohoto státu. Na druhé straně vlak tito záložníci byli značně šizeni nedostatečnou menáží během cvičení. Bylo na nich ťšetřenoŤ, až bědno líčiti hospodářský důstojník na nich ušetřil během krátké doby 10.000 Kč, které mu pluk zabavil, když je později vykázal. Mužstvo spalo v nedostatečných ubikacích a ještě k tomu bylo honěno, týráno do úpadu. Výsledek šetřeni na stravě mužstva pak zabaven pro účely, jichž poslání nám bylo naprosto neznám. Po narukování nováčků se stav ten nijakž nezměnil. Soustavně jsou nováčkové ťvychovávániŤ proti rusínskému lidu, při každé příležitosti je jim vštěpována myšlenka, že každý Rusín jest komunistou - bolševikem, a proti těm že nutno ťjíti na ostroŤ. V konkrétních případech je to zejména důstojnictvo 5. polní roty, které při výcviku tvrdí nováčkům, že největším nepřítelem pro republiku jest komunistická strana, která prý jen v obvodu Mukačeva vydala přes 3 miliony korun na volební agitací. Tak prý balamutila lid a sváděla k volbě pro svou stranu. Peníze pak pocházely prý se stran nepřátelských republice! Takovými pitomostmi a lžemi otravují páni oficíři vojíny! I volební právo vojínů jest prý pochybné a mělo by se ťnám vzít, my o něj nestojíme,Ť tak zněl doslova výrok důstojníka. Nikdo nesmí prý psát, když se mu něco nelíbí, do novin;" nebol, redakce musí prozradit pachatele. Takhle blbě a nepoctivě klamou důvěřivé vojáky, jen aby nespravedlnosti režimu jejich zůstaly ukryty. Nebol lest dobře známo, jak dopadne každá stížnost, která šla služební cestou. I jiných stížností je řada..Neopomeneme postupně o nich informovat veřejnost. Zmíníme se zevrubněji o stravování mužstva, o nekázni na úkor nováčků mezí starým mužstvem, čemuž zejména hoví poddůstojníci, aby tak posílili režim. A dále, jak na úkor mužstva nejsou dodržovány nebo úmyslně vadně vykládány služební předpisy a nařízení ZVV. v Užhorodě. - ťVnitřním nepřítelemŤ představitelům koaličního režimu nejsou maďaroni a maďarsko-židovští kapitalisté a irredentisté, nýbrž - komunisti. Tak soustavně balamutí i veřejnost i vojíny. Na štěstí ale vojíni nejsou tak pitomé ovce, aby nevěděli, kde je pravda a kde nehorázná lež, kde jsou vysvoboditelé dělnické třídy a kde její znásilňovatelé.
Ve Večerníku ze dne 13. listopadu 1924 konfiskováno:
Ještě Trenčín. Vrútky, 11. listopadu. (Čkk.) Jak jsme již oznámili, a jak bylo uvedeno také v interpelaci Komunistického poslaneckého klubu, stříleli četníci do stávkujících dělníků v době nedávné textilní stávky střelami dum-dum. Tato skutečnost se v koaličním tisku a odpovědnými úřady popírá. Konstatujeme, že máme v rukách důkazy,:které budou předloženy poslanecké sněmovně. Znaleckým posudkem jest dokázáno, že roztrhané kusy plášťů a střepiny, které byly lékaři při operacích vyjmuty zraněným z těla, pocházejí ze střel, známých pode jménem ťdumdumŤ. Kromě toho jest ještě další důkaz bestiality poštvaných, zpitých četníků a policajtů, jednajících ovšem na přímý rozkaz nadřízených úřadů. Jeden mladý učen, jehož jméno oznámíme byl četníky po zatčeni tak zbít, že za strašných okolností 11. t. m. v nemocnicí zešílel. To jsou krvavé květy humanity a demokracie v československé republice. Rozumí se, že - jako vždycky - nesou hlavní odpovědnost za trenčínské zločiny vládní socialisté, kteří sedí ve vládě s fašistickou buržoasií, a nejen proti takovému řáděni nic nečiní, ale přímo je vyvolávají a podporují!
Ve Večerníku ze dne 11. listopadu 1924 konfiskováno:
... Věru, prakse Nejvyššího soudu za presidenta Popelky vzbuzuje stále určitější přesvědčení, že se v Brně u Nejvyššího soudu sešli nejreakčnější byrokraté z celé republiky!..
Ve Večerníku Rudého Práva ze dne 10. listopadu 1924 konfiskováno v úvodníku: ťGajda v čelo?Ť
... Co byl Gajda na Sibiři, je známo. Známe případ, že pozůstalí popraveného na jeho rozkaz legionáře budou žalovati o náhradu, kolik jest těch, kteří by mohli učiniti podobně! Gajda ukázal se politickým a vojenským dobrodruhem....
Tamtéž konfiskováno:
... Myšlenka vzpoury vyssávaných a utlačovaných proti jejich tyranům šíří se celým světem. A jsou to v prvé řadě proletáři ve vojenských stejnokrojích, kteří počínají se probouzeti a uvědomují si, že ve službách kapitalistických států jsou drženi násilím a že po svém návratu do občanského šatu budou zase prostými proletáři, kteří musí se s kapitalisty rvát o tvrdou skývu chyba. Ano, dnes je mezí vojskem úplně jiný duch, než jaký byl před deseti lety, neboť dnes dovede dělnická mládež přemýšlet a uvažovat. Strašlivé důsledky světové války jsou dnešním vojákům důkazem, kam dospějí poměry, když proletáři ve vojenských stejnokrojích jsou pouhými nástroji v rukou mocných.
Krásný čin proletářského sebevědomí.. Krásný tento čin francouzských námořníků může býti příkladem proletářům ve vojenských stejnokrojích všech kapitalistických států..
Neodůvodněné, zbytečné toto poškozování dělnického tisku naplňuje oprávněným rozhořčením širokou veřejnost.
Ptám se pana ministra:
Je mu tato konfiskační praxe známa?
Co hodlá učiniti, aby se pro příště podobné případy neopakovaly?
V Praze dne 14. ledna 1925.
Toužil, Blažek, Koutný, Kučera, Bubník, Svetlik, dr. Gáti, Haken, dr. Šmeral, Burian, Krejčí, Darula, Sedorjak, Skalák, Houser, Rouček, Mondok, J. Kříž, Warmbrunn, Kreibich, Malá, Šafranko, Tausik; Merta, Kunst, Mikulíček, Teska.