§ 98.
(1) Pojišťovna může uložiti nejvýše jednu třetinu z volného jmění v tuzemských nemovitostech, poskytujících výnos, nejsou-li zatíženy nad jednu třetinu tržní ceny, a v hypotečních zápůjčkách.
(2) Při trvalém ukládání volného jmění jest přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích (župách) a v ukládacích papírech jejich podle poměru pojistného, vybraného v posledním účetním roce obvodními úřadovnami příslušného zemského (župního) obvodu k úhrnnému příjmu na pojištění v tomto účetním roce.
§ 99.
Ministr sociální péče může případ od případu povoliti, aby nejvýše jedna čtvrtina volného jmění pojišťovny byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům.
§ 100.
Část volného jmění pojišťovny může dále se schválením ministra sociální péče býti upotřebena k tomu, aby vedle léčebné péče ve smyslu § 84 byla v souhlase s ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy prováděna nebo podpor ována všeobecná i zvláštní opatření, směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěncův a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny a pod.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěncův a jejich rodinných příslušníků. Schválení toto může býti uděleno též pro paušální obnosy, jež nejvýše těmto účelům mohou býti ročně věnovány.
§ 101.
Jmění pojišťovny musí býti ukládáno alespoň tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona..
ČÁST PÁTÁ.
O ŘÍZENÍ A SOUDNICTVÍ POJIŠŤOVACÍM.
Ohlašování nárokův.
§ 102.
Nároky na pojistné dávky podle tohoto zákona jest přihlásiti u příslušné obvodní úřadovny, která provede potřebné šetření a předloží žádost se svým dobrým zdáním a doklady pojišťovně; tato o žádosti rozhodne v komisi uvedené v § 18, odst. 3.
Výměry.
§ 103.
(1) Opatření a rozhodnutí pojišťovny určená zájemníkům (stranám) jest jim doručiti písemně výměrem.
(2) Na doručování výměrů jest užíti obdobně předpisův o doručování v civilním řízení soudním. Jde-li o výměry, kterými jest rozhodováno o nárocích na pojistné dávky nebo o pojistné povinnosti, jest užíti obdobně předpisův o doručování žalob.
(3) Výměr obsahujž také poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměr u nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným.
§ 104.
(1) Přiznala-li pojišťovna dávku pojistnou, je ve výměru uvésti výši a výpočet dávky a dobu, ode kdy dávka byla přiznána.
(2) Zamítla-li pojišťovna nárok na dávky, byť i jen z části, jest rozhodnutí ve výměru odůvodniti.
§ 105.
Výměr, kterým byl přiznán, změněn nebo odňat důchod, jest doručiti také korporaci povinné k chudinskému zaopatření.
Opravné prostředky, lhůty.
§ 106.
Proti výměru pojišťovny jest možno podati žalobu v případech § 110 anebo si do něho stěžovati v případech § 121.
§ 107.
Žalobní nárok, jejž jest uplatňovati u soudu, zaniká, nebyla-li žaloba podána do šedesáti dnův ode dne doručení výměru, po případě ode dne, kdy strana zvěděla o vzniku nároku, ten den v to nepočítajíc.
§ 108.
Lhůtu podle tohoto zákona je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.
§ 109.
Navrácení v předešlý stav podle obdoby předpisů civilního řádu soudního jest přípustno, pokud zákon se zmeškáním lhůty nespojuje jako následek ztrátu práva.
Rozhodování soudův.
§ 110.
(1) O žalobách
1. podaných proti výměru pojišťovny, jímž byl zcela nebo z části zamítnut nárok na dávku podle tohoto zákona, nebo jímž dávka byla nesprávně vyměřena, snížena neb odňata;
2. na náhradu podle tohoto zákona:
a) mezi pojišťovnou a těmi, kteří poskytli pojištěnci nebo jeho pozůstalým zaopatření chudinské.
b) mezi pojišťovnou a nositeli úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, pojištění u báňských bratrských pokladen, pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, a územními svazky a korporacemi; jejichž zaměstnanci jsou vyloučeni z povinného pojištění invalidního a starobního podle § 6 zákona ze dne 9. října 1924 č. 221 Sb. z. a n.
3. mezi zaměstnavateli podle § 124 odst. rozhoduje předseda pojišťovacího soudu nebo jeho náměstek, příslušného podle posledního bydliště pojištěncova.
(2) Je-li rozhodnuti o nárocích uvedených v odst. 1. závislo na otázce, zdali určitá osoba myla podrobena povinnosti pojistné, jest pojišťovací soud vázán rozhodnutím správních úřadův o této otázce.
§ 111.
Žalobu je možno podati u pojišťovacího soudu písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
§ 112.
(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užíti obdobně ustanoveni civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanoveni o řízení ve věcech nepatrných. Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran; rozsudku pro zmeškání nelze vynésti.
(2) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati.
(3) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soudy, že pojišťovací soud je nepříslušný, že o téže věci bylo již pravoplatně rozhodnuto nebo zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuta současně s věcí hlavní.
Opravné prostředky.
§ 113.
(1) Rozsudkem pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním, bylo-li řízení před pojišťovacím soudem vadné nebo rozsudek nezákonný. Usnesením a výroku rozsudku o útratách, nebere-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.
(2) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do šedesáti dnův ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podáno advokátem anebo úředníkem nositele pojištění.
(3) Předseda pojišťovacího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou.
(4) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možno, nebo vyzve k jich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za ta, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jakoby bylo podáno v den, kdy došlo po prvé.
(5) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v odstavcích 3. a 4., má strana právu stížnosti k vrchnímu pojišťovacímu soudu; stížnost jest podati u předsedy pojišťovacího soudu v neprodlužitelné lhůtě patnácti dnů ode dne, kdy bylo doručeno usnesení, písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. V tomto případě jest o stížnosti učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
(6) Předseda pojišťovacího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v patnácti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.
(7) Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda pojišťovacího soudu spisy vrchnímu pojišťovacímu soudu.
(8) Ustanovení odstavce 2.-6. platí i o stížnostech s tou změnou, že stížnost je podati v jednom vyhotoveni a odpůrce není třeba o ní zpravovati.
(9) V jednání před odvolacím soudem nesmějí býti vzneseny ani nový nárok, ani nová námitka, vyjma nároku na náhradu nákladův odvolacího řízeni. Nové skutečnosti uváděti a nové průvody nabízeti lze před odvolacím soudem jen, když strana beze svého zavinění nemohla je uplatniti před soudem pojišťovacím.
§ 114.
O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.
§ 115.
(1) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvolání zpravidla v zasedání neveřejném na základě spisů. Toliko v případech, kde pokládá předseda vrchního pojišťovacího soudu za nutno, aby jednání bylo doplněno, nařídí ústní jednání.
(2) K ústnímu jednání obešle předseda strany a zařídí vše potřebné, aby řízení pokud možno při jednom roku bylo skončeno. Strany musí býti při ústním jednání zastoupeny osobami znalými práv. Nedostaví-li se k ústnímu jednání obě strany nebo některá z nich, budiž jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.
(3) Bylo-li by provedení potřebných důkazů před vrchním pojišťovacím soudem spojeno s velmi značnými potížemi nebo nepoměrnými náklady, může vrchní pojišťovací soud dožádati za jejich provedení okresní soud, v jehož obvodě jest důkaz provésti.
§ 116.
(1) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud zpravidla rozsudkem. Bylo-li konáno ústní jednání, budiž rozsudek ústně prohlášen; stranám doručí se rozsudek vedle toho písemně.
(2) Trpí-li však řízení před soudem pojišťovacím takovými vadami, že není přezkoumání rozsudku na základě spisů možno, ani kdyby řízení bylo před vrchním pojišťovacím soudem doplněno, zruší vrchní pojišťovací soud rozsudek soudu pojišťovacího usnesením a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento doplnil řízení a znovu rozhodl.
(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již pravoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu. Rozhodl-li však pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud rozhodnutí prvního soudu a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu ale jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.
(4) O stížnostech rozhoduje vrchní pojišťovací soud vždy v zasedání neveřejném na základě spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám, anebo není-li to možno, zruší rozhodnutí a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento novu rozhodl.
§ 117.
Pokud není o řízeni před vrchním pojišťovacím soudem jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice.
§ 118.
Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností.
§ 119.
Náklady spojené se zřízením a činností pojišťovacích loudův a vrchního pojišťovacího soudu hradí stát.
§ 120.
Spisy pojišťovacích loudův a vrchního pojišťovacího soudu doručují se poštou podle ustanovení, platných pro doručování soudních spisů ve věcech civilních.
Rozhodování politických úřadů.
§ 121.
O opravných prostředcích proti výměrům pojišťovny (§ 103) náleží rozhodovati ministerstvu sociální péče, pokud rozhodování není přikázáno soudům. Stížnost jest podati do 1.5 dnů ode dne, kdy výměr je doručen.
ČÁST ŠESTÁ.
USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ, TRESTNÁ, PŘECHODNÁ A PROVÁDĚCÍ.
Oddíl první.
Ustanovení závěrečná.
Přestup pojištěncův.
§ 122.
(1) Stane-li se pojištěnec, jenž nepožívá důchodu podle tohoto zákona, pojištěným podle právních předpisův o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, jest pojišťovna povinna vydati Ústřední sociální pojišťovně převodní částku, která odpovídá získanému nároku pojištěncovu. Částka tato vypočítá se podle tabulky, která bude vydána nařízením.
(2) totéž platí obdobně při přestupu pojištěnce do zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen a podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.
§ 123.
(1) Stane-li se pojištěnou podle tohoto zákona osoba, která dříve byla pojištěna u Ústřední sociální pojišťovny, je tato pojišťovna povinna vydati nashromážděnou premiovou reservu odpovídající získaným nárokům pojišťovně osob samostatných. Tato jí použije k tomu, aby přestoupivšímu pojištěnci zkrátila čekací dobu a - byla-li tato úplně zrušena - zvýšila nároky na dávky podle tohoto zákona v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 71.
(2) To platí obdobně při přestupu pojištěnce ze zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen a podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.
§ 124.
(1) Přestoupí-li pojištěnec nepožívající důchodu podle tohoto zákona, do zaměstnání u státu nebo jiného svazku územního (země), zemských župních svazů, žup. okresů, (obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem sociální péče v dohodě s příslušným odborným ministerstvem, jakož i jejich ústavů a podniků - čítajíc v to i zaměstnance drah sloužících veřejné dopravě jest -.. mimo případ uvedený v § 122 - Pojišťovna osob samostatných povinna vydati jeho novému zaměstnavateli převodní částku (§ 122). Nový zaměstnavatel musí pak použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati. Způsob použití její bude blíže upraven nařízením.
(2) Vystoupí-li zaměstnanec ze služeb uvedených v odst. 1., aniž byl dán na odpočinek s požitky zaopatřovacími, a stane-li se pojištěným podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel povinen vydati Pojišťovně osob samostatných převodní částku, jakoby byl pojištěnec býval pojištěn u této pojišťovny po celou dobu svého dosavadního zaměstnání, vyloučeného z povinnosti pojistné, nejdříve však od počátku působnosti tohoto zákona. Převedením uvedené částky zkrátí se čekací doba - a byla-li tato úplně zrušena --zvýší se nároky na dávky pojištění podle tohoto zákona v té míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 71.
(3) Byl-li pojištěnec po dobu působení tohoto zákona zaměstnán v několika zaměstnáních, uvedených v odstavci 1. dříve, nežli se stal pojištěným podle tohoto zákona, přísluší povinnost vydání převodní částky podle předešlého odstavce poslednímu zaměstnavateli; tento může vyžadovati od ostatních zaměstnavatelů náhradu poměrného dílu převodní částky.
§ 125.
(1) Povinnost k vydání převodních částek (záložních podílů, prémiových reserv) podle §§ 122 až 12 odpadá, uplynulo-li ode dne vystoupení z činnosti dřívější do dne vstupu do činnosti zakládající povinnost ke převodu více než 10 let. Doba, v níž pojištěnec požíval důchodu podle některého ze zákonů sociálně pojišťovacích, se do této desetileté lhůty nepočítá.
(2) Převodní částky dlužno vydati ve 4 týdnech ode dne, kdy bývalého nositele pojištění neb zaměstnavatele došlo vyzvání o převod; v téže době jest novému nositeli pojištění oznámiti všechny okolnosti rozhodné pro dosavadní pojištění a pro výpočet převodních částek. Částku, která má býti převedena, jest zúrokovati 5% ode dne přístupu k novému nositeli pojištění nebo vstupu do služeb nového zaměstnavatele.
Poměr k chudinství a ke třetím osobám.
§ 126.
(1) Pokud pojištěnec požívá dávek pojistných podle tohoto zákona anebo má na ně nárok, nemá nároku na zaopatření chudinské.
(2) Poskytla-li je však obec nebo jiná korporace nebo nadace, zavázaná zákonem nebo, stanovami k chudinskému zaopatření přece, přejde nárok pojištěncův na pojistnou dávku až do výše poskytnuté chudinské podpory a dosáhla-li podpora nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na obec, korporaci nebo nadaci, která pak je sama oprávněna vymáhati na pojišťovně nárok, jenž na ni přešel; musí však učiniti tak do tří měsícův ode dne, kdy podporu naposledy poskytla, jinak nárok na náhradu propadá.
(3) Poskytla-li pojišťovna pojištěnci dávky za dobu, za kterou jest povinna dáti náhradu podle předešlého odstavce, může si náhradu tu súčtovati na další dávky pojištěnci příslušející.
§ 127.
Nároky, které příslušejí pojištěncům proti jiným podpůrným pokladnám, pojišťovnám a třetím osobám z téhož důvodu, z něhož jim vznikl nárok podle tohoto zákona, nejsou tímto zákonem dotčeny, pokud není jinak ustanoveno.
§ 128.
Poskytla-li však pojišťovna pojistnou dávku z důvodu, po který má pojištěnec zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok pojištěncův až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na pojišťovnu, jež pak sama jest oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.
§ 129.
Byla-li invalidita způsobena podnikovým úrazem, pro nějž zraněný má nárok na náhradu proti nositeli úrazového pojištění (zaopatření) podle právních předpisův o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, přejde tento nárok až do výše dávky, kterou pojišťovna je povinna poskytovati - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele na pojišťovnu, která sama pak jest oprávněna vymáhati na nositeli úrazového pojištění (zaopatření) nárok, jenž na ni přešel.
Mimořádné způsoby pojištění.
a) Pojištění cizinců.
§ 130.
Nařízením může býti upraveno jinak pojištění cizozemců, přihlížejíc zejména k tomu; zdali jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.
b) Pojištění dobrovolné.
§ 131.
(1) Kdo přestal vykonávati činnost podrobenou pojištění podle tohoto zákona, aniž přestoupil k zaměstnání uvedenému v §§ 122 až 124 má, nenastal-li pojistný případ podle tohoto zákona, anebo nenastala-li povinnost vydati převodní částku podle §§ 122 až 124 právo pokračovati dobrovolně v pojištění, byl-li aspoň tři měsíce povinně pojištěn a zdržuje-li se nadále v obvodě republiky československé.
(2) Pojištění toto počíná dnem, kdy pojišťovny došlo oznámení, že dosavadní pojištěnec chce býti dobrovolně pojištěn anebo kdy jí došlo pojistné. To se musí však státi do jednoho měsíce ode dne, kdy pojištěnec byl odhlášen z povinného pojištění.
(3) Pojištění toto zaniká, nebylo-li zaplaceno pojistné za dva měsíce.
(4) V případě zániku pojištěni má vystoupivší pojištěnec právo nejpozději v šesti měsících ode dne zániku pojištění požadovati vyplacení 80% přírůstku převodní částky vzniklého z dobrovolného pojištěni, nedošlo-li ke přiznání dávky podle tohoto zákona. Tento nárok přechází na dědice v případě úmrtí pojištěncova. Vyplacením této částky ruší se příspěvková doba, získaná dobrovolným pojištěním.
c) Pojištění vojínů.
§ 132.
(1) Za dobu zákonité presenční služby osob uvedených v § 2, odst. 2., zaplatí pojistné stát na základě výkazů každoročně předkládaných ministerstvem Národní obrany pojišťovně.
(2) Na tyto osoby nevztahují se ustanovení tohoto zákona o přihláškách, odhláškách a oznámeních.
Úlevy finanční.
§ 133.
(1) Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnou s jedné a úřady a pojištěnci s druhé strany, pak řízení v pojišťovacím soudnictví a knihy a zápisy pojišťovny jsou prosty kolkův a poplatků. Movité jmění pojišťovny jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu; v příčině nemovitého jmění platí pak úlevy na poplatkovém ekvivalentu potud, pokud jsou stanoveny ° pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem je pojišťovati nemocenské, pense invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.
(2) Pojišťovna osob samostatných a fondy jí spravované jsou osvobozeny od daně výdělkové podle druhé hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a Podkarpatské Rusi od daně zárobkové podniků veřejně účtujících), jakož i od daně rentové (včetně rentové daně podle zákonů zr dne 27. května 1919, č. 292 Sb. z. a n., a ze dne 8. dubna 1920, č. 250 Sb. z. a n.), na Slovensku a Podkarpatské Rusi od daně kapitálové a rentové.
(3) Dávky a důchody založené na tomto zákoně nejsou podrobeny dani rentové (dani kapitálové a rentové).
(4) Budovy, pokud slouží trvale a skutečně účelům v tomto zákoně vytčeným a nejsou l tomu pronajaty, jsou z domovní daně vyňaty; tato výhoda vztahuje se též na služební byty zaměstnanců v těchto budovách, pokud jsou ve spojitosti s účely, které vynětí z daně odůvodňují, v míře, jaké tato spojitost vyžaduje.