Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Pojistné.

12. Jako v pojištění zaměstnanců, tak i v pojištění osob samostatně hospodařících uhražují se dávky pojistné podle zásad pojistné matematiky průměrným pojistným, které vypočítá se pro celek pojištěncův tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle Tohoto zákona za náklady léčebné péče a na správní a jiné výdaje přípustné podle tohoto zákona (§ 85). Výše tohoto průměrného pojistného jest odůvodněna ve III. části této důvodové zprávy.

Jinak převzata byla do čtvrté části tohoto zákona - o pojistném a o peněžním hospodářství pojišťovny - v podstatě ustanovení obdobné části zákona čís. 221 z r. 1924, jež byla ve všech podrobnostech odůvodněna v důvodové zprávě vládního návrhu (tisk. čís. 4180 a ve zprávě sociálně-politického, rozpočtového výboru poslanecké sněmovny (tisk čís. 4795), pokud se ovšem jevila nyní potřeba jich vzhledem k odchylnému; rázu pojištění osob samostatných.

13. V jednom směru obsahuje však tato osnova důležitou změnu oproti zákonu o pojištění zaměstnancův.

Povinné pojištění předpokládá, že bude opravdu zaplaceno všechna pojistné, s nímž pojišťovna podle zákona jest oprávněna počítati. U pojištění zaměstnanců tvoří dosti bezpečnou záruku, že tento předpoklad bude splněn, hrozba, že pojistné bude vymáháno exekucí na zaměstnavateli, jenž podle zákona jest povinen platiti pojišťovně celé pojistné, tedy i polovici, připadající na pojištěného zaměstnance. Vymáhání pojistného byla v posledních letech věnována nemocenskými pokladnami zvýšená péče. V budoucnosti bude tato nutnost ještě naléhavější, poněvadž výše důchodů pojištění invalidního a starobního (§ 1.11, odst. 3. a j.) závisí na výši zaplaceného pojistného.

Ovšem i předložená osnova umožňuje v § 94, aby pojistné i s úroky bylo vymáháno soudní exekucí. Ale jest nutno přiznati si, že tato hrozba nemůže míti téže účinnosti, jako v zákoně o pojištění zaměstnancův. Při pojištění zaměstnanců vymáhá pojišťovna na zaměstnavateli pojistné ve prospěch třetí osoby pojištěného zaměstnance, jemuž ostatně zaměstnavatel polovici již strhl ze mzdy nebo mohl strhnouti. Zde však má pojišťovna vymáhati pojistné na pojištěnci v jeho vlastní prospěch a ztíží mu po případě značně možnost výživy dnes za tím účelem, aby mu mohla vypláceti, až se tento pojištěnec stane pro poruchy tělesné nebo duševní úplně neschopen výdělku, důchod invalidní, nebo až dosáhne 65. roku, důchod starobní. Třeba, tento postup byl ve shodě se zákonem, jest jisto, že by pojišťovna nemohla ve větším rozsahu takto zasahovati. Kdyby však pojišťovna postupovala mírněji, způsobila by v brzku, že by byly zničeny předpoklady povinného pojištění a že by se celé pojištění osob samostatných skroutilo.

Bylo proto nutno pomýšleti na ta, jak zabezpečiti pojišťovně příjem pojistného, jehož pojišťovna nemůže docíliti exekucí, buď že z uvedeného důvodu nemůže vůbec vésti exekuci, nebo že exekuce nemá výsledku.

Bylo by si přáti, kdyby zákon sám mohl docíliti, aby každý jednotlivý pojištěnec ve vlastním zájmu se snažil, aby pojistné sám zaplatil a aby nespoléhal, že je za něho zaplatí jiní. Proto bylo pomýšleno na odstupňování státního příspěvku podle toho, jakou část povinného pojistného pojištěnec sám zaplatil. Takové opatření bylo by jistě důvodno. V pojištěni zaměstnaneckém má státní příspěvek, jenž je stejný u každého důchodu toho kterého druhu, funkci vyrovnávací, poněvadž zmenšuje rozdíl mezi důchody osoby, která byla dlouho pojištěna v nejvyšší mzdové třídě, a osoby, která po případě byla stále pojištěna v nejnižší třídě. V pojištění osob samostatně hospodařících není rozdílu pojištěného výdělku; všichni pojištěnci platí stejné pojistné, jehož ekvivalentem je stejný důchod. Důchod je vyšší nebo nižší pouze podle toho, zdali pojištěnec zaplatil pojistné za, větší počet příspěvkových měsíců či za menší počet. Tento rozdíl nemá tedy rázu sociálního. Státní příspěvek nemusí zde míti sociální funkci vyrovnávací a nemůže jí míti. Mohlo by ho býti proto použito aspoň z části jako odměny za správné plnění zákonných povinností platebních. Ale provedení této myšlenky naráží na veliké obtíže správní; mima to státní příspěvek bude po uplynutí jisté doby pojistné tvořiti poměrně malou část příjmu důchodcova, takže případný malý úbytek jeho nebyl by pro pojištěnce dostatečnou vzpruhou pro správné placení pojistného. Nebylo proto možno tímto způsobem zabezpečiti placení pojistného.

14. Bylo proto třeba hledati jiný prostředek, jak pojišťovna, představující celek pojištěncův, by mohla přijíti ke svému. V jednání komise bylo navrhováno, aby nedobytné pojistné uhradil nějaký územní svazek (stát, obec). Myšlenka tato nemohla býti přijata. Naše zákonodárství vychází ze zásady pojištění. Kdyby celek občanstva měl býti nucen hraditi schodky na pojistném osob samostatných, dostali bychom se do velmi nebezpečné a nežádoucí blízkostí veřejného zaopatření. Tu by však právem tak vznikla otázka, proč má, býti zatěžován celek občanstva ve prospěch osob samostatně hospodařících a proč se tak nemá díti ve prospěch zaměstnancův.

Naproti tomu není důvodu, proč by určitá skupina pojištěnců tvořící tak jako tak celek, s nímž pojištění musí počítati, neměla býti rukojmím za pojistné nedobytné na jednotlivých členech. Toto uplatňování zásady jeden za všechny, všichni za jednoho vedlo k myšlence, aby živnostenská společenstva byla takovými rukojmími za své členy. Tato myšlenka nemohla ihned býti uskutečněna. Neboť její schválení nebylo by se vůbec dotklo otázky, kdo bude určiti za pojistné ve skupině zemědělské, kde podobné organisace zájmové dosud není. Tato obtíž bude však odstraněna, budou-li i zemědělská společenstva zákonně zorganisována, jak vláda zamýšlí navrhnouti.

Dokud však tomu tak není, bylo třeba myšlenku zájmového ručení vtěliti v jiné roucho. § 91 osnovy rozvrhuje schodek na pojistném v obvodě berního úřadu ve formě přirážky ke všeobecné výdělkové pokud se týče pozemkové dani na všechny pojištěnce jednak ze řad živností, průmyslu a obchodu a svobodných povolání, jednak z řad zemědělských toho kterého berního obvodu, jenž takto tvoří pro pojišťovnu jednotný celek.

15. Tento návrh nejenom nenarazil na odpor, nýbrž byl považován za tak správný, že dokonce byl rozšířen až v požadavek, aby pojistné vůbec bylo vybíráno ve formě přirážky ke všeobecné dani výdělkové a k dani pozemkové. Vláda však nemohla převzíti odpovědnost za uskutečnění tohoto požadavku. Především z důvodů mravního rázu. Pojištění má v každým jednotlivci vy volati vědomí, že on sám ze svého výdělku tvoří fond, z něhož bude moci byli živi když nebude schopen výdělku zákonné pojištění donucuje každého pojištěnce ke spoření, vychovává ho ke vědomí odpovědnosti za vlastní budoucnost. Tento mravní význam pojištění by byl ztracen, kdyby pojistné bylo uhražováno přirážkou k dani. Naše daňová soustava směřuje k zásadě progresívnosti; z daní, již pro účel tohoto zákona by přicházely v úvahu, všeobecná daň výdělková dnes dospěla progresivnosti. Rozvrh pojistného mohl by býti proveden pouze procentovou přirážkou k dani, vzaté za; podklad rozvrhu, takže by poplatník platící vyšší daň ať pozemkovou, ať výdělkovou, platil i mnohem vyšší pojistné, ač pojištění z daleka tak nepotřebuje jako poplatník s nižší daní, ba ač po případě proti své vůli do pojištění byl vtlačen donucovacím opatřením zákonným.

Proti uskutečnění této myšlenky mluví však i důvody finančně-technického a daňového rázu. Počítáme-li, že pojistné bude činiti podle § 85 pravidelně Kč 22,- měsíčně, t. j. ročně Kč 264,-, a že pojištěnců ze řad živností, průmyslu a obchodu a svobodných povolání bude 493.382, pojištěnců ze řad zemědělských 647.444, musilo by býti na úhradu pojistného vybráno přirážkou ke všeobecné dáni výdělkové (zárobkové) Kč 131,572.848,- a k dani pozemkové Kč 170,925.216,- ročně. V celé republice bylo však předepsáno, bez válečné přirážky

a) na všeobecné dani výdělkové (zárobkové) v

tedy průměrem těchto čtyř let asi 80 milionů Kč ročně.

b) na dani pozemkové

tedy průměrem těchto čtyř let asi 42 milionů Kč ročně, takže by přirážka na pojistné ke všeobecné dani výdělkové (zárobkové) činila 165% a k dani pozemkové 407%.

Všeobecná daň výdělková a daň pozemková jsou však, jak známo už nyní zatíženy vedle přirážek státních, přirážkami hles samosprávných, které jsou také jednou z hlavních překážek, pro které ceny životních potřeb neklesají na výši, jaká by byla v souladu s hodnotou naší měny na zahraničních trzích.

Není proto možno tyto daně zatížiti ještě novou přirážkou na úhradu sociálního pojistného, zmnožiti obtíže vyvolávané těmito daněmi už dnes a nad to zatížiti sociální pojištění už napřed odiem, jež by zvýšení těchto daní pochopitelně vzbudilo. Proto osnova ukládá pojištěnci, - aby sám se staral o úhradu pojistného a připouští zatížení všeobecné daně výdělkové (zárobkové) a daně pozemkové pouze pro úhradu schodku vzniklého z nedobytnosti jisté části pojistného.

Nezaplacené pojistné v nemocenských pokladnách v historických zemích z let minulých, něhož část bude ještě zaplacena; pouze část zůstane nedobytna, činila roku 1922 pouze 0,49% předepsaného pojistného; i když by z důvodů shora uvedených nesnáze, spojené s exekučním vymáháním pojistného byly značnější, a nedobytné pojistné osob samostatné hospodařících bylo dvacetkrát větší a tak dosáhlo 10%, a kdyby bylo stejnoměrně rozděleno na pojištěnce obou skupin, zatížilo by všeobecnou daň výdělkovou (zárobkovou) pouze přirážkou 16% daň pozemkovou pak přirážkou 40%.

16. Jak blíže vyloženo ve III. části této důvodové zprávy, stanoveno bylo podrobnými výpočty jednotné pojistné pro každého pojištěnce penízem 22,- Kč měsíčně. Toto pojistné slouží k úhradě dávek zákonných, tedy minimálních, a jakákoliv jeho změna směrem nahoru zůstává pro získání nároku na dávky vyšší nebo pro dosažení příznivějších podmínek nároků na dávky v rámci dobrovolného připojištění neobmezena. (§ 71). Jinak má se tomu, zkoumáme-li výši pojistného jakožto maximální bez platební schopnosti pojištěnců hospodářsky slabých.

Vzhledem k různému stupni hospodářské vyspělosti jednotlivých, územních obvod našeho státu byla vyslovována obava, zdaž bude možno uložiti povinnost placení pojistného 264 Kč ročně všem osobám samostatně Hospodařícím, aniž by vzniklo nebezpečí přílišného zatížení vrstev drobných zemědělců a živnostníků a tím značná výše nevydobytelných příspěvků. Bylo poukazováno na chudé kraje horské v Čechách, Moravě a ve Slezsku a hlavně na naturální způsob hospodaření na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde prostředků na hotovosti se Nedostává někdy ani k úhradě nejnutnějších životních potřeb.

Uvažováno bylo o možnosti zavedení dvou neb tří tříd pojistného. Cesta tato nebyla však schůdná, neboť individuelní zajišťování objektivních znaků pro zařazení pojištěnců do jednotlivých tříd a přestupy pojištěnců z jedné třídy do druhé působila by ohromné potíže administrativní a zdražení správy a většina pojištěnců by se asi hlásila do nejnižší třídy pojistného, což by mělo také nepříznivý vliv na hospodářský stav pojišťovny.

Požadavku snížení pojistného pro pojištěnce hospodářsky slabé dá se vyhověti způsobem jiným dojdou-li zájmové korporace určitého územního obvodu (obchodní a živnostenské komory, případně zemědělské rady) k přesvědčení, že většina pojištěnců v jejich obvodu by nesnesla platiti pojistné 22 Kč měsíčně, mohlo by nařízením vlády býci stanoveno, že pro všechny pojištěnce určitého územního obvodu se omezuje pojištění na nižší dávky zákonné při placení pojistného sníženého na 12 Kč měsíčně. Osoby, jež podle svého hospodářského stavu by byly schopny a ochotny platiti příspěvky vyšší za účelem získání nároku na vyšší dávky, mohly by tak individuelně učiniti dobrovolným připojištěním.

Organisace.

17. Pokud jde o organisaci pojištění, nebylo důvodu, proč by Pojišťovna osob samostatných měla býti jinak organisována nežli Ústřední sociální pojišťovna, jejíž organisace byla předmětem neobyčejně podrobného a důkladného jednání ve veřejnosti i v zákonodárných sborech. Proto osnova ve své druhé části přizpůsobuje organisaci tohoto ústavu úplně organisaci ústřední sociální pojišťovny, pokud ovšem odchylný ráz jejího účelu nevynucuje odchylné úpravy. I v čele Pojišťovny osob samostatných bude předseda, jmenovaný presidentem republiky a 40 členný výbor, z něhož 3/5 budou voleny pojištěnci podle zásad poměrného zastoupení na základě vázaných kandidátních listin a dvě pětiny Mzdou jmenovány vládou z odborníků v otázkách sociálního pojištění. Z tohoto výboru, jehož kompetence je v osnově přesně vytýčena, vytvoří se 10 členné představenstvo, jehož šest členů volí ze sebe zvolení členové výboru, čtyři pak jmenuje vláda ze jmenovaných členů výboru. Výkonným orgánem správy pojišťovny pak jest ředitelství.

18. Jinak však nežli v pojištění zaměstnanců musil býti upraven styk pojišťovny se stranami. U pojištění zaměstnanců byla věc poměrně snadná. Bylo pouze zapotřebí překonati neodůvodněný odpor proti nemocenským pokladnám, který je k nám zanesen z Německa a z bývalého Rakouska; bylo pouze zapotřebí uznati, že nemocenské pokladny, zejména po reorganisaci, jakou má na mysli zákon číslo 221 z roku 1924; jsou s to, aby prováděly pojišťovací zákon úplně objektivně, aby bylo upuštěno od absurdní myšlenky, která ovládala předválečné rakouské osnovy zákona o sociálním pojištění, že pro styk mezi Ústřední sociální pojišťovnou a stranami je třeba nových nákladných úřadů. Naše pojištění zaměstnanců bylo organisačně založeno úplně na nemocenských pojišťovnách a dostalo takto do vínku neocenitelnou výhodu aparátu správního obeznámeného s materií sociálního pojištění zaměstnaneckého.

Této výhody nemá pojištění osob samostatně hospodařících. Jest ovšem třeba uznati, že styk mezi ústřednou a stranami bude v pojištění osob samostatných mnohem jednodušší, nežli v pojištění zaměstnaneckém. Nehledíc k tomu, že pojištění zaměstnanecké bude se vztahovati na 2,600.000 pojištěnců, kdežto pojištění osob samostatně hospodařících jen na 1,150.000 pojištěnců - pojištění zaměstnanců musí býti ve styku nejenom s pojištěnci, nýbrž i s jejich zaměstnavateli, kdežto pojištěni osob samostatně hospodařících má co činiti pouze s pojištěnci.

Ještě důležitější zjednodušení agendy spočívá však v tom, že u osob samostatně hospodařících není ani z daleka té fluktuace jako u zaměstnanců. Není především změn místních. Kdo v nějakém místě má pozemky, jež zpracovává, ten je zachová pravidelně až na sklonek svého života. Vždyť jest přímo pověstna příchylnost zemědělcova ke hroudě, kterou zdědil po prarodičích a kterou sám skrápěl vlastním potem. V řadách živností, průmyslu a obchodu a svobodných povolání jest sice pohyblivost větší, nežli v zemědělství; ale nedá se vůbec porovnávati s pohyblivostí dělníkovou. Kdo vytrvalou činností zjednal si pevný kmen zákaznictva, neodhodlá se tak snadno měniti sídlo svého závodu a začínati vlastně znovu. Proto pojištění osob samostatných může počítati s tím, že původní přihláška pojištěncova zůstane nezměněna řadu let.

Vždyť ani u zaměstnanců netvoří přesídlení z místa na místo největší část změn v nutné evidenci; nýbrž jednak změna zaměstnavatelova - což u osob samostatné hospodařících vůbec odpadá - jednak změna ve výdělkových poměrech a tím změna zařadění ve mzdové třídě. Ani toho u osob samostatně hospodařících není, protože u nich zákon nečiní rozdílu ve výdělku pro pojištění. To však má za následek, že pojistné jest stejné pro všechny pojištěnce, že je stanoveno hned v zákoně (§ 85) a že nemusí býti žádnému pojištěnci teprve oznamováno platebními rozkazy, jako je to zapotřebí v pojištění zaměstnaneckém.

19. Přes toto veliké zjednodušení agendy nelze říci, že by se přes jeden milion pojištěnců mohlo stýkati přímo s ústřednou, že by tato mohla míti v evidenci všechny pojištěnce, že by mohla vésti v patrnosti, kdo z nich platil pojistné a že by mohla na každém dlužníkovi vymáhati dlužné pojistné. I tento zjednodušený aparát potřebuje místních orgánů, jež by byly pojištěncům poměrně snadno přístupny..

Aby nebylo nutno tvořiti k tomu konci nové orgány, bylo pomýšleno na to, aby touto agendou byly pověřeny některé orgány již existující. Orgány zájmové samosprávy nemohly přijíti v úvahu už proto, že zemědělství jich zatím nemá. Ale i kdyby tato překážka byla odstraněna, musily by tyto orgány býti zcela jinak vybudovány, nežli jsou dosud, kdyby jim měla býti svěřena místní agenda pojišťovací. To však by bylo spojeno s velikými náklady správními.

Bylo proto uvažováno o tom, zdali by touto agendou neměly býti pověřeny nemocenské pojišťovny, které se z povolání zabývají obdobnou agendou v pojištění zaměstnaneckém. Ale tato myšlenka narazila na obtíže. Jednak v kruzích osob samostatně hospodařících jest dosud jistý odpor proti nemocenským pojišťovnám. Netřeba mluviti o tom, zda jest oprávněn a odůvodněn, čili nic. Skutečnost sama, že tento odpor jest, by brzdila úspěšné provádění pojištění osob samostatných těmito orgány. Nemocenské pojišťovny samy pak nejevily nijakého potěšení nad tím, že by jim měla býti přidělena nová agenda, jež by je mohla přiváděti do nových rozporů se zaměstnavateli.

Osnova proto upustila od této myšlenky. Jiný podnět v tomto směru vyžadoval, aby zmíněná agenda byla uložena finančním úřadům. Ty mají evidenci v;:ech osob svého obvodu, jež mají platiti všeobecnou daň výdělkovou (zárobkovou), a daň pozemkovou; ty jsou s těmito osobami ve styku jednak předpisujíce jim daně a přijímajíce je od nich, jednak vymáhajíce je na nich. Pro ně by opravdu neznamenalo nic nového, kdyby měly vybírati od téhož okruhu osob také pojistné, vymáhati je a odváděti je pojišťovně. Ačkoli tato myšlenka byla velmi lákavá, přece bylo po zralé úvaze nutno, dáti se jinými cestami. Ať je přiznání skutečnosti příjemno čili nic, není možno si zapírati, že finanční úřady předpisujíce a vymáhajíce daně ne jsou úřady nijak populárními. Jejich nepopulárnost by zatížila už napřed také placení pojistného a zbavila by pojištění už napřed onoho mravního významu a účinku, jejž zákon chce vyvolati.

Avšak ani finanční správa nebyla touto myšlenkou nijak nadšena. Finanční úřady patří k úřadům, které jsou nejvíce zatíženy běžnou agendou a u kterých vzrůst agendy a nahromadění práce by znamenalo poškození jak pokladny státní, tak i hospodářských zájmů poplatnictva. Toto právem vyžaduje, aby daně byly včas vyměřovány a vybírány, aby nahromaděním daňových nedoplatků a vymáháním jich najednou poplatník nebyl v hospodářské své existenci ohrožován.

Aby bylo dosaženo žádoucí expeditivnosti finančních orgánů první stolice bez rozmnožení personálu, jest nutno uvarovati je nové práce. Proto finanční správa nepřála podnětu, aby finanční úřady byly orgánem vybírajícím a vymáhajícím pojistné.

20. Jiných vhodných orgánů však nebylo po ruce. Nezbývalo tedy, než zříditi orgány nové, obvodní úřadovny (§ 20). Osnova nevytváří z nich nové stolice s rozhodovacím právem, nýbrž pomocný orgán pojišťovny, jemuž však vedle úkonů pouhé administrativní agendy přikázány s hlediska umožnění účasti širších vrstev pojištěnců na správě pojišťovny také zvláštní funkce poradní pro ústředí na provádění voleb do výboru pojišťovny. Po stránce úkonů administrativních vytyčuje zákon jako agendu těchto úřadoven, že u nich se budou pojištěnci a důchodci přihlašovati a odhlašovati (§§ 6 a 10), platiti pojistné (§ 87), jež úřadovna bude po případě vymáhati soudní exekucí (§ 94), a konečně ohlašovati nároky pojistné (§ 102). Vedle toho bude pojišťovna moci přiděliti úřadovně určité úkony podle svého uvážení, založeného na potřebě a poznání účelnosti.

Tento moment padal také na váhu, když se osnova rozhodla pro zřizování obvodních úřadoven. Veřejnost by asi sotva byla snesla, aby Pojišťovna osob samostatných byla řízena buď jenom byrokraticky anebo správním orgánem cele jmenovaným vládou a byla by jistě vyžadovala, aby tato pojišťovna byla v podstatě zřízena tak jako Ústřední sociální pojišťovna.

Má-li většina členů výboru býti volena pojištěnci, bylo zapotřebí provésti volby místními nějakými orgány. Ve zprávě sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny o osnově zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří bylo referováno o návrhu podaném při jednání výborovém, aby volby výboru ústřední sociální pojišťovny nekonaly se nepřímo, prostřednictvím nemocenských pojišťoven, nýbrž přímo všemi pojištěnci. Byly taras uvedeny důvody, mluvící proti tomuto podnětu a rozhodné pro výbor, když návrh ten zamítl.

Tyto důvody jsou v podstatě stejně závažné proti námětu, aby při volbách členů výboru Pojišťovny osob samostatných celá republika tvořila jeden volební obvod, třeba voličů do tohoto orgánu bude asi o jeden a půl milionu méně nežli u Ústřední sociální pojišťovny.

Původně bylo zamýšleno přizpůsobiti obvody působnosti župám a úřadovny vybudovati jen byrokraticky. Když však při poradách se nájemníky bylo jednomyslně vyžadováno, aby byla připuštěna samospráva i u těchto nižších organismů, a požadavek tento uznán za oprávněný, bylo rozhodnuto v osnově vybaviti obvodní úřadovny zvláštním výborem, jehož členové budou ze tří pětin voleni pojištěnci. Způsob volby těchto členů výboru obvodní úřadovny upraven analogicky podle ustanovení o volbách delegátů valných hromad nemocenských pojišťoven v zákoně o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Působnost výboru obvodní pojišťovny se bude vztahovati na podávání posudků pojišťovně o výdělečných poměrech osob uplatňujících nárok na důchody a posudku o nejúčelnějším vymáhání pojistného, jakož i návrhů na ukládání jmění; konečně pak budou volení členové tohoto výboru voliti členy výboru. Pojišťovny osob samostatných, podobně jako v pojištění dělnickém členové představenstva nemocenských pojišťoven budou voliti členy výboru Ústřední sociální pojišťovny. Volby do výboru Pojišťovny osob samostatných budou tedy nepřímé.

Náklad spojený se zřízením obvodních úřadoven a s jejich správou nebude veliký; rozhodně bude daleko menší, nežli kdyby Pojišťovna osob samostatných musila býti s každým jednotlivým pojištěncem v přímém styku, nehledíc ani k tomu, že by ústředna záhy ztratila jakoukoliv evidenci, kdyby neměla místních orgánův a že pro pojištěnce by byl styk s dalekou ústřednou přímou trýzní.

Soudnictví.

21. Co se týče pojišťovacího soudnictví, bylo v důvodové zprávě k tisku číslo 4186 uvedeno, proč jest považováno za účelno, aby bylo zachováno a vybudováno zvláštní soudnictví ve věcech pojišťovacích. Důvody ty platí i pro pojištění osob samostatně hospodařících. Leč soudnictví toto musí býti jinak upraveno pokud jde o účast živlu laického. U pojištění zaměstnaneckého možno povolati za přísedící laiky zástupce pojištěncův i zaměstnavatelů přispívajících na pojištění; jsou-li v soudním senátě zastoupeni zástupci vrstvy, která má přirozený zájem na judikatuře co nejliberálnější, i zástupci vrstvy, která nejsouc interesována na pojistných dávkách, má zájem na tom, aby náklady na pojištění byly co nejnižší, možno očekávati, že přísedící budou se navzájem vyvažovati, když už není možno ve všech případech počítati s naprostou objektivností jejich.

V pojištění osob samostatných není tohoto činitele, zabezpečujícího rovnováhu mezi přísedícími volenými. Proto považuje osnova za nutno, nepřípustný živel laický k rozhodování v pojištění osob samostatných a ponechati soudnictví pojišťovací sice pojišťovacímu a vrchnímu pojišťovacímu soudu, jež časem nabudou mimořádné zkušenosti ve věcech sociálního pojištění, ale pouze soudcům z povolání, ustanoveným u těchto soudů. Je samozřejmo, že i na řízení v pojišťovacím soudnictví osob samostatně hospodařících bude nutno užíti ustanovení zaručujících zrychlené řízeni jako v pojišťovacím soudnictví zaměstnaneckém.

II. Část zvláštní.

Ve všeobecné části bylo již uvedeno, že osnova zákona o pojištění osob samostatně hospodařících přimyká se co nejvíce k zákonu o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Značné množství ustanovení jest převzato z uvedeného zákona do osnovy buď doslovně nebo jenom s nepatrnými změnami, podmíněnými jiným předmětem zákonné látky. Vysvětlení k ním bylo podáno již v důvodové zprávě k tisku číslo 4186 a ve zprávě sociálně-politického a rozpočtového výboru poslanecké sněmovny (tisk číslo 4795). Proto zajisté stačí, když zde se prostě poukazuje k oněm oběma zprávám.

Pro přehlednost se však uvádějí převzaté paragrafy, při čemž číslo v závorce značí paragraf zákona č. 221 z roku 1924.

Jsou to: §§ 4 (6), 5 (7), 8 (18), 9 (20), 10 (22), 12 (76), 13 (77), 14 (78), 16 (80), 17 (81), 18 (82), 68 a 70 odst. 3., 19 (83), 25 (33), 26 (34), 27 (35), 28 (36), 30 odst. 2-6 (37 odst. 4-8), 31 (38), 32 (39), 33 (40), 34 (41), 36 (43, 44), 37 (45), 38 (47 a 48), 39 odst. 1. (49), 40 (50), 41 (51), 42 (52), 44 (55), 46 (89), 47 (90.a 86, 48 (91), 49 (92), 50 (94), 61 (106), 52 (107), 54 (110), 55 (111), 56 (112), 57 (113), 58 (114), 59 (115), 60 (116), 61 (117), 62 (118), 63 (119), 64 (120), 65 (121), 66 (122), 67 (123), 68 (124), 69 (126), 70 (127), 71 (128), 72 (129), 73 (130), 74 (131), 75 (132), 76 (133 odst. 2. a 3.), 77 (134), 78 (96), 79 (135), 80 (136), 81 (137), 82 (138), 83 odst. 1. a 2. (13.9), 84 (154, 145 a 151), 85 (157), 86 (160), 89 (170 odst. 2.), 90 (171), 92 (173), 93 (174), 94 (175), 9.5 (176), 96 (177), 97 (180), 98 (182), 99 (183 odst. 1.), 100 (184), 101 (185), 102 (186), 103 (189), 104 (190), 105 (191), 106 (192), 107 (193), 108 (194), 109 (195), 110 (220), 111 (221), 112 (223), 113 (226, 213 a 214), 114 (227), 115 (230), 116 (231), 117 (232), 118 (233), 119 (234 odst. 2.), 120 (235), 121 (239), 122 (240), 123 (241), 124 (242), 125 (243), 126 (244), 127 (245), 128 (246), 129 (247), 130 (249), 131 (250 odst. 1., 3. až 5.), 132 (253), 133 (254), 134 (255 odst. 3.), 135 (256), 136 (258), 137 (259), °138 (260), 139 (262), 140 (263), 141 (264), 142 (265), 143 (283), 144 (284)., 145 (285), 147 (286), 149 (288).

Jinak podotýká se k jednotlivým ustanovením osnovy toto:

K § 2. Odst. 1. byl vysvětlen ve všeobecné části. V odstavci 2, nechtěla se osnova odchylovati od zákona č. 221 z roku 1924, třeba ustanovení to bude míti v pojištění osob samostatných mnohem menší význam, nežli v pojištění zaměstnaneckém, poněvadž počet občanů, konajících vojenskou službu, kteří by byli bývali samostatně hospodařili dříve nežli nastoupili vojenskou službu, nebo stali se samostatnými v šesti měsících po návratu z presenční služby, bude velmi malý.

K § 4. písm. a). Podle zákona číslo 221 z roku 1924 jest pojištěn, kdo vykonává v republice Československé určité práce nebo služby. Vykonávání jich mimo obvod republiky nemá vlivu na pojistnou povinnost pouze v případech zcela výjimečných. Normálním případem jest, že pojištěnec má také v území republiky řádné bydliště. U osob samostatně hospodařících jest poměr k území poněkud jiný. Na území republiky může býti podnik podrobený všeobecné dani výdělkové nebo pozemek, podrobený dani pozemkové, aniž vlastník jejich má k republice nějaký jiný vztah, maje bydliště v cizině. Není důvodu, aby o tohoto podnikatele republika se starala; proto vylučuje ho osnova z povinného pojištění. Ovšem může býti mezinárodní smlouvou ustanovení toto změněno. (§ 130).

K § 28. Obvodní úřadovna bude míti lístkový seznam pojištěnců patrně v abecedním pořádku, takže bude velmi snadno, vyhotoviti seznam voličský.

K § 77. Důchodcem podle tohoto zákona jest osoba, která jednak pro svůj věk (sirotek do 17. roku), jednak pro poruchu tělesnou nebo duševní, způsobující úplnou neschopnost výdělečnou, nemůže býti ve službě vojenské. Proto z § 134. zákona č. 221 z roku 1924 nemuselo býti recipováno ustanovení odst. 1. písm. b.

K § 87. U pojištění zaměstnanců bylo zavedeno počítání pojistného na týdny. Souvisí to s tím, že zaměstnavatel jest oprávněn strhovati se mzdy polovici pojistného, připadající na pojištěnce a mzda jest ponejvíce vyplácena týdně. V praxi jest však zavedeno placení pojistného ve lhůtách delších, obyčejně měsíčních, poněvadž placení týdenní zatěžovalo by jak zaměstnavatele tak pojišťovnu. U pojištění osob samostatných není důvodu, aby bylo zaváděno kratší platební období nežli měsíční. - Naproti tomu bylo by nebezpečné, zavésti období delší na př. čtvrtletní, protože pojištěnci finančně slabému by už působilo značné obtíže, kdyby měl platiti najednou větší částku erby pak počítání na dny nepůsobilo zbytečných obtíží, počítá osnova v každém případě s měsícem jako jednotkou, bez ohledu na to, vznikla-li snad pojistná povinnost na počátku měsíce či během měsíce.

K § 88. Podle § 92. požívá pojistné přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím. Ovšem pouze proti pojištěnci. U společností uvedených v § 88. jest osoba tam uvedená k podniku v obdobném poměru, jako soukromý podnikatel k svému individuelnímu podniku. Není proto důvodu, proč by tento kolektivní podnik byl ohledně ručení za pojistné favorisován oproti podniku individuelnímu.

K § 95. Pojistné jest vyměřeno v zákoně (§ 85.). Není proto třeba vyměřovati je individuelně. Proto promlčení může se týkati pouze vymáhání pojistného.

K § 129. Také invalidita osoby samostatné může býti následkem podnikového úrazu způsobeného v době, kdy tato osoba byla ještě zaměstnancem a povinně pojištěna pro případ úrazu.