Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Tabulka č. 3.

Rozdělení poplatníků podle důchodových stupňů.

Z různých návrhů jak obeplouti toto úskalí počítá osnova s možností, aby bylo použito pro pojištění osob samostatných služeb živnostenských společenstev a po případě nově zřízených společenstev zemědělských. Ovšem nikoliv jako orgánů pojištění, neboť by to vyžadovalo úplného jich přetvoření a vypravení byrokratickým aparátem, nýbrž jakožto důvěrnických orgánů ústředního ústavu nebo obvodových úřadoven, které by jej informovaly o příčinách neplacení pojistného a po případě by za své členy, kteří z nezaviněných příčin platiti nemohou, ručily, nebo na př. zálohou ze zvláštního k tomu účelu tvořeného fondu pojistné odváděly. Je pravděpodobno, že ve společenstvech mohla by si vychovati Pojišťovna osob samostatných vhodný orgán pro zjišťování individuelních příčin neplacení pojistného, dále že placení pojistného v odůvodněných případech (schudnutí, nemoc a pod.) ze společných prostředků zabránilo by zneužívání. Kromě toho dalo by provádění tohoto úkolu společenstvům nový důležitý cíl a vdechlo by jim nový život.

Avšak společenstva se brání proti převzetí tohoto úkolu hlavně odkazem na finančně slabá společenstva, která by ruče, ním za nezaplacené a exekucí nedobytné pojistné ohrožovala své členy.

Bylo dále uvažováno o tam, zvláštní přirážkou k pojistnému krýti ztráty, které vzniknou pojišťovně neplacením pojistného a bezúspěšnými exekucemi. Avšak proti tomuto řešení stačí kromě naprosté nemožnosti jakéhokoliv odhadu poukázati na nebezpečí, které tkví ve zvýšení laxnosti v placení premie, kdyžtě pojištěnec může poukázati na přirážku odváděnou ku krytí ztrát vznikajících z neplacení příspěvků jinými pojištěnci. V tomto směru znamenal by návrh paradoxní stav, že by pojištěnci platili na ztráty vznikající z neplacení. Kromě toho ohrožovalo by zvýšení pojistného pro řádně platící pojištěnce výhodnost pojištění.

Zda-li východisko zvolené v § 91 jest s to, čeliti všem, obtížím obligatorního pojištění osob samostatně výdělečně činných, nelze tvrditi dříve, dokud nebudou zjednány zkušenosti při provádění pojištění. Bylo již v části všeobecné poukázáno na možnost nečekaného zvýšení daňových položek jednotlivých berních obvodů. Dále nutno poukázati na nebezpečí, které by vzniklo, kdyby měly býti příspěvkové doby získané podle § 91 postaveny na roveň příspěvkovým dobám, které byly získány řádným placením pojistného.

Tabulka č. 3 a.

Rozdělení živnostenských závodů dle velikostí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku r. 1902.

Tabulka č. 3 b.

Rozdělení zemědělských závodů dle velikostí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku r. 1902.

Tabulka č. 4.

Věkové rozvrstvení osob podléhajících pojistné povinnosti

(podle sčítání lidu z r. 1921).

II.

Rozsah pojistné povinnosti a riskové společenství.

Okruh, osob pojištěním povinných. - O důvodech, které vedly k vymezení pojistné povinnosti, způsobem zvoleným v § 2 jest pojednáno v části všeobecné. Na tomto místě budiž jenom ze statistiky daně z příjmu a ze sčítání závodů z roku 1902 [Pozdějšího sčítání závodů není, takže čísla tabulek 3a a 3b mají vzhledem pronikavým přesunům poválečné doby význam pouhé illustrace. Upozorniti dlužno na to, že ze statistiky daně z příjmu nelze odvoditi rozdělení příjmu výlučně pro skupinu osob samostatně výdělečně činných, takže otištěná zde tabulka č. 3 zahrnuje veškeré poplatníky.] tab. 3, 3a, 3b doloženo, že při omezení okruhu osob pojištěním povinných buď výší ročního příjmu nebo počtem pomáhajících dělníků, jak stalo se v rakouském návrhu Beckově i Bienerthově, byla by vyloučena poměrně nečetná skupina osob samostatně hospodařících. Výhody této výluky jsou však více než ztráveny zvýšením správních nákladů, které by vzniklo udržováním evidence, z přestupů a pod., jak poukázáno již v části všeobecné. Definice pojistné povinnosti v § 2 umožňuje na základě sčítání lidu z r. 1921 odhadnouti počet osob, které budou podléhati pojistné povinnosti číslem 1,173.114. (Tab. č. 4).

Tabulka č. 5.

Věkové rozvrstvení osob samostatně hospodařících

(podle sčítání lidu z r. 1921).

Proti takto určenému počtu pojištěnců bylo namítáno, že zahrnuta je v něm hlavně v zemědělství početná skupina osob, u nichž je nesnadno určiti, je-li hlavní jejich zaměstnání rázu samostatné nebo nesamostatné činnosti, při čemž právem lze poukázati na neurčitost a měnlivost znaku "hlavní a vedlejší zaměstnání", zjišťovaného při sčítání lidu. Avšak proti této námitce lze uvésti, že počet osob zařazených takto do skupiny osob samostatně hospodařících

jest úplně, aneb z největší části vyvažován obdobnou nepřesností v počtu dělníků, dále, že odchylka od skutečného stavu - je-li vůbec - nemůže býti veliká, ježto by měla reflex na počet pojištěnců dělnických. V důvodové zprávě k zákonu, ze dne 9: října 1924, č. 221 Sb. z. a n. jest však poukázáno právě na to, že počet dělníků, zjištěných sčítáním lidu v roce 1921 jest asi o 10% větší, než počet pojištěnců u nemocenských pokladen, což by dokazovalo, i když vezmeme ohled na nezaměstnanost a neúplné zachycení všech pojištěnců, opak uvedené hypotésy. Kromě toho jest nutno uvážiti, že na výpočty pojistného by mělo zvětšení nebo zmenšení počtu pojištěnců oprati skutečnému stavu vliv pouze tehdy, kdyby složení podle stáří této neprávem zahrnuté nebo vynechané skupiny pojištěnců bylo jiné, nežli zbytku. To však v daném případě nelze předpokládati. Lze tedy počet zjištěný sčítáním lidu považovati za spolehlivý pro účely výpočtu, i když úplné zachycení všech pojištěním povinných osob bude možné teprve průběhem delší doby.

Při tom bude nutno osoby, u nichž se střídá pravidelně samostatně výdělečná činnost s činností nesamostatnou, zařaditi trvale do jedné nebo druhé skupiny pojišťovací. To však je možno provésti pouze administrativně podle zkušeností, získaných z pojištění.

Vyloučení osob nízkého staří. - Osoby nízkého stáří mezi 15-19. rokem vykazuje sčítání lidu v zemědělství a živnostech úhrnem číslem 16.996 osob samostatně výdělečně činných. Vyloučení osob mladších 18 roků z pojistné povinnosti nemá na konstrukci pojišťovacího plánu vlivu. Není proto ve výpočtech respektováno.

Vynětí z pojistné povinnosti v důsledku vysokého stáří. - Z tabulky čís. 4 a 5 jest patrno, že ve stáří nad 60. rok jest ještě v obou skupinách osob samostatně výdělečně činných 254.084. Osoby tyto bylo nutno vzhledem k čekací době vyjmouti z pojistné povinnosti. Kromě toho znamenalo by zahrnutí jich veliké zdražení pojištění pro všechny ostatní osoby. Zaopatření v případě invalidity a stáří těchto osob má býti provedeno zvláštním zákonem na základě principu zaopatřovacího.

Tabulka č. 6.

Věkové rozvrstvení pomáhajících členů rodiny

(podle sčítání lidu z r. 1921).

Pomáhající členové rodiny. - § 2 vylučuje z pojistné povinnosti velmi početnou skupinu t. zv. pomáhajících členů rodiny. Podle tabulky čís. 6 jedná se o počet osob 592.506, z nichž je v zemědělství činno 561.198 a v ostatních skupinách 31.308. Z této tabulky je též patrno, že rozdělení modle stáří této skupiny osob je daleko výhodnější nežli rozdělení podle staří osob samostatné výdělečně činných.

Kdyby tudíž byli pomáhající členové rodiny vřazeni do pojištění, zlevnilo by se velmi podstatně průměrné pojistné veškerých pojištěnců. Aby byla, všestranně osvětlena otázka po nákladech pojištění pomáhajících členů rodiny, byly provedeny za předpokladu, že pojištění by bylo omezeno pouze na starobní, vdovské a sirotčí důchody a za předpokladu, že základní obnos starobního důchodu jest 500 Kč a že stoupání bude 50 Kč ročně, čekací doba tříletá, zvláštní výpočty (tab. č. 7) pro tyto tři varianty. 1. Pomáhající členové rodiny jsou z pojištění vyloučeni. 2. Pomáhající členové rodiny jsou postaveni na roveň i pokud se pojistného i pokud se dávek týče osobám samostatně výdělečně činným. 3. Pojistné pomáhajících členů rodiny a v souvislosti s tím veškeré nároky jejich jsou poloviční oproti pojistnému i nárokům osob samostatně hospodařících.

Z tabulky čís. 7 jest patrno, že zahrnutí pomáhajících členů rodiny snížilo by podstatně pojistné pro každého pojištěnce. Ryzí pojistné Kč 231,81 snižuje se na př. při zahrnutí pomáhajících členů rodiny na Kč 189,47 a při přiznání polovičních nároků a stanovení polovičního pojistného pro ně na Kč 204,23.

Avšak vzhledem k tomu, že náklady tohoto pojištění musely by nésti samostatně hospodařácí osoby jakožto zaměstnavatelé anebo hlavy rodiny, bylo usneseno již v prvých schůzích odborné komise vyloučiti prozatím tuto početnou skupinu z pojistné povinnosti a umožniti jí pojištění dobrovolné. § 71 výslovně umožňuje pomáhajícím členům rodiny uzavírati výhodné pojištění; náklady tohoto pojištění budou vzhledem k nízkému průměrnému stáří pomáhajících členů rodiny pravidelně nízké. Podle zkušeností, které s dobrovolným pojištěním pomáhajících členů rodiny budou učiněny, bude lze později rozhodnouti se popřípadě pro rozšíření pojistné povinnosti také na ně.

Riskové společenství. - Předložený návrh zákona tvoří pro provádění pojištění všech osob samostatně hospodařících jediného nositele pojištění, který má prováděti za stejné pojistné a při týchž dávkách pojištění příslušníků obou velikých skupin, totiž skupiny zemědělské i pojištěnců ze skupiny průmyslu, obchodu, živností [Za účelem zjednodušení označována jest tato skupina na dále jako skupina živnostenská oproti zemědělské.] a svobodných povolání.

Proti obdobné centralisaci pojištění v Beckově a Bienerthově návrhu bylo se strany odborné i se strany interesentů uváděno opětovně, že poškozována jest jí jedna skupina ve prospěch skupiny druhé. Toto tvrzení bylo oproti Beckově i Bienerthově návrhu na místě, neboť ve skupině zemědělců jsou početněji obsazeny ročníky vyššího stáří, nežli ve skupině živnostníků. Ježto rakouské návrhy sociálního pojištění přiznávají osobám samostatně výdělečně činným v podstatě pouze nárok na starobní důchod, bylo zatížení plynoucí z pojištění zemědělců vyšší, nežli zatížení z pojištění druhé skupiny.

Proti této osnově nelze však uplatňovati podobné námitky. Poněvadž osnova zavádí invalidní důchod jako povinnou dávku, bylo lze očekávati, že vyrovná se zatížení, které přinášejí obě skupiny, neboť bude-li nositel pojištění zatížen daleko intensivněji starobními důchody ze skupiny zemědělců vzhledem k průměrnému vyššímu stáří, nežli ze skupiny živnostenské, bylo pravděpodobné, že toto plus bude podstatně vyvažováno větší váhou a frekvencí invalidních důchodů ze skupiny živnostenské. Aby tento teoreticky očekávaný výsledek mohl býti postaven úplně na jisto, byly provedeny zvláštní výpočty o nákladech samostatného pojištění skupiny živnostníků a samostatného pojištění skupiny zemědělců. Výsledek těchto výpočtů jest shrnut v tabulce čís. 8, z níž je patrno, že kdyby bylo pojištění živnostníků s nároky podle osnovy prováděno odděleně, vyžadovalo by ryzího pojistného (bez přirážky na správní náklady a léčebnou péči) Kč 237,61, kdežto pojištění zemědělců by vyžadovalo pojistného Kč 253,-. Oproti ryzímu pojistnému společného pojištění Kč 246,16 bylo by pojištění u samostatné živnostenské pojišťovny o Kč 8,55 ročně lacinější a samostatné pojištění zemědělské o Kč 6,84 dražší. A.však lest nutno uvážiti, že tyto rozdíly v pojistném byly by při odděleném provádění pojištění více než vyváženy vyššími správními náklady, ježto orgány pojišťovací musely by býti z velké části ve stejném počtu ať stejně vypraveny u každé pojišťovny jako u pojišťovny společné. Byly by tudíž poměrné k nižšímu úhrnu pojistného mnohem vyšší. Mimo to však vznikly by nové a velmi tíživé správní náklady z početných přestupů od jednoho nositele pojištění k druhému a spojených s tím převodů. Kromě toho byla by stižena a zdražena nákladná evidence příslušníků obou skupin, obzvláště uvážíme-li měnlivost a subjektivnost příslušnosti k jedné nebo druhé skupině.

Z hlediska pojistně-matematického nebylo by však - nepřihlížíme-li k vyšším správním nákladům - proti samostatnosti obou pojištění námitek.

Pokud by však oboje pojištění bylo vypraveno stejnými dávkami, nelze od tohoto odloučení očekávati zlevněni ani zdražení pro jednu nebo druhou skupinu.

Svobodná povolání. - Definice § 2 zahrnuje též příslušníky t. zv. svobodných povolání. V celku jedná se o 20.937 osob, jichž složení podle stáří není výhodnější, nežli celku všech pojištěnců.

Tabulka č. 7.

Ryzí roční pojistně pro důchod starobní, vdovský a sirotčí počáteční i budoucně do pojištění vstupujících generací pro muže i ženy.

Tabulka č. 8.

Ryzí pojistná pro zemědělství a živnosti.

III.

Nárokový systém.

Úvod. - Volba nárokového systému pro pojištění osob samostatně výdělečně činných působí obtíže jednak tím, že nervi kro- ně švédského národního pojištění a kromě rumunského pojištění živnostníků zkušeností o podobném pojištění v cizině a poměry v obou zmíněných zemích jakož i celá konstrukce pojištění jsou příliš odlišné, než aby jich mohlo býti použito.

Dále jest nutno uvážiti, že invalidní a starobní pojištění dělnické, prováděné již po celá desetiletí v celé řadě zemi, neodpovídá ve všech směrech potřebám skupiny osob samostatně hospodařících. Z toho důvodu nemohla komise dlouho sjednotiti se na druzích nároků a na podmínkách pro ně. Z velikého počtu alternativ, které byly odborné komisi předloženy, odpovídá nárokový systém tohoto návrhu přání velmi početné skupiny interesentů, která si přála, aby byly poskytovány nároky asi přibližně téhož druhu, jako v dělnickém pojištění a aby pojistné obnášelo asi Kč 20,- měsíčně. Tomuto přání odpovídá předložený návrh velmi přibližně.

Tabulky předložené odborné komisi umožňovaly však volbu nárokového systému o jiných druzích nároku a o jiné výši důchodů. Z těchto tabulek uvádí se zde tab. č. 9, z níž možno kombinací odvoditi pojistné též pro jiné seskupení nároků. [Upozorňuje se však, že nejsou všechny teoreticky možné kombinace prakticky proveditelny, má-li býti splněn požadavek, aby pojistné budoucích generací bylo úměrné hodnotě pojištění.]

Nárokový systém osnovy. - Pojistný plán osnovy jest tento: Po dokončení čekací doby 36 měsíců, která se prodlužuje pro případ by část příspěvkové doby byla získána v dobrovolném pojištění, poskytuje se důchod pro případ invalidity, který se skládá ze základního obnosu Kč 500,-, a ze stoupání, jež za každý příspěvkový měsíc obnáší Kč 3,50,-, tudíž za rok Kč 42,-; při dosažení 65. roku má pojištěnec nárok na starobní důchod ve výši invalidního důchodu, jsou-li splněn, podmínky § 56.

Vdovský důchod pro případ invalidity vdovy náleží ve výši jedné poloviny důchodu invalidního.

Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší 17 let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky. Důchod sirotčí činí pro jednostranně osiřelé dítě jednu pětinu, pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny invalidního nebo starobního důchodu.

Má-li osoba požívající důchodu invalidního nebo starobního dítě nebo děti mladší 17 let, zvětšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí a každé dítě jednu desetinu důchodu.

Není-li nároku na důchod vdovský, vyplácí se za podmínek § 65 odbytné ve výši důchodu invalidního nebo starobního.

Důchod invalidní. - Původním plánem odborné komise bylo ve shodě s obdobnými návrhy cizími (viz na př. "Leitsätze" rakouského ministerstva sociální péče) a ve shodě s rakouskými předválečnými návrhy (Beckův i Bienerthův) omeziti pojištění osob samostatně hospodařících na pojištění důchodů starobních a zaopatření pozůstalých (důchody vdovské a sirotčí). K tomuto omezení dávek vedla v prvé řadě úvaha o nákladech pojištění, které - abstrahujeme-li od státního příspěvku - nese zde výlučně pojištěnec, kdežto v pojištění dělnickém zúčastněn jest na nákladech polovinou pojištěnec a druhou polovinou zaměstnavatel. Lze tudíž pochopiti snahu zmenšiti omezením v dávkách náklady pojištění, které vzhledem k nepříznivému složení pojištěnců podle věku jsou při stejných dávkách samy o sobě vyšší než pojištění dělnické.

Dáte vedla, k tomuto omezení na starobní důchod úvaha o nesnázích provádění invalidního pojištění pro skupinu osob samostatných. Bylo opětovně poukazováno na to, že schází pro vymezení pojmu invalidity objektivní podklad, který jest v dělnickém pojištění dán okolností, že přiznání invalidního důchodu jest spojeno u dělníka se ztrátou uzdy, tedy pramene obživy. A že nevyplácí se mzdu, lze zjistiti objektivně nejednodušším způsobem. U živnostníka nebo zemědělce schází tento objektivní podklad a nemůže býti dobře nahrazen výdělkem, neboť, jak opětovně bylo dokládáno; nemusí býti invaliditou samostatně hospodařící osoby důchod plynoucí z jejího podniku zastaven a, často ani zmenšen.

Na stejnou obtíž naráží vyměřování invalidního důchodu, ježto opět tu schází objektivní měřítko, kterým u dělníka je mzda.

Další obtíž je rázu organisačního. Provedení invalidního pojištění v dělnickém pojištění je usnadněno přičleněním k nemocenskému pojištění. Organisační výhoda této úpravy záleží v tom, že jsou takto pro provádění pojištění získány místní, tedy pojištěnci bližší orgány. Pro pojištění osob samostatně hospodařících scházejí však tyto místní orgány, které pro vyšetření invalidity, kontrolu, evidenci důchodců a léčebnou službu jsou žádoucí a musí býti tedy utvořeny.

Tabulka č. 9.

Ryzí roční pojistné pro důchod starobní, vdovský, sirotčí a invalidní v případě úplné bezmocnosti.

Provedení invalidního pojištění bez současného provedení pojištění nemocenského mohlo by dále vésti k tomu, že ustav provádějící invalidní pojištění by musel z veliké části převzíti, po případě proti úmyslu zákonodárcovu, poskytování důchodů nemocenských, neboť není-li nemocenského pojištění a schází-li tudíž zařízení poskytující podpory pro případ kratší nebo delší nemoci, nelze ubrániti se pochopitelné snaze pojištěnců, hlásiti déle trvající případy onemocnění a případy nemocí v době hospodářské tísně jako případy invalidity a vyžadovati pro ně odškodnění ve formě přechodných důchodů invalidních. Proti podobným snahám jest obrana ústavu provádějícího pojištění nesnadná a jest zvláště stižena jedná-li se o pojištění úplně nové. Přejímalo by tudíž pojištění invalidní v tomto případě funkci pojištění nemocenského, což zvyšovalo by značně náklady oprati předpokladům a ohrožovalo by existenci nositele pojištění. Avšak tato úprava byla by též po organisační stránce neúčelná, ježto poskytování nemocenských důchodů bez současného léčení jest sociálně-hygienicky nepřípustno a po stránce finanční pro existenci nositele pojištění nejvýše povážlivo.

Předpokládá tudíž zavedení invalidního pojištění způsobem podobným dělnickému pojištění současné vybudování pojištění nemocenského, anebo vyžaduje opatření která by vylučovala požitek důchodů nemocenských ve formě důchodů invalidních.

Proti těmto oprávněným námitkám stojí však důležité faktum, že invalidní pojištění samostatných živnostníků i zemědělců je celkem podobně odůvodněno jako invalidní pojištěni dělníků. Skutečně jsou životní a pracovní poměry dělníků a zaměstnávajících je osob samostatně hospodařících často velmi podobny.Uvažme dále, že na př. živnostníci stávají se ve většině případů samostatnými po kratším neb delším předchozím zaměstnání dělnickém. Vedlo by proto odepření invalidních důchodů živnostníků v mnohých případech k anomalii v tom směru, že by v témže případě neschopnosti výdělečné dělník požíval nějakého důchodu, kdežto jeho zaměstnavatel, třeba že životní úroveň i způsob výdělečné činnosti jeho nikterak se neliší od dělníkovy, byl by bez důchodu. S hlediska účelnosti jest třeba uvážiti dále, že pouhé pojištění starobních důchodů jest vlastně pojištění odloženého důchodu životního a že mohlo by tudíž s úspěchem býti prováděno v Čechách Zemským pojišťovacím fondem. Pouhé pojišťování odložených životních důchodů netěší se však u nás (na rozdíl na př. od Francie) oblibě. Bylo by nutno teprve vychovati obyvatelstvo k spravedlivějšímu oceňování životních důchodů, aby mohlo se pojištění důchodů starobních s vyloučením důchodů invalidních vžíti.

Jest tudíž pro zdárnou realisaci zákona o pojištění osob samostatných výhodou, že mají býti poskytovány v tomto pojištění také důchody invalidní, třeba za podmínek poněkud jiných nežli v pojištění dělnickém. Bylo na př. nutno upraviti podmínky pro přiznávání invalidních důchodů tak, aby případy přechodných onemocnění byly vyloučeny.

Pokud se týče podmínek pro přiznání důchodů invalidních nutno s důrazem upozorniti na to, že definice invalidnosti v § 53 neodpovídá úplně pojmu invalidnosti, který byl podložen výpočtům pojistného. Vzhledem k tonu totiž, že není zkušeností z ciziny o provádění invalidního pojištění osob samostatně hospodařících - zkušenosti ze Švédska nejsou dosud zpracovány a nemohly by býti ani pro naše poměry použity - byla zvolena pro odhad nákladů pojištění tato cesta: Byly provedeny výpočty o výši pojistného za dvou extremních předpokladů.