Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Tabulka č. 10.

Ryzí roční pojistné pro invalidní a starobní důchod.

Bylo jednak předpokládáno, že invalidní důchody budou přiznávány za podmínek a s frekvencí poměrně stejnou jako v dělnickém pojištění říšskoněmeckém, jehož zkušeností bylo potažmo též v našem dělnickém pojištění. Jednak byly provedeny také výpočty, za předpokladu, že průběh a frekvence invalidních důchodů u osob samostatně hospodařících budou tytéž jako u osob podrobených pojištění podle zákona pensijního soukromých zaměstnanců. Tyto výpočty vedly k tabulce č. 10, z níž je patrno na př., že pojistné za invalidní důchod Kč 100,- splatný nejdéle v 65. roce stáří jako starobní, v prvém případě obnášelo by Kč 14,41 ročně, v druhém případě Kč 14,13 ročně. Za roční stoupání inv. důchodu o Kč 1,- jsou příslušná čísla Kč 2,66 a 2,62 atd. Nepatrný rozdíl mezi oběma těmito výpočty provedenými s použitím úplně odlišných hypotés vysvětluje se jednoduše tím, že větší počet případů invalidity má za následek menší počet důchodů starobních, jichž obnosy jsou průměrně vyšší a jest spoje též s rychlejším odpadáváním invalidních důchodů.

Bylo tudíž použita pro výpočet, pojistného zkušeností o průběhu invalidity, které slouží za podklad výpočtů pensijního pojištění soukromých zaměstnanců. Zkušeností těchto bylo opětně použita pro výpočty invalidního a pensijního pojištění v Německu i v Rakousku.

Aby byly vyloučeny případy krátkodobých a přechodných důchodů nemocenských, které patří vlastně do nemocenského pojištění a zatěžovaly by pojišťovnu zřízenou na poskytování důchodů dlouhodobých velmi značně po stránce finanční i po stránce správy, žádá § 53, aby nemoc, pro kterou má býti přiznán invalidní důchod, byla trvalá a taková, že nebude pravděpodobně vyléčena před uplynutím jednoho roku. Tím zjednána též shoda s podmínkami pro poskytování invalidních důchodů v pojištění dělnickém.

Nutno však upozorniti na jistý nesouhlas, který jest mezi definicí invalidity podle § 53 a mezi definicí invalidity v základě o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, v němž se zvolených čísel užívá.

Ostatně je známo, že pojem invalidity, jakožto pojem subjektivní tvoří se v definitivní formě podle principu účelnosti teprve průběhem pojištění a podle zkušeností z přiznávací praxe. Stačí poukázati v tom směru na vývoj pojmu invalidity v sociálně-pojišťovacím zákonodárství německém při opětovaná po novelisacích zákona. S důrazem budiž však na tamta místě upozorněno na to, že nebylo by správno podceňovati význam invalidních důchodů pro úspěch a cenu tohoto pojištění.

Konečně budiž poukázáno na důležitost invalidních důchodů pro řešení otázky výměnku v zemědělství. Je známo, že rakouský návrh Beckův i Bienerthův byl odmítán odborníky také z toho důvodu, že neposkytoval invalidních důchodů a nepřispíval tudíž k řešení otázky časného nastoupení výměnku.

Důchod starobní. - V pojištění této skupiny osob má důchod starobní význam větší nežli v pojištění dělnickém, což plyne z velmi početného obsazení vyšších ročníků stáří, na př. nad 50. rokem.

Pokud se týče podmínek pro přiznávání tohoto důchodu bylo žádáno především snížení hranice stáří z 65. na 60. rok s poukazem na malý počet osob, které se 65. roku dožijí a na potřeby obzvláště zemědělství. K tomu nutno uvésti, že všeobecně podceňuje se životnost obyvatelstva Československé republiky, což je prokázáno zase pouhým konstatováním, že mezi 60. až 65. rokem jest 126.316 osob, t. j. 8,55% počtu osob samostatně hospodařících. Z této okolnosti. plyne též značné zvýšení pojistného, které aby všeobecné snížení hranice stáří na 60. rok mělo v zápětí; aby však bylo vyhověno požadavku po přiznávání důchodu starobního již před 65. rokem, bylo v § 71 učiněno opatření, aby mohli pojištěnci již v 60. roce nastoupiti starobní důchod.

Kombinujeme-li ustanovení § 71, odst. 1. s ustanovením o uznávacím poplatku a invalidním důchodu, jeví se tyto možnosti:

1. Pojištěnec (na př. výměnkář), který chce nastoupiti starobní důchod před 65. okem stáří, prokáže invaliditu a nastoupí důchod invalidní.

2. Pojištěnec, který chce nastoupiti starobní důchod již v 60. roce bezpodmínečně (bez průkazu invalidity), uzavře připojištění podle § 71 a platí zvláštní pojistné, jehož výše se stanoví podle stáří; v němž vyšší pojištění uzavřel.

3. Pojištěnec, který není invalidní, nastoupí bez placení zvláštního příspěvku v 60. roce starobní důchod, avšak ve snížené výměře. Míra snížení určí se podle tarifu zmíněného v § 71. Budiž upozorněno; že snížení důchodu bude neveliké.

4. Pojištěnec, který v 60. roce není invalidní a neuzavřel pojištění podle bodu 2. a nechce spokojiti se se snížením důchodu podle bodu 3., platí uznávací poplatek podle § 72 Kč 10,- ročně nejdéle do 65. roku, kdy stává se splatným důchod starobní, anebo nastoupí-li dříve invalidita, vstupuje v požitek důchodu invalidního.

5. Pojištěnec, který vzdal se činnosti samostatně výdělečné v 60. roce, může dobrovolně pokračovati v pojištění placením pojistného příspěvku až do nastoupení invalidního neb nezkráceného starobního důchodu.

V případech bodů 2. a 3. došlo by k vyplácení státního příspěvku k důchodu teprve dosažením 65. roku nebo při dřívějším nastoupení důchodu invalidního.

Podle § 56 jest přiznání starobního důchodu vázáno také na podmínku, aby výnos z pojištěncova podnikání nebo zaměstnání uvedeného v § 2 klesl aspoň o částku, jakou by činil důchod:

Podmínka tato činí z bezpodmínečného starobního důchodu důchod podmíněný poklesem výdělku a jest pojata do osnovy s ohledem na podobné omezení důchodu starobního v zákoně ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.

Při výpočtu pojistného Kč 264,- nočně nebylo možno tuto podmínku respektovati, ježto není zkušeností o vlivu podobného omezení na frekvenci důchodů starobních v pojištění osob samostatně hospodařících.

Kdyby bylo lze předpokládati, že omezeni toto bude míti týž vliv jako podobné omezení starobních důchodů podle 5 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., bylo by lze provésti snížení pojistného, které vlivem této podmínky nastupuje.

Podrobně provedený výpočet (tam. č. 11, 11a) ukázal, že za tohoto předpokladu činilo by ryzí pojistné Kč 235,84, tudíž snížilo by se oproti ryzímu pojistnému vypočítanému za předpokladu bezpodmínečného starobního důchodu asi o Kč 10,- ročně, čili přibližně o Kč 1,- měsíčně.

Tabulka č. 11.

Ryzí roční pojistné v pojištění osob samostatné hospodařících a předpokladu podmínky pro nastoupení starobního důchodu stejné jako v dělnickém pojištění.

Tabulka č. 11a.

Ryzí roční pojistné za předpokladu podmínky pro nastoupení starobního důchodu stejné jako v dělnickém pojištění.

Tabulka č. 12.

Ryzí roční pojistné pro nárokový systém s vdovským důchodem podmínečným a bezpodmínečným.

Důchod vdovský. - Přiznání důchodu vdovského jest jako v pojištění dělníků vázáno na invaliditu vdovy. Pojem invalidity vdovy definovaný v § 58 neodpovídá úplně předpokladům výpočtu. Jako při projednávání pojištění dělnického, také zde bylo žádáno přiznávání vdovského důchodu bezpodmínečného. Proti tomuto požadavku z hlediska sociálně-politického úplně oprávněnému, nutno uvésti, že zatížení vznikající bezpodmínečným důchodem vdovským převyšuje značně obnosy, které byly pro pojištění toto na pojistném samotnými interesenty určeny. S hlediska finančně-matematického nečiní přiznání bezpodmínečných vdovských důchodů obtíží; skutečně byly všechny výpočty podle této osnov provedeny také za předpokladu, že každá vdova obdrží při úmrtí manžela vdovský důchod a výsledky předloženy odborné komisi. Z tab. č. 12 jest na př. patrno, že odstraněním omezující podmínky pro vdovský důchod, zvýšilo by se pojistné o Kč 47,41 ročně. Při této příležitosti budiž upozorněno na to, že kromě Německa, které přiznává důchod vdovský v pojištění dělnickém za podobných podmínek jako v této osnově, přistoupila Anglie v nejnovější době k zavedení úplného pojištění vdovských důchodů pro vdovy po dělnících za podmínek velmi liberálních; náklady na toto vdovské pojištění budou činiti týdně 8 d, tudíž více než pojistné za celé pojištění podle této osnovy.

Vypravení vdovského pojištění ve směru bezpodmínečnosti lze očekávati od budoucího vývoje našeho sociálního pojištění. Aby však mohlo býti již nyní vyhověno požadavkům pro přiznávání bezpodmínečného vdovského důchodu, jest úmyslem umožniti zvláštním levným připojištěním podle § 71 za příplatek k zákonitému příspěvku odstranění omezujících podmínek pro vdovský důchod.

Sirotčí důchody a vychovávací příplatky. - Podmínky pro přiznání důchodů sirotčích a příplatků vychovávacích jsou upraveny podobně jako v pojištění dělnickém, pročež odkazuje se na důvodovou zprávu k zákonu ze dne 9. října, č. 221 Sb. z. a n.

Nárok na odbytné. - Tento nárok jest upraven podobně jako v zákoně o pojištění dělníků pro případ nemoci, invalidity a stáří. Kdyby mělo býti odbytné odstupňováno podle příspěvkové doby, bylo by záhodno přepustiti stoupání teprve po delší příspěvkové době.

Stupnice důchodová. - Pro ustanovení výše dávek byla z důvodů udaných v důvodové zprávě k zákonu ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., zvolena konstrukce invalidního důchodu: pevný základní obnos Kč 500,- a každoroční stoupání, které obnáší jednu pětinu zaplaceného pojistného. Ježto pojistné je stanoveno různě pro 4 mzdové třídy, znamená tato konstrukce, že důchod závisí jednak na příspěvkové době, jednak na třídě mzdové. Také pro tuto osnovu je zvolena podobná konstrukce důchodu invalidního a tudíž všech dávek s tím rozdílem, že pojištěni děje se v jediné třídě. Pro tuto odchylku lze uvésti tyto důvody.

1. Především není tu pro tvoření tříd podobného podkladu, jakým jest mzda v pojištění dělnickém. Výnos výdělečné činnosti jest rázu příliš subjektivního a vydán velikým změnám; zjišťování jeho je pak spojeno s nesnázemi a značnými správními náklady. Rovněž počet zaměstnávaných dělníků není kriteriem vhodným a spolehlivým.

2. Kromě toho nutno uvážiti, že předpokladem výpočtů bylo by totéž rozdělení podle stáří v jednotlivých třídách; při rozdělení různém bylo by nutno stanoviti pojistné podle složení té které třídy a tu bylo by těžko ubrániti se pochopitelné snaze pojištěnců mladých a dobrého zdravotního stavu, aby byli zařazeni s pojistným nižším, naproti tomu u pojištěnců, kteří počítají již s přiznáním důchodu, lze čekati snahu opačnou, aby byli zařazeni do třídy vyšší. Tím však předpoklady pro výpočet průměrného pojistného byly by zničeny.

3. Konečně padá velmi na váhu okolnost, že při konstrukci invalidního důchodu z pevné základní částky pro všechny třídy jsou rozdíly mezi důchody jednotlivých tříd i v pojištění dělnickém neveliké; volba téže základní částky pro všechny třídy byla schválena odbornou kritikou a následována dokonce při nejnovější úpravě říšsko-německého pojišťování invalidního.

4. Snaze pojištěnců vyšší hospodářské úrovně po pojištění vyšších důchodů jest vyhověno v § 71, který umožňuje buď individuelně, anebo pro celé skupiny (společenstva, obce) podle kolektivních tarifů zvyšovati nároky pojištěné podle osnovy.

Z těchto důvodů poskytuje osnova pro všechny pojištěnce při stejné příspěvkové době tytéž dávky. Velmi značné zlevnění správy z toho pramenící nesmí býti podceňováno. Budiž konečně poukázáno na to, že anglické pojištění nemocenské a invalidní poskytuje dávky rovněž nezávislé (s výjimkou nedospělých dělníků a žen) na mzdě, tudíž jedinou sazbou.

Léčebná péče. - Podobně jako v dělnickém pojištění umožňuje § 84 Pojišťovně osob samostatných zavésti preventivní nebo represivní léčení pojištěnce nebo důchodce. K provádění léčebné péče byl v pojistném reservován obnos 2%; vedle toho bude míti pojišťovna možnost účelným hospodařením (stavba vlastních sanatorií, zotavoven, půjčky na zdravotní ústavy a pod.) léčebnou péči podporovati. O významu léčebné péče pro vývoj sociálního pojištění a vývoj sociální hygieny vůbec odkazuje se na příslušná místa důvodové zprávy k zákonu ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.

Nemocenské pojištění. - Značným ulehčením obtíží, s nimiž jest spojeno poskytování invalidních důchodů by bylo, kdyby se podařilo také pro samostatné osoby provésti pojištění nemocenské, třeba pouze ve formě léčebné péče, tedy ve formě poskytování lékařské pomoci a léků. Nehledě ke zmíněným již překážkám rázu organisačního (nedostatek vhodných místních orgánů; obvodové úřadovny, na něž se návrh zákona omezuje, nestačily by k tomuto úkolu) dalo by se pojištění tohoto druhu provésti pouze za předpokladu vydatného zúčastnění se pojištěnců na nákladech léčení, tedy na př. tak, že by určitou část účtu za léčení a léky hradil pojištěnec sám. Jedině takto bylo by lze poněkud vydatněji brániti ústav provádějící pojištění proti zneužívání, které u samostatných pojištěnců, jest obzvláště umožněno tím, že s léčením nemusí býti spojena ztráta obživy, kdežto u dělníků znamená nemocenský případ pravidelně ztrátu mzdy.

Pro odhad nákladů léčebné péče, která by se omezovala pouze na poskytování naturálních dávek, jsou k disposici pouze čísla z nemocenského pojištění dělnického, která za rok 1922 udávají na př. na nákladech za lékaře, léky a léčiva, za ošetřování v nemocnici a dopravu, u všech druhů pokladen na jednoho člena Kč 109,16, u společenstevních pokladen Kč 97,94, u okresních zemědělských pokladen Kč 80,81. Zda lze těchto čísel použíti také pro účely pojištění skupiny osob samostatně výdělečně činných, nelze s jistotou posouditi. Vzhledem k nepříznivějšímu složení osob samostatně hospodařících podle stáří a vzhledem k jiným číslům rodinného stavu, bylo by dojista počítati s pojistným podstatně vyšším, při čemž ponechávají se stranou obtíže provedení tohoto pojištění.

Naproti tomu bránila by zneužívání pojištění okolnost, že nevyplácelo by se nemocenské, jakožto náhrada za výdělek.

Rozšíření sociálního pojištění osob samostatně hospodařících na poskytování lékařské pomoci a léků bylo by lze vybudovati v budoucnosti po zkušenostech, které budou v prvých letech učiněny s pojištěním invalidním.

IV.

Pojistné.

Bylo-li rozhodnuto o finančním systému a byly-li dávky zákona zvoleny podle určitého schematu, vyžaduje výpočet pojistného ještě, aby byly učiněny předpoklady o úrokové míře a průběhu určitých kolektivních zjevů (úmrtnost, invalidnost, přístup pojištěnců atd.).

Odborné detaily o volbě příslušných tabulek úmrtnosti, invalidnosti atd. spolu s tabulkami jsou obsaženy v části matematicko-statistické. Zde budiž pouze poukázáno znovu na okolnost, že, ježto není zkušeností z podobného pojištění u nás ani v cizině, bylo nutno pokud se týče čísel invalidnosti a úmrtnosti invalidů voliti statistické podklady ze zkušeností používaných v pojištění soukromých zaměstnanců, což ovšem stalo se a největší svědomitostí.

Bylo již uvedeno, že k zvýšení spolehlivosti výpočtů byly provedeny zvláště výpočty podle zkušeností německého dělnického pojištění. Byly tedy výpočty provedeny za předpokladu, že invalidita osob samostatně hospodařících by probíhala jednak tak jako u soukromých zaměstnanců, jednak jako u dělníků.

Shodou výsledků je spolehlivost výpočtů značně zvýšena. Ostatní statistický materiál byl opatřen většinou ze sčítání lidu v únoru 1921. Mimo to provedeny též kontrolní výpočty podle tabulek úmrtnosti rakouského obyvatelstva v pětiletí 1906 až 1910.

Veliké potíže působí při podobných výpočtech odhad počtu a složení osob vstupujících budoucně do pojištění. Jedná se v daném případě hlavně o průměrný věk při nástupu do činnosti samostatně výdělečné, dále o t. zv. průměrný věk při vzestupu sociálním, t. j. při přechodu ze zaměstnání nesamostatného do zaměstnání samostatného. Při zpracování vládního návrhu bylo možno s velikán výhodou použíti znamenitého statistického šetření a změně povoláni, provedeného u příležitosti sčítání lidu r. 1910, které číselně zachycuje i prvé nastoupení výdělečné činnosti i sociální vzestup. Při tom byla přesněji do svých finančních důsledků vystižena okolnost, že přestupy z pojištění dělnického i pensijního do potištění podle tohoto návrhu budou provázeny převody peněžitých částek, které teprve po uplynutí několika prvých let dosáhnou plné výše.

V celku lze prohlásiti statistické podklady tohoto návrhu za daleko spolehlivější nežli byly podklady, na nichž budováno bylo německé invalidní a starobní pojištění v letech 30tých. Znovu budiž poukázáno na to, že význam odchylek skutečného průběhu od předpokladu nesmí býti přeceňován, ježto, jak zkušenost ukazuje, vyrovnávají se odchylky v jednom směru (na př. vyšší cifry invalidnosti) odchylkami ve směru druhém (na př. vyšší úmrtnost invalidů).

Jinak nutno opakovati z důvodové zprávy k zákonu ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., že spolehlivé statistické podklady musí vytvořiti si každé pojištění teprve prováděním.

Pokud se týče úrokové míry bylo, jako již v pojištění dělnickém, provedeno zlepšení dosavadních početních method v sociálním pojištění v tom směru, že použito bylo pravděpodobných přebytků zisků úrokových v prvých letech ku snížení pojistného. Methoda, které zde bylo použito, jest vyložena v důvodové zprávě sociálně-politického výboru tisk č. 4795 na str. 39 a pásl. a vede k snížení pojistného o 4,3%.

Správní náklady. - Důležitou složkou pojistného jest část, určená na správní náklady. V důvodové zprávě k zákonu z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., podán jest podrobný rozbor správních nákladů různých druhů sociálního pojištění československého i říšskoněmeckého. Pro tento návrh byly správní náklady odhadnuty jednak srovnáním se správními náklady Všeobecného pensijního ústavu, který provádí asi pro 190.000 pojištěnců pojištění invalidních, starobních, vdovských a sirotčích důchodů, jednak s předpokládanými správními náklady Ústřední sociální pojišťovny:

Správní náklady Všeobecného pensijního ústavu nedosáhly v roce 1923 výše 8% ze zaplaceného pojistného. Při tom nutno uvážiti, že průměrné pojistné Všeobecného pensijního ústavu převyšuje velmi značně pojistné podle tohoto návrhu, dále, že Všeobecný pensijní ústav vzhledem k 17tileté existenci vyplácí již značný počet důchodů (na 12.000), jichž výplata, udržování evidence a pod. vyvolává značné správní náklady; mimo to, že správní náklady zvyšovány jsou také koexistencí velikého počtu náhradních ústavů, vznikajícími z toho převody, vzájemným súčtováním a pod. Konečně provádí se pojištění u Všeobecného pensijního ústavu v 16 třídách služného, tedy se 16 různými sazbami pojistného i dávek a sice, jak v důvodové zprávě k zákonu o dělnickém pojištění podrobné uvedeno, při udržování velmi nákladné dvojité evidence pojištěnců.

Pro invalidní a starobní pojištění dělnické, které počítá se 4 třídami mzdovými, byly odhadnuty správní náklady v důvodové zprávě sociálně-politického výboru tisk č. 4795, str. 37, obnosem 11 %.

Vzhledem k tomu, že pojištění podle této osnovy má býti prováděno v jediné třídě, o jediné sazbě pojistného u dávek, lze souditi, že pro správní náklady stačí vyhraditi 10% pojistného. Při tom jest nutno vzíti v úvahu, že podle § 20 bude míti Pojišťovna osob samostatných co činiti s daleko menším počtem místních orgánů, nežli bude počet nemocenských pojišťoven podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.

Pro racionelní provádění léčebné péče jest v pojištění dělnickém vyhrazen obnos 3% pojistného.

Ježto ryzí pojistné při předpokladu, že starobní důchod poskytuje se bezpodmínečně při dosažení 65. roku, podle tabulky č. 2, obnáší Kč 246,16 a snižuje se za předpokladu vyššího zúročení v prvých letech o 4,3% pojistného Kč 264,- a náklady na správní výlohy jsou odhadovány na 10%, zbývá k úhradě léčebné péče přibližně pouze 1% pojistného.

K intensivnějšímu provádění léčebné péče bylo, by tudíž nutno použíti dalších přebytků z vyššího zúročení, nebo příznivějšího průběhu hospodářství než předpokládáno.

Jak výše uvedeno, vede omezení nápadu starobního důchodu podle § 56 ke snížení pojistného o Kč 10,16. Bude-li tudíž důchod starobní vázán na podmínku § 56 a osvědčí-li se předpoklady o vlivu tohoto omezení, bylo by lze prováděti léčebnou péči nákladem 3% pojistného, tak, že by z pojistného Kč 264,- při této eventualitě zbylo 2%, tudíž částka, které bylo by lze použíti buď k dotacím bezpečnostního fondu, nebo k intensivnějšímu provádění léčebné péče.

Při počtu pojištěnců 1,173.144 obnášely by správní výlohy ročně asi 31 milionů Kč.

Ježto bylo opětovně uváděno, že pojistné Kč 22,- měsíčně jest pro určitá teritoria (horské krajiny) a pro celé skupiny pojištěnců nepřijatelné svou výší, dává § 85 možnost, aby rozhodnutím vlády na návrh zájmových korporací a podle návrhu Pojišťovny osob samostatných bylo pojistné sníženo obligatorně pro tyto skupiny na obnos Kč 12,- měsíčně. Závaznost tohoto kroku je nutno, nemají-li býti ohroženy předpoklady, na nichž spočívá výpočet průměrného pojistného. Pojišťovna osob samostatných stanoví pak pro dotyčnou skupinu výši nároků odpovídajících pojistnému Kč 12,- měsíčně, při čemž musí býti uváženy případné přestupy z jedné skupiny do druhé.

V.

Zatížení státu a národního hospodářství.

Zatížení státu, nehledíme-li k nákladům způsobeným dozorem státním, dále soudnictvím, resultuje hlavně ze dvou položek: jednak z ustanovení § 132, podle něhož zaplatí stát pojistné za dobu zákonité presenční služby osob uvedených v § 2, odst. 2; ježto počet osob těchto odhaduje se na 7486, lze počítati se zatížením státu z tohoto titulu v prvých letech Kč 1,976.000. Další zatížení státu má původ v ustanovení § 67 o státním příspěvku. Odhadnouti průběh tohoto zatížení během doby jest velmi nesnadno vzhledem k ustanovení odst. 4, podle něhož neposkytuje se státní příspěvek důchodci, jehož příjem, nečítaje v to důchody podle zákonů sociálně-pojišťovacích, přesahoval v uplynulém berním roce částku prostou daně z příjmů. Kdybychom nebrali ohled na toto omezení, bylo by lze stanoviti zatížení ze státního příspěvku jednoduše z počtu důchodců Toho kterého roku. Podle tabulky č. 13 obnášelo by tudíž zatížení státu z tohoto titulu ve 4tém roce Kč 3,350.000, v Stém roce Kč 12,060.000, v 10tém roce Kč 82,000.000, ve 20tém roce Kč 165,000.000. Citovaným omezením bude se redukovati toto zatížení podstatně.

Pokud se týče zatížení národního hospodářství, putno uvážiti, že návrh omezuje se na pojištění osob samostatně hospodařících, ježto komise již v prvních schůzích uznala za účelno vyloučiti pomáhající členy rodiny z pojistné povinnosti. Jak již bylo opětovně uvedeno jest možno počítati s počtem pojištěnců 1,173.144, tudíž s úhrnem pojistného asi Kč 309,710.000 ročně. Nutno však podotknouti, že bude patrně vyžadovati delší

doby než bude docíleno, aby největší část osob pojištěním povinných se skutečně přihlásila a pojistila, a že z počátku bude příjem na pojistném menší.