Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Příklady z provincie d'Anvers a Hainaut.

Provincie d'Anvers:

A. Celkový počet platných hlasů okresu Anvers jest 178.684 a počet mandátů činí 15, volební dělitel (diviseur électoral) činí tedy 178.684: 15 = 11.913.

Dělí-li se počet hlasů strany katolické (le chiffre électoral) 93.256 tímto dělitelem (11.913) vyjde volební kvotient 7828, u kartelu vyjde takto 6828.

První listina obdrží tudíž rázem 7 mandátů, druhá 6 mandátů. Dvě místa zůstávají neobsazena.

Provedení těchže operací v okresu Malines bude toto:

Dělitel volební bude 13.899 (69.493:5).

Volební kvotient u katolíků bude 3.192; obdrží rázem 3 mandáty;

volební kvotient u kartelu bude 1.785; obdrží rázem 1 mandát; zbývá jeden mandát k obsazení.

Provedení těchže operací v okresu Turnhout bude toto:

Dělitel volební bude 12.608 (50.718:4).

Volební kvotient u katolíků bude 3215; obdrží rázem 3 mandáty;

volební kvotient u kartelu bude 0784; obdrží rázem žádný mandát; zbývá jeden mandát k obsazení.

B. Kandidátní listina katolíků získala již 13 mandátů v provincii, kartel 7. Při obsazování 4 zbývajících mandátů bude hlavní komise provinciální postupovati takto:

V provincii obdrželi celkem hlasů (chiffre électoral)

Z toho plyne, že: první dodatečný mandát náleží kartelu, třetí mandát náleží katol., druhý dodatečný mandát náleží kartelu, čtvrtý mandát náleží katol.

C. Podle odstavce 2 čl. 275 budou míti obě listiny tyto místní zlomky:

v okresu Anvers, kde 2 mandáty se mají ještě obsaditi, bude místní zlomek

u katolíků při 8 m. 0,978, při 9 m. 0,869,

u kartelu při 7 m. 0,628, při 8 m. 0,853.

V okresu Malines bude místní zlomek

V okresu Turnhout bude místní zlomek

Řada těchto místních zlomků podle posledního odstavce čl. 276 s udáním příslušného okresu bude tato

katolíci:

kartel:

První mandát a druhý mandát, které připadly kartelu, obdrží okresy Anvers a Malines.

Třetí mandát, který připadl katolíkům, obdrží Anvers. (Kdyby v tomto okresu byly již všechny mandáty obsazeny, stal by se tento příděl třetího mandátu bezúčinným.)

Čtvrtý mandát připadne katolíkům v Turnhoutu.

Provincie Hainaut.

A. Počet hlasů stran (chiffres électoraux).

B. V provincii listina katolíků získala tedy již 9 mandátů, kartel 13, socialisti 3, liberálové 1.

Zbývá k rozdělení 5 mandátů, 1 v každém okresu.

Počet hlasů každé strany v provincíi (chiffres électoraux):

katolíci:

volební kvotient:

při 10 m. 17.931

při 11 m. 16.301

při 12 m. 14.902,

kartel:

při 14 m. 18.923

při 15 m. 17.661

při 16 m. 16.557

při 17 m. 15.583,

socialisti:

při 4 m. 13.588

liberálové:

při 2 m. 11.662.

První mandát připadne tedy kartelu,

druhý mandát připadne tedy katolíkům,

třetí mandát připadne tedy kartelu,

čtvrtý mandát připadne tedy kartelu,

pátý mandát připadne tedy katolíkům.

C. Místní zlomky:

Jak z tabulky vidno, nepřihlíží se k liberálům a socialistům v okresu Mons, kteří se neúčastní repartice provinciální.

Řada místních zlomků podle posledního odst. čl. 276 s udáním příslušného okresu

Katolíci:

Kartel:

První mandát připadá kartelu; obdrží jej okres Charleroi. Druhý mandát připadá katolíkům; obdrží jej okres Tournai. Třetí mandát připadá kartelu; obdrží jej okres Thuin. Čtvrtý mandát připadá kartelu; obdrží jej okres Soignies; (třetí nebo čtvrtý mandát nemůže připadnouti Taurnai, poněvadž v něm jsou již všechny mandáty obsazeny).

Pátý mandát připadá katolíkům a obdrží jej okres Mons, protože Soignies a Charleroi jsou již obsazeny.

Francie.

Pro volby do parlamentu platí ve Francii volební řád, upravený zákonem ze dne 12. července 1919, a novelisovaný zákonem ze dne 8. dubna 1924. Počet poslanců není pevně stanoven, řídí se počtem obyvatelstva národnosti francouzské v departementu. Na každých 75.000 obyvatelů připadá jeden mandát. Každý departement volí nejméně 3 poslance. Kandidovati lze jen tolik osob, kolik má býti voleno poslanců. Náhradníků není. Na místo zemřelého, odstouplého nebo jinak odpadlého poslance zvolí se nový doplňovací volbou (nikoliv však v posledních 6 měsících volebního období). Kandidovati lze toliko v jednom volebním okresu. Je-li na kandidátní listině toliko jeden kandidát, musí býti jeho kandidatura (nejde-li o volby doplňovací) podporována 100 voliči ve volebním okresu. Neúplná kandidátní listina může býti doplněna dalšími kandidáty nejpozději 5 dní před hlasováním.

Každý volič může na svém hlasovacím lístku uvésti tolik jmen, kolik má býti ve volebním okresu valeno poslanců (votum jmenovité). Vybrati si může ze všech osob kandidovaných, smí panachovati, nikoliv však kumulovati hlasy na jednoho kandidáta.

Po volbě sčítají se jednak hlasovací lístky: jednak hlasy, které obdrželi na těchto lístcích jednotliví kandidáti. Nato vypočte se nadpoloviční většina, volební kvotient a průměr každé kandidátní listiny. První dvě čísla se stanoví podle počtu platných hlasovacích lístků, poslední podle počtu hlasů, které obdrželi jednotliví kandidáti.

Nadpoloviční většina jest tedy nadpoloviční většina platných hlasovacích lístků, nikoliv nadpoloviční většina ze součtu hlasů, které obdrželi všichni kandidáti dohromady.

Volební kvotient jest podíl dělení, kde dělencem jest součet platných hlasovacích lístků a dělitelem počet poslanců volených v okresu.

Průměr každé kandidátní listiny se zjistí, dělí-li se počet hlasů, který obdrželi kandidáti této kandidátní listiny dohromady, počtem těchto kandidátů.

Zvolen jest bez dalšího, kdo obdržel nadpoloviční většinu.

Mandáty nadpoloviční většinou neobsazené přikazují se podle systému poměrného zastoupení takto: Každé listině se přidělí tolik mandátů, kolikrát jest volební kvotient obsažen v její průměru, bez ohledu na to, byli-li již někteří její kandidáti zvoleni nadpoloviční většinou. Neobsadí-li se tím ještě všecky mandáty, přidělí se zbývající mandát listině s největším průměrem. Je-li průměr několika listin stejný, jsou zvoleni z kandidátů těchto listin pořadem ti, kteří mají nejvíce hlasu. Vyjde-li však řečeným postupem (dělením volebním kvotientem) více mandátů k obsazení, nežli obsazeno býti má, obdrží mandáty z kandidátů ti, kteří mají nejvíce hlasů.

Má-li více kandidátů stejný počet hlasů, má přednost vždy věkem starší.

Mandáty ani tímto způsobem (nadpoloviční většinou - kvotientem - největším průměrem) neobsazené nutno přiděliti novou volbou 14 dní nato konanou.

Zákon, aby zabránil přílišnému rozšíření kandidatur t. zv. divokých, ustanovil, že kandidát, který je jediným na kandidátní listině a nedosáhl nadpoloviční většiny, bude zvolen teprve; když z listin obsahujících více kandidátů jsou již zvoleni všichni kandidáti, kteří mají více hlasů, nežli on.

Pro volby i pro kandidáty platí kvorum. Volby nutno opakovati, když z voličů zapsaných nepřišla většina jich k volbě (novou volbou se obsazují všecky mandáty), nebo, když žádná z listin neobdržela volební číslo (novou volbou se obsazují jen ty mandáty, které nebyly obsazeny nadpoloviční většinou při první volbě). Kvorum kandidátů jest pak určeno tím, že jen ten muže býti prohlášen za zvoleného, kdo obdržel aspoň o 1 hlas více, nežli činí polovic průměru jeho kandidátní listiny. (Totéž ustanovení má volební řád švýcarský.)

Aby znázorněn byl postup při volbách do parlamentu francouzského a vysvětlen obsah řádu volení, budiž dovoleno uvésti téměř doslovně překlad oběžníku ministerstva vnitra prefektům ze dne 30. října 1919. (Při práci této s velikou ochotou spolupůsobil místotajemník ministerstva vnitra p. JUDr. Josef Fišer.)

Oběžník ministerstva vnitra k prefektům departementů ze dne 30. října 1919 (otištěn v Revue du droit public...., roč. 1920, v článku André Bosc: "La réforme du mode de scrutin et les lois assurant la sincérité des opérations électorales").

Každý volič má tolik hlasů, kolik se má voliti poslanců a může podle své libosti složiti svůj hlasovací lístek ze jmen vzatých z různých kandidátních listin; tato operace známá pod jménem "panašování" může býti provedena buď s lístkem tištěným, kde se jména škrtnou a nahradí jinými, anebo s lístkem zcela ručně napsaným. V obou případech jest hlasovací lístek platným.

Tištěný hlasovací lístek může se odíti ve formy nejrůznější: buď se bude naprosto shodovati s listinami uloženými u prefektury i co se týče pořadí kandidátů, nebo bude sice obsahovati jména kandidátů z téže listiny, ale v pořadí odchylujícím se od toho, které dáno jest prohlášením kandidátů a toto pořadí může býti zase různé podle jednotlivých okrsků departementu nebo konečně bude vykazovati kandidát z různých listin. A volič může opět na takovém některém hlasovacím lístku provésti vlastnoručně změny, jaké chce; a má dokonce právo sestaviti si zcela hlasovací lístek na čistém papíru podle svého mínění. Všechny tyto kombinace jsou platné.

Systém rozdělení mandátů podle čl. 10 zákona z 12. července 1919 spočívá na dvou zcela různých myšlenkách: Jedno rozdělení provádí se jaksi osobně - mezi kandidáty a druhé - mezi listiny. První rozdělení mezi kandidáty děje se podle absolutní většiny, to jest mandáty přidělí se těm, kteří na svá jména soustředili více než polovici odevzdaných hlasů; druhé rozdělení děje se mezi listiny bez ohledu na osoby podle postupu převzatého ze systémů poměrného zastoupení.

Při tomto dvojím rozdělování mandátů postupuje se takto:

I. Repartice podle absolutní většiny mezi kandidáty. Komise pro generální sčítání hlasů prohlásí nejprve za zvolené všechny kandidáty, kteří obdrželi nadpoloviční většinu hlasů odevzdaných pro kandidátní listiny.

II. Repartice poměrná mezi listiny. Neobdržel-li žádný kandidát nadpoloviční většiny hlasů anebo, nejsou-li všechny mandáty takto obsazeny, postupuje se podle těchto pravidel:

Komise provede nejprve tyto dvě předchozí operace: určí volební kvotient a průměr hlasů každé listiny.

1. Volební kvotient určí se tak, že počet hlasů (po odečtení hlasovacích lístků prázdných a neplatných) dělí se počtem poslanců, které třeba vůbec voliti (tedy nikoliv snad jen počtem poslanců, kteří mají býti ještě voleni po repartici provedené podle systému absolutní většiny).

Příklad:

2. Průměr každé listiny se zjistí, když se dělí celkový počet hlasů, jejž obdrželi kandidáti určité listiny počtem kandidátů této listiny.

Příklad: Rozhodný počet hlasů 60.240; nadpoloviční většina 30.121; poslanců má býti zvoleno 6; volební kvotient 10.040

obdrželi kandidáti hlasů

Průměr listiny

A 148.311 : 6 = 24.718

B 75.286 : 6 = 12.547

C 61.791 : 6 = 10.298

D 15.812 : 6 = 2.635

Jak vidno, počítá se při průměru listiny se všemi hlasy, které obdrželi všichni kandidáti dotyčné listiny. Ačkoliv tedy první kandidát z listiny A byl již zvolen, protože obdržel nadpoloviční většinu hlasů, včítají se přece hlasy, které obdržel (32.645), do úhrnu hlasů sloužících k určení průměru kandidátní listiny.

Když tyto dvě volební operace komise vykonala, pokračuje dále takto:

a) Přidělí každé listině tolik mandátů, kolikrát jest volební kvotient obsažen v průměru této kandidátní listiny bez zřetele k tomu, obdržela-li již tato listina nějaký mandát při repartici podle nadpoloviční většiny.

Tedy v příkladu shora uvedeném Listina A obdrží 2 mandáty, poněvadž v jejím průměru (24.718) jest obsažen dvakrát volební kvotient 10.040. Listina B a C obdrží podle toho každá po jednom mandátu. Listina D neobdrží mandátu, poněvadž její průměr (2635) neobsahuje ani jedenkráte volební kvotient 10.040.

Tak se obsadí tedy 4 mandáty. S mandátem, který obdržel první kandidát z listiny A na podkladě repartice podle absolutní většiny jest již celkem obsazeno 5 mandátů. Zbývá tedy obsaditi ještě jeden mandát.

b) Komise přidělí jej listině s největším průměrem, tedy listině A, neboť její průměr 24.718 převyšuje všechny ostatní.

Mandáty takto buď podle kvotientu nebo největšího průměru rozdělené mezi jednotlivé listiny přidělí se těm kandidátům, kteří obdrželi nejvíce hlasů a v případě rovnosti hlasů, nejstarším.

Ke zvolení však jest třeba, aby počet hlasů, který obdržel jednotlivý kandidát, byl větší než polovice průměru kandidátní listiny, o kterou jde.

Mají-li tedy ku př. tři listiny, jimž se mandáty přidělují, tyto průměry: Listina A 29.662, B 15.057, C 12.358, musí jejich kandidáti, jimž se mandáty mají přiděliti, vykazovati aspoň tento nejmenší počet hlasů:

Kandidát z listiny:

A 29.662 : 2 + 1 = 14.832 hlasů,

B 15.057 : 2 + 1 = 7.529 "

C 12.358 : 2 + 1 = 6.180 "

V příkladě před tím uvedeném kandidáti podle pořadí u listiny A, B a C vyhovují této podmínce a mohou býti prohlášeni za zvolené.

Jestliže však kandidáti, kterým mandát měl býti přidělen, nedosáhli tohoto minima; jest míti na zřeteli dvojí možnost podle toho, zdáli listina, kde tento případ nastal, jest listinou s největším průměrem či nikoliv.

První příklad:

Rozhodný počet hlasů 60.250; nadpoloviční většina 30.126; 5 poslanců; volební kvotient: 12.050.

Průměr listin:

Listiny A 110.000 : 5 = 22.000

Listiny B 131.828 : 5 = 26.365

Listiny C 59.442 : 5 = 11.888

První dva kandidáti z listiny A jsou zvoleni, protože obdrželi nadpoloviční většinu hlasů. Tato listina obdrží dále ještě jeden mandát, protože v jejím průměru (22.000) jest jedenkráte obsažen volební kvotient 12.050.

Listina B obdrží dva mandáty, protože v jejím průměru (26.365) jest volební kvotient (12.050) obsažen dvakrát.

Listina C neobdrží mandátu, poněvadž v jejím průměru 11.888 není obsažen volební kvotient ani jedenkrát.

Třetí mandát listině A přikázaný měl by připadnouti třetímu kandidátu z této listiny, když pevní dva byli zvoleni nadpoloviční většinou hlasů. Ale týž kandidát nemůže býti prohlášen za zvolena, protože počet hlasů, které obdržel (10.125), nepřevyšuje polovici průměru (22.000) této listiny.

Kdo má obdržeti tento mandát? Má dojiti k nové volbě 14 dní nato? Nebo se má míti za to, že tu jde o jeden ze zbývajících mandátů ("siéges restants"), který má obdržeti podle čl. 10 listina s největším průměrem, tedy listina B?

Otázka tato jest dosti delikátní a zákon mlčí v tomto směru.

V případě uvedeném nelze pochybovati, že pomocí kvotientu obsaditi lze všechny mandáty nepřidělené podle nadpoloviční většiny; nedá se tedy vlastně mluviti o "mandátech zbývajících".

Protože však zákon poslední postup přidělování mandátů ustanovuje za způsob obecný v tom smyslu, že jím mají býti obsazeny mandáty, které zbyly po použití dvou postupů předchozích a protože obsazování mandátů opětnými volbami ve 14 dnech podle ducha zákona má býti omezeno na míru nejmenší, bude vyhovovati okolnostem tohoto případu postup ten, když listina s největším průměrem nabude mandátu nepřiděleného.

Druhý případ:

Rozhodný počet hlasů 60.250; nadpoloviční většina 30.126; 5 poslanců; volební kvotient 12.050.

Průměr listin:

Listiny A 125.000 : 5 = 25.000,

" B 116.828 : 5 = 23.365,

" C 59.442 : 5 =11.888.

První dva kandidáti z listiny A jsou zvoleni nadpoloviční většinou hlasů. Listina A obdrží však ještě dva další mandáty, protože v jejím průměru (25.000) jest volební kvotient (12.050) obsažen dvakrát.

Listina B obdrží jeden mandát, poněvadž v jejím průměru 23.365 jest volební kvotient obsažen jedenkrát.

Listina C neobdrží vůbec mandátu.

První dva kandidáti z listiny A jsou zvoleni nadpoloviční většinou hlasů. Tudíž dva mandáty další mají obdržeti třetí a čtvrtý kandidát, protože mají více hlasů než kandidát pátý. Ale nemohou býti prohlášeni za zvolené, poněvadž hlasy, které obdrželi (12.125 a 12.089), nečiní u žádného z nich polovic průměru této listiny. Také nelze užíti způsobu řešení v předešlém případu uvedeného, protože listina, k níž náležejí, jest listinou s největším průměrem. Nelze také mysliti na to, že by se mohlo přikročiti pořadem sestupným k listině, která má, po listině A největší průměr, poněvadž zákon mluví výlučně o listině s největším průměrem. Nebude jiného východiska, nežli obsaditi oba mandáty novou volbou 14 dní na to.

Když jeden nebo více mandátů bude přiděleno podle nadpoloviční většiny, může nastati případ, že dalším přídělem podle kvotientu přikáže se listinám více mandátů, než se má obsaditi. Zákon nařizuje, že mandáty v takovém případě obdrží pořadem ti kandidáti, kteří získali nejvíce hlasů.

Příklad:

Rozhodný počet hlasů 61.999, nadpoloviční většina 31.000; 5 poslanců; volební kvotient 12.399

*) Chyba v součtu převzata z francouzského textu.

Průměr listin:

Listiny A 143.646 : 5 = 28.729

Listiny B 97.292 : 5 = 19.458

Listiny C 68.960 : 5 = 13.792

První dva kandidáti z listiny A jsou zvoleni nadpoloviční většinou hlasů, zbývají 3 mandáty k obsazení.

Listina A má nárok na 2 mandáty, protože v jejím průměru (28.729) jest volební kvotient obsažen dvakrát.

Listiny B a C mají nárok každá na 1 mandát, protože v průměru každé jest volební kvotient obsažen jedenkrát.

Následkem toho měly by tyto tři listiny obdržeti podle kvotientu 4 mandáty, ale k rozdělení zbývají jenom 3. Získají je ti tři kandidáti, kteří mají nejvíce hlasů. Z kandidátů, kteří takto přicházejí v úvahu jsou to 2 kandidáti z listiny A s počtem hlasů 26.248 a 25.143, jeden kandidát z listiny B s počtem hlasů 27.134 a kandidát z listiny C s počtem hlasů 16.827. Za zvolené budou prohlášeni oba kandidáti z listiny A a kandidát z listiny B, protože mají poměrně nejvíce hlasů. Listina C neobdrží mandátu, ačkoliv v jejím průměru jest volební kvotient obsažen jedenkrát.

Je-li jeden jenom kandidát, tedy tvoří podle čl. 5 listinu samu pro sebe, o níž platí ustanovení zvláštní. Neboť, nečiní-li isolovaná kandidatura obtíží při skrutiniu podle nadpoloviční většiny, mohla by kandidatura taková při skrutiniu podle poměrného zastoupení ohroziti spravedlivé rozdělení mandátů. Také zákonodárce soudil, že jest třeba, aby v tom ohledu dal určité záruky.

Podle čl. 11 samojediný kandidát, není-li snad zvolen při repartici provedené podle systému nadpoloviční většiny, může býti prohlášen za zvolena teprve tenkráte, když kandidáti z jiných listin, kteří obdrželi více hlasů, nežli on, budou zvoleni. Tedy, i když v počtu jeho hlasů jest obsažen volební kvotient a i když listina jeho jest listinou s největším průměrem, nemůže býti zvolen, dokud tu jest v jiných kandidátních listinách kandidát s větším počtem hlasů dosud nezvolený.

Příklad Rozhodný počet hlasů 50.848; nadpoloviční většina 25.425; 4 poslanci; volební kvotient 12.712.

*) Chyba v součtu převzata z francouzského textu.

Žádný z kandidátů neobdržel nadpoloviční většiny hlasů, takže všechny mandáty jest obsaditi podle systému poměrného zastoupení.

Průměr listin:

Repartice mandátů měla by se v principu státi takto:

Listina A měla by obdržeti 1 mandát, protože v jejím průměru (15.450) jest volební kvotient (12.712) obsažen jedenkrát.

Podobně listiny B, C a D měly by obdržeti každá po 1 mandátu.

Ale listina D, mající toliko jednoho kandidáta, nemůže obdržeti mandátu, protože v ostatních listinách jsou kandidáti s větším počtem hlasů. Kandidát. z listiny D získal 23.504 hlasů, druzí dva kandidáti z listiny A a B dosuď nezvolení mají každý více hlasů, nežli on (24.412 a 23.958).

Mandát takto uvolněný má obdržeti listina s největším průměrem. Ale to jest opět listina D, která vykazuje největší průměr. Pravidlo čl. 11 zabraňuje však i tentokráte, aby kandidát samojediný obdržel uvolněný mandát. Dikce čl. 11 vylučuje jej při repartici podle kvotientu i při repartici podle největšího průměru. V takovém případě není jiné odpomoci, nežli obsaditi mandát ten novou volbou.

Druhu volba koná se za týchž podmínek jako první volba. Přikázání mandátů děje se podle trojí repartice shora již uvedené: - nadpoloviční většina -, kvotient -, největší průměr. Ale není tu již otázky o poměru počtu zapsaných a skutečně hlasujících voličů a ať jest počet voličů hlasujících jakýkoliv, volba jest platna. Pro druhé volby platí ještě tyto další odchylky:

1. Kandidáti mohou býti prohlášeni za zvolené i když počet jejich hlasů, jež osobně získali, jest menší než polovic průměru jejich listiny.

2. Kandidát, který sám tvoří kandidátní listinu, může býti zvolen, i když jsou tu jiní kandidáti s větším počtem hlasu dosud nezvolení.

Přihodí-li se, že žádná z listin tu neobdrží volebního kvotientu, nahradí se poměrné zastoupení tím, že prohlásí se za zvolené ti kandidáti, kteří obdrželi nejvíce hlasů (to výslovně ustanovuje čl. 13). A ta bude případ nejčastější, protože při druhé volbě půjde pravidlem a obsazení jednoho nebo dvou mandátů. Obsazuje-li se jeden mandát, jest volební kvotient rovný počtu všech hlasů (ku př. 60.000 : 1 - 60.000) a ten pravidlem dosažen nebude. Obsazují-li se 2 mandáty rovná se kvotient právě polovici hlasů (60.000 : 2 - 30.000) a poněvadž nadpoloviční většina jest dosažena teprve při počtu o 1 hlas větším, jest zřejmo, že nadpoloviční většina jest dosažena, když listina dosáhla kvotientu.

Uprázdní-li se mandát smrtí, demisí nebo jinak, má dojíti k volbám ve třech měsících. V tom případě bude pravidlem obsazován jeden mandát a tu otázka kvontientu nemá významu. Jak tomu bude, nedosáhne-li nikdo nadpoloviční většiny hlasů?

Není možno použíti v takovém případě pravidla čl. 13 o relativní většině, protože čl. 13 má na mysli toliko druhé skrutinium.

Ale právě čl. 13 ustanovuje, že po druhé má se provésti skrutinium, když žádná z listin nedosáhla volebního kvotientu (o každém samojediném kandidátu jest míti za to, že tvoří listinu samu pro sebe). A tudíž v takovém případě budou se musiti konati volby znovu v 14 dnech a nedosáhne-li se nadpoloviční většiny, prohlásí se za zvolena, kdo dosáhl relativní většiny.

Dánsko.

(Zákon o volbě do říšského sněmu ze dne 11. dubna 1920, č. 139, ze dne 28. června 1920, č. 255, a ze dne 30. srpna 1920, č. 467).

(Český překlad originálu opatřil ochotně p. sekční rada ministerstva vnitra Dr. Schmiedt).

I. Dolní sněmovna.

§ 24.

(1) Má-li se díti všeobecná volba do dolní sněmovny, sdělí předseda dolní sněmovny ministru vnitra, které strany již byly v dolní sněmovně. Nejpozději deset dnů před výkonem volby může nejméně 10.000 voličů ministru vnitra sděliti, že hodlají se súčastniti volby jakožto strana nová.

§ 25.

K volbě do dolní sněmovny nemůže přicházeti v úvahu, kdo neohlásil sám svou kandidaturu v kandidátním okrese (malookresu) a kdo není navržen nejméně 25 voliči malookresů jakožto navrhovateli. Jeden kandidát nesmí více míti než 50 navrhovatelů.

§ 26.

(1) Písemné ohlášení jak o kandidátovi, tak o tom, kdo jeho volbu chce podporovati, musí, podepsané kandidátem samým, býti odevzdáno v § 19 jmenovanému členu volební komise malookresů(v Kodani a ve Frederiksbergu předsedovi volební komise), nejpozději do deseti hodin večer pracovního dne dni volby předcházejícího.

(2) V jmenovaném ohlášení sděluje se současně volební komisí strana, k níž dotyčný se připojuje, anebo kterou chce podporovati, nebo že stojí mimo Strany. Ohlášení musí kromě toho obsahovati vysvětlení o plném jménu kandidátovu, jeho povolání a bydlišti.

(3) Nejpozději pátého večera před volbou může v každém úředním okrese (velkookrese) strana ohlásiti pořadí, ve kterém strana si přeje, aby hlasy ve velkookresu jí připadající byly připsány jednotlivým kandidátům, kteří ohlásili, že se připojují k této straně v okresu. Ohlášení tohoto pořadí (listina strany) musí se díti písemně, ve velkookresu Kodaň-Frederiksberg u předsedy okresní komise, a v úředních velkookresech u předsedy úřední volební komise.

§ 33.

(1) Hlasování děje se odevzdáním hlasovacích lístků, přinesených a vložených do příslušných obálek.

(2) Každý hlasovací lístek má obsahovati veškeré v úředním (velko) okresu navrhované kandidáty. Kandidáti, kteří ohlásili, že se připojují k určité straně, nebo že ji podporují, jsou uvedeni v polích pro sebe, a kandidáti, kteří ohlásili, že stojí mimo stranu, jsou uvedeni ve zvláštním poli za oněmi. Pole v hlasovacím lístku jsou provedena jedno pod druhým a oddělena silnými tištěnými čárkami. V každém poli uvádí se napřed silnými písmenami označení strany a pod tím polosilnými písmenami tištěné jméno kandidáta nebo kandidátů ohlášených v dotyčném malookresu, kteří se připojují k této straně; pod těmi jmény kandidátů uvádějí se obyčejnými písmenami tištěná jména ostatních kandidátů, kteří se připojili k této straně v pořadí, v němž byli ohlášeni v listinách strany, o nichž jedná § 26 odst. 3., anebo v případě, že tak ohlášeni nebyli, v pořadí alfabetickém. Nebyl-li v dotyčném malookresu ohlášen kandidát připojující se k této straně, uvádějí se jména kandidátů ohlášených v ostatních malookresech pod označením této strany v pořadí listiny strany, veškerá jména tištěna obyčejnými písmenami.

(3) Kandidáti, kteří ohlásili, že stranu podporují, jsou uvedeni v poli strany v hlasovacím lístku za ostatními kandidáty a odděleni od jmen oněch kandidátů mezerou, v níž tištěno jest slovo: "podporuje stranu". Jméno kandidáta nebo kandidátů, kteří se ohlásili v dotyčném malookresu, uvádí se napřed polosilnými písmenami a poté jména ostatních kandidátů, kteří stranu podporují, v pořadí alfabetickém a obyčejnými písmenami.

(4) U kandidátů mimo strany stojících uvádí se napřed silnými písmenami slova "mimo stran", a potom dotyčné jméno kandidáta nebo kandidátů, kteří jsou kandidováni v malookresu a potom obyčejnými písmenami ostatní jména v pořadí alfabetickém.