Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

(5) Jednotlivé strany uvádějí se v polích na hlasovacích lístcích v pořadí alfabetickém. Toto pořadí jest společné pro celou zemi a uvádí se ve známost ministrem vnitra současně s vyhláškou předepsanou v § 24 odst. 2.

(6) Jméno kandidátů v polích má býti odděleno tenčí tištěnou čárkou mezi dvěma jmény.

(7) V případě že se ohlásili dva nebo více kandidátů, kteří se připojují k téže straně k volbě v témže molo-okresu, uvádějí se v hlasovacím lístku v malookresu, kde se ohlásili, jména těchto kandidátů polosilnými písmenami v poli strany - pod označením strany - v pořadí alfabetickém. V závorce se uvádí, že kandidáti jsou současně ohlášeni v dotyčném malookresu.

§ 38.

(1) Volební komise a pomocníci (poznámka: nutný počet přibraných voličů podle § 34) vyjmou nato z volebního osudí obálky a míchají je, než hlasovací lístky z obálek se vyjímají. Obsahuje-li obálka dva nebo více hlasovacích lístků, jest její obsah neplatným; to však neplatí, obsahuje-li obálka kromě platného hlasovacího lístku jeden nebo více čistých hlasovacích lístků, jinak však nic jiného:

(2) Volební komise a pomocníci zjistí, kolik hlasů při hlasování bylo odevzdáno pro každou stranu a pro každého mimo strany stojícího kandidáta. Hlasovací lístek jest odevzdán pro onu stranu, v jejímž poli hlasovacího lístku jest uveden kandidát, u jehož jména nebo u jehož označení strany volu; učinil křížek. Zjištění se děje, jakmile hlasovací lístek jest vyňat tím, že člen volební komise předčítá, pro kterou stranu nebo pro kterého kandidáta mimo strany stojícího hlasovací lístek byl odevzdán, kdežto současně dva funkcionáři z komise nebo z pomocníků zaznamenávají, kolik hlasů připadlo na každou stranu nebo na každého mimo strany stojícího kandidáta.

§ 42.

..........................

(2) Na základě zjištění hlasů volebními komisemi spočítají se odděleně pro každý úřední okres (velkookres) - hlasy, které připadly každé straně ve všech kandidátních okresech (malookresech) velkookresu a obdobným způsobem spočítají se hlasy, které každému kandidátu mimo strany stojícíma připadly v každém velkookresu. Každý spočítáním získaný počet hladů dělí se jedničkou, dvojkou, trojkou atd., až každý počet hlasů jest dělen počtem tak velkým, jako nejvyšší počet mandátů, který se dává očekávati, že dotyčné straně nebo kandidátům mima strany stojícím připadne. Nejvyšší takto získané kvotienty dávají straně (nebo kandidátovi mimo strany) nárok na první mandát ve velkookresu, nejbližší kvocient dává nárok na druhý mandát a takto dále, až počet mandátů příslušejících okresu jest rozdělen mezi stranami a kandidáty mimo strany. O provedeném rozdělení dává ministr vnitra volební komisi jak velkookresu tak malookresu sdělení předepsané v § 45.

§ 43.

(1) Ministr vnitra dá poté vypracovati přehled o tom, jak se mají rozděliti mandáty doplňovací. (Tillaegsmandater.)

(2) Jen stranám uvedeným ve vyhlášce ministra vnitra podle § 24, a které ve volbě buď v 21 úředních okresech nebo ve třech velkookresech Kodaň-Frederiksberg dobyly alespoň jednoho mandátu, nebo jichž kandidátům uvnitř jednoho ze třech území (hlavní město, ostrovy a Jutsko) odevzdáno byly nejméně tolik hlasů jako pro mandát (úřední nebo doplňovací mandát) v celém státu průměrně bylo odevzdáno, může býti přidělen doplňovací mandát, a rozdělení doplňovacích mandátů provádí se jedině na základě hlasů odevzdaných pro tyto strany.

1. Zjistí se, kolik hlasů připadlo každé ze stran, které podle shora uvedeného nohou dosáhnouti doplňovacích mandátů. Úhrnný počet hlasů pro tyto strany odevzdaných dělí se počtem rovnajícím se součtu mandátů těchto stran (§ 42) a doplňovacích mandátů. Tímto způsobem získaným číslem dělí se počet hlasů stran a zjistí se, na kolik z jmenovaných mandátů každá strana, hledíc k počtu svých hlasů, má nárok, Nedávají-li kvotienty dělením získané, nehledíc k zlomkům dohromady cely počet mandátů, zvýší se nejvyšší zlomky, až počet dosažen (methoda nejvyšších zlomků).

2. Jakmile tímto způsobem jest zjištěno; na kolik mandátů strany, hledíc k počtu hlasů mají nárok, odečte se pro každou stranu onen počet mandátů, jenž straně na základě přehledu provedeného ministrem vnitra podle § 42 byl přidělen. Strany, které uvedeným přehledem docílily onen počet mandátů, na který mají nárok, nemohou dosíci podílu na doplňovacích mandátech. Celkový počet hlasů pro strany, které podle toho přicházejí v úvahu, dělí se součtem úředních a doplňovacích mandátu stran; číslem takto získaným dělí se počet hlasů stran a tímto způsobem určuje se počet mandátů, na které každá z těchto stran má nárok. Tím, že se z počtu toho odečte pučet úředních mandátů, které podle přehledu § 42 každé straně připadnou, zjistí se používáním shora uvedeného způsobu, postupu konečné rozdělení doplňovacích mandátů na strany.

Doplňovací mandáty, jež stranám připadly, rozdělují se způsobem v § 44 předepsaným tak, že šest doplňovacích mandátů připadá na Kodaň-Fredexiksberg, deset na župy ostrovů a 15 na župy Jutska.

§ 44.

(1) Rozdělení 31 doplňovacích mandátů a to šest. na Kodaň-Frederiksberg, deset na, ostrovy a 15 na Jutsko, děje se způsobem následujícím

1. Pro každou ze stran, které podle § 43 přísluší dopisovací mandát, zjistí se, kolik hlasů strana obdržela v každém ze tří území.

2. Každý z těchto počtu hlasů dělí se číslicemi jedničkou, trojkou, pětkou, sedmičkou atd. (Systém Saint-Lagněs). Od kvotientů tímto způsobem získaných vynechá se pro každou stranu tolik z největších, kolik úředních mandátů dotyčné straně v dotyčném území přiděleno bylo podle § 42.

3. Na základě ostatních kvotientů provádí se rozdělení doplňovacích mandátů tak, že největší z kvotientů dává straně a území, kterým připadl, právo na první doplňovací mandát, největšímu nejbližší kvotient dává straně a území, kterým připadl, právo na druhý doplňovací mandát atd. Jakmile strana nebo území obdržela počet doplňovacích mandátů, jaký má míti, nepřichází více v úvahu při rozdělení; a to se děje pro ostatní strany a pro ostatní území, až veškeré doplňovací mandáty budou rozděleny. Nemůže-li strana oprávněná k doplňovacím mandátům, které nepřipadly hlasy ve všech třech územích, tímto rozdělením obdržeti doplňovací mandát, přidělí se tyto napřed straně v územích, kde odevzdány byly hlasy pro stranu.

4. Uvnitř tří území rozděluje se počet doplňovacích mandátů, které každá strana obdržela, na velkookresy v poměnu k počtu nerepresentovaných hlasů strany v těchto okresech. Nerepresentované hlasy v okrese se zjisti, násobí-li se průměrný počet hlasů strany pro mandát (úřední a doplňovací) v území počtem mandátů, které straně připadly v okresu a odečte-li se získané číslo od celkového počtu hlasů, které strana obdržela v okresu. Rozdělení doplňovacích mandátů ve velkookrese v poměru k počtu nerepresentovaných hlasů děje se používáním methody největšího zlomku podle § 43 bod 1.

§ 45.

Jakmile způsobem v § 42 až 44 předepsaným bylo zjištěno, jak úřední a doplňovací mandáty se rozdělí na strany - a na kandidáty mimo strany - ve velkookrese, doručí ministr vnitra volební komisi v 21 úředních okresech a krajské komisi ve třech velkookresech Kodaň-Frederiksberg sdělení o tom, kolik kandidátů v dotyčném okresu jest vyvoliti pro každou stranu a kolik kandidátů mimo strany stojící, kteří rozdělením podle § 42 konaným docílili volby v okrese. Současně doručuje ministr vnitra úřední volební komisi (okresní komisi) sdělení o rozdělovacím čísle, které má pro každou stranu v každém okresu sloužiti za základ pro zvolení kandidátů. Toto číslo zjistí se 30 každý úřední okres nebo velkookres dělením počtu veškerých pro stranil v okresu odevzdaných platných hlasů číslem, které jest o jedno větší než počet mandátů (úředních a doplňovacích), které podle §§ 42 a 44, bod 4. připadly straně v okresu; tím získané číslo poměru zvýšené na následující celé číslo jest rozdělovacím číslem strany pro dotyčný okres.

§ 47.

(1) Volební komise velkookresu přikročí potom k zvolení členů dolní sněmovny.

(2) Napřed prohlašuje volební komise kandidáty mima strany stojící, kteří podle přehledu ministra vnitra docílili volby podle pravidel § 42, za zvolené, a hlasovací lístky odevzdané pro tyto kandidáty nepřicházejí více v úvahu.

(3) Volební komise prozkoumá potom hlasovací lístky odevzdané pro strany....

§ 48.

Hlasovací lístky odevzdané pro kandidáty stran počítají se takto:

1. Odděleně pro každou stranu rozdělují se hlasovací lístky odevzdané pro kandidáty připojující se k straně nebo ji podporující, na hromady podle jména kandidáta; jenž uveden jest na prvém místě na hlasovacím lístku, nebo jenž podle označení voličova křížkem má býti považován jako uvedený na prvém místě. Jakmile veškeré hlasovací lístky strany tímto způsobem jsou rozděleny, počítá se, kolik hlasů odevzdáno bylo pro každého z kandidátů jakožto uvedeného na prvém místě.

Volební komise zjistí potom rozdělovací číslo, jež jest vzíti za základ pro vyvolení kandidátů pro každou stranu.

Tato číslo se zjistí dělením počtu veškerých pro stranu v okresu odevzdaných hlasů číslem o jednu větším než jest počet mandátů (úředních a doplňovacích), které podle paragrafů 42 a 44 odst. 4. připadly straně v okresu; tímto způsobem získané poměrné číslo, zvýšené na následující celé číslo, jest rozdělovacím číslem strany pro dotyčný okres (velkookres).

Docílil-li někdo z kandidátů tímto počítáním rozdělovací číslo nebo více hlasů než toto, jest prohlášen za zvolena; docílilo-li více kandidátů rozdělovací číslo, prohlašuje se onen kandidát, jenž obdržel nejvíce hlasů, za nejprve zvolena.

Počet hlasu, jež někdo z kandidátů obdržel nad číslem rozdělovacím (přebytek hlasů) převádí se na ostatní nezvolené kandidáty strany podle následujících pravidel:

2. Veškeré pro zvoleného kandidáta odevzdané hlasovací lístky smíchá volební komise a vytáhne z nich tolik, kolik kandidát jich obdržel nad rozdělovacím číslem. Jméno zvoleného kandidáta škrtá se na vytažených lístcích a tyto se potom považují za odevzdané pro toho kandidáta, jenž uveden jest pod číslem druhým na hlasovacím lístku, anebo který podle křížku, jejž učinil volič, má býti počítán jako na druhém místě uvedený. Docílil-li kandidát již mandátu, vyloučí se jeho jméno na hlasovacích lístcích, kde je pod číslem druhým a tyto lístky se považují za odevzdané pro dalšího kandidáta. Hlasovací lístky položí se k hromadě oněch hlasovacích lístků, na nichž dotyční kandidáti jsou uvedeni na prvém místě, a zjistí se, kolik hlasovacích lístků tyto hromady nyní obsahují; vychází-li potom z toho postupu rozdělovací číslo pro někoho z těchto kandidátů, bude prohlášen za zvolena, a v převádění hlasů se pokračuje.

3. Jakmile tímto způsobem se konalo převedení hlasů z přebytku hlasů pro veškeré zvolené kandidáty, aniž by tímto byla docílena volba celého počtu členů příslušejícího straně, přenesou se hlasovací lístky odevzdaně pro kandidáta s nejmenším počtem hlasů; má-li několik kandidátů stejný počet hlasů, rozhoduje los. Jméno toho kandidáta, jakož i jména již zvolených kandidátů se škrtne a hlasovací lístky se převedou na ostatní kandidáty nejbližší. Docílí-li některý z kandidátů takto rozdělovacího čísla nebo větší počet hlasů, jest prohlášen za zvolena a způsobem ad 2. uvedeným se dále postupuje. Nedocílí-li se tímto obsazení všech mandátů, převádí se hlasovací lístky s kandidáta, jenž nyní má nejméně hlasů - nebo jsou-li dva stejně v počtu, ten, který nejdříve měl nejméně hlasů - a takovým způsobem se pokračuje, až zbude jen tolik Nezvolených kandidátů, kolik členů dolní sněmovny pro stranu má býti ještě zvoleno. Nehledě k tomu, zda rozdělovacího čísla nebylo docíleno, prohlašují se pak dotyční kandidáti za zvolené v pořadí podle velikosti počtu hlasů odevzdaných pro každého kandidáta. Jakožto první náhradník strany jest prohlášen při tom onen kandidát, jehož hlasovací lístky byly převedeny nejpozději a stejným způsobem určuje se dále druhý a následující náhradník.

Aby znázorněn byl postup při obsazování doplňovacích mandátů - Tillaegsmandater - uvádím podle zákona z r. 1915 příklad tento: (A. H. Hollmann: Verfassung u. Entwicklung des Parlamentarismus in Dänemark, Schmollers Jaterbuch 1919).

Celkem 140 poslanců. Z toho 24 mandátů pro Kodaň, 93 m. pro venkov (jutsko 51 m., ostrovy mimo Kodaň 41 m., ostrovy Färörské 1 m.) a 23 m. doplňkových (11 m. pro Jutsko, 9 m. pro ostrovy mimo Kodaň a 3 m. pro celý stát s Kodaní).

24 mandátů pro Kodaň se obsazovalo podle poměrného zastoupení. Volebním číslem byl podíl ze součtu hlasů, děleného počtem mandátů.

93 m. pro venkov se obsazovalo podle relativní většiny.

Doplňkové mandáty se přidělovaly takto:

pro Jutsko: součet hlasů stran v Jutsku (nikoliv i hlasů, které obdrželi t. zv. divocí kandidáti) se dělí celkovým počtem mandátů pro Jutsko (62 t. j. 51 a 11). Vyjde určité rozdělovací číslo. Tím se dělí počet hlasů každé strany. Výsledek značí poet mandátů, který by měl připadnouti straně podle počtu jejích hlasů (při tom jsou-li výsledky čísly zlomkovými, zaokrouhlí se na celá čísla nejblíže vyšší postupně podle největších zlomků, až se docílí součtem celků čísla 62).

Příklad:

Volební číslo: 248.000 : 62 = 4.000.

Někdy se stane, že z 51 mandátů získá některá strana více mandátů, než jí podle počtu hlasů připadá. V tom případě se jí sice mandáty ty neubírají, ale strana ta neúčastní se přídělu doplňkových mandátů. Tyto se rozdělí mezi strany ostatní podle způsobu analogického, jak byl již uveden.

Příklad:

Volební číslo: 316.200 : 62 - 5100.

Levice obdržela o 3 mandáty více než odpovídá počtu jejích hlasů. 11 doplňkových mandátů bude rozděleno tudíž toliko mezi tři strany ostatní takto

Volební čísla: 189.720 : 34 = 5580. Dělí-li se tímto volebním číslem počet hlasu stran vyjde:

Pravice 11, zbytek 1860/5580,

Radikál. 9, zbytek 372/5580,

Soc. dem. 13, zbytek 3348/5580.

Obdrží tudíž pravice 8 doplňkových mandátů, radikálové 1 m., soc. dem. 2 m.

Ostrovy mimo Kodaň: 9 doplň. mandátů se přidělí obdobně.

Celý stát (s Kodaní): 3 doplň. mandáty se rozdělí takto: sečtou se hlasy stran v celém státě a dělí se součtem všech mandátů, kromě jednoho mandátu náležejícího ostrovům Färörským, t. j. 139.

Příklad:

Volební číslo: 675.000 : 139 = 4857.

Když se zjistilo, kolik každá strana nabyla mandátů, jest je ještě třeba rozděliti na volební kraje a určiti, kteří kandidáti jsou zvoleni.

Zásada jest: Doplňkové mandáty stranou získané přidělí se těm velkookresům volebním, kde má strana poměrně největší počet nezastoupených hlasů a obdrží mandát dosud nezvolený kandidát, který získal ve velkookresu nejvíce hlasů. Nezastoupené jsou ty hlasy, které zbudou, když se odečte od celkového počtu hlasů ve velkookresu stranou získaných ten počet hlasů, který vyjde, násobí-li se poměrné číslo (Jutska nebo ostrovů) počtem mandátů, které strana při první volbě ve velkookresu získala. Příklad: Poměrné číslo v Jutsku podle hořejších příkladů by bylo 5100. Ve všech okresích určitého velkookresu získaly strany:

Z toho jest viděti, že chance strany na doplňkové mandáty v určitém volebním velkookresu nezávisí na tom, zda bylo v každém okresu kandidováno více kandidátů, či zda každý okres měl svého zvláštního kandidáta. Naproti tomu chance kandidátů se zvětší, jestliže kandidát jest kandidován ve více okresech velkookresu.

Výsledek voleb z 22. dubna 1918 do dolní sněmovny.

Voličů bylo 1,215.000 a hlasovalo 915.387 voličů (t. j. 75,3 procenta). Obdrželi:

Jak z uvedeného patrno, není dánský systém jednoduchý a nedociluje také spravedlivé poměrnosti.

Polsko.

V Polsku platí zákon ze dne 28. července 1922, č. 590 Dziennik Ustav o "Ordynacja wyborcza do Sejmu" novelisovaný zákonem z 21. září 1922, č. 723. Volí se podle poměrného zastoupení. Rozeznávají se listiny okresní (listy okregowe) a listiny říšské (listy paňstwowe). Celkem jest 444 poslanců. Z tohoto počtu připadá 372 na listiny okresní a 72 na listiny říšské. Kandidátní listiny okresní, které musí býti podepsány nejméně 50 voliči (článek 45), jest třeba ohlásiti nejdéle třicet dní přede dnem volby okresní komisi (článek 44). Kandidátní listiny říšské, které musí býti ohlášeny nejdéle 40 dnů přede dnem volby u generálního komisaře volebního, musí býti podepsané nejméně pěti poslanci nebo senátory, anebo nejméně 1000 voliči ze dvou volebních okresů, z každého nejméně 500 voliči. Počet kandidátu na listině okresní nesmí převyšovati dvojnásobný počet okresu přikázaných mandátů (článek 46), na listinách říšských nesmí býti kandidováno více než 100 osob.

Stát jest rozdělen na volební okresy, v nichž se volí 414 poslanců a na volební obvody s ne více než 3000 obyvatelů. Výsledek volby se zjišťuje za celý okres tři dny po volbě (článek 87 zákona z 28. července 1922). Při prvních volbách podle článku 115 f zákona z 21. září 1922 byla tato doba prodloužena na osm dnů.

Mandáty se přikazují stranám v okresu podle systému D'Hondtova. Má-li listina méně kandidátů nežli jí připadlo mandátů a neohlásila-li své spojení s listinou říšskou, zvětšuje se o tyto mandáty počet 72 mandátů říšských.

Rozdělení mandátů na listiny říšské děje se takto: Nejprve se zjistí podle článku 94., o kolik mandátů v okresích neobsazených se zvětšil počet 72 mandátů připadajících listinám říšským. Celkový počet těchto mandátů rozdělí se na listiny říšské, při čemž mohou obdržeti příděl jen říšské listiny těch stran, které získaly alespoň v šesti okresích poslance na své listiny okresní k listinám říšským připojené (článek 94., odst. 2.). Zmocněnec okresní listiny může podle článku 57 ohlásiti okresní komisi, že svoji listinu připojuje k určité říšské listině. Prohlášení toto musí se státi nejméně 22 dní před volbou, jinak se nebéře zřetel při přídělu mandátů z listin říšských na listiny okresní.

Rozdělení mandátů na listiny říšské děje se taktéž podle systému D'Hondtova (článek 95) tímto způsobem: Sečtou se mandáty, které získaly strany k určité listině říšské připojené v jednotlivých okresích, seřadí se dle velikosti a dělí se čísly 1, 2, 3 atd. Nejvyšší podíly až do počtu mandátů k obsazení určených dávají nárok na mandát. Když by podíly více skupin byly stejně veliké a mandátů k obsazení zbývajících bylo méně, nežli těchto stejných podílů, přidělí se mandáty těm skupinám, které dostaly v okresích větší počet mandátů. V případě rovnosti rozhodne los.

Otázku, jak jest určiti zvolené kandidáty, upravuje článek 97. Podle ustanovení jeho přikazují se mandáty připadající na listiny okresní, resp. říšské kandidátům v pořadí, jak jsou na nich uvedeni. Připadlo-li na okresní listinu více mandátů nežli má kandidátů a je-li připojena k listině říšské, připadají mandáty ty listině říšské, k níž jest listina okresní připojena. Na tyto mandáty jest vzíti zřetel při zjišťování počtu mandátů, který má sloužiti za podklad rozvrhu na listiny říšské podle ustanovení článku 95. Připadla-li na listinu říšskou více mandátů nežli má kandidátů, přidělí se neobsazené mandáty po jednom těm listinám okresním k listině říšské připojeným, které vykazují největší zbytky hlasů.

Jestliže některému kandidátu připadl mandát na více listinách okresních nebo na listině okresní a listině říšské, musí ohlásiti podle článku 98 generálnímu komisaři volebnímu nejpozději do týdne od úředního uveřejnění výsledků voleb z listin říšských, který mandát přijímá. Neučiní-li tak, jest jej považovati za zvolena na listině okresní a povolati zástupce do listiny říšské, a byl-li zvolen na více listinách okresních, jest jej považovati za zvolena z té listiny okresní, která získala více hlasů (v případě rovnosti rozhodne o tom los).

Zvláštní jest ustanovení čl. 55,. podle něhož nedojde k volbě v okresu ve dvou případech: 1. Není-li na několika kand. listinách přihlášeno více kandidátů, nežli má okres voliti poslanců, 2. je-li v okresu přihlášena toliko jedna kand. listina. V těchto případech se nehlasuje, nýbrž zvoleni jsou v případě 1. ohlášení kandidáti a není-li jich tolik, kolik má okres voliti poslanců, připadají zbývající mandáty listině říšské; v případě 2. jsou zvolení kandidáti na jediné kandid. listině uvedení. Podle článku 1. mají aktivní právo volební 21letí (nikoli vojáci), podle článku 5. passivní právo volební mají 25letí občané: Podle článku 6. státní úředníci administrativní, soudcové a soudcovští funkcionáři nemohou býti voleni v okresích, kde konají své služby. Toto ustanovení se nevztahuje na úředníky centrálních úřadů. Podle článku 7. zaměstnanci státní a autonomní mimo ministry, státní podsekretáře a profesory "wyžszych uczelni" obdrží, jsou-li zvoleni, bezplatnou dovolenou a léta poslaneckého mandátu se jim včítají do služby.

* * *

K čl. I.

Zákonem ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n., kterým byl vydán řád valení do poslanecké sněmovny, a to v článku I. rozděleno bylo území Československé republiky na dvacettři volebních krajů, z nichž dvacátýdruhý volební kraj se sídlem krajské volební komise v Těšíně tvořiti měly soudní okresy: Bílsko, Bohumín, Frýdek, Frýštát, Jablunkov, Ostrava Slezská, Skočov, Strumeň a Těšín, a bylo tomuto volebnímu kraji přikázáno 9 poslanců. Zákonem ze dne 29. února 1920, č.124 Sb. z. a n. (§ 9) utvořen byl pro soudní okresy právě jmenované XII. volební kraj do senátu, a přikázány byly tomuto volebnímu kraji čtyři mandáty senátorské.

Důvodem pro tato ustanovení zákona byla statistika Těšínska podle úředního sčítání lidu z roku 1910, jež vykazovala na 228.231 ha půdy celkem 434.821 obyvatelů, z čehož podle rakouské statistiky bylo 76.923 Němců, 115.597 Čechoslováků, 233.850 Poláků, 297 jiných národností a 8154 cizozemců.

Konferencí velvyslanců v Paříži ze dne 20. července 1920 rozděleno však bylo Těšínsko mezi republiku Československou a Polskou tak, že k republice Československé připadlo 126.945 ha půdy a obyvatelstva 286.000, z čehož jest podle rakouské statistiky z roku 1910 Němců 30.192, Čechoslováků 113.152, Poláků 137.043, jiných národností 118 a cizozemců 5495; republice Polské pak bylo přikázáno půdy 101.286 ha a obyvatelstva 148.821, z čehož jest Němců 46.731, Čechoslováků 2445, Poláků 96.807, jiných 179 a cizozemců 2659.

Srovnáním velikosti ostatních volebních krajů, jak co do rozlohy, tak co do počtu obyvatelstva jest nesporno, že České Těšínsko nemůže tvořiti samostatný volební kraj, a navrhuje ve směru tom vláda, aby dvacátýdruhý volební. kraj se sídlem krajské volební komise v Těšíně a volební kraj XII. do senátu byly zrušeny a aby území přikázané rozhodnutím konference velvyslanců v Paříži ze dne 20. července 1920 republice Československé bylo sloučeno s volebním krajem Moravsko-Ostravským (§ 3). Tím, že odpadne volební kraj dvacátý druhý do sněmovny poslanecké a volební kraj XII. do senátu, jest volební kraj dvacátý třetí krajem dvacátým druhým a volební kraj XIII, volebním krajem XII.

Posavadní volební kraj čtrnáctý sněmovny poslanecké volil podle čl. I, zákona ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n., poslanců 14, resp. při prvých všeobecných volbách poslanců 13, poněvadž jeden mandát vyhrazen byl Hlučínsku, jež r. 1920 ještě nevolilo.

Z celkového počtu mandátů poslaneckých přikázaných celému Těšínsku - 9 - odpovídá počtu státních občanů Těšínska po rozdělení, počet poslanců - 5 - a z počtu 4 mandátů senátorských - 3 -, má-li býti zachován průměr připadající na jeden mandát v republice. Poněvadž volební kraj čtrnáctý voliti měl dosud poslanců 14 a volební kraj VII. senátorů 16, připadne po sloučení československého Těšínska s volebním krajem čtrnáctým tomuto kraji poslaneckých mandátů 19 a volebnímu kraji VII. mandátů senátorských 19.

Přebývající pak 4 mandáty poslanecké rozdělují se tak, že se tři přikazují volebnímu kraji Pražskému, který voliti bude příště celkem 48 poslanců na. místě posavadních 45, a přebývající jeden mandát senátorský volebnímu kraji I., který valiti bude senátorů 24. Jeden mandát poslanecký přikazuje se volebnímu kraji jedenáctému (Brna), který voliti bude poslanců 17.

Ústavně-právní výbor doporučuje toto přikázání přebývajících mandátů z toho důvodu, poněvadž volební kraj prvý má dnes již 1,054.339 voličů, z čehož na, část A připadá 525.090 a na část B 529.249 voličů a připadá tu i po přikázání těchto tří mandátů průměr na jeden mandát 21.965 voličů.

Volební kraj jedenáctý se sídlem krajské volební komise v Brně vykazoval v r. 1920 při prvých všeobecných volbách sněmovny poslanecké volební číslo 23.577, tedy jedno z nejvyšších, a bylo proto tomuto volebnímu kraji přikázáno o jeden mandát více. Ústavně-právní výbor ve shodě s důvodovou zprávou vládní osnovy prohlašuje rozdělení mandátů mezi jednotlivé volební kraje za prozatímní, poněvadž dnes nelze ještě přehlédnouti rozvoj jednotlivých částí prvého volebního kraje ani krajů ostatních a bude k definitivnímu rozvrhu poslaneckých mandátů třeba ještě vyčkati dalších úředních sčítání lidu a zejména výsledků řádného a přísného šetření o československém státním občanství v některých krajích.

Volební kraj prvý sněmovny poslanecké rozděluje se vzhledem ku své veliké rozloze a velikému počtu obyvatelstva i voličů ve dvě části A a B a tvořiti má část A volebního kraje prvého: Praha I-VII a XVI-XIX s 21 soudními okresy a počtem mandátů 24, a část B volebního kraje prvého: Praha VIII-XV s 21 soudními okresy a počtem mandátů rovněž 24. Rozdíl mezi počtem soudních okresů v prvém volebním kraji v r. 1920, kdy bylo těchto soudních okresu 46, a počtem okresů v obou částech tohoto volebního kraje v r. 1925 pouhých 42 - je vysvětliti zřízením Velké Prahy, do níž pojaty 4 soudní okresy: Nusle, Vinohrady Královské, Vršovice a Žižkov.

Ve volebním kraji dvanáctém a čtrnáctém opravuje se nedopatření tiskové v zákonu z r. 1920 tím, že se soudní okres Jindřichov přikazuje do volebního kraje čtrnáctého a soudní okres Cukmantl do volebního kraje dvanáctého, kamž polohou svojí okresy ty patří; na počtu voličů v obou volebních krajích se tím ničeho nemění.

Volební kraj třináctý doplňuje se soudním okresem Zlín, který aktivován byl po publikaci řádu volení z r. 1920.

Volební kraje na Slovensku (patnáctý až dvacátýprvý) ponechány jsou v dosavadních obvodech, jak je vyznačil řád volení ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n.

Označení župa okresů, z nichž se tyto slovenské volební kraje skládají, převzato bylo do řádu volení z r. 1920 z doby vlády maďarské; od r. 1920 doznala však úprava žup a okresů značných změn, zejména vládním nařízením ze dne 6. listopadu 1920, č. 606, ze dne 1. prosince 1921, č. 436, ze dne 9. března 1922, č. 93., ze dne 21. září 1922, č. 275, ze dne 21. září 1922, č. 280, ze dne 21. září 1922, č. 281, vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 22. prosince 1922, č. 345, vládním nařízením ze dne 21. prosince 1922, č. 378, a vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 29. prosince 1922, č. 412 Sb. z. a n. Během doby došla také ke sloučení některých obcí a z těchto důvodů bylo nutno, aby v novém řádu volení označení jednotlivých volebních krajů bylo přizpůsobeno stavu nynějšímu. Jak ale již uvedeno, na skutečné rozloze jednotlivých volebních krajů není vůči roku 1920 provedeno žádných změn.

K čl. II. a III.

Řád volení z r. 1920 činil ve svém čl. II. opatření nutná z toho důvodu, poněvadž v době prvých všeobecných voleb nebyly ještě Těšínsko a Podkarpatská Rus, Hlučínsko, Valčicko a území plebiscitu ve Spiši a Oravě spjaty tak organicky s republikou, aby se v nich mohly volby provésti. Dnes opatření toho není více potřebí, a proto ustanovení čl. II. řádu valení z r. 1920 odpadají. Na místě nich zařazují se předpisy o tom, že okresy, uvedenými ve čl. I. dlužno rozuměti okresy soudní, na Slovensku a Podkarpatské Rusi okresy správní, to jest obvody okresních a hlavnoslúžnovských úřadů. Ustanovení čl. III, řádu volení z r. 1920 - podle něhož byl předseda reklamační komise až do 31. prosince 1920 povinen škrtnouti z moci úřední osoby, které nejsou státními občany československými, ze stálých voličských seznamů odpadá.

K § 5.

Posavadní řád volení v 2. odst. § 5 předpisoval, že pro volby, které se konají do 31. prosince 1924 neplatí podmínka prvého odstavce o tříletém státním občanství pro nabytí pasivního volebního práva. Poněvadž den 31. prosince 1924 uplynul, jest ustanovení toto bezpředmětné, a proto odpadá.

K § 10.

Poslední věta druhého odstavce § 10 dosud nařizovala, že zmocněnci stran, kteří nebyli jmenováni členy krajské volební komise v případě, že volebních stran ubylo více než 10, mají právo účastniti se schází komise s hlasem poradním a že musí býti do schůzí zváni. Ustanovení poslední, o zvaní do schůzí stalo se však bezpředmětným z důvodů 1. odstavce § 25, podle něhož se krajská volební komise sejde patnáctý den před volbou bez pozvání. Proto se poslední slova 2. odstavce § 10 "a buďtež do schůzí zváni" škrtají.

K § 11.

Podle třetího odstavce § 11 zákona ze dne 29. února 1920, č. 123 každá strana, která ohlásila platnou kandidátní listinu, měla navrhnouti ministerstvu vnitra jednoho člena a jednoho náhradníka do ústřední volební komise, a to aspoň 14 dnů přede dnem volby. Z navržených jmenoval ministr vnitra členy 12členné ústřední komise. Ti z navržených, kteří členy ústřední volební komise jmenováni nebyli, mohli býti přítomni jako důvěrníci, neměli však práva do jednání komise zasahovati; za každou stranu směla býti přítomna jen jedna osoba, buď jako člen, nebo jako důvěrník. Čtrnáctidenní lhůta výše uvedená pro návrh členů a náhradníků ústřední volební komise změňuje se reformou na 16 dnů přede dnem volby, a to z toho důvodu, poněvadž ústřední volební komise koná prvou schůzi již čtrnáctého dne před volbou, neboť třeba získati času na rozmnožení kandidátních listin a jejich úpravu podle § 26.

Ustanovení řádu volení z r. 1920, podle něhož ti, kdož byli za členy (náhradníky) ústřední volební komise sice stranou navrženi, nebyli však ministrem vnitra jmenování (poněvadž členů komise je 12), mohli býti jednání komise přítomni jako důvěrníci, neměli však práva zasahovati do jednání komise, bylo pozměněno v tom směru, že tito důvěrníci mají hlas poradní, ovšem jen tehdy, když se při řízení podle § 26 jednání týká přímo jejich stran.

K § 14.

Ustanovení nutné pro ten případ, že se volby do obou sněmoven konají téhož dne V obcích do 1000 obyvatelů může dohlédací úřad ustanoviti společnou obvodní volební komisi z důvodů v zákonu uvedených, což oznámí voličům již ve vyhlášce o volbě v obci. Poněvadž členy krajské volební komise jsou zmocněnci stran, a tito mohou býti pro obě volby různí, nemůže krajská volební komise nikdy býti společnou.

§ 15.

Ministerstvu vnitra bylo prvým odst. § 15 dosud uloženo jedině, aby vypsalo volbu tak; aby přípravy mohly býti skončeny včas. Pro příště povoluje se zákonem ministerstvu vnitra pro provedení a skončení volebních příprav nejkratší lhůta 28 dnů. Slovům: Ministerstvo vnitra rozepíše volbu nejpozději 28. den přede dnem volby" budiž rozuměno tak, že 28. den přede dnem volby je nejkratší lhůta, kdy ministr vnitra může volby vypsati, a že mezi dnem vypsání volby, dnem odevzdávání hlasovacích lístků do volebního osudí musí uplynouti lhůta nejméně 27 dnů. Ministr vnitra může volby vypsati tak, že lhůta tato bude delší, nesmí však tuto lhůtu 27 dnů mezi dnem vyhlášení volby a dnem hlasování (resp. lhůtu 28 dnů přede dnem volby) zkrátiti. Toto zkrácení doby volebního řízení odporučuje ústavně-právní výbor jak v zájmu stran, tak v zájmu voličstva i v zájmu politických úřadů. Čím déle trvá volební řízení, čím je delší doba mezi vypsáním volby a skrutiniem, tím více vydává se v šanc řádný chod veřejného i soukromého života, tím více dána je příležitost k vášnivým a nepředloženým činům, tím více vzrůstají výlohy agitační všech stran bez rozdílu, a tím více také odnímá se politickým úřadům možnost vyřizovati pravidelnou agendu úřední v zájmu obyvatelstva, neboť celý úřední aparát, zejména v prvých instancích, věnovati se musí jedině volbám. Lze proto zkrácení lhůty určené pro volební řízení jedině vítati. Obsah vyhlášky v úředním listě (3. odst.) doplňuje se udáním lhůty a místa ku předložení kandidátních listin, dále dne, hodiny, a místa, kdy a kde se koná schůze krajských volebních komisí a schůze ústřední volební komise. Vyhláška v obci (4. odst.) doplňuje se udáním místa úřadu krajské volební komise. Vše, co uvedeno, slouží jen pro rychlou informaci voličů i stran.

Třeba výslovně upozorniti, že jedině pro rozepsání voleb v úředním listě je ministru vnitra předepsána lhůta 28. dne přede dnem volby, a to jako lhůta nejpozdější. Nebude však řízení volební zmatečným, nebudou-li také vyhlášky o volbě téhož dne vyvěšeny v obcích.

K §§ 17 a 18.

Pro volby, které se rozepsaly do 31. července 1920 měly býti podle řádu volení vyloženy seznamy voličské z 15. ledna 1920 a voličské seznamy, upravené řízením zahájeným 15. ledna 1920, byly podkladem pro volby, při nichž se hlasy odevzdaly v době od 1. března do 31. července 1920. Ustanovení tato, dnes bezpředmětná, se škrtají.

K § 21.

Kandidátní listiny.

Novými proti r. 1920 jsou ustanovení tato:

1. Kandidátní listina musí býti předložena nejpozději šestnáctý (dosud dvacátý prvý) den do 12. hodiny polední přede dnem volby; ustanovení toto je nutným za účelem zkrácení doby volebního řízení.

2. Ihned při podání kandidátní listiny odevzdá předseda krajské volební komise podateli písemné oznámení o tom, jaký peníz má strana složiti podle ustanovení § 29 jako zálohu na útraty spojené s rozmnožením kandidátních listin (dosud předpisoval zákon toliko, že strany jsou povinny zaplatiti třetího dne po vyzvání; § 29, odst. 6. zákona z r. 1920). Ustanovení toto odůvodněno je předpisem § 29, odst. 5., podle něhož o straně, jež ani čtrnáctý den před volbou zálohu tuto nesplatila, platí právní domněnka, že svoji kandidátní listinu odvolala, a strana, která nedosáhla quora, platiti musí - a s ní solidárně i kandidáti i voliči na kandidátní listině podepsaní, - celý náklad spojený s rozmnožením svých hlasovacích lístků v dotčeném kraji. Poněvadž záloha rovnati se má polovině skutečných výloh, bude strana již při podání kandidátní listiny znáti přibližně celou výši těchto výloh.

3. Dosud platný řád volení nařizoval v odst. 5., že až do 1. ledna 1935 vyžaduje se na kandidátní listině pro volební kraj patnáctý až dvacátý prvý (Slovensko) podpisů nejméně jednoho tisíce voličů, a že tyto podpisy musí býti ověřeny županem. Toto pro Slovensko výminečné ustanovení, jehož platnost měla trvati až do konce r., 1934, ruší novela úplně, a ode dne, kdy zákon nabude účinnosti, nebude mezi volebními kraji v ohledu tomto žádného rozdílu, všechny budou sobě rovny, neboť ve všech volebních krajích stačí pak k platnosti kandidátní listiny pouze 100 ověřených podpisů. Tím i na Slovensku zavedeny budou volné kandidátní listiny, jaké byly dosud v ostatních částech republiky. (Volná kandidátní listina, la libre Concurrence des Listes, la liste libre, není ta, na níž možno škrtati nebo panachovati, nýbrž ta, jejíž platnost je vázána na nejsnadnější, nejmenší podmínky, jako malý počet podpisů. Pojem volné a vázané kandidátní listiny, jak se mylně u nás o něm píše, povstal omylem v německé theorii, srovnej: Tecklenburg: "Gebundene und freie Liste" v Archiv für Ö. R. 38, 1918, str. 212 a násl.) Volební úřad republiky Německé předpisuje pro kandidátní listiny 500 podpisů, volební řád italský 400 podpisů a vládní návrh maďarský z roku 1925 žádá podpisů 5000! Možno proto právem naši kandidátní listinu nazvati volnou.

4. Poněvadž článkem I. nastalo rozdělení prvého volebního kraje Pražského ve dvě části A a B, doporučuje ústavněprávní výbor ku schválení odst. třetí § 21 toho obsahu, že kandidátní listina pro obě části prvého volebního kraje bude obsahovati jména kandidátů pro obě tyto části. při čemž podpis 100 voličů stačí pro obě části tohoto volebního kraje. Při úpravě kandidátních listin i při skrutiniu přihlíží se k oběma částem této kandidátní listiny jako ke kandidátním listinám samostatným. Budou tudíž voliči jak části A tak části B odevzdávati týž hlasovací lístek, neboť obě kandidátky budou vytištěny na témž hlasovacím lístku, avšak v každé části volebního kraje čítati se bude jedině kandidátka pro tuto část volebního kraje určená. Tím, že se obě kandidátky vytisknou na jediném hlasovacím lístku, ušetří strany i stát značné výlohy za tis`t kandidátních listin, poněvadž v případě, že se pro obě části A i B, tiskly kandidátky samostatné, byla by vydání za jejich tisk téměř dvakráte vyšší než při společně tištěných kandidátkách. Při velikém počtu voličů v tomto volebním kraji a velikém počtu stran, jde tu o úsporu velice značnou.

K § 22.

Vůči posavadnímu ustanovení, jež dovolovalo stranám kandidovati až o jednu třetinu osob více, než se voliti má ve volebním kraji poslanců, smí pro příště strana kandidovati nejvýše tolik osob, kolik se má poslanců voliti. Ustanovení jistě správné, neboť případ, že by strana získala ve volebním kraji mandáty všechny dá se těžko očekávati. Totéž ustanovení přijal volební řád republiky Německé, i řád volení do Národní rady švýcarské ze dne 14. února 1919.

Aby ušetřeny byly strany možných nepříjemností po vykonaných volbách, ustanovuje poslední věta odst. druhého, že při řízení před volebním soudem nezastupuje více stranu zmocněnec, nýbrž zástupce strany vyslaný ústředním výkonným výborem strany.

K § 23.

Novum při prohlášení kandidátů navrhuje se ve směru tom, že

1. kandidát je povinen uvésti ve svém prohlášení, že kandidaturu přijímá, také svoji národnost, což je důležito pro třetí skrutinium (viz § 53);

2. podpis kandidátův na prohlášení, že kandidaturu přijímá, jaké.je národnosti a že se svým souhlasem na jiné kandidátní listině ani v jiném volebním kraji není navržen, musí býti ověřen dvěma svědky. V Pražském volebním kraji není třeba, aby kandidát ve svém prohlášení výslovně uváděl, pro kterou část tohoto volebního kraje kandidaturu přijímá, nýbrž stačí., když prostě projeví souhlas s kandidaturou ve volebním kraji prvém.

K § 24.

V § 24 odpadají především odstavce 3. a 4., podle nichž měl předseda krajské volební komise vyzvati zmocněnce, aby opravili kandidátní listinu, bylo-li několik kandidátních listin označeno stejným nebo nesnadno rozeznatelným označením strany, a byl-li kandidát na několika listinách, měl se předseda komise kandidáta dotázati se lhůtou 3denní, kterou kandidaturu přijímá. Řízení toto příslušeti bude ústřední volební komisi (26, odst. 2.).

Předseda krajské volební komise je podle nového znění druhého odstavce § 24 oprávněn a povinen vyzvati zmocněnce k opravě kandidátních listin ještě v těchto případech (nikoliv taxativně)

1. má-li kandidátní listina nedostatečný počet podpisů,

2. je-li uvedeno více kandidátů, než se v dotčeném volebním kraji má obsaditi mandátů,

3. není-li u podpisu voličova uvedena obec, v níž je zapsán do stálých seznamů voličských,

4. není-li uvedeno označení strany,

5. není-li vyznačeno pořadí kandidátů,

6. není-li připojen ověřený souhlas kandidátův,

7. není-li v souhlase kandidátově uvedena jeho národnost.

Kdežto dosud byl povinen zmocněnec strany odstraniti tyto vady do 3 dnů, má tak příště učiniti nejpozději do 12. hodiny polední následujícího dne, kdy byl k tomu předsedou komise vyzván.