Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

K §§ 25 a 26.

K úpravě kandidátních listin bude povolána jednak krajská, jednak ústřední volební komise.

a) Krajská volební komise.

Krajská volební komise sejde se bez pozvání šestnáctý den přede dnem volby (dosud svolával komisi ke schůzi předseda do pěti dnů po předložení kandidátních listin) o šestnácté hodině až svého předsedy, aby kandidátní listiny upravila. Krajská volební komise má právo i povinnost zakročiti v těchto případech:

1. Prohlásí za neplatnou kandidátní listinu, neuvede-li zmocněnec strany ani po vyzvání předsedově označení strany na kandidátní listině. Nestačí tedy, aby zmocněnec (jak nařizuje 2. odst. § 24) ve schůzi komise označení strany neuvedl, nýbrž kandidátní listina může býti prohlášena za neplatnou až tehdy, když zmocněnec neuvedl označení strany ani tehdy, když byl k tomu předsedou komise vyzván.

2. Krajská komise škrtne kandidáta, je-li uveden na několika, kandidátních listinách, a to na té listině, k níž nebyl připojen ověřený souhlas kandidátův s kandidaturou vyhovující předpisům § 23 a je-li souhlas tento, ať s jakýmkoliv lotem, připojen ke všem kandidátním listinám, škrtne komise kandidáta na všech listinách.

3. Komise škrtne kandidáta v případu, že ani v komisi nebyl předložen písemný souhlas kandidátův s kandidaturou obsahující náležitosti § 23. Jedině v tom případě nesmí kandidáta z tohoto důvodu škrtnouti, dlí-li kandidát mimo území Československé republiky (§ 23, odst. 2.). Okolnost tuto nutno ovšem vhodným způsobem věrohodně prokázati.

4. Krajská volební komise škrtnu poslední nadpočetné kandidáty, nezmenší-li zmocněnec počet kandidátů na tolik, kolik poslanců se má ve volebním kraji voliti.

5. Rovněž škrtne komise kandidáta, je-li jím župan nebo okresní náčelník.

6. Komise prohlásí za neplatnou celou kandidátní listinu, nemá-li tato ani po řízení v komisi dostatečný počet podpisů (ověřené podpisy 100 voličů).

Krajská volební komise rozhoduje s platností konečnou, a jednání její končí o 12. hodině polední následujícího dne. Prohlásí-li kandidátní listinu za neplatnou, vyhlásí usnesení toto předseda s udáním důvodů v úředních listech.

b) Ústřední volební komise.

Dosavadní ustanovení § 26, podle něhož řízení u ministerstva vnitra dělo se za účasti stran zastoupených zmocněnci, naráželo, podle důvodové zprávy, připojené k vládní osnově, na potíže, poněvadž zmocněnci stran z jednotlivých volebních krajů nebyli vždy dosažitelni a na písemné dorozumívání se zmocněnci nezbývá dosti volného času. Proto se toto řízení novelou přenáší na ústřední volební komisi, kde jsou veškeré kandidující strany svými členy nebo důvěrníky zastoupeny, čímž se řízení podstatně zjednoduší a urychlí. Předseda krajské volební komise zašle ihned po její schůzi jeden stejnopis (§ 21, prvá věta) kandidátních listin i s prohlášením kandidátů a se zápisem o schůzi předsedovi ústřední volební komise, která se sejde rovněž bez pozvání čtrnáctého dne před volbou v ministerstvu vnitra. Ústřední volební komise, zjistí nejprve, zda krajské volební komise odstranily všechny formální vady v kandidátních listinách, a shledá-li ještě vady, odstraní je.

Ústřední volební komise je oprávněna a povinna:

1. má-li několik kandidátních listin stejné nebo nesnadno rozeznatelné označení, vyzve předseda zástupce stran, aby kandidátní listiny opravili nejdéle do 24 hodin. Nestane-li se tak v této lhůtě, upraví označení stran ústřední volební komise;

2. jsou-li kandidátní listiny, vydané pravděpodobně touže stranou, v různých volebních krajích označeny odchylně, vyzve předseda ústřední komise zástupce této strany, aby jednotné označení kandidátní listiny pro všechny volební kraje oznámil do 24 hodin. Neučiní-li tak zástupce strany včas, platí právní domněnka, že jde tu o kandidátní listiny různých stran, což pro skrutinium může míti značný význam.

Také jednání ústřední volební komise musí skončiti o 14. hodině následujícího dne, což je nutným z toho důvodu, aby kandidátní listiny mohly býti včas rozmnoženy a dodány voličům. V případu, že by ústřední volební komise potřebné opravy kandidátních listin neprovedla, učiní tak předseda komise sám, a sdělí také výsledek jednání ústřední volební komise zúčastněným krajským volebním komisím a stranám. Předseda komise je také oprávněn - je-li někdo kandidován na několika kandidátních listinách - škrtnouti kandidáta tak, aby zbyla kandidatura jen na jediné kandidátní listině, nebylo-li ovšem dříve docíleno dohody zástupců zúčastněných stran ve schůzi ústřední volební komise.

Novým je ustanovení druhé částí § 26, který týče se jednotného pořadí kandidátních listin téže strany ve všech volebních okresích, jež určí ústřední volební komise: Konají-li se volby do sněmovny jedné nejpozději čtyři neděle po volbách do sněmovny druhé, zůstane pořadí v obou volbách totéž.

K § 27.

Změněn je odstavec druhý jedině v tom, že na místo posavadního textu: "Byla-li kandidatura odvolána po čtrnáctém dnu před volbou", zařazuje se znění odpovídající dnešní stylisaci § 26, totiž: "Byla-li kandidatura odvolána až po schůzi ústřední volební komise, zůstává......" atd.

K § 28.

Změna provedena jen potud, že dosud vyhlašoval předseda krajské volební komise platné kandidátní listiny nejméně čtrnáctý den před volbou, kdežto podle novely má tak učiniti nejpozději desátý den přede dnem volby předseda ústřední volební komise, což odpovídá předpisům o zkrácení lhůty volebního řízem.

K §§ 29 a 34.

Prvý a druhý odstavec řádu volení z r. 1920 zůstávají nezměněny.

V odstavci 3. odpadají poslední slova "nejdéle třetí den před volbou" a na místo nich změněna prvá věta 1. odstavce § 34 tak, že starosta obce dá dodati každému voliči do bytu kandidátní listiny předsedou krajské volební komise jemu zaslané, a to v obcích nad tisíc obyvatelů nejpozději třetí den přede dnem volby (ve čtvrtek) zároveň s legitimačním lístkem, v obcích do tisíce obyvatelů nejpozději druhý den přede dnem volby (tedy v pátek).

Důležitým je ustanovení odstavce čtvrtého a pátého § 29. Náklady spojené s rozmnožením kandidátních listin nahradí z polovice stát a z polovice strany (jak stanovil pro volby po 31. prosinci 1924 již řád volení z r. 1920). K úhradě těchto výloh složí strana u předsedy krajské volebníkomise nejpozději čtrnáctý den přede dnem volby do 12. hodiny polední přiměřenou, předsedou komise při předložení kandidátní listiny oznámenou zálohu (aspoň polovici výloh spojených s rozmnožením kandidátních listin. Nesloží-li strana do této lhůty oznámenou jí zálohu, má se za to, že svoji kandidátní listinu odvolala, a nápravu nemůže zjednati ani dodatečným zaplacením zálohy. Výhoda, kterou takto stát poskytuje stranám, že platí za ně plnou polovicí výloh spojených s tiskem kandidátních listin, nemůže ovšem platiti bez výhrady, neboť by se touto výhodou jen podporovaly snahy po kandidaturách malých, nepatrných, často jen z osobního přátelství nebo z osobní nevraživosti povstalých sdružení. Stát má nesporně zájem na tam, aby volby do sborů zákonodárných usnadnil, tento zájem nesmí však jíti dále, než dopouští zákon svým předpisem o tom, kdy která strana mandátu dobude. Je-li úsilí strany o mandát bezvýsledné, nemá stát více povinnosti, aby hradil jakoukoliv částku z volebních výloh dotčené strany. Nebylo by také spravedlivo, aby v době, kdy poplatníci daní ať přímých ať nepřímých, jsou značně zatíženi, měli poplatníci z tábora národnostních menšin hraditi výlohy propadlých stran z tábora druhého a naopak. Proto ustanovuje § 29 v odst. 5., že strana, která nedosáhla v žádném volebním kraji mandátu, hradí celý náklad spojený s rozmnožením svých kandidátních listin. Aby pak pokladna státní byla zabezpečena před možnou ztrátou, nařizuje novela, že ručí za onu část nákladu, již by jinak hradil stát, solidárně kandidáti této strany i s voliči, kteří podepsali kandidátní listinu, a zaplacení vymáhá se politickou exekucí, nebyla-li náhrada do 8 dnů po vyzvání zaplacena. Ustanovení § 29, odst. 5. zákona z r. 1920 o objednávce jen určitého počtu výtisků kandidátních listin a doručení jich voličům samou stranou převzato bylo jako poslední odstavec § 29 novely, s tím ovšem, že výlohy spojené s rozmnožením kandidátních listin hradí se za podmínek a způsobem uvedeným v odstavci předešlém.

K §§ 30 a 31.

Změna v § 30 zabezpečuje nejen včasné, nýbrž i správné rozmnožení kandidátních listin, posavadní ustanovení § 31 o slučování obcí s méně než 250 obyvateli platné dosud na Slovensku rozšiřuje se také na Podkarpatskou Rus.

K § 38.

Změna nastává jen potud, že k volebnímu osudí lze použíti jen schránky, kterou lze uzavříti zámkem (odůvodněno možnými případy, kdy volba bude přerušena), že se do řádu volení sněmovny poslanecké přejímá ustanovení řádu volení v obcích o výkonu volebního práva osob slepých a těch, kdož pro vadu tělesnou nemohou sami hlasovacího lístku odevzdati, že obálky musí býti neprůsvitné, a že komise nesmí hlasovací lístky voličem srovnané přeházeti. Konají-li se volby do obou sněmoven týž den, a je-li pro obě sněmovny společná obvodní volební komise, má ve volební místnosti býti opatřen pro každou volbu zvláštní oddělený prostor.

K § 46.

Změna nastává pauze v tom směru, že se krajská volební komise sejde v úterý po volbě o 10. hod. dop. bez pozvání. (Bez pozvání sejde se také ústřední volební komise osmý den po volbách o 10. hod. dop. k provedení II. a III. skrutinia, § 49, odstavec 1.). Jinak se na posavadních předpisech pro prvé skrutinium nemění ničeho. Komise zjistí tedy součet všech platných hlasů odevzdaných jednotlivým stranám, a vypočte volební číslo. Součet všech platných hlasů, všem stranám odevzdaných, rozdělí se počtem mandátů, které se obsadí ve volebním kraji; celé číslo dělením vyšlé beze zlomků je číslem volebním. Volebním číslem dělí se součet hlasů odevzdaných pro každou kandidátní listinu a každé straně se přikáže tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v součtu hlasů pro stranu odevzdaných.

Druhé skrutinium.

K § 51.

Quorum.

Podle ustanovení § 51 řádu volení do poslanecké sněmovny ze dne 29. února 1920, č. 123. přihlíželo se při druhém skrutiniu toliko k hlasům stran, které alespoň v jednom volebním kraji dosáhly nejméně 20.000 hlasů, nebo volebního čísla, je-li nižší než 20.000. Toto číslo, 20.000 hlasů na jednu kandidátní listinu, event. nižší volební číslo, bylo dosud naše československé quorum. Prakticky objevilo se při všeobecných volbách r. 1920 u strany malozemědělců a domkářů (Čipera), která v několika volebních krajích získala celkem 42.670 hlasů, přece však mandátu nedosáhla, poněvadž ani v jediném volebním kraji na se nesoustředila aspoň 20.000 hlasů. Totéž platilo o neodvislé straně (Prunar s 5252 hlasy, a straně Chocově s 2024 hlasy). Na straně německé nedosáhla quora deutschfreisoziale Partei se 7680 hlasy, na straně maďarské maďarská strana národní s počtem hlasů 4214 a sdružené strany židovské se 79.714 hlasy.

Vládní osnova navrhuje a ústavně-právní výbor sněmovny poslanecké odporučuje sněmovně nepatrné zvýšení quora.

Ve vládním návrhu předloženém parlamentu vládou belgickou dne 6. března 1894 a navrhujícím volby poměrné, bylo ustanovení, že při skrutiniu mají býti mandáty přikázány jedině těm stranám, které ve volbách krajích o 2 poslancích obdržely aspoň ²/₅ platných hlasů, ve volebních krajích o 3 poslancích ¹/₃, v krajích o 4-6 poslancích ¹/₄, v krajích o 7-12 poslancích ¹/₅ a v krajích, kde se volilo více než 12 poslanců ¹/₆ platných hlasů. (Georg Mayer: Das parlamentarische Wahlrecht, Berlín 1901, str. 636 a násl.), při čemž souhrn hlasů všech dotčených stran musil dosáhnouti více než polovici odevzdaných hlasů. V případu, že strany, docílivší quora, nedocílily zároveň více než polovice všech odevzdaných hlasů, měly podle výše hlasů ke skrutiniu býti připuštěny i strany, jež quora nedosáhly, až by součet hlasů přesahoval polovici všech hlasů odevzdaných. Belgická sněmovna tento návrh nepřijala.

V dubnu 1899 předložila vláda Vandenpeereboomava novou osnovu volebního řádu na základě částečného poměrného zastoupení (mělo býti uzákoněno jen v těch volebních krajích, kde se vláda při systému majoritním obávala porážky) a v osnově vládní navrženo bylo quorum ¹/₆ všech odevzdaných hlasů. (Coblet d'Alviella, La représentation propartionelle en Belgique, str. 109). I tento návrh nebyl sněmovnou přijat a teprve osnova, kterou předložila vláda De Smet de Naeyer po dlouhých bojích stala se zákonem 29. prosince 1809. Quorum v tomto zákoně stanoveno nebylo. Za to však v zákonu o volbách do obcí (Loi rélative aux élections communales) ze dne 12. září 1895 stanoveno bylo quorum v téže výši, jako uvedena byla ve vládní osnově pro volby parlamentu z r. 1894 i s podmínkou více než polovic všech odevzdaných hlasů. Příklad skrutinia podle tohoto quora uvádí Dr. Ernst Cahn "Das Verhältniswahlsystem in den modernen Kulturstaaten, Berlín 1909" na str. 330. Má býti obsazeno 6 mandátů, všech odevzdaných platných hlasu bylo 12.000 a volby se zúčastnily 4 strany: A 5500, B 2500, G a D po 2000 hlasech.Quorum ¹/₄ činí 3000 hlasů. Quorum dosáhla jedině strana A s 5500 hlasy, poněvadž však na se nesoustředila více než polovici (6001) odevzdaných hlasů, musí býti ke skrutiniu připuštěna ještě strana B se 2500 hlasy, čímž dosaženo více než polovice (8000) hlasů. A obdrží:

Získá tedy strana A 4 a strana B 2 mandáty, strany a D přes to že soustředily na se po 2000 hlasech vyjdou na prázdno.

Quorum pro volby do obcí zrušeno bylo v Belgii zákonem z r. 1920. Spočívá v podstatě belgického volebního systému, že zde quorum existuje, aniž by bylo třeba výslovné se o něm v zákoně zmiňovati, neboť jest jím číslo rovnající se poslednímu výsledku dělení, jehož bylo třeba k obsazení posledního mandátu.

V Rakousku, jak výše bylo uvedeno, stanovil řád volení z r. 1920 quorum tak, že žádná strana nemůže ve druhém skrutiniu získati více mandátů, než dobyla ve skrutiniu prvém; řád volení z r. 1923 nahradil toto quorum ustanovením, že strana, která při prvém skrutiniu v obvodu celého státu nezískala ani jediného mandátu, nemá nároku na mandáty ve skrutiniu druhém.

V Německu při automatickém systému poměrného zastoupení zavedeno bylo zákonem z r. 1920 quorum pro druhé skrutinium toho obsahu, že respektují se zbytky hlasu jedině tehdy, dosáhla-li aspoň jedna krajská kandidátka 30.000 hlasů; není-li tomu tak, odkazují se zbytky do skrutinia třetího říšské kandidátní listině), zde však zase platí quorum, že ve III. skrutiniu smí býti přikázáno straně nejvýše tolik mandátů, kolik získala ve volebních krajích, tedy ve skrutiniu prvém. Důvody, jež vedly vládu republiky Německé k tomuto quoru byly již výše uvedeny a odpovídají z velké části i poměrům našim. Německo je rozděleno na 35 volebních krajů a není tu vyloučena možnost, že strana v těchto 35 volebních krajích získá po 20.000 hlasích, tedy celkem 700.000 hlasů, a přece nedostane ani jediného mandátu, nebo získá jediný mandát v kraji a pak jí na součet zbytků 600.000 smí býti přikázán jediný toliko mandát.

Pro volby do obcí zavedeno bylo vysoké quorum v Rakousku zákonem ze dne 2. listopadu 1912, č. 187 z. z. pro Dolní Rakousy (pro Vídeňské Nové Město) a to toho obsahu: při volbě městské rady strana, která dobyla méně než jednu osminu tedy méně než 12,5% mandátů obecního zastupitelstva (městská rada byla 8členná) nemá nároku na zastoupení v městské radě.

Ve Švýcarsku zavedeno bylo quorum při volbách do parlamentu zákonem ze dne 14. února 1919, který předpisuje, že kandidát, který neobdržel ani polovici průměru hlasů jmen své kandidátní listiny, nemůže býti zvolen, i když podle počtu mandátů straně přikázaných by na mandát měl nárok.

Při volbách kantonálních a obecních je quorum ve Švýcarsku zjevem zcela pravidelným a činí na př.: při volbě velké rady kantonu Neuchatelského 7% všech odevzdaných, při obecních volbách v kantonu Wallis 20%, při volbě městského zastupitelstva v Neuchatelu 15%, při volbě velké rady kantonu ženevského 7% odevzdaných hlasů (zákon ze dne 8. listopadu 1913).

V § 51 novely k řádu volení do sněmovny poslanecké stanoví se quorum slovy: Při druhém skrutiniu přihlíží se toliko ke hlasům strany, která podle § 49 odevzdá kandidátní listinu (pro druhé skrutinium) a dosáhla aspoň v jednom volebním kraji mandátu. Je jistě spravedlivo, aby strana, která nedobyla přímo v prvém skrutiniu mandátu ani jediného, neměla nároku na výhody druhého skrutinia, jež přiznává stranám značný počet mandátů i na součet zbytku hlasů.

Druhé skrutinium.

Řád valení z r. 1920 nařizoval, že ústřední volební komise sečte zbytky hlasů stran, jež dosáhly quora, a to každé straně ze všech volebních krajů celé republiky dohromady a zjistí volební číslo, kterým bylo celé číslo bezu zlomků vyšlé dělením součtu těchto zbytků počtem neobsazených ještě mandátů, zvětšeným o jednu; komise pak přikázala každé straně tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v součtu zbytků hlasů pro stranu tu ze všech volebních krajů vykázaných. Neobsazené tímto způsobem mandáty odkázaly do skrutinia třetího, kdež se obsadily podle relativní většiny zbytků ze druhého skrutinia. Vůči tomuto stavu navrhuje vládní osnova změnu podstatnou:

Ústřední volební komise sečte všecky zbytky hlasů z celé republiky stran, jež dosáhly quora, dělí tento celkový součet zbytků prostým průměrem volebních čísel všech volebních krajů, a číslo beze zlomku dělením vyšlé udává počet mandátů, které se obsadí ve druhém skrutiniu. Příklad uvádí se z posledních všeobecných voleb do sněmovny poslanecké z r. 1920; podle statistiky výše připojené obdrželi:

Strany, jež nedosáhly předpokládaného quora (t. j. jednoho mandátu) se zde nečítají. Přichází tudíž do druhého skrutinia celkem 15 stran se součtem zbytků 1,701.730.

Ústřední volební komise má zjistiti, kolik mandátů připadá na tento součet zbytků, což zjistí průměrem volebních čísel ze všech volebních krajů.

Volební čísla byla v krajích:

Číslo 22.273 je průměrem volebních čísel. Tímto průměrem máme děliti součet zbytků stran, jež dosáhly quora, který byl

1,701.730 : 22.273 = 76

142.620

8.982

Má se tudíž v druhém skrutiniu obsadit mandátů 76.

Skrutinium provede se pak tím způsobem, že se součet platných zbytků dělí počtem mandátů II. skrutinia, zvětšeným o jednu, výsledek dělení je číslem volebním. Mandáty přikáží se pravidelným způsobem. Novým je ustanovení další, že nebyly-li obsazeny všechny mandáty (76) dělením počtu zbytku jedné strany číslem volebním, nebo proto, že strana ohlásila méně kandidátů, než kolik mandátů jí připadá, přikáže komise po jednom mandátu postupně těm stranám, které vykazují největší zbytek dělení. Při rovnosti hlasů té straně, která má větší součet zbytků, jsou- li i tyto zbytky stejně té straně, která má, větší počet hlasů v celé republice a kdyby i tento počet byl stejný, rozhodlo by se losem. Bude tedy v daném případu volebním číslem:

1,701. 730 : 76 = 22.390

zůstává neobsazeno ještě sedm mandátů, jež se přikáží stranám Největšími zbytky, tedy: slovenské národní a rolnické, straně Modráčkově, republikánům, Bund der Landwirte, živnostníkům, německým demokratům a čes. sociálním demokratům, čímž obsazeno všech 76 mandátů druhého skrutinia, a obsazeno dosud celkem 198 + 76 = 274 ze 281 mandátů. Zbývá tudíž rozhodnouti ještě o sedmi mandátech, o nichž jedná

skrutinium třetí:

Podle ustanovení § 53 novely rozdělí se strany, ke kterým se v druhém skrutiniu přihlíželo ve dvě skupiny, a patří do prvé skupiny strany, na jejichž kandidátních listinách je nadpoloviční většina kandidátů německých, maďarských nebo polských, všechny ostatní strany patří do skupiny druhé.

Patří tedy do prvé skupiny: němečtí sociální demokraté, Wahlgemeinschaft, Bund der Landwirte, němečtí křesťanští sociálové, němečtí demokraté, maďarští křesťanští sociálové a maďarsko-němečtí sociální demokraté.

Všechny ostatní strany patří do skupiny druhé.

Týmž způsobem rozdělí se strany, k nimž se pro nedostatek quora ve druhém. skrutiniu nepřihlíželo, a to do skupiny A strany německé, maďarské polské, a do skupiny B všechny strany ostatní. Patří tudíž do skupiny A strany: německá strana svobodně sociální, maďarská strana rolnická a maďarská strana národní. Do skupiny B patří pak malorolníci (Čipem), Prunar, Choc a stana židovská.

Ústřední volební komise sečte všechny platné hlasy všech stran, k nimž se ve druhém skrutiniu nepřihlíželo, pokud patři do skupiny A nebo B z celé republiky dohromady, a dělí součet. těchto hlasů počtem neobsazených mandátů, čímž zjistí volební číslo, jímž je celé číslo beze zlomku vy zlé. Tedy:

Tento součet hlasů dělí se počtem mandátů, a celé číslo beze zlomku dělením vyšlé je číslem volebním.

168.024: 7 = 24.003

28

Pomocí tohoto volebního čísla rozdělí se zbývajících 7 mandátů mezi skupinu A a skupinu B.

Skupinu B tvoří všechny ostatní strany s počtem hlasů 129.660.

Skupina A 38.364: 24.003 = 1 m

14.361

a zbytek 14.361.

Skupina B 129.660 : 24.003 = 5 m

9.645

a zbytek 9.645.

Rozděleno 6 m

a sedmý přikáže se skupině A na zbytek 14.361. Obdrží tedy skupina A dva a skupina B pět mandátů. Rozdělení mandátů mezi jednotlivé strany tvořící skupinu A a mezi strany tvořící skupinu B děje se podle druhého odstavce § 52 tím způsobem, že dělí se součet všech hlasů stranám v celé republice odevzdaných (§ 53, poslední věta) počtem mandátů, které se v této skupině mají obsaditi, zvětšeným o jednu, a celé číslo beze zlomků je číslem volebním. Skupinu A, jak výše uvedeno, tvořily sty ony s počtem hlasů:

1,826.305 : 3 = 608.768

Na prvý pohled je patrno, že dělením hlasů každé strany číslem volebním, získá jeden mandát strana německých sociálních demokratů, a jeden mandát německá pospolitost.

Skupinu B tvořily strany s počtem hlasů:

4,205.469 : 6 = 700.911

sociální dem. 1,590.520 : 700.911 = 2 m., zbytek 188.698.

Obdrží tedy čeští sociální demokraté dva, a lidovci, republikáni a českoslovenští socialisté na největší zbytky po jednom mandátu. Tím obsazeny všechny mandáty a třetí skrutinium skončeno.

K § 54.

Poněvadž pro prvé skrutinium ustanovuje se zvláště, kteří z kandidátů jsou zvoleni, je třeba zvláštního předpisu i pro skrutinium druhé a třetí, a nastupují v mandáty třetího skrutinia kandidáti skrutinia druhého, na něž v druhém skrutiniu mandátu se nedostala.

K § 58.

Jako přestupek politickými úřady stíhaný tresce se podepsání kandidátní listiny občanem, který není zapsán ve volebních seznamech; týmž úřadem bude trestán, kdo vykoná volební právo, ač je pravoplatně rozhodnuto, že není naším státním občanem, nebo kdo vykoná volební právo ač je s vědom, že v den vyložení voličských seznamů, které jsou podkladem volby, nebyl 21 roků stár.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna schválila osnovu zákona o změně řádu volení do poslanecké sněmovny tak, jak zpředu je uvedena.

V Praze dne 8. října 1925.