Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Národní školství.

Ve zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro r. 1925 (tisk 4930) byl uveden stav národního školství ke dni 30. června 1924.

Poněvadž novějších podrobně zpracovaných dat předredukčních dosud není a přehled o stavu školství, získaný na základě předprázdninového zápisu, není dosud definitivní, jeví se nutným vyčkati definitivního zpracování dat Státním úřadem statistickým.

K organisačním opatřením, která byla letošního roku provedena v národním školství naší republiky vedlo příčin několik. Nejzávažnější příčinou je další úbytek žáků jako následek pokleslého počtu porodů. Toto ubývání žactva trvá již několik roků a způsobilo nedostatek žáků ve školách a třídách a zároveň nerovnoměrné rozdělení počtu tříd, žáků a učitelů, neboť zmíněným ubýváním žactva nejsou jednotlivé kraje, místa i ročníky postiženy ve stejné míře. Když pak letošního roku bylo uloženo vládě tak zvaným restrikčním zákonem, čís. 886/1924, provésti úspory ve státní a veřejné správě a zmenšiti počet zaměstnanců, nezůstalo těmito příkazy nedotčeno také naše školství, zejména když zákon svým § 27 provedení úsporných a restrikčních příkazů v oboru školství ministru školství a národní osvěty přímo ukládá a když se úsporné tendence projevují také v rozpočtech jednotlivých zemí, které národní školy vydržují.

Jest však nutno především připomenouti, že všemi těmi opatřeními celková úroveň našeho národního školství dotčena nebyla, naopak že přes tato opatření bylo možno zachovati snahu o zlepšení.

Posouditi dnešní stav lze podle příslušných číslic statistických. Přesnou statistiku národního i ostatního školství provádí Státní úřad statistický, a to vždy podle stavu ze dne 31. prosince. Jeho statistiky řečeného oboru jsou velmi podrobné a obecně přístupné. Obsahují počet a roztřídění škol občanských a obecných, data o učitelstvu a žactvu, a to po každé stránce statistického rázu, tedy také podle vyučovacího jazyka školy (počet žáků podle národnosti na školách s různým jazykem vyučovacím), zahrnují v sobě jednotlivá území státu, i župy a okresy, tedy vše, co žádá interpelace pp. poslance Hillebranda a soudruhů. Poslední svazek statistiky národního i ostatního školství (za škol. rok 1922/23) je knihou, která má 488 stran statistických údajů; za rok 1923/24 vyšla školská statistika zatím ve Zprávách Státního úřadu statistického, ročník VI., čís. 51 - 58; pro obsáhlost těchto statistických výkazů nelze než na ně odkázati. Přesný stav školství sestavuje se takto každoročně podle stavu ze dne 31. prosince, jak bylo řečeno. Před tímto datem nelze získati obrazu definitivního, neboť několik měsíců po zápisu trvá jednání o zřizování nových tříd a poboček, i ustalování počtu žactva. Proto čísla, která uvedu, byla opatřena ad hoc podle stavu na počátku školního roku, ještě konečně neustáleného.

Pro nynější školní rok bylo zapsáno na obecných a občanských školách v Čechách 726.754 žáků, na Moravě 336.46 žáků, ve Slezsku 68.528 žáků. Srovnáme-li tento počet s počtem žáků v r. 1918, tj. na konci války, ubylo v Čechách 352.514 žáků, na Moravě 125.808 žáků, ve Slezsku proti r. 1921 pak 38.958 žáků. Srovnání s rokem 1914, tedy s počátkem války, dává výsledkem, a to v Čechách úbytek 387.298 žáků, na Moravě 122.493 žáků. Jenom v Čechách a na Moravě jeví se tudíž asi za 10 let úbytek ¹/₂ milionu žáků (z toho 245.507 žáků na školách s vyučovacím jazykem německým). Pokud jde o dnešní území Slezska, Slovenska a Podk. Rusi není dostatek pomůcek, podle nichž by bylo lze zjistiti přesně stav z r. 1914 a 1918. Proto uvádí se u Slezska stav z r. 1921.

Zmíněné ubývání počtu žáků trvá již několik roků a je působeno kromě příčiny nejzávažnější, tj. poklesem porodů, také zjevy jinými. Budiž zvláště uvedeno, že v letech poválečných mnoho mládeže, která dříve chodila pouze do škol obecných, chodí nyní do škol výše organisovaných, tj. občanských a středních a není pak ovšem na školách obecných. Na školách německých není zajisté také ona mládež, která za Rakouska chodila do škol německých a která po převratu, když přestal hospodářský a zvláště politický nátlak na rodiče, přešla do škol českých.

Podobně je tomu na Slovensku a Podk. Rusi, kde ovšem kromě mládeže slovenského a ruského původu, která byla nucena choditi do maďarských škol, schází na školách maďarských též německá školní mládež, která - jak uvedu později - byla též nucena choditi z větší části do maďar. škol národních, kdežto dnes chodí do vlastní školy národní.

Počet škola tříd přizpůsobuje se tomuto úbytku žactva také již několik let. Projevila-li se letošního roku příslušná opatření v oboru školství zřejmějším způsobem, je nutno hledati příčiny toho, že opatření ta v zájmu nerušeného vyučování a administrativního pořádku činí se najednou hned na počátku škol. roku, při čemž hoví se též snaze pro vyrovnání nesrovnalostí a příkazům úspornosti.

Kdo by posuzoval úbytek tříd bez srovnání s počtem školní mládeže, nedospěje k správnému úsudku o úrovni našich škol. Dnes je v Čechách 18.311 tříd a 726.754 žáků. V r. 1918 bylo v Čechách 21.823 tříd a 1,079.268 žáků. V r. 1914 bylo 21.702 tříd a 1,114.052 žáků. Na jednu třídu připadalo v r. 1918 495 žáků, po provedené restrikci připadá 397 žáků, takže zlepšení úrovně našich škol, které lze posouditi především podle počtu žáků, připadajících na jednu třídu, je tu zcela zřejmé. Tohoto zlepšení jsou účastny školy německé i české v Čechách, na Moravě a ve Slezsku rovným dílem. V celém tomto území připadá na jednu českou třídu 3909 žáků, na jednu třídu německou 3921 žáků. Jednotlivá území pro sebe ukazují přirozeně úchylky. V Čechách připadá na jednu třídu českou 39,2 a na německou 40,6 žáků. Na Moravě připadá na jednu německou třídu 35,6 žáků, na českou 38,9 žáků. Ve Slezsku připadá na jednu německou třídu 36,9 žáků, na českou pak 40,2 žáků.

Pokud jde o počet škol - připomíná se, že tu tanou na mysli vesměs školy obecné a občanské - jest poměr takovýto: Na jednu školu v Čechách připadá dnes 109,69 žáků, r. 1918 připadalo 169,77 žáků, takže je tu zlepšení o 60 žáků; jedna česká škola v Čechách má 116,84 žáků, německá 97,89 žáků. Proti r. 1918 snížil se v Čechách počet žáků, připadajících na jednu školu, na české škole o 62,23 žáků, na německé škole pak o 58,35 žáků. Roku 1918 byl počet žáků připadajících na jednu německou školu v Čechách o 23 žáků menší než počet žáků, připadající na jednu školu českou.

Na jednu školu na Moravě připadá dnes 109,49 žáků, r. 1918 připadalo 156,05 žáků, takže je tu zlepšení o 47 žáků; jedna česká škola na Moravě má dnes 115,49 žáků, německá pak 90,03 žáků. Proti roku 1918 snížil se na Moravě počet žáků připadajících na jednu školu, na české škole o 49,17 žáků, na německé škole o 44 žáků. Na Moravě byl tedy r. 1918 počet žáků, připadajících na jednu školu německou o 31 žáků menší než počet žáků, připadající na jednu školu českou.

Na jednu školu ve Slezsku připadá dnes 131,53 žáků, ještě v r. 1921 však připadalo 170,05 žáků; jedna česká škola ve Slezsku má dnes 148,68 žáků, německá pak 113,64 žáků. Proti r. 1921 snížil se ve Slezsku počet žáků, připadajících na jednu školu, na české škole o 36,12 žáků, na německé škole pak o 40,46 žáků.

Případy, kdy podle místních poměrů chodí do některé třídy více žáků, než je vyznačeno v uvedeném průměru počtu žáků, jsou už vzhledem k tomu, že jde o číslo průměrné, příznivě vyváženy četnými případy, kdy počet žáků v třídě jest o hodně nižší všeobecného průměru. Rozvoj našeho národního školství po převratu týká se však zej měna škol občanských. I na tomto rozvoji školském jsou účastny všechny národnosti. Budiž na př. konstatováno, že pouze v Čechách bylo od převratu zřízeno nových 23 německých škol občanských. Tím způsobem poskytuje se naší školské mládeži možnost vzdělávati se na těchto oblíbených školách ve větším počtu nežli tomu bylo za Rakouska-Uherska. Zařízení těchto škol s vyučovacím jazykem německým jest příznivější, než zařízení škol s vyučovacím jazykem českým. V Čechách připadá totiž na jedou třídu občanských škol s vyučovacím jazykem českým 47,3 žáků, na německých školách 46,22 žáků. Na Moravě připadá na jednu třídu českých škol občanských 43,8 žáků, na školách německých pak 34,3 žáků. Ve Slezsku připadá na jednu třídu českých škol občanských 42,7 žáků, na německých školách pak 37,56 žáků.

Průměrná čísla, která byla uvedena a která jsou pro správné posouzení našich škol jediné směrodatná, ukazují tedy zlepšení, jehož nelze popříti. Každý musí nestranně přiznati, že přes provedení nutných organisačních změn a přes uplatnění hospodářských snah se stav našeho školství zlepšil, a to k prospěchu všech národností.

Uvedená data uvádějí zajisté na pravou míru tvrzení, jakoby úroveň škol byla stlačena, pod onu z doby rakouské. Naopak, kdybychom - což nechceme ani v zájmu školství českého, ani německého - vzali za základ předpřevratovou úroveň v Čechách z r. 1914, bylo by dnes podle tehdejšího průměrného počtu žáků v Čechách 4.871 německých tříd, je jich však 6.025; na Moravě bylo by 1.407 německých tříd, je jich však 1834.

A nyní několik slov k způsobu, jakým byla prováděna opatření restrikční. Především budiž konstatováno, že po stránce personální jenom v malé míře bude nutno použíti pro restrikci osob donucovacích opatření zákona, neboť větší část učitelů, kteří se stali přebytečnými, odešla - použivši výhod restrikčního zákona - ze školských služeb dobrovolně. Protože pro takový dobrovolný odchod bylo stanoveno datum 31. března t. r., nemohlo s organisačním opatřením v národním školství býti započato dříve. Kromě toho bylo nutno znáti včas počet mládeže, která bude choditi do školy v tomto školním roce. Proto, i aby mohla býti příslušná opatření učiněna co možná včas (a aby nebylo též stesků, že změny jsou prováděny během školního roku), byl položen školní zápis tentokráte na konec minulého školního roku. Podle jeho výsledků pak provádí se potřebná úprava.

Úhrnem bylo při provádění tak zvané restrikce na počátku tohoto školního roku zrušeno, pokud se týká sloučeno nebo dočasně zavřeno,

v Čechách: 1712 tříd, z nich 1031 českých, 681 německých,

na Moravě: 403 tříd, z nich 300 českých, 103 německých,

ve Slezsku pak 111 tříd, z nich 48 českých, 63 německých.

Mezi uzavřenými třídami jest však zahrnuto také 419 tříd pobočných, jichž zrušení nebo opětné otevření závisí na počtu žáků v kmenové třídě. A tak jest vlastně možno mluviti na př. v Čechách o zavření 1293 kmenových tříd, tj. 758 českých, 53 německých, počítáme-li v to i třídy zavřené jenom dočasně.

Zdůrazniti třeba, že čísla o prováděných opatřeních nemohou býti a nejsou konečná, neboť denně jsou prováděny jednotlivé korektury ve smyslu příznivém, na př. tam, kde dodatečnými zápisy se stav žactva třeba jen poněkud zvýšil nebo kde se ukázalo, že komunikační poměry doporučují zachování školy i při nepatrném počtu žáků, anebo tam, kde je toho třeba z jiných důvodů zřetele hodných.

Ojedinělé snahy, vydržovati některé učitele, po případě výpomocné třídy z prostředků soukromých, pokud se týká obecních, nenacházejí v dosavadních předpisech a zřizování a udržování veřejných škol dodatečné opory; proto, pokud byly, resp. budou podány žádosti o taková zařízení, důležitá také po stránce zásadní, budou moci býti zkoumány jenom se stanoviska předpisů o zřízení škol soukromých.

Pokud jde o pobočky, otvírají se podle stanoveného počtu žáků takřka samočinně.

Zvlášť šetrně bylo dbáno existence škol jednotřídních, aby nebyla mládeži ztížena možnost, nabývati školního vzdělání co možná v domácí obci nebo v obci nejbližší. Jenom v Čechách zůstalo takto nedotčeno 555 takových německých škol jednotřídních, o jejichž rušení by bylo možno uvažovati podle příslušných zákonitých předpisů o minimálním počtu žactva. Některé z nich mají zcela nepatrný počet žáků, na příklad jednotřídní škola v Janovici 8, v Kohlingenu 10, v Novině 11, v exposituře v Halbmeilu 8 žáků, započitatelných podle zákona.

Jsou také případy, v nichž se německá většina stala menšinou a v nichž se proto jedná o zřízení německé menšinové školy místo dosavadní školy veřejné.

Školská správa bude blahovolně uvažovati o případném zřízení expositur v místech, v nichž by pro sníh a náledí děti do své školy choditi nemohly.

Pokud jde o zachování dvojtřídek, jest ovšem těžko zachovati dvojtřídní školy tam, kde počet započitatelných žáků nedosahuje ani počtu 40 předepsaného pro školu jednotřídní.

A tu několik slov o započitatelných a nezapočitatelných školních dětech:

Jde-li školní správa při různých úpravách značně pod meze stanovené zákonem, jest pochopitelné, že směrnice tohoto šetrného postupu řídí se v zásadě počtem dětí podle zákona započitatelných. Při tom však jeví se tendence posuzovati nezapočitatelné děti jinak, je-li jejich docházka do nepříslušné školy způsobena, normálními podmínkami životními, jinak, je-li způsobena, resp. zvyšována uměle. Konstatovati možno pro charakteristiku jednání, že na př. spolkem "Jugend - Amt, Leipzig" bylo v posledních dnech umístěna ve 4 obcích (Radouni, Chocebuzi, Počeplici a Stračím) okresu dubského 44 dětí zřejmě za tím účelem, aby byl uměle zvýšen počet žáků na školách nedostatečně navštěvovaných.

Vhodnou úpravou školních obvodů a dohodou obcí mohou místní samosprávní činitelé často dopomoci k zachování školy nebo k zlepšení její organisace. To platí zejména, pro odstranění obtíží, které vznikají v místech, kde je více škol.

V pravomoci školské správy jest, upraviti přiměřeně k počtu žactva pouze počet tříd nebo zrušiti školy, které nemají předepsaného počtu dětí. Přizpůsobiti zmenšenému počtu žactva a tříd školní obvody a tím též počet škol je věcí místní školní autonomie. Má-li tudíž býti v důsledku mimořádného poklesu žactva provedena úprava počtu tříd tak, aby při tom nevznikly místo výše organisovaných škol školy níže organisované, musí podle nutné úpravy tříd býti provedeno také nutné rozšíření školních obvodů a tím event. zmenšení počtu škol. Jest tedy v těchto případech jediné v rukou místní školní autonomie, aby vyhověla -odůvodněnému požadavku, zdůrazněnému též v interpelaci p. poslance Hillebranda a soudruhů, aby totiž ve větších městech byly zejména zájmu dětí nemajetných vrstev obyvatelstva vytvořeny, resp. zachovány školy výše organisované, tj. školy pětitřídní. Lze očekávati, že právě zmíněná část obyvatelstva, majíc podle našich volebních řádů příslušné zastoupení v obecních zastupitelstvech i v místních školních radách, využije svého vlivu k tomu, aby zájem pedagogický o vzdělání mládeže vždycky převažoval zájmy jiné. Nutno však s lítostí poukázati na to, že některé místní školní rady nevyvozují nutných důsledků ze skutečného počtu školní mládeže a nutného úbytku tříd, neprovádějí nové úpravy školních obvodů a ponechávají týž počet škol o menším počtu tříd. Prohlašuji, že toto počínání, odporující pedagogickému prospěchu mládeže, nemohla by školská správa trpěti, a že by předložila podle potřeby návrhy, které jí poskytnou dostatečné zákonité opory, aby také v této věci mohla uplatňovati prospěch pedagogický, aby byla dána mládeži příležitost, choditi do škol výše organisovaných.

Možnost, dospěti změnou školních obvodů ke školám výše organisovaným, platí nejen pro jednotlivá města s několika školami, nýbrž také pro přilehlé blízké obce. Státní správa školská sama použila tohoto způsobu a sloučila obvody některých škol, o nichž sama rozhoduje.

Jinak jeví se školské poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Na tomto území usiluje státní správa školská především o to, aby smutné dědictví bývalého režimu bylo napraveno, zvláště aby všechny děti školou povinné skutečně do školy chodily.

Samy úřední statistiky uherské uváděly například v roce 1915 pouze 1,723.733 dětí, které vskutku do školy chodily, ačkoli dětí školou povinných bylo na příklad v roce 1907 3,202.750. K území režimem bývalých Uher takto zanedbávanému náležela velikou měrou území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Jak se ukázalo šetřením, které konala státní správa školská po převratu, byla skutečnost daleko horší než úřední statistiky bývalého státu uherského přiznávaly.

Za takových poměrů nelze mluviti o poklesu žactva do škol chodícího a tudíž ani o restrikci ve školství na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, neboť naopak zřizuje se v poslední době na 150 škol Pudových pro ty kraje, v nichž dosud mládež školou povinná do školy vůbec nechodila. Dále vzroste na Slovensku počet žáků provedením osmileté školské docházky podle tzv. malého školského zákona z r. 1922.

Zákon čís. 286 z roku 1924 poskytl státní správě školské dokonce i možnost, aby jeho ustanovení bylo použito účelně k zdokonalení školství Pudového a tím i k zvýšení národní kultury. Jednak bylo nám zanecháno, jak bylo výše řečeno, na tisíce dětí, nemajících příležitosti choditi do školy, jednak připouští dosavadní organisace školská na Slovensku, aby byly na mnohých místech udržovány školy pro nepatrný počet dětí. Tak na př. jest obec, v níž jsou 2 jednotřídní církevní školy ľudové, jedna se 24 dětmi a druhá s 25 dětmi, tj. 2 jednotřídní školy spolu se 49 dětmi; v jiné obci mají dvě školy, z nichž každá má pouze po 13 dětech, jinde pak je v církevně-ľudové škole jen 7 dětí a v druhé škole místní pouze 27 dětí. Jest mnoho nestátních škol se 7 - 15 dětmi; v Bratislavě církevní maďarská škola u Ochrany sv. Marie má ve 2 třídách 48 dětí, které by zcela dobře mohly docházeti do jiných výše organisovaných maďarských škol bratislavských, jež nijak žactvem přeplněny nejsou.

Úhrnem je na nestátních školách ľudových na Slovensku 312 učitelů, kteří jsou na svých dosavadních místech snadno postradatelní a kterých se může použíti na místech jiných. Jde tu o taková místa, v nichž sice je školní budova, ale kam se nikdo z učitelstva nehlásí pro odlehlost od železnic a všech komunikačních prostředků. Nebo běží o taková místa, kde se sice vyučuje, ale kde vyučování obstarává osoba, která nemá předepsaného vzdělání. Tak na př. není vzácností na nestátní škole, že jejím učitelem je osoba, která se sama vzdělávala toliko ve škole ľudové. Státní správa školská dala podnět k účelnému využití všech učitelských osob, aby v každé obci byl zabezpečen kulturní rozvoj občanstva, takže jde vlastně o zjednodušení organisace školské na Slovensku. Při tom se však školská správa snaží, aby tento obtížný úkol byl rozřešen v součinnosti s dosavadními udržovateli školy, s jejich ochotou, porozuměním a dohodou. V každém jednotlivém případě přijímá připomínky vydržovatelů školy, velmi bedlivě zkoumá místní důvody, které jsou pro ponechání školy i s menším počtem žactva, aby jejím opatřením nebyly ani v nejmenších věcech ohroženy kulturní potřeby všech národních skupin.

Jako doklad zvláštní péče, kterou věnuje státní správa školská školství na Slovensku bez rozdílu národností, uvádím tato čísla: na státní školu ľudovou s vyučovacím jazykem československým na Slovensku připadá průměrně 100 dětí, ale na jednu školu s vyučovací řečí maďarskou pouze 93 dětí. Jedna slovenská třída má průměrně 48 dětí, maďarská třída však toliko 43 děti.

Ani naši spoluobčané německé národnosti na Slovensku nemohou si stěžovati na nedostatek péče se strany státu. Kdežto v době po převratu zdědil stát československý na Slovensku toliko 23 škol německých, jest dnes na tomto území 109 škol ľudových a 8 občanských s vyučovací řečí německou. Kromě toho jsou ještě dvě školy občanské, které mají německé pobočky.

Zjednodušením organisace národního školství na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nemohou býti ovšem poškozeny školy, ve kterých žactva přirozeným vývojem (populací) přibývá. Ve všech případech, v nichž jsou dány zákonité podmínky, zřizuje státní správa školská, pokud jde o školy státní, nové třídy a pobočky; tak na příklad počátkem školního roku 1925/26 bylo otevřeno na státních školách ľudových a občanských 80 nových tříd. Pokud jde o školy nestátní, povolují se rovněž nové třídy za stejných podmínek, ba dokonce nutí státní správa školská ze své iniciativy v četných případech udržovatele škol, aby podle počtu zapsaného žactva učinil, čeho je třeba k provedení zákonitých předpisů.

Bude-li se strany udržovatelů škol úsilí školské správy správně chápáno, nemůže provedení zákona čís. 286/1924 dáti podnět k výtkám a domněnkám, že by tento zákon znamenal nějaké zhoršení ve školství slovenském. Naopak.

Obyvatelstvo oddává se naději, že počet školní mládeže v příštích letech zase stoupne. Státní správa školská je naplněna nadějí stejnou. Litovati jest, že zkušenost působí trochu skepse. Zvýšený počet žáků byl totiž očekáván již letošního roku, když vstupovaly do škol děti narozené roku 1919, tedy rok po válce. Vskutku však projevil se zase letos v prvních třídách úbytek žáků. Celkem jeví se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v tomto školním roce proti roku loňskému úbytek 69.095 žáků, a to v Čechách 54.888, na Moravě 11.531, ve Slezsku 2676 žáků: Jsou také případy, že do první třídy nebyl zapsán ani jeden žák školou povinný.

Přes to však tam, kde je odůvodněno jen trochu naděje, že počet žactva zase stoupne, vyslovuje se zrušení tříd pouze dočasně. Tak bylo při restrikci na př. v Čechách dočasně uzavřeno 514 tříd.

Z toho, co bylo řečeno, jest patrno, že restrikční opatření byla provedena takovým způsobem, aby se počet tříd mohl co nejrychleji přizpůsobiti, zvětší-li se počet žactva. Na úroveň z roku 1918 naše školství již nikdy neklesne, neboť vlastním zákonodárstvím byl již učiněn krok vpřed. Míní se tzv. malý školský zákon ze dne 13. července 1922, který v §§ 5 a 6 snižuje největší počet dětí, stanovený rakouským zákonodárstvím na jednu třídu počtem 80, postupně na 70 a 60. Tímto zákonem je tedy dána pro rozvoj našeho školství záruku bezpečná. Správa školská bude jen vítati, dovolí-li v budoucnosti hospodářská síla obyvatelstva a veřejných financí ještě další snížení maximálního počtu žáků, připadajícího na jednu třídu. Státní správa školská chápe zneklidnění občanstva, zruší-li se v některém místě škola nebo třída. Třeba však říci, jaké jsou skutečné příčiny opatření, o něž jde, a zdůrazniti, že školská správa nemůže jinak než upravovati zařízení škol podle pronikavých změn v populaci, že však přes to těší se naše školství po převratu velkému rozvoji.

Také jinde byla provedena redukce tříd následkem menšího počtu žáků. Na př. také ve Vídni byla provedena restrikce ze stejných důvodů jako u nás. Podle úřední zprávy bylo ve Vídni na německých školách roku 1924 jenom 139.180 dětí, r. 1915 však 239.457. K úbytku žactva byl přizpůsoben počet tříd a pouze v roce 1924 bylo zrušeno 352 tříd a provedeno také přeškolení jednotlivých obvodů spojením škol chlapeckých a dívčích i škol málo navštěvovaných. Také ve Vídni očekávají v příštích letech větších zápisů; a přece byla restrikční opatření učiněna, protože, jak uvedl president vídeňské školní rady poslanec Glöckel, bude celkový počet žáků ještě několik roků klesati, ježto z vyšších tříd stále více žáků vystupuje nežli nově do školy vstupuje.

Ve Francii je také úbytek žáků, který činí při srovnání stavu z roku 1920 a 1925 celkem 237.155 žáků. Proto také francouzské školní úřady byly nuceny zrušiti značný počet obecných škol, resp. tříd ve vesnicích i městech, v důsledku čehož počet učitelů obecných škol byl od roku 1920 snížen o 4000.

Budiž ještě připojeno všeobecně toto: Podmínky i příslušnost pro zřízení, resp. opětné zřízení škol a tříd jsou dány příslušnými předpisy platných zákonů. Státní správa školská bude v mezích kompetence, dané jí těmi zákony, dbáti jako dosud, aby předpisy ty byly prováděny způsobem, sloužícím k celkovému rozvoji školství národního. V ministerstvu školství a národní osvěty jest již připraven zákon, který má jednotně upravovati poměry na školách národních, a to tak, aby se mohl státi v roce 1926 předmětem ústavního jednaní. Tu budou míti různé politické strany možnost, aby uplatňovaly v rámci ústavního jednání zásady, které pokládají pro další správu a rozvoj národního školství za správné.

Zajisté také z neznalosti stavu, který byl právě vylíčen, staly se pokusy, zobraziti restrikční opatření v našem národním školství v očích domácí i zahraniční veřejnosti jako čin nekulturní nebo jako čin namířený jednostranně proti některé minoritě. Pokud jde o úroveň našeho školství na území Čech, Moravy a Slezska, sneseme srovnání s kterýmkoli státem Evropy, a to při posuzování velmi přísném; na území Slovenska a Podk. Rusi přemáháme dědictví uherského režimu, získáváme mládež škole a povznášíme úroveň národního školství s vynaložením všech prostředků po ruce jsoucích.

Nutné přesuny, vzniklé jiným poměrem národností než bylo za Rakouska, jinou orientací občanstva, politickým osvobozením, národním uvědoměním, úbytkem porodů a uplatňováním hospodářských snah konsolidačních, provádíme se stálým zřetelem k tomu, aby úroveň lidového vzdělání byla stále povznášena. Až dosud dařilo se této snaze a kulturní vyspělost národa samého je zárukou, že se jí bude dařiti i v budoucnu.

Ke kapitole XIV.

Ministerstvo financí.

Státní dluh státovkový

(spravovaný Bankovním úřadem ministerstva financí).

Stav dne 15. září 1925.

Nejvyšší přípustný obnos oběhu státovek.

Dle § 10. zákona čís. 187 ze dne 10. dubna 1919 [Zvýšení oběhu státovek nad úhrnný obnos bankovek při okolkování kolkem opatřených a nad polovici převzatých žirových účtů a pokladničních poukázek Rakousko-uherské banky jest přípustno jen tehdy; je-li pro tato platidla plná soukromoprávní úhrada bankovní. - Jiné rozmnožování může se státi pouze zákonem.] mohlo na základě vedlejšího stavu Bankovního úřadu ministerstva financí býti vydáno státovek:

Bankovní úřad ministerstva financí.

Stav dne 15. září 1925.

Sazba úroková od 26./3. 1925:

Bankovní úřad ministerstva financí.

Záznam československé koruny

v New Yorku.

Od 15./11. 1924 do 15./9. 1925.

1924.

1925.

Záznam československé koruny

v Curychu.

Od 15./11. 1924 do 15./9. 1925.

1924.

1925.