Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Rekapitulace měsíčních výkazů Bankovního úřadu ministerstva financí.

V tisících korun československých.

Aktiva.

*) Cifry z dřívějších výkazů přizpůsobené nové úpravě.

Přehled prodeje tabáku v roce 1921, 1922, 1923, 1924, a od 1. ledna do 31. července 1925 dle kupní ceny.

Poznámka: S prodejem importovaných tabákových tovarů bylo započato v dubnu 1922. Limitní tabák byl vydán jen na Slovensku a u úřadu prodeje tabáku v Plzni do konce září 1923. Ostatní úřady vydávaly limitní tabák za plnou cenu a skladníkům byl hrazen rozdíl mezi cenou prodejovou a limitní. Od 1. října 1923 se vydával limitní tabák u všech úřadů za plnou cenu a rozdíl cen se hradil skladníkům na základě kvitance. Od 1. února 1925 bylo vydávání limitního tabáku zrušeno. Náhrada rozdílu mezi cenou prodejovou a limitní činila:

Československá tabáková režie.

Po státním převratu převzaly nástupnické státy tabákové úřady v jich území ležící, takže československá tabáková režie, která se ihned po převratu utvořila, převzala postupně v krátkém čase veškeré úřady tabákové režie ležící v území Československé republiky. V Praze bylo pak zřízeno ústředí pod jménem "Ústřední ředitelství tabákové režie".

Ústřednímu ředitelství tabákové režie podléhá dnes:

7 továren na tabák v Čechách (České Budějovice, Jáchymov, Lanškroun, Písek, Sedlec, Tábor a Tachov),

6 továren na Moravě (Budišov, Hodonín, Jihlava, Nový Jičín, Svitavy a Šternberk),

5 továren na Slovensku (Bratislava, Báňská Šťávnice, Košice, Smolník a Spišská Bělá) a

1 továrna v Podkarpatské Rusi (Mukačevo), dohromady 19 továren na tabák;

5 úřadů nákupu tabáku (Nové Zámky, Komárno, Nagy Tarkány, Rimavská Sobota, všechny na Slovensku a Beregsás v Podkarpatské Rusi),

5 úřadů prodeje tabáku (Praha, Plzeň, Olomouc, Brno a Zvoleň).

Utvořením samostatného státu získala československá tabáková režie tabákově plantáže na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a snaží se též rozšířiti kulturu tabáku na jižní Moravu a některá místa v Čechách, kde provedeny byly v posledních letech zdařilé pokusy.

Celková plocha, na níž v československé republice byl tabák pěstován, činila okrouhle v roce 1924 4150 hektarů.

V Československé republice pěstují se hlavně tyto krajové odrůdy:

1. od druhu Nicotiana tabacum: debrecínská, tisská, zahradní, svatoondřejská, muškatelská,

2. od druhu Nicotiana rustica: čerbl (kappa).

Československá tabáková režie snaží se udržeti tyto odrůdy v čistých liniích, případně tyto křížením zlepšiti.

V roce 1924 pěstovalo 5028 pěstitelů tabák a sklizeno bylo celkem 57.000 metrických centů tabáku. V letošním roce (1925) sklidí se podle odhadu asi 65.000 q.

Pěstování tabáku, zpracování jeho a prodej tabákových výrobků jest v Československé republice monopolem státním.

V továrnách na tabák vyráběny jsou ze surovin domácích a importovaných tabáků doutníky, cigarety, cigaretové a dýmkové tabáky, šňupavé tabáky a tabákový výtažek.

Doutníky vyráběny jsou pouze ručně a ostatní uvedené druhy stroji.

Vyrobené tovary baleny jsou částečně ručně a částečně na stroji.

O výrobě a prodeji podávají přehled tyto tabulky:

I.

II.

Příjem za prodané tovary a čistý výtěžek odvedený ústřední státní pokladně byl v jednotlivých letech tento:

Z toho jest zřejmo, že při stále klesajícím odbytu (s výjimkou roku 1924) jest čistý výtěžek stále vyšší. Tohoto vyššího výtěžku se dociluje snižováním nákladů a šetřením, pokud to ovšem obchodní a průmyslový charakter tabákové režie připouští.

I po stránce obchodní má tabák v Československé republice veliký význam. Prodej tabákových výrobků svěřen jest 34.800 trafikám, 355 hlavním skladům a 78 skladům tabáku. Z toho vidno, že tabák v Československé republice poskytuje, nehledě k dělnictvu, obživu celé řadě lidí prodejem tabáku se zabývajících.

V úřadech tabákové režie - včetně ústředního ředitelství - zaměstnáno bylo v roce 1924 363 úředníků, 31 lékařů, 43 kancelářských sil, 311 podúředníků (dílovedoucích) a 15.514 dělníků, 2575 mužů a 12.939 žen.

Po provedené restrikci jest stav zaměstnanectva k 1. červenci 1925 takovýto: 337 úředníků, 30 lékařů, 39 kancelářských sil, 273 podúředníků a zřízenců, 2 smluvní úředníci, 14.062 hlav stálého a 65 hlav dočasného dělnictva.

Sůl.

Jak již ve zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu na rok 1925 bylo vyloženo, má Čsl. republika veliké bohatství kamenné soli na Slovensku a Podk. Rusi.

Těžba soli kamenné v Marmarošské Solotvině a výroba soli odpařované v Solnohradě u Prešova, jakož i soli vakuové v Prešově jest z úsporných důvodů v rukou ministerstva veřejných prací. Ministerstvo financí má na starosti pouze rozprodej vytěžené, případně vyrobené soli a pečuje o stejnoměrné zásobování obyvatelstva solí.

Svým složením podobá se naše sůl kamenná ostatním středoevropským solím kamenným. U porovnání se solí cizozemskou není naše sůl tak vzhledná, na což často jest žehráno se strany spotřebitelů.

Vařená sůl ze solivaru solnohradského jest ještě solivější, než sůl kamenná, dobývaná v Marm. Solotvině, a opouštějíc solivar, jest barvy úplně bílé. Během letošního roku přišel na jaře do provozu Masarykův solivar v Prešově, který vyrábí přes 2 vagony vakuové soli denně. Výrobou vakuové soli učinila správa solného monopolu další pokrok, neboť spotřebitel, který žádá nejjemnější sůl tabulovou, může býti nyní v každém množství tuzemským výrobkem úplně uspokojen.

Nálezy o rozboru vakuové soli bylo p°okázáno, že tato obsahuje přes 99% chloridu sodného a staví se tím po bok všem cizozemským výrobkům téhož druhu, ať přicházejí do obchodu pod jakýmkoliv označením jako přepychová sůl jedlá, jemná tabulová sůl, Cerebos a pod.

Bohužel, není tato vakuová sůl dosud obecenstvem v takovém množství vyhledávána, jak bylo očekáváno.

A. Jedlá sůl.

Pravděpodobná spotřeba jedlé soli jest odhadována na osobu 8 kg ročně, jest tudíž roční spotřeba jedlé soli v republice přibližně asi 10.000 vagonů. V roce 1925 byla celá republika již zásobována tuzemskou solí, pokud snad nebyly tu a tam ještě staré zásoby jedlé soli cizozemské.

V solných mlýnech v Olomouci bylo r. 1924 semleto 6310 vagonů a roku 1925 do konce července 3197 vagonů. Ve státním solném mlýně v Marm. Solotvině bylo semleto r. 1924 3034 vagonů a roku 1925 v téže době 1764 vagonů.

Poslání solných mlýnů v Olomouci jest zásobovati Čechy, Moravu a Slezsko solí jedlou, průmyslovou a dobytčí, zatím co státní solný mlýn v Marm. Solotvině jest určen k zásobování Slovenska a Podk. Rusi kamennou solí jedlou, průmyslovou a dobytčí.

Vařené soli jedlé bylo vyrobeno r. 1924 676 vagonů a v r. 1925 do konce července 330 vagonů. Tato sůl v prvé řadě slouží k zásobování obyvatelstva okolních žup a zbytek se přikazuje potravinářskému průmyslu k účelům ponejvíce konservním.

V novém solivaru v Prešově bylo dosud vyrobeno 5 vagonů vakuové soli, která jest uváděna do prodeje v originálních sáčcích po 1 a 5 kg, jež jsou uloženy v bednách.

Konečně dlužno zmíniti se o tom, že do letošního roku vyráběla firma Delikát v Poděbradech a Kassavia ve Vel. Březně tabulovou nevlhnoucí sůl na základě povolení ministerstva financí. Ježto, jak shora zmíněno, na jaře letošního roku bylo započato s výrobou soli vakuové ve státním solivaru v Prešově, bylo nutno za účelem odbytu nové soli odvolati dosavadní oprávnění jmenovaných firem.

B. Průmyslová sůl.

Přibližná roční spotřeba tohoto druhu soli je asi 10.000 vagonů a mění se podle toho, jak ten který průmysl jest zaměstnán. Loňského roku bylo přikročeno k výrobě tuzemské soli průmyslové a aby pro tuto sůl bylo zajištěno odbytiště, vysloven byl částečný zákaz dovozu průmyslové soli cizozemské s účinností od 1. července 1924. Aby pak vyšší cenou tuzemské soli průmyslové byl co nejméně dotčen průmysl, vydán byl tento zákaz pouze pro podniky, jež potřebují sůl jako přídavku výrobního. Odběry cizozemské soli byly ponechány v účinnosti v těch případech, kde cizozemská sůl (značně levnější) jest upotřebena jako surovina k výrobě sody, kyseliny solné, chloru atd.

Ježto pak různá odvětví průmyslu koželužského činila výtky co do jakosti a neupotřebitelnosti tuzemské soli, vyšla jim monopolní správa vstříc tím, že jim dodává průmyslovou sůl vyhovující účelům výrobním.

Průmyslové soli vyrobily solné mlýny v Olomouci r. 1924 25 vagonů a roku 1925 do konce července 500 vagonů a státní solný mlýn v Marm. Solotvině roku 1924 203 vagony, r. 1925 do konce července 526 vagonů.

C. Dobytčí sůl.

Přibližná spotřeba této soli v republice jest asi 4000 vagonů ročně. Od 1. července 1924 vyrábíme v obou solných mlýnech denaturovanou sůl dobytčí a proto byl vysloven s účinností od zmíněného dne úplný zákaz dovozu této soli z ciziny.

V roce 1924 bylo vyrobeno v solných mlýnech v Olomouci 8 vagonů, r. 1925 do konce července 315 vagonů a ve státním solném mlýně v Marm. Solotvině r. 1924 89 vagonů, r. 1925 do konce července 144 vagony.

D. Ceny soli:

1. Kamenné (kusové, drobné) jedlé z dolů v Marm. Solotvině na dolech 9300 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho připadá ministerstvu veř. prací 7300 Kč jako svéstojná cena a ministerstvu financí 2000 Kč jako monopolní dávka).

2. Vařené soli jedlé ze státního solivaru v Solnohradě u Prešova ze skladiště tamže 14.000 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho připadá ministerstvu veř. prací 12.000 Kč jako svéstojná cena a ministerstvu financí 2000 Kč jako monopolní dávka).

3. Jemné jedlé soli (vakuové) z Masarykova solivaru v Prešově:

a) Při balení po jednom kg (1 kg) v malém 175 Kč za 50 kg nasypaných do 50 sáčků po 1 kg v bedně loco solivar skladiště v Prešově; ve velkém, tj. na vagony o 10.000 kg stejně balené v sáčcích a bednách franko vagon solivar v Prešově 34.000 Kč.

b) Při balení po 5 kg (pěti kg) v malém 160 Kč za 50 kg nasypaných do 10 sáčků po 5 kg v bedně loco solivar v Prešově; ve velkém stojí 16.000 kg této soli stejně balené jako v prodeji v malém franko vagon solivar v Prešově 31.000 Kč.

Z ceny ad 3 a), určené pro maloobchod, připadá min. veř. prací Kč 271,10 jako svéstojná cena a Kč 78,90 jako monopolní dávka ministerstvu financí. Z ceny ad 3 a), určené pro velkoobchod, připadá min. veř. prací 27.110 Kč jako svéstojná cena a ministerstvu financí 6890 Kč jako monopolní dávka.

Z ceny ad 3 b), určené pro maloobchod, připadá ministerstvu veř. prací Kč 223,03 jako svéstojná cena a Kč 96,97 jako monopolní dávka ministerstvu financí. Z ceny ad 3 b), určené pro velkoobchod, náleží ministerstvu veř. prací 22.303 Kč jako svéstojná cena a ministerstvu financí 8697 Kč jako monopolní dávka.

Uvedené náležitosti ministerstva veř. prací a min. financí rozumí se při 100 kg a 10.000 kg.

4. Mleté soli jedlé ze státního solného mlýnu v Marmarošské Solotvině při mletí podle značky "I." 10.800 Kč, podle značky "0" 11.000 Kč, v obou případech franko vagon na dole (z toho připadá v prvém případě ministerstvu veř. prací 7300 Kč jako svéstojná cena, ministerstvu financí 2000 Kč jako monopolní dávka, a 1500 Kč jest melné a ostatní výlohy; v druhém případě počítáno na melné a ostatní výlohy o 200 Kč více).

5. Mleté soli jedlé od firmy "Solné mlýny", spol. s r. o. v Olomouci, při mletí podle značky "I." 14.600 Kč, podle značky "0" 14.800 Kč, v obou případech franko vagon "Solné mlýny", Olomouc (z toho činí svéstojná cena ministerstva veř. prací 8300 Kč, monopolní dávka min. financí 2000 Kč, melné 1078 Kč 50 h, dopravné do Olomouce 2128 Kč a ze zbytku se hradí uskladňovací a vykládací výlohy; v ceně soli mleté podle značky "0" jest melné o 200 Kč vyšší).

6. Dobytčí soli denaturované, volně do vagonů naložené, franko vagon státní solný mlýn:

a) v Marmarošské Solotvině 5200 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z této ceny náleží mina veř. prací jako cena výrobní 2700 Kč, melné a denaturace činí 950 Kč, 5%ní přirážka k plné výrobní ceně, náležející min. financí, činí Kč 182,50 a ze zbytku se hradí uskladňovací a vykládací výlohy).

b) Franko vagon "Solné mlýny" v Olomouci 6200 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z této ceny náleží min. veř. prací jako čistá cena výrobní 2700 Kč, melné a denaturace činí 1165 Kč 50 h, 5% přirážka pro min. financí z plné výrobní ceny činí Kč 193,27, dopravné z dolu do Olomauce 2128 Kč a zbytek připadá na uskladňovací a vykládací výlohy).

7. Průmyslové soli nedenaturované volně do vagonu naložené, franko vagon státní solný mlýn:

a) v Marmarošské Solotvině 5000 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho připadá ministerstvu veř. prací jako čistá cena výrobní 2700 Kč, melné 700 Kč, 5%ní přirážka k plné výrobní ceně pro min. financí 170 Kč a zbytek slouží k úhradě uskladňovacích a vykládacích výloh);

b) franko vagon "Solné mlýny" v Olomouci 6000 Kč za 1 vagon o 10.000 kg (z toho je čistá výrobní cena min. veř. prací 2700 Kč, melné Kč 1013,50, přirážka min. financí Kč 158,50 a dopravné do Olomouce 2128 Kč).

Sůl.

Desátá loterie

od 1. ledna do 30. června 1924.

210.000 losů.

Příjem.

Vydání.

Jedenáctá loterie

od 1. července do 31. prosince 1924.

220.000 losů.

Příjem.

Vydání.

Dvanáctá loterie

od 1. ledna do 30. června 1925.

230.000 losů.

Příjem.

Vydání.

Přehled o výnosu cel a vedlejších poplatků.