Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Podkarpatskej Rusi.

Hore uvedené obce v Podkarpatskej Rusi boly nemožnou úpravou československo-rumunských hraníc pozbavené jedinej vozovej cesty, lebo cestu túto prisúdila delimitačná komísia Rumunsku. Obyvateľstvo týchto obcí môže sa stykať len prez rumunské územie, čo je možné len po zdlhavom behaní a šikanovaní a na a na základe povolenia rumunského, čím sú menované obce hospodársky náramne poškodené. Čo do výstavby tejto vozovej cesty, ktorá obce tieto spojuje, učinili Rumuni sľub, svojmu záväzku však nedostáli a tým tieto pohraničné obce od sveta naprosto izolovali, ich hospodársky vývin znemožnili, lebo ich styky staly sa úplne hračkou ľubovôle rumunských úradov. Nemôže byť záujmom Československej republiky, aby obce tieto boly hospodársky zničené, lebo už samé vinice v Akli znamenajú v štátnej domácnosti tak význačnú položku, ktorá by si už sama o sebe vyžadovala, aby československá správa prispela menovaným obciam pomocou.

Tážem sa pána ministra, je-li ochotný učiniť diplomatické kroky, aby Rumuni svoje záväzky bez odkladu plnili, a či je ochotný učiniť opatrenia, aby československé obyvateľstvo pohraničných dedín nepadlo za obeť nedbalosti československej správy a stálym šikanám rumunských úradov.

V Prahe dňa 6. októbra 1925.

Dr. Korláth,

Palkovich, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Kurťak, Zierhut, Křepek, Pittinger, Kraus, Simm, inž. Kallina, Schälzky, dr. E. Feyerfeil, dr. Petersilka, dr. Jabloniczky, Knirsch, Patzel, Szentiványi, Böhr, Schubert, Wenzel.

IV./5394 (překlad).

Interpelace

poslance Zierhuta a druhů

předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady

o pozemkové reformě.

Podle zákonů o pozemkové reformě, které byly usneseny v Československé republice, uchazeči o půdu, kteří vyhovují požadavkům v nich předepsaných, mají nárok, aby jim byla přidělena půda ze zabraného velkého majetku pozemkového.

Podle ústavních zákonů a mírové smlouvy, které pro všechny občany v této republice vytýčily stejná práva a ochranu národních menšin zákony o pozemkové reformě upravily příděl půdy uchazečům jen věcně. Nikde v těchto zákonech není obsaženo, že uchazeč při přídělu půdy pro svou příslušnost k některému národu v tomto státě jest buď ve výhodě nebo jest mu to na škodu. Podle toho tedy němečtí uchazeči o půdu mají zákonitý nárok na příděl půdy ze zabraných pozemků ležících na území obydleném Němci.

Zákon nedovoluje tedy, aby němečtí uchazeči o půdu byli právě pro svou národnost vylučování z přídělu půdy a aby byla dávána přednost uchazečům jiné národnosti pro jejich národnost.

Tato práva německých uchazečů zakládajících se na ústavě a zákonech jsou však čím dále tím více při provádění zákonů o pozemkové reformě nejhrubším způsobem porušována a zkracována, takže nelze nepoznati úmyslu potlačiti mocí, propůjčenou státem výkonným činitelům, německé státní občany v jejich vlastním území, zbídačiti je a Němce tím v tomto území odnárodniti.

Příčinou tohoto vyloženého zneužívání zákonů o pozemkové reformě na škodu německých uchazečů o půdu dlužno hledati v tom, že provádění pozemkové reformy bylo svěřeno lidem vybaveným neodpovědnou mocí a jednajícím podle diktátu české stranické kliky, na jejíž návrh byli povoláni na svá místa a vedle toho ještě pracujícím s lidmi stojícími v pozadí, kteří v duchu nejhoršího českého národního šovinismu postupují proti Němcům v tomto státě.

My, Němci, po zkušenostech, kterých jsme nabyli se státním Pozemkovým úřadem, nemůžeme již tohoto úřadu, na nějž zákony o pozemkové reformě bylo přeneseno provádění pozemkové reformy, pokládati již za úřad státní, poněvadž jest úplně pod vlivem držitelů moci, kteří diktují provádění pozemkové reformy proti německému obyvatelstvu. Nemůžeme proto míti důvěry k tomuto zdánlivě státnímu úřadu. Jako občany tohoto státu s týmiž právy jako mají občané jiných národností, byl by nás měl hájiti a chrániti před bezprávím; než tohoto svého úkolu nesplnil, nýbrž dopustil se již na německých uchazečích o půdu bezpráví a hrozí nebezpečí, že se na nich dopustili ještě většího bezpráví, poněvadž jest podřízen lidem, kteří při provádění pozemkové reformy německé uchazeče o půdu chtějí přímo vyloučiti.

My, Němci, nemáme v pozemkovém úřadě ani zástupce, ani úředníka ani zaměstnance. Pozemkový úřad pracuje bez nás a proti nám. Nemůžeme dostati ani německého překladu úředního listu Pozemkového úřadu.

Stále jest patrnější, že se ve státním Pozemkovém úřadu zahnízdilo nejhorší kupčení půdou a nabylo tam moci. Protekce, korupce, český národní šovinismus, keťasování s půdou, lačnost poválečných zbohatlíků po půdě a udávání německých uchazečů o půdu jsou výstřelky takovéhoto provádění pozemkové reformy, Proti německým uchazečům o půdu užívá se již neomaleně státní moci přes všechny zákony.

Státní pozemkový úřad měl podle zákona podléhati vládě, tedy ministerské radě a správnímu výboru volenému Národním shromážděním vždy po třech létech.

Úřední období prvního správního výboru uplynulo v srpnu 1922. Od té doby však vláda opominula podati Národnímu shromáždění návrh, aby zvolilo nový správní výbor. Správní výbor, který podle toho trvá dále proti zákonu, a v němž my, Němci, ačkoliv je nás 3¹/₂ milionů, nemáme jediného zástupce, jest dále udržován z vlastní moci českou stranickou klikou ovládající vůbec pozemkový úřad a pozemkový úřad čím dále tím více se stává činitelem podřízeným výhradně této stranické klice. Tento zničující boj, který se takto vede proti nám Němcům v tomto státě pozemkovou reformou, stává se čím dále tím krutějším.

Proti mírovým smlouvám, proti ústavě státu a proti samotným státním zákonům o pozemkové reformě provádí se násilné odnárodňování německého území v tomto státě tak, že to musíme před veřejností přibíti na pranýř jako barbarství, jako evropskou ostudu.

Co však nás při tom zvláště zaráží, jest lhostejnost vlády, s jakou přihlíží k tomuto řádění, ale neudělá mu přítrž.

Když již se svémocné jednání v tomto pozemkovém úřadě tak rozšířilo, přec bychom byli aspoň od vlády našeho státu očekávali ještě tolik právního vědomí, že proti tomu zakročí a sama zjedná energicky nápravu.

V každé republice, zvláště však v Československu, kde žije několik národů, bylo by samozřejmou povinností vlády státu, aby státní úřady byly k příslušníkům všech národů v tomto státě spravedlivé. Zvláště v tomto státě jest však příkazem spravedlnosti, aby státní úřady nepřihlížejíce k národnosti státního občany rozhodovaly podle nestranných předpisů platných zákonů tohoto státu a podle věcných důvodů. V pozemkovém úřadě zmocnila se však příliš mocná česká stranická klika správy již tak velice, že místo spravedlnosti nastoupilo kupčení půdou, které provádí klika, jež může tomuto úřadu rozkazovati.

Neudržitelné poměry, které se vůbec zahnízdily ve státním pozemkovém úřadě a jmenovitě, že se půda přiděluje stranicky, káral již sám český národně-socialistický poslanec Laube, když se vzdával místa předsedy správního výboru pozemkového úřadu a zároveň členství v tomto správním výboru, zaslav místopředsedovi správního výboru dopis, v němž odůvodňoval, proč se svého úřadu vzdává. V tomto dopise vyslovil poslanec Laube myšlenku, že pozemková reforma měla býti sociálním dílem, které mělo býti provedeno v čase co nejkratším, aby přebudování zemědělské výroby následkem pozemkové reformy stalo se rychle a beze škod pro národní hospodářství a bez sociálních otřesů. Provádění pozemkové reformy mělo se říditi pocitem odpovědnosti, že štěstí a blahobyt obyvatelů republiky na tom závisí a že toto reformní dílo vzhledem k hospodářským, sociálním a také politickým následkům bude na staletí podkladem vývoje národa v tomto státě. Zabraná půda velkého majetku pozemkového měla býti odevzdána lidu. Poslanec laube však jako předseda správního výboru sám ujišťuje, že buď z neznalosti věci, nebo z nedopatření administrativy navalilo se v cestu množství překážek. Poslanec Laube dospěl také k názoru, že jest třeba, aby ke společnému rozhodování byli přibráni také laičtí živlové, aby tím byl dán výraz svrchovanosti demokracie a omezeny škodlivé vlivy zbyrokratisování úřadu, jehož funkcionáři podléhají agitaci stran a jejich kritice, takže selhávají a vývoj pozemkové reformy podle zákona jest tím rušen.

Poslanec Laube sám ze zkušenosti poznal, že kompetence správního výboru jest na tolik omezena, že není tu práva odvolacího a není sankce pro postup, jenž neodpovídá zákonu nebo daným směrnicím. Ze sta případů přídělu zemědělské půdy o 81% rozhodují přímo příděloví komisaři, ze zbytku 19% (tak zvané zbytkové statky) pak téměř výhradně presidium Státního pozemkového úřadu. jak poslanec Laube konstatoval jest jasno, že příděloví komisaři buď samovolně nebo pod tlakem politickým mají přísné měřítko pro určité přídělce a vylučují uspořádáním přídělu začasté skupiny zájemníků nebo jednotlivce z přídělu půdy, majíce pro ně přísnější měřítko, než kvalifikace zákonné. Jmenovitě přídělem zbytkových statků dán je jednostranný ráz pozemkové reformě jako podniku určité strany, nikoliv věci, sloužící celému národu. Čím se však na našem německém lidu a zvláště na zemědělském lidu, jejž zastupujeme, páše největší bezpráví, jest způsob, jak se řeší příděl půdy v našem německém území. o němž poslanec Laube vhodně praví, že se zde přiděluje půda jak v drobném tak zbytkové statky tak, že místní uchazeči jenom v nepatrné míře mohou býti spokojeni. Poslanec Laube mohl jen ještě a měl říci, že domácí uchazeči jsou z přídělu půdy zásadně vůbec vyloučeni.

My, němečtí zástupci, již dávno jsme poukázali, zvláště na tyto přehmaty a zlořády poškozující nejvíce naše uchazeče o půdu a nyní po odůvodnění poslance Laubeho proč odstoupil, jest tím spíše a s tím větším důrazem opět na čase upozorniti vládu na tyto neudržitelné poměry v pozemkovém úřadě a žádati vládu, aby se odpovídala, proč dosud opominula vykonávati dozorčí právo nad pozemkovým úřadem a připomenouti jí a napomenouti jí, aby napravila toto zneužívání moci a zabránila, aby takovéto poměry trvaly dále.

Vláda musila již o těchto poměrech věděti; neboť stížnosti německého národa v tomto státě, jejž zastupujeme, do provádění pozemkové reformy oznámili jsme již vládě v množství resolucí, protestů, ohražení a v podáních uchazečů o půdu a na veřejných schůzích našich voličů a v mnoha našich interpelacích.

Nejhrubší bezpráví spatřujeme však v tom, že naši uchazeči o půdu, kteří důvěřujíce v spravedlivé provádění pozemkové reformy, sdružili se ve stavovskou organisaci (Heimstätte), jejíž oprávnění jako zájmového zastupitelstva uznal sám pozemkový úřad, nezákonitým prováděním pozemkové reformy byli tak zklamáni v důvěře v rovnoprávnost všech státních občanů bez rozdílu jazyka, slíbenou ústavou a v důvěře ve slib členů vlády, vykonaný presidentovi republiky, který složili na svou čest a na své svědomí, že budou svědomitě a nestranně konati své povinnosti a budou šetřiti ústavních a jiných zákonů. Neboť dosavadní provádění pozemkové reformy v území obývaném Němci není postup podle práva, nýbrž jest to využití a zneužití státní moci k odnárodnění německého lidu a obohacení jistých českých zájemníků, tedy státní mocí chráněné ... kupčení s půdou na naší rodné půdě.

Avšak i jiné vynikající stavy a stavovské skupiny našeho německého lidu byly postiženy nezákonitým prováděním pozemkové reformy a jejich existence je těžce ohrožena. Poukazujeme na četný stav lesních a zemědělských úředníků, zaměstnanců a dělníků na velkém majetku pozemkovém, kteří tímto způsobem pozemkové reformy,jmenovitě postátněním lesů, byli připraveni o svá místa o vydání na pospas bídě. Jakým neštěstím stala se pro ně takováto pozemková reforma, lze posouditi z mnoha případů, o nichž jsme se dověděli. Německý stav hospodářských úředníků jest bez vlastní viny téměř zničen, vyhlídka německých hospodářských úředníků do budoucnosti nesmírně zhoršena, a zemědělské a lesnické studium a prakse na mnoho let, ne-li úplně, zničeno a také ostatní zaměstnanci a dělníci na velkém majetku pozemkovém jsou i se svými rodinami a dorostem vydáni zkáze. Zvláště proti postátnění lesů v našich pohraničních územích směřují naše nejtrpčí a nejostřejší výtky, a to pro jeho nespravedlivost; státní správa neprovedla tím pozemkové reforma, nýbrž nejkrutším způsobem provedla konfiskaci, která nejen nepřinese státu zisk, nýbrž uvalí na něj kletbu německých zaměstnanců, tím postižených a která jej pro toto barbarství a pro tento národní šovinismus odhalí před celou Evropou, ba před celým civilisovaným světem.

Postátnění lesů musíme velice želeti také proto, že tím obce byly připraveny o příděl lesních revírů a pastvin, který zákonem o pozemkové reformě byl dokonce obcím, v jejichž oblasti tyto lesy leží, přislíben s právem přednostním. V pohraničních územích leží totiž většina obcí uprostřed panských lesů, obce samy však buď nemají lesa vůbec, nebo nepatrnou plochu, která nepostačuje pro potřebu obce. Neboť obce potřebují dříví pro své příslušníky, a to jak na stavbu dřevěných obydlí a ostatních hospodářských budov, tak také nezbytné k topení pro domácí zpracování drobného dříví jako domácí průmysl. Bída těchto obcí a jejich osadníků se tedy postátněním lesů prodlužuje a zhoršuje. Postátněním lesů v těchto obcích bylo spácháno porušení práva, jemuž není rovna. Za to jest přímo odpovědna vláda. Neboť v zákonech o pozemkové reformě není ustanovení o postátnění těchto lesů. Teprve pozemkový úřad vykládaje klamné zákony dal podnět, aby stát lesy z velkého majetku pozemkového zabrané pro pozemkovou reformu ponechal pro sebe, aby na nich mohl soukromohospodářsky hospodařiti. Stá sám má však již dosti lesů a výsledek lesního hospodaření v nich jest nad míru smutný. A přes to, že vláda byla před tím varována, povolila postátnění lesů v rozsahu přesahujícím veškerou míru. Škody způsobené tím státnímu hospodářství a také národnímu hospodářství se jistě dostaví. V území obydleném Čechy pozemkový úřad rozděluje zemědělskou půdu ve prospěch lidu, v německém území zabírá se lesní půda pro stát v neprospěch lidu. Zahanbující věcí jest však na tom ještě to, že sociální díla, za nějž se má pozemková reforma pokládati, pozemkový úřad se svolením vlády použil ke konfiskaci lesů a tím provedli pravý opak pozemkové reformy, vyloučiv tím z přídělu půdy chudé uchazeče.

Německý národ proti tomuto zbavení práv a proti tomuto vyhlazení z vlastního území bude ještě musiti sáhnouti k svépomoci když vláda není s to, aby zabránila těmto neudržitelným poměrům.

Pozemkový úřad zabývá se dokonce již úmyslem, přiděliti dvory v německých obcích, pokud jich již nepřidělili nebo ještě nepřidělí, jednotlivým, zvláště dobře doporučeným uchazečům českého národního šovinistického smýšlení a s protekcí jedné nebo několika vládních stran, většinou českým kolonistům, kteří mají býti k tomuto účelu povolání do německých obcí, aby němečtí, v místě usedlí uchazeči o půdu nedostali nic. Jest již předem jisto, že se k této kolonisaci živly v místě cizími dají do německých obcí přiměti jen takoví lidé, kteří chtějí ze své národní nesnášenlivosti udělati obchod. Jsou myšleni jako národní přední stráže, které mají z německého jazykového území udělati smíšené, které tedy vpadnou do německých obcí s národní bojovností a budou tam řáditi jako národní dobyvatelé. Poněvadž však nemají potřebných peněz, chce zasáhnouti pozemkový úřad nejen vlastními prostředky, nýbrž ještě také organisací úvěru, pro nějž by pozemkový úřad rád použil pomoci sátu tak, že by stát převzal záruku za poskytnuté půjčky. Tedy státních peněz, které také němečtí poplatníci musí platiti, má se použíti, aby bylo lze vésti národní válku proti německým obcím. Neboť jak jest pravděpodobno, stát bude musiti nahraditi částky za osoby nezpůsobilé platiti. Varujeme vládu co nejdůrazněji před touto akcí a musili bychom ji učiniti odpovědnou za následky, které by postihly státní poklad.

Jak častokráte byla již spáchána nespravedlnost, zvláště během letošního roku, kdy se území osídlené Němci stalo hlavním polem operací pozemkového úřadu, dokazuje tento seznam akcí pozemkového úřadu, provedených proti právu na škodu německého národa převážně počínaje od nového roku 1925.

Protiprávní postup pozemkového úřadu v území obývaném Němci záleží všeobecně v tom, že nebyly utvořeny ani místní poradní sbory ani obvodní. Nekonají se ani informační přednášky. V oněch málo případech, kdy všeobecné přídělové řízení bylo rozepsáno pro jediný objekt, předepsané vyhlášky pro německé obce nebyly vyhotoveny. Rozdíl v nakládání ve prospěch Čechů a v neprospěch Němců jeví se zvláště v tom, že v území obydlené m Čechy přídělové řízení bylo omezeno na obyvatel katastrální obce, v jejímž obvodu leží pozemek, který má býti přidělen, avšak obyvatelé sousedních německých obcí byli z toho vyloučeni; v území obydleném Němci rozšiřuje se naproti tomu přídělové řízení také na obyvatele sousedních českých obcí. Poněvadž se půda přiděluje nezákonně, zahnízdily se však v území obývaném Němci již takové poměry, že s půdou bylo přímo kupčeno, že půdu dostali lidé nezpůsobilí a nehodící se k tomu, kteří nejsou s to, aby na pozemcích řádně a trvale hospodařili a kterým jde o to, obohatiti se jako keťasové půdou. Stalo se, že pozemky zabrané půdy vůbec nebyly obdělány nebo hospodářství bylo zanedbáno, čímž národní hospodářství utrpělo a ještě utrpí značné škody. Zvláště ještě konstatujeme, že z dosud utvořených zbytkových statků, jichž je asi tisíc, ještě ani jediný nebyl přidělen uchazeči německé národnosti, ač mezi nimi jsou velmi schopní, úplně způsobilí lidé.

Seznam, který nyní následuje, obsahuje jen, jak již zmíněno, nejkřiklavější případy z poslední doby, jak německý lid v území obývaném Němci, bal pozemkovým úřadem zkrácen.

1. Na panství frýdlandském, libereckém a lemberském byla půda vyvlastněna tak, že nejprve byly vyvlastněny lesy patřící k tomuto panství a převzaty do státní správy. S tímto postátněním lesů přišlo již mnoho Čechů a přijde jich ještě více a tamější německé obce a vesnice odnárodní. Povoláním těchto českých přistěhovalců ztratí naši němečtí úředníci, zaměstnanci a dělníci své místo, poněvadž právě na jejich místo přijdou Češi. Opět se zde ukazuje právě tak, jako podle toho, co již bylo provedeno během posledního roku, že postátnění lesů jest zamýšlenou přípravou, aby po stránce národní a hospodářské bylo možno zasaditi mocnou ránu usedlému obyvatelstvu. Neboť jest jisto, že za českými lesníky přijdou v brzku čeští řemeslníci a čeští živnostníci. Němečtí lesní zaměstnanci, kteří prozatím ještě byli ponecháni na místě, budou přeloženi do lesních revírů, které má stát na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Na výročním sjezdu svazu zemědělců v Liberci dne 19. ledna tohoto roku bylo trpce stěžováno na tento postup státní správy, která pomocí tak zvané pozemkové reformy chce odnárodniti naši rodnou zem.

Na Žatecku mělo protizákonné provádění pozemkové reformy tak osudné následky, že se všechny německé politické strany vzchopily k společnému odporu. V neděli dne 1. března 1925 konala se v Žatci schůze, na níž byl podána přijat návrh uspořádati hromadný protest velikého množství lidu proti nespravedlivému provádění tak zvané pozemkové reformy.

Na této schůzi bylo vylíčeno nebezpečí, jež hrozí městu Žatci a jeho okolí z protizákonného provádění pozemkové reformy. Pozemkový úřad soustavně zašantročuje německou půdu v těchto německých rodných oblastech Čechům, aby se obohatili a ukládá jim, dobýti půdu pro Čechy. Na příkladech bylo vylíčeno, jak se používá mocenských prostředků, k nimž se sáhlo při tak zvané pozemkové reformě, aby německý lid byl vytlačen z této pozemkové državy. Byla líčena nouze německých pachtýřů velkostatků, vyhnaných z domova a dvorů. Dojímavými slovy byl líčen osud hospodářských úředníků, kteří pozbyli živobytí českou pozemkovou reformou. Dnem 1. března 1925 pozbyli míst němečtí úředníci a zaměstnanci firmy Hille & Dietrich, jejíž velký majetek pozemkový byl vyvlastněn. Jejich žádost, aby jim byly přiděleny pozemky, byla zamítnuta. Náhradních míst nemohou dostati, z pense nemohou žíti, odbytné jest tak nepatrné, sotva celoroční plat, že s tím nemohou nic začíti. Zdatným odborníkům, kteří 20 až 30 let věrně a čestně sloužili, majetníkům panství, hrozí osud, že na stará kolena budou ještě muset žebrat. Resoluci, která byla přijata na této schůzi, přikládáme zde v plném obsahu pro její zvláště markantní protestní projev.

"Davové shromáždění německého obyvatelstva všech stavů na Žatecku, zasedající dne 1. března 1925 v Žatci, protestuje proti způsobu, jak se provádí tak zvaná pozemková reforma v našich německých rodných krajích. Prohlašuje, že otázka pozemkové reformy není otázkou strany, nýbrž životní otázkou celého německého národa v tomto státě a protestuje proti ohrožování a ničení existence německého národa v tomto státě soustavným, násilným vyvlastňováním půdy českými držiteli moci, které jest paškvilem spravedlnosti. Může pozemkovou reformu schváliti jen tehdy, jsou-li při ní všichni státní občané před zákonem rovni a je-li zajištěno spravedlivé provádění pozemkové reforma tak, že půda v německém jazykovém území bude přidělena německému obyvatelstvu a především německým zemědělským dělníkům, drobným zemědělcům, hospodářským úředníkům a zaměstnancům, německým pachtýřům k zajištění jejich existence a německým obcím. Jakýkoliv jiný způsob rozdělení půdy odmítáme, bojujeme proti němu a nepřestaneme před světovým soudem národů žalovati na způsob, jak německý národ v tomto státě jest zbavován práv a olupován, dokud nebudeme míti stejného práva jako státní národ.

3. Dne 25. února toho roku konal se v Plané velký protestní projev proti nespravedlivému provádění pozemkové reformy v území obydleném Němci. Za účasti uchazečů o půdu z okresů Plané, Tachova a Přimdy na veřejné schůzi za souhlasu tisícového davu lidu byl přijat jednomyslně protestní projev proti tomuto nespravedlivému způsobu pozemkové reformy, poněvadž se tím s naší německou půdou kupčí, poněvadž ze 460 uchazečů o zbytkové statky jest jen jeden Němec, ostatní Češi, poněvadž držitelé moci v pozemkovém úřadě nedbají ani morálky, ani mravnosti a práva, aby uspokojili lačnost českých stran a tento osud jako v jiných německých územích hrozí letos také západním Čechám, kde má býti rozděleno tisíce hektarů půdy. Kupčení s půdou dlužno potírati všemi prostředky; musíme vynaložiti vše, abychom zůstali svobodnými občany ve své německé vlasti. Pozemková reforma, jak ji dosud prováděl pozemkový úřad v území obydleném Němci, jest nejkrutější a nejmocnější ranou proti naší německé vlasti. Poměry staly se nesnesitelnými. Prokázal to tento projev a vyjádřil silnou vůli, že nesnesitelné poměry musí býti změněny.

4. Také na schůzi konané dne 1. března tohoto roku v Sangerberku bylo uznáno velké nebezpečí, které hrozí postátněním lesů německým pohraničním oblastem. Všichni přítomní z obcí v oblasti císařského lesa shodli se na tom, že musí vynaložiti vše, aby z celé německé duše obhájili oblast císařského lesa.

5. Proti pozemkové reformě, jejímž účelem je počeštění, konala se den 22. března t. r. protestní schůze v Modřicích, k níž se dostavili zástupci veškerého německého venkovského obyvatelstva ze všech německých obcí brněnského jazykového ostrova, a učinili projev proti zneužívání pozemkové reformy k počešťování území obydleného Němci. V resoluci, která tam byla přijata, že praví:

"1. Sociálnímu duchu zákona o pozemkové reformě budiž zjednána neobmezená platnost také v praksi.

2. Tvoření zbytkových statků budiž omezeno na nejmenší míru. každý nabyvatel zbytkového statku nechť vede hospodářství ve státní správě a nechť nejdalekosáhlejším způsobem přihlíží k nárokům drobných uchazečů o půdu. Družstva uchazečů o půdu nechť mají přednost před uchazeč jednotlivci.

3. "Prodej z volné ruky" zabraného velkého majetku pozemkového budiž zastaven.

4. Národní příslušnost nesmí býti podnětem, aby se někomu dávala přednost.

5. V území obydleném Němci budiž především uznáno německých uchazečů.

6. Vyhlášky o rozdělení půdy nechť jsou včas zasílány všem příslušným obcím a to dvojjazyčně.

7. Německým uchazečům o půdu budiž poskytnuto zastoupení ve státním Pozemkovém úřadě.

8. Pozemková reforma budiž odňata vlivu vládnoucích politických stran a neodpovědnému řádění nepovolaných organisací.

9. Všechna jednání v oboru pozemkové reformy, která byla dosud provedena a pokud zavdala příčinu k oprávněným stížnostem, buďtež podrobena svědomité revisi svědomité revisi za přítomnosti stěžovatele."

6. Dne 29. března t. r. konala se v Líšťanech v okrese touškovském velmi dobře navštívená protestní schůze proti nespravedlivé pozemkové reformě v tamější krajině. Proti nepatrnému přídělu půdy z tamějších dvorů byly předneseny stížnosti a přijata tato resoluce:

Veřejné shromáždění konané v neděli dne 29. března 1925 v Líšťanech ohražuje se rozhodně proti zamýšlenému nezákonitému provádění pozemkové reformy na velkém majetku pozemkovém v Líšťanech. Shromáždění žádá, aby o dvorech, které mají býti převzaty, bylo zahájeno přídělové řízení, při němž by byla úplně uspokojena potřeba půdy místních uchazečů o půdu a poté aby zbylé zbytkové statky byl y přiděleny osobám hospodařícím dosud na tomto majetku, hospodářským zaměstnancům a pachtýřům velkostatků. Obyvatelstvo nikdy neuzná jiného provádění pozemkové reformy a vynaloží vše, aby přimělo pozemkový úřad, aby dodržoval zákonné předpisy. Obyvatelstvo bude bojovati proti pozemkové reformě, jejímž účelem jest počeštiti zdejší krajinu přídělem nebo propachtováním celých dvorů lidem v místě cizím, všemi zákonitými prostředky.

7. Počešťovací metody pozemkového úřadu jsou odhaleny v čísle 77 časopisu "Landpost" z dubna t. r. který ve článku zní takto:

"Z panství Defours-Walderode v Potštátě má býti letošního roku také v obci Libavá Město, v okrese berounském na Moravě rozdělena půdy, celkem 48 ha. Němečtí uchazeči o půdu z této obce, většinou dlouhodobí pachtýři,jsou nesmírně vzrušeni, jak lze pochopiti, poněvadž nikoliv neprávem pochybují, že pozemkový úřad bude také dbáti jejich nároků a že je uzná. Rozčilení a roztrpčení vzrostlo však nezměrně, když se němečtí uchazeči o půdu z Libavé Města dověděli, že české sousední obce Luboměř a Heltinov byly již pozemkovým úřadem vyrozuměny a vyzvány, aby ihned oznámily tamějším uchazečům o půdu aby ihned uplatnili své nároky na půdu v obci Libavá Město, poněvadž tato věc nesmírně spěchá.

Deputace - dva zástupci z Libavé Města a jednatel sdružení "Heimstäte" pro severní Moravu a Slezsko - zakročila tedy v této věci u obvodové úřadovny pozemkového úřadu v Olomouci u vrchního rady Wernera a žádala, aby půda z Libavé Města byla přiřčena jen uchazečům o půdu z této obce a žádala vysvětlení, jak je možno, že české sousední obce byly již vyrozuměny a Libavá Město, kde leží půda, která má býti rozdělena, dodnes vyrozuměna nebyla. Pan vrchní rada Werner tvrdil, že obvodová úřadovna v Olomouci takovéhoto dopisu českým obcím nezaslala. Měl za to, že jej mohl zaslati jen přídělový komisař z Bystřice.

Naproti tomu deputace prohlásila správci obvodové úřadovny, že má opis tohoto dopisu, který byl zaslán pod číslem 2327/25 ze dne 4. března 1925 obecním úřadům v Luboměři a Heltinově, a v němž mezi jinými bylo také psáno, že se českým uchazečům o půdu z těchto obcí při rozdělení půdy dostane přednost. Na dopisu byla hlavička obvodové úřadovny státního pozemkového úřadu v Olomouci. I když věříme panu vrchnímu radovi Wernerovi, že tento dopis nebyl zaslán obvodovou úřadovnou, nýbrž přídělovým komisařstvím v Bystřici, přes to přese všechno jest dokázáno, že se pozemkový úřad uchyluje od zákonných ustanovení a poskytuje výhody českým uchazečům, kdežto německé uchazeče ponechává v nejistotě a vědomě je poškozuje. Tento postup pozemkového úřadu jest paškvilem spravedlnosti a bude třeba, aby se jednotné německé obyvatelstvo postavilo na ochranu německé půdy a bojovalo všemi prostředky. Dlužno se také postarati, aby se i cizina dověděla, jakými prostředky se nám bere půda pod nohama a jak jsou deptána práva menšin v tomto státě.

8. České křižácké tažení proti Žatecku vylíčeno jest v časopise "Landpost" č. 86 ze dne 16. dubna t. r. takto:

"Nyní jest již jistě všeobecně známo, že účelem české pozemkové reformy, tak jak se provádí v německém jazykovém území, není již nic jiného než usídliti tam tím či oním způsobem Čechy a porušiti dosavadní německý ráz příslušných obcí a okresů a z těchto krajin učiniti smíšené, ne-li jich národně úplně dobýti. Češi to také docela nezakrytě přiznávají. Že však chtějí těchto krajů dobýti národně, zapírají jen před cizinou a v odpovědích na interpelace německých poslanců. Zvláště příznačným zjevem pro českou pozemkovou reformu však jest, že se celé spoustě lidí, kteří se o tu či onu českou vládní stranu zasloužili, opatřuje půda za nesmírně levnou cenu, jako odměna za jejich dosavadní politickou nebo národní činnost. Tito lidé si vyhledávají pokud možno sami nějaký dvůr a nyní o něj žádají. Při tom si ovšem nevybrali špatnou půdu, nýbrž pokoušejí se nabýti statků v dobré poloze a výnosných. A tak bylo Žatecko se svými chmelnicemi dávno vytouženým cílem přání mnoha rukou, sahajících po německé půdě. Došlo přímo k závodům o různé dvory, v hejnech napadli německou zem, aby si zajistili pokud možno nejlepší drobty.

Celá spousta jich dosáhla svého cíle. Většina dvorů na německém Žatecku z panství Hille a Dietrichova, Dreherova, Czernínova a Schwarzenbergova byla již odevzdána do českých rukou nebo má býti co nejdříve odevzdána novým držitelům.

Jak se provádí tento tak zvaný prodej z volné ruky, o tom dalo by se velmi mnoho vypravovati. Najisto však účelem tohoto způsobu převodu německé půdy na Čechy bylo obejití provedení řádného přídělového řízení. Německým drobným uchazečům o půdu nemělo se dostati vůbec ani možnosti, podati své žádosti o příděl některé parcely na základě vyhlášky o přídělu. Nač tedy pak ten křik, že pozemkový úřad nepřihlíží k německým žádostem. Takovéto stížnosti mohly by býti slyšeny v cizině, mohli by snad dokonce uplatněny u nějakého mezinárodního soudu. To by bylo české zahraniční politice nepříjemné. Raději se dovolí, aby vlastníci přímo prodali dvora novým uchazečům.

Takovémuto vlastníkovi zabrané půdy nabídne se o několik tisíc více, slíbí se mu, že se mu ponechá o několik hektarů půdy více, pohrozí se mu, že jeho pozemky budou převzaty za cenu předepsanou zákonem, mimořádně nízkou, a mezi čtyřma očima se mu řekne, že jeho odpor přece nic nepomůže - a on prodá z volné ruky Čechovi, kterého mu jmenuje pozemkový úřad.

Aby se však přes to na venek u osob naprosto nezasvěcených vzbudil dojem, že se konalo řádné řízení, mluví se stále o zbytkových statcích. Avšak při prodejích německé půdy nejde naprosto o zbytkové statky, poněvadž dvůr zůstal celý.

Těchto německých dvorů dostalo se jen naprosto spolehlivým Čechům. Ovšem museli na sebe vzíti také české národní závazky, že budou chrániti a podporovati rozptýlené české menšiny a že budou vykonávati náležitý český vliv na utváření věcí v obci, v okrese, u státních úřadů, u pošty a železnic, dále u berního úřadu, soudu a okresní politické správy. Jejich postavení jako největších držitelů v obci dává jim samo o sobě již mnohá psaná i nepsaná práva. Leckterému německému občanovi druhé třídy bude nyní ve spolku a v hostinci zaražen svobodný projev, leckterý bude se domnívati, že musí míti zřetel, leckterý otočí svou korouhvičku po novém větru. To jest budoucnost našich německých obcí na Žatecku.

Než záměry Čechů propracované do podrobností jdou mnohem dále. Ti lidé vědí, co chtějí a neštítí se jediného kroku, který je přivádí blíže k národnímu dobytí německého kraje. Tak nedávno četli jsme v časopisech, že české odbory svazu chmelařů vyzývají nové chmelaře, jimž byla při pozemkové reformě přidělena půda na Žatecku, aby s nimi navázali styky a že jim nabízejí svou pomoc a podporu. Dosud se tyto odbory v tomto směru držely toho, že jest to oblast německého odboru žateckého svazu chmelařů. Dnes se již proráží i tato zásada a vůbec se jí nedbá.

A již se také proslýchá, dosud ještě úplně neurčitě, avšak opět a opět, že čeští chmelaři chtějí dosavadní organisaci žateckého svazu chmelařů poraziti a chtějí tam převzíti vedení.

To by byla jistě pro Žatecko a jeho chmelaře nejtěžší rána, kdyby již neměli býti ani pány ve vlastním domě. Češi si vytkli vysoké mety, pracují houževnatě a podrývačně a vláda stojí nad nimi s ochrannou rukou a podporuje je.

Nelze však a nesmí se přece věřiti, že hospodářsky a organisačně tak vysoko stojící žatecké rolnictvo dopustí, aby byla proti němu vedena i tato rána a nepostaví se jednotně na ochranu své chmelařské organisace, která jest jistě vzorem pro celý svět.

Smutný obraz a bohužel nikoliv v černých barvách, nýbrž podle skutečností. Výprodej německé půdy na Žatecku a nejrozmanitější následky všeho druhu, které z toho vyplývají, musí však nyní poslednímu a nejospalejšímu Němci ukázati, kam směřuje cesta, která nás má připraviti o naši vlast."

V Chomutově konala se dne 19. března t. r. veřejná protestní schůze proti české pozemkové reformě, k níž se dostavili četní návštěvníci a zájemci ze severo-západních Čech z města i venkova, různých politických stran. Při tom bylo vyloženo, že se v zákoně o pozemkové reformě, pojednávajícím o přídělu půdy, nikde nemluví o tom, že se některý národ nebo některá část národa vylučuje. Nikde v něm není ani slabiky, že lze odepříti půdu německým uchazečům. President pozemkového úřadu Viškovský podle jeho vlastních slov nikdy nerozkázal zaměstnancům, aby postupovali národně stranicky. Pozemkový úřad není však odpověden nikomu jinému než ministerské radě, která se pravděpodobně této odpovědnosti vyhýbá, poněvadž ještě nikdo neslyšel, že by pozemkovému úřadu byly vydány pokyny, byla-li půda přidělována proti jasným ustanovením zákona. Bylo také poukázáno na to, že mezi všemi úředníky pozemkového úřadu čítajícími na sta, není ani jediného Němce.

Shromáždění usneslo se poté jednomyslně na této resoluci:

"Veřejné protestní shromáždění konané dnes lidmi všech vrstev a stavů, protestuje co nejdůrazněji a co nejostřeji proti provádění pozemkové reforma, od staletí největšímu převodu držby na středoevropské půdě, která v tomto státě pod vlivem vládnoucích českých politických stran a organisací postrádá veškerého sociálního a hospodářského rázu a stala se prostředkem nezastřených počešťujících a kolonisačních snah. Shromáždění zvláště žádá, aby byly zastaveny tak zvané "prodeje z volné ruky" zabraného velkého majetku pozemkového, aby v území obývaném Němci měli především nárok němečtí uchazeči o půdu, aby němečtí uchazeči o půdu byli zastoupeni ve státním pozemkovém úřadě a aby národní příslušnost uchazečů nebyla příčinou k protežování při přídělu půdy."

10. Boj německé obce proti násilnému odnárodňování pomocí státní tak zvané pozemkové reformy jest vylíčen v tomto článku časopisu "Landpost" ze dne 20. dubna t. r. číslo 97:

Odedávna se Češi snažili nabýti půdy v německém jazykovém území, dostali do svých rukou celá rolnická hospodářství. Dříve při tom postupovali tak, že za podpory českých peněžních ústavů a českých spolků nabízeli vyšší ceny než němečtí kupci, odkázaní na svou vlastní hospodářskou sílu. Tímto způsobem se stále již před převratem jednotlivá rolnická hospodářství českým lidem, kteří se však v mnoha případech na závodech, většinou příliš draze koupených, nemohli udržeti a častokráte je musili opět prodati z části dokonce Němcům. Boj o německou hrudu klonil se brzy sem a brzy tam a větším ztrátám německé rodné půdy mohlo býti většinou čeleno nebo mohly býti zadrženy.

Jinak však se vytvářela situace od politického převratu. Neboť na stranu českých dobyvatelů postavil se sám český stát se svou velkou mocí a se svými velkými prostředky. Účelem celé pozemkové reformy bylo přivésti německou půdu do českých rukou. Bezohledně se pracuje o uskutečnění těchto velkých záměrů a den co den slyšíme, jak činitelé státního pozemkového úřadu nedbají sebe oprávněných požadavků Němců ve státě, pokud jde o věci pozemkové reformy.