Českých uchazečů nikdy nechybí tam, kde je možno dostati něco lacino. Skromnost není právě ozdobou českých uchazečů. Čím více půdy mohou dostati a čím jest lepší, tím raději po ní sahají. Celý obchod jde na útraty Němců, vlastníků zabrané půdy, kteří za ni dostanou málo a německých uchazečů o půdu, které se usiluje úplně odstrčiti a jimž by se nejraději nepřidělilo vůbec nic, aby bylo možno veškerou dosud německou půdu přiděliti Čechům.
České žádostivé ruce vztáhly se především po celých dvorech v německém území, zvláště v dobrých polohách. Mnoho jich chtělo za maličkost dostati krásný dvůr v žateckém chmelařském území, nebo v úrodných řepařských a ječmenářských krajinách. Došlo přímo k závodům o panství od nepaměti německá. České časopisy hlučely hlasy těch, kteří přišli zkrátka, strany si navzájem vytýkaly všechny možné špatnosti, bylo lze hezky hluboko nahlédnouti do vnitřní české domácnosti. A přec velká část nejlepší německé půdy byla takto ztracena, němečtí uchazeči nedostali nic.
Pozemkový úřad pomýšlí však na další ránu proti našim německým rolnickým obcím. Na zabrané půdě, pokud se nezadá po dvorech protežovaným hodným Čechům, mají býti usídleni čeští rolníci. Ti mají převzíti jednak budovy dvora, které tam snad jsou a jednak si mají vystavěti vlastní rolnické usedlosti. Proto má býti každému přiděleno tolik půdy, kolik mají rolníci v dotčeném místě. Místo dosavadních pachtýřů dvorů nebo panské správy dvorů nastoupí nyní 4 - 8 českých rolníků, kteří se uváží v držbu panských polí a budou na nich hospodařiti. Panské pozemky jsou většinou nejlepší pole v místě, nejblíže položená a dobře zcelená. Na těch se dá dobře hospodařiti. Většinou budou moci poskytnouti větší výtěžek než chudší, odlehlejší pole usedlých rolníků a domkářů, jejichž žádosti byly odloženy někde do koše na papír.
Roku 1925 má býti v Čechách pozemková reforma úplně skončena. Ještě letos tedy pozemkový úřad přivede české kolonisty do našich německých rolnických vsí a usadí je do teplých hnízd. Jest tedy skutečně nejvýš na čase hnouti sebou a co nejdůrazněji postaviti se proti této akci.
Neboť další následky takovéto české kolonisace může si přec již dnes každé hloupé dítě vypočítati na prstech.
Národní mír navždy opustí takovéto obce, národní třenice všeho druhu budou na denním pořadu, na radnici, do hostince, na hřiště a až do rodiny bude zanášen nesvár a spory, žádná národní slavnost neuplyne bez rušení. Nemine jediné příležitosti, aby německé obyvatelstvo nemusilo cítiti, že zástupci českého státního národa pánů se usadili v dosud pokojné vesničce.
Ve všech částech německého území pracují činitelé pražského pozemkového úřadu. Všude se činí poslední přípravy k nejcitelnější ráně proti německému národu.
Pozorujeme-li věci tak, jak jsou a bez zatajování, můžeme se řádně strachovati o národní budoucnost našeho německého lidu v Československu. Leckterý pozbude mysli, vidí-li, jak různé snahy učiniti zde přítrž jsou marné a zůstávají bez výsledku.
11. Mocný davový projev proti české pozemkové reformě konali se dne 10. května t. r. v Podbořanech; zúčastnily se ho všechny německé politické strany z okresu podbořanského a jesenického. Na schůzi bylo vylíčeno, že otázka půdy během šestitisíciletých dějin lidstva byla vždy otázkou osudnou. Oprávnění pozemkové reformy nikdo nepopírá. Česká vláda nemíní však provésti spravedlivou pozemkovou reformu, nýbrž tuto reformu dává do služeb českého šovinismu. Pozemkovému úřadu, v němž není ani jediného německého úředníka, byla dána pravomoc, jaké nemá ani ministerstvo. Tento pozemkový úřad může prováděti pozemkovou reformu podle volného uvážení, bez kontroly. Pozemkovou reformou změní držitele přes čtyři miliony hektarů zemědělské a lesní půdy. Již organisace pozemkového úřadu, nepodléhající žádné normě, ukazuje vlastní účel pozemkové reformy. Nejen že Němci sami nemají v pozemkovém úřadě nejmenšího vlivu, obvodové úřadovny pozemkového úřadu jsou vesměs v německém území. V německém území není jediného přídělového komisaře. Kdežto v českém území byla akce rozptýlené půdy vesměs provedena, v německém území se po této stránce nestalo téměř nic. Ani zásada přídělu se při pozemkové reformě nezachovává; ve většině případů volí se tak zvaná dobrovolná dohoda, při níž se držitelům velkostatků dovoluje - nebo dokonce jsou nuceni - aby jednotlivé dvory a panství prodali z volné ruky Čechům. Jde při tom jen o Čechy, kteří se zaváží, že budou poskytovati počešťovacím spolkům účinnou pomoc, aby území, v nichž dvora leží, počeštili. Tyto prodeje z volné ruky jsou protizákonné, poněvadž se tím dotčené objekty vyjímají z pozemkové reformy a němečtí dělníci a zaměstnanci na těchto dvorech se připravují o místa. Zřizují se také tak zvané zbytkové statky, jimiž jsou podělováni jednotliví čeští oblíbenci, kdežto "zbytkovým statkem" jest přece rozuměti to, co zbude po přídělovém řízení.
Tak se obchází zákon na škodu německých uchazečů o půdu.
Stát při pozemkové reformě nezachovává ani mezinárodních závazků.
Na této schůzi mluvilo se také o osudu dělníků a zaměstnanců, kteří pozemkovou reformou ztratili chleba. Nedostanou ani nepatrné náhrady stanovené zákonem, ať již jde o pense, odbytné nebo o příděl půdy.
Německé obyvatelstvo nikdy neuzná a nemůže uznati takovéto pozemkové reformy, poněvadž odporuje zákonu, ústavě, právům národa a mezinárodním smlouvám o ochraně menšin.
Jest to násilí a nikoliv právní stav. Němci budou proti tomu bojovati všemi prostředky, jež mají po ruce.
Německému národu neodmítá se jen rodná půda, mají býti postátněny také německé pohraniční lesy, čímž má býti zničeno opět tisíce německých existencí. Němečtí lesníci, hajní a lesní dělníci jsou propuštěni a na jejich místo přicházejí Češi. Němečtí řemeslníci a živnostníci nejsou již zaměstnáváni, do německého území jsou přiváděni čeští řemeslníci a obchodníci.
Závislosti celých obcí na lesním hospodářství využívá se bezohledně k decimování Němců. Němci, kteří ještě zůstali, jsou nuceni posílati děti do českých škol, zabírá se tedy pro Čechy dokonce i německé potomstvo.
Na této schůzi přednesla také vášnivý protest německá sociálně demokratická strana proti tomu, jak držitelé moci tohoto státu strašlivě porušují sociální myšlenku, která jest základem pozemkové reformy. Pozemkovou reformou dlužno rozuměti souhrn opatření směřujících k tomu, aby se sociální postavení pracujícího venkovského obyvatelstva zlepšilo, aby výnosnost půdy stoupla, aby se razila dráha osvětovému vzestupu venkovského lidu. Noví držitelé a pachtýři jsou lidé, kteří si nedobyli nijakých zásluh ani o stát, ani o zemědělství; takovýmto lidem darují se hodnoty statisícové. jsou to protekční děti, spekulanti, lidé, jimž jde jen o okamžitou držbu. Jsou to lidé nastrčení počešťovacími spolky.
Celý výsledek pozemkové reformy záleží v tom, že došlo ke změně držby.
Co však zvláště vybízí k protestu, jest způsob, jak se při tom nakládá s německými dělníky a zaměstnanci. Místo, aby se stav zemědělských dělníků zlepšil, byli vydáni na pospas ještě většímu vykořisťování, neboť noví držitelé chtějí z ukořistěné půdy vytlouci zisk.
Jest to hazardní hra s tisíci existencemi.
Tato schůze byla pamětihodnou demonstrací proti dosavadnímu nezákonitému provádění pozemkové reformy v území obývaném Němci, poněvadž Němci z okresu podbořanského a jesenického postupovali zde společně. Shromáždění usneslo se na tomto projevu:
S tohoto místa chceme dnes v poslední minutě upozornili rozhodující úřady, že německý národ jest kdykoliv ochoten pomáhati při provádění rozumné a spravedlivé pozemkové reformy, že jest však také pevně odhodlán nikdy neuznati nezákonnou a nespravedlivou pozemkovou reformou a bojovati proti ní co nejostřeji všemi prostředky, jež má po ruce. Němci budou žádati odčinění škody, která byla na nich spáchána pozemkovou reformou, nejen na vládě tohoto státu, nýbrž i na těch, kdo se takto bezprávně uvázali v držbu naší rodné půdy.
Slavnostně zde slibujeme, že boj o svá práva povedeme dále s nerozbornou jednomyslnosti tak svorně, jak se to projevilo při dnešním projevu.
12. Jak odůvodněné jsou tyto stížnosti německého národa proti zkracování německých uchazečů při přídělu půdy, vysvítá z tohoto soupisu sestaveného z jednotlivých území, obydlených Němci:
a) V okrese podbořanském prodal pozemkový úřad, resp. většinou prostřednictvím českých organisačních svazů za pár korun českým držitelům veškeré dvory firmy Hielle a Dietrich a to dvory Očihov, Dětaň, Německý Rohozec, Vysoké Třebušice, Letov, Mory-Kněžice, Podbořany a Široké Třebčice, dále Herbersteinův dvůr v Běsně a dvůr německého držitele Schuldesa ve Vidhosticích.
Proto dosud nebyl ani jediný dvůr rozdělen podle zákonných ustanovení, ač v uvedených obcích všude jest dosti německých uchazečů o půdu a také ve všech těchto obcích jest ustavena místní skupina spolku "Heimastäte".
b) v okrese kadaňském byl statek Poláky, skládající se z dvorů Poláky, Hořenice, Dolany a Chotěnice, odevzdán dnem 1. června 1923 panu Rudolfu Hrbáčkovi, pachtýři dvora Malče, při čemž pozemkový úřad odepřev schválení prodeje pominul německého uchazeče o půdu Karla Meissnera, který na něm hospodařil již od 1. ledna 1923. Nový držitel, který při tom udělal skvělý obchod, poněvadž dostal za zcela nepatrnou náhradu ještě také osev, prodal již dvůr Hořenice Čechovi Kovářovi, takže již jedině prodejem a mimořádně dobrými žněmi dostal kupní cenu.
Z tamějších uchazečů o půdu (45) nebylo pamatováno vůbec na nikoho, ba ani na stavební parcelu Karla Graba z Chotěnic velikosti 200 sáhů, který ji potřeboval k naléhavé stavbě stodoly.
V kadaňském okresu nebyla přidělena půda ani jediného německému uchazeči.
c) V lovosickém okrese v Dlažkovicích byl Schönbornův dvůr z části přidělen Čechům. Zbytkový statek ještě není předělen; k německým uchazečům se dosud ještě nepřihlíželo. Rovněž tak tomu bylo v Želechovicích. V Medvědicích byl přidělen dvůr jako zbytkový statek, aniž se přihlíželo k nárokům uchazečů o půdu, vesměs Němců.
d) V okrese jesenickém přikázal pozemkový úřad dvůr "Čížkov u Oráčova" příslušející k panství Wallisovu v Kolešovicích jistému Mikšovi z Kněževsi (Čechovi). Také dvůr Pastuchovice u Žihle byl prodán Čechovi. Totéž hrozí dvorům Děkovu, Hokovu, Zdeslavi, Hořesedlům, Krtům, Pšovlkům a Soseni. Dvůr Heřmanov u Kolešovic dostal rovněž Čech Krejčí. Němečtí pachtýři, které navrhla držitelka panství Wallisova, byli odmítnuti.
Dvůr Rabštejn je vyhlídnut pro českého virtuosa Kubelíka.
Vedle dvorů firmy Hielle a Dietrich, již uvedených, ležících v okrese podbořanském, byly prodány také dvory v okrese žateckém, patřící téže firmě, totiž Hořetice a Žiželice a v okrese mosteckém dvůr Kamenná Voda, všechny Čechům.
Dvory Záhoří, Háj a Piegelhof a Pětipsy-Račetice z panství Lobkovického byly pronajaty Čechům.
Dvůr Jílové blízko Hodkovic v okrese turnovském (panství Rohanovské) byl prodán legionářskému sdružení. Dvůr Březnice u Strojetic (Herbersteinův) byl prodán českému židu Hugovi Lustigovi. V Žateckém okrese byly zbytkové statky Nečemice a Kounov přiděleny Čechům. Czerninův dvůr v Čeradicích byl rovněž prodán Čechovi. Celé někdejší Damovo panství v Novém Sedle a Chuděříně bylo prodáno pražskému Čechovi. Také dvůr Osvalda Thuna v Kličíně dostal Čech.
Tyto případy jsou jen několik příkladů. Vidíme z toho až příliš zřetelně snahu pozemkového úřadu naši německou rodnou půdu bezohledně počeštiti pomocí pozemkové reformy.
f) V okrese moravsko-krumlovském, na panství Kinského, byly všechny dvory, které leží v českých obcích, rozděleny místním sedlákům, naopak všechny dvory, které leží v německých obcích (Šumice, Našiměřice atd.) byly přiděleny koupí schválenou pozemkovým úřadem hodonínské AS.
Také statek Branišovice, který zůstal Kinskému jako zbytkový statek, dostal do nájmu na 15 let hodonínská AS. Německým uchazečům o půdu nebylo přiděleno nic. Ani drobní pachtýři, kteří žádali, aby jim byl nájem prodloužen na další dva roky, pole do nájmu nedostali.
V obcích Šumicích bylo právě těch několik měr odevzdáno českým přistěhovalým rodinám. Totéž se má státi v Branišovicích. Náhradu drobní pachtýři nedostanou.
Na panství Herbersteinově v Kanicích a Pohořelicích pronajal majetník dvory a cukrovar se svolením pozemkového úřadu cukrovarnickému sdružení Vaca v Olomouci. Veškeré dvory a snad také továrna mají býti se svolením pozemkového úřadu prodána dále. Vaca již má v ruce povolení k dalšímu prodeji, avšak jen českým uchazečům, kteří již z daleka přicházejí a prohlížejí si dvory a doufají, že je dostanou za nepatrnou cenu. Němečtí uchazeči nedostanou od Vaci ani odpovědi. Ani zde není pozemkové reformy, nýbrž kupčení s půdou.
Na hodonínském pronajatém státním panství Židlochovicích jest také zaměstnáno několik německých deputátníků; deputátníci pocházející z obce Nová Ves byli vyzváni správou panství ve Velkém Dvoře, aby posílali své děti do české školy, jinak že budou propuštěni ze služby.
V obci Kučerově v okrese vyškovském (vyškovský německý jazykový ostrov) byl tamější německý dvůr ve výměře asi 300 měr pomocí pozemkové reformy přidělen Národní jednotě ve Vyškově. Žádosti sdružení německých uchazečů o půdu v Kučerově zůstaly bez povšimnutí. Starosta z Kučerova odebral se k předsedovi Jednoty inž. Součkovi a žádal ho, aby Jednota prodala parcely kučerovského dvora tamějším zemědělským uchazečům o půdu. Inženýr Souček prohlásil, že jest ochoten rozparcelovati celý dvůr s podmínkou, že ti, kdo dostanou půdu, budou posílati děti do české školy.
V údolí Desné byly zabrány pro pozemkovou reformu tři dvory z Lichtensteinova velkého majetku pozemkového a to Vikýřovický dvůr, Rapotínský dvůr a Anenský dvůr; vedle toho v Sobotíně "Amalienhof" velkostatkáře Kleina. O prvé tři dvory ucházelo se 157 německých drobných domkářů a vedle toho ještě velký počet selských synků. Při provádění pozemkové reformy ze 157 drobných domkářů nedostal ani jediný míru pole, ač se sdružili v odbornou organisaci "Heimstäte" jako uchazeči o půdu a ucházeli se o příděl půdy. Naproti tomu byl Vykýřovický dvůr rozzparcelován a obsazen potomky emigrantů z bývalého ruského Polska. Anenský dvůr a Rapotínský dvůr, poněvadž nebylo českých uchazečů, byl opět vrácen do vlastnictví Lichtensteinova. Nyní má býti také Rapotínský dvůr obsazen kolonisty.
Amalienhof v Sobotíně skládá se hlavně z luk a zažádalo o něj tamější Pradědské pastevní družstvo pro jarní a podzimní pastvu, lež marně. Dvůr byl přiřčen českému pastevnímu družstvu, existujícímu pouze na papíře a Češi se ještě také zabývají myšlenkou, udělati z německého pastevního družstva družstvo česko-německé tím, že by se dovolila německým členům družstva účast na jarní a podzimní pastvě, kdyby se na druhé straně českému družstvu, které by se ovšem teprve musilo založiti, propůjčila Pradědská pastvina. České družstvo by se ovšem pak nezaložilo, nýbrž německé družstvo bylo pouze nuceno přijmouti do svého družstva české členy.
h) Ze dvora Sádku v okrese bruntálském ve Slezsku dal pozemkový úřad dopisem ze dne 25. června 1922, č. 37.811/22-IV přiděliti půdu jen českým obcím; německá obec Bratříkovice byla výslovně vyloučena pro svůj německý ráz.
Při rozdělování Lichtensteinových dvorů na severní Moravě přihlíželo se k německým uchazečům jen velmi nepatrným procentem. Dvora Uvalno u Krnova a Býkov byly prodány Čechům.
V nejnovější době při rozdělování Dolního dvora v obci Dolní Rokytnice dostali půdu jen tři uchazeči z obce Dolní Rokytnice a to 3 ha, kdežto veškerá ostatní půda byla přidělena uchazečům ze vzdálené obce Kunvaldu.
V celém německém jazykovém území prodávají se Čechům stále ve větší míře celé dvory se schválením pozemkového úřadu, přes to, že jest mnoho německých uchazečů a často na těchto dvorech hospodaří němečtí nájemci po několik pokolení. Přes německé uchazeče se prostě bezohledně přechází, německým pachtýřům jest dávána výpověď. Takových případů přibývá den ze dne.
Vedle již uvedených případů prodeje z volné ruky Čechům, při němž se nedbalo uchazečů o půdu, na panství Moravský Krumlov a na panství Pohořelice, má býti Čechovi prodáno také panství fryšavské. Dvůr Králová v okrese šumperském byl prodán Čechovi. Panský dvůr Vykýřovice, jak již uvedeno, byl rozdělen českým kolonistům. Ze dvora Lužice bylo prodáno 100 měr Čechovi.
i) Majetek Klokočov na Kravařsku, vlastnictví firmy Bratři Weisshuhnové, byl po oddělení povinného zbytkového statku bez rozdělovacího řízení prodán z volné ruky staviteli Výhonkovi z Petřvaldu u Moravské Ostravy. Uchazeči z Klokočova žádají, aby bylo zahájeno přídělové řízení a protestují co nejostřeji proti prodeji z volné ruky.
Majetek Melč má býti prodán vcelku a tamějších 23 uchazečů žádá 137 ha. O zbytkový statek se uchází obec.
Majetek Radkov, Vendelín, 40 ha nemá býti prodán. Pole byla dosud deputátem tamějších dřevařských dělníků. Všichni mají hospodářské nářadí a také budovy. O zbytkový statek se uchází obec.
Statek Odra má zůstati držiteli. Spolek "Heimstäte" má 57 členů, kteří žádají 107 ha půdy. Přídělový komisař v Opavě prohlásil, že uchazeči jsou vesměs průmysloví dělníci, což se však neshoduje s pravdou; jsou to vesměs domkáři, kteří mají hospodářské budovy a také nářadí.
Z majetku Hladké Životice-Fulnek 47 uchazečů žádá 109 ha. Všichni uchazeči jsou dlouhodobí pachtýři, kteří by přišli o živobytí, kdyby jim byla půda odňata.
Z majetku Fulnek městský dvůr, dvůr Pohořílky, Valtéřovice a Zámecký dvorec Fulnek ucházejí se o půdu uchazeči spolků "Heimstäte" z Kujav, Pohořílek, Jerlochovic, Stachovic a Jestřábí. Spolek "Heimstäte" v Pohoří žádá rozptýlené půdy z tohoto panství v obci. Dvora Stachovice, 53 ha, z něhož bylo v letech 1920 - 1921 přiděleno dlouhodobým drobným pachtýřům 15 ha, tedy zbytku, žádají nyní uchazeči, kteří by převzali také budovy. Uchazeči ze spolku "Heimstäte" v Jestřábí ucházejí se o půdu ze Zámeckého dvorce ve Fulneku. 16 uchazečů žádá 35 ha. Uchazeči spolku "Heimstäte" z Polouvsi žádají půdu z panství Althanova v Hranicích.
Tyto oprávněné nároky uchazečů nebyly ještě uspokojeny.
Jak bylo pozemkovou reformou zahájeno počešťování severní Moravy a Slezska a jak se v něm pokračuje, vysvítá z následujícího přehledu národního vytlačování Němců, o něž tím Češi usilují a jehož dosáhli a jehož doufají, že ještě dosáhnou, uveřejněného v článku českého časopisu z Moravy.
Z velkého majetku pozemkového Velké Losiny byl převzat dvůr Vikýřovice (181 ha) a osazen evangelickými potomky vystěhovalců. Dosud přišlo 17 rodin, které značně posílily vikýřovickou menšinu. Mezi Sobotínem a Losinami byl převzat dvůr Maršíkov (40 ha) a odevzdán českému pastevnímu družstvu pro severní Moravu v Dol. Studénkách.
Češi stojí tedy na úpatí Praděda, který chtějí v roce 1925 úplně ovládnout.
Držiteli velkého majetku lesního ve Vízmberku, Františku Kleinovi, držiteli velkého majetku pozemkového v Janovicích, F. Harrachovi a velkého majetku pozemkového Kolštejn-Hanušovice knížeti Janu II. Lichtensteinovi bylo dodáno oznámení, že jejich majetek bude převzat podle vyvlastňovacího zákona. Velký majetek pozemkový Vízmberk měří 6573 ha, Janovice 8879 ha, Kolštejn 5304 ha. Výpovědi končí na jaře a tato rozsáhlá lesní panství přejdou v držení státu a hospodaření na nich bude odevzdáno ministerstvu zemědělství. Po těchto držebnostech budou převzaty koncem 1925 další držby v Hrubém Jeseníku.
Na pastvinách pradědských (700 ha) bude zřízeno české pastevní družstvo a chov hovězího dobytka. Ruku v ruce s tímto vyvlastňováním rozvíjí se také česká turistika a zimní sport. Praděd bude český.
Provedením pozemkové reformy na velkém majetku pozemkovém Bludov a Třemešek a částečně také na velkém majetku pozemkovém Šumperk (Dr. Chiari a druhové) budou posíleny české obce na jazykové hranici a české menšiny ve Frankštátě a Šumperku. Zvláště česká menšina v Šumperku dostala stavební pozemky. Totéž platí o Hanušovicích.
Prováděním pozemkové reformy na velkém majetku pozemkovém v Bouzově (řád německých rytířů) a Žadlovicích (Fr. Dubský) bylo rovněž posíleno české jazykové území, zvláště menšina ve Studené Loučce. Také odprodej rozsáhlého Lichtensteinského dvora "Pavuska" (269 ha) bude míti vliv na český národní živel na Uničovsku.
Pozemky spojující německé Kravařsko s velkým majetkem pozemkovým Klokočovem jsou v českých rukou.. Do českých rukou přešel také již dvůr Vitberk z velkého majetku pozemkového Odry a dvůr Melč. Oba statky leží v německém území se slabými českými menšinami blízko klokočovské soutěsky.
Jednota německého území se trhá a jazykové hranice se přesunují stále dále do německého území.
V brzku převezmou Čechové Suchdol (135 ha) a letos převezmou a do českých rukou bude odevzdáno asi 1200 ha od Blücherova velkého majetku pozemkového Bravantice, Studénka, Polanka.
Němectví v území bíloveckém bude rozraženo a český živel značně posílen. Dobrý výsledek očekávají Češi také od provedení pozemkové reformy na velkém majetku pozemkovém Bertošovice a Sedlnice.
Z velkého majetku pozemkového Fulnek přijdou do českých rukou 4 dvory. Jsou to Městský dvůr ve Fulneku (72 ha), Jerlochovice (112 ha) a Valtéřovice (37 ha). Jsou to pevné opěrné body pro další šíření Čechů na Kravařsku. Také v Hladkých Životicích u Fulneku přechází 12 ha půdy do českých rukou, v Německém Jesníku 15 ha.
V obvodu tereziánského velkého majetku pozemkového bylo provedeno přídělové řízení a české obce uspokojeny z části.
Při provádění pozemkové reformy na velkém majetku pozemkovém v Nové Horce bylo pomoženo Čechům v Albrechtičkách, Mošnově, Hartech a Dvorsku.
Kravařsko dostane jiné vzezření. Český živel bude tam brzy vládnoucím.
A s úpadkem němectví na venkově upadne také rychle němectví v městě Novém Jičíně.
Pravé křídlo české národní ofensivy ukazuje již velmi krásné úspěchy.
Panství řádu německých rytířů na velkém majetku pozemkovém Štítina bylo zlomeno a majetek odevzdán Čechům. Moc opavské rafinerie cukru byla omezena. Také tomuto panství byla však na velkém majetku pozemkovém Stěbořice poněkud přistřižena křídla.
Na Lichtensteinových dvorech Úvalno, "Schellenburg" jsou dnes již čeští lidé. Zvláštní význam má Úvalno, rodiště H. Kudlicha, sousedící s Krnovem.
Tolik bylo tedy provedeno na jazykových hranicích v roce 1924, krásný nástup. Avšak útoky pro rok 1925 mají mnohem větší význam.
Češi hrozí, že se musí Němcům ukázat moc Čechů, kterou má pozemkový úřad v ruce proti Němcům prováděje pozemkovou reformu a dávají k tomu pozemkovému úřadu ještě jasné pokyny.
Ve Slezsku prý musí býti především dobyty dvora z velkého majetku pozemkového Velké Heraltice a to Tábor a Kamenec (172 ha), Sádek (201 ha), Svobodné Heřmanice (169 ha), Horní Žvotice u Horního Benešova (149 ha) a Sosnová (131 ha), celkem 822 ha orné půdy, na níž lze usaditi aspoň 60 rodin. V Kamenci a Sádku bylo již českým uchazečům přiděleno něco půdy. Obce leží na jazykových hranicích a českým osídlením bylo by se lze plně zmocniti obcí Sádku a Tábora a v obcích Svobodné Heřmanice, Sosnová a Horní Životice usídliti silné české menšiny a jazykové hranice posunouti až ke Krnovu a Hornímu Benešovu.
Na moravském křídle vystupují do popředí velké majetky pozemkové Dolní Dlouhá Loučka a Šternberk. Dlouhá Loučka má 4 dvory. Spojují německý Usov s Uničovem, s německými Sudetami. Toto spojení chtějí Češi letos rozbíti. Jestliže Češi také zde provedou kolonisaci, usadí zde asi 50 českých rolnických rodin, bude uničovský úsek, o nějž se vede tuhý boj, zcela určitě dobyt Čechy. malý počátek byl učiněn v Újezdu, kde bylo české menšině přikázáno 123 ha půdy a usazeno 8 rodin. Z velkého majetku pozemkového Šternberk přijdou letos do českých rukou dvora Lužice (178 ha), Hnojice (181 ha), Mladějovice (192 ha). Také Mladějovice musí býti ze státních a národních důvodů osídleny. Dvůr hnojický dostanou hnojičtí obyvatelé Češi, lužičtí Češi z Lužice, Stádla, Lhoty a Úsova. Bude-li utvořen zbytkový statek v Lužici, musí přijíti do českých rukou, aby obce Lužice a Stádlo dostaly českou většinu.
V roce 1925 bude také skončena pozemková reforma na dvorech Úsov a Šumvald. Při tom prohlašují Češi, že nesmějí zapomenouti na hřebečovský jazykový ostrov. Dvora Moravská Třebová (181 ha) a Staré Město u Moravské Třebové (210 ha) musí býti rovněž osazeny.
Článek v českém časopisu, v němž byl uveřejněn tento soupis, končí s ujištěním, že roku 1925 vybojují Češi boj o držbu půdy, že jim tedy státní pozemkový úřad vydobude vítězství.
To podává jasný obraz, jak my, Němci, v tomto státě jsme státní svévolí a zneužíváním státní moci zkracováni a utlačováni v právech německého lidu v tomto státě.
Hájíce své zásadní stanovisko k pozemkové reformě, jako čistě národohospodářskému a sociálnímu opatření, tážeme se pana předsedy vlády jako předsedy ministerské rady:
1. Chce vláda vyšetřiti nešvary v pozemkovém úřadě, vytýkané v prohlášení poslance Laubeho, v němž se vzdává úřadu jako předseda a člen správního výboru Státního pozemkového úřadu a provinilé činitele pozemkového úřadu pohnati k odpovědnosti a z pozemkového úřadu odstraniti?
2. Chce vláda rozpustiti kusý správní výbor Státního pozemkového úřadu, trvající proti právu a bez prodlení provésti Národním shromážděním nové volby správního výboru?
3. Rozkáže vláda Státnímu pozemkovému úřadu, aby na lesích zabraného velkého majetku pozemkového, které stát převzal postátněním lesů, bylo zahájeno přídělové řízení, ustanovené v zákoně o pozemkové reformě a aby bylo přísně podle tohoto zákony prováděno?
4. Dosadí vláda úředníky, zaměstnance a dělníky, kteří byli postátněním těchto lesů vypuzeni ze svých míst, opět na místa přiměřená jejich dřívějším místům nebo jim jinak na základě jejich plně nabytých práv zajistí plnou existenci?
5. Chce vláda v každém případě, kde jde o převzetí půdy, zahájiti prostřednictvím Státního pozemkového úřadu předepsané všeobecné přídělové řízení a úplně je dáti provésti a při tom zvláště přihlížeti k přednostním nárokům obcí a okresů na příděl lesů a uspokojiti je?
6. Zamýšlí vláda prostřednictvím Státního pozemkového úřadu zahájiti a provésti všeobecné přídělové řízení také na tak zvaných zbytkových statcích, které byly vytvořeny teprve tím, že nebylo vůbec zahájeno všeobecné přídělové řízení nebo že velkostatkáři byl dovolen prodej z volné ruky těchto tak zvaných zbytkových statků?
7. Zamezí vláda příště, aby se takovéto zbytkové statky vůbec netvořily a postará se, aby Státnímu pozemkového úřadu byl vůbec zakázán prodej půdy, která se přídělem uchazečů o půdu hodí k účelům pozemkové reformy v jednotlivých celcích (dvora a statky) a aby těmto prodejům byla učiněna přítrž?
8. Postará se vláda, aby do Státního pozemkového úřadu byl přijat dostatečný počet úředníků a ostatních zaměstnanců německé národnosti, kteří by provedli pozemkovou reformu v území obydleném Němci a aby se jich používalo?
9. Uloží vláda Státnímu pozemkovému úřadu, aby úřední list vydával také německy?
10. Jest vláda ochotna postarati se vůbec, aby se pozemková reforma prováděla podle zákona sociálně a národohospodářsky spravedlivě a aby Národnímu shromáždění vedle vhodných opatření byl podán návrh zákona na reorganisaci Státního pozemkového úřadu a jeho správního výboru a vydati vhodná opatření?
V Praze dne 12. června 1925.
Zierhut,
dr. Schollich, Schubert, dr. Körmendy-Ékes, dr. Spina, inž. Jung, inž. Kallina, dr. Lelley, Pittinger, Palkovich, Kraus, Böllmann, Wenzel, dr. Keibl, Matzner, dr. Lehnert, Simm, dr. Korláth, dr. Kafka, Kostka, dr. Lodgman, Knirsch, Patzel, dr. Brunar, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Hanreich, dr. Radda, Sauer, dr. E. Feyerfeil.