Na konec, vážení pánové, pravím jedno: Volby, které byly provedeny v naší republice, mluví jasně o tom, že jest všeobecná touha, aby se pracovalo, že se volá po činech, že se nestačí s pouhými slovy, nýbrž že jest nutno jednati a jest nutno jednati rychle. To jest příkaz, který z těchto voleb byl dán. My prohlášení vlády můžeme vzíti na vědomí s tím, že čekáme nyní činy. My jsme ochotni a budeme v tomto směru povinnost konati, aby, co jest v naší mocí, se také stalo. Jest však povinností nás všech, aby zde nebylo trpěno žádných odkladů, aby se v tomto směru všechno to, co jest nutné, také vykonalo. Doba jest příliš vážná a příliš zodpovědná. Máme-li my nadále zůstati regulátory poměrů politických, sociálních i hospodářských, jest nutno, abychom si toho byli všichni vědomi a v tomto směru také pracovali. Cílem naším jest, abychom svou velkou revolucí národní doplnili také vybudováním naší republiky po stranice sociální. Úkolem naším jest a musí býti a zůstane republika socialistická a úkolem naším jest, abychom jako republika socialistická kráčeli ruku v ruce s ostatními republikami k tomu cíli, aby byla utvořena federace republik evropských, aby byla utvořena federace republik celého světa. Velká zodpovědnost jest na našich bedrech a my pevně očekáváme, že v tomto směru zajisté stane se všechno, co bude nutno v zájmu republiky, v zájmu všeho jejího obyvatelstva a v zájmu socialismu. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Klofáč: Ke slovu jest dále přihlášen p. senátor Dr. Vetter. Uděluji mu slovo.
Senátor Dr. Vetter (němečky):
Slavný senáte! Jménem německého parlamentního svazu pokládám si za čest podati toto prohlášení:
Jako volení zástupci německého národa potlačeného v Československém státě prohlašujeme při svém vstupu do československého parlamentu slavnostně před obyvatelstvem tohoto státu, před celou Evropou a před celým mravním světem:
Mírovou smlouvou v St. Germain-en-Laye vznikl uprostřed Evropy stát, který vedle asi 6 milionů Čechů zahrnuje mimo jiné téměř 4 miliony Němců. Marné byly všechny naše protesty, které jsme vznášely od samého počátku a po celá mírová projednávání, marné byly naše jednomyslné snahy určovati samí osud území námi obývaného, marně jsme poukazovali na to, že takto utvořený stát neodpovídá 14 bodům Wilsonovým a pojmům demokracie, že nedojde nikdy klidu, a že bude tvořiti svým nemožným složením neustále ohrožení evropského míru.
My zástupcové německého národa v Československém státě konstatujeme, že podmínky a základy, jimiž řídili se spojené mocnosti při sestavování mírových smluv, byly klamný, že tento stát vznikl na úkor historické pravdy a že rozhodující velmocí byly klamány o pravém stavu věci.
Smlouva, kterou uzavřela Československá republika 10. září 1919, zastoupená toliko příslušníky českého národa, se spojenými mocnostmi, zakládá se na úvaze, >že se národové Čech, Moravy a částí Slezska, jakož i národ Slovenska z vlastní vůle rozhodli, spojití se a že se také skutečně spojili v trvalý svazek k utvoření jednotného, suverénního a neodvislého státu pod jménem Československá republika<.
Proti tomu konstatujeme: Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i Němci na Slovensku, neměli nikdy vůle spojití se s Čechy a utvořiti s nimi svazek ku zřízeni Československé republiky. Naopak, roku 1911 zvolení říšští poslanci z německých sudetských zemí, prohlásili jako povolaní zástupci svého domova, ve vykonávání všeobecného přání svého lidu, jak v nesčetných schůzích a usneseních obecních nesporně bylo projeveno, aby se připojili k Něm. Rakousku a to jako Deutschböhmen, země sudetské, něm. jižní Morava a Župa Šumavská. Československá republika jest tedy výsledkem jednostranného českého aktu vůle, a obsadila německá území násilím branným protiprávně. (Sehr richtig!)
Nikdy netázal se nikdo sudetských zemí po jejích vůli a výsledek mírových smluv není tedy ničím jiným, nežli sankcí stavu násilného a nikoliv právního. I hubená ochrana, kterouž obmyslily spojené mocnosti německý národ, byla zničena násilným jednáním československého Revolučního shromáždění. Veškeré československé zákonodárství i s oktrojovanou ústavou znamená zřejmé porušení smlouvy o ochraně menšin. Prohlašujeme tedy slavnostně, že žádný z těchto zákonů neuznáme jako pro nás závazný. (Sehr richtig!) Pro nás Němce, kteří nesúčastnili jsme se vyjednávání zřízeni tohoto státu, jsou jeho státní a vládní formy, jeho poměr k nám a ostatním národům mezí sebou, jeho státní základní práva a svobody a jeho postavení k ostatním státům Evropy dnes ještě nerozřešenými problémy (So ist es!) a my žádáme, aby byly řešeny jedině se stanoviska pravé demokracie a nerušené národnostní svobody.
Odmítáme bajku o čistě českém státě, o československém národě a o československém jazyku, protože jsou s pravdou v rozporu. Nikdy neuznáme Čechy za své pány, nikdy nepodáme se jako otroci v tomto státě. (Hlasy: Niemals!) Bezpráví nemůže ani tisíciletou praxí býti změněno v právo, pokud samotnými postiženými se neuzná z vlastní vůle, a proto slavnostně prohlašujeme, že neustaneme dožadovati se sebeurčení svého národa, že budeme považovati toto za nejvyšší zásadu všech svých opatření a našeho poměru k tomuto státu, nynější stav však prohlašujeme za nás nehodný a se zásadami moderního vývoje neslučitelný.
Toto zanechati jako odkaz těm, kteří po nás přijdou, jest naší nejsvatější povinností.(Hlučný potlesk německých senátorů. )
Místopředseda Klofáč: Slavný senáte! Právě tak, jako předseda Národního shromáždění kol. Tomášek byl povinen volatí člena Národního shromáždění Dra. Lodgmana k pořádku, poněvadž prohlásil, že neuznává zákonů, pokud byly usneseny Národním shromážděním revolučním, právě tak jest také mojí povinností, abych p. senátora Dra.Vettra v takovém případě volal k pořádku pro výrok, že on a jeho kolegové neuznávají zákonů, které byly revolučním Národním shromážděním usneseny.
Po mém přesvědčení je toto prohlášení v odporu se slibem, který páni senátoři, vstupujíce do tohoto senátu, učinili. (Výborně! Potlesk.)
Slovo má dále p. kol. Hyrš. Uděluji mu je.
Senátor Hyrš: Slavný senáte! Přihlásil jsem se o slovo k vládnímu prohlášení, abych také svému přesvědčení na tomto místě zjednal náležitý průchod. Hlavním předmětem jednání je právě prohlášení vládní. Já tedy nepůjdu cestou odchylnou, přidržím se věci samé, abych jednak příliš trpělivost vaši nenapínal a zároveň abych zbytečně řečí nerozšiřoval. Názory mezi námi se budou různiti vždycky a já nevím, kdy přijde ta šťastná chvíle, abychom se na jednom poli mohli sejíti. Ale nicméně, velectění pánové, přece jen některých věcí musím se dotknout, třeba bych nerad polemisoval, poněvadž vím, že to není zrovna na místě. Musím si přece dovoliti opraviti výrok nebo výroky p. Dra. Soukupa, který dovolil si učiniti výrok nás zemědělce urážející, když tvrdil, že my právě v době válečné nejvíce jsme byli šetřeni a že jsme také nejvíce peněz pro sebe byli zachovali. (Sen. Ševčík: Ale nejvíce jsme posud zotročeni, ne šetřeni!)
Je to, velectění pánové, nepravda, která tak často názorově na pravý stupeň poznání byla uváděna. My jsme trpěli velmi mnoho, jak p. kol. P. Ševčík byl poznamenal a je vidět, že nikdo s námi nemá náležitého soucitu. My jsme od počátku války byli sevřeni nevolnictvím, a my jsme trpěli jako beránci ve prospěch života všeho lidstva, hleděli jsme nejpoctivějším způsobem práci, která nám byla posláním naším přikázána, vykonávat. My jsme, nelenilo od malého dítěte do největšího starce, všichni do úmoru na půdě jsme pracovali, abychom právě všechny poklady ze země dostali na povrch k prospěchu celé lidské společnosti. Žádný stav v Československé republice nemůže se honositi takovou výkonností a pracovitostí, jakou může se honositi náš venkov, který opravdu nedbal toho, že byl kaceřován, hleděl stále a stále vykonávati všecky povinnosti posláním jeho mu přikázané.
Když se mluví o zbohatnutí, jak byl pan Dr. Soukup poznamenal, to je opravdu nepravda, nepravda veliká. Je pravda sice, že zemědělci hypotékami dluhy své zaplatili, ale nebylo to zaplaceno z toho, jak vy si snad, pánové, myslíte, že snad keťasováním zemědělci nebyli peněz, nýbrž tím, že všichni zemědělci právě ze seslabené podstaty mohli váznoucí dluhy na statcích zaplatiti. Podívejte se do našich statků, do našich chlévů. Chlévy jsou prázdné, statky rozedrané, půda vychuzena. A to všechno, velectění pánové, přešlo na účet finančních úspěchů. Ale kdybychom měli podstatu přiváděti do náležitého položení, všechny ty peníze, které se nám vyčítají, z daleka by nestačily, poněvadž bychom si musili k doplnění substance statkové opět peníze vypůjčovati. A pánové, nebylo by to opravdu nijak dobrým zjevem, kdyby se mělo žádati a na nás stále útočiti, kdyby se chtělo, aby sedlák jako v době minulé stále a stále potácel se ve dluzích, aby za úmornou práci na půdě pro všechny lidi platící měl stále každým rokem ještě přidávati část ze svého majetku. Kam by to vedlo? (Hlasy: To nikdo nechce?) To jest zákonem pro nás, aby zemědělský stav byl silný, poněvadž jen tímto způsobem může býti silný národ. Půda jest podkladem všeho lidstva. Proč tedy má býti stále sedlák, který pracuje svědomitě na půdě, kaceřován, když nikomu neškodí, nikomu nepřekáží a hledí, aby plnil všechny povinnosti ve prospěch veškerenstva. Celou tu dobu našeho nevolnictví, které prožívali jsme v době války a prožíváme ji po válce, nikdo se nás nezastal ani z městských kruhů ani z dělnických, nikdo neřekl, že jest potřebí, aby se zavedla parita, aby byla rovnost. Když tedy sedláci mají prodávati za maximální ceny výrobky, jest potřebí, aby také průmysl a obchod (Hlasy: Bravo! Tak jest!) začal a aby právě tito lidé měli trochu soucitu, uznání a citu, aby hleděli zlevněním cen umožniti součinnost a spokojenost veškerého lidu. To, velectění pánové, by bylo správné, kdybyste to bylí dělali. Nás by to bylo těšilo, poněvadž bychom uznávali, že vy máte s námi cit a že můžeme zase s lepší vervou pro vaše uspokojení na půdě pracovati.
Stíhání lichvy - souhlasím plně s panem Drem Soukupem - jest potřebí náležitým způsobem předsebráti, neboť co lichva natropila zlých věcí, jak poškozovala spokojenost nás všech, jest opravdu přímo ukrutné a jest záhodno, aby právě na tomto místě vláda byla hodně silnou, aby hleděla každého člověka, který se dopustil nějakých přehmatů, potrestati tak, jak toho také zasluhuje. (Tak jest!) To jest možné a musí to býti.
Co se týká veřejné státní správy, aby se zavedla úspornost, souhlasím také plně. Nebudu však následovati pana Dra. Soukupa na té cestě, když on, oddaluje se trochu od vládního prohlášení, činil zde různé náměty, náměty sice pěkné, věcné, ale domnívám se, že tyto náměty uděláme my z povinnosti, kterou máme před sebou podanými návrhy, abychom této vládě vyšli vstříc způsobem, aby ona mohla všecko tak zaopatřiti ve státě, jak toho opravdu stát má zapotřebí.
Že je záhodno, aby úředníci dostali náležité platy, a že je potřebí na základě toho, aby vykonávali zase náležitou a řádnou práci, to zajisté si přejeme všichni a já jako starý idealista častokráte jsem říkal a říkám: Bože, kdyby tak všichni lidé měli pochopení, aby každý na svém místě pracoval tak, jak pracovati má, jaké by to bylo pro nás štěstí. (Tak jest!) Nemusili bychom jeden druhého donucovati, nemusili bychom jeden druhého pozorovati (Hlas: Kontrolovati!) a žili bychom šťastný, spokojený život. Než, jak jsem pravil, nevíme, kdy se k tomu ideálnímu životu dostaneme.
Co se týká tedy německého prohlášení, nemůžeme německým krajanům nijak zazlívati. (Sehr richtig!) Je to jejich věcí, aby ohrazení zde podávali. Jinak předpokládám, že páni Němci pochopí, že se jim nestalo nijakého násilí, musili sice ze své vyvýšenosti sleviti, ale za to nikdo nemůže, to přivodila válka. (Oho!) Ale musí se páni z německé strany do tohoto rámce srovnati. Domníváni se, že konečně se dočkáme té doby, kdy ruku v ruce, jako členové jednotné nedílné republiky budeme postupovati tak, abychom v hospodářském i v národohospodářském směru republice pomáhali k rozvoji.
Vládní prohlášení má stinné i také světlé stránky. Světlých stránek má dosti, a kdybychom tak mohli s jistotou tvrditi, že vláda na základě svého prohlášení bude všechno tak plniti, jak slíbila ve svém prohlášení, mohli bychom s jistou spokojeností již se spřáteliti. Ale právě proto, že víme - je to sice nákaza z Rakouska, že častokráte sliby vlády bývaly pochybné, musíme v tomto ohledu jako senátoři státi na stráži a pakli-že vláda nebude považovati vládní prohlášení za zdravý podklad svého jednání, musíme jí připamatovati, aby ona v zájmu veškerenstva hleděla všechny úkoly náležitým způsobem plniti. Světlá stránka v tomto vládním prohlášení je ta v první řadě - páni z německé strany mně prominou - že šetrným způsobem předseda ministerstva odbyl výtky pánů Němců, když říkal, že se neděje bezpráví a že i sama ústavní listina je tak zpracována, že se nebude pánům Němcům u nás zle dařiti. Dovodil také, že my byli vždycky obyvateli této naší republiky, jenom právě nešťastná doba nás přivedla na dlouhou řadu let do takového područí, že jsme si nemohli pomoci. Prominete, velectění pánové, když řeknu, že historie nám povídá, že hned mezi rokem 450 až 495 přebrodili předkové naši nejednu řeku, překročili nejednu horu, až stanuli na úpatí památného vrchu Řípu, kde po rozhlédnutí zasvětili tuto krásnou, milovanou, naši českou zemi svému potomstvu. Morava a Slezsko bylo také zasvěceno nám, Slovensko vždycky žilo s námi. A co se Těšínska a dalších obvodů týká, ty náležely také nám. Jen právě nerozumovostí vládnoucích kruhů byli jsme o tyto obvody připraveni. Jinak vlastnictví náleželo a náleží dosud nám. My se tohoto vlastnictví za žádných okolností zříci nemůžeme.(Výborně!) Budeme stále pracovati k tomu, aby to, co nám po zákonu božském náleží, bylo nám také celé vráceno.
My jsme domorodým národem v této naší republice a není možno říkat, že bychom snad chtěli některý národ znásilňovati. Znáte naši povahu slovanskou. Říká se o ní, že je holubičí, a proto můžete býti bezpečni, že se vám mezi námi a u nás stane vždycky po právu, když toto právo nebudete příliš stavěti do veliké výše, abyste se snad chtěli dostati (Hluk na levici.) k bývalému, náhodou dosaženému nadpráví. Že jsme právě v tomto vlastnictví klesli, bylo pro nás hrozným neštěstím. A víte z historie, co nás právě do té podřízenosti přivedlo. Byly to nešťastné války, válka v roce 1434 dne 30. května, kdy na poli lipanském vykrvácel český národ. Ztratil tam svou národní demokracii, ke které nyní teprve po utvoření republiky se vrací. Další neštěstí nás pronásledovalo tím, že právě vítěz bělohorský 8. listopadu v roce 1620 tak krutě s českým národem byl naložil, že mnoho naších lidí a lidí nejlepších můžeme říci, muselo se z této milované země vystěhovati a na ta místa právě přišlí předkové našich pánů Němců, kteří si vynutili za celou tu dobu takový vliv, že my jsme, bohužel, museli žíti životem hodně podřízeným. Snášeli jsme trpělivě osud, který nám tyto války byly přinesly. Ale stále a stále živili jsme se nadějí, že přece jen pravda a právo jednou zvítěziti musí. To se stalo. Žijeme tedy svobodný život ve svobodné republice a také, jak řekl pan Dr. Soukup, všichni máme jednu a tutéž povinnost: Starati se o to, aby republika pro nás do budoucnosti byla zachována. Je nám všem dohromady záštitou a každý by chyboval, kdo by hleděl rozvoji v republice nějakým způsobem překážeti. To jsem schvaloval panu předsedovi ministerstva, že tak opravdu šetrným způsobem řekl pánům, jak se věci mají a že to také historicky doložil.
Dovolte, velectění pánové, že se přidržím víc hospodářských otázek, které byl pan předseda ve vládním prohlášení uvedl. Pan předseda uvedl, že bude vláda dbáti toho, aby družstevnictví ze všech sil podporovala. (Senátor Ševčík: Aby nebyly sliby chyby!) Já bych si přál, aby ve všech oborech lidské práce všude tam, kde jednotlivec nestačí k výkonu nebo své myšlence anebo ve svém oboru, všichni lidé hleděli se sdružiti, poněvadž ve sdružování spočívá síla a v zápětí za tím leží také rozvoj národohospodářský. Rozvoji národohospodářskému musíme věnovati největší pozornost a péči, poněvadž dle toho vždycky soudí se hodnota toho kterého národa, na jaké výší národohospodářského rozvoje se nalézá. Toho musíme tedy všichni dbáti. Vláda také řekla, že chce podporovati všestranně zemědělskou výrobu. (Senátor Ševčík: Ano! Ale zákon meliorační se posud neprovádí. Tak podporuje výrobu zemědělskou!) To je žádoucí, ale je pravda, že je potřebí opravdovostí k tomu, aby od slav přešlo se ke skutkům.
Zemědělská výroba jest výrobou nejdůležitější, bez té výroby není možno mysliti si život lidský a právě proto, že má výroba zemědělská takovou důležitost, jest potřebí, aby právě z nejvyšších míst věnovala se jí také největší pozornost. Dosud, žel, jsme toho nezažili, ale máme naději, že všichni povolaní činitelé přijdou k tomu porozumění, že jest potřebí na tomto poli společným úsilím pracovati, abychom se mohli dostati, jak řekl pan předseda, k cíli soběstačnosti. Soběstačnost jest pro každého, pro každý jednotlivý národ příkazem doby, jest to opravdu prostředek, který může vždycky národ přivádět k bezstarostnosti. Bez soběstačnosti není možno, abychom si zde mohli nějaký blahobyt představiti, ale když budeme soběstačnými, když vyrobíme tolik, kolik budeme sami potřebovati, a když ještě přebytečnou výrobou budeme moci cizinu opatřiti, pak z ciziny budeme přiváděti do republiky zlato, a tímto zlatem založíme všemu lidu kýžený a toužený blahobyt. (Tak jest!) Tak to jíti musí. Jinak to nejde a proto všichni musíme tam, kde se dá, hleděti přiložiti ruku k dílu, aby každá píď země, každý obor lidské práce byl náležitě opatřen, abychom hleděli mnohostí výroby také mnoho výslednic na povrch dostati.
Dosud tedy, jak bylo podotčeno, neměli jsme nikdy potěšení, aby vláda v těžkém našem poslání nám vycházela vstříc. Když uvážíme, jak často jsme žádali umělých hnojiv, když vzpomeneme, že viděli jsme před sebou povinnost, vyrobiti všemu lidu potřebný denní chléb, aby se mohl při tomto opatření věnovati svému povolání, ale přes to, že všichni lidé věděli, že nemáme skotu, bravu, že nemáme animálního hnojiva, nikdo nám nechtěl nijakým způsobem vyjíti vstříc, abychom mohli umělé hnojivo dostati, abychom to, co půdě rostlinami odebíráme, mohli zase k zesílení jí vrátiti. My jsme byli bezmocni, nikde jsme se nemohli dovolati ochrany. Bylo to hrozné pro nás! Na jedné straně povinnost, na druhé straně nemožnost půdu tak obstarati, jak toho půda k výnosu zemědělskému měla zapotřebí.
Pan předseda se zmínil také o tom, že vláda bude podporovati meliorace. Jak již důstojný pán poznamenal, máme meliorační zákon, jest to pěkně vytvořené dílo, které není jen pro zemědělce. Jest pro všechny jednotlivé lidi, neslouží jenom nám. Jest to něco tak důležitého a velikého, že by bylo záhodno, abychom všichni, jak jsme zde pohromadě, hleděli se podjati tohoto úkolu a působiti na všechny vrstvy, aby konečně právě tento zákon byl uveden v činnost, aby na základě toho mohla se půda tak upravovati, aby se z každé pídě půdy mohl pro lidstvo čerpati užitek. Máme mnoho a mnoho půdy znehodnocené spodními vodami. Jest přímo žalostné na některé plochy se dívati, protože ve XX. věku, kdy těšíme se tak velkému hospodářskému i jinému pokroku, nemáme těch prostředků, abychom mohli půdu tak upravovati, abychom v každé době mohli řádnou hospodářskou prácí na půdě vykonávati a čerpati z ní také potřebný výsledek. Za rakouské správy častokráte dovolávali jsme se těchto podpor a víte, jak to bylo. Všechno to šlo tak zdlouhavou cestou, že mnohdy pro zdlouhavé jednání mnozí podnikatelé od meliorování půdy ustoupili. My právě proto, že nemáme dostatek poživatin, musíme hleděti, když nemůžeme hranice rozšířiti, abychom uvnitř hranic hleděli půdu náležitým způsobem upraviti a to mohou jen meliorace. (Hlasy. Regulace řek! Německý výkřik: Nejen meliorace, na ty se v Rakousku dost zaplatilo!) Mimo to, velectění pánové, máme mnoho řek, mnoho vodních toků, které nejsou, pro nás téměř žádným dobrodiním, které často poškozují naše zemědělské práce tou měrou, že člověk žasne, že nemůžeme ve XX, věku dodělati se toho, abychom měli vodstvo zregulováno, aby voda stala se požehnáním zemědělské práce a všeho jiného konání. Toho jest potřebí a není možno, abychom to oddalovali a aby se dála regulace tak, jako dříve, bez ohledu na meliorování, aby při regulování pozemky se vysušily a nenesly potom náležitý užitek. Je to v zásadách melioračního svazu, aby se to dálo současně a to se také státi musí. Jen jest třeba, aby se vláda náležitým způsobem k naším snahám naklonila, pak to půjde všechno dobře. Máme mnoho a mnoho bystřin horských, které také nejsou dobrodiním. Když taková horská bystřina se rozvodní, způsobí mnoho škod zemědělcům i celým krajinám. Také dosud nemáme takových úprav. Měli jsme sice dříve úřad pro hrazení bystřin, který skýtal dosti velkou podporu jednotlivým podnikatelům, podnikatelé od hrazení bystřin ustoupili, ale bylo to také tak zdlouhavé, že mnozí podnikatelé od hrazení bystřin ustoupili. Dožadovali jsme se také toho v melioračním svazu, aby bylo působeno na výrobce cihel a trubek, aby nám přišli nějak vstříc zlevněním této výroby, abychom mohli na zemědělské kruhy naléhati, aby se konečně podjaly meliorační práce. Žel, hlas náš byl hlasem volajícího na poušti. Také v tomto ohledu se nic nevykonalo na prospěch této naší věci.
My ale musíme trvati také na tom, jak pan předseda poznamenal, aby bylo národní školství náležité vybudováno. Ale z hospodářského stanoviska budeme chtíti, aby hospodářské školství pro náš mužský i ženský dorost bylo náležitě založeno, aby v každém okresu soudním byla hospodářská škola, aby právě v této škole byli hlasatelé hospodářské nauky, kteří by hleděli vštěpovati naším lidem hospodářskou nauku, dle které by právě v životě postupovali tak, aby na statcích mohli dosáhnouti větší výkonnosti.
Pan předseda také řekl, že vláda bude dbáti, aby ceny výrobků zemědělských rovnaly se výrobním nákladům. Tj. právě to, co máme na mysli. Není možno, jak řekl pan Dr. Soukup. (Výkřiky. Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.
Senátor Hyrš (pokračuje): Není možno, velectění pánové, aby dnes mohl někdo říci, že při těch nákladech, o nichž se později zmíním, mohl za nynější maximální ceny rolník prodávati a nemusel se při tom zadlužiti. To není dobře možno, na to přistupujeme, aby cena výrobků zemědělských rovnala se výrobním nákladům. (Tak jest!) To nás uspokojuje, ale není možno, aby se od nás žádalo, abychom prodlévali pod výrobními náklady (Tak jest!), poněvadž tím bychom nutně hmotně upadali ne toliko na škodu svou vlastní, ale na škodu všech jednotlivých lidí a na škodu celého státu. (Sen. Ševčík: A průmyslu také! Ať se to zavede u průmyslu také!)
Pan předseda také uvedl, že bude vláda dbáti, aby doly byly sestátněny. S tím souhlasíme všichni, poněvadž je to dávným přáním hned ze starého sněmu a kdykoli jsme o tom mluvili, vždycky jsme říkali, že by bylo velice dobré, aby doly uhelné byly převzaty do státní správy. Hned za dřívějších poslanců tato otázka často byla ventilována, a právě dnes, kdy vidíme, co se děje s uhlím, jak se partykuje dodávka uhelná, tím více si toho přejeme, aby se tak stalo. A pan Dr. Soukup také sám se k tomu přiklonil, že jest žádoucno, aby co nejdříve sestátnění dolů bylo provedeno.
Co se reformy pozemkové týká, my jsme v prvé řadě jako republikánská strana dbali toho, aby pozemková reforma stala se skutkem. My jsme věděli dobře, že všichni lidé touží po tom, aby dostali půdu do vlastnictví a proto jsme to také takto ventilovali. Bylo sice mnoho různých názorů, nicméně přece náš názor prošel, že se v tom ohledu připravily zákony, které dnes mají býti vodítkem pro provedeni celé této předlohy. My tedy na tom stojíme a přáli bychom si, aby vláda naléhala všade na soudy, aby potud, pokud mají součinnost, hleděly co nejrychleji vyříditi všecky sporné záležitosti, aby půda dostala se do rukou bezzemků nebo malých rolníků a jsem přesvědčen, že to nebude na újmu výživy našeho lidu, na újmy soběstačnosti, poněvadž ti malí lidé dovedou z té půdy vydupati prací svou dost a dost velkých výslednic a velkostatkáři na zmenšené ploše - jak já jím častokráte říkám - budou mocí taktéž tolik vyrobiti, když se budou menší plochou poněkud snad pečlivěji obírati. Nebude to tedy škoditi, nýbrž bude to pokrokem, že půda přijde do rukou malých lidí, kteří si dovedou té půdy jako drahého vlastnictví náležitě vážiti.