A pohleďte na titěrné a přec tak brutální zákony o pojmenování měst a ulic a o odstraňování nevhodných názvů. Takovýmito dětskými opatřeními chtějí počeštiti naše města, a dáti český nátěr našim ryze německým městům a odstraniti vše to, v čem se projevuje - takovýmito prostředečky, ani za mák nepůsobícími, - náš nezrušitelný duchovní a kulturní svazek s naším velikým německým národem! (Souhlas.)
Ale mnohem nebezpečnější, než tyto titěrné zákony, je systematický boj proti našemu školství, za jehož počátek dlužno považovati školský zákon >o školách obecných a občanských, z 3. dubna 1919<. Účinky tohoto zákona pod diktátorským žezlem Dra Metelky, který oproti německému školství vzal na se úlohu jakéhosi Torquemada, projevují se v nijak oprávněném zrušování sta německých škol obecných, naproti čemuž vidíme zřizování mnohokráte přebytečnějších škol českých. Neboť jenom v Brně je určeno k zrušení 11 německých škol obecných, dvě německé školy měšťanské a 17 paralelek na německých školách měšťanských. Pan ministerský předseda odbývá tuto kulturní ostudu slovy: >Bylo zrušeno několik škol, kterých nepotřebujete.< Právě dobře se mí hodí stížnost obce Schimsdorfu proti nedávnému zrušení tamní jednotřídní obecné školy, která mívala 60-70 dětí školou povinných, v nejslabších letech 35 až 40. O tomto barbarství, jež je tímto zrušením oné školy obmýšleno, podává pádný důkaz dobrozdání přiložené obvodním lékařem. Zní: >Jako lékař obvodní a školní, konstatuji, že se zdravotního stanoviska bylo by to přímo neomluvitelné, přinutiti v zimních měsících děti ze Schimsdorfu k denní dochůzce do Langenbrocku. Děti jsou za dnešních poměrů jenom nedostatečně oděny, z většiny nedoživeny a proto nedostatečně způsobilé vzdorovati neodstranitelným obtížím cesty, aniž by tím jejich zdraví nebylo ohroženo. Dr. Weissbach.< To je jedna z těch škol, pane ministerský předsedo, kterou podle Vašeho mínění nepotřebujeme. (Smích u Němců.) Ostatně zdá se, že i Slovensko má svého Metelku, jenomže tam se jmenuje Štefánek. O jeho řádění proti neslovenským školám byly zvláště z Košic uveřejněny zprávy přímo povznášející.
A pánové Metelka a Štefánek nejsou >představitelé rakouské správy<, kterou pan ministerský předseda se pokoušel učiniti zodpovědnou za přiznané přehmaty správních úřadů, oni spíše představují správu ryze české kultury.
Avšak nejenom zavíráním škol a tříd, nýbrž i jiným způsobem snaží se naše národní a obecní školství smrtelně zraniti, a to hlavně zmenšením náležitého dorostu učitelského a novým organisováním školního dozoru, které vyvolalo plně oprávněný odpor všech německých svazů učitelských a proti nimž v kulturním výboru vystoupíme co nejrozhodněji.
Tento nápor je přirozeně namířen také proti školám středním a odborným. Návrh předložený Národnímu shromáždění 13. února 1920 žádá podle přiložené proskripční listiny zrušení neb spojení velikého počtu německých škol středních a odborných, současně se zřízením nebo zařízením nových škol českých téhož druhu.
Na oné listině je mezi jinými uvedena také odborná škola v Nixdorfu, která je zřízena se zvláštním zřetelem na tamní nožířský průmysl, která má býti ze své domácí půdy vytržena a přesazena do cizí půdy jako oddělení chomutovské průmyslové školy, kde bez přímého styku s průmyslem, pro který byla vytvořena, musí samozřejmě zakrněti. A dva další známé ústavy odborné: státní průmyslová škola v Liberci a umělecko-průmyslová škola v Jablonci mají být dle přání pana navrhovatele zbaveny svého německého charakteru připojením českých oddělení a tak po staré osvědčené cestě utrakvisační všemožně přiblíženy počeštění. Varuji především pana ministra školství před podobnými nevěcnými experimenty v oboru škol odborných, které jsou organicky spojeny s průmyslem, pro nějž byly zřízeny, a které musí býti úplně jinak posuzovány, než školy střední, jež mohou být organisovány podle normálních vyučovacích plánů a mohou býti zřízeny všude, kde je potřebný počet žactva. Naše průmyslové školství, na než jsme až dosud mohli býti ze všech příčin hrdi, je jakýmsi plusem v názoru ciziny na nás, jež nesmí býti podceňováno a já nevěřím, že bychom měli zapotřebí, dáti si je vzíti nerozumem, zakládajícím se bud na zlé vůli nebo na špatné informovanosti.
Konečně je pochopitelno, že jejich systematický nápor na naše školy se nezastavil před nejvyšším stánkem naší kultury, před našimi německými vysokými školami. Dostačí, abych poukázal na zákon universitní, známý pode jménem universitní loupež. (Hort! Hort!) Pan ministerský předseda tu věc uvedl zde, ovšem zcela bez disharmonií. On jenom naznačil, že naší staroslavné pražské alma mater bylo vzato jméno jednoho Habsburka, o tom však, že česká universita byla prohlášena za jedinou dědičku staré university a tím že byla německá universita oloupena o cenná práva a cenný duševní a věcný majetek, zdálo se, že neví ničeho. (Souhlas něm. senátorů.) Pan Dr. Heller již po zásluze tuto předstíranou a neharmonující nevědomost odsoudil a pan rektor Naegle, který je také hlášen ke slovu, učiní tuto záležitost zajisté předmětem důkladného vyšetřování, pročež nechci v této věci jeho Magnificenci předbíhati.
A vedle boje o naše školy vyvstává nový, ne méně nebezpečný, kořen síly našeho národa ohrožující. Zákon o zabavení půdy a o úvěru pro kolonisty, který má při sobě zdravou myšlenku pozemkové reformy, založené na národohospodářských předpokladech, která, ačkoli by měla býti prováděna s pomocí odborných znalců, která by měla provésti spravedlivé rozdělení půdy a pozemků, stane se hnusným vyrváním (Souhlas.) německého lidu z domácí půdy, již předky vzdělávanou nám otcové dědictvím zanechali. Pan Dr. Kramář, který tak často bohudík je upřímný, odhalil konečný cíl tohoto vyvlastňování půdy slovy: >Na těchto německých latifundiích povstanou české vesnice (Něm. výkřiky: Slyšte!) s českými legionáři.<
Trvalo by to příliš dlouho, kdybych se chtěl zmíniti o všech zákonech, jež jsou schopny a zajisté i určeny k tomu, aby náš hospodářský život ztížily a ubily.
Omezím se v tomto směru na to, abych ke konci svých vývodů pojednal o nejnovějším atentátu na poslední zbytky našeho jmění, o předloze zákona, o tak zvané výplatě válečné půjčky, spojené s upsáním nové státní výpůjčky. Nyní chci předem poukázati pouze na to, že státní správa pokládá jaksi za otázku cti, aby tuto nepřátelskost zákonů vůči Němcům při jich provádění ještě předstihla. Pan ministerský předseda řekl ovšem: >Nepopíráme, že mnohá administrativní opatření budeme musit změnit. Neračte však zapomínat, že jsme přejali administrativu rakouskou, t. j. vaší, kterou musíme teprve přizpůsobovati poměrům.<
Opět jedno obvinění na nás namířené, bez nejmenšího pokusu odůvodniti je. Tedy naše správa je vinna prabídnou státní správou, která ve všem všady vypovídá službu? Právě naopak je to! To až posud provedené přizpůsobení na nové poměry je to, co tak zubožilo správu. Není pražádným tajemstvím, že i střízliví čeští úředníci v českých krajinách ve vší tichosti si na to trpce naříkají, že rakouská správa byla nepoměrně lepší než nynější. A je to také asi naše administrace, která >Tribunu< 8. dubna tohoto roku přiměla k obviněni: >V Karpatské Rusi žije lid v neuvěřitelné bídě a je blízek zoufalství. Nenávist vůči republice a jejím úřadům roste vůčihledě.<
A je-li potřeba ještě nějakého důkazu, že rozklad pana ministerského předsedy neodpovídá skutečnosti, pak je dán jediným pohledem na výsledek odvádění polních plodin. Kde ono přizpůsobování nepokročilo ještě tak daleko, aby byla naše administrace úplně potlačena - tedy v německých okresích země - tam funguje odvádění bez stížností a na mnoha místech překročuje předepsané kontingenty. Naproti tomu na českém území, kde přizpůsobení patrně již úplně bylo provedeno, kde také i v starém území ne naše, nýbrž vaše administrace vládla, byly častokráte odvedeny pouze zlomky předepsaného množství. Tak na př. průmyslový okres Liberec odvedl 115 %, úrodný kraj jičínský pouze 57 % z předepsaného množství. A nedávno hrozil jistý politik v Kojetíně vládě, že uvidí divy, opováží-li se četnictvem nebo rekvisičními komisemi vyvézti z okresu jen zrníčko obilí. A kdyby se pan ministerský předseda chtěl informovati u pana ministra financí, u Bankovního úřadu nebo Devisové ústředny, pak by se dověděl, jak jsou těmto úřadům právě naši bankovní úředníci nepostrádatelní - a jak i tito jsou podpůrci naší administrace k udržení řádného hospodářství. Přece teprve před několika týdny obdržely německé filiálky Rakousko-uherské banky rozkaz, aby odvedly po jednom starším německém úředníku na pražskou centrálu a tytéž usilují právě o to, aby opět získaly ony německé úředníky do Československa příslušné, kteří se po převratu rozhodli pro Německé Rakousko.
Stěžujeme-li si na zákony nám nepřátelské, pak zrovna tolik si musíme stěžovati na stranickou správu, která nás těžce poškozuje. Poukazuji především na zmenšení počtu německého úřednictva, kteří tím mnohdy byli uvrženi do nejtrpčí nouze a kteří dodnes čekají na odčinění bezpráví, které jim bylo způsobeno.
Pouze z obvodu královéhradeckého ředitelství železnic mám celý seznam těchto úředníků, poškozených bez nejmenšího provinění, seznam, který byl předložen panu ministerskému předsedovi a jím také panu ministru železnic.
Očekáváme však, že nezůstane pouze při tomto předložení, nýbrž že nyní přijde brzké příznivé a spravedlivé vyřízení této vážné záležitosti, a my se nedáme odbýti několika krásnými slovy.
Nejtrapnějším zjevem je však to, že oni sami rozlišují mezi těmi obětmi války, které nejtěžší a nejhroznější tělesná i duševní muka trpí a které ještě dnes v zajetí žaluplně žijí, podle národní příslušnosti, že dopravují napřed domů české zajatce a především legionáře, německé zajatce však nechávají na konec, ačkoliv tito se stali podle mírové smlouvy automaticky občany tohoto státu, i když tak výslovně neprohlásili.
Konečně jsem v prohlášení pana min. předsedy pohřešil jakoukoliv zmínku o zlepšení situace válečných poškozenců a pozůstalých zemřelých v poli před nepřítelem, nebo následkem válečných útrap. Vyhrazuji si, abych se směl k této vážné otázce vrátiti později v přiměřené formě. Chci jenom poznamenati, že rozdíl, který činí zákon invalidní mezi samostatně a nesamostatně výdělku schopnými, nemůže býti v pravé míře zachováván, neboť podle tohoto zákona počíná snižování invalidní pense u samostatných malorolníků již od příjmu 4000 Kč, u nesamostatných - dělníků - teprve při příjmu 8000 Kč. Pro toto nespravedlivé jednání dá se asi sotva najíti nějakého vhodného důvodu a musíme pokud možno nejrychleji tento rozdíl odstraniti.
Dříve než promluvím o válečné půjčce, jež se dnes stala palčivou otázkou dne chci ještě jednou úhrnem říci, že my Němci cítíme, že se s námi jedná podle dosavadního zákonodárství a správy vyloženě nepřátelsky.
Pan ministerský předseda to sice označil jako neodůvodněnou paušální žalobu; ale nechť si přečte >Právo Lidu< z 29. července 1919, kdež stojí: >Není to těžké vyvolati dnes mezi německými sociálními demokraty zdání, že se dnešní vláda - a byla to již jeho vláda - proviňuje na Němcích ještě horšími přehmaty a bezprávnostmi, než vláda Dr. Kramáře, za něhož v severních Čechách šlo to od násilného panství dál a dále, až ke krveprolití.< A tak jako nám, zdá se, že se aspoň z části vede i vaším slovenským bratřím, kteří musili propůjčiti státu a jeho státní řečí svoje jméno. Pan Dr. Soukup žaloval dne 7. dubna v Národním shromáždění: >Na různých místech Slovenska stala se naše vláda až hrůzovládou.< Myslím, že tento citát zajisté stačí ke konstatování, že obvinění pana min. předsedy, jako bychom přednesli žaloby neodůvodněné a jež vyvraceti by bylo bezúčelné, jest řádně seslabeno.
Co se dále týče ohrožování našeho hospodářského života, o tom právě pronikavým a výstižným způsobem promluvili pánové Dr. Heller a Jelinek. Já si dovolím pouze podrobiti kritice jednu otázku. Pro znalce poměrů je to bezesporné, že odvážný nápad, zbaviti se úplně nebo jen částečně státních závazků oproti majitelům válečných půjček, vyšel z předpokladu v periodě téměř chorobného záští, že toto tak brutální opatření především postihne jenom Němce. I kdyby poněkud tím byly české kruhy ohroženy, věřilo se, že toto zlo bude moci býti odvráceno kouzlem individuelního vyplácení válečných půjček. Nechci nijak zjišťovati, jak se tento předpoklad uchýlil od věcné pravdy, obzvláště připočítáme-li související s tím poměry na Slovensku v téže věcí. Také nechci opakovati o právním závazku státu, převzíti totiž vedle aktiv ze starého státu také passiva na něj připadající, což již stokrát bylo z nejpovolanější strany nevyvratitelným způsobem dokázáno. Chci se spíše omeziti na to, abych zjistil hospodářské zpustošení ve svých důsledcích nepředstavitelné, jaké by bylo přivoděno provedením jednoho z oněch právě tak nepochopitelných, jako lehkovážných receptů na oddílové nebo částečné uplácení válečné půjčky. To platí právě tak pro privátní jmění, obzvláště při válečné půjčce lombardované, jako o válečných půjčkách, jež mají ve svém majetku spořitelny a záložny obcí a jiné veřejné korporace. Prosím za prominutí, že volím ciferné znázornění.
Vyjdu nejprve od předlohy zákona, kterou vláda předevčírem přednesla v poslanecké sněmovně a která přednostním ústavům, to jsou spořitelny, záložny a pod., při upsání 2000 K na novou státní půjčku dovoluje, aby použily 1000 K válečné půjčky v přejímací ceně 650 K, takže by muselo býti ještě hotově zaplaceno 1350 K. Státní půjčka bude zúročena 5 1/2 %. Předpokládejme nyní, že nějaká spořitelna měla na počátku války stav vkladů 38,8 milionů a z toho použila 18,8 mil. K k tomu účelu, aby upsala jimi 20 milionů vál. půjčky (nominale). Z těchto 20 mil. chce nyní 10 mil. použíti k tomu, aby získala půjčku státní. Těchto 10 milionů bude přijato za 6,5 milionů a spořitelna musí ze svých vkladů vzíti ještě 13,5 milionů, aby dostala 20 milionů státní půjčky. Za vyměněných 10 milionů válečné půjčky vybrala svého času 9,4 milionů vkladů, takže nyní s připočtením 13,5 dluhuje svým vkladatelům 22,9 milionů. I kdyby státní půjčka za to získaná měla kupní cenu, která by se rovnala nominelní hodnotě, - ta okolnost, že poslední za 99 vydaná prémiová půjčka dnes je již zaznamenávána s 86,-, činí to velmi nepravděpodobným - tu stálo by proti 22,9 milionům dluhů pouze 20 milionů aktiv, takže by tu byl nekrytý dluh 2,9 milionů korun. Jak to vypadá s úroky, jimiž by eventuelně mohl tento dluh býti amortisován? Získaná státní půjčka dává 5 1/2 % z 20 milionů, tedy 1,1 ročně. Za vybrané vklady bude se musiti přijmouti zúročení 4 % s režijním příplatkem 1 % pro nejbližší čas; při obnose 22,9 milionů vyplývá 1,145.000 ročních potřebných úroků, takže zbude 45.000 nekrytých dlužných úroků. Nyní zbývalo peněžnímu ústavu 6,5 milionů z 20 milionů vkladů, z nichž vybral 13,5 milionů K na získání státní půjčky, z nichž 1/2 % úrok vynese ročně řekněme 32.500 K, které tedy pořád ještě nestačí ke krytí úrokového schodku 45.000 K, nýbrž zůstává zde ještě pořád nekrytý dluh úrokový 12.500 K. Postavení spořitelny je asi takové: Ona má nekrytý dluh 2,9 milionů a v úrokovém kontu ročně jí chybí obnos 12.500 milionů K, což ovšem již ukazuje na bankrot. Tato neutěšená situace je zhoršena tím, že pokladna obsahuje ještě 10 milionů válečné půjčky, jíž se nemohla pro nedostatek hotových peněz zbaviti a které jsou podle nařízení famosní předlohy zákona velmi dubiósní ceny. A není nutno ani se zmiňovati, že nové zubožení poměrů nastane, jakmile získaná půjčka státní klesne pod nominální cenu, Konečně musí býti ještě zdůrazněno, co vláda v motivací sama uvádí, že z opověděných 65 % vlastně jenom 60 nebo 61% je míněno jako přejímací kurs a přebylé 4 %-5 % mají býti použity k tomu, aby jimi aspoň polovina nadržených kuponů byla kryta. Tím vláda prozrazuje, že nepomýšlí na vyplácení zadržených kuponů, což by v našem případě značilo opětovnou ztrátu 8 % pro spořitelnu. Tolik činí okrouhle zadržené úroky z válečných půjček za 1 1/2 roku z 20 miliónů, tedy úhrnem 1,6 milionů korun, jež je připočítati k právě vykázané ztrátě 2,9 milionů, takže celková ztráta se zvýší na 4,5 milionů. A při takovém stavu věcí, v němž může voličstvu podobný účet dokázati matematicky, že spořitelny musí zkrachovati, mluví motivační zpráva vládní o tom, že spořitelny a záložny jsou ohroženy ve své existencí, nebude-li válečná půjčka v takové míře zaplacena, aby jim bylo umožněno udržeti se při životě a při pečlivém hospodaření plně se v dohledné době sanovati.< Napadá mi věta: >Smějete se sami sobě a nevíte jak.<
A nyní pohledněme na typ B - soukromní majitelé etc. U tohoto typu přijímá vláda při upisování 2000 K půjčky státní, jež je v tomto případě jen 5 % zúročena, 1000 K válečné půjčky v ceně 500 K na místě hotových peněz, takže musí býti doplaceno na hotovostí ještě 1500 K. Předpokládáme-li, že takový soukromník svého času vydal 9400 K, aby upsal 10.000 K válečné půjčky, a že ještě má 15.000 K. které jsou mu 5 % úročeny, tedy, vydá-li všechny své hotové peníze a svoji válečnou půjčku, může získati za 20.000 K půjčky státní. Jeho původní jmění se rovnalo 24.400 K (9400 a 15.000 K) a bylo nyní převedeno na státní půjčku za 20.000 K; to znamená, že i kdyby effektivní cena této půjčky se rovnala ceně nominelní, ztrátu kapitálu v 4400 K, již odpovídá ztráta úroků 220 K ročně, K tomu však přistupuje ještě ztráta zadržených kuponů okrouhle asi 800 K.
A co se má státi podle názoru vlády s oněmi válečnými půjčkami, jichž majitelé nemají již žádných hotových peněz, anebo dokonce bývalým lombardováním válečné půjčky jsou prodluženi?
Vláda nyní prohlašuje a to skoro výhružným tonem, že pozdější vyplácení bude íenom příčinou nepříznivějších podmínek, Podle názoru vládního by taková válečná půjčka nezasluhovala býti vyplacena v poloviční ceně a zúročena 5%ně. Jaké vyhlídky otevrou se tu nyní na př. malému rentierovi, který svůj kapitál 18.800 K upsal na 20.000 K válečné půjčky, a dalších 60.000 K válečné půjčky získal lombardováním? Za tento obnos dluží na kupní ceně 56.400 K (94% nom. hodnoty). Nuže, vláda se domnívá, že je možno nejvýše uznati tomuto muži, který má ve svém majetku? za 80.000 K válečné půjčky, 40.000 K při 5% zúročení. Muž ten, který dříve měl 18.800 K jmění, by měl potom 40.000 K v pětiprocentním papíře, k tomu však lombardní dluh 56.400 K, t. j. jeho dřívější jmění je pryč a na jeho místě zbude nekrytý dluh 16.400 K bez vyhlídky na nějaké možné uhrazení tohoto dluhu. Neboť za lombardní dluh musí platiti ročních úroků, počítáme-li jenom 5 1/2 %, 3102 K, při tom mu nese znehodnocená válečná půjčka jenom 2000 K, čož ročně činí 1102 kor. schodku. Ten fakt dále, že bude oloupen o zadržené kupony, doplňuje obraz bídy, který nám tyto číslice odhalují a z něhož není jiného uniknutí, než sebevraždou - útěkem ze života.
Nedovedu si představiti, že by si byl autor tohoto vládou předloženého návrhu zákona tyto tak lehce zjistitelné následky tohoto navrženého vyplácení válečných půjček uvědomil. Učinil-li tak, pak je tato předloha důkazem chladnokrevné tvrdostí oproti statisícům státních občanů, kteří by tím byli uvrženi do bídy; neučinil-li tak, pak není slova dosti ostrého k odsouzení lehkomyslnosti, s jakou takovéto diletantské předlohy se předkládají.
Chtěl bych však při této příležitostí poukázati také na to, že i příznivější návrhy na uhrazení, obzvláště u majitelů lombardovaných válečných půjček, stále ještě by musily vésti k zhroucení. Jestliže na příklad v našem posledně uvedeném příkladě válečná půjčka by byla z 90% uhrazena a úrokování sníženo na 4 1/2 %, pak ukáže jednoduchý výpočet - v němž je pojata tržní cena pro nízké zúročení devalvované válečné půjčky 85 % nové nominelní ceny - stále ještě ztrátu kapitálu 4800 K a roční ztrátu úroků 802 K. Tyto ztráty se zvýší započtením dosuď nevyplacených zadržených kuponů o 6400 K.
Tedy vidíte, že i takové podmínky, které na první ráz se zdají býti přijatelnými, měly by býti bezpodmínečně zavrženy a že jenom nezkrácené uhrazení válečných půjček může odvrátiti ohromné, všechny vrstvy národa ohrožující, neštěstí. Proto vás prosím, velectění pánové a dámy, již nyní, abyste se ničím nedali svésti od přání svého, že válečná půjčka musí býti nahrazena plně. Dobře víme, že stát nemá plné pokladny, z nichž by mohl válečné půjčky zaplatiti. Ale on musí hledati nějakou sociálně spravedlivou cestu k řešení problému, která spočívá v tom, že se zatížení rozpočtené na 6-8 miliard, rozvrhne na všechny, na místě jen na ony občany, kteří buď přímo nebo nepřímo jsou majetníky válečných půjček a pod tíhou této by musili klesnouti. Kdyby se taková cesta k takovému řešení nenašla, pak by nejenom náš a. slovenský, nýbrž i váš vlastní lid za oběť padl katastrofě a jejím nepřehledným následkům, a to katastrofě, jejíž strašné síle by ani síla tohoto mladého státu neodolala. Neboť síla tohoto státu jest a zůstane závislou na důvěře, s jakou jí její vlastní spoluobčané přicházejí vstříc. Tato důvěra by byla však nejenom otřesena, ona by byla direktně zničena, kdyby se přikročilo k tak diletantskému řešení tak hluboce vážného problému, jak se nám to býti zdá podle vládní předlohy.
Dovolte, abych končil slovy, která vyslovil ve své programové řeči pan ministerský předseda: >Náš hospodářský život musí rychle dojíti klidu a je nutno, chrániti se před finančními experimenty, které by mohly důvěru ve stát podkopati.< (Hlučný souhlas německých senátorů.)
Předs. Dr. Horáček (zvoní): K slovu přichází dále člen senátu p.Valoušek.
Senátor Valoušek: Slavný senáte! Rozhovor, který právě vedeme, podobá se ve mnohém směru nástupu vojska do práce a do boje. V prohlášení, které jsme z úst předsedy ministerské rady slyšeli, zaujala vláda stanovisko své. A nyní je na stranách, aby i ony zaujaly stanovisko své buď po boku vlády, anebo proti vládě. Stanovisko, jak je pan předseda ministerské rady zaujal, není vytčeno přesně a jasně, ale odpovídá poměrům vlády a poměrům dne; neboť víme, že dnešní vláda jest jenom prozatímní, že neví dnes, bude-li také ještě zítra. Je to vláda, která má jediný účel. připraviti půdu vládě jiné a přivésti k místu vládu silnou, pevnou a definitivní, Proto právě překvapilo nás, že prohlášení pana ministerského předsedy bylo tak obšírné a vynikalo výmluvností, ať nedím zrovna mnohomluvností. Na vládu prozatímní bylo by snad se slušelo, aby byla ve svých prohlášeních, ve svých programech a ve svých slibech poněkud skromnější. Prohlášení učiněné ostatně nikoho z nás překvapiti jinak ani nemohlo. Všichni víme, že vláda, která kdy byla, nastupujíc vládu vždycky předkládávala program co možná velkolepý a slibovala věcí mnohé a krásné. Ale všeobecně je také známo, že posud ani jediná vláda celého svého programu neprovedla a svých slibů nesplnila. A nesplní jich ani tato naše vláda prozatímní. Svůj program a své sliby mohla by aspoň z velké části splniti vláda, která ví, že se může opírati o celý národ, a která z tohoto vědomí čerpá potřebnou energii a potřebnou sílu, nemusejíc se obávati, že bude nenadále zakřiknuta a že bude se své cesty, kterou nastoupila, dříve nebo později stržena proti své vůli.