Vím, že velmi mnoho českých politiků nikterak nelpí celým srdcem na posavadní politice, zvláště mnoho pánů sociálně demokratických, a odvažuji se docela tvrditi, že zvláště pan ministerský předseda, neboť měl jednou vůdčí úlohu při jednání o moravské vyrovnání, jež, jak známo, vytvořilo národní autonomii a nemohu míti za to, že by dnes zapřel, co dříve z plna srdce a s horlivostí hájil a zastupoval. Avšak přece musí býti objasnění nějaké pro jeho dnešní chování a pro chování jeho soukmenovců. A toto objasnění spočívá ve vzniku tohoto státu, v účelu, kterému má sloužiti.
Dohoda, především Francie, neutvořila tento stát z lásky k českému národu, tím méně z nadšení a k splnění ideálu sebeurčení národů, nýbrž toliko jako vojensko-politického spojence proti Německu.
Dr. Beneš prohlásil ve své listopadové řečí toto: >Malí národové mají západním mocnostem pomoci utvořit ve střední Evropě konstelaci, která poskytne západním mocnostem zabezpečení proti expansi německé na východ< atd.
Dohoda musí považovati za nejcennější, aby tento spojenec proti Německu zůstal pohotový, a toho může - jak se myslí v Paříži a věří v Praze - dosíci jen tím, že tento stát bude učiněn státem národním. Jen český národ jest však spojencem Francie a nikoliv ostatní národové tohoto státu. A tomuto národu má býti dáno tolik moci, aby zadržel všechna hnutí nepřátelská Francii, Nyní splývá však tento útvar světově politického účelu, vytvořený dohodou, s ideologií, která od pradávných dob naplňovala nadšením český národ a která tak naivně projevuje se přáním: >Když se tu vám Němcům nelíbí, vystěhujte se do Berlína!< Všechno, co jest uvnitř hranic tohoto státu, jest český majetek, a všechno, co Němci mají uvnitř těchto hranic, jest vzato Čechům, Němci jsou toliko uživatelé a to jest také povšechně názor lidu. Lituji převelice, že tentýž spodní ton musím konstatovati ve slově o přistěhovalcích a kolonistech; v této větě staví se kolonisté proti praobyvatelům. Praobyvatelům se připisuje právo dávati státu formu. Kolonistům se toto právo upírá. Svět měl dosud všeobecně za to, že kolonisace jest dobré dílo, tím spíše, že německá kolonisace v těchto zemích se dála pokojně a že němečtí kolonisté byli sem povoláni a ježto přišli na vaše přání. Chcete-li však, aby tito lidé, kteří jsou tu usídlení 500 až 600 let, považovali se toliko za uživatele, nesmíte se diviti, je-li rozhořčení bezmezné, a žádné slovo nepůsobilo tak nepříjemným dojmem, jako slovo přistěhovalci a kolonisté. A chcete-li jíti zpět k rozhraní, nevím, jaké rozhraní máte zvoliti; chcete-li se vrátiti k době stěhování národů, musili byste shledati, že je tu území původně německé. Tvrdil ovšem jeden z vašich učenců, major Žunkovič, že prý slovanský národ byl praobyvatelstvem v tomto prostoru a v celé střední Evropě. Podle této teorie o praobyvatelstvu, vrátíme-li se až k době kamenné, museli by Italové a Švýcaři sbalit svůj raneček a ustoupiti praobyvatelům. A k jak směšným důsledkům přijde se s touto teorií, poučuje poukaz k Austrálii, Americe a Indii; vždyť pak by museli i Angličané sbalit svůj raneček a odtáhnout. Přál bych si, aby bylo upuštěno od takových klamných a rozhořčujících slov.
Ideologie o českém státu a právním nároku na celý stát, jakožto národní majetek, byla tak silná, že se projevuje i v postavení českého státu k německému hospodářství. Nyní dovolte, abych se pozdržel poněkud podrobněji u otázky hospodářské. Konstatuji na věčnou paměť, jak bývalý ministr obchodu dr. Stránský projevil svůj názor o německém průmyslu. Pravil: >Bohužel jsou poměry v průmyslu takové, že není jiné cesty, chceme-li udržeti rozhodující vliv Čechů v celém množství průmyslových odvětví. Musím bohužel konstatovati, že ze 3,500.000 vřeten na bavlnu jest asi 85 % v majetku německém a 15 % v majetku českém. Musím bohužel konstatovati, praví stále ještě ministr, že vlnařský průmysl z 90 % jest v majetku německém a jen z 10 % v majetku českém. Podobně jest tomu v průmyslu sklářském atd. Jmenovací právo vlády má do jistého stupně opraviti tuto nepříznivou situací a představenstvu jest vyhrazeno, aby si samo volilo předsednictvo.< Nyní bych vás prosil, abyste ten příklad přenesli na Švýcarsko a snad si myslili švýcarského ministra obchodu, který by mezí jiným řekl, že čokoládový průmysl ve Švýcarsku jest bohužel v majetku francouzském, že bohužel hodinářský průmysl jest v německých rukou. Co by se stalo s takovým ministrem obchodu? Zde však ve vyšším Švýcarsku může ministr obchodu docela chladně označiti za cíl své politiky, aby německý průmysl byl postaven za český, přes to, že jest daleko větší a mocnější. Tuto Němcům nepřátelskou hospodářskou politiku necharakterisoval nikdo lépe než jeden z nejzdatnějších vašich mužů, dr. Matys, nyní generální ředitel Pražské železářské společnosti. Poukázal, jak jest nesmyslné, říditi se při dovozních a vývozních povoleních, pří devisové politice převážně národnostním zřetelem, a praví výslovně, že se marně snažil, aby uplatnil názor, že nelze Němce z obchodu vývozního jednoduše vyloučiti, že vláda jest zavázána pomáhati jejich zboží a výrobkům za hranice, ale že toto stanovisko dlouho nenalezlo porozumění. A podle mého mínění nenalezlo porozumění ještě ani dnes.
Nuže, nyní právě je thema válečných půjček velmi aktuelní. Bude o tom promluveno ještě na jiných místech, nerad bych zde dále o tom mluvil, rád bych to přenechal jiným pánům. Naproti tomu rád bych se dotkl jiné otázky, o které, jak myslím, ještě nikdo nepromluvil, a to jsou katastrofální následky brutální a rychlé odluky měny, která byla provedena tenkrát při převratu. Naše německé banky, spořitelny a úvěrní ústavy, naši soukromníci, průmyslníci atd. mají v poštovní spořitelně a ve vídeňských velkobankách ohromné pohledávky. Reforma měny byla však provedena tak rychle, tak brutálně s bezohledností, že všechny tyto osoby a korporace nemohly již učiniti opatření, aby tato deposita byla převedena do Československa, vyjímaje - a tu počíná neslýchaná ostuda - vyjímaje jisté české peněžní ústavy a soukromníky, kteří dostali od jistých pánů pokyn.
Porovnáte-li bilance většiny českých spořitelen a bank s bilancemi německých ústavů,. uvidíte zřetelně následky této katastrofami odluky měny na straně německé a prospěch včasného vyrozumění na straně české. Máme co dělati s loupežným tažením proti německému majetku a jest slabou útěchou, že tím stát trpí zrovna tak jako německý lid. Tedy ani český lid nemá z toho ničeho, prospěchu nemá český lid, má jej skupina spekulantů. (Souhlas něm. senátoru.) Účel této náhlé odluky měny vidíme v nesčetných případech na našem průmyslu. Německý velkoprůmysl, který namnoze pracoval s vlastními penězi a nikdy nepotřeboval používati bankovního úvěru, jest dnes přinucen, protože jeho pohledávky leží ve Vídní a jsou uloženy ve válečných půjčkách, používati bankovních úvěrů a nyní opět byl nanejvýš obratně včas vykonán takový přesun v bankovnictví, že všechny obchody jsou naháněny do rukou Živnostenské bance. Tím dostává české bankovnictví vliv na německý průmysl. Odtud pochází vliv českého bankovnictví, na průmysl, to byl celý účel odluky měny a celé finanční politiky ministra Rašína.
Nuže, pánové, místo, abyste zaplatili válečné půjčky, vydržujete obrovské vojsko, abyste byli připraveni na vůli francouzských pánů táhnouti na sever nebo někam jinam.
Vaši hospodářští politikové nemají schopností mysliti státně, ba ani schopnosti mysliti positivně národně česky. Vaše hospodářská politika směřuje především k poškození německého národohospodářství.
Nevidíte, že tím sami odřezáváte větev na které sedíte? Ženete se za fantomem, abyste německý velkoprůmysl učinili majetkem svých českých chráněnců a bank, ale nevidíte, že úplně podkopáváte důvěru ke státu a otvíráte dokořán dveře korupci. Pokračujete ve válce, tentokráte v podobě zastřené války hospodářské, a vaše finance stávají se ještě otřesenější než beztoho již jsou, A ze všeho jest nejsmutnější, že velká korupce, která sem vtrhla, téměř již nemůže býti vyhlazena, neboť poctivý průmyslník, i nejslušnější, jest prostě nucen jíti s proudem a podpláceti, aby vůbec mohl udržeti svůj průmysl a dále jej provozovati. Činí se spoluvinníkem, nesmí mluviti; nesmí mluviti, protože jinak riskuje, že při všemožných jiných příležitostech budou ho jisté vládní orgány nejnepříjemněji šikanovati a udělají z něho žebráka.. Proto tkví korupce tak ohromně hluboko. Když jste tvořili tento stát, žili jste ve velikém omylu, že tu budete moci utvořiti ostrov štěstí v moři bídy. Byli jste jati bludem všech hospodářských diletantů, kteří se domnívají, že lze řešiti hospodářské a finanční problémy mechanicky. Tito pánové neměli ani zdání o vnitřní, téměř neřešitelné souvislosti hospodářských poměrů a vztahů v rakousko-uherském mocnářství, v starém hospodářském území a ve střední Evropě. Jako kyjem jednoduše rozervali jste žíly a nervy a nyní se divíte, že zakrvácí se nejen pahýl, Rakousko, nýbrž i tělo, a to jest tento stát.
Mluvil jsem jíž dříve o řeči ministra Beneše v této věci. Rád bych při této příležitosti promluvil podrobněji ještě o jediném místě. Dr. Beneš vytkl tenkrát české politice provincialismus a opatrně naznačil, že dohoda pokládá menší národy za neseriosní, mezi nimi jistě i národ český. A proto ohlíží se dohoda podle mého skromného mínění po náhradě za tyto neseriosní národy, a tu náhradu lze, jak se zdá, nalézti v dunajské konfederaci, po případě ve Svazu jihoněmeckých států za vědění Bavorska. O tom, jak velice usiluje dohoda o dunajskou konfederaci a jak velice k tomu pracuje, není zřetelnějšího svědectví než právě zase řeč ministra Beneše, jenž výslovně prohlašuje: >Tyto snahy vždy ztroskotaly o náš odpor.<
Nuže, neodporoval-li nikdo jiný než český národ, půjde na konec dohoda přece přes hlavy české vlády, jak to udělala v případě Těšínska, a dunajskou konfederaci zřídí.
My nechceme dunajské konfederace, nechceme obnovení starého Rakouska, ale jedno chceme; chceme, aby bylo obnoveno staré hospodářské společenství, jak existovalo dříve před válkou; chceme, aby byly otevřeny hranice z velmi prostého důvodu, protože náš průmysl jest průmysl vývozní, protože nemůže žíti a jest odkázán na staré trhy ve starém Rakousku a v bývalých Uhrách a Polsku. A jestliže, dámy a pánové, neuposlechnete tohoto diktátu přirozených poměrů, nikdy nepostavíte národohospodářství tohoto státu na zdravý zaklad.
Řekl-li bývalý ministr obchodu, že máme vyvážeti na západ, není o tom žádné slovo kritiky dosti ostré. Stalo se již banálním poukazovati na tuto závislost největší části našeho vývozního průmyslu na starých trzích rakouských a uherských. Naše výroba, náš obchod jsou ve své organisaci odbytu, ve svých vzorcích a jakostech, ve své výměně výrobků odkázány na trhy již zmíněné. Tam má naše zboží vysokou cenu, kdežto, vyvážíme-li je na západ, jest méněcenné, a tímto vysoce cenným zbožím můžeme koupiti docela jiné množství surovin v těchto jižních a jihovýchodních státech hladovějících po zboží než na západě. Dojde jen tehdy k ozdravění naší výroby a tudíž i k základní reformě našich sociálních poměrů, budou-li obnoveny staré hospodářské styky mezi starými bývalými hospodářskými územími.
Myšlenka, pánové, obohatiti se tím, že ochudíme kupce, jest politikou kramáře, nikoliv však politikou obchodníka širokého rozhledu. (Souhlas něm. senátorů). Obchodníku širokého rozhledu není příjemnější zákaznictvo žádné než zákaznictvo schopné platiti a bohaté. Přikročí-li dohoda skutečně ke zřízení dunajské konfederace, uplatní se opět přirozené poměry, jak je diktovala geografie a staleté dějiny, pak znova zase jako dříve zůstane Vídeň místem styků mezi jihem a severem a pak opět Slovensko bude gravitovati tam, kam poukazují mu cesty a řeky, do uherské nížiny. To však, pánové, je věc, která českým národnostním politikům zle mate koncept; proto jest vláda v trapném položení, že nemůže z důvodů politických a z důvodů prestyže nastoupiti cestu, která vede z bídy, a český národ i německý národ musí se zaťatými zuby bez vlastní vůle trpěti korupci, která vyplývá z této nešťastné politiky hospodářské a politiky zahraniční. Kam se podíváme, všude vidíme nepřátele a odpůrce tohoto státu. Žádný stát na světě nemá tak nepříznivou strategickou polohu jako tento stát. Jsa předsunut do území osídleného Němci, jest na všech dráhách a cestách i vodních cestách buď odkázán na přátelství svých sousedů nebo jest nucen zajistiti si průchod politickým a vojenským tlakem. Avšak jak dlouho může býti vykonáván takový tlak, to jest jiná otázka. Zvláště jest nazvati zrovna sebevraždou, jestliže vláda tohoto státu pro přízeň Francie chce se postaviti v trvalý rozpor s Německem.
Pokud děláte politiku s Francií, musíte jednati podle zásady >Tvoji nepřátelé jsou i nepřáteli mými.< Nechce-li Francie tuto úlohu již hráti a nepotřebuje-li vás jíž, či najde-li někoho, kdo jí slouží lépe než vy, dostanete kopanec, - (Výkřiky.) nechci použíti výrazu kopanec, - pak učiníte právě tutéž zkušenost, kterou jste učinili již na Těšínsku. Pan ministr Beneš již několikráte zastupoval myšlenku středoevropské politiky, ba použil i neoblíbeného slova >Střední Evropa.< Nyní ovšem představuje si tuto střední Evropu v jiné podobě než my, představuje si ji pod vedením českého národa.
Pánové! Máme tu politickou ideu takové smělosti koncepce, že nemá sobě rovné. Idea Berlín-Bagdad, kterou jste tak často haněli, jest téměř dětsky malá proti této idei, proti myšlence, že 7milionový národ má kontrolovati téměř jedno sto milionů lidí ve střední Evropě. Jak imponujícím jest let myšlenky, tak blízko jest smělý letec pádu. Neboť tuto ideu lze provésti jen prostředky bezohledného násilí. Co se tu chce, jest mocenská politika nejhoršího druhu, bezmezný imperialismus, který lze nanejvýš srovnati s imperialismem Polska, jež si přeje svých hranic z roku 1772. Zajisté množí se hlasy v českém táboře, které jsou pro přátelské styky s Německem. Pokud však český národ staví se proti Německu na stanovisko vítěze, pokud zůstane vasalem Francie, potud nedocílí více než korektních styků. Tyto korektní styky potrvají však jen potud, pokud vojenská převaha spočívá na dohodě. V Rakousku a Německu budou se museti podrobiti okamžitým skutečnostem, avšak osten zůstane. Češí pracovali po 3 staletí o splnění svých ideí. Věříte vskutku, pánové, že německý národ, který disponuje zcela jinými prameny síly, někdy vnitřně se smíří s dnešními poměry? To jest kletbou díla versailleského, že tam bylo zaseto símě k novým zápletkám a že může býti udrženo jen brutální mocí. Militarismus v permanenci, to jest výsledek vyjednávání tajné diplomacie v Paříži. Kdysi stál na Balkáně národ proti národu, dnes postoupil Balkán až ke Smrčinám. Kde kdysi v pohodlném rychlovlaku bylo lze jeti z Podmokel do Terstu, z Karlových Varů do Podwoloczysky, kde zboží mohlo býti v neomezeném množství dopravováno beze cla na tisíce kilometrů, tam stojí dnes na každých několik set kilometrů nejen snad pohraniční kámen, nýbrž řada vojáků, kteří politováníhodným cestujícím odnímají několik vajec jakožto kontraband. (Veselost.) Dnes musí se podnikati cesty k ústředním úřadům, toliko aby se stačily peníze korupci, aby se dostal mizerný vagon zboží přes hranice. Dnes oznamuje vládní orgán pyšně, že přibylo několik beden zboží do hamburského přístavu, kdežto dříve přicházelo cizokrajné zboží, přirozeně v lodních nákladech, do obou přístavů, Hamburku a Terstu. Myslí se, pánové, že národové nesrovnávají mezi jindy a nyní? Půvab novoty prchl. Všední den uplatňuje svá práva. Sliby nebyly splněny, zemským rájem, který se sliboval lidu, se tento stát nestal. Nespokojenost vzrůstá a se všech stran a konců hrozí temná zloba k uším vlády. Půjdou-li většina a vláda po této srázné dráze, kterou nastoupily, dále, půjdou vstříc sociální revoluci. Kdo chce sociální reformu, musí podle mého názoru provozovati nejprve výrobní politiku, neboť sociální politika předpokládá, že se pracuje, že se vyrábí. Jestliže tudíž ministerský předseda rozvinul krásný sociální program, musí podle mého názoru především naléhati na své kolegy, kteří mají pečovati o výrobu. To jest ovšem možno jen tehdy, změní-li se, jak jsem již dovodil, celá orientace zahraniční a hospodářské politiky úplně. To ovšem nosní nic jiného, než požádati vás, abyste se zřekli své posavadní orientace k dohodě.
Víme, že to neučiníte a nemůžete učiniti. Následků této politiky neneseme však jen my, nýbrž musí je nésti i český národ.
Místo pohledu na kouřící komíny a na rušný život práce musíme se spokojiti pohledem na prapory, které jako praví a ryzí demokraté vystrkujete o narozeninách různých mocnářů. Neboť - to musíme říci - zdvořilejších pánů než v tomto státě, vůbec není. Pozdravujete i ještě pak, když se vám docela ani neděkuje. Aspoň jsem neslyšel ničeho, že by anglické nebo řecké školy 28. října rovněž byly vystrčily prapory. (Veselost.) Avšak zdá se, že za tímto lesem praporů, za těmito slavnostními průvody, krojí, podíváními, přece se skrývá idea. Staří římští imperátoři dávali >panem et circenses<. Chleba nemůžete svým lidem dáti, za to však dáváte jím hojně circenses. Podařilo se vám za staletí zpolitisovati lid váš skrz naskrz. To jest vaší silou, pánové, avšak je to také vaší slabostí, neboť jste svůj národ příliš přepolitisovali, takže může viděti věci vůbec jen s politického hlediska a ne s hlediska čistě věcného. A proto chápu, že posl. Udržal toužil po vstupu Němců do tohoto parlamentu, ježto, jak řekl, vstoupí do této síně živel konstruktivní. Přání páně Udržalovo může se splniti, ovšem nemůže požadovati, abychom svou konstruktivní sílu postavili do služeb státu, který smýšlí s námi nepřátelsky a nás každým způsobem utlačuje a zotročuje. Chce-li, pánové, abychom spolupracovali, pak musíte nám umožniti, abychom zřídili pohodlnou budovu, národní dům jedné rodiny, chcete-li, přistavěný jako dvojník k vašemu. Nutíte-li nás ale do činžáku, uzavíráte-li nás do sklepního bytu, (Výkřiky.) pak se nesmíte diviti, ohlížíme-li se toužebně po budově, ve které jest nám zajištěn pohodlný byl. Český národ jest dnes zaujat vírou, že státní nový řád střední Evropy fest stanoven na věčné časy. Ovšem to se jen tak dělá. Vskutku opět a opět se projevuje starost, že by se to přece jednou mohlo změniti, také ve výroku senátora Klofáče, že si přeje jenom 50 let pokoje, neboť pak již nehrozí českému národu nebezpečí. Co tím míní? Jistě jen jediné, že se vládě a jejím nástupcům podaří v 50 letech německé jazykové území obsaditi českými osadníky tak, že bude vytvořeno naprosto spolehlivé kontrolní mužstvo nad nespolehlivým obyvatelstvem pohraničním, tedy obnovení jakési vojenské hranice. Ale i to je zlý klam; tak zvaná německá država v mnoha městech a, vsích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku shroutila se při převratu ve 24 hodinách. Také česká država, o niž usilujete, může se shroutiti přes noc, vypukne-li ve střední Evropě nová světopolitická krise. Jest rovněž nezdravá, uměle, nikoli přirozeně založená a jest rovněž produktem proměnlivých poměrů mocenských.
Již tomu není jinak: 80 milionů je více než 7 milionů a osmdesát milionů nenechá se sedmi miliony trvale ovládati, ale ani kontrolovati.
Nechcete-li ničeho jiného, než aby váš sedmimilionový národ vedl šťastný, volný a samostatný život, pak jest mír mezi námi ihned učiněn, neboť ani my nechceme ničeho jiného, nechceme vám ničeho bráti, máte míti pro sebe totéž právo sebeurčení, na které si činíme nárok my, chceme s vámi společně zhodnotiti to, co jest nám vskutku společno, tudíž i ve společné státní formě, avšak, jak již řečeno, jako dům jedné rodiny vedle vašeho domu jedné rodiny. Dávám-li dnes návrh, aby byl konstruován národ vedle národa a aby národy sloučeny byly ve vyšší jednotný stát spolkový, nepravím vlastně nic jiného, než oč posléze usiluje Svaz národů: přetvoření celých soustav státních ve spřátelené, navzájem spojené skupiny národů. Avšak Svaz národů, který není ničím jiným, než, hasičskou stráží, která nemá co jiného dělat, než s pomocí výkonného vojska udržovati klid, jak tomu jest na Těšínsku, takový svaz jest fraška, rejdiště pro intriky, lákadlo pro tajné spolky, jež jsou schopny zastupovati v radě Svazu národů imperialistické a sobecké cíle. Není, pánové, pravého Svazu národů bez revise mírových smluv. Vím, že to odmítáte a že v to nevěříte, a vím, že dnes hlasy ozývající se v Itálii, Anglii a Americe, ba i ve Francii, které požadují revisi, ještě jsou v menšině, avšak přejdou ve většinu, nepřetržitě jich bude přibývati a jasněji a vždy jasněji bude hlasitě projevováno, že největší zhudlaninou světových dějin jest mírová smlouva Versailleská. Český poslanec, který v poslanecké sněmovně první vzdal čest pravdě a správně vyznačil situaci stran většiny svého národa, dnes snad jest považován za osamělce volajícího na poušti, avšak jsem přesvědčen, že velmi brzy v něm bude poznán hlasatel pravdy. Dej Bůh aby to nebylo příliš pozdě! My Němci ale budeme uměti čekati. Zatím budeme však potírati politiku vládnoucího systému a pracovati o vnitřní obnově našeho německého národa. Nemáme příčiny věšeti hlavu. Nejste dosti silni a žádný politický systém není dosti rafinován, aby nás donutil, abychom se vnitřně zřekli svého ideálu sebe určení. (Souhlas něm. senátorů) Nabízíme vám ruku k míru: Právo sebeurčení pro všechny národy, aby bylo umožněno formální semknutí ve státní organismus, jenž dá popud k organickému shrnutí společných zájmů napřed středoevropských a později evropských. I my chceme jako dr. Beneš dělati středoevropskou politiku, avšak nikoli opakovati chyby minulosti, nechceme středoevropskou politiku ovládání, takovou, která spočívá na sváru a na využitkování pomíjitelných soustav spolkových, nýbrž politiku, která spočívá ha seznání společenství zájmů národů, která místo boje o bytí uskutečňuje vzájemnou pomoc. (Souhlas a potlesk něm. senátorů.)
Předseda (zvoní): K slovu přichází další řečník p. senátor Klofáč.
Senátor Klofáč:
Slavný senáte! Nové období parlamentní činnosti bylo 1. června zahájeno prohlášením pana ministerského předsedy Tusara. Prohlášení jest stručné a obsahuje vlastně celý vládní program pro nejbližší budoucnost. Stručnost tohoto prohlášení jest jeho výhodou a přirozeně také nevýhodou, poněvadž prohlášení to obsahuje mnohé problémy, které mohou býti pouze naznačeny.
Možná, že kdyby dnes pan ministerský předseda mluvil, slyšeli bychom prohlášení podrobnější, a zejména bychom dnes slyšeli něco také o tom, o čem čteme v novinách, o tak zvané vládní krisi, neboť moje přesvědčení jest, že ve skutečnosti o vážnou krisi neběží, nýbrž jen o vyrovnávání různých hospodářských zájmů, jež pří dobré vůli mohou býti urovnány, poněvadž všem nám záleží na tom, aby republika nebyla otřásána častými změnami vlády, aby kurs byl pevný, ale musí přirozeně býti vzat také zřetel na to, aby drahota nestoupala a širokým vrstvám nebylo ukládáno břemeno, které by nemohly prostě snášeti.
Jest přirozeno, že prohlášení pana ministerského předsedy na různých stranách s různými dojmy a s různou kritikou bylo přijato. Mě zejména nijak nepřekvapuje, že na německé straně toto prohlášení přijato bylo s kritikou, která byla příliš ostrá. Já prostě se snažím vpraviti se v psychologií našich německých spolukrajanů a vím, že ti, kteří před krátkou dobou ještě vládli, neradi vpravují se v situaci, která po válce jest jim uložena. Mě nepřekvapuje to, co jsme i dnes slyšeli z úst pana kol. Jessera.
Čítal jsem jeho úvahy a články, psané i během války. Není žádné pochyby, že náleží k otevřeným hlavám německým, ale i tento muž nemůže se vybaviti ze staré ideologie a fraseologie německé, stojí pořád na stanovisku všeněmeckém a nedovede se vpraviti do přirozených následků světové války, nedovede počítati s fakty a při tom vytýká nám, že nedovedeme býti dosti positivními a evropskými. To jest pořád ono němectví, které počítá s mocí, a to s cifrou 80 milionů Němců, a těmi hrozí. To, prosím, ať se pořád neříká; to slýchávali jsme i před válkou, a viděli jsme, jak proti těm 80 milionům Němců postavil se celý ostatní svět, který německé domýšlivosti a rozpínavosti připravil strašnou porážku. (Souhlas.) My nejsme předpojati proti nikomu a také ne proti Němcům a je nesprávné, co říkal kol. Jesser, že i u nás jest heslo >jak ty mně, tak já tobě<, že provádíme politiku revanše, politiku msty. Nic nám není tak vzdáleno, jako taková politika. Politika revanše jest po mém přesvědčení politika dětinství, politika úzkoprsá. Co děláme, jest přirozené a docela ne malicherné. Když jsme se po 300 letech osvobodili, chceme míti přirozeně základy pevné, na kterých by budova naše, - naše republika - stála. Jestliže se mluví o sebeurčovacím právu, prosím, aby se o něm nemluvilo tak, jak se povrchně mluví, aby se mu. rozumělo.
Vy jste se do Rakouska dostali jako příslušníci českého státu. Na tom není možno oddiskutovati ničeho. Ani Habsburkové netroufali si nikdy popírat historické české státní právo. Naopak víte, že i poslední Habsburk ukázal dobrou vůlí, slavnostně potvrditi toto státní právo. Vy jste nyní prostě zas tam, kde jste byli vždy, vy nejste nikam vtěsnání, Rakousko se rozpadlo v součástí, ze kterých bylo složeno a vy jste přirozeně v jednom státu s námi, ve kterém jste byli vždy a ve kterém býti musíte. Český stát neskládá se ze dvou dílů, z dílu českého a německého, t. j. prostě nepravda. Takové čisté národní celky existují ve Švýcarsku, ale ne u nás. Žijete mezi námi více méně promíseni a jsou tu přirozeně roztroušeny menšiny vaše, jako naše. Vidíte to na severu našem, v českém moři máte svůj ostrůvek jihlavský a svitavský a na Moravě to přímo křičí, jak menšiny vaše jsou roztroušeny, netvoříce zvláštního, kompaktního území.