Kdo nám z německé buržoasie mluví o minulosti posledních měsíců a vystupuje jako žalobce, vydává se v nebezpečí, že okamžitě vyvstane minulost celých století, která je přímo strašnou obžalobou Němců. (Potlesk.)

Německo mělo slavné doby a vedlo duševně svět. To byla opravdu velká doba pro Němce. To byla doba Herdera a Kanta a my nemusíme se styděti přiznati se, že naší největší lidé pili nadšeně ze studně jejich vědění a jejich ducha. Tehdy měli Němci právo, aby vzdělaný svět se jim klaněl, aby opanovávali svět, ne šavlí, ale mravností svých názorů, hlubokou lidskostí filosofie svých geniálních myslitelů. Z humanitní ideje odvozoval Harder oprávněnost myšlenky nacionalismu a toto učení naši první vůdcové přijali za své. Tady byli Němci a mohli býti nám učiteli. Ale úcta a láska k Německu klesala, když Herdera vytlačili filosofové moci a násilí, když z Německa neozýval se více hlas ušlechtilé morálky a lidskosti, nýbrž kladiva Kruppových závodů a kovadliny válečných loděnic!

Všecko bylo odhozeno, co Němce činilo v pravdě velikými, a filosofie, literatura i věda, daly se do služeb pruského militarismu, který opanován byl šílenou touhou zotročit celý svět. A proti tomu šílení neměl nikdo odvahy vystoupiti, ačkoliv každý musil vědět, že tímto způsobem Němec v celém světě stane se nenáviděným. (Souhlas.)

Ale podívejte se, jací lidé vyvstali po nich. U nás byli to trpaslíci, kteří štvali, ale jinde jsou to velcí lidé. Vzpomeňte si na Mommsena, universitního profesora, učence světového jména, který hlásal rozbíjet Čechům lebky. Podívejte se i na takové historiky, jako byl Treitschke, jak to všechno bylo ovládáno jen myšlénkou, položit celý svět brutální silou k nohám Pruska. My nevynalezli theorii o panujících a služebních rasách, o aktivních a pasivních národech. To jest vynálezem těchto německých duchů. Pro tyto Němce byla válka vším a tento tón - co mírové smlouvy diktují 80 milionům Němců! - sotva Německo poznalo, že válka nekončí vždy Sedanem a může býti katastrofou - dnes se tu zase ozval. To není ještě definitivní stav, my zase vstaneme a zase bůh německý bude mobilisován a pomůže Germánstvu k vítězství! - - Mám za to, že by nové běsnění všeněmecké skončilo stejně jako roku 1918, ale přeji si, aby Němci takových myšlenek v zájmu vlastním i v zájmu nové Evropy zanechali. Až dosud německému duchu válka byla vším. Podívejte se, jak válka byla velebena. Čtu zde Wagnera, všeněmce, jak se ve spisech >Der Krieg< nadšeně vyslovuje o vyšší mravní ceně války. Pro něho válka měla vyšší mravní cenu.

>Válka jest přirozený výběr. Válka jest přírodní zákon. Válka je prapůvod dobrého vývoje do budoucností, válka jest tvůrčí světový princip.<

Všeberlínské skupině Všeněmeckého svazu přednášel r. 1912 spisovatel dr. Schmidt-Gibichenfels. Jeho řeči otiskly >Alldeutsche Blätter<. Ty letáky šly celým světem a vyvolaly hnutí proti Němcům. Z těchto řečí v >Alldeutsche Blätter< čteme, že projevilo se nade všechnu pochybnost, že pravidelná válka jest nejen myslitelně největší a nejšlechetnější rozřešení, nýbrž také pro stavbu státu a společnosti časem bezpodmínečně nutné.

Takový duch - a je to duch nelidský a barbarský - byl nám vždy cizí. My nikdy válce nechtěli. Kdyby byly dnes přesné záznamy, co čeští politikové dělali před válkou, z nás se nemusí žádný za to stydět, my dělali vše možné, aby k válce nedošlo, my dovolávali se jen argumentů práva a morálky a snili jsme až do války o tom, že by přece jen bylo možno v Rakousku za jistých okolností nám vyhověti a nalézti základnu pro harmonické soužití všech národů. Naše mentality byly naprosto různé a jak vidím, různí se i dnes.

V >Alldeutsche Blätter< v roce 1913 čteme: Jen lumpové jsou skrovni; my požadujeme volnost pro lokty teutonské rasy, požadujeme prostor k panování. (Hlas: To jsou Všeněmci!) Račte rozumět, já nedělám zodpovědný za Všeněmce všecky německé strany, nýbrž jen ukazují, kam vedl pak takový panovačný duch. Ukazuji, že takové letáky pak se šířily po celém světě a burcovaly nenávist k Němcům, kteří Herdera zapřeli a v pathologickém Vilémovi spatřovali vtělení moderního německého ducha.

Na schůzi Všeněmeckého svazu v r. 1912 mluvil generál Klim z Berlína, který zdůraznil, že cesta ke sjednocení a moci Němců není dlážděna kalamáři, tiskařskou černí a parlamentárními usneseními, nýbrž krví, ranami a činy zbraní.< Pořád jenom krev a násilí!

Vy jste měli lékaře a učence, který z antropologických výsledků vědy činil politické závěry a dodával tak důvody pro theorii všeněmecké politiky imperialistické. Nejdůležitější události v dějinách světové aristokracie a světové civilisace - hlásal - zrodily se z protikladů a boje mezi germánskými kmeny a reky. Papežství a císařství jsou germánské výtvory, obojí jsou germánské organisace panovnické k tomu určené, svět si podrobiti. Germánská rasa jest k tomu povolána, opřísti zemi svým panstvím, vykořistiti poklady přírodní a síly pracovní a pasivní rasy vklíniti do svého kulturního vývoje jako sloužící článek.< (Slyšte!)

Tohle ovšem byla filosofie, která musila vésti ke špatným koncům a ona také ke špatným koncům vedla.

My nemluvíme o cifře, která stojí proti vašim 80 milionům, když o nich pořád mluvíte, my prostě jsme se neopírali o násilí a neopíráme se o násilí. My toužili jen po svobodě, a jestliže jsme svobody dosáhli, není to proto, abychom druhé znásilňovali, nýbrž je to proto, abychom se o tuto svobodu - rozumně z ní těžíce - dělili i s těmi, kdo nás dříve utiskovali. A nejsme nervosní, když ozve se tu nějaká podrážděnější německá řeč! Ten přechod z roku 1914 do roku 1920 nemůže se státi rázem. To je přirozené. Nejsme nešťastni hned, když uslyšíme řeči, které de fakto nejsou určeny pro nás zde, ale z oken ven k voličům ve Warnsdorfu, v Ústí nebo v Teplicích, kteří po volbách musí slyšeti ještě silná slova. Ale máme za to, že němečtí politikové jsou povinni přijíti sem s positivním programem, poněvadž zde je stát, a žádný národ nemá práva ukazovati na to, že jen stát má povinnost k němu. Národové mají též povinnost ke státu. O tom není žádné pochybnosti. Já si přejí, aby náš stát, naše republika byla zkušebním místem, jak dalece jsme v Evropě zralí provésti styky a vyšší právo mezi národy. Mluví se o Svazu národů. Máme-li míti víru ve Svaz národů a v nový řád mezi národy, vy zde Němci i my Češi jsme povoláni, abychom ukazovali, jak rozumíme tomu novému, vyššímu řádu mezi národy. To je to zkušební místo zde, kde to máme dokazovati. Nechť naši Němci zanechají snů, že mohou býti připojení ještě někdy k Německu, a půjde to, Bismarck nebyl takovým všeněmcem, aby si přál všechny Němce sloučiti v Německu, a věděl jistě, proč. Jestliže by Německo chtělo více, než potřebuje ku své veliké existenci, přirozeně vyvolalo by ihned odpor celého světa a srážku. Tohle Bismarck věděl a proto nechtěl více, než snésti mohla Evropa. Věří tedy někdo, co nám říkal pan kol. Jesser, že přijde zase chvíle, kdy Němci naši mohou si nalézti domov jinde, ve velikém Německu? Či myslí-li si někdo, že k vůli tornu, co si přeje pan kol. Jesser a někteří s ním, že bude zase světová válka, že zase miliony lidí budou stát s puškami a kanóny proti sobě, že poteče krev opět potoky a řekami? Co se stalo, je přirozeným důsledkem poměrů. Nic jiného. Tento stát musel býti zřízen a byl zřízen tak, jak je toho potřeba v nové Evropě, jak toho potřebuje pokoj světa. My neříkáme, že dnešní hranice jsou nejideálnější, a sami bychom si přáli korekturu tam neb onde, ale prosím, to jsou věci, které se nedají řešiti násilím, nýbrž dohodou od státu ke státu, jako na př. se o takové korektury jedná mezi námi a republikou rakouskou. Co bych si přál a na čem bychom měli pracovati, to je demobilisace národní nedůvěry. Mohu říci, že sami začínáme docela poctivě. Uvažte, že my, kteří jsme náleželi k nejradikálnějším, dokud jsme byli utiskováni, nerozpakovali jsme se říci své přesvědčení v této věci zcela otevřeně a veřejně. U nás nenajdete žádného šovinismu, žádné politické revanše, máme vždy odvahu vystupovati jako lidé, jako politikové, ze kterých mluví člověk, člověk pokrokový, demokratický a především lidský. To přirozeně musíme očekávati též i od vás, od německé inteligence, která má býti učitelem německého národa, aby konečně již tento vzájemně rozeštvaný stav přestal a abychom pochopili, že jestliže podlamujeme existencí státu, podlamujeme i existenci své industrie, existenci svého dělnictva, svého hospodářství a blahobytu. Stát je něco konkrétního, to jest ten složitý aparát, ve kterém jsou rolníci, průmyslníci, obchodníci a dělníci, veškeré produkující vrstvy. Útočiti na stát, to není rána do vzduchu, to je rána na onen útvar, ve kterém žijeme a na nějž - vy jako my - se svou hospodářskou existencí jsme odkázáni. Proto stát svůj musíme hájiti všichni, Němci jako Češí, Náš stát po mém přesvědčení má býti zjednodušením Svazu národů a my si upřímně přejeme, aby byl příkladem a vzorem, aby byl příkladem pro spolutvoření všech národů na novém právu evropském. Potřebuje-li vývoj lidstva spolutvoření slovanské a germánské rasy - a v to. také věříme pak je teprve náš stát nezbytností. Němci nebyli vždycky proti českému státu. Když se podíváte na starou generací politickou a půjdete do roku 1848, uvidíte, že byli tehdy Němci - třebas Frankfurťáci, - kteří nebyli proti českému státu. Chtěli jej jenom vklíniti do své německé organisace všestátní. Dějinný obrat pro nové právo předpokládá odvrat od starých method politických. To, co vidím a co jsme slyšeli z Národního shromáždění, a tady, to jsou pořád staré politické methody, jakých jsme byli svědky v Rakousku, které poctivému demokratickému člověku přímo se protiví. To jsou methody, liteře dnes nikam vésti nemohou. Nevidíte, že je plno elektřiny ve vzduchu, že atmosféra hrozí velkými bouřemi sociálními? Co pak ještě toho necítíte, že musíme se dnes věnovat, ať už chceme nebo nechceme, řešení velkých hospodářských a sociálních problémů? Tady musíme soustřediti veškerou svou energii a ostatní v té době stane se věcí podřízenou. Ostatně tam, kde máte všeobecné a rovné právo hlasovací, a to i do každé obce, kde volí muži i ženy, tam je směšno mluvit vážně o znásilňování. My rádi přiznáváme, že všelicos může býti ještě u nás nedokonalého. O tom není žádné pochybnosti. Ústavně i zákonodárně. Také pokud týká se správní a jazykové praxe leccos může býti nehotového, o tom není rovněž žádné pochybnosti. Nikdo z nás není dogmatikem a praxe ukáže, co bude neudržitelné. Pak přirozeně dojde také ke korektuře. Ale nedostatky nejsou zločinem a neopravňují nikoho, aby mluvilo se tak, jako se mluvilo nedávno na schůzi ve Svitavách, kde byli kolegové Jesser a dr. Baeran. Stát pro nikoho nesmí býti lodí, proti které je dovolen nejbezohlednější ponorkový boj. (Souhlas.) Nejdříve musí se každý poctivě přihlásit ke státu, ne topit jeho loď, ale ponorky nedůvěry a nenávisti k němu, k tomu musíte míti odvahu, páni z německého tábora, a. pak odzbrojíte i tu nedůvěru zase u nás, která přirozeně rozpakuje se lidi nepřátelsky cítící a vystupující, umísťovati na rozhodujících místech správy státní, neboť i ten nejdemokratičtější z nás nesvěří kormidlo lodí nikomu, kdo veřejně říká, že chce loď potopit. (Souhlas.) A přece nestojíme ani tady proti vám a jen na vás to záleží, jen na vás, abychom mohli vám vyjíti vstříc.