Předseda: dr. Horáček.

Místopředsedové: Klofáč, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Stojan, dr. Vlček.

129 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Tusar, odb. přednosta ministerstva věcí zahraničních prof. dr. Hobza.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Dovoluji si zahájiti schůzi senátu.

Podle § 2. odst. 4. jedn. řádu obdržel dovolenou p. senátor dr. Krupka na dnešní schůzi, ale je přítomen, že ano? (Hlasy; Ano!) Dále p. sen. Ševčík na dnešní schůzi, jakož i včerejší.

Pan sen. dr. Osvald žádá za udělení dovolené na 8 dní.

Podle. § 2. odst, 4. jedn. řádu žádám pp. senátory, kteří souhlasí s udělením žádané dovolené, aby zvedli ruku. (Děje se.).

To jest většina. Dovolená jest udělena,

Z předsednictva přikázáno bylo výborům: Prosím pana tajemníka, aby to laskavě přečetl.

Senátní tajemník dr. Šafařovíč (čte):

Z předsednictva přikázáno výboru iniciativnímu:

Tisk 17. Návrh sen. Šachla, Šabaty a soudr. na zabezpečení dostatečného přídělu benzinu pro příští výmlat sklizně a nutných hospodářských výkonů pro pohon strojů, řezaček, šrotovníků atd., jakož i potřebného přídělu petroleje k zimmímu období, dosud silně postrádaného.

Tisk 19. Návrh sen. dr. Witta, Filipínského, Měchury a soudr. na úpravu výroby a prodeje cementu a vápna.

Tisk 20. Návrh sen. Sáblíka, Hrejsy, Hyrše a soudr. na úpravu hospodaření příští sklizní obilí a brambor.

Tisk 24. Návrh sen. Luksche, Fritsche, Zulegera a soudr. na národnostní rozdělení pozemkového úřadu.

Tisk 25. Návrh sen.Luksche, Fritsche, Zulegera a soudr. na zrušení státního hospodaření obilím a ostatními zemědělskými výrobky.

Tisk 26. Návrh sen. dr. Ledebura, dr. Spiegla a soudr. na vypracování návrhu na sestoupení obou sněmoven Národního shromáždění, zastavení nynějších ústavních zákonů atd. ústavním výborem.

Tisk 27. Návrh senátorů Luksche, Fritsche, Zulegera a soudr. na repatriaci válečných zajatců.

Tisk 28. Návrh senátorů Luksche, Fritsche, Zulegera a soudruhů na zřízení zemědělského oddělení na německé technice v Brně.

Tisk 29. Naléhavá interpelace senátorů dr. Franty, Žďárského a druhů na vládu o plebiscitu na Těšínsku.

Předseda: Dovoluji si oznámiti, že se ustavil živnostensko-obchodní výbor:

předsedou zvolen sen. dr. Antonín Stojan; I. místopředsedou sen. Čeněk Lisý, II. místopředsedou sen. Josef Thoř; I. zapisovatelem sen. Šimon Roháček, II. zapisovatelem sen. Felix Časný.

Přikročíme k dennímu pořádku. Na denním pořadu je především

1. zpráva výboru ústavně-právního o.vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje počet členů předsednictva senátu (tisk 21.), první čtení.

Zpravodajem je pan senátor dr. Veselý. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Vážený senáte! Počet místopředsedů je záhodno rozmnožiti, neboť nejde jenom o řízení schůzí senátních, nýbrž také o rozhodování o některých otázkách, které průběhem jednání senátního se mohou vyskytnout. § 9. jedn. řádu přikazuje předsednictvu - a sice schůzi předsednictva - celou řadu věcí, o kterých se má kolektivně předsednictvo raditi a o kterých má býti kolektivně rozhodováno. Jde tu zejména o výklad jednacího řádu, o hospodaření s obnosem, který pro senát je v rozpočtu ustanoven, dále o odnímání náhrad čili diet členům senátu, kteří se nějak provinili, o vyloučení některých projevů členů senátu a tedy vesměs o věci důležité, a to nejenom formálně, nýbrž i materielně. Záleží na tom, aby počet předsednictva byl náležitě rozmnožen, tak aby v něm mohly býti všechny strany zastoupeny, a má se pokud možno, každé straně opatřiti možnost, aby se v něm mohla súčastniti a své návrhy přednášeti. Za nynějšího počtu 2 místopředsedů to bylo těžko možno a proto vláda již na počátku zasedání senátního přišla s návrhem, aby počet místopředsedů byl rozmnožen. Za počtu 4 místopředsedů bude možno spíše opatřiti zastoupení různým stranám, a zejména také stranám oposičním, než-li to bylo možno nyní. Tedy to rozmnožení počtu místopředsedů je zajisté důležito a závažno.

Výbor ústavně-právní přistoupil na tento návrh vlády, který je vhodný. Ovšem při jednání svém uchýlil se výbor ústavně-právní od návrhu, který vláda předložila a který obsahoval pouze rozmnožení počtu místopředsedů. Za podklad svého jednání přijal výbor ústavně-právní návrh sen. dr. Spiegla, založený na jiném principu, totiž na principu, aby senát mohl počet svých místopředsedů rozmnožiti sám. Návrh ten jistě vyhovuje a svědčí spíše intencím po samostatnosti senátu, po tom, aby senát jednací řád svůj - a do toho přece spadají i místopředsedové - upravoval vlastním usnesením (Zcela správně.) a ve své pravomoci vlastní. Proto jsme se nepřidrželi vládního návrhu, nýbrž upravili jsme osnovu podle návrhu, který dr. Spiegel předložil. Jde o to, aby autonomií byly odstraněny překážky, které v dosavadním zákonodárství se vyskytly. Jde tu hlavně o odstranění § 12. odst. l. zák. ze dne 29. února 1920, který ustanovoval, že mají býti 2 místopředsedové. Kromě toho jde o to, aby jednací řád náš v § 5., který mluví o 2 místopředsedech, byl změněn a také, aby byl náležitě upraven, čl. I. uvoz. zákona k jednacímu řádu senátu, totiž aby tam autonomní právo k změnám jednacího řádu vztahovalo se výslovně také na místopředsedy, čehož dosud nebylo.

Vzhedem k tomu navrhuje ústavně-právní výbor, aby l. odst. § 12. zák. z 29. února 1920 byl vůbec vypuštěn, zrušen. Výsledek tohoto zrušení bude příznivý také proto, že tím bude odstraněn rozpor mezi obsahem tohoto § 12. a mezi jednacím řádem sněmovním. Je zajímavo, že se rozpor ten vyskytl, poněvadž § 12. ustanovuje, že první, zahajovací, ustavující schůzi senátu má zahájiti předseda vlády, ale říditi že jí má nejstarší člen senátu, naproti tomu § 5. jednacího řádu našeho ustanovuje, že tuto schůzi zahajuje ministerský předseda a že dá provésti ihned volbu předsednictva. Tedy jistě tu je rozpor nevhodný a je dobře, že můžeme této příležitosti použíti, abychom rozpor ten odstranili. Dále když bude čl. I. zák. uvozovacího k jednacímu řádu doplněn slovem, že senát má právo také ustanovení o místopředsedech autonomně měniti, tedy pak je senátu zcela necháno v jeho právo-moci a v jeho svobodě, aby si upravoval ustanovení o místopředsedech vlastní mocí.

Ovšem máme pak změniti také ustanovení § 5. a 9., kde se o dvou místopředsedech mluví, ale to ovšem bude ve vlastní pravomoci senátu a stane se to pouhým usnesením senátu, nikoli už zákonem.

Ústavně-právní výbor proto navrhuje, aby tento stručný zákon, omezující se na zrušení § 12, a na doplnění čl. I. uvozovacího zákona k jednacímu řádu senátu, byl senátem přijat a schválen. (Výborně!)

Předseda! K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Přistoupíme k hlasování.

Dám hlasovati o zákonu tím způsobem, - poněvadž sestává jen ze tří článků - že dám hlasovati najednou o nadpisu zákona a všech třech článcích, I. až III. současně.

Prosím, aby pánové zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je způsobilý usnášeti se.

Prosím, aby pánové, kteří souhlasí s nadpisem zákona, úvodní formulí, jakož i s článkem I., II. a III. zákona v prvním čtení, pozvedli se se svých míst. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest přijat v prvním čtení.

Dalším bodem denního pořadu jest

V listině řečníků přichází nyní k slovu pan dr. Ledebur-Wicheln. Prosím, aby se ujal slova.

Senátor dr. Ledebur (německy): Vysoký senáte, vysoce ctěné dámy a pánové! Při-hlásil-li jsem se ke slovu jako člen klubu německé křesťansko-sociální lidové strany, nechci se dotýkati, státoprávních a národně-politických stanovisk, na nichž my Němci v tomto státě stojíme a které druzí řečníci německých stran vyznačili tak výborně a zevrubně.

V tomto směru postačí dojista prohlásiti, že německá křesťansko-sociální strana plně sdílí tato hlediska, připojuje se k nim, a neochvějně trvá na státoprávním, ohrazení, učiněném Německým parlamentárním svazem v obou sněmovnách Národního shromáždění. Chtěl bych spíše stručně zkritisovati všechny hospodářské poměry tohoto státu, tak macešsky probrané v programovém prohlášení pana ministerského předsedy. Než však přejdu k jednotlivým politování hodným skutečnostem, jimiž trpí náš hospodářský život v tomto státě, memohu si přece odepříti, abych se mezmínil o některých projevech panna ministerského předsedy, jež nejsou v bezprostřední souvislosti s hospodářskými otázkami.

Pan ministerský předseda pravil v první části své řeči: >Žaloba, že nynější ústava jest oktroj, jest právně neplatná a na důkaz uvádí, že spojenecké státy uznaly český národ za válčící mocnost a nový stát už před konečným rozpadnutím Rakousko-Uherska. Mezi oběma těmito skutečnostmi není vlastně žádné souvislosti. Prohlášení českého národa za válčící mocnost v okamžiku, kdy k němu došlo,nebylo ničím jiným než směnkou na pozdější lhůtu; nebylo to nic jiného než slib, který mohl býti splněn teprve po výsledku války. Neboť v okamžiku, kdy došlo k tomuto uznání, nedostávalo se českému státu ze čtyř pojmů, jež jsou povšechně základními pro pojem státu, tří a to země, lidu a vrchní hlavy státu, kdežto čtvrtý předpoklad, uznání jinými státy, tu ovšem byl, byť i také jenom částečně.

Co se však týče usnesení prozatímního Národního shromáždění, nejsou to v republikánsko-státním smyslu žádné zákony nehledě naprosto k národnímu stanovisku, které my Němci k nim zaujímáme; neboť dle všeobecně uznaných právních pojmů jest nutno k platnosti republikánského zákona, aby byl usnesen na podkladě projevené vůle zvolených zástupců všeho lidu a právoplatně vyhlášen. Usnesení prozatímního Národního shromáždění, která se opírají o revoluční právo, jak své doby tvrdil, nemýlím-li se, pan ministr Hodža, nemohou býti považována za skutečné zákony v očích ani našich, ani opravdu demokraticky smýšlejících Čechů. Mají pouze diktátorský význam. Revoluce, dovolávaná v tomto případě jako zdroj práva, jest násilný akt, který vytváří nový právní základ, na němž ústavodárné shromáždění může se usnášeti o nových zákonech. Skutečnost revoluce, toť převrat státoprávního základu, ale sama nemůže býti nikdy trvalým zdrojem práva.

Ministr přislíbil dále, že bude upraven poměr k církvi na >podkladě rozluky<, při čemž bude úplně šetřeno svobody náboženství a svědomí. Zaručení náboženské svobody znamená náboženskou toleranci a úctu k náboženským citům. Jest samozřejmý následkem demokratické spravedlnosti. Táži se zde přítomných katolíků, zda byli v tomto státě dosud účastni oné náboženské tolerance, ve státě, který zahájil první rok svého trvání povalením Mariánského sloupu v Praze a v němž byly od té doby uráženy nejsvětější náboženské city a přesvědčení způsobem, který nemohu charakterizovati jinak než slovem >kulturní ostuda<. Poněvadž pan ministerský předseda dotkl se rozluky církve od státu, musíme jako zástupci německé křesťanské lidové strany přesně vyznačiti svoje stanovisko, aniž chceme se pouštěti do podrobností této otázky. Po našem přesvědčení jest stát jako tlakový bohem chtěná instituce. Uznáváme autoritu státu jako takového stejně jako jeho oprávněných zástupců. (Výkřiky.) Prosím, abych nebyl vyrušován, nevyrušoval jsem také pány včera. Jsme si vědomi toho, že jest naší povinností dávati státu, což jeho jest a bohu, co jest božího. Ale také soudíme, že stát má se nejen chovati snášenlivě ku všem mravním náboženstvím, nýbrž že musí nad to přiznati náboženství jako nejdůležitější kulturní a mravní opoře lidstva ve výstavbě státní organizace ono čestné místo, na které může si plným právem činiti nárok vzhledem na svůj božský původ a význam, jaký má pro výchovu mládeže. Učení a pěstování náboženství jest v rukou církve. I když církev jako organisace lidmi nesená také není a nemůže býti bez chyb, nemůže přece stát, jemuž trochu záleží na rodině jako základu každé pospolitosti a na mravní zdatnosti dorůstajících generací, postrádati církve a především církve, k níž přísluší 86 procent občanů tohoto státu. Či věříte snad, že přibývání mladistvých zločinců, nedostatečné vědomí povinnosti, nevážnost k autoritě, zdivočení společenských mravů a úpadek poctivosti v obchodním životě nesouvisí s bez-náboženstvím? (Různé výkřiky.) Odpusťte, nechte mne domluviti. Názor, který jsem zde vyslovil...(Různé výkřiky.) Prosím, aby mi bylo dovoleno domluviti, nevyrušoval jsem také včera. Téhož názoru, jaký jsem vyslovil, zdá se býti také velmi směrodatný člen vlády, poněvadž si vyprosil pomoc církve na ochranu státní autority. Návrat k ideálnímu křesťanství, starému skoro 2000 let, jest nevyhnutelný za kulturního úpadku, jaký dnes prožíváme. Žijeme v době všeobecného kvasu. Kolem nás zmítá se massa národů, usilujících o nové ideály a cíle. Nemůžeme vyrovnání těchto proudů přivoditi ani příkrou negací, ani plemennou nenávistí, nýbrž jenom tím, že se vynasnažíme porozuměti duševním silám tohoto hnutí a upotřebiti jich pro společné cíle kulturního a hospodářského pokroku. Pan ministerský předseda omlouval dále nedostatky správy tím, že byl nucen převzíti naši, t. j. rakouskou správu. Rakouská administrativa nebylá nikterak vzorná. Ale měla výtečnou páteř v prostém, povinnosti dbalém německém stavu úřednickém, jež stálo mimo politické proudy, v onom úřednickém stavu, který jste zde zatlačili všude z národních důvodů a namnoze připravili o chléb. A co jste dali na jeho místo? Máte nejen více úřadů, nýbrž v úřadech namnoze dvakrát, také třikrát tolik úředníků jako dříve. Nechci souditi ukvapeně o způsobilosti nebo nezpůsobilosti tohoto mladého úřednictva, ale skutečnost sama, že personální stav československých státních drah, počítáno na kilometr trati, jest víc než dvakrát tak vysoký, jako ve starém Rakousku, připouští málo příznivý závěr o osobní způsobilosti jednotlivcově. U rakouských státních drah připadalo na 19.470 traťových kilometrů asi l14.540 definitivních zřízenců; v Československu, připadá na 8700 traťových kilometrů okrouhle 110.000 definitivních zřízenců. Za takových okolností není divu, že československé státní dráhy končí obrovským schodkem; a že to není nutné, dokazuje fakt, že soukromá dráha v severních Čechách, Ústecko-teplická, která platí stejné mzdy a počítá se stejnými břemeny,vyplácí letos dividendu 5 procent.

Dle údajů německého agrárního časopisu jest z 13 1/2 milionů obyvatelů československé republiky 700.000 civilních státních zřízenců. To jest úspěch, s kterým jste ojedinělí nejen v Evropě, nýbrž v celém světě. Před převratem bylo u pražského policejního ředitelství 14 politických agentů, dnes jest jich tam přes 70. Bylo-li staré Rakousko nazýváno policejním státem, pak, odpusťte, nemůžeme tento stát označiti jinak než slovem >republika tajných<. Pan ministerský předseda projevil také přání, aby se ve státní správě pečlivě hospodařilo a šetřilo. Nemám příčiny, abych pochyboval v tomto směru o upřímností pana ministerského předsedy; ale jak souhlasí s tímto jeho zbožným přáním okolnost, že za jeho ministerského předsednictví plýtvají nejvyšší vládní místa penězi? Vyšší státní úředníci a četní soukromníci, kteří našli cestu ku státním žlabům, nežijí, jak se zdá, tak špatně. Jak bylo by jinak vysvětliti, že tato malá, prostá, šosácká Praha, jakou jsme dříve zvykli znáti, vyvíjí se nyní jako živý trh pařížských toilett a všelijakého luxusního zboží. Žíti a užívati zdá se, abych tak řekl, v jisté souvislosti s miliardovým schodkem státním býti heslem v tomto státě, jenž byl ministerským předsedou prohlášen za mohutnou oporu pořádku ve středoevropském chaosu. Uvedu vám nyní několik příkladů. Ve státním ústavě, který jest odtud vzdálen asi 100 km, používali úředníci, když bylo jim provésti revisi ústavu, dříve dráhy a z nádraží byli odváženi kočárem.

Od převratu přijíždí zdejší zástupce vládní pravidelně automobilem z Prahy v době, kdy zemědělství má největší potíže s opatřením benzínu pro mlátičky a motorové pluhy nebo vůbec nemůže ho dostati. Dle mých informací - nevím, jsou-li absolutně správny - má československý vyslanec v Londýně roční plat 10,000 liber, t. j. dle dnešního kursu 1,800.000 korun. Před dvěma měsíci bylo to dokonce 3,400.000 korun. Rakousko-uherský velvyslanec měl v r. 1914 plat 90,000 korun a ještě některé funkční přídavky. Ještě více přitěžující jest, že anglický velvyslanec v Paříži, jenž zastupuje dojista větší říši, nedostává tak velikého platu. V československé armádě slouží několik generálů, jichž roční příjmy činí půl milionu až milion. Pánové, po mém názoru nepotřebuje národ, který není s to produkovati generála, také žádné armády. Pokud mám informace, čítá českosloveská armáda 500.000 mužů. Zda-li těchto 500,000 mužů jest zde proto, aby tvořil pro Francii do jisté míry východní armádu, která prosadí v daném případě mocí násilný mír proti Německu, nebo zda-li tato armáda jest určena k tomu, aby držela na uzdě přirozené vzněty přivtělených národů, nebudiž rozhodováno. Mohl bych uvésti ještě celou řadu příkladů, ale bojím se, že to povede příliš daleko. To vše se děje přes to, že pan ministr přiznává nynější finanční tíseň státu, tíseň, z níž není vůbec východiska, nepodnikne-li se konečně pokus, aby veliké národohospodářské úkoly, před nimiž stojíme, se řešily za pomoci rozumných odborníků mimo strannickou politiku. Pan ministr mluvil o finanční stísněnosti. Nazval bych finanční situaci státu raději zoufalou, a to proto, že díky dosavadní diletantské hospodářské a finanční politice silně utrpěla důvěra v úvěrní schopnost státu a dále proto, že pan ministr financí přes to, že pan ministerský předseda varoval ve svém programovém prohlášení před finančními experimenty, předložil osnovu zákona o splacení válečné půjčky, kterou žádný majitel válečné půjčky nemůže bráti vážně a která, bude-li provedena, musela by zničiti tisíce existencí a posléze míti za následek katastrofální pokles kursu všech československých státních půjček. Pan ministerský předseda prohlásil velmi případně rozmnožení produkce za jediný prostředek hospodářského ozdravění. Ale praxe, prováděná v tomto státě, jest v příkrém rozporu se stanoviskem pana ministerského předsedy, které ostatně plně sdílíme. Volnému vývoji zemědělství, průmyslu, obchodu a živností se překáží nevěcnými opatřeními a zasáhnutími vlády, jež zrovna nepodporují výroby, neklid a nejistota překáží hospodářskému ozdravovacímu procesu. Zemědělství trpí stejně jako všechny ostatní podniky náklady deset- až dvacateronásobně stoupnuvšími a cenami nejpotřebnějších prostředků provozních. Trpí stejně jako všechny ostatní podniky vysokými mzdami, sníženou dobou pracovní a zmenšenou ochotou k práci. Trpí státním obhospodařováním a znepokojováním, jež jest následek opětovných, o čas olupujících soupisů a revisí. Mimo to jest však obzvlášť postiženo v trojím směnu a to za prvé ztrátou provozního kapitálu za války, jehož dodatečné opatření jest nyní nemožné, za druhé umělým udržováním nízkých cen všech zemědělských výrobků a za třetí, pokud jde o střední a velké podniky zemědělské, také právní nejistotou, trvající od vydání zákonů o pozemkové reformě. Státní obhospodařování zemědělských výrobků, jak dnes existuje, zakazuje zemědělci jako jedinému hospodářskému, producentovi, aby vypočítával cenu svých výrobků dle výrobního nákladu nebo dle ceny na světovém trhu. Touto jednostrannou nespravedlností jest zemědělství nuceno buď jíti cestou podloudného obchodu nebo přejíti k extensivnímu hospodaření; obé škodí výživě lidu. Nelze popírati, že stát jest v dobách mimořádných obtíží vyživovacích povinnen postarati se, pokud jen možno, o stejné rozdělení pohotových potravin. Ale dnešní soustava ústředen není s tohoto úkolu. Především potřebuje tak velikých a nákladných aparátů, že obnos, potřebný na režii těchto ústředen, postačil by dojista sám, aby učinil zásobování valné části obyvatelstva bezvadným.

Vynasnažil jsem se získati zevrubnějších dat o režijním nákladu, počtu zřízenců a obratech Státního obilního ústavu. Musím však, bohužel, říci, že tato instituce, tvořící takřka tajnou společnost, zachovává zásadně mlčení o svém rozpočtu. Naši zemědělci dostali loni za obilí 60 - 80 K za 100 kg. Americké obilí bylo z počátku kupováno 100 kg za 300 - 500 K a za poslední americkou mouku zaplatil prý stát 1500 koními a ještě více. (Výkřiky.)Pří tom značné množství obilí (Hluk. Předseda zvoní.) - pánové, budu pokračovati, když jste se vymluvili - putovalo do ciziny a to ne otevřeně a ne z první ruky. Krátce po žních 1919 byl vyměřen odváděcí kontingent pro zemědělce, a na základě vyživovací situace tehdy příznivě posuzované, byla stanovena měsíční spotřební dávka pro samozásobitele na 25 a pro nesamozásobitele na 20 kg chlebovin. Vysoce ctění, pánové! Každý hospodářsky myslící člověk věděl už tenkrát, že nelze absolutně udržeti této dávky, poněvadž zkušeností z mírové doby dokazují, že konsum nemůže využitkovati tohoto množství a že úroda, naprosto nestačí, aby uhradila tuto kvotu. Jenom vláda a její hospodářští orgánové toho, jak se zdá, nevěděli nebo - odpusťte - musím míti za to, měla vláda zvláštní příčiny, aby získala sympatií obyvatelstva záplavou buchet a koláčů. Fakt jest, že spotřební dávka musela býti po šestinedělní platnosti opět snížena a od té doby následovalo zklamání za zklamáním, až jsme posléze dospěli nu stupeň, který pan ministerský předseda označil jako neutěšený, vyjadřuje se způsobenu, přiměřeným jeho vysokému úřadu. Jako poslanec bývalé říšské rady byl by pan ministerský předseda rozhodně našel ostřejší výrazy a také mi nezazlí, jestliže způsobem trochu otevřenějším a demokratickému duchu doby odpovídajícím prohlásím naši vyživovací situaci za skandální a to proto, že byla přivedena lehkomyslně. Dle dat, jež mi dal k disposici český statistik, obnášel by pro Čechy, Moravu a Slezsko, předpokládaje normální úrodu, jakou jsme měli v r. 1913, nutný dovoz chlebovin 40.000 vagónů a možný vývozní přebytek ječmene okrouhle 140.000 vagónů. Jestliže tedy za normální produkce mohli jsme býti už bez Slovenska velmi aktivní v pěstování obilí, bylo by tomu tak se Slovenskem měrou ještě vyšší. Zemědělská výroba poklesla vlivem války asi o 35 procent. To jest příčina, pro kterou nemůžeme dnes vystačiti. Ale mohli jsme opět dosíci mírových výnosů snad ve třech letech, kdyby zemědělská výroba nebyla bývala rušena ve své práci a zemědělci nebyli jaksi donucováni vzepříti se státu. Vzepření se státu jest pamětihodné (dojista následkem moci zvyku) daleko silnější v českých částech země než v německých. Od nás Němců nebylo lze žádati vůli k státu, ale jak ukazují data, která pánům přečtu, neztratili jsme ani jako nedobrovolní občané tohoto státu svého sociálního citu povinnosti, kdežto vy, pánové, prokázali jste vůli k státu měrou daleko menší. Dle úředních dat bylo průměrně dodáno: v 37 ryze německých okresích 108 procent předepsaného kontingentu obilí, v 9 jazykově smíšených, více německých okresích 101 %, v 15 jazykově smíšených, ale více českých okresích 72 % kontingentu. Z ryze českých okresů nebyl jsem s to dostati žádných informací z důvodů, jež jsem uvedl jíž u obilního ústavu. Ještě příznivější jsou data, týkající se velkých a prostředních podniků zemědělských. Členové >Obchodního spolku zemědělců pro Teplice a okolí, jenž sestává z velkostatkářů, pachtýřů a drobných statkářů, dodali dle číslic, zjištěných okresními politickými úřady, o 23.000 q chlebovin více, než obnášel předepsaný kontingent a mimo to odvedli členové tohoto spolku na vyzvání předsedy dobrovolně pro nouzové okresy 710 q ze svých zásob, určených pro vlastní zásobování. Členové >Svazu německých velkostatkářů v Čechách odvedli průměrně 150 procent na kontingent obilí, jim předepsaný. Ctění pánové, nevěřím, že existuje někdo, kdo může dokázali německému velkostatkáři, že prodal podloudně kilogram obilí (Senátor Jarolim (německy): Chcete na to přisahati jako dobrý křesťan?) Prosím, říkám: nevěřím, že existuje někdo, kdo to může dokázati. (Senátor Jarolim (německy): Celé vesnice mohl bych přivésti svědky!) Je-li tedy situace výživy v tomto státě skandální, není to vinou německého zemědělství, jmenovitě ne německých velkostatkářů.