Schůze zahájena ve 2 hod. 50 min. odpoledne.
Přítomni:
Předseda: dr. Horáček.
Místopředsedové: Klofáč, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Stojan, dr. Vlček.
126 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Tusar; ministři: dr. Engliš, Habrman, Sonntág, Staněk.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Dovoluji si zahájiti schůzi senátu. Oznamuji, že podle § 2., odst. 4. jednacího řádu obdrželi dovolenou páni senátoři: Spies pro dnešní schůzi, Babka na čtyři dny a dr. Franta na jeden týden.
Tiskem byly rozdány následující tiskopisy: Prosím pana tajemníka, aby je přečetl.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte): Tiskem byly rozdány:
Tisk 33. Interpelace senátorů dr. Naegle, dr. Hilgenreinera, dr. Mayr-Hartinga, dr. Spiegla a soudr. na pana ministra školství a národní osvěty a na pana ministra vnitra v záležitosti zkrácení německé universitní kliniky dětské v českém nalezinci.
Tisk 34. Interpelace senátorů dr. Ledebura a soudr. na pana ministra pro zásobování lidu, týkající se zastoupení producentů v komisi pro obchod ovocem a zeleninou a v komisi melasové.
Tisk 35. Interpelace senátorů dr. Mayr-Hartinga, dr. Ledebura a soudr., podaná na celou vládu ve schůzi senátu dne 16./VI. 1920 o povolávání německých úředníků do ústředních státních úřadů.
Tisk 36. Návrh senátorů dr. Naegle, dr. Spiegla a soudr. na zrušení zákona ze dne 19./II. 1920 čís. 135 Sb. zák. a nař., týkající se poměrů pražských universit.
Tisk 37. Interpelace senátorů dr. Mayr-Hartinga a soudr. na ministra zahraničních záležitostí, podaná v zasedání senátu dne 16. června 1920 o náhradě škody občanům československým, usedlým před válkou v cizině.
Tisk 38. Interpelace senátorů Sachla, Sabaty a soudr. na ministerstvo zemědělství
v příčině dodávání' umělých hnojiv pro zemědělskou výrobu.
Tisk 39. Naléhavá interpelace senátora Zavadila a soudr. na vládu v záležitosti Kolo-dějského zámku.
Tisk 40. Návrh senátorů Kouši, dr. Soukupa, Svěceného a soudr. na modifikaci nouzových bytových zákonů.
Tisk 41. Návrh senátorů dr. Witta, Filipínského a soudr. na vydání zákona, jímž se omezuje právo stěhovací.
Tisk 42. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk č. 21) o úřadu pro zahraniční obchod.
Tisk 43. Návrh senátorů dr. Herzigové, dr. Naegle, Hartla a soudr. na zřízení výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu.
Tisk 47. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk č. 28) o odškodnění majitelů dluhopisů rak, a uherských válečných půjček a o IV. státní půjčce republiky Československé.
Zápis o 1. (ustavující) schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. května 1920.
Zápis o 2. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 1. června 1920.
Předseda: Dovoluji si oznámiti, že z předsednictva přikázány byly výboru iniciativnímu:
Tisk 30. Návrh sen. Šachla, Šabaty a soudr. na zrušení nařízení o mlecím řízení a mlecích listech.
Tisk 32. Návrh dr. Witta, Cingra, Špery a soudr. na zahájení přípravných prací ku převzetí dívčího lycea ve Slezské Ostravě zcela do státní správy á na přeměnu jeho ve vyšší reformní reálně gymnasium.
Přikročuji k dennímu pořadu.
Na denním pořadu je především
1. pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.
Dovoluji si oznámiti, že mně je podán písemný návrh pana senátora Svěceného a soudr., kteří navrhují, aby rozprava o vládním prohlášení byla skončena a aby byli stanoveni generální řečníci. Dám hlasovati o tomto návrhu.
Kdo souhlasí s tímto návrhem na ukončení debaty, ať pozvedne ruku! (Děje se).
To je většina, návrh je přijat.
Oznamuji, že jakožto řečníci "proti" jsou přihlášeni pp. senátoři Hangos, Polach, Dula; jakožto řečníci "pro" pp. senátoři Ferd. Jirásek, Lukeš, Trčka, Svěcený, Filipínský, Šáda, Havlena.
Prosím, aby se páni mezi sebou dohodli, jak řečníci přihlášení proti, tak řečníci přihlášení pro, o generální řečníky. (Po přestávce):
Oznamuji, že mi byli sděleni jakožto generální řečník "proti" pan sen. Polach, jako generální řečník "pro" pan sen. Ferdinand Jirásek.
Uděluji slovo prvnímu generálnímu řečníkovi proti, panu sen. Polachovi.
Senátor Polach (německy):
Slavný senáte! Vážené dámy a pánové! Řečníci naší strany měli již příležitost zaujmouti své zásadní stanovisko ve smyslu našeho programu, ale též příležitost zaujmouti své zásadní stanovisko k současné situaci mladého Československého státu. Doposud vedenou debatou byla prokázána potřeba, aby se ještě mnohé vysvětlilo se stanoviska politiky naší sírany, se stanoviska situace, v níž se nacházejí němečtí sociální demokraté v tomto státě. Nikdo z dosavadních řečníků nemohl samozřejmě pomlčeti o velikém významu národního problému v tomto státě. Musím však říci, že nemůžeme pokládati za své stanovisko ani stanovisko německých měšťáků ani stanovisko vyložených zde důvodů mluvčími českých stran, poněvadž dle našeho mínění spočívá chyba ve špatném pozorování těchto věcí, v tom totiž, že se na tento problém přítomnosti a budoucnosti, na tento problém živé přítomnosti pohlíží příliš silně jako na problém historický. Čím více jest potřebno vyložiti skutečnosti historicky, tím méně může proletariát se stotožniti se stanoviskem, historicky odůvodnit své právní nároky, poněvadž nemá minulosti vůbec, poněvadž v tomto smyslu nemá tradic, poněvadž je proletariát sám jakožto třída ještě velmi mladým zjevem dějinným. Již z tohoto důvodu nemůžeme se stotožňovati s tímto pojetím národního problému, kteréž spočívá na historickém podkladě, poněvadž by každému zástupci tohoto stanoviska, jak se domnívám, bylo velikou obtíží, nalézti onen historicky rozhodný den, od něhož se datuje naše historické právo. A. kdybychom chtěli tuto otázku řešiti dle zásad historického podání, pak bychom musili celé množství historických skutečností přezkoušeti, k čemuž ovšem nemáme úplně žádné možnosti.
Ani to nelze, a to platí hlavně o českých řečnících a jejich stanovisku, aby se právní nárok nějaké národnosti zakládal na počtu. Každý číselný výklad a každý pokus odvoditi nějaké právo ze statistických dat, odporuje smyslu a zásadám národní autonomie, národní samosprávy. Kdo uvažuje o národní samosprávě, musí říci, že právo na národní kulturu, na národní bytí, na školy pro vlastní děti, musí býti docela neodvislé od daného čísla, poněvadž ono právo spočívá již v podstatě myšlenky samosprávy, aby byla organisace a rozhodování o školství jednotlivého národa určováno, jen od tohoto národa (Souhlas na levici.), a že to není kulturním zájmem říkati dále, že právo, jednotlivé individuum národní naplňovati duchem své kultury a je vyzbrojiti pro existenční boj, smí býti učiněno závislým na tom, zda jest o žáka více, nebo méně. jest tedy dle našeho přesvědčení ne-správné též stanovisko odůvodňování národního práva, jak činí strana německých měšťáků, stanovisko totiž, kterýmž se právo odvozuje od větší hospodářské síly, tedy též od číselné velikosti, která však nabude ihned jiné tvářnosti, jestliže se na ni pohlíží podle sociálního významu. Větší právo nějaké národnosti: nemůže býti odvozováno od většího čísla tkalců, jež německý kapitalista zaměstnává, poněvadž to není rozhodující. Právo to nelze ani odvozovati dle vyměřených daní; poněvadž vznik a produkce, daňová jest něco jiného, než placení daní. Nepotřebuji teprve poukazovati na to, že skutečným nositelem daní jest ve vlastním slova smyslu ten, kdo produkuje hodnoty, jenž placení daní činí teprve možným, a ne ten, jenž daně platí, že všechny tyto pokusy spočívají konečně v tom, aby bylo nevhodným prostředkem zadost učiněno požadavku právnímu tak silnému a významnému, právnímu nároku na národní existenci, jenž není žádným národně-politickým právním stanoviskem, nýbrž právě tak dobře životním požadavkem sociálním.
Právo na existenci jest to právě, které tvoří potřebu, aby Bylo se vší rozhodností zakročeno v zájmu škol vlastního národa. Olupování nás o školy není pro nás olupováním pouze o nějakou národní illusi, o nějakou představu, nýbrž olupováním o nejcennější životní statky a olupováním nás o nejdůležitější předpoklad životního a existenčního boje. Tato loupež jest tedy něčím, co nás v našem politickém cítění nejhlouběji a nejrozhodněji postihuje a sice již proto, poněvadž kategorie škol, která nejvíce tímto lupem trpěla, je škola obecná, jediná tedy škola, jíž může proletariát užíti, poněvadž více než 95 % všech dětí nemá možnosti navštěvovati jiné školy, a olupování tohoto práva pod záminkou početnosti nebo nějaké statistiky jest ve skutečnosti jen zakrýváním bezpráví na sociálně-existenčním nároku, proti čemuž se co nejrozhodněji ohražujeme.
Neváháme vám též říci, že jest pro nás otázka zajištění národní existence menšiny řešitelná jen prostředky sociálními, sociálně-politickými opatřeními. Odmítáme, aby se kladla váha tak příliš na minulost, nechceme aby k vůli hříchům, které spáchalo německé měšťáctví na českém proletariátu, byla zahájena nyní politika odvety, poněvadž pro politiku odvety nemůže býti nikdy mravního zadostiučinění, poněvadž politika odvety nemůže se nikdy díti v zájmu státním. Mluvím-li o tom v souvislosti se hříchy německých měšťáků, pak tak činím, abych učinil naše stanovisko zřetelnějším a jasnějším, jež vzhledem k přítomnosti a budoucnosti máme.
Říká a říkalo se vždy, že sociální demokracie postrádá potřebného národního cítění a bývá naproti tomu vždy vyvyšován pojem vlastenectví měšťáků. Já však se táži: Jaký byl praktický účinek národní politiky měšťáků u porovnání s národní politikou, kterou vedl proletariát? Zvětšiti počet Němců podle jména bylo dlouhý čas modlou, kterou Němci před očima měli, a prováděli při tom hospodářskou politiku, jíž se však počet Němců zmenšil; prováděli protisociální politiku, jíž způsobili, že se rodilo proletářských dětí více mrtvých než živých. Prováděli politiku, za které byla úmrtnost německých dítek větší než úmrtnost dítek nejen českého proletariátu, nýbrž především daleko větší než úmrtnost dětí měšťáků. Měli jsme okresy na severní Moravě a ve Slezsku v územích tkalcovských, u těch nuzných územích, kde byla úmrtnost dětí proletářských třikráte až čtyřikráte větší než dětí měšťáckých. S touto národní politikou, proti které jsme vedli vždy vášnivý boj, nemáme nic společného a stojíme ještě dnes na stanovisku, o kterémž jsem přesvědčen, že nás spojí v dohledné době zase s proletariátem druhých národností tohoto státu, stojíme na stanovisku daleko směřující sociální politiky, totiž k záchraně dítek, k záchraně dorostu. Proto směřují veškeré naše požadavky ke školám a opatrovnám a podotýkám zde, že národ, lidstvo není živo jen samým chlebem, nýbrž i něčím duchovním, že můžeme za tohoto předpokladu s čistým svědomím říci, že jsme v určité době, kdy německé měšťáctvo ničeho neučinilo pro vzdělání dětí proletářských, kdy se řídilo jen heslem...(Odpor.) Dějiny dělnického hnutí ukazují vám zřejmě na každém listě, že v době, kdy si měšťáci sami řezali větve pod nohama, na nichž stáli, kdy neměl národ téměř žádných politických práv, že v této době proletariát svou vlastní silou zřizoval vzdělávací spolky, kterými doplňoval mezery ve svém vzdělání, jež mu způsobila měšťácká společnost, ve kterýchž se namnoze musili našinci učiti teprve čísti a psáti, aby vyplnili všechny ony mezery a rozšířili teprve svůj duševní horizont. Já zdůrazňuji znova, že tyto hříchy minulosti neskytají práva, aby byly opakovány nyní s české strany, že se tím nijak chyba nenapraví, bude-li se rovněž díti i s druhé strany, nýbrž aby bylo takovýmto chybám, v opakování jich v budoucnosti, zabráněno. To jest naučení, které máme z těchto poznatků získávati, to jest příčina, proč i zde musilo býti o tom jednáno, kdež se stavíme se vší rozhodností a důsledností na stanovisko ochrany německých menšin a na půdu sociálního nazírání na svět. Klamné pojetí, jež zneuznává podstatných věcí, má též hlavní řečník českých stran p. senátor Klofáč. I on stojí ve své řeči na stanovisku, že stačí uznání velikosti a významu národní kultury k uklidnění v tomto sporu, nebo že jest dostatečné stanovisko, proti němuž již celá desetiletí bojuje sociální demokracie, totiž proti pojetí stanoviska, že národní práva jsou ochráněna již tím, když vyslovena jest ve státoobčanských zákonech rovnoprávnost státních občanů, pouhá to formulace, jež k ničemu nezavazuje a která má smysl teprve tehdy, když jest uskutečněna ve formě autonomie. Nám nestačí říkati pouze, že jsou si všickni před zákonem rovni, a pak nám vším možným způsobem zamezovati možnost provádění této zásady. A když pan místopředseda Klofáč mluvil s velikou poctou o duševních heroích německých, o Herderovi, o Goetheovi a Fichteovi, tu musíme říci: Milejší by nám bylo, kdyby byla prováděna taková politika, která by ode dneška umožňovala živoucím dětem, německým dětem, poznávati duševní poklady svých heroů. Pouhá pocta, pouhý výraz vážnosti pro minulost a při tom ono betlémské duševní vraždění německých dětí, to jest ovšem něco, s čímž my se nijak nemůžeme spokojiti.
Pánové! Mluvilo se pak v debatě se strany německých řečníků a sice i se strany oněch, kteří jinak užívají docela jemných slov, pro nynější stát, o otázce sociální ve formě více méně srozumitelné nebo lépe zaobalené. Všickni téměř řečníci, kteří se věcí zaměstnávali, byli skoro za jedno v polemice proti socialismu. S jakousi odchylkou od socialismu počali se s touto věcí zabývati řečníci strany křesťansko-sociální, ale právě v nejrozhodnějším a podstatném bodě, kde se jednalo o to, aby ukázali, že se stotožňují s praktickou politikou socialismu, nebo že se snaží alespoň ji chápati, právě na tomto místě nepřišli nijak vstříc, aniž se s námi stotožňovali. A aby si pak věc ještě více ulehčili, podali řečníci strany křesťanských sociálů -a ani to ještě není originelní -znázornění socialismu a jeho snah, znázornění, jež i, jak naznačovalo volání p. prof. Hilgenreinera, trpí tou chybou, že zaměňuje sociální doktrinu a skutečný popis vlastního ekonomického procesu s politickými požadavky sociální demokracie. Tak byl na příklad, abychom uvedli nějaký moment, znázorněn a vyložen zánik maloprůmyslu, který jest výsledkem kapitalistického rozmachu, s nímž se stotožňovati či nestotožňovati při tomto konstatování není docela žádné příčiny tak, jakoby konstatování této skutečnosti bylo nějakým právním úmyslem nebo požadavkem sociální demokracie. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Také u vás není místa pro maloprůmysl a malozemědělce!) V našem společenském řádu, to má p. prof. Hilgenreiner úplně pravdu, není místa pro maloprůmysl, neboť v našem společenském řádě není ani maloprůmyslu ani velkoprůmyslu. V socialistické společnosti není již žádných tříd, není tedy samozřejmě také žádných míst pro ně. Shledává-li to pan profesor jako nedostatek našeho programu, že neobsahuje tento také maloprůmysl, jehož bídný stav jest předmětem politického nářku a obzvláště politiky středních stavů, myslí-li tedy, že máme míti v programu právě to, co jest vlastně stále tak nářkuhodným sociálním zjevem, pak nevím, zdali jeho stanovisko nemělo by býti obráceně vykládáno jako nepříznivé maloprůmyslu a střednímu stavu a ne naopak.
Ctění přítomní! My se stavíme zásadně jako sociální demokraté vůbec a jako němečtí sociální demokraté v této situaci proti oné koaliční politice, která jest smyslem této státní politiky nynější. Pan prof. Hilgenreiner má právě nyní příležitost pozorovati na koaliční politice; jak vládní mírumilovnost, jak pokus smíru v praxi zcela opačným zájmům prospívá. -Působí tak nejen ve směru národním, že máme všechny důvody stavěti se proti politice tohoto státu, nýbrž působí tak i ve směru sociálním. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): To znamená, že vaše ministerské hospodářství jest špatné!) To hospospodářství jest špatné, odpusťte, neboť my jako oposiční strana nemáme zajisté pražádné příčiny navrhovati něčeho k ospravedlnění nynější libovůle ministerské, ale zajisté že o tom nikdo nepochybuje, že hospodářství toto podle svých organických podmínek jest špatné, třeba že je nyní ještě horší, než býti mělo. Jest špatné, poněvadž jest naprosto nemožno sjednotiti zájmy agrárníků a dělníků, zájmy kapitalistů a, proletářů k jednotné hospodářské politice, poněvadž je dále naprosto nemožno sjednotiti zájmy těch, kteří usilují o lepší mzdu, o zkrácení pracovní doby a sta ještě jiných sociálních reformních požadavků. (Sen. dr. Hilgereiner (německy): Při čestném hospodářství nejméně!) Zajisté, i při nejpoctivějším kapitalistickém hospodářství obstojí i kapitalistické hospodářství. Sociální patologie našich poměrů jest plus, kteréž ještě přispívá k bídě kapitalistického hospodářství. Kdyby však. nebylo ani všech těchto nynějších zvláštních zjevů, přece by stále zůstala otázka sociální a zůstala by především ona skutková povaha neslučitelnosti zájmů kapitalistických a proletářských. Může sloužiti ke cti těm, kteří se zde domnívají, že lze provésti vše při trochu dobré vůli, není potřebí jen vždy chtíti, co jest ve vlastním zájmu. Jest však skutečností, že zájmy agrárníků a že zejména zájmy velkostatkářů nelze nijak sloučiti se zájmy hladovícího obyvatelstva -proletariátu; že jsou neslučitelny dále zájmy měšťácko-kapitalistické se životními zájmy vývoje proletariátu, to jest něco, co skutečnost, že jest zde ještě velice zle, potvrzuje, ale nikterak nevyvrací. Jest to přirozeně jen výsledek neslučitelnosti, jmenovaných zájmů, že musí působiti ještě hůře při zvláště zlých poměrech. V dnešní koalici máme agrárníky, sociální demokraty a národní socialisty. Vláda jest ochotna základ tento ještě rozšířiti a když na to přijde, ještě jiné koaliční bratry přibrati do vládního společenství. Čím však je základna širší, tím musí býti též nezbytně mělčí, poněvadž zde působí nejen protiva hospodářských poměrů, nýbrž pomýšlíme-li ještě na jiné možnosti, které v posledních dnech hrály důležitou roli, pak se zdá, že jest otřesen též jiný zásadní základ státní politiky. Vážení přítomní! Bylo zde proneseno od agrárníků jak se strany vládní, tak se sírany oposice vlastně totéž slovo o stejné politice. -Odmyslíme-li si trochu toho nátěru národního, neshledáme mezi stanovisky váženého pana kolegy Luksche a Hyrše žádného rozdílu. Nemohu nalézti rozdílu ani vnitř německých stran v tomto směru, žádného rozdílu mezi stanoviskem pana senátora Luksche a stanoviskem dr. Ledebura, kteřížto oba jsouce s vysloveným instiktem zástupci majetkových tříd, při několika odchylkách -prvý v národní, druhý v náboženské -přece se shodovali v onom podstatném, totiž v potřebě ochrany "bídu trpících rolníků". -"Bída agrárníků!" -Pan senátor Ledebur byl to, zdá se mi, jenž se vyslovil proti ústřednímu systému. Konstatuji, že jsme nakloněni podporovati nejostřejší kritiku centrálního hospodářství, avšak ne ústřední hospodářství jako nějaké instituce, nýbrž jako neprovedené instituce. Co se namítá proti centrálám, není vyvracováním principu, tak důležitého principu v této bídě, nýbrž jest. to pouze námitkou proti jeho provádění, námitkou proti mnoha těm mezerám, které centrální systém zanechává. (Souhlas na levici.)
Vážení přítomní! Já přicházím s kritikou, která, se snaží utvořiti lépe poměry v tomto směru, s kritikou oněch, jimž se jedná o zlepšení ústředen, nikoliv těch, jež chtějí dítě pro pouhou chybu zahubiti. A já vám říkám, že samo špatné hospodařeni centrální jest dnes ještě daleko lepší, než úplně volná hra sil a volná konkurence při poměrech, za nichž prostě zde ničeho není a za kterýchž světový shon o zboží by byl ještě daleko horší než jest nyní, kdyby zůstávalo beztrestným, že ten, kdo jest s to zaplatiti velmi vysoké ceny, také je skutečně zaplatiti může. (Souhlas na levici.) Seznali jsme již celou řadu přikladu o potřebě centrálního hospodářství. Odkazuji zde jen na obhospodaření ovoce a mohl bych zajisté-uvésti celou řadu jiných případů. Zlepšily se ale poměry zrušením ústředního hospodářství? -Naopak, daleko se ještě zhoršily. Mluví se také o "bídě agrárníků"! -Jeden řečník se strany agrární dokonce tvrdil, že agrárníci musejí též všechno dráže kupovati. Vážení přítomní, takové jednání připomíná mne na veselou anekdotu, která byla v novinách na počátku centrálního hospodářství. Vlakem jel muž, proti němuž seděl v kupé sedlák s překrásnými novými vysokými botami. Muž onen pravil k sedlákovi: "Tyto boty jsou asi velmi drahé, neboť jsou velice pěkné!" Sedlák odvětil: "Ne, jsou právě tak drahé, jako v míru. V míru jsem dal za takové boty jednu husu a dnes činím rovněž tak i za války." To znamená tedy, že sedlák nemusí za celou část svých| životních potřeb platiti vůbec peníze, nýbrž činí tak prostě v naturáliích. Pro sedláka trvá stále naturální hospodářství a to jest zde rozhodující. -Onen dotyčný, kdo musí takové boty zaplatiti ze své vydělané mzdy; není v téže šťastné situaci jako agrárník. Velikou část toho, co sedlák vůbec dnes koupí, to mi musíte přece přiznati, koupí čistě v záměnném obchodě, ve formě naturálního hospodářství. -Kdo by neznal ony žalostné davy městského proletariátu, které putují do vesnic, kdež často dají svojí poslední košili, svůj poslední kabát nebo poslední kalhoty za trochu toho mléka pro své děti? V blízkosti každého většího města nebo průmyslového města můžete spatřiti tyto smutné trpící davy, které znázorňují onen, hospodářský přesun, spočívající v tom, že všechen majetek z města se vynáší na venek za trochu těch životních potřeb a potravin. Není tedy tak strašné, když též agrárník musí věci dráže zaplatiti. Ovšem musí dráže zaplatiti to, co již kupuje, ale to nejdůležitější, totiž potraviny, ne-potřebuje kupovati ve formě peněžního hospodářství -ani šatstva nemusí kupovati. -A já vám mohu říci, že jsou též sedláci, a já sám znám některé případy, kteří nemají ani atomu hudebního cítění, kteří často ani dítek nemají, jež by dali učiti hře, kteří si však koupili piano, aby si svoje potřeby cestou naturálního hospodářství zajistili do nejvzdálenější budoucnosti.