Vážené shromáždění! Ve slovenské papírně v Růžomberku, která jest financována Živnostenskou bankou, se navrhoval do správní rady Štěpán Rakovsky, president uherské sněmovny a vedle něho ještě jeho bratr a jeden Maďar. A co prohlásil Rakovsky, když byl žádán,aby prodal své pozemky a majetek na Slovensku? Řekl, že se ho nevzdá, že Slovenska neuznává, že uznává jen Uhry a přes to, pánové, vzala Živnostenská banka Rakovského do správní rady slovenské papírny v Růžomberku. Tedy v tom směru, vážení pánové, se domnívám, že spíše kapitalisté a buržoasie se dovedou shodnout než dělníci, až přijdou těžké otázky socialisační, zejména když se bude ostřeji postupovati i v otázkách socialisačních. Chci poukázati na to, že němečtí kolegové mluví kus pravdy, když tvrdí, že otázka sebeurčení stojí zde v; prvé řadě a že k ní mělo býti přihlíženo, ale nesmíte zapomínati a nesmíme zapomínati ani my čeští socialisté, kteří stojíme na stejném stanovisku, do jaké míry a jaké jsou tu hranice, aby konečně byl zde ten poměr určitě vysloven. Vezměte Československé republice severní Čechy, vezměte jí Těšínsko s uhelnými doly až pod Moravskou Ostravu a pak poznáte, jak to bude u nás vypadat. Není jen zájem Čechů, aby byla republika hospodářsky zabezpečena, je to nejen zájem náš, nýbrž i zájem Němců a Maďarů. V tom směru, já jako socialista a my jako strana socialistická, chápeme postavení našich německých krajanů a máme tu nejlepší vůli, abychom jim vyšli co nejvíce vstříc. Ale je třeba, aby se to dělo ve vhodném rámci, na té platformě, která jest dána -to jest stát československý -a abychom všichni pracovali k jeho zdokonalení. Ale jest-li pánové chodí mezi lid a pracují s takovými argumenty, jak to udělal člen Národního shromáždění dr. Lehnert v Liberci na schůzi, kde prohlásil doslovně (čte): "Musíme býti jednotni v názorech. Pakli nebude 10.000 platiti daní, pakli exekutoři budou vyhazováni ze dveří, pakli my půjdeme násilím proti násilí, pak teprve v tomto zlořečeném a zatraceném státě nalezneme právo. Pakli my v Praze naší nejlepší vůli neprosadíme, pak to musí dojít ke krachu. Stát potřebuje peněz. Pakli my mu žádné peníze nedáme a nebudeme-li platiti daní, pak se musí tento systém shroutiti. Pakli skutečně tento zákon proti naší vůli bude přijat, nezbude nám nic jiného, než odepříti placení daní a ty, kdož daně platiti budou, zmrskáme".
Vážení pánové, to by bylo potom těžko.
Jedná se zde o válečné půjčky a tu budou stejně postiženi naší němečtí krajané jako čeští (Výborně!), snad konečně víc, poněvadž tam ten poměr je jinaký než-li u nás, ale do jisté míry přece zde jest potřeba říci, jaké stanovisko, zejména my socialisté, máme zaujmouti. My jsme zaujali stanovisko, aby se válečné půjčky vůbec neplatily, aby se ani haléř neplatil, snad konečně, kde se jedná o ústavy, které jsou všeobecně prospěšné. Ale když se najde pro to nějaká forma a když strana socialistická nedělá tomuto žádné obtíže, pak, pánové, byste mohli býti s tím spokojeni, poněvadž stejně to postihne naše ústavy a podniky, jako vaše. Jestliže se však bude bojovati takovými argumenty, pak vcházíme do té doby, jak to bylo za starého Rakouska, a nacionální boj zde vzplane do veliké výše. Tím se nepřispívá nijak k uspokojení širokých vrstev lidových, ba spíše naopak. Ale zejména na německou stranu poukazuji, i tam na českou, kde jsou nespokojeni a kde dělnictvu vyčítají, že dělnictvo příliš radikálně postupuje, že lenoší atd. Když si všimneme poměrů politických a hospodářských za hranicemi a když se podíváme poněkud do těch států, tak ani jeden stát nemá tak příznivé posice a tak s klidem nemůže pracovat jako republika Československá. Podívejte se do Anglie. Tam mají irskou otázku. Co se děje ve Francii? Tam je velká generální stávka, která rozrušuje celý hospodářský život. Co se děje v Itálii, o níž se nic nepíše? Tam vypukne stávka, dělníci dají rudý prapor na továrnu, vezmou továrnu do správy atd. a vláda musí kapitulovat, poněvadž strana socialistická jest strana lidová, která má velký počet poslanců v parlamentě a vládu na své straně.
Podívejte se na Jugoslávii, Německé Rakousko, poněvadž sousedíme s touto německou republikou. Všude je vidět obtíže. U nás těch obtíží není, co tam jsou. U nás ten poměr se klidně vyvíjí. V tom směru, pánové, myslím, že můžeme býti plně spokojeni, pokud se týče těch poměrů a pokud se týče politického života; ne ovšem pokud se týká sociálních a hospodářských poměrů dělnictva vůbec. Pánové! Zde mám sdělení z Londýna od tamější tiskové kanceláře. I jeden vážený člen našeho senátu rovněž při určité rozmluvě použil výroků -ať již konečně je to snad pravdivé anebo to snad konečně neodpovídá do jisté míry pravdě -o nichž se domnívám, že před cizinou nemají býti činěny proto, poněvadž se jimi jen zlehčujeme a také roztrpčujeme. Anglický žurnalista A. H. Watson ve "Westminster Gazette" píše, že dr. Naegle prohlásil, že naše vláda skládá se prý z analfabetů, kteří byli zvoleni analfabetickými sedláky! I na nejvyšších místech prý existuje korupce! Zákonodárství je prý pouhé legalisování krádeže! Pánové, nevím, do jaké míry je to pravda, ale když to sděluje ředitel naší tiskové kanceláře, kterého osobně znám jako muže naprosto čestného, pánové, takové argumenty našemu státu neprospívají. V tomto směru zajisté bude třeba, abychom poněkud rozumněji na vývoj těchto poměrů nahlíželi. Pokud se týká, velevážení pánové, administrativy a těch stížností, a zejména kde bylo mluveno o ústřednách, měli jsme velice těžkou posici. Představte si! Když jsme vykonali převrat 28. října, měli jsme cukerní komisi ve Vídni, státní obilní ústav ve Vídni, lihovou komisi ve Vídni, oděvní úřad ve Vídni, textilní komisi ve Vídni. Pánové! Ve 2 měsících musely býti přece všechny tyto komise a ústředny vybudovány, když jsme chtěli podchytiti ten hospodářský život a dáti obchodu a průmyslu, čeho bylo třeba. Zajisté bylo k tomu potřebí veliké práce. A v tom směru, jest-li snad tyto ústředny nefunguji, jak by bylo třeba, musíte uznati, že byly budovány s největší, abych tak řekl, překotnou rychlostí, a v důsledku toho také možno jim vytýkati, že jsou nedokonalé a nekonají plně svých povinností.
Další otázkou jest otázka zásobovací. Vážení pánové! Jsem toho názoru, že otázka tato musí býti řešena všemi stranami, jak konsumenty, tak i výrobci poctivě a bezelstně. V tom směru tu a tam shledáváme, že není postupováno tak, aby bylo vyhověno všeobecnému zájmu celku. Přiznávám, že mají pravdu páni z republikánské strany, když si stěžují, že jsou neustále vázáni, a že to trvá již 6 roků, vázaným hospodářstvím atd. Ale co pak se domníváte, že já anebo ostatní moji kolegové a ženy dělnické jsme spokojeni, když stát vyměřuje tu jejich porci? Vždyť my jsme také vázáni a k tomu ještě daleko jinak. Viděli jste státi nějakou selku od 8 hodin večer do 10 hodin do rána na bochníček chleba? A to není utrpení, když stojí tisíce v dešti a mrazu a když se tam střídá celá rodina? Otec čekal, matka přišla a čekala, dítě osmileté přišlo á čekalo. A to není žádné utrpení? A je to ještě dnes Pánové! Také musíte míti pro to smysl, že i dělníci mají také plný nárok, aby se jim konečně dostalo toho, čeho potřebují. Když Jiné cesty není, proč pořád chodíte s volným obchodem? My, pánové, na tom žádné viny neneseme. Vím, kde jsou ty příčiny. Viník toho dnes nezasedá ve vládě. Kdo nechtěl dáti finanční prostředky, kdo nechtěl, kupovati lokomotivy a kdo ubíjel průmysl? Kdyby byl kupoval, když stál dolar 16 K, zajisté by se bylo průmyslu prospělo i pokud se týká surovin i pokud jde o zásobování lidu životními potřebami. Pánové, často vypadá to hrozně, když jedete vlakem a mluví se tam. Je divné, když lidé, o kterých víte, že mají všeho hojnost, tam řeknou, že dělníci jsou lenoši, že nechtějí dělati, že mají jen přání po vysokých mzdách a pod. Jak to vypadá, ale, když přijdete do Moravské Ostravy? Byl jsem tam na shromáždění 300 havířů, kteří mi klidně bez jakékoliv vášně řekli: "My jsme nedoslali již 4 týdny žádné mouky, ale musíme být zticha, poněvadž na druhé straně za demarkační čárou všechno hoří". Vidíte, velectění pánové, co jest v tom morální síly, jsou to právě socialisté, ale hlavně jsou to dělníci, kteří mají to přesvědčení, že třeba trpěli, musejí v zájmu republiky a celku k tomu ještě mlčeti. (Hlas: Sláva jim!)
Velevážení pánové, prosím vás, již nechtě těch výtek, poněvadž to nemá žádného smyslu. My jsme v zajetí hrozných hospodářských poměrů, musíme se s tím již spokojiti a povinností naší jest, abychom každý přinesli to, čeho jest potřeba. Mně jest směšné, když to bylo řečeno při krisi ve vládě, když se stanovil kontigent a smlouvali jsme o ten kontigent jako dva haličtí židé. My již smlouváme a počítáme při tom na miligramy, počítáme pšenici i žito a říkáme si>všichni, že máme zájem republiky na starosti. Když již se má kontigent vyměřovati 275 K za 23/4 q, to nejde. Já jsem té zásady, ať se všecko obilí -poněvadž jest to v zákoně -které jest zde k disposici a potom, co potřebuje rolník se svou rodinou a co potřebuje na deputáty, na osetí, ke zkrmení zadiny pro svou drůbež a dobytek, odevzdá státu. (Hlas: Ať také dostanou tovární výrobky od fabrikanta!) Pánové, ale to vy ustavičně říkáte. Vždyť vy stejně máte svoje fabriky a vy stejným způsobem jednáte jako soukromý průmysl. (Hlas: Ševcovský průmysl nemáme! Jiný hlas: Ale nejrůznější máte!) Pánové, my nepěstujeme koní, průmyslníci nepěstují koní, ty však pěstujete vy. A koně dnes stojí 60 -80 tisíc korun. My nepěstujeme sena, průmysl nepěstuje sena, naše vláda rovněž nepěstuje sena, ale rolníci je pěstují. Pánové, proč si navzájem svoje výrobky zdražujete? My nepěstujeme podsvinčat, aby se prodávala, jako se nyní prodávají, za 30 až 50 K a také za 60, 80 až 100 K za l kg. My to nepěstujeme. Tu jest potřebí také trochu zpytovati své svědomí a držeti poněkud své vlastní lidi. Jestliže se bude platiti za pšenici 160 -200 K -já jsem po celých 6 roků v těchto otázkách zásobovacích pracoval již za starého Rakouska -věřte mi, pánové, že těch 200 nebo 180 K za 1q pšenice nebo žita jest úplně vedlejším. My jsme nijakým způsobem na tom netrvali, my bychom dostali to, čeho se nám má skutečně dostati, ať již ta cena je poněkud zvýšena. Ale my víme, kdybychom vám dali úplnou volnost, že by se to dělo, jako se to dělo minule. (Hlas: Na Slovensku!) Ano, zejména na Slovensku, i u nás se to dělo, že stál l q pšenice 5, 6-800 K. (Hlas: Ba i 1000 K! Hluk a různé výkřiky.) Pánové, to jest to nejsmutnější, že celý zájem republiky se zde v tom hamižném papíru ztělesňuje. A, vele ctění pánové, to je to nejdůležitější. V tom směru bylo by dobře, abyste zpytovali své svědomí, neboť kdybychom ty věci hnali dál, miliardy byste byli rádi dali za to, co by mohlo potom nastati, když bude nedostatek a když dělnictvo se pozdvihne a bude dělati pořádek samo. (Hlas: Sedláci to také dovedou!) Ano, dovedete to. Jedno bych vás prosil. Když už máte takový vliv, abyste dovedli odvádět to, co je potřeba, pak můžeme jíti ruku v ruce a nemusíme si navzájem vyčítati. (Výkřiky. Předseda zvoní.) Vážení pánové, není tomu tak. Já jsem byl členem Zemské správní komise pro obchodování dobytkem já tam se navrhlo, aby se dobytek uvolnil. Konečně se to stalo, rolníci si vymohli to, že nebyla stanovena cena na živou váhu, za to byla stanovena cena maximální v drobném! (Hlas: Dobytka je dost!) Ano, dobytka je dost, ale maso stojí 25 korun! (Sen. Ševčík: Nesvádějte všechno na rolníky! Tím nejsou vini rolníci!) Důstojný pane, když se prodávala živá váha za 12 K, tak žádný řezník nebyl s to, aby za 15 K prodával maso. (Souhlas. Sen. Luksch (německy): To jsou centrály! Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován. Prosím o klid.
Sen. Ferd. Jirásek (pokračuje): Velevážení pánové! Já chci jen připomenouti na poznámku, která zde padla, že stala se zmínka v novinách, že bude uvolněn obchod s kožemi. Surová kůže stála 3 K 50 h za l kg. Týž den oficielní organisace výkupu dobytka, Česká zemědělská společnost, prodávala na jatkách l kg surové kůže za 12 K, pan Pereles nabídl 16 K a konečně se prodal kilogram kůže za 24 K. Bylo podáno trestní oznámení na společnost. Společnost se vymlouvala, že se nalézala v právním omylu, poněvadž četla článek, aniž by vyšlo nařízení. A tak to dopadalo se vším. Pak stála kůže 60, 80, 100, 150 K i více za kilo. To je dobrodiní volného obchodu! Nejdříve stála 3 K 50 h! Velevážení pánové, chci jen říci, že dokud zde nemáme dostatečné nabídky, musíme se spokojiti s vázaným hospodářstvím a je to nesmysl, když se, rozeštváváme a když dělníci se rozeštvávají tím článkem, aby byl volný obchod. Pusťte volný obchod, ale pustíte dělnictvu také volnou akci, aby si ono udělalo pořádek, jak by chtělo. Jestliže tedy vám to předkládáme a děláme dobrou vůli, prosím vás, abyste nás v tom podporovali.
Pánové, vláda nemá tolik rukou. Kdyby měla tolik rukou, nemohla by to nikdy svěřiti neschopné byrokracii. (Hlas: Vláda jest vinna!) To není vina vlády, to by musil býti jiný činitel. My ho známe, nebudeme ho však vyvolávat. (Hluk.) Já chci jen říci, aby bylo postupováno v otázkách zásobovacích rozumně a bezelstně. Z tohoto místa prohlásil zde pan kolega Hyrš: "Slibuji vám, že my zemědělci ve prospěch republiky, k jejímu rozkvětu, vykonáme všecky své povinnosti. Chceme s vámi postupovat ruku v ruce." V týž den, kdy byl uveřejněn ve "Venkově" referát pana kol. Hyrše, v týž den bylo tam prohlášení Svazu pěstitelů zemáků, podepsané p. Chroustovským a inženýrem Sovou, který byl nadepsán "Passivní resistence bramborářů". To bylo heslo venkovskému lidu a bylo tam pánové výslovně uvedeno: "Ruce pryč, brambory si za nejnepříznivějších poměrů zemědělců z 80% sami usilovnou prací musí vydříti z půdy a vy nemáte žádného práva s produktem naší práce disponovati. (Hlas: To jest správné!) Tak řekněte také havířům, že mají právo s uhlím sami si disponovat a budete vidět, kam bychom přišli v republice. Chci jen říci, že je třeba trochu rozumného nazírání, poněvadž když se dovedeme shodnout v některých otázkách, není třeba ukazovat jinou tvář zde a jinou tvář vůči venkovanům. Chápu vaše postavení vůči venkovskému lidu, ale musí se.to dělat cestou rozumnou tak, abychom nevzbudili ve venkovském lidu vášně, které by byly oběma stranám nemilé. Já chci dále se také zmíniti o tom, co zde bylo také tvrzeno, že zemědělci nemají tolik vlivu na zásobovací otázky, jak prý by bylo třeba. Není to pravda. Presidentem obilního ústavu jest příslušník československé republikánské Strany, předsedou správní komise pro obchodování dobytkem jest příslušník československé republikánské strany, předsedou cukerní komise československé jest příslušník agrární strany, ředitelem lihové komise jest příslušník československé republikánské strany venkova, generálním komisionářem pro výkup obilí a brambor jest Ústřední jednota českoslov. hospodářských společenstev a německá Ústřední jednota hospodářských společenstev. V tom směru není tudíž pravdou, když tvrdíte, že nemáte vliv. Vliv máte a my bychom rádi viděli, aby nebyl uplatňován jen vůči nám, nýbrž též vůči těm, se kterými jste ve styku, a pak jsem přesvědčen, že ty věci půjdou klidně ku předu.
O tom volném obchodě chci se zmíniti, k jakým výhonkům přijdeme. My jsme zde měli svého času 60 důvěrníků a 3 ministři byli u toho. Rukou dáním prohlásil bývalý ministr obchodu dr. Heidler k důvěrníkům: My vám dáme milion párů bot pro kovodělné továrny. Dodnes ten milion párů bot nedostali a řeklo se, že není žádné kůže. Hartusilo se na vládu a ta koupila konečně kůži asi za 30 K l kg. Pak najednou požádali továrníci obuvi o vývoz 121/2 milionů párů luxusní obuvi a my jsme nemohli dostat od nich ani kůži na milion párů bot pro dělníky. Pánové, nyní píší v novinách, že prý vláda na tom prodělá, poněvadž koupila kůži pozdě a podobně. Totéž stalo se s vlnou. Na Slovensku zabavena byla vlna, která tehdy stála 80 -120 K. Vojenská správa ji zabavila za 45 K. Nikdo ji neodevzdával, až nyní, když cena vlny klesla, přišli pěstitelé a organisace, která byla tím pověřena a dostala na to zálohu 10 milionů, honem začala házet vlnu vládě na krk. V Tribuně octl se článek, že prý vláda na tom prodělá 25 milionů, poněvadž prý vlna jest daleko levnější. (Hlas: Vázané hospodářství!) Ne vázané hospodářství, to ne. My ještě dostaneme z této 45korunové vlny látku daleko levněji, my dostaneme látku za 120-140 K, kdežto dnes se prodává metr této látky za 450 K. V tom směru, pánové, jest zajisté dokázáno, že volný obchod není tím vinen. A já upozorňuji: pusťte si volný obchod a uvidíte, jak bude průmysl prospívat a když ho pustíte najednou, zláme to celé řadě průmyslu vaz. Po převratu zelárny nemohly vyvážet zelí, zelí v hlávkách jim hozeno zpátky a dáváno k disposici, čímž utrpěly ztrátu 20 milionů korun. V tom ohledu může býti vázané hospodářství dobrodiním, když se rozumně chápe a rozumně odbourává. Ale skočiti z vázaného hospodářství do volného obchodu, viděli byste ten tanec, co by se u nás dělo.
Píšete v novinách o volném obchodě. Na př. čtu zde článek: "Úplná svoboda obilního obchodu ve Francii", jest z Paříže datován ve vašem časopise a pravda to není, poněvadž národohospodářský výbor sněmovny francouzské jednal o tom, aby na 3 roky bylo vázané hospodářství s obilninami a usnesl se po kompromisu doporučiti, aby tento rok byl ještě vázaný obchod s obilninami a teprve příštího roku volný. Ale tento telegram nepraví, že se usnesla na volném obchodě hospodářská skupina několika interesentů v parlamentě. Vy tím klamete rolníky, když uveřejňujete takové články, které neodpovídají pravdě. Chápu rolníka a jeho těžké postavení, ale prosím, aby byla odstraněna dvojí tvář, která něco jiného slibuje a něco jiného píše, něco jiného povídá venkovanům a něco jiného nám. V tom směru jest třeba více upřímnosti, abychom vám mohli věřit a aby mohli věřit dělníci.
Další otázkou jest potírání lichvy a drahoty. Nechci se příliš dlouho touto otázkou zdržovati, chci jen říci, že právě o úřad, který je nejdůležitější, jest špatně postaráno. Jest to ústav, který má 100 zřízenců, ale má jen 7 místností, kde 3 i 4 soudci jsou v jedné místnosti natlačeni. Jest tam několik právníků a jednomu se stalo, že ho poukázali pánové z ministerstva spravedlnosti přípisem, že pro soudce stíhat lichvu jest věcí nečestnou. Takovým způsobem se jedná se soudci, kteří se dali do služeb dobré věci a konají svou povinnost. Nechci některé ty případy uváděti, ale, víte, jest to příšerné, když máme na příklad jednati s takovým Loupalem. Slyšel jsem rozmluvu ředitele Obilního ústavu s Loupalem již před 4 roky, který ho chtěl nechat poslat na frontu, poněvadž byl pozadu o 40 vagónů obilnímu ústavu a mlel ustavičně na černo, pod rukou. Když mu poslali revisi a řekli, že tam bude tak dlouho, až zásyp celý sejde, nechal zlomiti vély, aby mlýn stál 6 neděl, aby se nemohl obilní ústav přesvědčiti, jak situace vypadá. Tento pán ustavičně vystupoval v různých aférách, při Ortově aféře byl také namočen, a republika nemá tolik moci, aby ho učinila neškodným. Republika nemá tolik možnosti, aby na takový mlýn hodila se nucená správa, aby se tam vyráběla mouka podle toho, jak nařídí obilní ústav. Nechci se, pánové, dotýkat rozhodnutí nejvyššího soudu, ale působí to hrozně, když takovému Ortovi, který se dopustil švindlů, nejvyšším soudem je snížena pokuta ze 300.000 K na 200.000 K a konečně jest mu také odpuštěn trest. To, pánové, zvrací právní vědomí, poněvadž když jsou zde těžké zločiny proti republice a když se nejvyšším soudem rozhoduje takovým způsobem, vzbuzuje to potom v širokých masách lidových mínění že nedovolá se chudý člověk nikde práva a že konečně všech možných věcí lze u nás docíliti, když se jedná o člověka majetného, který ve společnosti hraje snad určitou vynikající roli. Já jsem přesvědčen, pánové, kdyby se kategoricky vůči dvěma, třem takovým lidem vystoupilo pro výstrahu a kdyby se nešetřilo, abych tak řekl, toho mínění bohatých vrstev lidových, pak byste pánové viděli, že by nastal pořádek a že by zde byl obrat k lepšímu. Nevím, ve které zemi je to, zda-li v Srbsku nebo v Bulharsku, ale tam prostě vyplácejí, jak to dělali naši předkové před několika sty lety, prostě tělesnými tresty dohánějí lichváře ke konání povinnosti nejen vůči národu, ale i vůči státu.
Na Slovensku nejsou poměry v tom směru lepší, tam je to ještě horší -jak jsem měl možnost se o tom přesvědčit. (Hlas: Víte, jak to robí socialista Felcan, kterého židé podplatili a který tam bouří?) Felcan se nedopouští těch zločinů, jakých se dopouštějí ti pánové, kteří myslí že Slovensko je nějakou divokou kolonií, která je předmětem vyssávání a obohacování. My tam nepotřebujeme, aby v Bratislavě bylo vyhozeno 1000 obyvatelů na ulici a aby se tam usídlilo 10 akciových bank, jedna za druhou, aby všechny vynikající osoby, které stojí v popředí slovenského života veřejného, se nastrkaly do akciových společností; někteří pánové mají funkci ve 4, 6 i 8 akc. společnostech. Pánové, když takovým způsobem budete kolonisovat Slovensko, setkáte se s výsledkem, který vám nebude nikterak příjemný. Tolik o Slovensku. (Sen. Walló: Pane senátore, kde byl jeden úředník, tam je jich, teď šest!) Kdyby tam jen ten úředník byl a kdyby se nedopouštěl věcí, které poškozují zájem republiky a kdyby se všímal jen úřadu a ne-keťasoval, bylo by dobře.
Velevážení pánové! Bylo zde mluveno také o socialisaci a vláda také učinila ve svém programu stručnou poznámku! Já jen chci říci, že je všeobecné mínění -a zejména v našem měšťáckém tisku -že dělníci nejsou s to, aby podnik ovládali a že socialisase je vůbec nemožná. Pánové se také ptali, jakým způsobem si tu socialisaci představujeme. My jsme přece měli již možnost říci, jak si socialisaci představujeme a že netrváme snad na určité strnulé linii, která by snad chtěla všecko řešiti podle lineálu. My jsme řekli, že si představujeme socialisaci jednak znárodněním a postátněním, jednak zkomunisováním, jednak združstevněním, jednak podílem na čistém zisku a také na správě podniku. I sama vláda přikročuje k prvnímu krůčku tím, že zakládá společnosti, při nichž jedním dílem se súčastní sama, jedním soukromý kapitál a jedním práce. Já bych k tomu řekl, že by ten soukromý kapitál vůbec do těch podniků neměl přijít, poněvadž kapitál může opatřit stát a práci dají dělníci, a to nám úplně stačí. Proti tomu povídání o té soukromé iniciativě a že to jen silný jednotlivec musí být, aby uvedl určité závody v činnost, pánové, dá se uvésti to, že jsou to právě jednotlivci, kteří jsou podepsáni pod těmi různými akciovými společnostmi, ale ani jeden není odborníkem, ani jeden neví, jak se vyrábějí filmy, jak se vyrábí cigaretový papír. Pan profesor, velkoobchodník, úředník, ten rozumí výrobě papíru, skla atd.? Oni si postaví továrnu, oni si seženou akciový kapitál, seženou úředníky, dělníky a dělnici konají práci a povinnosti a páni znají jedině střihati kupony. O takovém pánu od jedné velké banky, který jest členem správních rad 35 podniků, já nevěřím, že by mu stačil čas, aby mohl veškeré ty věci. vykonávati.