A až vyvane z vás ta stará domýšlivost, to, čím jste přispěli k zničení Rakouska, jsem jist, že i v Československé republice budeme míti věrné spoluobčany německé, (Německý výkřik: Jihlava!) Ani jeden Němec v Jihlavě nepadl, ale legionáři tam padli od Němců! (Odpor na levici. - Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím, pánové, o klid!

Senátor dr. Veselý (pokračuje): Vážené Národní shromáždění! Bylo tvrzeno, že byly zavírány bezprávně německé školy. Pánové, to není pravda. Já to konstatuji veřejně se vším důrazem: Ani jedna potřebná německá škola a třída nebyla zavřena. (Výborně!) Pouze takové třídy byly zavřeny, které neměly dostatek dětí. A jest smutné a trapné, že řečník z Brna mluví toto obvinění, řečník z toho Brna, které prohlašovalo: My nepřipustíme žádných českých škol v Brně! (Sen. dr. Spiegel [německy]: Na Moravě udělali jste přece s Němci vyrovnáni! - Sen. Luksch [německy]: Ano, vyrovnáni na Moravě bylo přece vašimi lidmi uděláno. Dvoutřetinovou většinu měli jste přece sami!)

Dávno-li pak tomu, co bylo řečeno: >Morava nesmí býti poslovaněna!<, a dávno-li tomu, co zřízení druhé české školy brněnské stálo ohromné namáhání? Brno uprostřed české krajiny, a vy jste nám tam nechtěli zříditi druhou českou školu a zřízení každé další třídy vyžadovalo namáhání. A vy se opovažujete dělati nám nyní takovou výčitku. My jsme vám zřídili v Kežmarku německé školy, které jste tam jakživi neměli. (Sen. Knesch [německy]: My jen chceme, aby naše nynější školy nebyly rdouseny!) My neočekáváme žádné vděčností, ale prosím, pánové, nemluvte aspoň nepravdu. A vy chcete míti německou školu v Břeclavě uprostřed české krajiny, vy chcete míti střední školu v Prostějově uprostřed hanáckého žírného kraje, vy chcete míti školu v Hranicích? Pánové, zřídili jste vy nám někdy v Liberci českou střední školu? Zřídili jste nám ji ve Vídni někdy?

Pánové, jen nepřipomínejte tu svoji nepřátelskou nenávistnou minulost proti nám tím, že žádáte tisíckráte více, než jste chtěli nám poskytnouti. (Sen. Luksch [německy]: Co řeknete o těch devatenácti obcích, které byly připojeny k Brnu, aby Brno se stalo českým?)

Pánové, promiňte, tato debata se docela neprávem stala tak široce politickou a já jsem odpovídal jen na nejzběžnější výtky, které zde byly učiněny. Myslím, že k politickým výkladům bude jinde místa. Tento předmět není zrovna určen k tomu, abychom všechny otázky sporné mezi námi dnes probrali. My vám odpovíme na všechno, máme svědomí čisté, nebojíme se vašich výtek. Ale jen bych chtěl k věci samé ještě několik slov říci. My víme ovšem, že poměr Rakouska k Československé republice se musí nově upravovat, že i Vídeň nebude již pro československé země naše tím, čím bývala kdysi, naopak, že Vídeň již nebude míti takovou přitažlivost pro český lid. My se však musíme starati o to, aby český lid, který ve Vídni bude míti domovské právo, i ten, který tam zůstane příslušníkem naší republiky, byl tam ve svých politických, školních a kulturních potřebách zajištěn. My tuto povinnost konáme svědomitě a opatrně a doufáme, že Vídeň, ta nynější i ta příští, loyálněji bude plniti úmluvy a povinnosti mezinárodní než jak činila Vídeň stará, která nás jen utiskovala, která i dobrou místnost školní kolikráte zavřela, jen aby české dětí se tam nemohly něčemu učiti. My doufáme, že i v té příčině s Rakouskem se dohodneme a že nebude nám Rakousko činiti takových nespravedlivých výtek, jako nám činíte vy, Ovšem některých koncesí, o kterých mluvil v poslanecké sněmovně kol. Němec, budeme žádati od Rakouska a doufáme, že nám je Rakousko přízná a že to přispěje k utišení té nedůvěry a nenávisti, která za starého Rakouska mezi českými zeměmi a Vídni byla.

Požadavek, aby správcové škol zatím v Rakousku nemuseli ihned vykazovati příslušnost státní k Rakousku, jest docela správným a není potřeba, abychom my stejný požadavek ve prospěch německých občanů činili u nás. Pánové, proč Jest správným? Poněvadž u nás jest dost německých učitelů, kteří mohou býti řiditeli škol, řiditeli středních škol, kdežto my v takové situaci ve Vídni nejsme. Nejsme v té situaci vaší vinou (obrácen k německým senátorům), poněvadž vy jste nám tam nezřídili ani jedinou měšťanskou školu, ani jediný učitelský ústav, ani jedinou střední školu, abychom mohli vychovával ty učitele, správce, o kterých se tu mluví. Není to naše chyba, jest to vaše chyba. Jestliže se tvrdí, že zajištění ve prospěch Čechů v Rakousku jest v mírové smlouvě obsaženo, ale stejné oprávnění ve prospěch Němců u nás v republice že ve smlouvě obsaženo není, pak dovoluji si poukázati k tomu, že ve smlouvě s Rakouskem se praví: >Ježto v republice Československé dětem cizích příslušníků státních německého jazyka docházka do veřejných i soukromých škol německých republiky Československé bez výjimky jest již povolena, a ježto se československá vláda zavazuje, že toto povolení nebude zrušeno, slibuje také vláda rakouská navzájem, .... atd.< Tedy pánové, já jsem rád, že to mohu konstatovat, poněvadž toto ustanovení smlouvy, kterou jsme s Rakouskem učinili, jest pro nás ctí. Zde Rakousko podepsalo uznání, že my jsme beze smlouvy, bez závazků již plnili to, co vy žádáte a co my žádáme od nich. My jsme se nenechali nutit k tomu, abychom kulturní potřeby německého národa a německých dětí z donucení plnili, ne, my jsme je plnili ještě dříve, než smlouva byla podepsána a zde vaši němečtí lidé svým podpisem vám to potvrzují, že jsme vyhověli všem svým kulturním povinnostem. Výtka, která nám byla učiněna, naopak padá na vás zpět. Nemáme příčiny hanbit se za to, co jsme udělali.

Pokud jde o právo opce státního občanství, tedy v tom jistě bude potřebí na obou stranách způsobiti nějaká usnadnění a ovšem já prohlašuji, že naše republika bude musit uznat za svou povinnost, aby usnadnila to stěhování, které podle smlouvy se do tří roků má státi. Naším příslušníkům, kteří se budou, chtíti z Rakouska přestěhovati k nám, bude nutno poskytnouti všemožné pomoci, aby si zde mohli existenci založiti. Naše republika musí všechny své příslušníky, své děti, ráda přivítati, umístiti, ráda živobytí jim poskytnouti, pokud se budou chtíti do vlasti vrátiti. A, pánové, ať se hněváte jakkoliv, to budou nejen Čechové, to budou také Němci, kteří se budou hlasití a vraceti k nám a také jim budeme musiti projeviti nejlepší vůli, tak jako těm, kteří již nyní žádali o přijetí do naší republiky. (Souhlas.)

Pánové! Tato smlouva není dokladem nějaké naší kulturní zaostalostí anebo nenávisti naší k německému národu, tato smlouva jest dokladem, že československý národ svou povinnost lidskou i kulturní správně pojímal a plnil, a že také právo a spravedlnost, nehledě na místo a poměry, vždycky upřímně a opravdově chce vykonávati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal zástupce vlády p. sekční chef prof. dr. Hobza. Uděluji mu je.

Odb. přednosta prof. dr. Hobza: Slavný senáte! V návrhu, kterým předložena byla brněnská smlouva o státním občanství a ochraně menšin Národnímu shromáždění ke schválení, žádala vláda, aby usnesení o tom stalo se třípětinovou většinou. Požadavek tento kladla vláda jen z opatrnosti s ohledem na nevyjasněné názory, panující v širší veřejností i v kruhu právníků o poměru mezinárodní smlouvy k zákonu. Vláda si byla při předkládání zmíněného návrhu vědoma, že ustanovení § 33 ústavní listiny ohledně požadavku třípětinové většiny týká se jen změny této ústavní listiny a její součástí v přesném slova smyslu, totiž změn prováděných cestou zákonů a že nejsou tu míněny mezinárodní smlouvy, které jsou zcela jiným samostatným pramenem práv. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu navrhuje se kvalifikovaná většina, jelikož fest po případě možno spatřovati v některých ustanoveních smlouvy jakousi modifikací ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920.

Protože však v našich směrodatných kruzích právnických požadavek třípětinové většiny pro mezinárodní smlouvy, které modifikují ústavu, není žádán, prohlašuji jménem vlády, že tato na třípětinové většině pří brněnské smlouvě netrvá a že dle jejího názoru, který dříve zastávala, ku právoplatnému schválení smlouvy úplně stačí většina prostá.

Ohledně kritiky p. prof. Spiegela prohlašuji klidně, že publikace brněnské smlouvy, bude-li schválena, bude provedena samozřejmě v obou autentických textech, českém i německém, a že dále novela k ústavnímu zákonu není potřebná, protože podle názoru, který mám já i jíní právníci, mezinárodní smlouva právoplatně uzavřená, když nabyla vnitrostátní účinnosti, deroguje novelu k ústavním zákonům. (Výborně!)

Předseda: Byly mně podány dostatečně podporované návrhy dr. Spiegla a soudr. k odst. 2. ratifíkačního Usnesení, a jako odst. 4. ratifíkačního usnesení. Žádám p. zapisovatele, aby je přečetl v českém znění.

Zapisovatel sen. Svěcený(čte):

Návrh k číslu 2, pana sen. dr. Spiegla a soudr., jenž zní: >Ke konci buďtež připojena následující slova: v obou autentických textech (čl. XXXII. odst. 3. smlouvy).<

Návrh dr. Spiegla a soudr., aby byl připojen k ratifikačnímu usnesení 4, odstavec:

>4. Vláda se vyzývá, aby návrhy zákonů, kterých bude třeba následkem schválení smlouvy, co nejdříve vypracovala a Národnímu shromáždění předložila.<

Předseda: Nikdo není již ke slovu přihlášen. Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr. Soukup; Vážený senáte! Omezím se jen na několik stručných závěrečných slov. Poukazuji k tomu, že přítomná smlouva, kterou máme schváliti, byla zpracována společně se zástupci republiky rakouské a že zástupcové rakouské republiky nejen na této smlouvě spolupracovali, nýbrž ji také schválili a že opravdu nechápu onu vášnivost, s jakou lato smlouva jest potírána, když rakouská republika sama tuto akceptuje a své zástupce k tomu zmocnila, aby také jí zpracovali. (Výborně!)

Mám dojem, že při kritice této smlouvy nerozhodují důvody věcné, jako spíše důvody rázu jiného. (Výborně!) A mám za to, že ti pánové, kteří k této smlouvě mluvili a kteří vůči ní tak striktně odmítavé stanovisko zaujali, přece jen soudí nespravedlivě.

Vážení pánové! Prosím, když se z této debaty vyvinula debata rázu politického a když se na naší správě a na naší republice shledává vše možné, jen aby stav u nás panující byl uveden ve světle velmi křivém, abyste při své kritice vždycky měli zřetel k tomu, co jest u nás, a také dle toho uvažovali, jaké jsou poměry ve státech ostatních, v těch státech, které z bývalé Rakousko - Uherské monarchie vzešly. (Výborně!) A když se u nás poukazuje na vše možné i nemožné, uvažte, jaké jsou dnes veřejné poměry v Rakousku, prosím, uvažte, v jakém stavu se nalézá dnes stát maďarský, v jakém stavu katastrofálním je dnes stát polský a v jakém stavu je dnes Německo. Co bylo v Německu prolito krve do dnešní doby ve vnitřní občanské válce a jak naproti tomu vypadají poměry u nás! (Výborné!)

A když se, pánové, poukazuje k tomu, že u nás jsou určité obtíže dopravní - jsou a my zajisté sami k tomu působíme, aby byly odstraněny. Ale prosím, jaké jsou dopravní poměry v jiných státech? Pane kolego dr. Spiegle, vezměte si dnes povolení cestovati do Holandska, jděte na holandský konsulát a žádejte visum na pas! Uvidíte, jaké to jsou strašné obtíže, než to visum dostanete, abyste mohl cestovati do některého evropského státu.

Pan kol. dr. Veselý poukázal správně na to, že je zde také po této stránce nutná ochrana státu, ochrana naší republiky proti tomu, co se zvenčí v tomto směru tolikkráte podnikalo, a když pánové zde konáte tuto kritiku, my bychom měli jenom jednu touhu, abychom ve vší vaší kritice viděli aspoň tu bonam fidem, tu dobrou vůli, s námi spolupracovati a ne úmysl, mluviti více méně jenom z okna ven. (Výkřiky německých senátorů.)

Kdybychom tuto vůli zde viděli, tuto vůli, vážení pánové, přijíti k nám a s námi jednati věcně, klidně, střízlivě, my jsme ochotni ke každé dohodě a ke každé prácí (Odpor německých senátorů.), ale prosím, pánové, je na vás, aby to bylo umožněno, nesmíte však, pánové, z každé sebe menší věci dělati velké státní závěry. Jednací řád platí pro všechny strany stejně, pro nás jako pro vás, pro české strany a její kluby, jako pro německé strany.

Vážení pánové! Prosím, uvažte, vy zde líčíte poměry takovým způsobem, jakoby dnes ta česká menšina ve Vídni měla po stránce školské hotové eldorádo. To jest však naprosté zkreslování skutečnosti. (Výborně!) To, co jsme museli konati ve Vídni v otázce školské, všecko to bylo hotová Golgota, nedůstojná, to bylo vyložené žebráctví, které jíž nám samým se zdálo býti nemožným. A říkáte: Ve Vídni mají dnes všecko, školy. Vždyť to, prosím, není pravda! Ve Vídni ještě před několika měsíci musela býti stávka českých dětí (Slyšte!), poněvadž neměli ani sklepů, kam by mohli školu dáti. Bylo jim všecko vzato a bylo to, bohužel, v době, kdy na německé radnici jest většina sociálně-demokratická a kdy také ve vládě jest většina sociálnědemokratická. Tyto věci nemusí býti. A říkáte, pánové, že ve Vídni bude o všecko to postaráno. Není to pravda. Oč může býti postaráno, jest jenom to, že pro české děti českých rakouských příslušníků mohou tam býti zřizovány školy veřejné. Ale prosím, jak jest postaráno o ty ohromné tisíce českých dětí našich příslušníků, kteří budou optovati, anebo kteří zůstanou a budou našimi státními příslušníky? Pro ty tam není žádné budovy, ničeho.

Prosím, pánové, neračte srovnávati, co jest ve Vídni s tím celým veřejnoprávním poměrem německého školství v naší republice. To jsou, prosím, poměry, které se v žádném případě nedají ani srovnávati. Uvažte, jakým způsobem byly německé školy v českých zemích během 50 posledních let vybudovány. My bychom byli šťastni, kdybychom pro své české děti měli školské poměry takové, jaké vy dnes máte pro své dětí německé. (Výborně! Potlesk.) O tom by se mohly celé kroniky povídati. Když já jsem po převratu najímal budovu pro Národní výbor, šel jsem na Františkovo nábřeží. Tam byla německá polytechnika, tam jsem zjistil, že celá dvě patra této budovy po celá 4 léta byla úplně zavřena, poněvadž se nenašel jediný žák, který by do této polytechniky chodil. (Hluk. - Německý výkřik: Udělejte si škol, kolik chcete, ale neberte nám našich!) Pánové, nikdo z nás nechce zrušiti a nezruší ani jediné německé školy, jejíž potřeba je veřejně prokázána. (Výkřiky.) Bylo by to barbarství nějakým způsobem chtíti znemožňovati rozvoj německého národa. Ale není možno na nás žádati, aby ona stará nemožná a neudržitelná privilegia, která zbudoval starý rakouský stát, byla u nás udržována. (Výborně! Potlesk. - Odpor na levici.) To se všecko zhroutí a hroutí se samo sebou a není ve vašem zájmu, abyste ta privilegia udržovali. (Německý výkřik: To nejsou docela žádná privilegia!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr. Soukup (pokračuje); Pánové, já mám jenom jednu prosbu. Když stojíme zde proti sobě a když žijeme ve své republice, mám jen tu prosbu, abychom hleděli vůči sobě i ve své kritice sebe drsnější a sebe příkřejší k tomu, abychom přece jenom mezi sebou mosty nespalovali (Sen. dr.Spiegel [německy]: To jest správné!}, abychom našli cestu k sobě, abychom se dohodli. A já jsem, pánové, o tom pevně přesvědčen, že se dohodneme. Nám nejde o to, abychom vás nějakým způsobem zardousili, my chceme s vámi žíti, a štěstí naší republiky má býti také štěstím vašeho národa. Ale, vážení pánové, prosím, abyste vy nám to umožnili, aby ten vzájemný poměr nebyl mezi námi propastí, nýbrž abychom ji překlenuli, přešli mosty, které by nás k této společné prácí v budoucností mohli přivésti. (Sen. dr, Spiegel [německy]: Proč jste udělali jazykový zákon? Vždyť nás nenecháte mluvit naší řeči!)

Pánové, prosím, ke všemu dojde. Říkáte >Sprachengesetz<. V naší republice za ta 2 léta, co tady funguje zákonodárný sbor, byla vykonána enormní spousta práce. Buďte spravedlivými, vezměte si sbírku zákonů a nařízení, vezměte si práci minulého Národního shromáždění, jaká je to horentní suma práce, která byla vykonána během měsíců, dnů a během nocí. Všecko se nedá zázrakem vykonat. Alte času nám popřejte, nám i sobě. Apelují na vás, nejenom na vaši kritiku, ale i na vaši spolupráci. Je lehko býti kritikem, je lehko býti soudcem, ale nutno býti spoludělníkem a spolupracovníkem a podati ruce a dokázat ty důvody v praksi konstruktivní a ne destruktivní. (Výborně! Potlesk československých senátorů. - Odpor na levici.) Proto, vážený senáte, .... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr. Soukup (pokračuje): Vážený senáte! Já v tomto směru ... (Výkřiky na levici. - Sen. Luksch [německy]: Naše návrhy jsou ve výboru initiativním zamítány. To jest čistě legionářská diktatura, nic jiného!) Pánové, nemluvte o diktatuře legionářů. Budou brzy také odvody, budete míti i vy své vojáky německé. My si jenom přejeme, aby ti němečtí vojáci byli věrnými vojáky republiky, aby zůstali věrní státu, jako my jsme vůči němu. (Výborně! Potlesk československých senátorů.)

Vážení pánové! Já po stránce meritorní navrhují, aby usnesení ratifikační bylo schváleno. Pokud pak jde o návrhy vysoce váženého pana kolegy prof. dr. Spiegela, činím návrh, aby tyto návrhy byly zamítnuty. (Německý výkřik: To je spolupráce!) Ne, pane kolego, z nějakého justamentu, abychom měli divadlo, abyste mohli říkat >to je menšina<. Ne, z důvodů čistě věcných, poněvadž račte navrhovat, aby byl vložen dodatek >v obou autentických textech<; to je věc samozřejmá, jak pan prof. dr. Hobza prohlásil, že oba jazyky jsou autentické, a poněvadž se jedná o osnovu mezinárodní, v obou jazycích musí býti v naší sbírce zákonů publikovány.

Pokud se týká návrhu druhého, vyzývá se vláda, aby návrhy zákonů, kterých bude třeba následkem schválení smlouvy, co nejdříve vypracovala a předložila. To jest také samozřejmá věc a není třeba, aby teprve.... (Sen. dr. Spiegel [německy]: Hobza řekl opak. On řekl, že žádný návrh není předložen!) Ne, to nemínil, to jsou samozřejmé věcí, které vláda ve svém vlastním zájmu urychlí, aby to bylo provedeno. Proto navrhuji, aby i tento druhý návrh byl zamítnut.

Předseda (zvoní): Přikročíme k hlasování o ratifikačním usnesení Stálého výboru Národního shromáždění, obsaženém na stránce 7 a 8 zprávy Stálého výboru. Míním dát hlasovati tímto způsobem:

O odstavci 1. ratifikačního usnesení podle zprávy výborové.

O odstavci 2, též podle zprávy výborové.

O doplňovacím návrhu dr. Spiegela a soudr., aby ke konci 2. odstavce ratifíkačního usnesení připojena byla tato slova: >v obou autentických textech (čl. XXXII, odst. 3, smlouvy)<.

Pak o odstavci 3, ratifikačního usnesení podle zprávy výborové.

Dále o návrhu dr. Spiegela a soudr., aby k ratifikačnímu usnesení připojen byl další odstavec a sice 4.: >Vláda se vyzývá, aby návrhy zákonů, kterých bude třeba následkem schválení smluv, co nejdříve vypracovala a Národnímu shromáždění předložila.<

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Poněvadž není námitek, přikročíme ke hlasování ve čtení prvním. Předně podotýkám, že podle prohlášení vládního referenta není třeba k usneseni většiny třípětinové, nýbrž postačí prostá většina.

Kdo souhlasí s odstavcem prvním ratifikačního usnesení podle zprávy výborové, prosím, aby povstal! (Děje se.) Současně žádám pány skrutátory, kteří působili při volbách senátních funkcionářů, aby sečtli hlasy a mně počet sdělili. (Po sečtení hlasů:)

Pro hlasovalo 86 senátorů, proti 32 senátorů. To je většina a jest tedy odstavec první ratifikačního usnesení přijat.

Kdo souhlasí s odstavcem druhým ratifikačního usnesená podle zprávy výborové, nechť povstane! (Děje se.)

To jest většina. I tento návrh druhý jest přijat.

Kdo souhlasí s doplňujícím návrhem dr. Spiegela a soudr., aby ke konci odstavce druhého ratifikačního usnesení byla připojena tato slova: >v obou autentických textech (čl. XXXII, odst, 3. smlouvy)<, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To jest menšina, návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí s odstavcem třetím ratifikačního usnesení podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To jest většina, odstavec 3, jest přijat.

Kdo souhlasí s návrhem pana kol. dr. Spiegela a soudr., aby k ratifikačnímu usnesení, jak bylo navrženo a usneseno Stálým výborem, připojen byl odstavec 4., jenž má zníti: > Vláda se vyzývá, aby návrhy zákonů, kterých bude třeba následkem schválení smlouvy, co nejdříve vypracovala a Národnímu shromáždění předložila(Děje se.)

To jest menšina. Návrh jest zamítnut.

Tím je vyřízena věc ve čtení prvém.

Jelikož projednávání tohoto odstavce denního pořadu děje se jednáním zkráceným podle § 55 jedn. řádu, můžeme přistoupiti ihned k hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s ratifikačním usnesením, jak bylo přijato ve čtení prvním, také čtení druhém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To jest většina. Ratifikační usnesení je přijato ve čtení druhém.

Přikročíme k 3. odst. denního pořadu,

3. volbě 17členného výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu.

Jako kandidáti jsou navrženi páni senátoři: Cholek, Zavadil, Špera, Endlicher, Svraka, dr. Wiechovski. Václav Lorenz, dr. Přikryl, Klečák, dr. Herzigová, dr. Vetter, Knesch, Pánek František, Trčka, Roháček, Jílek, dr. Reyl,

Kdo souhlasí s navrženými kandidáty, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To jest většina. Navržení kandidáti jsou zvoleni.

Přerušuji další projednávání denního pořadu.

Sděluji, že z výboru živnostensko-obchodního vystoupila sen. dr. Herzigová a na její místo nastoupil senátor Spíess, dále že z výboru sociálně-politického vystoupil senátor Spiess a na jeho místo nastoupila sen. dr. Herzigová.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 14. července 1920 o 10. hodině dopol, s tímto denním pořadem:

Usnesení, aby byly projednány jako pilné podle § 55 jedn. řádu tyto předlohy:

a) Vládní návrh zákona, kterým se pozměňují ustanovení zákona, ze dne 8. července 1871, čís. 112 ř. zák., o zkouškách a periodických přehlídkách parních kotlů,

b) vládní návrh zákona, kterým se mění lhůta ustanovená v § 18 zákona ze dne 6, února 1920, čís. 114 sb. zák. a nař. o sloučení sousedních obcí a osad s Prahou,

c) vládní návrh zákona o prodloužení lhůty stanovené v § 28 zákona o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace,

d) vládní návrh zákona o mimořádné výpomoci státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných,

c) vládní návrh zákona, jímž se dostává přídavků a příplatků vojenským gážístům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání, jejich vdovám a sirotkům, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým, vyjímajíc válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dne 20, února 1920, č. 142 sb. žák. a nař., a pak patentálním invalidům a osobám požívajícím pouze darů z milosti,

f) vládní návrh zákona o mimořádné výpomoci vojenským gážístům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání a jejich pozůstalým, invalidům ze stavu mužstva neb jejích pozůstalým, vyjímaje válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dme 20, února 1920, č. 142, sb. zák. a nař., a patentálním invalidům a osobám požívajícím darů z milosti.

Jsou proti tomuto dennímu pořadu námitky? (Nebyly.)

Není námitek, zůstane tedy při mém návrhu.

Tím končím schůzi.