Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Přikryl, Löw.

100 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Brdlík, dr.Burger, dr. Kovařík, dr. Procházka; správce ministerstva financí dr. Engliš; zástupce ministerstva zahraničních záležitostí odb. přednosta dr. Hobza.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr.Šafařovič, jeho zástupci: dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda: Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou na tento týden senátorům dr. Stojanovi, Ružiakovi; na dnešní a zítřejší schůzi Josefu Lukešovi, na dnešní schůzi Linkovi.

Z důvodu choroby navrhuji sen. dr. Adolfu Stránskému dovolenou na dobu 10 dnů, sen. Dulovi na 14 dní.

Kdo souhlasí s touto dovolenou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Žádaná dovolená je udělena.

Tiskem rozdány byly tyto spisy: Žádám o jich přečtení.

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 289. Interpelace senátora Hrubého a spol. k panu ministru veřejných prací stran nezákonného postupu při vyvlastňování akkumulátorů a neplnění převzatých závazků firmy Tudor.

Tisk 292. Interpelace senátorů dr. Spiegela, dr. Mayr-Hartinga a druhů k vládě o úmluvách Československé republiky s Německou říší.

Tisk 293. Interpelace senátorů Niessnera, dr. Hellera a druhů k panu ministru financí a ministru sociální péče o povznesení výroby perleťových knoflíků na jižní Moravě.

Tisk 294. Interpelace senátorů dr. Mayr-Hartinga, dr. Naegle, dr. Spiegela a druhů k ministerskému předsedovi a ministrovi vnitra o německém zemském divadle v Praze.

Tisk 299. Návrh senátora Hartla a druhů na změnu vojenského zaopatřovacího zákona ze dne 20. února 1920.

Tisk 302. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 471) o zcizení státního nemovitého majetku.

Tisk 303, Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 31), kterým se rozšiřuje obor působnosti živnostenských inspektorů na Slovensku.

Tisk 304. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 389), jímž se povoluje užití dílčích dluhopisů, jež budou vydány Moravou v úhrnné jmenovité hodnotě 116 milionů Kč. k ukládání nadačních, sirotčích a pod. kapitálů.

Tisk 305. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 30) o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.

Tisk 306. Návrh senátorů dr. Adolfa Procházky, dr. Karase, dr. Mudroně, dr. Krupky a dalších členů senátu na vydání zákona o vyměření zvláštních služebních přídavků soudcům, čekatelům soudcovským a konceptním úředníkům státního zastupitelství.

Tisk 307. Interpelace senátora Hrejsy a soudr. k panu ministru financí, pošt a telegrafů ohledně jmenovaní úředníků VIII. a IX. hodn. třídy.

Tisk 312. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 565), kterým se určuje podle §u 99 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., doba organisace řádných soudů I. a II. stolice a veškerých soudů vojenských.

Tisk 313. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 887) o opatření strojených hnojiv v roce 1921.

Tisk 309. Zpráva výboru pro prozkoumání zprávy Stálého výboru N. S. R. Č. podle §u 54 ústav, listiny o činnosti tohoto výboru v době mezi prvým a druhým zasedáním prvého volebního období N. S.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 213. Návrh senátora dra Karase a soudr. na úpravu služebních požitků zřízenců obecních a okresních.

Tisk 256. Návrh senátorů dra Soukupa, dra Hellera a soudr., na zrušení vládního nařízení z 19. prosince 1919, čís. 662 Sb. z. a n.

Tisk 257. Návrh senátorů dra Hellera, dra Soukupa a soudr., na zrušení vládního nařízení z 19. prosince 1919, čís. 662 Sb. z. a n.

Tisk 258. Návrh senátorů dra Soukupa, dra Hellera a soudr., na doplnění zákona z 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. o ztrátě mandátu člena obecního zastupitelstva.

Tisk 259. Návrh senátorů dra Hellera, dra Soukupa a soudr., na doplnění zákona z 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a n. o ztrátě mandátu člena obecního zastupitelstva.

Výboru národohospodářskému:

Tisk 248. Návrh senátorů Zulegera, Luksche a soudr. ohledně organisace Pozemkového úřadu.

Tisk 263. Návrh senátorů Ševčíka, dra Krupky, Kadlčáka, Šabaty, Šachla a soudr. na změnu opatření Stálého výboru Národního shromáždění R. Č. podle § 54 ústav. listiny ze dne 8. října 1920 o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů (č. 586 Sb. z. a n.).

Tisk 264. Návrh senátorů Ševčíka, Jílka, dra Krupky a soudr. na změnu nařízení vlády ze dne 2. září 1920 o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků.

Tisk 278. Návrh senátora Šťastného a spol. na změnu nařízení vlády republiky Československé čís. 633 ze dne 2. prosince 1919, kterým se upravuje obchod výrobky železářských hutí.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 265. Návrh členů senátu Hucla, dra Horáčka a soudr. na částečnou změnu zákona ze dne 25. října 1896, č.220 ř. z., pokud se týče novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních zvýšením odpočitatelného maxima za pojišťovací prémii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu.

Výboru brannému:

Tisk 272. Návrh senátorů A. Šachla. Šabaty a soudr. na změnu branného zákona ze dne 19. března 1920.

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 273. Návrh senátora Pánka a spol. na zrušení úředního pojmenování "sluha" u zaměstnanců ve statní službě nebo ve službě podniků a fondů státem spravovaných.

Tisk 279. Návrh sen. dra Kloudy, dra Veselého, dra Brabce, dra Soukupa, dra Horáčka a J. Lukeše, aby vydán byl zákon o soudcovských přídavcích služebních.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru ústavně-právnímu: nařízení vlády z 3. prosince 1920, čís. 638 Sb. z. a n., kterým se mění nařízení z 3. září 1920, čís. 501 Sb. z. a n., o rozšíření pravomoci policejního komisařství v Mor. Ostravě na Hlučínsko;

výboru živnostensko-obchodnímu: nařízení vlády z 9. prosince 1920, jímž se zrušuje zákaz urychleného prodeje tkalcovského, pleteného a stávkového zboží.

Výboru živnostensko-obchodnímu a zahraničnímu:

Tisk 288. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení smlouva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Předseda: Vláda navrhuje, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě l0denní. Jsou námitky proti tomu návrhu? (Nebyly.)

Není námitek.

Lhůta je přijata.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte): Výboru iniciativnímu přikázán: Tisk 299. Návrh senátora Hartla a druhů na změnu vojenského zaopatřovacího zákona ze dne 20. února 1920.

Tisk 306. Návrh senátorů dra Procházky, dra Karase, dra Mudroně, dra Krupky a dalších členů senátu na vydání zákona o vyměření zvláštních služebních přídavků soudcům, čekatelům soudcovským a konceptním úředníkům státního zastupitelství.

Předseda: Zápis o 23. schůzi senátu řádně ověřený vyložen byl v senátní kanceláři podle § 72 jednacího řádu k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.

Navrhuji, aby dva body denního pořadu byly přesunuty, a sice aby druhý odstavec denního pořadu byl projednáván napřed a první teprve za ním.

Jsou proti tomuto postupu námitky? (Nebyly.)

Námitek není, přikročíme k bodu druhému místo prvnímu, jímž jest

Zpravodajem jest pan senátor Sokol. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Sokol: Slavný senáte! Nesmírnou byla válka, jaké tvář světa neviděla, nesmírnými byly její následky, jimiž trpíme každým dnem a nesmírným jest též dílo mírové, kde hromadí se, materiál tak obrovský, že jakkoliv dnes daleko přes dvě léta již počítáme, přece jen nejsme ještě se všemi mírovými smlouvami hotovi a provádění mírových smluv bude znamenati ještě dílo přímo nesmírné.

Dnes z vládního materiálu, jenž obsahoval čtyři smlouvy, předkládají se senátu tři smlouvy: První s Bulharskem, podepsaná v Neuilly 27. listopadu m. r., dále smlouva s Maďarskem, podepsaná v Trianonu dne 4. června letošního roku a konečně smlouva mezi státy cessionářskými Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem o úpravě vzájemných vztahů. Smlouva třetí, t. zv. "o hranicích", jest stále ještě projednávána jak ve výboru zahraničním senátu, tak i poslanecké sněmovny a vyčkává se příchod zodpovědného člena vlády, pana ministra zahraničních záležitostí, aby projednání této předlohy mohlo býti ukončeno a aby předloha mohla býti předložena senátu s určitým návrhem.

Velké dílo, jímž zabýváme se dnes, smlouva s Bulharskem a Maďarskem, vyvolává v nás ovšem city velmi vážné. Přejeme si, aby Bulharsko, stát slovanský, cítění našemu blízký, zdravou slovanskou politikou mírovou dostal se z neštěstí, do něhož válkou byl uvržen. Avšak jestliže zvláště vzpomínáme tohoto našeho poměru k Bulharsku, nesmí to znamenati, že by snad dnešní poměr a naše vůle mírová ku státům jiným, s nimiž jsme mírové smlouvy uzavřeli nebo hodláme uzavříti, byla méně odůvodněna a upřímná. Naší vůlí jest zachovávati všeobecný mír v každém případě naprosto vážné a opravdově a starati se s veškerými silami o obnovení normálních styků, nejen ve prospěch náš snad, nýbrž ve prospěch všeobecného míru světového. Studium tohoto velkého díla smlouvy s Bulharskem v Neuilly sur Seině a s Maďarskem v Trianonu je ulehčeno tím, že z velké části se veskrze kryje s ustanovením míru s Rakouskem event. míru s Německem ve Versailles.

Připomínám jen některé body, které vůbec se liší, nebo které zasluhují zvláštní připomínky z této rozsáhlá smlouvy. Je to především čl. 27. jak smlouvy Trianonské, tak smlouvy Neuillyské, který je ovšem zcela rozdílný, neboť obsahuje hranice nového Maďarska a Bulharska. Lituji, že ustanovením, jež stanoví nám jakési předmostí před Bratislavou, zároveň jest nám zabráněno prováděti jakékoliv práce opevňovací, neboť zdá se mi, že důvody, které mluvily pro to, aby Bratislava byla opatřena předmostím, vyžadovaly spíše také, aby tam byly vykonány práce opevňovací. Musíme tedy tím spíše jinými způsoby, bedlivým pozorováním svých sousedů, starati se o to, aby bezpečnost našich hranic v tomto důležitém místě nebyla ohrožována.

Podobně změněn je čl. 104. mírové smlouvy Trianonské s Maďarskem, jenž stanoví, že Maďarsko může vydržovati nejvýš armádu 35.000 mužů počítaje v to i důstojníky i záložní tělesa.

Dále odst. 4.- 6. čl. 207, kde se jedná o vzájemných dodávkách uhlí, lignitu, poživatin a surovin.

V čl. 232 a 233 jsou rušena veškerá opatření od 3. listopadu 1918 až do působnosti mírové smlouvy o majetku a právech příslušníků mocností spojených a sdružených. Žádné promlčení nemůže býti namítáno příslušníkům těchto mocností pro opomenutí formalit předepsaných zákonodárstvím maďarským z doby po příměří až do doby, kdy mírová smlouva nabude působnosti.

Dalším důležitým ustanovením smlouvy Trianonské jest čl. 249, který stanoví, že odkazy, dary, stipendia a nadace založené a zřízené v bývalém království Uherském a. určené příslušníkům z bývalého království Uherského, dá Maďarsko, pokud jsou tyto majetky na jeho území k disposici oné mocnosti spojené neb sdružené, jejímiž příslušníky osoby Ony nyní jsou, a to i v tom případě, kdy požitky činí se odvislými od státního občanství maďarského.

Čl. 306 budeme pozorovati s jakýmsi melancholickým úsměvem, neboť jest to zbytek velké naší tužby, jistě odůvodněné, jejíž důležitost je stejná jako dříve, totiž korridor mezi námi a Jugoslávií. Tento zbytek znamená, že Maďarsko zaručuje státu Československému s ohledem na důležitost svobodného spojení s mořem Jaderským právo, vésti vlastní vlaky na území maďarském po dvou tratích z Bratislavy směrem na Rjeku. Tyto vlaky nesmí sloužiti místní dopravě, leda po zvláštní úmluvě mezi súčastněnými státy maďarským a československým.

Pro hospodářské styky s Bulharskem upozorňuje v důvodové zprávě zahraniční výbor na čl. 150, jímž veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, jež by Bulharsko povolilo kterémukoliv státu, budou se současně a bezpodmínečně vztahovati na všechny státy spojené a sdružené.

Tyto dvě smlouvy, jež předkládáme ke schválení, týkají se poměru mezi státy zvítězivšími a poraženými. Další smlouva, t. zv. Traité entre les états successifs de la monarchie Austro-Hongroise signé Sevres le dix aout 1920, týká se upravení poměrů mezi státy, jež mezi sebou nevedly válku.

Dovolím si upozorniti hned na jakýsi rozpor dosti interesantní pro právníky, jenž spočívá v tomto názvu. Byla učiněna námitka a bylo upozorňováno velmi horlivě, že francouzský titul uvádí slovo "successifs", kdežto český překlad mluví o smlouvě mezi "cessionářskými státy". Nedá se upříti, že do francouzského titulu se vloudilo jakési nedorozumění, jakási nepřesnost v označení "états successifs". V tomto případě by pro nás to mohlo míti dosti mrzuté důsledky, poněvadž by to znamenalo, že postupujeme nejen území, nýbrž že jsme nástupci v ohledu závazků i v ohledu dluhů i po případě v jiných takových poměrech. Této nepřesnosti vyhýbá se překlad český, jež má význam vnitrostátního zákona a jenž se tudíž musí snažiti o to, aby myšlenku, jež ve smlouvě samotné jest uložena stejně jako ve všech ostatních mírových smlouvách, totiž že nejsme succesivními nějakými nástupci vyjádřil, a proto se mluví v českém překladě "o smlouvě mezi státy cessionářskými."

V této smlouvě se upravuje celá řada opatření a otázek, byť jen prozatímní formou. Pro nás i v prozatímní formě je důležitá, neboť zamezuje možnost sporů, vyhýbá se nedůtklivostem a připravuje pro trvalé definitivní upravení již pevný a trvalý základ.

Zahraniční výbor, jenž velmi vítal tato ustanovení prozatímní smlouvy v Sčvres, ve zvláštní resoluci upozorňuje na čl. 9. V čl. 9. pojednává se o choulostivé otázce pensí a platů bývalých zaměstnanců monarchie rakousko-uherské, čítaje v to i Bosnu a Herzegovinu, z nichž valná část nebyla převzata ani do služeb žádného státu a ani tudíž nemůže používat žádné pense. Jejich situace je nesmírně ovšem trapná a je tudíž zcela odůvodněna resoluce, kterou si zahraniční výbor dovoluje vám předložiti ve čl. 9.

Jestliže, vážení pánové, vzpomínám zvláště ještě čl. 2. našeho návrhu, ve kterém se ukládá vládě, aby smlouvy tyto publikovala ve sbírce zákonů a nařízení, pak, pánové, chci tím připomenouti, že to není pro nás tentokráte formalitou, a že bylo potřebou zahraničnímu výboru, aby ve své podrobné debatě vyjádřil velké uznaní té nesmírné práci, které se podjal právní odbor zahraničního ministerstva překladem těchto smluv tak rozsáhlých, ve kterých se pevně ustaluje právní terminologie pro určité poměry naše na dlouhá desítiletí, práce, která je tím záslužnější, že musila býti vykonávána s neobyčejným napjetím sil a s velikým spěchem.

Dovoluji si tudíž jménem zahraničního výboru prositi, aby senát přijal a schválil návrh mnou zde předložený, jakož i resoluci zde současně tlumočenou. (Výborně!)

Předseda: Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: Pan senátor dr. Heller, dr. Ledebur, dr. Spiegel, dr. Schmidt. Řečnickou lhůtu ustanovuji takto: Pro řečníka německé strany sociálně-demokratické na půl hodiny, pro ostatní řečníky čtvrt hodiny.

Je námitka proti tomu? (Nebyla.)

Námitka není, lhůta je přijata. Uděluji slovo prvnímu řečníku senátoru dru Hellerovi.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte! Před několika málo dny skončili jsme v nepřítomnosti pana ministra financí rozpočtovou debatu. Odříkal zde svoji krátkou řeč a pak zmizel. Zvláštního zájmu na debatě tudíž v senátě neprojevil. Dnes konáme debatu o mírových smlouvách v nepřítomnosti pana ministra zahraničních věcí. Ačkoliv jsou zde jeho zástupci, on sám není přítomen, a až do. dnešního dne neuznal pan ministr zahraničních věcí ani jednou - až na jednu výjimku, ku které přikročím ihned - nutným, aby dal senátu zprávu o zahraniční situaci státu. Tato jediná výjimka vztahuje se k osobní záležitosti pana ministra, která pro něho zajisté byla důležitou a také pro nás byla důležitou. Ale rozhodně raději bychom byli viděli, kdyby pan ministr během těchto mnoha měsíců přece jednou chopil se příležitosti, aby nám podal vysvětlení o zahraniční situaci státu, a kdybychom rovněž my byli měli příležitost v jeho přítomnosti přednésti to, co se nám jeví býti nutným. Musíme se spokojiti, že slavná vláda nepovažuje za důležité dáti nám zde vysvětlení, a musíme vyčkávati jiné příležitosti, až pan ministr zahraničních věcí bude zde přítomen a podá nám výklad, podrobný výklad o zahraniční situaci.

Nyní, pánové, jsem k svému politování nucen v otázce mírových smluv jménem své strany zaujmouti zamítavé stanovisko, k svému politovaní proto, že právě naše strana odjakživa byla tou, která si míru všemi silami nejen přála, nýbrž pokud možno proň působila, neboť mír byl pro naši stranu od jakživa nejdůležitějším bodem programu a protože ještě krátce před válkou mezinárodní kongres v Basileji mírumilovnost, přání, touhu po míru a vůli k míru mezinárodní sociální demokracie nejeklatantnějším způsobem vyjádřil. Tím obtížnějším jest pro nás, že musíme zaujmouti stanovisko proti mírovým smlouvám a považujeme za svou povinnost naše stanovisko zde zvláště odůvodniti.

Vytkl jsem ve výboru zahraničním, že mírové smlouvy o několika stech stránkách mají býti v tak krátké době projednány, a uzavřeny. Bylo mi na to odpověděno, že asi 90 % i více obsahu těchto mírových smluv má úplně stejné znění s mírovými smlouvami uzavřenými ve Versailiesu a v St. Germainu. Již sama tato okolnost stačí pro nás, abychom tyto smlouvy právě tak odmítli, jako jsme to učinili se smlouvami ve Versailiesu a St. Germainu.

Jestliže tyto smlouvy mají z větší části stejný obsah, jako smlouvy s Německem a Rakouskem, musíme dojíti k odmítavému stanovisku. Jestliže ještě při uzavírání mírových smluv s Německem a Rakouskem minulého roku jsme mohli pochybovati o působení těchto mírových smluv, dnes žádná pochybnost není již možná. Dnes jest jasno, že sotva kdy byly ve světových dějinách mírové smlouvy, které by tak neblaze v každém ohledu působily, jako smlouvy Versailleská a St. Germainská a nyní také mírové smlouvy Sčvreská a Trianonská.

Pánové! Pozorujme, jaké politické následky měly tyto mírové smlouvy. Byly to smlouvy, které nepřičítaly poraženým státům obětí, jež by byly v dosahu možnosti, oběti, které poražení vždy na sebe vzíti musí, nýbrž mírové smlouvy, které znamenají pokoření poražených států a které tyto státy a národy mění ve státy a národy druhého řádu.

Dnes vidíme následky těchto mírových smluv tak zřejmě, že se musely každému státi jasnými. Od uzavření těchto mírových smluv nemůže Evropa a svět nalézti klidu. Od té doby panuje nepřetržitě neklid a nepřetržitě vynořují se nové možnosti války. Tyto mírové smlouvy odsoudily přemožené státy, jak jsem již řekl, k úloze pokořených a téměř k úloze otroku. Skutečně musí dnes poražené státy pracovati pro státy vítězné a ačkoliv prý Československo patří k státům vítězným, ani ono z toho není vyloučeno; poražené státy staly se pouhými hospodářskými koloniemi států vítězných. Naši dělníci, náš průmysl pracuje dnes z větší části pro podnikatele a kapitalisty vítězných států, jsme poraženi v každém směru, a také my nejsme ničím jiným než heloty vítězných států.

Velká protiva, která dnes Evropu ovládá, jest protiva mezi Francií a Německem. Připouštím beze všeho a neslušelo by mně zapírati, že Německo a zvláště Prusko jsou z velké části vinny touto válkou. Připouštím, že Prusko se dopustilo v této válce činů, které se před morálkou a dějinami nikdy nedají ospravedlniti. (Sen. Hartl [německy]: Jenom Německo?) Mluvím nyní pouze o tomto poměru. Ale tyto činy nechce nikdo napravovati, proti tomu by nikdo nic nenamítal, a Německo nejméně. Náhrada způsobených škod jest zcela samozřejmou. Ale jak jedná se s Německem? Až do dnes, dva roky po skončení války, neví ještě Německo, co má platiti, a připadá mi to jako donucování, které se na Německu provádí. Chtějí se pokusiti a přihlížeti, jak bude moci platiti, a dle toho chtějí přizpůsobiti náhradu. Co znamená náhrada? Náhrada neznamená nic jiného, než způsobené škody opět napraviti. Jest to přec určitá cifra, skutečnost, která existuje; dávno bylo by bývalo možno říci, které škody se mají napraviti a čeho jest zapotřebí, aby se tyto škody napravily. To se dosud nestalo. Nepřetržitě hrozí ozbrojená pěst Francie na hranicích Německa vpádem do Rurského uzemí. Hrozí se odtržením Horního Slezska, úplným ochromením a rozkouskováním, a to v podstatě jest příčinou, že svět a Evropa nemohou dojíti klidu. Kdyby byla měla tato válka za následek poražení carského Ruska, senilního, zbabělého, podlého Rakouska a hrozného militaristického Pruska, nikdo by to byl nepřivítal s větší radostí nežli my. Ale aby byl na místo pruského militarismu dosazen francouzský a bohužel také český militarismus, aby na místo ruského carismu nastoupil carismus Dohody, pro to věru tuto válku nebylo třeba vésti. Neboť ačkoliv hrozivý a špatný byl pruský militarismus a ruský carismus a špatné bylo - nechci užíti žádného tvrdého výrazu - Rakousko, vésti válku s tak obrovskými obětmi, aby se nahradil militarismus stejným militarismem, stejným carismem a stejnou senilností, pro to byly věru marně přineseny obrovské oběti války!