Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo sen. dr. Brabcovi.

Sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Především si dovoluji projeviti názor o tom, jak bych si představoval, aby veškeré předlohy v senátě, i ty samostatné, i ty, které nám přicházejí od vlády nebo jako usnesení poslanecké sněmovny, byly projednávány. Mám za to, že my dosti často jsme zde projevili názor, že musíme dbáti důstojnosti a vážnosti jednání v senátu. Jistě že to všechno, co se dálo v poslanecké sněmovně s nějakým zákonem, může býti pro nás velmi cenným materiálem informacím, ale prosím, víc nic. To jest pouhý informační materiál a my musíme jako eventuelně lépe informovaní soudcové pracovati na takové věci znovu, prohloubiti ji a učiniti úplně samostatné a neodvislé usnesení. To, co, velectění pánové, se však zde děje v senátě, to ovšem není nic takového, co by se s podobnými zásadami dalo vůbec srovnati. (Výkřik: To cítíme všichni!) My bohužel projednáváme takzvané pilné návrhy, ale velmi nedbale. (Výkřik: Velmi pilně!)

Velectění pánové! Já jenom konstatuji, že na příklad dnes mně připadl úkol býti současně ve třech výborech, kde se projednávaly velmi důležité věci. (Sen. dr. Klouda: To je chyba!) Ale ne moje. V ústavně-právním, v sociálně-politickém a technicko-dopravním. Velectění pánové, já jsem stačil jenom jako každý jiný smrtelník, abych byl přítomen jednání v jednom výboru. Mezi tím v těch ostatních výborech se to odbylo - nevím jak - nemám na to žádnou ingerenci a mám přejímat odpovědnost, ba jako člen tohoto výboru beru zvýšenou odpovědnost za to, co se odhlasovalo. Velectění pánové, jestliže tímto způsobem chceme pokračovati v zákonodárné práci, pak vlastně parlamentarismus zabíjíme a nepotřebujeme k tomu ani žádných destruktivních živlů. Tu děláme.horší práci proti republice, než dělali oni, proti kterým jsme užívali střelné zbraně a kteří krváceli a ztráceli své životy. To jsou věci, o kterých musíme tak dlouho mluviti, až nastane zde změna. (Sen. Jírásek Ferd.: Ještě pořád stavíme!) My boříme, já se bojím, že boříme! Není žádnou omluvou, že jsou to naléhavé návrhy, které musí býti do určitého termínu usneseny. Já, velectění pánové, takových návrhů neznám. Proč? Poněvadž v listopadu jsme tady neměli co dělat, sháněli jsme s bídou denní pořad, hádali jsme se o nepatrné případy imunitní a prosím, najednou před samými vánocemi se nám nahrne 21 předloh a my jsme vykonali ten hrdinský čin, že jsme jich 9 odložili a 12 poslušně vyřídíme, podle daného rozkazu. Zdali to jsou poměry důstojné senátu, to ponechávám s klidem vašemu úsudku. (Sen. dr. Klouda: To je dobrodiní úřednické vlády!) S tím neměla úřednická vláda pranic co dělat. Já na.to přijdu, co to je, to jsou přemrštěné stranické vlivy a nic jiného. Zrovna na této předloze vám to dokáži. A teď, prosím, podívejme se, jak vypadají tyto předlohy, které se nám předkládají k projednání a usnesení.

Vládní návrh který byl předložen poslanecké sněmovně - musíme s jistou ironií říci - měl hlavu a patu, ale tohle, co vyšlo z poslanecké sněmovny, to tu hlavu ztratilo a já vám to dokáži Ten vládní návrh přirozeně byl připravován několik neděl, bylo o něm disputováno, já znám velmi dobře, že měli připraven jeden návrh, který byl daleko moudřejší a který by byl lépe hověl tomu, co je účelem zákonů, jež jsme ani ne před celým rokem s takovým velikým souhlasem, jednomyslným souhlasem usnesli. Poslanecká sněmovna, ovšem poslušná naléhavosti věci, projednala záležitost snad asi ve dvou dnech a tak náležitým způsobem ji vyřídila, že skutečně, když člověk ten zákon právnicky rozebírá, musí se nad tím pozastaviti, ze je to možné. Kolega referent zde nedávno mluvil o tom, jak je veliká starost o to, aby ta veliká Praha byla uskutečněna. A víte, co tím usnesením poslanecké sněmovny, které se nám tu k schválení předkládá, se vlastně děje? Odkládá se uskutečnění Velké Prahy na jeden celý rok. To nebylo ve vládním návrhu předloženém sněmovně poslanecké, to tam poslanecká sněmovna dala sama, a sice proto, poněvadž jednala ve spěchu, ukvapeně, neinformovaně, pánové neměli času něco zrale uvážit, zkrátka naházeli pár ustanovení, několik paragrafů a ty nám sem předkládají, abychom je odhlasovali. Věřte mi, pánové - já arciť nevím, jak vaše rozhodnutí dopadne - měl jsem naději ještě včera, že snad se mi podaří získati většinu, ale dnes vím, že již působily jisté vlivy, které tu většinu maří, a ty jsou z poslanecké sněmovny. My bychom neměli dopustiti, aby se nám zde takovým způsobem agitovalo. Myslím, že my zde, členové senátu, jsme lidé dosti zralé úvahy a dosti velké zkušenosti, abychom měli právo na svůj vlastní úsudek a abychom si od poslanecké sněmovny a jakýmikoliv vlivy nedali nic diktovati. Teď, prosím, k těm zákonům: Vládní návrh navrhuje správní komisi a předpokládá, že dnem 1. ledna 1921 nastane spojení veškerých obcí pražských. To jest důležitá basis, takto má správní komise jistý smysl. Podle toho dnem 1. ledna 1921 podle dosavadních zákona v únoru letošního roku usnesených má nastati spojení obcí pražských v jednu obec. Já se k té věci ještě vrátím. Teď by tu nebylo nikoho, poněvadž volba nebyla v čas provedena, kdo by to spravoval. Přirozeně musí se nějaké opatření státi. Buďto to musí udělati zákonodárný sbor zvláštním zákonem, nebo to může klidně docela udělati vláda na základě statutu pražského, který se zákonem na veškeré obce ve Velkou Prahu spojované rozšiřuje. Zde by se mohlo říci, co jest demokratičtější? Myslím, že jest demokratičtější to - vypadá to jako contradíctio in adjecto, jako paradoxon - aby tu správní komisi dělala vláda na základě statutu pražského, a proč? Poněvadž takovým způsobem bude jistě docíleno prozatímnějšího sboru, který více na tom bude interesován, aby tu svou činnost skončil a vedl celou věc k rozřešení správnému podle zákona, k volbám, a který bude nota bene ustaven pod menším vlivem různých politických stran, než-li by tomu bylo při sestavování na základě zvláštních zmocnění, nadiktovaných zvláštním zákonem. Nevím, ale já té demokracii rozumím takto: já si totiž demokratičtějším představuji to, co jest objektivnější, co podléhá méně rozmanitým a nepříslušným vlivům. Tak vypadal ten vládní návrh, který byl předložen poslanecké sněmovně. A nyní prosím, co s ním udělala sněmovna poslanecká? Poslanecká sněmovna k tomu přidala jeden paragraf, a sice ze zákona ze dne 6. února (§ 5) z roku 1920 čís. 114 to jest ten, kterým se vyslovuje spojení obcí dnem 1. ledna 1921, již ovšem na základě prodloužené lhůty - t. j. že se zákon stane účinným dnem 1. ledna 1922. Zde máte to urychlené vytvoření Velké Prahy. To jest ta starost, abychom již Velkou Prahu měli. Máme jiné myšlenky. Zde jde o něco jiného, než o starost, zde jde o to, aby ti, kteří mají dnes správu těch disparátních obcí v ústředním zastupitelstvu, bez risika a bez ztráty dosavadních funkcí v té správní komisi bylí náležitě usazení a už měli vliv na přípravu v těch volbách atd. (Sen. Jirásek Ferd.: Jest to všecko zadluženo, nikdo o to nestojí!) Když jest něco zadluženo, toho, kdo to zadlužil, neposadím tam, aby to spravoval. Od jakživa pro kridataře se ustanovuje správce konkursní podstaty, ale ne kridatář. (Sen. Šťastný: V tom spočívá to naše dědictví po vás!) To vám také hned povím, dobře, že jste mi dal tento podnět. Já vám řeknu toliko, že těm lidem, kteří ty obce spravují, nedávám viny za veškeré zadlužení. (Sen. Šťastný: Také jim nezávidíte!) Nezávidím, ale tolik vám řeknu, že po těch, které oni vystřídali v obcích. které byly zadluženy, to zadlužení nepřesahovalo míru přípustnosti a zbyly tu po nich veliké podniky. Já mohu mluviti z vlastní zkušenosti, že z dluhů, které dělaly obce, zakládány byly elektrárny, plynárny, masné tržnice. (Hlas: A co dělali ve válce?) Také o té válce vám něco povím. (Hlas: Co dělal Groš?) Mně o osoby naprosto nejde. (Sen. dr. Klouda: Před chvílí jste mluvil o kridatářích!) Já vám na to odpovím. Když jest něco prodlouženo, nemohu si pomoci. Ale půjdeme dále, vždyť já přijdu na všecko. Tedy, prosím, v obcích zůstaly určité věci, které měly cenu. Nepříznivým vývojem poměrů se dnes obce zadlužily do takové míry, že jest to naprosto nesnesitelné. Já vás ujišťuji, že jsem prost v této věci všeho osobního, vždyť mně na tom nezáleží, tuto kariéru mám již dávno za sebou a mohu říci jen tolik, že ty staré obce v dobách války, v těch nejtěžších dobách, když jsme úpěli pod útiskem nepřátelského režimu, opatřovaly svoji aprovisaci lépe než dnes, a že mnohé obce neznaly front, které je znají dnes. (Sen. Havlena: Praha byla pověstná v tom ohledu!) To máte pravdu. (Sen. Šťastny: Ono to bylo někdy i v Karlině!) V Karlíně nebyla jakživa žádná fronta. To vím já, to si mluvte co chcete, nebyla! A šla tam aprovisace bezvadně. (Sen. Šťastný: Šla tam lépe. ale někdy také selhala!) Teď nebudeme se o to hádat. Na tom mně nic nezáleží, ale chci říci jen to: Nemyslete si, pánové, že bych chtěl býti jakkoliv nespravedlivý. Proč se tyto obce dostaly do takového stavu? My jsme, velectění pánové, usnesli takový volební řád do obcí, který to přímo zaviňuje, který parceluje občanstvo na takové částky vzájemně si nedůvěřující a vzájemně se potírající..... (Senátor Havlena: Podle toho je demokracie zkázou. autonomie?) Ne, ale volební řád takto uzpůsobený, to není žádná demokracie. Vy vysíláte do obecních zastupitelstev a vyslali jste lidi se svázanýma rukama a lidi, kteří jednali jen pod diktátem politických stran, a ne lidi, kteří by podle svého zdravého rozumu uvážili věc a kteří by pak podle té úvahy mezi sebou soudili. Když budete posílat do obcí exponenty politických stran, kteří tam přijdou s předsudkem, nemůžete potom žádat od nich, aby ta správa obecní nesla nějaké ovoce pro ten celek. (Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, neračte vyrušovat řečníka. Sen. dr. Brabec (pokračuje): Politické strany, které naléhaly na toto usnesení volebního obecního řádu, jaký máme, jsou vinny na tom, že obce se nalézají v těch zlých hospodářských a finančních poměrech, ve kterých je dnes vidíme, a pomoci jim nemůžeme. (Odpor. Sen. dr. Klouda: Vzdyť jste sám na tom spolupracoval!) Ano, já jsem při tom pracoval a byl jsem stále v rozporech proti tomuto systému. od prvého okamžiku až do posledního. (Sen. dr. Klouda: Vzdyť jste byl referentem!) Co vás napadá? To byl p. kol. Meissner. (Sen. dr. Klouda Ale referoval jste o obecním zřízení!) Promiňte, já vás nebudu jako kolegu advokáta poučovati: to jest hmotné právo, to není žádný volební řád. Nechme takové diskuse, to by nás nevedlo k ničemu dobrému.. Tedy prosím, nečiním zodpovědný ty nynějsí zástupce za to, jak to hospodářství v obcích vypadá. Oni jsou prostě bezvolnými nástroji těch, kteří je tam poslali. To jsou věci, které se nedají žádným způsobem oddisputovati. (Odpor.) A pánové, podívejte se (Sen. Jirásek Ferd.: Koho jste vy kandidovali? Na prvním místě byl Šámal!) Habeat sibi, já vám tu radost nechám. Proč, pánové, to tak dlouho trvalo, nežli jsme tento zákon dostali sem do senátu? V poslanecké sněmovně byl ještě před chvilkou, jak víte. Já jsem se dověděl leccos z té kuchyně, ve které se to vařilo a vyjednávalo se stranami. Máme tři zákony přesně usnesené, ale musilo se vyjednávat se stranami. A prosím vás, pánové. co pod tím bylo, k čemu to vyjednávání? Aby zase ty strany tu svou polévku tam ohřály? To je celé naše politické umění našeho veřejného života. Prosím, to je zároveň kletba, ten pověstný klíč, ten tu musel býti zachován a při tom se ještě v poslanecké sněmovně pánové hádali. V roce 1919, prosím, když byly provedeny všeobecné volby do obcí, musela býti vláda změněna podle těch všeobecných voleb. V roce 1920, poněvadž to pro některé strany tak nevypadlo. proti tomu klíči se již brojí, aby se podle něho důsledně sestavila správní komise pro Velkou Prahu. Já vím. pánové. to byly ty důležité příčiny, proč dnes tak na kvap před vánocemi ještě musíme projednávat takovou důležitou věc a proč poslanecká sněmovna se dopustila takových chyb, které dnes skutečně, budou-li potvrzeny, neponesou žádného dobrého ovoce a jistě neurychlí žádným způsobem vytvoření Velké Prahy. Celá ta správní komise. velectění, jak ji zde navrhuje poslanecká sněmovna nebo jak se o ní usnesla, není nic jiného, než přípravný volební komitét, a to tím spíše, poněvadž odkládá o rok vlastní sloučení obcí. Ty místní obce mohou, prosím, zase dělat dluhy dál, ale ku podivu se té správní komisi mimo přípravu voleb ukládá též povinnost ústředního zastupitelství, které má své zdůvodnění jenom v tom. že ty obce budou sloučeny. ale my si uděláme správní komisi a ta bude míti vrchní dozor. Nade vším? Nad ničím, poněvadž to zde prostě prvního ledna 1921 nebude. jelikož se usnášíme. aby to bylo zde až teprve 1. ledna 1922. Takhle vypadají věci. Ale když jsem již u té demokracie, já se diskusi nevyhýbám. Máme tu ještě jedno pěkné ustanovení, které se v tomto výborném usnesení, ale tentokráte také současně ve vládním návrhu doporučuje k našemu schválení. V § 1 odst. 2. stojí: ťNa členy ústřední správní komise nevztahuje se ustanovení § 7 odst 4. zákona ze dne 6. února 1920, čís. 1 16 Sb. z. a nař.Ť Tento paragraf nepraví nic jiného, než-li že členství ústředního zastupitelství jest neslučitelno se členstvím místního výboru. To je zajímavo. Já jsem se divil, jak zde pan referent omlouval horlivě, že dříve to bylo možno, muselo se mu to patrně nesmírně líbit a zamlouvat, býti současně členem obecního zastupitelstva okresního zastupitelstva a zemského výkonného výboru. Jen ještě měl býti také ministrem a presidentem republiky, již by bylo nebylo scházelo nic. To se může ještě při těchto methodách státi. (Hluk. Sen. Jirásek Ferd.: Býti správním radou v 35 akciových spol ctnostech, to nevadí! - Místopředseda Kadlčák zvoní.) Počkejte pánové, já vám to hned řeknu. (Sen. Ferd. Jirásek: Když je někdo správním radou 35 akciových společnosti a funkce ty vykonává, to všechno nevadí? Hluk.) Pánové, poslechněte, prosím, že je někdo správním radou u 35 akciových společností, tomu já se naprosto nedivím, a víte proč? Poněvadž to těm lidem nese, to je v lidské povaze. (Sen. Ferd. Jirásek: To je zvláštní. ze se všechno odhaduje podle toho, co to vynáší!) Ale, pánové, prosím vás, tohle vy také doporučujete, že někomu ponese členství v zastupitelství až do toho výkonného zemského výboru. (Hluk. Místopředseda Kadlcák zvoní.) Pánové, takhle bychom daleko nedošli. Tam to je konečně... (Sen. Ferd. Jirásek: Oč zde jde? Zda-li bude předsedou správní komise dr. Baxa cí dr. Kramár! O to zde jde. jako v celé řadě jiných věci!)

Nomina sunt odiosa. Já nebudu jmenovat nikoho, kdo si dělá naděje, ale já mu tu funkci nezávidím, poněvadž jsem plně přesvědčen, že, bude-li ji poctivě vykonávat, bude mu spílat celá Velká Praha, ten se nezavděčí nikomu, ať je to kdo chce, o tom není žádné pochybnosti. Ale prosím, vraťme se k té roztomilé zásadě té inkompatibility a kompatibility. To jest vlastně to. Zde jsou nějaké zájmy zvláštní, aby někdo, kdo jest členem některého místního výboru, byl zároveň členem ústředního zastupitelstva. A to jest to, co jste vy i já i my všichni společně v únoru nechtěli, to jsme perhoreskovali. My to tam dali z vlastní iniciativy. To nebylo ve vládní osnově, to jsme tam dali my na základě jednomyslného usnesení ústavního výboru. A dnes jak s tím zacházíme a proč? Proto, že několik pánů se nedovede rozhodnouti, zda chtějí býti doopravdy činni v jednom či druhém sboru, ačkoliv každý poctivý člověk jim musí říci do očí a oni to musí doznati, že na obě funkce nestačí. Dnes se ptejte, pánové, kteréhokoliv člena zastupitelstva pražského nebo kteréhokoliv předměstského, mnoho-li mu to zabírá času a mnoho-li by mu zbylo ještě času na vykonávání takové funkce, jakou bude funkce v ústředním zastupitelstvu pražském. Ústřední zastupitelstvo pražské bude vyžadovati celého člověka a plného duševního napětí, od kterého závisí vybudování ne Velké Prahy, spojené z některých obcí, nýbrž vybudování hlavního města státu. Velectění pánové, stojíme-li před touto otázkou, musíme si seriosnějším způsobem počínati, než jest to, co se nám zde ku schválení předkládá. A velectění pánové, abyste nebyli vůbec v žádné pochybnosti, jaké povinnosti se ukládají členům ústředního zastupitelstva a jaké povinnosti také budou uloženy této správní komisi, má-li míti vůbec nějaký smysl: Podle §u 9 tvoří toto zastupitelstvo a tedy ta náhrada toho zastupitelstva, ta správní komise samosprávný sbor, který již před úplným sloučením má opatřiti tyto společné věci. Sbor ten vede příští organisaci sjednocené obce Pražské, zejména po stránce finanční. Račte jen uvážiti, jaký je to ohromný obor administrativní, jaký je to veliký úkol, rozluštiti dnes finance obcí, které mají býti spojeny ve Velkou Prahu. Ale na tom není dosti. Koná vrchní dohled v hospodářské správě všech obcí a osad. Já se táži, jak si to představují ti, kteří to usnášeli v poslanecké sněmovně? Oni patrně si to vůbec nepředstavovali, že by mohl někdo konati dozor v těchto věcech při správě cizího jmění sám nad sebou. Pánové, tak ideální bytost pochybuji, že najdete i mezi sebou i v celém obyvatelstvu pražském. To je něco nemyslitelného. Ti lidé se mohli dopustiti docela nevinných chyb, ale budou přirozeně hleděti ty chyby zakrýti. My jim to nemůžeme zazlívati, ale nesmíme je stavěti do té posice, aby takovým způsobem zrazovali své veřejné povinnosti.

Dále prosím, ten sbor provádí práce subvenční, státem subvencované. řeší otázku dopravní, bytovou a pozemkovou, zejména má právo nabývati pro obce pozemků i vyvlastňováním, jak v území v mezích zvláštních zákonů, tak i mimo toto území v mezích zvláštních zákonů vyvlastňovacích..

Nechme tu bytovou a dopravní otázku, ale račte uvážiti tu otázku pozemkovou. Víte všichni, co jest to pozemková spekulace, jaká jest to svůdná hra, a troufáte si tohle to dát do rukou lidí na dvou stranách interesovaných. Já, vážení pánové, bych pro něco takového ruku nemohl zdvihnouti. Nemohu nikomu to doporučiti. To prostě budeme žádati něco, na co lid ská přirozenost nestačí.

O dalších oborech se nepotřebuji zmiňovati. Péče o práce pro nezaměstnané, vrchní dozor nad správou chudinskou, dozor nad správou zdravotní a místní policií; rozhoduje a usnáší se o plánu polohy a dohlíží na jednotné vykonávání stavebního řádu. Zase takový kámen úrazu; vy víte z našich předměstí i z vlastní Prahy, jak to vypadá s těmi plány polohy, jak k vůli soukromým interesům se regulační čára všelijak klikatě ustanovuje a jak proti tomu bylo bojováno zejména z těch radikálních stran, které se nejlidověji jmenovaly, aby lidé nerozhodovali o těchto věcech ve sborech zastupitelských sami o sobě, aby v takových případech byli vyloučeni. My jsme také přijali při změně obecních řízení velmi přesné ustanovení, a to již se dnes bude házeti do koše a bude se sestavovati správní komise, která bude míti plein pouvoir hospodařiti bez ohledu, jak to v celku dopadne. jen když tu bude zachována správa v jedněch rukou.

Prosím, nejen to, usnesením ústředního zastupitelstva může býti jeho působnost rozšířena též na jiné věci, jichž jednotné provedení ve všech obcích se uzná za nutno, může býti i na jiné společné věci nařízením ministra vnitra rozšířena. Uvažte tento ohromný úkol a my bychom neměli tolik smyslu pro věci veřejné, abychom pro to ustanovili lidi, kterým jen to dáme za úkol, které zbavíme veškerých jiných interesů, abychom je nesvedli v porušování občanské povinnosti? Tak vypadají ty věci, jen docela krátce načrtnuto. Jestli se mi řekne, že tu jde o prozatímní sbor, vážení pánové, to není dostatečně omluveno, abychom takovou zásadu inkompatibility velmi věcně odůvodněnou, jak zajisté uznáte, porušovali. Ten prozatímní sbor bude určitým prejudicem pro to, jak se s těmi věcmi bude zacházeti v budoucnosti. To bude ten špatný vzor, který dáme příštímu volenému ústřednímu zastupitelstvu. My tím způsobem je přímo korumpujeme, poněvadž když to najednou bylo možno prozatímně, pak je to možno také definitivně, pak nás před těmito důsledky nic nezachrání. Město Praha samo kdysi žádalo, aby tyto dvě funkce byly inkompatibilní. To bylo před rokem a letos slyším, že starostové měst pražských žádají sestavení správní komise s porušením téže zásady. Co si máme o tom myslit? Nechce prosloviti žádné podezřívání a myslím, že je v tom neuváženost, že je to z neznalosti věcí, neinformovanosti a nedostatku odbornosti, když s takovou věcí se přichází. Já tu pronáším těžký soud, ale jsem si toho plně vědom. Tedy caveant consules před těmito cestami bludnými. Ještě několik všeobecných slov. Já považuji autonomii obcí za jednu z nejdůležitějších článků státní správy. Zrovna tak, jako se říká, že rodina spořádaná je základem státního života spořádaného, zrovna tak, velectění pánové, jsou to obce a jejich správy. Jsem přesvědčen, že to, co ty kaceřované, do klatby dané správy obcí vykonaly před převratem pro demokratičnost, pro vzdělání republikánského ducha českého lidu, to že byla jedna z největších opor naší celé akce. V obcích, v obecních správách jsme se učili samosprávě, tam jsme se učili tomu, abychom se starali, abychom dovedli přejímat svoji vlastní zodpovědnost, tam jsme dovedli vychovávat svého ducha. tam byl živelní odpor proti našim utlačovatelům.

A ty obce, velectění, ty proskribované obecní správy to byly, které ve válce na mnoze udržovaly naše občanstvo při dobré mysli a dodávaly mu trpělivosti a vytrvalosti v těch svízelích, které byly světovou válkou našemu obyvatelstvu ukládány.

Velectění, proč to pravím? Ne abych chválil,ty obecní správy, já znám snad jejich chyby lépe než někdo jiný, já se proti nim nabojoval dost a často jsem si snad dosti despoticky počínal, abych je těch chyb vyvaroval. Ale my musíme býti pamětlivi toho, že autonomie obecní v našem samostatném státě má pro nás ještě větší význam pro demokratičnost, výchovu našeho lidu, že musíme tuto autonomii obecní hájiti a ne rozbíjet a že jí nesmíme podrážet nohy, že ji nesmíme korumpovat. A, velectění, kdybychom si takovým způsobem počínali, kdybychom snášeli, aby se hromadily neslučitelné a za neslučitelné zákonem i námi uznané funkce, pak, velectění pánové, té autonomii skutečně nohy podrážíme. a prohřešujeme se na celém našem státě.

Velectění, tedy promiňte mi, že hájím tuto věc s jistou vehemencí, ale já mluvím právě proto tak, že jsem ty věci všechny procítil a 20 let je prožíval. A to myslím, že mne opravňuje, abych poněkud vystoupil z reservy a abych v této vánoční době se odvážil tak ostré kritiky, abych vyburcoval co možná vaše svědomí, abyste nedávali souhlasu k zákonům, které znamenají podrývání demokratického ducha, podrývání ducha samosprávy v našem státě. Tedy, velectění, navrhuji a stavím se vůbec proti schválení předloženého nám poslaneckou sněmovnou zákona jakožto zákona, který je naprosto zavržitelný. Kdyby snad přes to jste nechtěli poslechnout v tom ohledu mého hlasu, pak prosím, abyste nedali souhlasu k odstavci 2. §u 1, abyste totiž nedali souhlasu k vyloučení inkompatibility, poněvadž to již je přímo korupce, kterou bychom páchali při této příležitosti. Končím, velectění, a prosím, abyste vyhověli úvahám a návrhu, který jsem si dovolil vám předložiti. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo senátoru Klečákovi.

Sen. Klečák: Slavný senáte! Když se ujal slova bývalý starosta města Karlína p. senátor dr. Brabec k bodu, týkajícímu se příští Velké Prahy, přiznám se, že jsem očekával zcela jiná slova než jsem slyšel. Předpokládal jsem, že bude hovořeno o vybudování a budoucnosti Velké Prahy. bohužel slyšeli jsme slova, o nichž se mi zdá, že měla býti hovořena někde jinde, než v senátě Národního shromáždění republiky Československé. Pan senátor dr. Brabec pravil, že návrh na sestavení správní komise pro Velkou Prahu přivoděn tím, že jednotlivé strany politické kladou přemrštěné požadavky, ponejvíce neoprávněné. Předpokládám, že žádná česká strana zde žádných přemrštěných požadavků neklade. Pouze se žádá od většiny českých stran a zejména se strany československých socialistů, aby vytvoření Velké Prahy dělo se cestou rozumnou, poněvadž zejména my, kteří stojíme v čele českých měst od prvých voleb, vykonaných na základě poměrného zastoupení, jsme se přesvědčili, že klidná, rozumná práce dokáže daleko více než nějaké překotné návrhy. A jestliže, vážené shromáždění, v poslanecké sněmovně Národního shromáždění jednáno a hlasováno bylo o vytvoření správní komise pro Velkou Prahu - zpravodajem byl sám p. poslanec dr. Karel Kramář, který přiklonil se ke všem oprávněným pozměňovacím návrhům - tedy není správné, pravil-li p. dr. Brabec, že v senátě pracovaly určité vlivy (Hlas: My o nich nevíme!), aby překonána byla většina, která měla po rušit usnesení poslanecké sněmovny. Já jménem našeho klubu senátorů československé strany socialistické prohlašuji, že na nás nikdo žádného vlivu ne vykonával (Tak jest!) a my opačně jsme také na žádný jiný klub vlivu nevykonávali. Věřím, že toho vlivu nebylo činěno také u žádného druhého klubu. Velectění pánové a dámy! Chce-li se však mluviti o nějakém vlivu, chce-li se poukazovati na to, že se vystupuje nesprávně, tedy stačí vzpomenouti jenom na jistý moment z doby poslední, na otázku, dotýkající se našeho zemědělství, na otázku, na které záleželo našim zemědělcům, aby byla uskutečněna. Šlo o vyřešení otázky zvelebení naší půdy pomocí hnojiva. Poslanci strany národně-demokratické, jsouce při určité otázce přehlasováni, hlasovali do jednoho oproti požadavku našich zemědělců, takže se stalo. že návrh padl většinou několika hlasů. Jako na posměch poznamenali: ťTady jsme vám ukázali, že s námi musíte počítati.Ť Pan senátor dr. Brabec prohlašuje, že vytvořením. správní komise pro Velkou Prahu chtějí si strany, po téže komisi volající, vytvořiti určitý vliv na příští volby obecní do Velké Prahy. Slavný senáte! Jaký pak vliv můžeme si vytvořit na příští volby, když se podíváme, jaké.hospodářství nám bylo předáno v Praze a ve všech obcích, které příští Velkou Prahu budou tvořiti. Nám všem, kteří jsme důvěrou občanstva byli postaveni do čela těchto obcí, byly odevzdány jenom ohromné miliony dluhů, obráceně pak jen prázdné pokladny. (Sen. dr. Brabec: Vy je máte plny teď?) a povinnosti, které možno zdolati jenom s napětím všech sil. Pane doktore, pokladny máme prázdny, já to nezapírám, vrátím se však k nim, až budu mluviti o těch kridatářích. (Sen. Klofáč: To jest velká nespravedlnost a nevděčnost!) Jsme daleci toho, abychom tím, že má býti vytvořena správní komise pro Velkou Prahu, chtěli vytvořiti vliv na volby. My víme velmi dobře, jakou zodpovědnost znamená převzíti určitou část rozhodování ve správní komisi. Zde může jedině rozhodovati se o zodpovědnou práci na prospěch občanstva, o práci, která ponejvíce žádného uznání ani nepřinese. Řeklo se, velectění pánové a dámy, p. senátorem dr. Brabcem, že za minulé dluhy, které jsme převzali. uděláno bylo vše, co dnes dělá Prahu velkoměstem. Přiznáváme to.

Je to přirozené. Tam, kde každým rokem se nadělaly desítky milionů, mohlo se stavěti, tam, kde české banky půjčovaly miliony pánům, kteří stáli v čele české samosprávy, tam se mohlo stavět do nekonečna. Ale my, kteří jsme převzali českou samosprávu po pětileté válce světové, po této krvavé tragedii, co my jsme přejímali? Zničené, rozbité školy, v nichž svého času Rakousko ubytovalo vojsko. Do těchto škol posílati naše děti absolutně bylo vyloučeno. Přejímali jsme rozvrácené úřady i ústavy, přejímali jsme vše v pravém slova smyslu zničené. Čekala na nás úprava existenčního postavení úředníků a zřízenců městských a obecních. A pro to vše jsme přejímali prázdné pokladny a nižádné naděje, že nám bude též půjčováno. Tažte se nás jenom, jakého bylo třeba nákladu na opravu a doplnění zničeného školství. Byla to práce namáhavá, abychom sehnali potřebné peníze. A jestliže zde padlo slovo: kridatáři, tedy vězte, pánové a dámy, že v čele samosprávy předměstí pražských, v čele všech těch 40 obcí, které tvořiti mají příští Velkou Prahu, stojí sice po většině lidé skromní a malí, pokud týká se jejich existenčního postavení, mohu však prohlásiti, že slova p. senátora dr. Brabce se jich dotknouti nemohou. To jsou lidé poctiví (Výborně!), lidé, kteří z tohoto svého postavení nevytloukají žádného osobního prospěchu (Hlas: Ne jako dříve!), jako dělo se v minulosti, kdy velmi dobře víme, jak několik lidí, stojících na předních místech, Prahu ovládalo a také podle toho hospodařili. (Sen. Klofác: Korupce korupce, korupce to byla! To je hanba!)

Prohlašovalo se zde, že za staré radniční správy nebylo front na životní potřeby, jako jsou dnes. Bohužel, fronty byly a hodné veliké, a jestliže tyto fronty jsou ještě dnes, nikdo to bolestněji nepociťuje, než my, kteří náležíme do řad pracujícího českého lidu. My těžce neseme, když naše ženy, naše děti musí ve frontě čekati na chléb, jsme však tak poctiví, že v kritické chvíli našeho státu dovedeme říci našemu lidu pravdu. Doba je těžká, po světové tragedii je vyloučeno za krátkou dobu vybudovati palác blahobytu, většina českého dělnictva toho uznává a právě těm pánům, kteří nám dnes vytýkají fronty, může býti český dělník příkladem. On má sice veliké nedostatky, má i hlad, v zájmu udržení našeho státu a naší budoucnosti však mlčí a klidně pohlíží do rozvoje naší samostatnosti. (Výborně!) Řeklo se, že poměrné právo volební přineslo do obcí něco, co není zdravé. Velectění pánové a dámy! Kdo pak před námi rozhodoval na těch radnicích? Což tam byla vždy jenom jedna strana, což tam nebývalo více stran politických? Zajisté, že tam byly! Scházel-li tam někdo, tedy scházelo tam největší procento našeho národa, scházel tam náš pracující český lid. My jsme to pocítili na svém těle, na svém životě, když jsme viděli, jak často jednalo se bez nás a jednalo se také proti nám. A jestliže v přítomné době poměrným právem volebním do obcí byla přivoděna různost v nazírání na komunální politiku u nás, pak mohu prohlásiti: Všude tam, kde zasedají rozumní lidé, opravdoví pracovníci na poli samosprávy, ani politické přesvědčení nezbavuje je toho, aby společnou rukou, společnou prací nepracovali na zdokonalení samosprávy. Na učiněnou pak výtku v příčině zavedení poměrného práva volebního do obcí vzpomínám minulosti, kdy v samosprávě rozhodovala strana staročeská. Nebylo tolik ostud, jako když radnic zmocnila se jiná politická strana. Vytýká se nám, že není správné, když dovoláváme se zastoupení ve správní komisi podle výsledku voleb do obcí. Je to nesprávné, že tím chceme získati většinu, neb že chceme docíliti většiny pro český socialistický svět? Rozhodovati zde mají volby do Národního shromáždění. Zůstane zajímavým, že -týž názor nesdílela strana nár.-demokratická v bývalém Národním shromáždění, kdež měla více zástupců než jí patřilo. Na učiněnou výtku se napsalo a řeklo: ťNemůže rozhodovati cifra voličů, musí rozhodovati inteligence a schopnost.Ť Na slova ta odpovídáme, že při vysoké inteligenci našeho malého českého člověka můžeme směle a otevřeně říci, že i ten nejchudší náš český dělník, je-li si vědom svého postavení v národě i ve státě a snaží-li se své vzdělání co nejvíce zdokonaliti, směle svojí inteligencí, svým životem a svojí prací může se postaviti po bok ostatní české inteligence.

Řeklo se, že správní komise má býti vlastně volebním komitétem. Předpokládáme, že navržený zákon zcela jasně a. určitě praví, co tato komise má vykonati. Prohlašuje se, že je vyloučeno, aby mandát obecního zastupitelstva byl slučován s mandátem správní komise Velké Prahy. Při sdělávání listiny pro případnou správní komisi za stranu, k níž patřím, mohu říci, že strana naše dbala toho, aby na patřičné místo dostali se lidé, u nichž nerozhodovalo postavení toho neb onoho, nerozhodovalo členství v zastupitelstvu, rozhodovala schopnost každého jednotlivce zastávati svěřeného místa..

Bylo řečeno. že dnešní primator měst pražských dr. Karel Baxa pocítí na sobě, kdyby měl zastávati též místo předsedy správní komise, určitý nevděk. Bohužel, nevděk jest jedním z nepěkných rysů naší povahy - ale předpokládám, že když se zde mluvilo o dr. Baxovi, bylo v tom dosti zlomyslnosti, a tu cítím za svoji povinnost říci toto: Můžeme býti šťastni, že v čele Prahy stojí muž takových kvalit, takové lásky a schopnosti, jakých má primator dr. Karel Baxa (Výborně!) a nebude jistě nikterak na škodu v zájmu rozvoje Velké Prahy, když v čele správní komise bude primator měst pražských dr. Baxa, ten dr. Karel Baxa, který za svoji úmornou práci v pravém slova smyslu jsa odměňován jen almužnou, přece jen svým skromným a krásným životem opravdového demokrata dovede správně konati povinnosti českého člověka. (Hlas: A k tomu ještě pracuje pro menšiny!)

Řeklo se, že nemohou na veškeré funkce ve správní komisi stačiti ti. kteří zasedají v čele samosprávy. Třeba prý dělby práce. Uznáváme to. Byly ovšem doby, kdy jednotlivec byl členem městské rady, okresním starostou, zemským a říšským poslancem, členem ředitelství celé řady bank a záložen a stačilo se na všechno.

Poukazuje se na to, že správní komisi připadne veliký úkol provésti unifikaci Velké Prahy. Bude to veliká práce organisace správy, otázka finanční, dohled nad

hospodářstvím obcí. Dohled nad tímto hospodářstvím mají opětně dělati ti, kteří v těchto obcích zasedají a mají býti zvoleni do správní komise. Mohu říci na to následující: Jděte revidovati obecní hospodářství na pražská předměstí, máte k tomu právo i moc, a shledáte se s tím, že všichni ti lidé za stávajících poměrů konali to, co kázal zájem našeho lidu, zájem samosprávy, jsem si jist, že každou práci a každý krok konali také s krajní poctivostí. Poukázalo se též na důležitost pozemkové reformy, aby tak nedošlo k nějakým spekulacím. Na to můžeme odpověděti, že právě my na pražských předměstích dbáme toho, aby volná pole a volná stavební místa se nedostala do rukou různých bank, které mají na tom zájem. Dbáme toho, aby stavební parcely zůstaly ponejvíce v majetku obcí, poněvadž jedině tím způsobem znemožníme, aby majetek.týž sloužil ku prospěchu několika jednotlivců. Pan senátor dr. Brabec poukázal při tom dále, že právě šťastné vybudování Velké Prahy po stránce regulačních plánů vyžaduje hodně opatrnosti. Nemáme obavu, že by v této tak důležité otázce správní komise něco poškodila. Pan senátor dr. Brabec nemá zapomenouti. že zde existuje státní regulační rada, bez jejíhož svolení nesmíme postaviti ani kurník, neřku-li, abychom směli měniti regulační plány v našich obcích. Vážené shromáždění! Předpokládáme, že bude tudíž jedině správné, když slavný senát schválí usnesení poslanecké sněmovny, a to proto, že v přítomné době jeví se potřeba toho, aby zde stála určitá správní komise, která by postupně slučovala všechno to, co najednou ve Velkou Prahu sloučiti by se nedalo. My chceme, aby to byla komise pracovní a věříme, že ta komise pracovní bude. Chceme, aby postupně, ale také i co možná nejrychleji bylo pracováno k tomu, abychom konečně dožili se opravdové, skutečné Velké Prahy. (Výborně!)

A nyní několik slov na slova pronesená p. senátorem Hilgenreinerem, který k nám volal, aby mezi námi bylo více pochopení a smířlivosti tam, kde jde o otázky, které dotýkají se krajanů Němců.

Slavný senáte! Němci, pokud vážně dívají se na náš stát, pokud vážně dívají se na budoucnost našeho státu, mohou býti ujištěni, že my Čechové nikdy nesáhneme k prostředkům, kterých někdy používali vůči nám. Jsou-li zde určitá nedorozumění nebo určité otázky, které potřeba vyřešiti, případně překlenouti, budou-li to požadavky spravedlivé, bude-li to požadavek práva, z nás nikdo proti právu se nepostaví, ale jenom prosíme, aby páni z táborů německých přestali s tím soustavným drážděním všech nás, kteří zde jsme a patříme k jiným táborům, než tábory německé. Máte-li důkazy, že se vám křivdí, při neste je a my vás ujišťujeme, že se postavíme za vás, když bude zjištěno, že křivda se stala. Křivda každá se musí odčiniti. Jsem u konce svých slov. Prosím přítomné pány a dámy, členy senátu Národního shromáždění, aby hlasovali pro návrh pro vytvoření správní komise pro Velkou Prahu, schválený již poslaneckou sněmovnou. Prosím, abyste ten návrh schválil proto, že nám jde o Prahu, kterou my jsme vždycky i v dobách nejbolestnějších, i v těch dobách, kdy stát minulý nám nedal toho nejmenšího, milovali, ba více, zbožňovali. Vážené shromáždění! Kdo jde ve dny nedělní Prahou, některým pražským chrámem, kdo zastaví se před historickou památkou Prahy, ten shledává se s tím, jak je to náš český dělník, který na ta místa vede své dítky a ukazuje jim všechno to, co vytvořila česká ruka, ukazuje jim naši vyspělost, minulost i přítomnost. Poukazuje při tom na naši bývalou sílu a zdatnost, naši práci a náš život. Jestliže náš dělník i malý úředník tak činí, tedy to je jenom dokladem, jak náš člověk práce tu Prahu miluje a zbožňuje. Buďme tudíž velectění, šťastni, že právě pražské dělnictvo je to, které má Prahu tolik rádo. Buďme šťastni, že dělnictvo naše má zájem na tom, aby příští Veliká Praha. která dělnictvu nebývala vždycky matkou, nýbrž dosti často macechou, byla místem, které sloužiti bude ku prospěchu a štěstí všech těch, kteří náleží k našemu státu, aby ta Velká Praha byla místem, ke kterému vždycky budeme lnouti; aby to byla Velká Praha, která bude obrazem veliké naší přítomnosti a slavné budoucnosti. (Výborně! Po tlesk.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu dále není nikdo přihlášen, uděluji slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr. Soukup: Vážení pánové! Náš velmi milý a vážený kolega pan senátor dr. Brabec vnesl do této debaty jistě velice temperamentní tempo. Já jsem velmi pozorně sledoval vývody pana kolegy dra Brabce a musím přiznati, že nemohu jen tak beze všeho akceptovati stanovisko, jaké on zde pronesl. Mám specielně za to, že právě v tomto konkretním případě, kde se jedná o Velkou Prahu, nelze mluviti o tom, že by otázky tyto byly projednávány tak nedbale, jak vážený pan dr. Brabec zde tvrdil. Otázka Velké Prahy je předmětem denního pořadu snad již celé dva roky, ihned od převratu státního do dnes, a je oprávněná touha, aby v této věci něco konkretního se stalo. Také mám za to, že se nemůže říci, že bychom jednali podle nějakého rozkazu. Tato osnova zákona je výrazem našeho hlubokého přesvědčení o nutnosti, aby tyto věci již jednou byly vyřízeny, aby nějaká práce v tomto směru mohla býti konečně zahájena. Pan dr. Brabec konečně zde vystoupil v jisté pose, oblékl jistou togu ochránce demokracie a ochránce demokratických zařízení a poukazoval k tomu, že to, co zde projednáváme, není ničím jiným, než skutečným podrýváním demokratického ducha a podrýváním demokracie. Já jsem však ze všech vývodů pana kolegy dra Brabce nabyl dojmu, že právě to, co on zde přednáší, není nic jiného, než jenom jediným článkem onoho soustavného řetězu, kterým se u nás methodicky demokracie přímo podrývá. On mluvil zde o tom, že volební řád obecní parceluje občanstvo, že tam stojí lid v obcích, ale vice versa i my v senátě i sněmovně, že stojíme zde pod diktátem politických stran, že jsme exponenty politických stran, bezvolným nástrojem těch, kteří nás sem poslali. V tom vidím soustavné perhoreskování institucí politických, politických stran, a tím i perhoreskování veškeré demokracie. Tyto odiosní pojmy stranické existují v každém státě. Je naopak velikým úspěchem demokracie, že zde jsou politické, ale zodpovědné strany a že ona bývalá anarchie je ta tam. To je veliké plus moderního života a každý velký, moderní stát má své politické strany, své politické organisace, a bez nich spořádaný politický život v žádném státě možný není. Právě naopak, že politické strany máme, to znamená, že je chceme a musíme míti, to znamená pro nás naprostou nutnost našeho veřejného života. Prosím jen o to. aby zde nebyly pěny nějaké ody a hymny na to, jak obecní správa v bývalých obcích vypadala. Pánové, já jsem dalek toho, abych na to nějakým způsobem poukazoval. Já jsem byl po deset roků členem sboru obecních starších a já bych ze své zkušenosti mohl o tom mluviti, že bych si nic nepřál horoucněji, než aby ty doby, které máme za sebou, se více nevracely. A jenom jedno bych prosil, vážení pánové, abyste mrtvolu z hrobu neburcovali, poněvadž to, co jsme viděli v obci pražské, bylo takovým eklatantním dokladem, jak bylo nutno, aby nový volební řád vešel v život a aby správa obcí přešla do rukou skutečného občanstva a byla vyňata z těch rukou nedemokratických, kde ne demokracie, ne politické strany, nýbrž určité čistě hospodářské koterie byly pánem obcí a pánem Prahy a jen z tohoto horizontu plzeňských restaurací se celá obecní správa konala. Já dnes docela loválně konstatuji jedno, pokud zde polemisují s p. dr. Brabcem, že obec karlínskou musíme vyjmouti ze všech těch hrůz obecních správ, které byly, poněvadž to musím říci panu kol. Brabcovi, že jsme mu bývali vděčni za to, co poctivě vykonával. Ale co se dálo v ostatních obcích, já nechci. ..(Hlas: Smíchov!) Ty ostatní obce, Smíchov, Vršovice a jiné obce nechci ani jmenovati. Proto mám za to, že by p. dr. Brabec neměl mluviti s takovým odiem o novém volebním řádě a o nových zastupitelstvech na našich obecních radnicích, poněvadž jest faktum, že v obecních volbách jako lavinou byli smeteni bývalí správcové obcí a na místo nich přišli noví lidé. To jest důkazem, jak to byla elementární a majestátní vůle voličstva v obcích, aby tato změna nastala, a ti lidé, kteří dnes přejali hřbitov obecní autonomie a z tohoto hřbitova mají vydupati nový život, ti nesou na svých bedrech ohromnou zodpovědnost, ale ti také kryjí hřbitovním kamenem mlčení všechno to, co v obecních správách bylo vykonáno. Nebýt toho nového volebního řádu. toho ventilu, který otevřel tu elementární nespokojenost, která vám hrozila, pak to šlo, pánové, přes vaše hlavy a byli bychom bývali v těch obcích svědky zjevů, které nechci ani vyličovati a které nechci ani domysliti. Mám za to, že lidé, kteří přijali správu obcí do svých rukou, zasluhují od nás uznání a ocenění, poněvadž v dnešních dobách přítomných hrůz poválečných, kdy máte obecní pokladny prázdné, kdy na vás bijí ohromné nedostatky, kdy lidé nevědí, kam mají hlavu položiti, kdy lidé poměry přímo šediví, přes to stojí na svých místech, poněvadž vědí, že konají svou povinnost a že zpátky nemohou. Známe ty lidi. Já říkám, když vidím ty dělníky, kteří noci nastavují, aby se učili, kteří navštěvují pololetní a celoroční kursy, aby si osvojili nejprimérnější poznatky obecní samosprávy, že před těmi lidmi musíme smeknouti klobouk a hluboce se skloniti, musíme jim býti vděčni za to, že nastavují všechnu svou popularitu, všechno, co mají, aby konečně obce z toho hrozného stavu uvedli postupně do normálních kolejí možného života. Ti nezasluhují toho, aby se o nich takovým způsobem, řekl bych lehkomyslným, mluvilo. Mám za to. že také ti členové obecní ústřední komise, kteří budou příště jmenováni, nezasluhují, aby se jim již předem házela břemena na cestu a říkalo se, že snad nějaká možnost pozemkové politiky by je mohla sváděti k pozemkové spekulaci. My pozemkových spekulací máme již dosti v Praze a žádných podobných episod nechceme již zažíti. Ti lidé, kteří mají dnes správu obcí v rukou, nezasluhují, aby i jen stín podezření byl na ně vrhán, když k tomu není naprosto důvodů.

A nyní, proč jest mezi námi ten spor? Celý spor, pokud ho chápu, spočívá v tom, že pan dr. Brabec se obává toho, že když budou do té ústřední správní komise také jmenováni členové dosavadních místních výborů, tím účel této komise bude moci býti zmařen a že ta komise nebude státi na výši svých úkolů; ale já, pane kolego Brabce, mám za to. že ta komise ústřední nebude prováděti podle toho § 9 a 16 tu celou kompetenci, jak ji zákon dává. (Sen. dr. Brabec: Vzdyť to tam stojí!) Jistě, ale vy jste sám řekl expresis verbis, že úkol této komise podle vašeho názoru jest, aby byla přípravnou volební komise, to znamená, že vy sám ráčíte koncedovati, že ta ústřední správní komise má ten hlavní úkol, aby prostě připravila volby a volby provedla, aby pak po ní řádně zvolené zastupitelstvo pro Velkou Prahu mohlo se svých funkcí podle zákona ujati a v těchto funkcích dále kompetenci, jakou zákon ukládá, také vykonávat. Tyto důvody nejsou toho druhu, aby nás mohly zvrátiti v našem názoru, že jest nutno, aby tato ústřední komise již zde byla, abychom měli alespoň jeden orgán, abychom konečně tu Velkou Prahu mohli stvořiti v zájmu všeho občanstva, abychom konečně mohli přistoupiti k nějaké rozumné dopravní, bytové a stavební politice. Vždyť se vám to všechno hroutí pod rukama. a máme-li konečně v Praze přistoupiti k této politice velkých rysů, nemůžeme to obmeziti jen na extra pražskou, vinohradskou, karlínskou atd. politiku, naopak jest nutno. abychom našli nějakou základnu, nějaký fundament a aby na něm sešli se ke společným poradám zástupcové všech obcí a všech stran, žádnou nevyjímaje, aby konečně pod tlakem faktu, že je zde určitá komise, která podle zákona jest povinna, aby pracovala a něco dělala, dosavadní naprosto desolátní a neudržitelný stav ve Velké Praze překonala. Proto jest nutno, abychom tuto věc konečně vykonali, a znovu prosím jako referent, abychom přes tyto různé rozklady pana dr. Brabce ne pod tlakem nějakého diktátu, nýbrž pod tlakem nutnosti a svrchovaného zájmu Velké Prahy tuto věc vykonali a tento zákon schválili, aby od 1. ledna nějaký orgán zde byl, který by se o otázku Velké Prahy mohl poctivě starat. (Výborně!)