4. Zpráva výboru ústavně - právního o vládním návrhu zákona o trestání nedovoleného zcizování zabrané půdy. Tisk 439.

Zpravodaj je senátor dr Witt. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte ! Zkušenosti, kterých nabyl Pozemkový ústav při provádění pozemkové reformy, svědčí s dostatek o tom, že dosavadní ustanovení zákona nijakým způsobem nezajišťují půdu pro provádění pozemkové reformy. Ukázalo se, že netoliko v malém, ale i ve velkém se prodávaly velkostatky, prováděla se soukromá parcelace, a to za pomoci celých řad náhončí, bank a podobných institucí. Hlavně to bylo na Slovensku. Že se při tom využitkovalo všeobecné konjunktury, že se žádaly ohromné ceny, to se také v mnohých případech dokázalo. Že se tak mohlo státi a že přes zákaz byl zabraný majetek nemovitý prodáván, mohlo se státi jenom v důsledku toho, že náš dosavadní zákon o zabrání velkého majetku pozemkového předně neměl žádné trestní sankce, a za druhé, že obchody se zabraným nemovitým majetkem neprohlašoval za absolutně neplatný.

§ 7 zákona ze dne 16. dubna 1919 ustanovoval v 1. odst., že zcizení, pronájem zabraného majetku, jeho zavazení a dělení vyžaduje sice úředního souhlasu, ale nemá bez něho toliko proti státu žádných právních následků. Mezi stranami byla taková právní jednání úplně závaznými a v důsledku toho i soudy u nás povolovaly převody zabraného majetku, ovšem jenom s knihovní poznámkou, že tento převod nemá žádného právního účinku proti státu. Každým takovýmto převodem a hlavně celou parcelací bylo ztíženo jednání Pozemkového úřadu, a to z toho důvodu, poněvadž jednak tu byl vytvořen již nový stav, za druhé, když nastalo rozprodání velkostatku, tedy t. zv. parcelace, ti, kteří nabyli půdy, všemožně se tomu bránili, aby opět Pozemkový úřad k provádění svých úkolů tuto půdu dostal do svých rukou. Nastala agitace, přišly deputace, intervence známé atd., zkrátka, jakmile se dostala půda takovýmto způsobem do rukou jiných, pak již Pozemkový úřad neměl možnosti touto půdou k účelům provádění pozemkové reformy disponovat. Vláda předložila tiskem č. 342 návrh zákona, dle něhož má nedovolené zcizení půdy býti trestným.

Tento návrh zákona byl ústavně-právním výborem ve shodě se zástupci vlády doplněn a přepracován.

Ve formálním ohledu byl zákon přepracován tak, že byl včleněn mezi jednotlivá ustanovení zákona záborového.

Pokud se týče obsahu byl doplněn předně tak, že podle nového návrhu má býti jednání o zabraném majetku úplně neplatným, a to úplně neplatným netoliko vůči státu,.nýbrž i mezi stranami, které se jednání dopustily.

Dále bylo Pozemkovému úřadu uděleno povolení, při přidělování zabraného majetku činiti výhrady. Toto ustanovení bylo pojato v zákon proto, poněvadž Nejvyšší správní soudní dvůr dosud dovoloval toliko připojovati vhodné podmínky jen takové, které byly ve shodě se záborovým zákonem, aby však Pozemkový úřad měl možnost činiti i takové výhrady, které jsou nutné z ohledů na provádění pozemkové reformy a zvláště z ohledů hospodářských bylo se zřetelem k té judikatuře Nejvyššího správního soudního dvoru nutno dáti Pozemkovému úřadu povolení, aby při přidělování zabraného majetku taktéž připojoval výhrady.

Přepracovaná a nyní ke schválení předložená osnova zákona provedla taktéž odstupňování trestu. První předloha znala jenom přečin. Ústavně-právní výbor provedl odstupňování trestnosti podle obtíží, které vyvolal právě ten, který bez souhlasu Pozemkového úřadu zabraný majetek buďto zcizuje nebo pronajímá anebo zavazuje, a tu bylo stanoveno, že přečinem, tedy nejtěžším proviněním má býti rozprodávání čili jenom parcelování, pak přijímání parcelace do komise, a že takovýto čin má býti přečinem ve smyslu trestního zákona, jenž se výhradně trestá vězením, které nemůže-býti pak změněno v peněžitou pokutu. To jsou nejdůležitější změny, které byly provedeny na původní předloze a ústavně-právní výbor má za to. že takto doplněný a přepracovaný zákon postačí,. aby provádění pozemkové reformy garantoval.

Pokud se týče spoluviny, tu taktéž ústavně-právní výbor připojil k zákonu zvláštní ustanovení, a sice toho druhu, že spoluvinnými při přečinu mají se také státi ti, kteří jednají z důvodů zištných anebo výdělečných.

Budou tudíž trestáni podle tohoto ustanovení všichni ti, kteří sami prodávají,. anebo při prodávání nějakým způsobem spolupůsobí, v prvé řadě banky, komisionáři, obchodní jednatelé advokáti a podobně. Strany, které při parcelaci toliko kupují, nebudou trestány dle odstavce druhého, nedopustí se žádného přečinu, nýbrž pouze přestupku podle odstavce prvního. Ústavně-právní výbor přihlížel k tomu, že právě takové strany jsou lidé, kteří nejsou dosti obeznalí v zákoně, že nejednají ze žádného nekalého úmyslu, snaží se toliko nabýti půdy, což ovšem jest trestné, ale nikoli tak trestné, jako při jednání, podnikaném jen z toho důvodu, aby někdo nabyl nedovoleného a mimořádného zisku.

Poněvadž také dovoluje zákon soudu, aby zbavil živnostníky, kteří nedovoleným způsobem spolupůsobí, i jejich živnostenského oprávnění, připojil ústavně-právní výbor další ustanovení, a sice toho znění, že v případě, když se jedná o obvinění nějakého zřízence nebo zmocněnce nebo zástupce nebo jiného orgánu podniku, dříve než se vysloví ztráta živnosti, musí dotčený majitel,. stejně jako to jest v řízení před lichevním soudem, býti k soudu povolán. Konečně navrhuje taktéž ústavně-právní výbor schválení dvou resolucí. První resoluce ukládá Pozemkovému úřadu, aby o každé transakci, kterou hodlá podniknouti se zabraným majetkem pozemkovým, vyrozuměl dotyčnou obec, v jejímž obvodě zabraný velkostatek leží, a vyžádal si od ní vyjádření, a to nejméně do 14 dnů. Je pochopitelné, že obce mají zájem na tom, co se se zabraným velkostatkem v jejich obvodech stane. Druhou resolucí ukládá se Pozemkovému úřadu, aby v jednotlivých okresech, kde zabrané velkostatky leží, vyhláškami upozornil, který velkostatek je vlastně dle zákona zabrán. Resoluce tato sleduje ten cíl. aby obyvatelstvo takových okresů bylo zvláště uvědomeno o tom, kterých statků nemůže bez souhlasu Pozemkového úřadu nabývat, a včas upozorněno na trestnost, která se tímto zákonem stanoví. Takovýmto způsobem má býti čeleno tomu, aby osoby, které jinak nemají žádného zlého.úmyslu, nestaly se trestnými. (Potlesk.)

Předseda: Zahajuji debatu. Navrhuji dobu pro jednotlivého řečníka čtvrt hodiny. Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, můj návrh jest přijat.

Ke slovu se přihlásil pan sen. dr Ledebur. Uděluji mu slovo.

Senátor dr Ledebur-Wicheln (německy). Dámy a pánové! Slavnému senátu předložená vládní osnova jedná o částečné změně a doplnění tak zvaného zákona o zabavení půdy. Vyžádal jsem si k tomuto předmětu slovo, jednak proto, že lituji, že nemohu souhlasiti ve všech bodech s vývody pana referenta, jednak proto, že jsem toho názoru, že, třebas soudní praxe v tomto státu někdy se uchyluje od zvyklých právních pojmů, přece měl býti v každém případu odsouzený slyšen, než rozsudek se vynesl. Odsouzeným v této věci není jen velkostatek, nýbrž i domácí národohospodářství a především, což musím s politováním vytknouti - což stalo se téměř již pravidlem - též německý národ. Zákon o zabavení půdy ze dne 16. dubna 1.919 stanoví v § 7, že zcizení a pronájem, zatížení a dělení jednotlivých parcel zabaveného statku vyžaduje úředního schválení. Úřadem je v tomto případu Pozemkový úřad. § 18 jmenovaného zákona povoluje v určitých případech výjimky, řka, že není třeba takového povolení, případně že výměna i tehdy oproti státu je platna, jde-li o podnik, který vyžaduje pouze řádného hospodaření. Je známo a je to skutečností dotvrzenou četnými dotazy, že Pozemkový úřad zneužil tohoto mu příslušejícího práva povolovacího k tomu, aby schválení nájemních smluv nebo odevzdání parcel činil závislým na určitých národnostních podmínkách. Tento postup po strádal dosud zákonného podkladu a tento povždy nepříjemný a mrzutý stav má nyní dojíti nápravy touto novelou zákona. Má býti - lituji, že musím to říci - odstraněn ze zákona o zabavení půdy poslední zbytek hospodářského rozumu.

§ 7 má nyní míti toto znění: ťPozemkový úřad může povolení vpředu vyjmenovaných právních jednání o půdě a pozemcích činiti závislým od určitých podmínek a může v tomto směru stanoviti výjimky.Ť Jak budou vypadati národnostní podmínky, jež na tato povolení jsou vázána, můžeme viděti již z toho, že mnohé pronájmy živností hostinských v německých Krkonoších byly vázány na podmínku, že tam budou umístěni čeští nájemci.

Ale hospodářské důsledky této nám předložené osnovy zákonné jdou ještě mnohem dále. Proces pozvolné změny v držení pozemku a půdy odehrává se v normálních časech třebas zdlouhavě, přece však stále. Je-li konjunktura příznivá zemědělství, dostavuje se automaticky rozmnožení malých samostatných hospodářských míst. Je-li stav zemědělství nepříznivý, počne-li zemědělství býti nevýnosným, tu odehrává se opačný proces -- zvláště na zeměpisné hranici výnosnosti -- počne vstřebání malých, již nevýnosných statků. Žijeme dnes v době, v níž pro nepříznivé poměry vyživovací posledních let vznikl nepochybně silný hlad po půdě, a proti tomuto stupňovanému hladu po půdě stojí bez pochyby zvýšená síla kapitálová malých kruhů hospodářských. Velkostatek je nesmírně velkými daněmi a jinými obtížemi, jež jsou mu působeny, dosti utlačen, hledí vstříc pronikavé dávce ze jmění a je v takové době obzvláště nakloněn a nucen, část pozemků a půdy předati. Doba je tedy zcela výminečně příznivou nejpřirozenější a tudíž nejzdravější formě změny v držení půdy a pozemku dobrovolným prodejem se strany těch, kdož předati musejí, a dobrovolnou koupí těch kdož půdy potřebují.

Pan referent označil ve své písemné zprávě za důvody pro novelizaci zákona jednak nebezpečí spekulace půdou a pozemkem, jednak nutnost zdravého provedení zákonů o reformě pozemkové. Já se své strany jsem toho mínění, že tato novela zákona docílí opačného účinku, neboť není jednak jistoty proti spekulaci pozemkem a půdou, nebude-li pojat současně do zákona zákaz prodeje nebo jakási závěra pro nového přejímatele, neboť nabyli jsme již zkušenosti, že při odevzdání půdy malým pronájemcům přišli noví přejímatelé ve velmi silné míře do pokušení. Znám případy, kdy od malých poskytovatelů úvěru malému nájemci peníze za výhodných podmínek byly nabízeny s tím předpokladem nebo přáním, že mu bude tato parcela během určité doby za cenu zvýšenou opět odňata. Takovému svodu nový přejímatel ovšem snadno podlehne.

Dále nevěřím, že by tímto způsobem byla pozemková reforma zajištěna, případně do správnějších cest uvedena. Snad hodí se to pro Slovensko, pro Čechy však tomu tak není. Pokud stačí mé informace, byl v Čechách během posledních let pře dán velký počet malých parcel cestou dobrovolného odprodeje od velkostatku malým držitelům zemědělským. Sám znám velký podnik, který dobrovolně předal přes 2.000 ha parcel. Podmínky při tom nebyly nepříznivé. Znám jednotlivé případy, kde byl předán hektar, a to nikoli v nejhorší poloze, za 1.200 a 1.400 K. To je přirozené provádění změn ve vlastnictví půdy

Rád bych uvedl jen něco, proč snad pan zpravodaj klade zvláštní váhu na tento zákon. Těchto 2.000 ha, o nichž jsem mluvil, jakož i ostatních převodů půdy dostalo se ovšem německým dělníkům a německým držitelům malých pozemků. Snad v tom leží nebezpečí, které hrozí a pro něž je nutnou novelizace zákona. Toto přirozené provádění reformy v držení půdy za obou. stranné dohody je přímo zamezeno tímto dnes slavnému senátu předloženým zákonem. Bohužel bude rovněž znemožněna kommasace, nutná dnešního času, kdy -vše záleží na povznesení výroby, neboť kdo měl jednou s Pozemkovým úřadem co dělati, ten se bude báti každého podniku, kdyby byl hospodářsky a sociálně sebe výhodnější, měl-li by býti v tomto podniku vázán na povolení Pozemkového úřadu. Jako praktický hospodář nikdy nebude moci uznati inkvisice Pozemkového úřadu a hospodářskou moudrost, která je v něm zastoupena.

Novelizování zákona o zabírání půdy znamená zostření hospodářského nátlaku, jejž vůbec obsahuje pozemková reforma. Nechci dnes kritizovati reformu pozemkovou, chci býti stručným, poněvadž doba řečí je omezena. Chci odvolati se jen k tomu, že jsem v posledních dvou létech opětovně slovem i písmem poukazoval na právní i hospodářské nebezpečí, a že negativní výsledky jichž Pozemkový úřad až na nepochybně zdravé předání nájemních pozemků dlouholetým nájemcům docílil, mému názoru daly za pravdu. Pozemkový úřad, v němž stále ještě uplatňuje nejsměrodatnější vliv dohlédací výbor politiků, dosazený provisorním Národním shromážděním, je vyzbrojen hospodářskou diktaturou, která jeví se býti v demokratickém státu přímo nepochopitelnou. Pozemkový úřad, v němž byly vypracovány zákony o reformě pozemkové,. jichž charakteristika je dána již tím, že byly přijaty v provisorním Národním shromáždění jednohlasně a bez debaty, budí svými nevyzpytatelnými usneseními stálé znepokojování podniků zemědělských a lesnických. Znepokojování však, pánové, je největší překážkou každé výroby. Zákony o pozemkové reformě a činnost Pozemkového úřadu neosvědčily se v době, kde vše záleží na intensivním obdělání půdy, neboť překazily činnost investiční a jest nutno přičísti z největší části též činnosti Pozemkového úřadu a lehkovážnému způsobu, jímž jednáno bylo s pozemkovou reformou v tomto státu, že číslice obilní žně 1919-1920 poznovu doznaly zmenšení a utrpí další zmenšení, jestliže pozemková reforma bude dále provozována v tomto tempu. Mohu vám sděliti jen jako skutečnost, že - jak mi teprve včera s různých stran bylo řečeno - pozemky, přenechané ve smyslu § 63 jednotlivým malým nájemcům, z velké části až dodnes ještě nejsou zorány. Páni zemědělci zde mi přiznají, že pole, které až dodnes ještě není zoráno, v nejlepším případu může dáti poloviční žeň. Činnost Pozemkového úřadu je pro výživu milionů lidí, nebezpečím a také měla ve smyslu nepříznivém vliv na úvěrovou schopnost státu. Kdyby pan ministr financí a pan ministr zahraničí byli zde přítomni, mohli by nám snad sděliti - předpokládaje, že by vůbec chtěli říci pravdu - jak byly v Anglii a ve Francii posuzovány československé zákony o hospodaření, když s otevřenýma rukama, ale prázdnými kapsami ucházeli se o cizozemské úvěry.

Rád bych ještě jeden bod uvedl: -

Výše trestních sazeb pro přestupky změněných ustanovení zákona zabavovacího pohybuje se mezi jedním a dvanácti měsíci a stanoví se ještě tresty doplňkové ve výši od 1.000 K až do 1 milionu K. Těmito trestními sazbami doznávají změny i základy trestního práva, poněvadž zákon vesměs v jednotlivých případech předvídá zcela omezený trestní rámec a jen v tomto trestním rámci vládne volné uvážení soudcovo. (Potlesk německých senátorů.)

Předseda: Nikdo není více k slovu při hlášen, uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Pan předřečník ve svých vývodech imputoval ústavně-právnímu výborů motivy, které, jak ho mohu zcela otevřeně ujistiti, ani dost málo nepřicházely v úvahu. Nacionální otázkou jsme se při projednávání celé této záležitosti ani dost málo nezabývali a nejlepším toho důkazem bylo, že němečtí páni kolegové, kteří byli při jednání přítomni. nikdy žádných takových námitek jako pan sen. dr Ledebur nepronesli. Mohu pana dr Ledebura ujistiti, že nejméně já, jako sociální demokrat, bych se k tomu propůjčil, abych dělal nějaký zákon v tomto Národním shromáždění, anebo spolupůsobil při sdělávání zákona, který by byl namířen, jak on to velmi šikovně zde vyzdvihnul, proti německým dělníkům. My si přejeme jistě podle vší spravedlnosti, aby němečtí dělníci byli účastni na pozemkové reformě tak jako my. (Tak jest!) Jiné stanovisko - a prosím pana dr Ledebura, by to vzal na vědomí - my sociální demokraté míti nemůžeme. Jsem přesvědčen, že kdyby nám. měl dokázat, v čem vlastně naše nacionální tendence měla spočívat, že by byl ve velkých rozpacích a že by se mu to ani dost málo nepovedlo.

Připojil-li dále pan dr Ledebur kritiku k tomu Pozemkovému úřadu, tu nemůže býti mým úkolem jako referenta, abych se touto námitkou zabýval, poněvadž netýká se, abych tak řekl, meritorní části tohoto zákona. Mohu ujistiti pana dr Ledebura pro svoji osobu, že i u nás je mnoho nespokojenosti s Pozemkovým úřadem. My tento zákon neděláme pro Pozemkový úřad, nýbrž pro věc, t. j. pro pozemkovou reformu.

A nyní k těmto námitkám. Pan dr Ledebur se mýlí, když myslí. že podle § 18, I. odst. záborového zákona bylo dosud volno majitelům zabraného velkostatku zcizovat, pronajímat a zavazovat celý tento majetek anebo jeho části. když mohli prokázat, že šlo jenom o jednání, které vyžadovalo řádného hospodaření. To zákon neříká, nýbrž tento zákon jenom prohlašuje v tomto citovaném ustanovení, že takováto jednání, stala-li se toliko mezi 28. říjnem a oním dnem, kdy nový zákon záborový nabude platnosti zákona, nemá býti takovéto jednání neplatné. Poněvadž zákon nechtěl veškerá jednání pro praeterito prohlásit za neplatná, vyňal taková, kde viděl, že majitel zabraného majetku jednal bona fide a jednal tedy jenom ku prospěchu celého velkostatku.

Tedy v tom bodě záborový zákon zavedením této novely nedoznává žádného zhoršení. Co chce vlastně tento zákon? Tento zákon prohlašuje jenom to: ťkdo chceš z majetku zabraného něco prodat, řiď se zákonem a tento zákon ti ukládá abys se hlásil o souhlas příslušného úřadu. Nečiníš-li toho, pak jsi trestným.Ť Já myslím, že v tom nejsou žádné politické, žádné nacionální motivy, nýbrž je tu jenom jeden motiv, ten totiž, má li vůbec pozemková reforma býti provedena, nemá-li se státi pouhou fraškou, že má býti ten, kdo proti zákonu jedná, prohlášen trestným.

Pan dr Ledebur vytýkal tomuto zákonu, že je příliš krutým. Tu bych chtěl říci panu předřečníkovi zcela otevřeně, že původní návrh zdál se mi krutým, a že jsem proto sám navrhl jeho změnu pokud se týče výše trestů. Původní návrh zákona prohlašoval každé zcizení za přečin. Já jsem měl, slavný senáte, na zřeteli takový případ, kdy se jedná o nepatrný kousek, kdy dejme tomu velkostatkář svému čeledínovi prodá, dříve přijme od něho tu částku, anebo obci atd. Je to také trestné, ale řekl jsem si: ťProč má býti takový člověk. který jedná ve šlechetném úmyslu, i když přestupuje zákon, ještě býti trestán?Ť - a proto jsem navrhl, a ústavně-právní výbor stejně jako zástupcové vlády na to přistoupili. že v takovémto případě má se jednat toliko o pře stupek.

Ale, velectění pánové, tam, kde se jedná o celé parcelace, kde někdo prodá svůj velkostatek, tam, myslím, nemůžeme mluviti o nepatrném trestním činu, tam již je možno ustanoviti nějaký větší trest a to trest stejně jak na svobodě, tak i na majetku. Já myslím, že velkostatkáři u nás jsou jistě tak inteligentní. anebo mohou býti považováni za tak inteligentní, aby věděli, že bez souhlasu Pozemkového úřadu nesmějí zabraný velkostatek prodati, a když to přes to učiní, a v takové míře, že ztíží tím provádění pozemkové reformy, pak není to nijak krutým. když se jejich čin prohlásí za přečin a ustanoví se na to větší trest a velká pokuta. Tato pokuta byla stanovena úmyslně proto, poněvadž ti velkostatkáři, kteří dnes proti zákazu rozparcelují a rozprodávají celé velkostatky, jednají jenom ze ziskuchtivosti. Velectění pánové! To se nedělo tak u nás v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jako na Slovensku, a kterýsi váš kolega, pane doktore, nežádal ve své hrabivosti vlastenecké jenom 1.200 korun, nýbrž žádá za jeden hektar 12.000 korun. A že bychom takového šlechetníka nemohli více přiskřípnouti a nemohli mu říci, když jsi byl tak lačný zisku, pak také to, co jsi nedovoleným způsobem získal, zaplať na pokutě, a třebas v daleko větší míře. to myslím, že jest jistě přirozeno. (Sen. Jelinek [německy]: Kdo pak to byl?) Dovolte, pánové, parlamentní tribuna není k tomu, abych jednotlivé osoby stavěla zde na pranýř, ale pana kolegu Jelinka ujišťuji, že mu to soukromě řeknu a panu dr Hilgenreinerovi také. (Sen. dr Hilgenreíner [německy]: Na Slovensku?) Ano. Ten zákon, pánové - a řeknu to zcela otevřeně - není předkládán ani se zřetelem k našim velkostatkářům, poněvadž u nás jsou velkostatky zapsány v pozemkových deskách, tedy jest tu evidence, ale na Slovensku není Tam, když soud tabulární povoluje převod, neví soudce, zdali povoluje převod ze zabraného anebo nezabraného majetku.

Pánové spekulovali hnusně a šli tak daleko, že najali si agenty, kteří chodili po vesnicích a prohlašovali: nemějte důvěry ve vládu a provádění pozemkové reformy,. k tomu nikdy nedojde, kupte si to a bude lépe, když to budete míti, nežli abyste čekali, až vám to dají z Prahy.

Pro pana dr Ledebura jest otázka jiná než pro mne, jako sociálního demokrata, a tu mu řeknu otevřeně: já se shoduji s tím, co on říká, já také uznávám nutnost velkostatků, ale ovšem nevidím tu nutnost, aby zase ti páni, kteří je v rukou mají, aby je právě měli míti dále. Mám socialistický názor, ale souhlasím s panem dr Ledeburem v jednom - a řeknu to zcela otevřeně -, že pozemková reforma musí býti prováděna tak, aby tím netrpěla naše výživa. Taková produktivita musí býti zaručena, a nejlepší - říkám otevřeně - provedení pozemkové reformy bude takové, které nejlépe zajistí naši výživu.

Pan dr Ledebur stojí ovšem na jiném světovém názoru, že jest to lepší, když dosavadní majitelé ty velkostatky podrží ale já jako socialista myslím, že jest to lepší, když ty velkostatky dostanou korporace, družstva, která budou kolektivně pracovati. Myslím, že se nerozcházím s p. dr Ledeburem ve věci, nýbrž jenom v subjektivních momentech - a to mi jistě promine... (Sen. Walló: Bude-li se takto pozemková reforma provádět. jako to chtějí sociální demokraté. tak říkám. ze se nenajíme a že jím musíme dáti nejen pozemky, ale i vozy a koně. Obávám se, že se nenajíme!) Pane kolego, já nevím, jaký strach z vás mluví, zdali strach o sebe, nebo o všechny, ale buďte ujištěn, že my sociální demokraté, když chceme něco tvořit, chceme to tvořit při nejmenším stejně rozumně, jako vy. My máme pevné přesvědčení, že dá se něco nového vykonstruovat. To je věcí našeho názoru, na kterém trváme.

Já, pánové, končím a ujišťuji opětně, že, jak už je viditelno z celé zprávy, na které si dal výbor dosti záležet, a jak je viditelno z mých vývodů, nešlo o nic jiného, než garantovat a zajistiti pozemkovou reformu, na které se Národní shromáždění svého času usneslo, dle přání celého národa. Čeho jednou národ si přál a v nynější době si musil přát, provésti pozemkovou reformu, to musíme zajistit a jen tak daleko jsme při této předloze zákona šli. (Pochvala.)

Předseda: Nikdo není více přihlášen ke slovu. Prosím, račte zaujmout místa. (Děje se.)

O osnově zákona (2 články), jeho nadpisu jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jest proti tomuto způsobu hlasování námitka? (Nebyla.) Není. Budeme tudíž tak hlasovati.

Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výboru ústavněprávního, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení prvém.

Přikročíme k bodu 5., ke

5. zprávě sociálně-politického výboru o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. zák. a nař. a vládního nařízení kterým se prodlužuje zmocnění obcí a společných bytových úřadů ku provádění zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. Tisk 440.

Zpravodajem je p. senátor Smrtka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Smrtka: Slavný senáte! Zákonem ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., byly obce zmocněny zabírat byty. Platnost tohoto zákona pominula dnem 30. dubna 1920 a proto jevila se nutnost, poněvadž ještě se nestalo opatření novým chystaným zákonem. aby platnost tohoto zákona byla prodloužena. Vláda a s ní sociálně-politický výbor navrhují, aby tudíž platnost tohoto zákona byla prodloužena do 30. dubna 1921. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

V poslanecké sněmovně je už předložena vládní osnova tisk čís. 1046, kterou tato otázka má býti nově upravena. Doporučuji v základě usnesení sociálně-politického výboru, aby platnost tohoto zákona byla prodloužena do 30. dubna 1921.

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo přihlášen Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Žádám pp. senátory. kteří souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického. otištěným ve zprávě výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.).

To jest většina. Návrh výboru sociálně-politického se schvaluje.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořádku. ke