(Začátek schůze ve 3 hod. 20 min. odpol. )

Přítomni:.

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč. Niessner. dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

108 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Beneš, dr Fajnor. dr Gruber. dr Kovařík. dr Šusta.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič. jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda: Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. dr Naeglemu a p. sen. Spiesovi.

K žádosti navrhuji, aby byla udělena 4nedělní dovolená panu sen. Jarošovi, který předkládá lékařské vysvědčení, a prodloužena dovolená ze zdravotních důvodů p. sen. Hyršovi na dobu 4 neděl.

Žádám pp. senátory, kteří s udělením těchto dovolených souhlasí, aby zvedli ruku. (Děje se. )

To jest většina. Žádané dovolené se udělují.

Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

K čís. tisku 444. Zpráva výboru živnostensko-obchodního o nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920, č. 566 Sb. z. a n., o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu a jednotném súčtování zahraničního obchodu s bavlnou a bavlněným zbožím.

Tisk 556. Naléhavá interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na pana ministra věcí zahraničních o vyjednávání s Francií a Polskem.

Tisk 561. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. dr Witta, Smetany a soudr., v záležitosti stanovení ušlého zisku pro dělníky porotce v obvodu krajského soudu v Novém Jičíně (tisk 266).

Tisk 563. Odpověď ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. dr Herzigové a soudr. o nedostatečnosti poštovní dopravy (tisk 438).

Tisk 563. Odpověď vlády na interpelaci sen. dr Mayra-Hartinga a soudr. o ochraně koaliční svobody a koaličního práva dělnictva (tisk 251).

Tisk 564. Odpověď předsedy vlády na interpelaci sen. dr Herzigové a soudr. o konfiskaci časopisu ťOstböhmische PresseŤ v Trutnově (tisk 242).

Tisk 566. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dr Krupky, dr Procházky a soudr., ohledně pensionování četnického kapitána Michala Krejzlíka a jiných (tisk

Tisk 569. Zpráva živnostensko-obchodního výboru o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 24. června 1920, čís. 406 Sb. z. a n., o úpravě výroby a obchodu s bavlněným zbožím (tisk 612 předs. ).

Tisk 750. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresní politické správy v Sušici za svolení ku trestnímu stíhání sen. Štelcla pro přestupek § 17, čís. 5. nařízení vlády republiky Československé ze dne 1 1. června 1920, č. 390 Sb. z. a n. (čís. 1131 předs. )

Tisk 571. Interpelace sen. Hrubého, Sokola a spol. na pana ministerského předsedu o sčítání lidu ve Vrchlabí.

Tisk 572. Návrh sen. Hrejsy a spol. na zařadění celého soudního okresu Vizovice do V. obvodu pícninářského a soudního okresu napajedelského s výjimkou obcí řepařských do II. obvodu obilnářského. Tisk 574. Zpráva výboru technicko-dopravního o vládnom návrhu zákona, ktorým sa sriaďuje Riaditeľstvo československej štátnej dunajskej plavby v Bratislave (tisk 504).

Tisk 575. Zpráva I. výboru živnostensko-. obchodního a II. výboru technicko-dopravního o dodatečném schválení ve smyslu § 3 zák. z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 20. srpna 1920, čís. 491 Sb. z. a n., o zákazu přeregistrování a prodeje československých říčních lodí do ciziny (čís. 1294 předs).

Tisk 576. Interpelace sen. Lisého, dr Kloudy a soudr. na pana ministerského předsedu o německých podvodech při sčítání lidu na Benecku a v Jablonci n. J. v okresu jilemnickém.

Tisk 577. Interpelace sen. Lisého, dr KIoudy a soudr. na pana ministerského předsedu o sčítání lidu ve Lhotě Zálesní v okresu jilemnickém a v Dolní Branné, okresu vrchlabském.

Tisk 578. Zpráva I. výboru ústavněprávního a II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu zákona, kterým se zavádí 24hodinné počítání času (tisk 509).

Tisk 581. Vládní návrh zákona o zcizení státního nemovitého majetku.

Tisk 582. Vládní návrh zákona o změně státního nemovitého majetku.

Z cizích parlamentů ročník II. čís. 1-2 r. 1921.

Zápis o 39. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 10. února 1921.

Zápis o 40. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 17. února 1921.

Zápis o 41. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze v pátek dne 18. února 1921.

Těsnopisecká zpráva o 19. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 18. listopadu 1920.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 543. Vládní návrh zákona o ochraně hraničních mezníků a trigonometrických značek.

Předseda: K žádosti vlády má býti o návrhu tom podána zpráva ve lhůtě 14tidenní.

Jsou námitky? (Nebyly. ) Není námitek.

Lhůta se schvaluje

Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru technicko-dopravnímu:

Tisk 544. Vládní návrh zákona o příslušnosti v záležitosti státních hranic a povinnostech vlastníků pozemků při stanovení státních hranic a udržování jich v patrnosti.

Předseda: K žádosti vlády má býti návrh tento současně projednán se shora uvedeným návrhem č. t. 543.

Jsou námitky? (Nebyly. ) Nejsou.

Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru iniciativnímu:

Tisk 572. Návrh sen. Hrejsy a spol. na zařadění celého soudního okresu Vizovice do V. obvodu pícninářského a soudního okresu napajedelského s výjimkou obcí řepařských do II. obvodu obilnářského.

Zpředsednictva přikázáno:

Podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. výboru ústavně-právnímu:

nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. února 1921 o soudcovském příročí pro živnostníky válkou poškozené;

výboru rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu:

nařízení vlády republiky Československé ze dne 24. února 1921, jímž se stanoví přejímací ceny za surový líh a odměna za jeho rafinování;

výboru národohospodářskému:

nařízení vlády republiky Československé ze dne 28. února 1921 o uvolnění obchodu kukuřicí v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Podkarpatské Rusi.

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu a to k prvnímu odstavci.

1. zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny, aby byl dán souhlas ke zvýšení rozpočtových položek kapitoly ťNejvyšší správní soudŤ na rok 1921 (tisk 568).

Zpravodajem jest pan sen. dr Fáček.

Jako řečník přihlášen jest pan sen. dr Spiegel.

Lhůtu pro projednání tohoto předmětu navrhuji půl hodiny. Jsou námitky? (Nebyly. ) Nejsou.

Návrh můj jest přijat.

Slovo má zpravodaj pan sen. dr Fáček.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Usnesení poslanecké sněmovny, kterým se máme zabývati, znamená prvý dodatek k rozpočtu řádnému na rok 1921. Jedná se tu o zvýšení, proti kterému lze něco namítati, a sice to, že mohlo býti předvídáno, když jsme sestavovali řádný rozpočet, poněvadž jest to notorické, že Nejvyšší správní soud jest svojí agendou přetížen a že jeho dosavadní personál nedostačuje. Naše zákonodárství samo se o to stará, aby Nejvyšší správní soud měl práce dostatek nejenom velikým počtem nových zákonů, ale i tím, že zákony tyto bývají často takové, že připouštějí velmi mnoho sporných otázek, kde potom Nejvyšší správní soud má zasahovati.

Jaké jest zatížení Nejvyššího. správního soudu, vyplývá ze srovnání s agendou rakouského nejvyššího dvora. Tam počet ročně vyřízených stížností činil od 1200 až do 3400, kdežto Nejvyšší správní soud v prvním roce své práce roku 1920 vykazuje 4329 stížností. Jest ovšem pravda, že některé agendy, které toho času Nejvyšší správní soud zatěžují, časem odpadnou, na příklad agenda bytová, agenda spojená s volbami do zákonodárného sboru, poněvadž Nejvyšší správní soud fungoval jako volební soud, ale na druhé straně jest postaráno zase o bohatou náhradu; zejména zákony o pozemkové reformě a z dávky z majetku vzejde za našich poměrů, zejména na Slovensku, zase mnoho a mnoho nového materiálu pro správní soud.

Tato přílišná zaměstnanost nutí k tomu, aby se k dosavadním pěti senátům správního soudu přidaly aspoň dva senáty. To znamená ovšem rozmnožení soudcovského personálu a jednak kancelářského personálu. Mimo to doplňuje Nejvyšší správní soud také svoje technické zařízení litografické a to všechno vyžaduje nového nákladu v rozpočtu řádném 310. 135 Kč, ve vydáních mimořádných 346. 319 Kč. Vedle toho ovšem se také zvyšují poměrně nouzové výpomoci, ale zvýšení to není předmětem našeho usnesení, poněvadž ani prvotní obnos této výpomoci, povolené v prosinci, se ještě v řádném rozpočtu neobjevil. Bude věcí vlády, aby se o úhradu zvýšení postarala a zároveň i o úhradu pro původní nouzovou výpomoc.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby toto zvýšení položky Nejvyššího správního soudu v rozpočtu na rok 1921 ve výdajích řádných o 310. 135 Kč, ve výdajích mimořádných 346. 319 Kč bylo schváleno. (Souhlas. )

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. K slovu jest přihlášen pan sen. dr Spiegel. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Jest málo položek ve státním rozpočtu, které by se čtenáře dotkly tak příjemně jako položky, které jsou věnovány Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud znamená poslední kámen v budově právního státu; když stát svojí ústavou zorganisoval zákonodárství, správu a justici podle moderních zásad, když stát svojí ústavou státním občanům v nejširším smyslu přiznal práva svobody a rovnosti, pak schází již jen jedno, správní soudní dvůr, kterýž umožňuje jednotlivci, aby se v každém konkrétním případě, jakmile se domnívá, že mu v jeho právech bylo ublíženo rozhodnutím správního úřadu, odvolal právě k tomuto správnímu soudu. Takovýmto způsobem se také postupovalo v Rakousku: ústavní zákony byly prodchnuty moderním duchem a v roce 1875/76 byl zřízen správní soudní dvůr, jenž - ať smýšlíme o Rakousku jakkoli - zajisté u nás všech jest v nejlepší paměti. Myslím, že zejména také Češi mají všechnu příčinu vzpomínati na tento správní soud rakouský s vděčností, neboť rakouský správní soud pro český národ vykonal mnoho. Poukazuji jen na to, že menšinové školství, které pro Čechy bylo tak důležité, v Rakousku nebylo upraveno zákonem, nýbrž že menšinové školství až do roku 1890 výhradně spočívalo na rozhodnutích správního soudu. Mnoho českých menšinových škol v německém jazykovém území dlužno konečně odvoditi od působnosti správního soudu.

Po převratu bylo brzo zařízení správního soudnictví přeneseno na území československé. Jeden z prvních zákonů, jenž ještě před svoláním revolučního Národního shromáždění tehdejší Národní radou byl vydán, týká se právě Nejvyššího správního soudu. Rakouský zákon byl v jistých bodech změněn, celkem však jest správní soudnictví naše utvořeno po vzoru starého Rakouska a máme vlastně všechnu příčinu těšiti se z tohoto správního soudnictví, neboť pokračuje celkem, jak z rozhodnutí lze seznati, v rakouských tradicích.

Nemůže-li nás přes to správní soudnictví naše naplniti zadostiučiněním, jakým nás naplňovalo správní soudnictví ve státě rakouském, jest příčina toho v tom, že se nám právě nedostává toho, čehož korunou teprve má býti správní soudnictví, totiž právního státu. Správní soudnictví má smysl teprve tehdy, máme-li právní stát, jestliže jest dán předpoklad pro tento poslední článek celého řetězu. U nás jest tomu jako na Balkáně - a my přece jsme byli zbalkanisováni - kde se nalézají paláce vedle špinavých chatrčí, kde největší přepych se rozvíjí a v bezprostřední blízkosti kaluže se nalézají a podobně.

Ústava, kterouž vlastně právní stát má začíti, nechává vlastně všechna naše přání nesplněna. Nechci mluviti o tom, co nás zde právě zaměstnává, co se týká parlamentarismu, poukazuji však na kapitolu ústavy o právech svobody, kterážto kapitola jednou rukou béře, co druhou rukou dala. Můžeme říci, že zde ve srovnání s Rakouskem nemáme vůbec žádných svobodných práv. Jakožto součást ústavy označen jest jazykový zákon, který nás národnostně znásilňuje. Chci právě v této souvislosti s Nejvyšším správním soudem poukázati na toto: Co nám prospěje nejkrásnější stížnost k správnímu soudu, 00 nám pro-. spěje nejkrásnější rozhodnutí správního soudu, nesmí-li jednotlivý státní občan mluviti tak, jak mluviti umí, nesmí-li užívati svého mateřského jazyka před úřady? Zajisté, známe to již, tam kde bydlí 20% příslušníků menšiny atd., známe to již dokonale; ale jsou na př. také zde v Praze Němci a podávají-li ti zde podání, pak nesmějí mluviti německy podle výkladu který nalezl jazykový zákon, dříve ještě nežli bylo vydáno prováděcí nařízení. Co pomůže potom dodatečná stížnost k správnímu soudu, která má vyhověti určitým finessám právního názoru státního občana, co pomůže pečlivá úvaha jednotlivých právnických otázek, není-li zabezpečeno základní právo užívati vlastního jazyka? Co pomůže, byl-li sepsán protokol, jenž naprosto neodpovídá tomu, co strana řekla? Strana nemůže kontrolovati, co prý řekla, poněvadž protokol nebyl sepsán v její řeči.

Ústava byla určena k tomu, aby pojala ustanovení smlouvy st. germainské na ochranu menšin. Ústava však odporuje smlouvě o ochraně menšin; ochrana menšin, jak ji stanovila ústava, zůstává pozadu za sliby, které Československo převzalo v St. Germainu a v Paříži. A co nám zase prospěje správní soudnictví? Neboť tyto vady v ústavě, toto porušení smlouvy v ústavě nemůžeme uplatňovati žádnou stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.

A co se týče ostatních zákonů, nehledě k ústavní listině, nehledě k jazykovému zákonu, mohu se odvolati na to, co bezprostřední řečník přede mnou, co pan zpravodaj sám řekl. On řekl, že při našem zákonodárství právě Nejvyšší správní soud má mnoho práce, a seznal jsem z jeho řeči, rozumněl-li jsem dobře, že v Rakousku obnášel počet stížností k správnímu soudu ročně 1200 a že v Československu, kteréž přece je mnohem menší, stoupl na 4329. Co je toho příčinou, nechci a nemohu zde zkoumati. Ale beze vší pochyby má podstatnou spoluvinu na tom jakost našich zákonů. Pan zpravodaj poukázal na to, že zákony zavdávají příčinu k mnohým sporným otázkám. Ale chtěl bych poukázati ještě na něco jiného: Zákony mají veskrze chybu, že ponechávají vládě a úřadům přílišnou volnost ve všech možných věcech, že to jsou kaučukové zákony a že jich úřady mohou používati, jak chtějí. A je-li tomu tak, pak táži se ještě jednu: Co pomůže stížnost k správnímu soudu, nemůžeme-li. prokázati, že bylo jednáno proti zákonu, a to proto ne, že zákon dovoluje úřadům všechno. Tu nepomůže stížnost k správnímu soudu, neboť tato musí býti zamítnuta.

A proto pravím: Správní soud jest velice cenným, jest to drahocenný statek, drahocenný pro stát, drahocenný pro státní občany, ale především musí zákonodárství plniti svou povinnost, především musejí svou povinnost plniti úřady. A pokud se to nestane, jestliže zákonodárství samo nedbá práva a nezaručí spravedlnost, potud můžete rozmnožovati místa u Nejvyššího správního soudu, jak vám libo dnes chcete utvořiti dva nové senáty, příště jich bude deset - nezjednáte-li předpoklady pro zdárné působení Nejvyššího správního soudu, pak neučinili jste ničeho. Právo a spravedlnost jest. čeho si žádáme. Správní soud pak rádi přijmeme jakožto zařízení pro ochranu práva. (Souhlas a potlesk německých senátorů. )

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen, debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Nemám, čeho bych připomenul, jenom mohu úplně souhlasiti s vývody pana předchozího řečníka o vysokém významu Nejvyššího správního soudu našeho. My jsme se nejednou setkali s pokusem, ze vláda sama v návrzích zákona žádala, aby se určité věci vyloučily z kompetence Nejvyššího správního soudu, ale naše zákonodárné sbory se tomu vzepřely v tom vědomí, jak důležitou institucí jest Nejvyšší správní soud pro ochranu našich občanských práv, a zajisté na této cestě bude naše zákonodárství pokračovati. Tedy opakují návrh rozpočtového výboru, aby zvýšení rozpočtových položek pro Nejvyšší správní soud bylo schváleno. (Potlesk. )

Předseda: Prosím, zaujmouti místa. (Děje se. ) Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem rozpočtového výboru, aby senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku. (Děje se. ).

To je většina. Návrh rozpočtového výboru se přijímá.

Druhým bodem denního pořadu je

2. zpráva výboru ústavně-právního o návrhu sen. dr Karasa a soudr. na úpravu služebních požitků zřízenců obecních a okresních. Tisk 552.

Zpravodajem je pan senátor Lukeš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Následkem stoupající drahoty byli zaměstnavatelé již za války nuceni upravovati svým zaměstnancům jejich příjmy, aby mohli existovati. Dělníci a zaměstnanci v soukromých službách domohli se snáze úpravy a též rychlejší a vydatnější, neboť jejich zaměstnavatelé mohli najíti úhradu ve zvýšených cenách výrobků, které prodávali. Hůře ovšem na tom byli zaměstnanci veřejní, neboť u veřejných korporací, ať je to stát, země nebo obec, sdělává se rozpočet na celý rok; tím pak jsou korporace tyto vázány a nemohou snadno nalézti úhradu na větší mimořádná zvýšení. Ještě dnes můžeme říci, že nedaří se veřejným zaměstnancům dobře, ať jsou té neb oné kategorie, což nejlépe dosvědčí, srovnáme-li jejich příjmy s cenami životních potřeb. A vidíme, zejména pokud se týče zaměstnanců s vyšším vzděláním, že vyhýbají se přímo veřejným službám nebo že z nich ještě utíkají. Můžeme říci zcela dobře, že v prvé řadě byli to veřejní zaměstnanci, kteří válečnou drahotu museli odnésti a kteří ji také museli zaplatiti. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup. )

Nejhůře ze všech kategorií veřejných zřízenců dařil. o se nesporně zřízencům obecním a okresním a to proto, poněvadž právě tyto korporace veřejnoprávní disponují, abych tak řekl, co nejmenším majetkem, a jakékoliv zvýšení jejich výdajů jest spojeno s velikými obtížemi. Nalezlo se proto málo obcí a okresů, které byly s to, pokud to jejich finanční poměry dovolovaly, aby mohly upraviti zavčas a přiměřené svým zřízencům a úředníkům jich příjmy, aby aspoň poněkud odpovídaly veliké drahotě. Poněvadž některé obce a okresy odkládaly jakoukoliv úpravu, upravilo Národní shromáždění příjmy veřejných zaměstnanců obecních a okresních, a to jak zřízencům, tak i úředníkům zákonem, a sice pokud se týká úředníků zákonem ze dne 23. července r. 1919, č. 434 Sb. z. a n., a pokud se týká zřízenců zákony ze dne 17. prosince r. 1919, č. 16 a 17 Sb. z. a n. z r. 1920. Poněvadž tato úprava brzy nestačila, byly úředníkům obecním a okresním jich příjmy upraveny poskytnutím drahotního a nákupního přídavku ve výši státních zaměstnanců a byl již vzat zřetel též na počet členů rodin dotyčných zaměstnanců. Pouze pokud se týče zřízenců, jak obecních tak okresních, u těch další úprava příjmů se nestala a tak právě ti, kteří mají rodiny, drahotou nejvíce trpěli, neboť v zákonech, které jsem citoval, ze dne 17. prosince 1919 dála se úprava bez ohledu na počet členů rodiny. Těmi zákony jen poněkud zvýšen byl základní, velice nízký plat, upraveny byly drahotní přídavky, a sice 50% základního platu a stanoveno příbytečné 20% základního platu. Od té doby upravovaly se již příjmy jak státních, tak zemských zřízenců několikráte. Bylo proto nutno v této době stále stoupající drahoty - můžeme říci, která snad již vyvrcholila, - aby se této kategorii obecních a okresních zřízenců vyšlo vstříc a aby se tam, kde obce nebo okresy nepomohly těm nejpotřebnějším, jejich materielní poměry poněkud upravily, a zejména, aby úpravou tou pomohlo se jejich rodinám.

Ústavně-právní výbor při projednávání této důležité otázky byl si, slavný senáte, vědom své odpovědnosti, že zde ukládá obcím a okresům, jejichž finance beztak jsou rozvráceny, ještě další nová břemena, aniž by při tom současně sanoval jich finance nebo jim poskytl nějakou úhradu na zvýšená tato vydání. S ohledem však na to, že stav, v jakém se tito zřízenci ocitli, jest více než žalostný, rozhodl se senát, neodkládati vyřešení této otázky na delší dobu, nýbrž přikročil k jejímu řešení a chce tímto zákonem, který právě projednáváme, upraviti jednak drahotní přídavky a jednak mimořádné a nouzové výpomoci tak, jak jsou upraveny státním zřízencům. Při tom vždycky ještě budou příjmy veřejných zřízenců obecních a okresních daleko nižší než státních nebo zemských, a to proto, poněvadž jest základní plat menší a poněvadž jest též postup pozvolnější. Státní zřízenci postupují až do X. stupně po dvou letech, kdežto okresní a obecní zřízenci po třech letech. Pokud se týká místních přídavků, jsou u státních a zemských zřízenců též větší, než u zřízenců obecních a okresních. Tedy úprava tato, o kterou se dnes jedná, bude sice podstatným zlepšením, bude jakýmsi dobrodiním pro dotyčné kategorie zřízenců, ale přece jen příjmy jich nebudou značně zvýšeny. Bude-li úprava provedena, jak zákon navrhuje, znamená to, že by se platy obecních a okresních zřízenců rovnaly platu kvalifikované dělnictva a byly by asi polovinou mzdy horníků a hutníků.

To, velevážení pánové, při nynější drahotě mnoho není, a jestliže se to poskytuje, poskytuje se skutečně jen to nejnutnější. Musíme. však míti na mysli, že zákon tento jedná pouze o zřízencích trvale a plně zaměstnaných tak, jak jest v §u 1 výslovně uvedeno, jichž služba jest stálým a výhradným jich povoláním, jež musejí konati po celou v jich oboru platnou pracovní dobu. Pouze tito zřízenci mají nárok na úpravu a zlepšení ve smyslu tohoto zákona. Takových zřízenců není mnoho, nejsou to všichni, takže nemusí zde býti obava, že by obcím a okresům povstala veliká břemena. Jest mnoho zřízenců takových, kteří své zaměstnání, pokud mají u obce nebo okresů, pokládají pouze za vedlejší, kteří mají ještě jinou službu nebo své povolání, ať jsou to živnostníci, řemeslníci nebo malorolníci, a jen vedle toho svého povolání vykonávají službu u obce neb okresu. Na ty se zákon nevztahuje a, pokud ti budou chtíti nějaké zlepšení, mohou ho dosáhnouti jen dohodou a úmluvou se svými zaměstnavateli, to jest s obecním zastupitelstvem, se silničním výborem anebo okresním výborem.

Snad nejvíce obtíží bude zákon tento působiti, pokud se týká cestářů. Velevážení pánové, v zákoně o obecních a okresních zřízencích ze dne 17. prosince 1919 jest v § 3 uvedeno, kteří zřízenci mají býti pokládáni za zřízence ve smyslu tohoto zákona a kteří podle něho mají své platy dostávati. V § 3 jest výslovně řečeno, že jsou to ti, kteří jsou trvale a nepřetržitě zaměstnáni, a já jsem toho mínění, že na okresní cestáře, kteří nejsou plně a trvale zaměstnáni, nýbrž jen občasně, na které neplatí všeobecný zákon o pracovní době, kteří se nemohou vykázati týdně nebo měsíčně nebo ročně touto pracovní dobou, jako se předpokládá u jiného dělnictva, se tento zákon nevztahuje, jako se na ně nevztahuje zákon ze dne 17. prosince 1919. Všichni tito zřízenci, na které se tyto zákony nevztahují, zůstanou i nadále zřízenci smluvními, musejí se své úpravy domáhati cestou smluvní. Aby na okresní cestáře tyto zákony mohly platiti, musela by vláda nejprve vydati k zákonům ze 17. prosince 1919 prováděcí nařízení, ve kterém by muselo výslovně státi, jaká jsou práva a povinnosti dotyčných zřízenců; pokud se týče okresních cestářů, musil by tam býti označen též i jejich kontrolní orgán a zejména by též musilo býti v prováděcím nařízení řečeno, jak se má vykládati § 25 zákona ze dne 17. prosince 1919, ve kterémž paragrafu právě se mluví o zřízencích, tedy též o cestářích, kteří již ve službě dříve byli. Tento § 25 jest velmi nejasný a potřebuje výkladu, který se může dáti jen prováděcím nařízením. Dokud toho nebude, myslím, že by těžko bylo lze jak zákona dřívějšího, tak nynějšího na všechny okresní cestáře použíti. (Předseda Prášek převzal předsednictví. )

Poněvadž ústavně-právní výbor při projednávání tohoto zákona si byl dobře vědom své zodpovědnosti vůči obcím a okresům, pokud se týká nákladů, pojal do § 4 výslovně, že jest ponecháno vládě, aby určila, kdy zákon má vejíti v platnost; to znamená, že vláda to bude moci udělati teprve tehdy, až vejdou v působnost též zákony daňové, kterými mají býti finance obcí sanovány. Jest to, velectění, zejména zákon, podle kterého se přiděluje jedna polovina daně činžovní obcím, zákon, podle kterého 10% daně z obratu bude náležeti obcím a dále desítiprocentní přirážka ke státním poplatkům z převodu nemovitostí. Konečně jest zde dána možnost obcím získati příjmy též z různých dávek. (Výkřik sen. dr Karase. ) Pan kolega dr Karas říká, že jest to nepřípustno. Velectění, já myslím, když obce a okresy fakticky by neměly možnosti poskytnouti, co podle zákonů citovaných dáti mají, že tedy stát je nemůže k tomu donutiti. Můžeme přijati jen takový zákon, který ukládá nové vydání, když též se usneseme na úhradě. (Výkřik: Při úřednících jste na úhradu nehleděli, to se zákon vydal! Neptali jste se, kde bude úhrada!) Ovšem, aby bylo vyhověno také požadavku pana kolegy dr Karasa, jest zde výslovně řečeno, že se požitky vyplácejí od 1. ledna 1921, tak že zřízenci zkráceni nebudou, jen se jedná o to, aby obce a okresy měly též možnost ty výplaty poskytnouti. Pokud se týče §u 3, který zní, že ustanovení §u 4 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 a 17 Sb. z. a n., se zrušuje, zde je jen řečeno, že drahotní přídavky původní se upravují tak, jako drahotní přídavky státních zřízenců. Drahotní přídavky původní totiž obnášely 50% poměrně nízkého platu, kdežto drahotní přídavky státních zřízenců, u nichž vzat ohled na rodinu, jsou daleko příznivější.

V návrhu pana kol. dr Karasa byla řeč o nákupních přídavcích. Nákupní přídavky nyní nejsou, neboť jsou nahraženy mimořádnou výpomocí. Státní zřízenci mají drahotní přídavky, mimořádnou výpomoc a nouzovou výpomoc. Tyto všechny přídavky a výpomoci jsou podle tohoto zákona obecním a okresním zřízencům poskytnuty. Myslím, že zde senát koná jen svou povinnost, když i opožděně, ale přece jen těm, kdo skutečně jsou toho potřebni a z nichž mnozí si toho plně zaslouží, dává na konec to, 00 jim patří. Z toho důvodu se přimlouvám, aby zákon, jak je navrhnut, byl přijat. (Výborně! Potlesk. )

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly. ) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona (čtyři paragrafy), jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se. )

To jest většina, osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá ve čtení prvém.