Odstavcem třetím jest,
3. zpráva výboru živnostensko-obchodního a národohospodářského o dodatečném schválení podle § 3 zákona z 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 3. prosince 1920, čís. 631 Sb. z. a n., o nejvyšších cenách piva. Tisk 549.
Zpravodajem jest za výbor živnostensko-obchodní p. sen. dr Přikryl, za výbor národohospodářský pan sen. Ševčík.
Navrhuji, aby lhůta k projednávání této záležitosti byla půl hodiny.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly. )
Nejsou. Lhůta se schvaluje.
Uděluji slovo panu zpravodaji výboru živnostensko-obchodního sen. dr Přikrylovi.
Zpravodaj sen. dr Přikryl: Vážený senáte! Na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. zák. a nař., vydala vláda republiky Československé nařízení ze dne 3. prosince 1920 o nejvyšších cenách piva. Nařízení toto bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů a nařízení z roku 1920 pod číslem 631 a vláda žádá za jeho dodatečné schválení.
Vydání nařízení na základě zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337, odůvodňuje vláda nevyhnutelnou nutností, aby nové ceny piv byly stanoveny urychleně, ježto jinak hrozilo zastavení výroby piva a propouštění dělnictva pivovarského.
Vydání nařízení předcházely delší a podrobné porady v komisi cenové, zřízené u Československé pivovarské komise, přezkoušené kalkulací pivovarských odbornými znalci a porada všech súčastněných faktorů, kterou svolalo oddělení občanské kontroly. V poradě té bylo docíleno dohody o směrnicích nových cen pivních.
Z tabulek o kalkulaci cen a rozdílu dosavadních a navrhovaných cen vidna jest oprávněnost zvýšené ceny piv. Výrobní náklady piva stouply v novém výrobním období 1920/21 tou měrou, že dosavadní maximální ceny piva, určené vládním nařízením ze dne 26. dubna 1920, č. 301, nestačily hraditi náklady, spojené s výrobou a s prodejem piva.
Cena ječmene se zvýšila za 1 q ze 100 Kč na 235. 5 Kč, chmele z 3. 200 Kč na 10. 000 Kč, uhlí bylo značně podraženo, zvýšily se platy a mzdy o 75-85%, přibyla dávka moučná a jiné. Při prodeji piva vzešly hostinským zvýšené náklady při otopu, svítivu, při všeobecné režii, mzdách i při nájemném. Vládním nařízením zvyšuje se cena obyčejného 5o piva v pivovarech ze 112 Kč na 140 Kč, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na 172 Kč, piva 8o ze 144 Kč na 206 Kč, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na 212 Kč a piva plzeňského ze 152 Kč na 224 Kč.
V drobném prodeji zvyšuje se cena 1 litru piva 5o z 1 Kč 80 h na 2 Kč 40 h, piva 8o z 2 Kč 20 h na 3 Kč 20 h a piva plzeňského z 2 Kč 36 h na 3 Kč 40 h. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi stanoví se cena obdobně na 2 Kč 72 h a 3 Kč 28 h.
Poměrně upravuje se nařízením oním prodej piva v lahvích a přesně vyznačeny jsou přirážky, které prodavač k ceně piva připočísti může. Zároveň se výslovně zakazuje prodej piva za ceny vyšší a vyznačuje se, že se nařízení nevztahuje na ceny piva nejméně 11 stupňového, určeného k vývozu.
Živnostensko-obchodní výbor, uváživ a projednav důvody vlády, navrhuje, aby nařízení toto bylo dodatečně schváleno. (Potlesk. )
Předseda: Uděluji slovo panu zpravodaji výboru národohospodářského sen. Ševčíkovi.
Zpravodaj sen. Ševčík: Slavný senáte! Nebyl bych se přihlásil ke slovu, kdybych nebyl nucen jakožto zpravodaj národohospodářského výboru poukázati na jistou kuriositu, o které se ještě zmíním ve svém referátě předposledním o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků a luštěnin. To jest: My projednáváme, slavný senáte, dnes a máme schváliti nařízení vládní, která už dávno neplatí. To se týká pánové i těchto dvou předloh, a sice předlohy o cenách piva, a další předlohy o změně nejvyšších cen piva. Tato ustanovení vládní již neplatí, poněvadž vláda vydala již nové nařízení, a to ze dne 11. února 1921 č. 63, kterýmž právě tato dvě ustanovení se naprosto ruší a nové ceny piva se zavádějí, a sice z té příčiny, poněvadž pivní dávka byla pojata mezi nápojové daně a mimo to k této nápojové dani byla zavedena zemská dávka, která byla stanovena loňského roku na 8% a letošního roku 9% a nebyla uvalena, dovolím si podotknouti, na konsumenty. Cena piva byla zvýšena až na 154 K, ale zvýšení zemské dávky o 9 K musí platiti nyní jak pivovary, tak i hostinští, ale konsumenti jsou od této zemské dávky, která byla 9 K zavedena, uchráněni. Z té příčiny dovolil jsem si na tuto kuriositu poukázati, v jakém postavení jsme, když schvalujeme nařízení vládní, které více již neplatí. (Souhlas. )
Předseda: Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. Link. Uděluji mu slovo.
Sen. Link (německy): Slavný senáte! Vláda Československého státu předkládá nám právě zase oběma zpravodaji dvě nařízení, která vydala na základě zmocňovacího zákona z 15. dubna 1920, a parlament, jenž v době, kdy nařízení byla vydána, zasedal, má dnes zase dáti svolení k těmto nařízením. Můžeme říci, že v každém sezení máme o tom rozhodovati, co vydala vláda v nařízeních, aniž by se tázala parlamentu. Jak dlouho má ještě tento stav trvati? Musíme se přece konečně jednou vlády otázati: Chce sama ve státě vládnouti, bez parlamentu, chce sama nésti za všechno zodpovědnost, anebo má ji nésti parlament? Poněvadž české strany stále prohlašují, že vy jste nejsvobodnější republikou, jaká ve světě trvá, musíme žádati, aby také v tomto státě skutečně vládla demokracie, skutečně vládl a pracoval parlament a nikoli vláda.
Jest zrovna zvláštní, když se dovídáme, čeho vláda se domáhala nařízením, o kterém jednáme. Vláda pokusila se tímto nařízením zvýšiti ceny piva. Myslím, že jest to věc, po které bylo také parlamentu, oběma jeho komorám. Obě sněmovny byly by musely zkoumati, zdali tito bohatí sládkové, tito velkoakcionáři pivovarského kapitálu mají právo žádati, aby ceny piva byly zvýšeny. To má zkoumati parlament a nikoli vláda, ne několik ministrů, a parlament by nejspíše řekl: Je-li zde nouzi trpící průmysl, můžeme snad tento nouzi trpící průmysl podporovati. Může se pomáhati malým pivovarům, aby se však pomáhalo největším akciovým společnostem pivovarského průmyslu, aby na účet konsumentů svoje zisky zvyšovaly, to není v pořádku. To ministři nemohou zodpověděti a toto jednání ministrů, vlády, povede tak daleko, že se v celém státě řekne: Ano, když se vláda opováží ceny stále ve vlastním oboru zmocnění zvyšovati, pak nikdo víc ve státě neposlechne zákonů; jestliže ministři ženou ceny do výše, pak všichni v tomto státě můžeme činiti totéž. A také všichni to provádějí. Myslím, že by se mělo přestati s těmito poměry. měli bychom konečně žádati. aby vládl parlament, a nikoli vláda. Mluvilo se tolik o starém Rakousku, o hospodářství s §em 14. Ve starém Rakousku jednoduše parlament odstrčili stranou a poslali domů, a pak přišel § 14 k vládě. Zde se to dělá obráceně. Parlament tu může býti, svolají se pánové, zástupcové v poslanecké sněmovně a dámy a pánové v senátě, ale teprve potom, když vláda nejrůznější věci opatřila.
Vidíme tedy, že ceny piva byly zvýšeny druhým nařízením, kteréž bylo vydáno 8. ledna 1921. Pětistupňové pivo bylo zvýšeno z K 1. 80 na 2. 40, osmistupňové pivo z K 2. 20 na K 3. 40, plzeňské pivo z K 2. 36 na K 3. 40; když pak nahlédneme do bilancí těchto pivovarů, shledáme, že v posledních letech mnoho vyzískaly. Což bylo vůbec nutno zvýšiti ceny piva? Vláda měla si říci a také strany většiny, že netoliko keťasové, darebáci a velcí lichváři ve státě, ale také obyčejný člověk, dělník, muž z lidu, chtějí píti svou sklenici piva, a právě tomuto muži z lidu vláda cenu stále zvyšuje. Vidíme, že máme nyní povoliti tato nařízení a pět jiných jest ještě na denním pořadu, která vláda na základě zmocňovacího zákona vydala. Tu, pánové, můžeme hned prohlásiti: půjdeme hned domů, a slavná vláda ať si politiku, ať si všechno ve státě dělá sama, nepotřebuje k tomu parlamentu. (Souhlas na levici. ) Nedejme sebe více zneužívati! Žádáme, aby měšťácké strany, které přece říkají, že mají zájem na státě, měly odvahu a řekly: takovýto vládní absolutismus nebudeme více s sebou prováděti. Jsou také ještě jiné vrstvy v tomto státě, které upadly do bídy, a běd jest přece ještě mnoho. Poukazuji jenom na nezaměstnané, na starce a stařeny, zde jest bída. Tu ale nepřichází nikdo, aby řekl: zde se musí na základě nařízení učiniti nějaké opatření, něco provésti. Bohatým kapitalistům pivovarského průmyslu však zvýšeny byly ceny. Tu lze věru říci: to není vláda lidu, která něco takového podniká, to jest vláda kapitálu, vláda kapitalistické moci.
Přihlédněme trochu blíže k ziskům pivovarů. První brněnský pivovar má akciový kapitál 4,200. 000 K; vyplácel v roce 1919 dividendu 16% a při všech odpisech, které byly zaplaceny z příjmů. zůstává pivovaru čistý zisk 1,278. 000 K. Budějovický pivovar s akciovým kapitálem 4 milionů korun vyplácel dividendu 15% a vykazuje čistý zisk 671. 000 K. První plzeňský pivovar vyplácel dividendu 33% a docílil čistého zisku 1,500. 000 K. To jsou ti nouzí trpící lidé, kteří v Československé republice vládou jsou podporováni! Pak ještě přijdou vládní strany a řeknou: Ano, to povolujeme kapitalistům na útraty obyvatelstva, aby dosáhli ještě větších zisků. Ale jest zde ještě jedna velká akciová společnost, která zaslouží pozornosti. Akciová společnost na Smíchově má akciový kapitál 1,800. 000 K a čistý zisk 2,368. 000 K. (Německé výkřiky: Neslýchané!) Tyto cifry volají do nebes. Tu dovoluje si ještě vláda přes tyto zisky a výdělky, které vydřeny byly z obyvatelstva, z konsumentů, na základě zmocňovacího zákona, těmto kapitalistům strkati ještě více peněz do kapes. Kdyby to byli malí průmyslníci anebo řemeslníci, pak by se o tom dalo mluviti. Ale právě, protože to nejsou malí lidé, malé existence, nýbrž největší, kterým dopřávají se největší zisky, aby malí podnikatelé mohli býti snadněji zničeni, nemůžeme s tím souhlasiti. To jest průmyslová politika, jak se v Československém státě provádí. (Sen. dr Heller [německy]: To jest dar, poněvadž pivovary zaplatili finančnímu ministrovi peníze za ječmen napřed!) Vidíme odůvodnění pro to: že ceny a daně prý byly zvýšeny. Dobře; říká se, že tato nařízení musela býti vydána, poněvadž by pivovary jinak byly zastavily práci, aby dělníci nemuseli býti bez zaměstnání! Vždycky, když kapitalismus potřebuje peníze, když si chce naplniti kapsy, strkají dělníka do popředí. To jest posměch, nic jiného, vůči dělníku, to jest nepravda v této zprávě. Kdyby se chtělo dělníku pomoci, muselo by se mu pomáhati nejen v pivovarském průmyslu, nýbrž v každém oboru, v textilním oboru, v kovodělném oboru, všude by se mu muselo pomáhati, aby podniky nebyly zastaveny. Tu musela by se vláda snažiti, aby sem přišly suroviny, aby byly otevřeny hranice. aby objednávky z ciziny mohly býti rychleji vyřízeny, aby objednavatelé zboží zase neodřekli atd. Co stojí ve zprávě, jest výsměchem, nic jiného. Zneužívá se dělníka, protože se chce dávati kapitálu víc peněz.
My, v německé sociálně-demokratické straně musíme prohlásiti, že to odmítáme a že nejostřejšími prostředky budeme vystupovati proti absolutismu, jaký zde v Československém státě jest zamýšlen. Nemáte práva od masy, od konsumujícího obyvatelstva a na útraty státu bráti peníze a podporovati jimi bohaté sládky, nýbrž máte se tázati parlamentu, zda-li jest s takovouto podporou srozumněn. Musíme to odmítnouti pro dnes a pro budoucnost, povolovati výměry, vydané na základě zmocňovacího zákona z 15. dubna 1920, a odmítáme také tato dvě nařízení a prosíme vás, abyste v zájmu státu a v zájmu obyvatelstva nechali vládu na holičkách v této věci, ve které bohatí kapitalisté jsou podporováni, a měli byste učiniti zrovna jako my, při hlasování tato obě nařízení zamítnouti. (Potlesk na levici. )
Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji dr Přikrylovi.
Zpravodaj sen. dr Přikryl: Odbor živnostensko-obchodní není příznivcem zákona zmocňovacího, poněvadž zaměstnanci obchodních a průmyslových živností byli několikráte jím v mnohém postiženi. Ale byli postaveni před hotovou událost a uznali, že podle zájmu výroby, zaměstnanosti a dělnictva odepříti schválení svého nemůže. My arciť stejně si přejeme, jako většina sněmovny, aby zákona zmocňovacího bylo co nejméně užíváno a jen v těch nejkrajnějších případech, jak v debatách dřívějších označeno, a proto mohu jen trvati na tom, aby byl zákon schválen slavným senátem.
Předseda: Uděluji slovo k doslovu zpravodaji za výbor národohospodářský panu sen. Ševčíkovi.
Zpravodaj sen. Ševčík: Slavné shromáždění! Zmínil jsem se o tom, do čeho si ztěžuje předešlý pan řečník z německé strany, že totiž vláda, a to byla, dovolím si to podotknouti, vláda páně Tusarova, která nám předložila ne deset, ne dvacet, ale do kop nařízení, abychom my, parlament, když se sejde, formálně, beze všeho, tato už zastaralá nařízení schvalovali. Já úplně souhlasím s předešlým panem řečníkem a dovolil jsem si již podotknouti při svém posledním referátu a dovoluji si dnes znovu ještě na tu okolnost poukázati s tím, že úplně souhlasím s prohlášením pana předcházejícího řečníka, aby senát nebyl degradován na nějakou mašinerii jen schvalovací, to není důstojné a neodpovídá idei parlamentarismu. (Výborně!) Ale dovoluji si pana předřečníka v jedné věci opraviti. Pan předřečník, jest to pravda, praví, že pivovary za války získaly velmi mnoho, ale co se týče zvýšení cen piva loňského, které se stalo dvakráte, dovoluji si podotknouti, že se to stalo v dohodě mezi organisacemi dělnickými a mezi organisacemi pivovarnickými a mezi vládou, a to z té příčiny, poněvadž loňského roku byly mzdy dělnické zvýšeny dvakráte, ponejprv 40%, po druhé 35 resp. 45%, takže to dělalo dohromady 85%. Tedy já tu připomínám jen - neobhajuji pivovary - aby byla konstatována pravda, aby v této věci jistá spravedlnost zavládla na všech stranách, proto si dovoluji v této příčině, co se cen týče, proč byly zvýšeny, podotknouti, že se stala dohoda mezi všemi organisacemi, že tedy my, konsumenti, s tím nesouhlasíme, aby byly tak velké ceny piva, a již dříve jsem podotkl, že nynější zvýšení neodnáší nikdo jiný, než pivovary a hostinští, co se týče zemské dávky, obnášející 17%; tolik jsem si dovolil já a pan řečník z německé strany podotknouti.
Předseda: Přikročujeme k hlasování. Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru živnostensko-obchodního a výboru národohospodářského, otištěným ve zprávě výborové, aby pozvedli ruku. (Děje se. )
To jest většina. (Odpor německých senátorů. Německé výkřiky: žádná většina!)
Prosím pány zapisovatele, aby zjistili počet hlasů. Prosím pány, kteří souhlasí se zprávou výborovou, aby povstali. (Děje se. )
(Zapisovatelé sen. dr Krouský a Löw sčítají hlasy. - Německé výkřiky. - Po sečtení hlasů. )
ťProŤ hlasovalo 33 pánů senátorů, ťprotiŤ 47. Návrh je tedy zamítnut. (Potlesk německých senátorů. )
Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, kterým jest
4. zpráva výboru živnostensko-obchodního a národohospodářského o dodatečném schválení podle § 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 8. ledna 1921, č. 15. Sb. z. a n., o změně nejvyšších cen piva (tisk 550).
Zpravodajem jest za výbor živnostensko-obchodní pan sen. dr Přikryl, za výbor národohospodářský pan sen. Ševčík.
Navrhuji lhůtu půl hodiny.
Jsou námitky? (Nebyly. )
Nejsou. Lhůta jest přijata.
Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Přikrylovi.
Zpravodaj sen. dr Přikryl: Slavný senáte! Provedené hlasování je výstražným znamením pro vládu, aby takové nařízení nevydávala v záležitostech, které se těžce dotýkají občanstva všech vrstev a specielně vrstev nejširších.
Při projednávání nové zprávy mohu jen poukázati na to, že netrvalo to ani měsíc a vláda vydala nové nařízení, podle kterého zase se musily upravovati ceny piva, a sice ne snad její vinou, nýbrž vinou Národního shromáždění, poněvadž byla přijata osnova. zákona, kterým se mění způsob zdaňování piva a současně zvyšuje se daň z piva s platností od 1. ledna 1921. Vláda tedy uznala za potřebno, aby s novou daní byly upraveny i nejvyšší ceny piva: V nařízení vlády zvyšuje se cena piva jenom o novou dávku zemskou, a bylo vydáno toto nařízení jako pilné proto, poněvadž se vláda obávala, že by byla výroba piva zastavena, jako v té předloze minulé. Ceny piva byly nařízením zvýšeny na 1 hl z pivovarů při 5o pivě o 8 Kč a při 8o o 12 Kč, v drobném prodeji ve sklenicích nebo láhvích z 1 l piva 5o o 8 h a piva 8o o 12 h.
Odbor živnostenský opětovně uznal za potřebné, ačkoliv ho to bolelo, že bylo tak brzy vydáno zase nové nařízení, aby toto nařízení, které bylo již v platnosti, bylo schváleno. A já jménem jeho vám navrhuji, aby bylo dodatečně schváleno. (Souhlas. )
Předseda: Přeje si slovo pan zpravodaj národohospodářského výboru?
Zpravodaj sen. Ševčík: Ne.
Předseda: Není tomu tak. Ke slovu není nikdo přihlášen, prosím, zaujmouti místa. (Děje se. )
Přikročíme k hlasování. Kdo z pánů senátorů souhlasí s návrhem výboru živnostensko-obchodního a výboru národohospodářského, nechť zvedne ruku. (Děje se. )
To jest většina. Návrh výboru živnostensko - obchodního a národohospodářského se schvaluje.
Odstavcem pátým jest
5. zpráva výboru národohospodářského a živnostensko-obchodního o dodatečném schválení podle § 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládního nařízení ze dne 19. listopadu 1920, čís. 622 Sb. z. a n., o ceně marmelády a povidel z kampaně 1920/21 (tisk 551).
Za výbor živnostensko-obchodní je zpravodajem pan sen. Walló, za výbor národohospodářský pan sen. Dúrčanský. Uděluji slovo zpravodaji za výbor živnostensko-obchodní panu sen. Walló. (Hluk. )
Prosím o klid.
Zpravodaj sen. Walló: Slávny senát! Zpráva výboru národnehospodárského a živnostensko - obchodného o dodatočnom schválení podľa § 3 zákona z 15. apríla 1920 pod č. 337 Sb. z. a n. vládného nariadenia zo dňa 19. novembra 1920 pod č. 622 Sb. z. a n. o cene marmelád a lekvarov. Marmeláda a lekvary čili povidla patria medzi tie najpotrebnejšie potravné články k výžive pre väčšiu čiastku ľudu a nadevšetko pre deti, u ktorých napomáhajú vývin telesný a stále udržovanie dobrého zdravia; a preto je potrebné zaviesť vo väčšom množstve dochovávanie a pestuvanie ovocných stromov ako dosiaľ. Ovocný strom nepožaduje žiadneho zvláštneho opatrovania a za dosť krátky čas stane sa výnosným a užitočným prameňom a. dôchodom svojho majiteľa.
Veľa prázdnych miest je pri pozemkovom majetku, kde by sa dali ovocné stromy ešte sadiť. Ano, vidno tu i tam ovocné stromy okolo tabule poľa a silnic vysadené, ale to je ešte málo proti tomu množstvu, čo by mohlo byť a čo by malo byť.
Keď by sa u nás k ovocinárskemu hospodárstvu toľko venovalo, ako to naše uzemie odporúča a k tomu ponúka, docielili by sme ťažké miliony za ovocie.
Na toto máme veľké plochy a miesta prázdne. Keď cestujeme po dráhe na príklad na Slovensku, vidíme okolo hor a pastvín dosť jemným povetrím napustené okolie a územie, kde by sa daly ovocné stromy opatrovať, pestovať a dochovávať, a aby to nebolo len pre formu okola poľa, ale aby to bolo tiež tak rečeno v zákone a aby sa toho dbalo a šetrilo, aby sme čím ďalej, tým viac ovocia mohli dochovávať.
Prebytočne ovocie sa dá veľmi ľahko usušiť a poskytuje nám veľmi zdravý pokrm rôzným spôsobom, a čo ostane, dá sa veľmi ľahko exportovať. V Maďárii mesto Kecskemét samo len za broskvy utrži ročite asi 30 a snáď i viac mil., ktoré stržuje najviac zo zahraničného obchodu. Na miesto kdeakých stromov, ktoré najdeme dnes na Slovensku okolo hradskej, na miesto týchto topoľov a iných druhov stromových mali by sme hľadeť, aby sa vysádzely ovocné stromy. Ovocie slúži každému jednotlivcovi, ako najzdravejší pokrm, a práve toho mali by sme docieliť zo zdravotných ohľadov. Ovocie je dobré pre mladých i starých. Keby sa naši ľudia miesto alkoholu pridržali ovocných nápojov a ovocia samotného, boli by na tom ďalako lepšie. (Tak jest!)
Preto toto odporučujem nade všetko do pozornosti pána ministra zemedelstva. Poneváč vo výbore obchodne-živnostenskom o určenej cene marmelády a lekvarov, to jest povidel, uvažovalo sa s najväčšou ochotnosťou, tedy tie ceny, ktoré boly ustálené uznávam za dobré a odporučujem ctenému vysokému senátu tieto ceny schváliť. (Potlesk. )
Předseda (zvoní): K slovu přichází zpravodaj výboru národohospodářského pan sen. D ú r č a n s k ý. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Dúrčanský: Slávny senát! Zpráva výboru národohospodárskeho a živnostensko-obchodného o dodatečnom schválení podľa zákona zo dňa 15. apríla 1920, čís. 337 Sb. z. a n., vládného nariadenia zo dňa 19. novembra 1920, čís. 622 Sb. z. a n., o cene marmelády a lekvarov z kampane 1920/21 - tisk 551.
Marmeláda a lekvary sú dosiaľ hladaným predmetom výživy najširších vrstiev obyvateľstva a v rámci včuľajšieho spôsobu hospodarenia bolo treba ceny pre tieto potraviny ustanoviť v dohode s ministerstvom zásobovania a výrobcami marmelád a lekvarov, aby sa ceny ustálily a aby boly konzumentom snesitelné.
Publikácie zmieneného nariadenia bola odôvodnená súrnosťou veci, a bolo tedy odôvodnené použitie cesty nariaďovacej.
Národohospodársky výbor odporučuje, aby slávny senát toto nariadenie v známosť vzal a schválil. (Potlesk. )
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.
Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru národohospodářského a živnostensko - obchodního, otištěném ve zprávě výborové, aby pozvedli ruku. (Děje se. )
To jest většina. Návrh jest přijat.
Přikročíme k bodu šestému, totiž k
6. zprávě výboru rozpočtového o návrhu sen. Karla Folbra a soudr. na snížení daně z uhlí (tisk 554).
Zpravodajem jest pan sen. dr Karas.
K projednání této záležitosti navrhuji lhůtu půlhodinovou. Jest nějaká námitka proti této lhůtě? (Nebyla. )
Není. Lhůta je schválena.
Slovo má pan sen. dr K a r a s.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Daň z uhlí, uložená zákonem ze dne 19. dubna 1920 a důsledky, které daň tato jevila jednak na drobné konsumenty, jednak na velkoprůmysl a živnostenskou výrobu, byly dosti, jak to dnes cítíme, různého druhu, a slyšeli jsme v tom směru mnoho a mnoho stesků. V poslední době také i Národní shromáždění mělo řadu návrhů, jak by se těm steskům dalo, když ne úplně je odčiniti, aspoň odpomoci. Zejména vláda podala návrh zákona poslanecké sněmovně, podle kterého měl zákon původně býti v některých směrech poněkud zmírněn, zejména, aby daně zproštěno bylo uhlí, kterého potřebují doly nejen k provozování, ale i dělnictvo na horách usedlé, a konečně, aby daně bylo zproštěno to uhlí, jehož se používá na koks pro hutě železářské. Tento návrh vládní poslaneckou sněmovnou byl vrácen k novému přepracování a tedy nebyl projednán meritorně. V senátě podal sen. Karel Folber návrh, aby se snížila daň z uhlí, ale návrh jeho jest poněkud užší. On nemá na mysli veškeré uhlí, nýbrž jen uhlí specielně z obvodu rakovnického, které v tamním okresu - což já osobně mohu potvrditi - nazývá se uhlím ohnivzdorným, poněvadž z 9/10 zůstane v roštu a nehoří. Toto uhlí bylo již za posledních let před válkou úplně opuštěno, na Rakovnicku se. nedolovalo, jen výjimkou někde málo, a teprve nouze o palivo v roce 1917-1918 přiměla tamnější podnikatele, že opětně otevřeli tyto rakovnické jámy a uhlí se z nich prodávalo. Přirozeně ve velké nouzi o uhlí se prodávalo za ceny běžné, takže daň, která na to uhlí byla kladena, byla v nepoměrů ke kaloriím, výhřevnosti tohoto uhlí, a tedy byla relativně příliš vysoká. A tu senátor Folber navrhuje, aby buď toto uhlí bylo vůbec zproštěno daně, což jest ovšem těžké v dnešní době na to přistoupiti, poněvadž za tento úbytek by státní pokladna nenašla náhrady. (Hlas: To by byla privilej!) Ano, u některého druhu ano. Snad dalo by se na to přistoupiti, aby daň na takové uhlí mohla býti stanovena ne podle cen uhelných, nýbrž podle kalorií tohoto uhlí.
Ovšem stanovení těchto kalorií bylo by těžké pro každý jednotlivý důl. Vedle toho se navrhuje ještě, aby uhelné dávky bylo zproštěno uhlí, poskytované provisionistům, pensistům a bývalým horníkům na dolech, poněvadž dnes se dává uhlí jen dělníkům, kteří pracují na dolech. To by bylo protržení zásady dnešní, kde se dává uhlí jenom aktivním dělníkům, kteří pracují na dolech, a nikoli pensistům, tedy provisionistům.
(Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák. )
Tento návrh sen. Folbera podrobil výbor rozpočtový podrobné úvaze a usnesl se na tom, doporučiti slavnému senátu, aby tato žádost byla postoupena vládě, aby vláda při nové úpravě zákona o daních z uhlí vzala tyto návrhy zároveň ve svou úvahu a po případě podle toho pak své návrhy nového zákona upravila.
Tedy výbor rozpočtový nechce říci ani ano ani ne k této resoluci, do merita se výslovně nepouští, nýbrž dává to vládě na uváženou, aby při pracování nového zákona s těmito myšlénkami se zabývala.
K tomu mohu jen podotknouti, že právě dnes začala zasedati uhelná rada, která se celým komplexem otázek té nové budoucí úpravy daně z uhlí zabývá, takže zajisté resoluci, nebo účinkům a úmyslům, které pan senátor Folber při podávání svého návrhu měl, bude se moci tím způsobem vyhověti a zajisté, pokud to možno, bude k těmto námětům vzat zřetel.
Proto rozpočtový výbor navrhuje, jak v tištěné zprávě čís. 554 je uvedeno.
K tomuto návrhu podali páni senátoři Jarolim, dr HelIer a soudr. resoluci, která zní:
ťVláda se vyzývá, aby bez odkladu předložila senátu k usnesení zákon o zrušení 30%ní daně z uhlí. Ť
Druhá věta: ťDo té doby, než zákon bude předložen, vláda se zmocňuje, aby osvobodila od daně z uhlí takové podniky, které následkem zapravení daně z uhlí ohroženy jsou omezením nebo zastavením provozu. Ť
Prvá věta této resoluce tedy vyzývá přímo vládu, aby bezodkladně předložila osnovu zákona o zrušení daně z uhlí.
Já myslím, že takovéto usnesení senátu by bylo jaksi předbíhání řešení finančního plánu vlády vůbec. Zde by se měl zrušiti jeden zákon, o jeden příjem by měla býti státní pokladna zkrácena a nemáme zde náhrady. Takovým způsobem státní finance řešiti nemůžeme. (Hlas: Celá resoluce se béře zpět!)
Právě slyším, že pan senátor Jarolim vzal resoluci zpět. Není třeba o ní jednati. Byl bych navrhoval, aby resoluce ta byla zamítnuta, poněvadž by předbíhala řešení finančního plánu vládního. (Potlesk. )
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Byla podána resoluce sen. Jarolima a dr Hellera, která, jak se mi sděluje, byla odvolána.
Ke slovu jest přihlášen pan sen. Jarolim. Uděluji mu slovo.
Sen. Jarolim [německy]: Vážený senáte! Zpráva rozpočtového výboru o uhelné dávce jest v každém směru velmi nedostatečná. Výbor navrhuje zrušení uhelné dávky pouze pro několik menších závodů. Toto úzkoprsé stanovisko však nelze právě uznati. Že navrhovatel, kolega Folber. omezil se jedině na to, že vzal pouze v úvahu Rakovnicko, bylo by ještě srozumitelné. Ale není srozumitelné, že se také rozpočtový výbor zabýval jedině Rakovnickem, neboť mimo rakovnické pánve jsou ještě jiné pánve, kde jsou poměry tytéž, a všechno to, co se hodí na rakovnickou pánev, hodí se také plnou měrou na jiné pánve. Můžeme klidně říci, že snad falknovsko-loketská pánev jest ještě v tragičtější situaci nežli rakovnická pánev, na čemž československá vláda není zcela bez viny. Souvisí s uhelnou dávkou, ale souvisí také s celou ideologií, která v tomto státě od prvního dne trvala.
Byla zde namnoze domněnka, - a tato ideologie trvá dodnes - že tento stát jest státem národním, a nechce se nikdo smířiti s tím, že se nalézáme ve státě národnostním. Všechno se zařídilo dle jediné národní zásady a s tohoto stanoviska nazíráno také na celou hospodářskou politiku. Namnoze se řeklo: Nepřipustíme, aby se uhlí vyváželo do ciziny. Zdánlivě na první pohled to snad něco pomohlo, ve skutečnosti však praničeho. Nalézáme se právě -, a v nejbližší době to bude mnohem horší, čím více se blížíme mírové výrobě, - v postavení, kde stavěni jsme před otázku, abychom podali vysvětlení o tom, kam se vlastně uhlí má dovážeti. Když jsme byli posud v postavení, že namnoze byla snaha uzavříti všechny hranice, aby ani jediný metrický cent uhlí nepřišel ven, tož byla to vaše politika, kterou jste posud prováděli. V této příčině jste namnoze vyhovovali okamžitým přáním a snahám,; ale to je, jak jsem řekl, něco, co se hrozně vymstí! Dosud to přece šlo, poněvadž všeobecný nedostatek uhlí byl dosti veliký. Tak se s uhelnou dávkou ještě vyšlo, neboť uhlí se žádalo, bylo za každých okolností placeno a šlo to. Ale od měsíců nemáme již nouze o uhlí, co se v tomto státě ještě nazývá nouzí o uhlí, označil jsem již před 6 až 7 měsíci jako veliké svinstvo v organisaci. Nebylo to ničím jiným, poněvadž nouze o uhlí již nebyla a také dnes už není. To potvrzují nejnovější úřední číslice. Když se nám stále říkalo - předpokládám, že úřední číslice jsou správné - že se potřebovalo asi 26 milionů tun, dobyto bylo asi 30 milionů. Bylo tedy více dobyto, nežli bylo úředně vykazováno jako potřeba.
Musíme si předložiti otázku: Kam má jíti toto uhlí? A tu přicházíte k tomu, že musíte uvážiti všechny okolnosti, které nám uhlí zlevní. Tato 30% uhelná dávka přece ve skutečnosti obnáší více než 30%. Nejdříve, počítáno s jinými daněmi, dá to obnos 42% celé ceny za uhlí, takže tedy vyjde podstatně více, nežli horníci obdrželi jako mzdu za svoji práci. Jestliže pánové - zvláště jsou to měšťáci z obou stran, kteří mluví o vysokých mzdách horníků - namnoze říkají, že výkonnost dělníků se zmenšila, když tvrdí, že jen horníci jsou na tom vinni, že ceny uhlí stouply, tož konstatuji s tohoto místa, že každý konsument v Praze v nejlepším případě neplatí více než 15% na mzdy, všechno jiné jsou jiné výdaje. Daleko větší díl totiž jsou daně, daleko větší díl vypadá na železniční dopravu a pod.
Z uvedených důvodů tudíž nemůžeme hlasovati pro zprávu, kterou rozpočtový výbor zde předkládá, alespoň ne v jejím celků. Rozdělujeme ji na dvě části. První návrh, který jen žádá, že pro určitý okruh šachet v Rakovníku uhelná dávka má býti zrušena nám nestačí, nýbrž přejeme si a žádáme, aby uhelná dávka na celé čáře byla zrušena a aby možnost vývozu také pro budoucnost byla utvořena. Tato možnost tu musí býti. Máme zajisté ještě území, kde naše uhlí odebírají, na př. v Německém Rakousku a konečně také v Německu můžeme uhlí odbýti. Ale musejí býti utvořeny předpoklady, které tu nejsou, když daně zůstanou.
Tím chtěl bych se dotknouti jiné otázky, a také to nechť vezme vláda na vědomí. Oproti cizině jest mimo 30% uhelnou dávku také ještě prémie. Až do nejnovější doby obnášela 2000 K za vagon a představte si to v praksi! Mohl bych uvésti skutečné případy, na př. že uhlí bylo vezeno do Inšpruku, snad 5 až 600 km daleko. Ale na místě ho nikdo nemůže koupiti, protože není k potřebě. Obrovská cesta ze severozápadních Čech až do Inšpruku byla vykonána, vagon zatížen prémií 2000 Kč, takže se může říci, že vagon přijde se vším na 48. 000 až 50. 000 něm. -rok. korun. Kdyby se to chtělo vypočítati technicky, mohlo by se tvrditi, že uhlí, které bylo dopraveno do Inšpruku, vlastně samotným pohybem, silou k jeho dopravě potřebnou bylo spotřebováno, takže se z něho vlastně nic nemělo. Takové obchody se mohou dělati, pokud dotyční na to jsou poukázáni. Ale v okamžiku, kdy budou míti východisko, poohlédnou se po jiném uhlí a tato možnost tu jest. Když ne v nejbližších dnech, můžeme něco takového očekávati v dohledné době. Ať si stojíme k tomuto státu jakkoli, to v tomto okamžiku nechceme zkoumati, jsme však nuceni na této půdě vybojovati boj dělnické třídy, a tudíž povinni ho vésti, aby osudu dělnictva v nejširší míře bylo uleveno. V této příčině, pánové z většiny, vvkonali jste ještě velmi málo. Doporučoval bych tedy, aby se hledělo co nejdříve, aby ministr financí byl pohnut k tomu, podati zákon, jímž se dávka uhelná zrušuje, a aby konečně jednou pečováno bylo o to, aby vývozní prémie odpadly.
Když kdysi v dubnu umírající Národní shromáždění se usneslo na uhelné dávce byla věc učiněna velice snadnou. Národní shromáždění se domnívalo, že obejde veliké, těžké problémy majetkových daní. Řeklo: opatříme finančnímu ministrovi okamžité peníze, které obdrží mnohem dříve, než vydávati nařízení - což se skutečně stalo - aniž ti, kdo se na nich usnesli, byli bezprostředně postiženi. Agrárníkům to nic neudělalo. kteří zvláště v českých Čechách zcela úctyhodné miliardy shrábli. Ty podrželi pro sebe, ale tam, kde jest průmyslový proletariát, kde zuří sociální boj, jenž obzvláště v německém území musí býti vybojován, tam ať hledí dělník, jak vyjíti. S touto politikou nelze trvale vystačiti a bude třeba, jak jsem již řekl, aby se uhelná dávka odstranila.
Konečně ještě několik slov o otázce uhlí provisionistů. Ve příčině uhlí provisionistů jsme již v této sněmovně interpelovali. Dodnes jsme neobdrželi uspokojivé odpovědi. Ve druhé sněmovně byly již také podány interpelace, ale ani tam nebyla dána uspokojivá odpověď. Měli jsme v poslední době často příležitost zjistiti, že vláda vydala různá nařízení, ačkoli parlament zasedal. Ale na tomto poli prohlašuje, že jednoduše nemůže ničeho učiniti. Prohlašuje, že čistá písmena zákona o uhelné dávce nepřipouští na něčem se usnésti, aby provisionisté od uhelné dávky byli osvobozeni. A my tedy musíme konstatovati zarmucující skutečnost, že každý dělník ze své provise, která sotva stačí na jeden měsíc a kterou dostává na jeden rok, musí platiti alespoň 40, 45 ba až přes 50 K uhelné dávky. Když ji neplatí, nemůže jednoduše uhlí obdržeti. To jest krutost, jíž není rovno a nelze dobře rozuměti, proč se v tomto ohledu v ministerstvu ještě neodhodlali nějak něco učiniti. Jest mně přece známo, jak se věci samy mají, a že největší odpor posud se klade v ministerstvu financí. Fiskalismu finančního ministra všechna čest! Ale když tak krajním způsobem se projevuje tu již mám za to, že těch několik korun, které v celém daňovém rozpočtu dělá uhlí provisionistů, padá poměrně málo na váhu proti jinému, co se jinak vydá! Proto jsme vyložili naše stanovisko v této věci a prohlašuji ještě jednou, že navrhujeme, aby o této resoluci bylo hlasováno ve dvou částech, a sice první část bod 1 a druhá část bod 2, aby nám dána byla možnost hlasovati právě pro to, co jest samozřejmé, pro odstranění uhelné dávky pro provisionisty. Proti prvnímu návrhu hlasujeme proto, že chceme zrušení uhelné dávky vůbec. (Souhlas německých senátorů. )
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo již přihlášen, rozprava je skončena. Uděluji slovo panu zpravodajovi.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Rozpočtový výbor svým návrhem nikterak nevyslovil, že se vláda vyzývá, aby snížila tuto daň z uhlí v okrese rakovnickém, nýbrž tento návrh senátora Folbera byl přikázán pouze vládě, aby ke zpracování nových osnov tyto náměty brala v úvahu. Zákon o dani z uhlí z 9. dubna 1920, byl zákonem nouzovým, který právě v té největší tísni státních financí měl dopomoci státu k nějakému novému zdroji příjmů v době, kdy každé uhlí bylo stejně hledáno a také stejně placeno. Zasedá právě komise ohledně zkoušení cen uhlí a ta prý se už dnes usnesla, že ceny uhlí jsou dnes od-stupňovány podle kvality. Dnes se nebude platiti za uhlí různých kvalit stejná cena, poněvadž ho bude pomalu dostatečné množství a bude možno, aby ceny uhlí podle kvality byly odstupňovány a tím tedy účelu jak návrhu senátora Folbera, tak senátora Jarolima bude vyhověno, poněvadž cena uhlí bude odpovídati nynější kvalitě uhlí. Návrh, aby zákon o dani z uhlí byl okamžitě zrušen, není proveditelný, poněvadž státní správa nemůže postrádati toho značného příjmu. (Sen Jarolím [německy]: Musí najíti jiné daně Agrárníci dostali pět miliard!) Ale pak se musí ta nová daň současně usnésti. Dobrý hospodář nemůže se napřed jednoho příjmu zbaviti a potom hledati nový, musilo by zde býti juktim mezi oběma zákony. Až se předloží osnova zákona, zajisté bude nahražena zákonem jiným, který nahradí tento zdroj příjmu.
Co se týče způsobu hlasování, přistupuji na ten návrh, aby se hlasovalo o bodě prvním a druhém zvláště. Ohledně výkonnosti souhlasím úplně s vývody pana řečníka. Byl jsem několik dní mezi horníky v okresu mosteckém a zjistil jsem bezpečně, že dělníci kopající uhlí, mají výkonnost úplně tutéž, jako před válkou; jestliže snad celkem výkonnost dolů neodpovídá výkonnosti předválečné, spočívalo by to u těch ostatních dolů v něčem jiném, ale výkonnost uhlokopů, alespoň na Mostecku - mám tam známé a příbuzné, kde jsem se podrobně informoval - jest skutečně normální.
Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se. )
Byl mi podán návrh sen. dr Hellera a soudr. na oddělené hlasování, a sice o první části a) a b) až po druhou část a pak od druhé části ku konci.
Vyhovím tomuto návrhu.
Kdo souhlasí s první částí návrhu výboru rozpočtového v tomto znění:
ťVláda se vyzývá, aby při změně zákona ze dne 9. dubna 1920 o úpravě uhelného hospodářství a daně z uhlí byl vzat zřetel na malodoly v revíru Rakovnicko-slánském a sice:
1. a) Aby uhlí z tohoto revíru bylo daně zproštěno;
b) aby v tom případě, kdyby to z důvodů fiskálních okamžitě nebylo možno, daň na toto uhlí byla menší a aby se neurčovala podle prodejní ceny, stanovené podle výrobních nákladů, nýbrž podle hodnoty a výhřevnosti uhlíŤ - prosím, aby zvedl ruku. (Děje se. )
To jest většina. První část resoluce jest přijata.
Kdo souhlasí s druhou částí: ťOd dávky daňové budiž osvobozeno taktéž deputátní uhlí, které se poskytuje provisionistůmŤ - prosím, aby zvedl ruku. (Děje se. )
To jest většina. Tím i druhý odstavec návrhu výboru jest schválena tím tato záležitost jest vyřízena.