Místopředseda dr Soukup: Debata jest skončena. Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?
Zpravodaj sen. dr Horáček: Ano.
Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo zpravodaji p. sen. dr Horáčkovi.
Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Pan kol. Link zde především vytkl, že způsob, jakým se žádá nynější úvěr, není v souhlase s řádným postupem budgetování. To jest věc, kterou jsem vytkl také sám a myslím, že jsem ji vytkl dosti ostrými slovy ve své zprávě. V tom směru myslím, vykonal jsem já i také rozpočtový výbor svoji povinnost a v resoluci samotné jest to také dosti zřetelně vyjádřeno.
Co se týká věcné stránky, nepotřebuji vlastně s panem kol. Linkem polemisovati, poněvadž tak učinil předešlý pan řečník kol. Klofáč velmi důrazným způsobem. Jenom podotýkám k tomu, ze si pan kol. Link sám odporoval, když tvrdil, že tehdejší výprava maďarská byla způsobena a vyvolána námi, že my jsme byli útočníky, když na druhé straně zase připouštěl, že jsme byli naprosto nepřipraveni, jak právě ukazuje to, že jsme postrádali dostatečné výzbroje. Kdybychom my byli tenkráte chtěli proti Maďarům agresivně postupovati, byli bychom se zajisté dobře na to připravili a nepotřebovali bychom nyní platiti skoro miliardu za to, co jsme dodatečně musili objednávati.
Slova ťodzbrojovatiŤ, ťneutralitaŤ, jsou krásná slova a já jsem první, který se bude k tomu programu hlásiti, aby nastalo všeobecné odzbrojení ve.světě, abv snad všechny státy byly prohlášeny za neutrální za vzájemné společné garancie. Možná, ze k tomu jednou dojdeme, my se toho však asi bohužel nedočkáme. To jest takový krásný sen společnosti lidské - již staří národové po tom toužili, - snad se jednou vyplní, až lidé nebudou lidmi, ale anděli. Dokud tomu tak není, nezbývá nic jiného, než abychom byli připraveni na každý útok cizích nepřátel, a abychom měli svou vlast zabezpečenou. Já, slavný senáte, jsem přesvědčen, že i pánové, kteří budou dnes hlasovati proti předloze, dojdou jednou k tomu názoru, že, chtějí-li býti skutečně upřímnými občany tohoto státu, musí stejně pro všechny potřeby jeho a tedy i vojenské potřeby hlasovati tak, jako kdysi hlasovali i ti, kdož byli snad jiného světového názoru, ve starém Rakousku, přece jen pro všechny potřeby onoho Rakouska, třeba byly také k účelům vojenským.
Znovu doporučuji, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno. (Výborně! Potlesk)
Místopředseda dr Soukup: Přistoupíme k hlasování. Prosím, aby byla zaujata místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona (3 §y), jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Není jich. Prosím proto, aby, kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona se přijímá ve čtení prvém.
Vzhledem k tomu, že tomuto návrhu přiznána byla pilnost, přikročím ihned k hlasování také ve čtení druhém. Navrhuje pan zpravodaj nějaké změny textové?.
Zpravodaj sen. dr Horáček: Nikoli.
Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s osnovou zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona jest přijata také ve čtení druhém.
Přikročíme k hlasování o resoluci podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Resoluce jest přijata a tím tento bod denního pořadu jest vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu bodu denního pořadu a sice k
7. návrhu na zkrácené jednání podle § u 55 jednacího řádu o zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona stran zcizení státního nemovitého majetku.
Touto osnovou zákona má býti umožněna stavební činnost stavebnímu družstvu ťDomovŤ v Josefově. Jest tedy samozřejmo, že záležitost tato vzhledem k pokročilé době musí býti co nejdříve vyřešena.
Navrhuji, aby projednání této věci přiznána byla pilnost podle §u 55 jednacího řádu a aby projednání to stalo se jako nejblíže následující odstavec dnešního denního pořadu.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Přistoupíme nyní tedy k
8. zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona stran zcizení státního nemovitého majetku (číslo tisku 581) (tisk sen. 625).
Zpravodajem jest p. sen. dr Karas. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Státní správa zamýšlí prodati stavebnímu družstvu ťDomovŤ v Josefově část pozemku státního v Josefově, uvedenou přesně v osnově zákona ve výměře 4 ha 23 a 53 m2 za cenu Kč 2.42 za m2 ku postavení obytných budov. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)
Poněvadž družstvo to pracuje v zájmu zmírnění bytové nouze a státní správa (ministerstvo nár. obrany) dílu toho nepotřebuje, navrhuje rozpočtový výbor, aby tato vládní předloha byla schválena.
Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozpravy není. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O osnově zákona (2 články), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Nejsou; budeme tudiž tak hlasovati.
Kdo z pp. senátorů souhlasí s osnovou zákona (2 články), jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijat a jest ve čtení prvém. Podle §u 55 jednacího řádu přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli!
Místopředseda Kadlčák: Není tomu tak.
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona (2 články), jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak přijata byla ve čtení prvém, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijat a jest také ve čtení druhém.
Přikročíme k následujícímu odstavci denního pořadu, jímž jest
9. návrh na zkrácené jednání podle §u 55 jednacího řádu o zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona stran směny státního majetku nemovitého. I zde jedná se o podpoření pokud možno rychlého rozvinutí činnosti stavební v území obce pražské na tak zvané ťVořechovceŤ. Jest tedy třeba, pokud možno rychlého parlamentního projednání této osnovy zákona.
Vzhledem k tomu navrhuji, aby projednání této věci přiznána byla pilnost podle §u 55 jednacího řádu. Záležitost tato projedná se jako nejblíže následující odstavec denního pořadu.
Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Pilnost se přiznává.
Přistupujeme tedy k
10. zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona stran směny nemovitého majetku státního (tisk 626).
Zpravodajem jest p. sen. dr Karas. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Za účelem výstavby kolonie nových obytných budov, prováděné pražskou obcí na usedlosti ťVořechovkaŤ, státní správa hodlá vyměniti hrot pozemků svých, jenž zasahuje do pozemků obce pražské ve výměře 76 a 30 m2, aby tak umožnila účelné zastavení jejich. Výměnou dostane se na ťVořechovceŤ státní správě jiného pozemku od obce pražské. sice ve výměře o něco menší, avšak rozdíl ten vyrovnán bude peněžní náhradou, odpovídající tamní ceně stavebních pozemků.
Poněvadž účelem jest odpomoci bytové nouzi, tedy zájem veřejný, navrhuje rozpočtový výbor, aby tato vládní předloha byla schválena.
Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, debaty není.
Poněvadž osnova zákona má pouze dva články, dám o ní hlasovati najednou.
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)
Nejsou, budeme tedy tak pokračovati.
Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina. Osnova zákona přijímá se ve čtení prvém.
Poněvadž záležitosti této přiznána byla pilnost podle §u 55 jednacího řádu, přikročíme ihned ku hlasování ve čtení druhém.
Má pan zpravodaj textové změny?
Zpravodaj sen. dr Karas: Ne.!
Místopředseda Kadlčák: Kdo tudíž s navrženou osnovou zákona souhlasí též ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona přijata jest též ve čtení druhém.
Dalším bodem denního pořadu jest
11. návrh na zkrácené jednání podle §u 55 jednacího řádu o zprávě výboru branného a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona a o návrhu posl. Jokla a soudr., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob, vykonávajících činnou službu vojenskou.
Jelikož osnovou touto má býti sňato v nejtěžších případech vyživovací břemeno z branců již v říjnu nastoupivších, a ježto zákon tento jest pouze provisorním, majícím za účel získati statistický materiál pro zákon budoucí definitivní, jest třeba rychlého projednání této věci.
Navrhuji, aby projednání této osnovy zákona přiznána byla pilnost podle §u 55 jednacího řádu.
Záležitost tato pak bude projednána jako nejblíže příští odstavec dnešního denního pořadu.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina. Pilnost se přiznává.
Navrhuji, aby tato věc byla projednána v jedné debatě v celkové době půl hodiny s řečnickou lhůtou 10 minut.
Kdo s tím souhlasí, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina. Návrh můj jest schválen a budeme dle toho jednati.
Přistupujeme tedy k
12. zprávě výboru branného a výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona a o návrhu poslance Jokla a soudruhů, kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou (tisk 629).
Zpravodajem za výbor branný je sen. Klofáč a za výbor rozpočtový sen. Klečák. Uděluji slovo p. sen. Klofáčovi..
Zpravodaj sen. Klofáč: Slavný senáte! Naše republika jest prvním státem, který zavádí vyživovací příspěvky pro příslušníky vojínů v presenční službě, pokud podle ustanovení všeobecného občanského zákona mají proti povolanému právo na alimenty. Podle dosavadního právního stavu poskytoval se dosud v míru zákonem z 21. července 1908, č. 141 ř. z. státní příspěvek příslušníkům osob, které byly povolány ke cvičení ve zbrani, a to ještě neplatilo na území bývalého Uherska, a pak mobilisovaným.
Před rokem přijatý nový branný zákon pamatoval na tuto mezeru a zrušiv osobní výhody, jež dosud příslušely při výkonu služby vojenské živitelům rodin, slíbil v §u 39 zákonnou úpravu vyživovacího příspěvku rodinám, závislým na výdělku povolaného brance.
Otázku tuto řeší přítomná předloha, jež byla předložena poslanecké sněmovně a tou přijata po několika změnách doporučených jejím výborem branným.
Vzhledem k značné naléhavosti zákonné úpravy, kterou se nyní snímá v nejtěžších případech vyživovací břemeno s branců již v říjnu nastoupivších, s platností teprve od 1. ledna - dále v uvážení okolností, že podle předpisu § 7 pozbude zákon účinnosti dnem 31. prosince 1921, takže má ráz provisoria, jež bude dle získaných zkušeností a zejména materiálu statistického nahraženo osnovou zákona, kterým bude státní vyživovací příspěvek upraven znovu a jednotně, - rozhodl se branný výbor doporučiti předlohu k přijetí bez průtahů, jež by snad vznikly pozměňováním jednotlivých předpisů.
Co se týče finančního nákladu, bude podle předpokladů vlády podporována více než třetina rodin všech povolaných branců, průměrně vždy dvěma členům rodiny částkou průměrně 4 Kč denně, takže celkový effekt vyjde na 130 milionů korun.
Jsme skutečně prvním státem, který tento problém vyživovacího příspěvku narukovavšího brance řeší. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji ještě slovo panu referentu rozpočtového výboru sen. Klečákovi.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Rozpočtový výbor ve své schůzi konané 16. března usnesl se, aby usnesení branného výboru bylo schváleno. Pouze litujeme, že nedostatek finačních prostředků nám znemožňuje, aby podpora rodinám branců těch, kteří jsou povoláni v přítomné době, aby stáli na stráži proti každému přepadu našeho státu, že finanční situace našeho státu nám nedovoluje, aby tato podpora byla zvýšena o daleko větší obnos, než v přítomné době náš stát povoliti může.
Prosím, aby návrh rozpočtového a branného výboru schválen byl ve znění, jak byl schválen poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo pí. sen. Perthenové.
Sen. Perthenová [německy]: Slavný senáte! Roku 1912 dne 27. prosince utvořen byl v starém Rakousku zákon o vyživovacích příspěvcích za spolupůsobení sociálních demokratů. Již tehdy podán byl svazem sociálně - demokratickým návrh, jenž žádal, aby nejen těm, kteří nastoupili k mobilisaci, nýbrž i osobám, k presenční službě povolaným, poskytnuty byly vyživovací příspěvky. Dnes nám byl předložen zákon, jenž má rovněž upraviti vyživovací příspěvky v této republice a jejž jest hlavně též připočísti iniciativě poslanců strany sociálně-demokratické.
Dne 18. listopadu 1920 podal poslanec Jokl ve sněmovně poslanců návrh, v němž byla vláda vyzvána, aby byly státní vyživovací příspěvky poskytnuty všem, kdož na stoupili činnou službu vojenskou u stálého vojska, námořnictva nebo domobrany. Poslanec Jokl uváděl mezi jiným, že jest v zákoně ze dne 27. prosince 1912 zející mezera, ježto zákon ten poskytuje vyživovací příspěvky pouze příslušníkům osob, nastoupivších za mobilisace, že však neposkytuje nároku na vyživovací příspěvky příslušníkům osob, které nebyly povolány přímo k činné službě válečné, tudíž příslušníkům všech povolaných rekrutů.
Jak oprávněn byl návrh tento, ukazují tisíce případů, kdy živitelé, synové matek, nastoupili službu a tyto pak byly největší nouzi vydány. Nejprve musely se tyto ubohé ženy, jimž byl odňat manžel, po léta namáhati, aby přivedly své děti za stále těžších poměrů hospodářských tak daleko, aby jim mohly býti podporou ve stáří, a nyní musil tento syn narukovati. Žena stojí zde nyní opět bez pomoci a není při veliké podvýživě, přepracovanosti a tělesných i duchovních útrapách již s to, aby šla po své práci. Přes to. že tento zákon vykazuje ještě vady, vítáme jej, poněvadž přece aspoň poněkud mírní starosti rodin.
Mluvila bych ráda o §u 3 zákona a přeji si, aby tento § 3 podroben byl případné novelisaci, revisi. Paragraf tento zní: ťNárok na příspěvky vyživovací nepřísluší manželce a manželským dětem tehdy, když byl uzavřen sňatek bez úředního povolení, předepsaného v §u 36 zákona branného, nebo tehdy, když manželka za souhlasu manželova ještě před uzavřením sňatku správně ověřeným prohlášením nároku toho se zřekneŤ.
Chci však říci, že mi v,zhledem k tomuto §u 3 znám jest případ, jak křiklavé to někdy může býti, postupuje-li se dle zákona. Narukoval k vojsku muž, jenž nebyl ještě ženat; týž musil konati válečné služby, přisel na svatbu a tu měla tato žena děcko; dá přirozeně brzy život druhému a k tomu má vydržovati starou k práci nezpůsobilou matku. A nyní neobdrží tato rodina ani haléře p odpory. To jest nespravedlivé a přeji si, aby tento paragraf doznal přece jednou změny. Ve výboru rozpočtovém přijata byla resoluce, již lze jen vítati a jež zní, že má býti ministerstvem národní obrany v brzku předložena novela k brannému zákonu v tom smyslu, aby byli úplné osvobozeni branci, kteří jsou jedinými syny nemajetných k práci nezpůsobilých rodičů, jichž existence závisí na jejich výdělku. Tato zákonná ustanovení mají zůstati v platnosti až do zavedení milice. Jiná resoluce praví: ťPro případ, že ani vyživovací příspěvky nestačí, vyzývá se vláda, aby podala v parlamentě včas předlohu na zvýšení vojenské taxy, jíž při progressi odstupňování zejména zámožní občané mají býti přidržováni ku placení. Bylo by zajisté jen vítati, kdyby byla tato resoluce přijata. Ač to bude znamenati značně větší zatížení státu, jest to přece příkaz sociální spravedlnosti, neboť odejme-Ii stát rodině živitele, musí se současně postarati o její zaopatření. Konali jsme zde před nedlouhou dobu rozpočtovou debatu, kde se táhly velké potřeby branné moci jako nekonečná nit celým jednáním a pres nadmíru velké výdaje byla položka tato přijata. I dnešní předloha vojenská ukazuje, že též zde vyskytují se velké výdaje. Řekla bych však tu: My, sociální demokraté, budeme, ač víme, že vykazuje zákon mnohé vady, přes to pro předlohu hlasovati, ježto přináší velkou úlevu rodinám narukovaných.
K závěru bych jen krátce podotkla, že, opatřuje-li se tolik příspěvků pro brannou moc, přikročiti jest konečně také jednou k vybudování hospodářského řádu a k úpravě vývozu a dovozu všech lidu nutných předmětů potřeby, a že jest nutno, aby bylo o tom konečně v senátu a v sněmovně poslanců rokováno a usnesení učiněno bylo a nebylo vše vždy jen ponecháno jednomu nebo dvěma ministrům a my abychom pak k tomu museli jen říci amen. Pravím jen ještě, že my, sociální demokraté, dáváme svůj souhlas zákonu tomuto, že jej vítáme a že sobě přejeme, aby byl co nejdříve proveden. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. Klofáč: Slavný senáte! Jsou děti nešťastné, kde se k otcovství nechce hlásiti nikdo, a jsou některé děti šťastné, k nimž se hlásí kde kdo. To bych řekl o předloze zákona, kterou máme v rukou. Není pochyby, že kdyby bývali němečtí kolegové v revolučním Národním shromáždění s námi, že by byli hlasovali stejně, a. byli by se súčastnili na té práci, kterou dnes realisujeme. Zákon, který se dnes stane skutkem, je dílem revolučního Národního shromáždění. Revoluční Národní shromáždění je otcem této myšlenky. Jemu přináleží zásluha, že.budeme se moci starati o rodiny narukovavších rekrutů. Ale jak pravím, k tomuto dítěti se bude hlásiti kde kdo, poněvadž se jedná o věc spravedlivou. A kdyby páni kolegové němečtí byli s námi v revolučním Národním shromáždění, byli by se starali o totéž, jako my, když v §u 39 odstraňujeme výhody. různých živitelů rodin, abychom rodinám závislým od výdělku jejich upravili vyživovací příspěvek. V této věci jsme solidární, čemuž nebývá vždy, neboť dovedeme se i servati, jak nedávno bylo viděti i v tomto slavném senátě. Ale na této linii dovedeme se sejíti. Paní kolegyně Perthenová přečetla resoluce, se kterými souhlasím, ale formálně nejsou podány a předloženy a nemůžeme tedy o nich hlasovati. S obsahem jistě jako pokrokový člověk budu souhlasiti, poněvadž nevím, proč by dítě nemanželské, dítě, které se narodilo ještě v době, kdy otec se ženiti ještě nemohl, na př. když narukoval nebo z jiného důvodu, mělo býti trestáno naší společností. Jak jsem již řekl, tento zákon je pouhým provisoriem, jeho platnost vyprší posledním prosincem t. r., a po zkušenostech, jakých nabudeme, přijdeme potom s definitivní úpravou zákona.
Děkuji, že alespoň v této jedné věci jest slavný senát naprosto solidární. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: Prosím, aby páni senátoři zaujali místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona (7 §ú), jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Nejsou. Budeme podle toho pokračovati.
Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona je přijata ve čtení prvém. Vzhledem k tomu, že této záležitosti byla přiznána pilnost podle §u 55 našeho jednacího řádu.
Přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké textové korrektury?
Zpravodaj sen. Klofáč: Ano, jenom formální tiskové a to: místo dvojtečky v §u 1 v 2. odstavci na konci má býti čárka; dále čárka se zrušuje v §u 3 za slovem ťdětemŤ; dále v §u 4 před slovem ťnemajetníŤ má býti čárka a v §u 6 ve slovech ťpokud se jim nepřiznáv፠má býti ve slově ťjimŤ dlouhé ťíŤ.
Místopředseda Kadlčák: Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, tak jak byla přijata ve čtení prvém, souhlasí i ve čtení druhém s tiskovými opravami, jak byly navrženy panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.).
To jest většina. Osnova zákona jest přijata také ve čtení druhém.
Přikročíme k následujícímu odstavci, jímž jest
14. zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby zjistila titry předválečného dluhu rakouského, uherského a rakousko-uherského (tísk 641).
Zpravodajem je pan sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Navržený zákon, o kterém podávám zprávu jménem rozpočtového výboru, týká se našeho podílu na předválečných dluzích rakouských, uherských a rakousko-uherských.
My nevíme dosud, jak veliký bude náš podíl na těchto dluzích. Mírové smlouvy nerozhodly tuto otázku na čisto a nemohly ji rozhodnouti. Podle mírové smlouvy saint-germainské a trianonské připadne na nás dluh zajištěný na státním majetku, který jsme převzali, a dále jistá kvota z nezajištěných dluhů státních, kvota, přiměřená poplatnosti našich zemí v letech předválečných. Nejsou však ještě ani stanoveny zásady, podle kterých se tato poplatnost má zjišťovati a vypočítávati, to je teprve úkolem reparační komise, a tím méně víme, jaký obnos na nás vypadne.
Tedy tím vším má se zabývati reparační komise, a reparační komise se svými pracemi příliš nespěchá. Nechci býti škarohlídem, abych souhlasil s těmi, kteří říkají, že skvělý plat. který dohoda platí svým zástupcům v reparační komisi, je také jednou z příčin, pro které nebudou její práce urychleny. Ovšem nedávný zamítnuty návrh, jejž učinil zástupce našeho bankovního úřadu na rychlé skoncování likvidace rakousko-uherské banky, se strany mocností s námi spřátelených do jisté míry potvrzuje toto domnění.
Tedy suma předválečných státních dluhů, kterou budeme museti převzíti, je doposud neznámou veličinou a jen podle přibližných odhadů počítá se asi s 6 miliardami.
Podle zákona, o němž se máme usnésti, mají býti provedeny jisté přípravy k definitivnímu vyřízení této věci, totiž mají býti zjištěny titry předválečných státních dluhů, které se nalézají v našem území. To je úkol, který mírové smlouvy nám ukládají.
Vedle toho chceme si na základě zákona zjistiti také ony státní dluhopisy předválečné. které naši příslušníci mají v cizině. Je jich zejména ve Vídni mnoho následkem toho, že vídeňská bursa byla hlavním trhem pro tyto papíry a proto, že vláda rakouská přímo určitým majitelům ukládala aby deponovaly své papíry ve Vídni. Počítá se. že je těchto papírů asi na půl miliardy. Je pravděpodobno, že obojí tento dala, aby deponovali své papíry ve Vídni žijící našim příslušníkům, nebudou dosahovati výše toho obnosu dluhového, který máme převzíti. Věc bude pak provedena tak, že majitelům těchto úpisů budou vydány naším státem úpisy nové á konto převzatých dluhů. anebo že snad budou majitelé jich zapsáni do knihy státního dluhu a že potom úrok bude jim vyplácen bez kuponů. Pro svůj požadavek, abychom dostali domů těch 500 milionů státních úpisů, které náležejí našim příslušníkům a jsou ve Vídni máme oporu v jiném ustanovení mírové smlouvy. a musíme doufati, že naše vláda použije všech prostředků. aby pohnula rakouskou vládu k vydání těchto úpisů, které jsou doposud zadržovány proti dohodě, která byla mezi vládami učiněna.
Zjištění titrů předválečných státních dluhů má ovšem býti také přípravou k opatření. které naši občané již dlouho toužebně očekávají. totiž k tomu. aby bylo započato s výplatou kuponů těchto úpisů. V tomto směru v rozpočtu na rok 1921 jest již vložena položka 306 milionů pro honorování těchto kuponů a v ministerstvu financí jest již připravován příslušný zákon. Na základě sdělení, které nám zástupce ministerstva financí učinil ve výboru, mohu s potěšením konstatovati, že se pomýšlí na to, nejen úrok od 16. července 1920 nahražovati, k čemuž podle mírové smlouvy budeme povinni, ale že se pomýšlí na to, aspoň našim příslušníkům nahraditi dodatečně také kupony za předcházející dobu od 1. listopadu 1918 až do 16. července 1920. Jistě dlužno toto zamyšlené opatření uvítati jako opatření sociální, poněvadž renty nejsou jen v majetku velkých kapitalistů. nýbrž z velké části v rukou malých lidí, kteří strádali velice tím, že po dobu dvou let nebyly jim vypláceny kupony. Resoluce, kterou rozpočtový výbor současně navrhuje, tlumočí přání, aby tento připravovaný zákon byl vydán co nejdříve. Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona bylo schváleno a aby byla zároveň schválena resoluce, vytištěná ve zprávě našeho rozpočtového výboru. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Navrhuji, k projednání tohoto zákona celkovou lhůtu půl hodiny s řečnickou lhůtou čtvrt hodiny.
Ke slovu jest přihlášen pan senátor dr Spiegel. Uděluji mu je.
Senátor dr Spiegel (německy): Slavný senáte! V bohatém denním pořadu, kterým jsme byli obdařeni dnes, posledního dne, abychom ještě rychle vyřídili celou řadu zákonů, nalézá se také zákon, o němž jsme právě hlasovali. zákon o slučování a rozlučování obcí. Když se mají obce sloučiti nebo rozloučiti, je na to předepsáno upravené řízení, také je zvláště předepsáno, že ohledně právních majetkových otázek má se předem docíliti dohody. Tak se mělo zajisté také státi stran jednotlivých států. povstalých ze starého Rakousko-Uherska Bylo by bývalo správným, aby se uzavřela formální smlouva o zrušení, o dissoluci, a při této příležitosti vzal by se zřetel na vzájemné vztahy majetkové jednotlivých států, zvláště též na právní majetkové nároky příslušníků těchto států. To se bohužel nestalo a já podotýkám, že to není snad nutným následkem revoluce, že se o revoluci předem nevyjednává, leží v podstatě věci. Ale i po revoluci zůstávají v platnosti předem právní majetkové vztahy, úroková služba, zvláště ohledně státních papírů dála se zcela bez závady v různých částech bývalé rakousko-uherské monarchie, ale zákonem z r. 1919, jenž je v souvislosti s celou rašínovskou finanční a hospodářskou politikou, byly zpřetrhány nitě, které ještě vzájemně pojily jednotlivé části bývalé rakousko-uherské říše, a tím bylo zasáhnuto do veškerých majetkových poměrů obyvatelstva. Zcela nevinní státní občané byli náhle připraveni o pramen svých příjmů, mezi nimi nejenom bohatí lidé, kteří si mohou také jinak vypomoci - také pan zpravodaj na to poukázal, že státní renty jsou z větší části v držení malých lidí - také vdovy a sirotci byli připraveni o své příjmy, nevědí z čeho mají žíti, povstal velice politování hodný zmatek, který by mohl býti ospravedlněn jen jednou okolností, to jest úspěchem. Kdyby tento čin kdyby toto náhlé přerušení styků s Vídní bylo mělo úspěch, jaký měli jeho původci na zřeteli, pak mohlo by se říci, že úspěch opravňuje dokonce toho druhu násilnosti. Ale tento úspěch, jak známo, se nedostavil, nižádný úspěch nebyl spojen s celou akcí, tehdy zahájenou, se soupisem majetku, který tenkráte obyvatelstvo takovým způsobem zaměstnával a stál tolik námahy a času, nebylo samozřejmě výsledku pro ty, kteří tím byli postiženi, ale nebylo také žádného výsledku pro stát. Můžeme klidně říci, stát z toho neměl pranic. Sen ministra financí Rašína, sen o ohromném finančním rozmachu, o hospodářském rozmohu uvnitř státu, který nastane, jen až se přeruší vztahy k nenáviděné Vídni, tento sen, jak známo, se nesplnil. (Souhlas na levici.) Přes veškerou předstíranou rovnováhu rozpočtu, přes to, že nás tehdy ujišťovali, když jsme se ke konci minulého roku o rozpočtu radili že je situace státu velkolepá, že je obnovena státní rovnováha - od té doby ovšem přišly dodatečné požadavky. z nichž nás jeden také dnes již zaměstnával - přes to víme, že finanční ministr - sice nyní žádného nemáme, ale dokud byl v úřadě - říkal, že neví, odkud na příště má vzíti peníze na platy úředníků. Celá tato akce, jak byla prováděna v první polovici roku 1919, byla tedy zcela zbytečnou.
Nyní přistupuji k zákonu, který je dnes předložen a který se zabývá tím, že koná přípravy, aby majitelé předválečných dlužních úpisů přece přišli ponenáhlu ke svým právům. Musím říci, když čtu § 1 zákona, a to je přec nejdůležitější paragraf, že je mi nesrozumitelné, k čemu je vůbec potřebí zákona Praví se totiž: ťAby bylo připraveno provedení článku 203 mírové smlouvy st.-germainské a stejného článku mírové smlouvy trianonské, a aby byly zjednány předpoklady pro konečnou nebo zálohovou úpravu výplaty úroků, zmocňuje se vláda, aby zjistila titry předválečných dluhů bývalého státu Rakouského, Uherského atd.Ť Vládě se zde tedy uděluje zmocnění. A jaké zmocnění? Aby zjistila titry. K čemu však potřebuje vláda zákona k podobnému zmocnění? Bylo by to totéž, jakoby vláda chtěla na příklad, aby se stanovilo, kolik bylo podáno žádostí o propůjčení československého státního občanství během jisté doby od převratu, kolik jich z toho odmítnuto atd. K tomu nepotřebuje vláda žádného zákonného zmocnění, podobná šetření může prováděti také bez splním oceňujícího zákona. Není možno pochopiti, k čemu by zde bylo třeba teprve zmocňovacího zákona. Nejedná se o nic jiného, než aby zdejší stát podle ustanovení mírové smlouvy sdělil reparační komisi ve Vídni obnos, kolik titrů a jaký druh těchto titrů připadá na Československo, případně patří příslušníkům Československé republiky. A nic více. Okolkování, předepsané v mírové smlouvě, dávno se u nás provedlo. K čemu tedy potřebuje vláda zákonnité plné moci? Jedná se o vyšetření, která vláda může beze všeho provésti na základě soupisných listin z r. 1919. Dali jsme okolkovati všechny naše titry, všechna data, kterých má vláda zapotřebí jsme ohlásili, není tedy vůbec nutno, aby bylo vládě teprve něco dovolováno. Vláda může každé c víle zjistiti data, kterých nabyla cestou soupisu majetku, a zpracovati je jakýmkoli způsobem, k tomu nepotřebuje žádného zákona. A nyní se ovšem dovídáme z důvodové zprávy, o co se vlastně jedná, když se praví, že trestní sankce pro neohlášení titru k zjištění není v zákoně vyslovena. Ano, v zákoně naopak není vysloveno, na příklad vůbec není, že se titry mají hlásiti, a to je vlastně hlavní věcí. Nejedná se o to, že má vláda obdržeti zmocnění, aby konala nějaká šetření, nýbrž zákon se zakládá na nevyjádřeném mínění, že se vláda zmocňuje, aby ukládala obyvatelstvu závazky, závazky stran hlášení titrů, a to v zákoně vysloveno není. Že se to výslovně nepraví, je pochopitelno. Konečně obstarali jsme opětovně všechny soupisy s nákladem peněz, času a námahy, ale zdá se, že vláda ani není s to zpracovati tento materiál. (Veselost na levici.) To patří sebou k bezvýslednosti celé akce. (Sen. dr Heller [německy]: To všechno práchniví ve sklepích!) Snad se to také ztratilo. Po celé týdny byli jsme trýzněni tímto soupisem, tiskopisy byly nesrozumitelné, každý právník a neprávník musel se tím mořiti. Po celé hodiny jsme stáli v místnostech a třesouce se, drželi jsme své soupisné archy v rukách. A když jme konečně přišli na řadu, záviselo to úplně od blahovůle dotyčného úředníka, činil-li obtíže čili nic. Nebyl-li milostpán dobře naladěn a dělal nesnáze, tu se muselo jíti domů a vrátiti se druhého dne. A nyní, když byla vykonána tato ohromná práce, která stála nepochybně také stát mnoho peněz, zdá se, že byla úplně bez ceny. (Souhlas na levici.)
Když loňského roku 1920 uzavřena byla dohoda s rakouským státem za příčinou převezení cenných papírů, ležících ve Vídni, bylo znovu uloženo obyvatelstvu, aby přineslo ověřené opisy těchto soupisů, jakoby stát neměl soupisných spisů. Dále bylo nařízeno všechno možné. Bylo třeba míti potvrzení státní příslušnosti, bylo nutno opatřiti sobě domovský list. a předložiti ho, jíti k bernímu úřadu a dáti si líbiti jiné obtěžování. Peněz a cenných papírů jsme dosud neobdrželi, a tato důvodová zpráva svaluje vinu na rakouskou vládu. Nevíme, na kolik se to shoduje. Ale na každý způsob zdá se. že také tato akce byla stejného druhu. totiž bezvýsledná. Neboť nyní se vyzývá obyvatelstvo po třetí, aby vládě podalo data, jakoby toho dobrého nebylo již dosti. Pan sekční šéf.kterého jsem se prve v tomto ohledu dotazoval, řekl. že první soupis zjistil sice, jaké má kdo titry, ale čísla nebyla zjištěna..I.o je věc sama o sobě. Papíry jsou okolkovány, a kdyby i nebyla čísla zjištěna, reparační komise nepotřebuje čísel. musí jen věděti. kolik takových titrů, a jakého druhu připadá na Československo. K čemu se tedy na novo sepisuje? A tu je ovšem vláda tak milostiva, jak nás pan zpravodaj ujišťuje ve své písemné zprávě, že prohlašuje, že se neustanovují trestní sankce pro neohlášení. Tedy nebude trestán, kdo neohlásí. Trest má však býti spatřován ve ztrátě nároků na úroky. Mohli bychom se domnívati, že je to vlastně dost velký trest. Kdo nehlásí, neobdrží žádných úroků. Nyní bych však rád věděl. jakým právem se zadržují úroky tomu, kdo neohlásil, když se v mírové smlouvě výslovně praví, že dnem, kterým nabývá mírová smlouva platnosti, stávají se majitelé titrů věřiteli dotyčného státu. Smí-Ii dlužník říci věřiteli: prosím, ohlas požadavky do určitého dne, jinak nedostaneš žádných úroků, to nevím. Myslím, že se musíme přece proti tomu ohraditi, aby se podobné právní názory vnášely do zákona cestou výkladu. Vůbec o tom, co se má nyní státi, zákon nemluví, to se přenechává vládě. Vláda má zjistiti držení titrů, patrně získá tím moci nad životem a smrtí, může obyvatelstvu hroziti a uložiti mu, co chce. Znovu se ujišťuje v důvodové zprávě - a to je velmi poučné - ve výboru bylo dáno vládou ujištění, že nařízeným uschováním nebude citelně obmezeno disposiční právo věřitelovo, pokud se týče prodeje a zatížení jeho důchodového vlastnictví. (Výkřik německý: Co to znamená?) Co to znamená, nevím. Ale v každém případě je to od vlády velmi roztomilé, když nám dává toto ujištění. Já však myslím, že důchodové jmění nemůže vůbec býti omezeno anebo zatíženo jakýmkoliv podobným administrativním opatřením. Dále shledávám to zvláštním, že si zastoupení lidu nechá dáti od vlády toto ujištění. Poměr zákonodárství a vlády je úplně zvrácený. Zákonodárství má udíleti vládě rozkazy, nikoli však, aby zákonodárství se nechalo ujišťovati, že se nic nestane, tak asi jako by přišel spolek majitelů rent k finančnímu ministru a prosil jej, aby bral na něj ohled, a jakoby mu finanční ministr odpověděl: ťBudeme se snažiti, aby se věc vyvíjela pokud možno bez nebezpečí a bez obtíží.Ť Ale to přece není poměr vlády k zákonodárství. Toto právní pojetí vlastně osvětluje bengálským ohněm význam, jaký zde má zákonodárství, a jaký význam má zde vláda. Vládní návrh, který byl podán v poslanecké sněmovně, byl v tamějším rozpočtovém výboru zostřen. Bylo totiž řečeno, že se vláda zmocňuje, aby použila za příčinou rychlého provedení tohoto zákona všech zařízení a pracovních sil peněžních ústavů a aby stanovila tresty, tresty na penězích a na svobodě pro funkcionáře, kteří řádně nevyhoví dotyčným rozkazům státní správy. Pokuta je dosti vysoká, až do 100.000 Kč.
Dříve, než se budu zabývati podstatou tohoto paragrafu, rád bych se zeptal, co toho bylo příčinou, aby tento paragraf byl pojat do zákona. Věc má se takto: Mírová smlouva určila, že během tří měsíců od platnosti smlouvy mají podati vlády dotyčná sdělení reparační komisi ve Vídni. Tyto 3 měsíce uplynuly od 16. července, kdy vešla smlouva v platnost. Tedy o tři měsíce později, to jest 16. říjnem vypršela lhůta. Jak se však ujišťuje v důvodové zprávě, byla prodloužena o 6 měsíců. O tom nebyl nikdo vyrozuměn. V novinách jsme o tom cosi četli, něco autentického nebylo sděleno. Je-li možno mírovou smlouvu takto pod rukou změniti, nevím. Ale stalo se tak. Vláda tedy neměla tři měsíce, nýbrž devět měsíců pro toto zjištění; devět měsíců! A co udělala vláda za těchto 9 měsíců? Podala v poslanecké sněmovně 24. února, tedy v posledním měsíci lhůty - ta končí 16. dubnem - tento zákon, o němž se nyní urychleně rokuje. Věc trvá od 24. února do dneška, 18. března. V obou sněmovnách se tedy věc dost rychle projednala, proto na parlament nepadá vina, že snad věc protahoval; a nyní, připustím-li, že je zapotřebí ještě jednoho týdne, než bude tento zákon uveřejněn, to je tedy asi 25. března, půjde lhůta odsud do 16. dubna. To je vlastně doba, během níž se má celá tato akce provésti, což je nemožné. Pravděpodobně tedy bude museti následovati prodloužení lhůty. Vláda musí této lhůty využíti, a protože to nemůže učiniti vlastními silami, dovolává se peněžních ústavů. Ty musí pomoci. Místnosti peněžních ústavů, celé ťzařízeníŤ, jak se tomu zde říká, jsou dány vládě k neomezenému používání. Může uložiti tresty ústavům a jejich zřízencům, jak již bylo řečeno, až do výše 100.000 Kč. Kdo tu je vlastně trestán? Přece nevinný! Vláda měla přece dost času, aby se v pravý okamžik věci chopila a byla by ji konečně zmohla. Místo toho apeluje se v posledním okamžiku na peněžní ústavy, ty mají vládě pomoci z obtíží, do nichž zabředla. Jak k tomu vlastně přijdou banky, peněžní ústavy, aby nesly výlohy, snášely tresty, to je zase jiná otázka. Ptal jsem se zprvu pana sekčního šéfa, jak je to myšleno, budou-li peněžní ústavy placeny za práci, kterou konají pro stát. Nemohl mi dáti žádné správné vysvětlení. Že prý v zákoně nic nestojí. Tedy může se používati dokonce zdarma cizích pracovních místností, cizích pracovních sil. Soudím, že je to zajisté nařízení, které se nedá pranic ospravedlniti.
Chtěl bych se zde znovu dotknouti důvodové zprávy vládní předlohy v poslanecké sněmovně. Zastávali tam podivný náhled. To jest, sám náhled není podivný. Zvláštní je jen to, že vláda opětovně zastávala opačné mínění a nyní toto mínění zastává. Mírové smlouvy st.-germainská a versaillesská byly již schváleny dřívějším revolučním Národním shromážděním a potom ratifikovány, tedy vešly v platnost, ale ve Sbírce zákonů nejsou dosud obsaženy. Poukázal jsem na to při opětovných příležitostech. Posléze prohlásil zde pan sekční šéf Hobza 21. prosince 1920, že se tyto mírové smlouvy objeví ve Sbírce zákonů ťco nejdříveŤ. Dnes je 18. března, a přes to, že uplynuly tři měsíce od tohoto ujištění, přece ještě nejsou uveřejněny. A tu nyní praví vláda v důvodové zprávě k této předloze zákona, že tyto mírové smlouvy nenabyly ještě zákonné moci, protože dosud nebyly uveřejněny ve Sbírce zákonů, právě v rozporu se stanoviskem, které vláda zastupovala při dřívějších příležitostech. Pan sekční šéf Hobza prohlásil, že myslí, že nemůže býti pochybnosti o platnosti mírových smluv. Nyní říká vláda - ovšem jsou to různé úřady, jednou je to ministerstvo zahraničí, podruhé ministerstvo financí - že tyto smlouvy neplatí, že nemají moci zákona. Jest-li že si vláda takto odporuje, jak si pak nemají odporovati soudní instance? Je to právní bezpečnost, když nikdo vlastně nepřejímá záruku za to, jsou-li mírové smlouvy v konkrétních případech používány čili nic, mají-li zákonnou moc nebo nikoliv? Soudím, že jest to zcela mimořádné porušení povinnosti vlády, když neuveřejnila mírové smlouvy, přes to, že uplynula tak dlouhá doba od ratifikace.
A rád bych znovu vyzval vládu, aby to učinila, a přál bych si, aby to bylo konečně naposledy.
Pan zpravodaj již prve na to poukázal, že budoucí zákon má podle paragrafu 2 ohledně výplaty kuponů předválečných litrů rozřešiti také otázku, od kdy se tyto úroky mají vypláceti. Dle doslovného znění mírové smlouvy byla by československá vláda povinna platiti ode dne platnosti mírové smlouvy, tedy od 16. července 1920. Zpravodaj však již řekl, že se zamýšlí vypláceti kupony již z dřívějška S mého hlediska bych také prosil, aby otázka tato řešena byla k spokojenosti majitelů rent. Byl by tím vykonán akt spravedlnosti. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)