Myslím, že by to prospělo vážnosti zákona i vlády, poněvadž, jak jsem řekl, zákony nejsou pro to, aby byly stále odsunovány, nýbrž jsou k tomu, aby vstouply v platnost a měly právní účinek. A jak jsem se zmínil o tom, vláda skutečně přihlížela ke skutečným poměrům, které měly oprávnění v tom, že ještě válečné poměny naše trvaly, že legionáři a zajatci nebyli doma a tedy vládní nařízení, o které tu jde, bylo zajisté odůvodněno.
Proto ústavně-právní výbor navrhuje, aby senát toto vládní nařízení dodatečně schválí. Také pilnost, myslím, že tehdy byla odůvodněna, poněvadž sotva by bylo bývalo možno od února do konce března projednati zákon v obou komorách Národního shromáždění a tedy také v té příčině bych vládě výtek nečinil. Navrhuji souhlasně s ústavně-právním výborem, aby vládní nařízení bylo schváleno.
Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Přikročíme k hlasování.
Kdo z pp. senátorů souhlasí s návrhem výboru ústavně-právního, aby uvedené vládní nařízení bylo dodatečně schváleno, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina.
Návrh jmenovaného výboru jest přijat a tím nařízení se schvaluje.
Přikročíme k bodu
5. zpráva výboru ústavně-právního o vládním nařízení ze dne 9. června 1921, čís. 215 Sb. zák. a noř., kterým vydána přechodná ustanovení policejně-právní o cestovních pasech. Tisk 893.
Zpravodajem je pan senátor dr Krupka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Podávám zprávu výboru ústavněprávního o vládním nařízení za dne 9. června 1921, kterým vydána přechodná ustanovení policejně-právní o cestovních předpisech. Nařízením tímto vydány byly předpisy policejně-právní, já na to kladu důraz ― pouze policejně-právní ― jež znamenají jistou úlevu pří cestování tuzemců do ciziny a cizinců do tuzemska. Ve všech státech a též i v našem státě byly po dobu válečnou mnohem přísnější pasovní předpisy v platnosti, jak to přinášela doba válečná sama sebou. A následkem toho, poněvadž styk s cizinou byl velice stížen a to také hospodářsky velmi nepříznivě působilo, svolala Společnost národů konferenci na měsíc říjen roku 1920 do Paříže, ve kteréž bylo usneseno a to resolucí v tom smyslu, aby byly poskytnuty určité úlevy při cestovních pasech pro cizince a tuzemce a to nejen pokud se týče stránky policejně-právní, nýbrž též i po stránce hospodářské a celní. Tyto výhody jsou dosti značné. Bohužel vláda vydala nařízení pouze policejně-právní o cestovních pasech, ponechavši stranou ještě zvláštní úlevy ohledně předpisů celních a dopravních.
Nám jest se zabývati pouze touto otázkou policejně-právní. Obsah tohoto nařízení týká se hlavně vnější formy pasu, jehož vzorec jest přiložen a jak jste se mohli také dočísti v denních listech, mají tyto pasy míti nyní všecky stejnou formu. Pak týká se také různých kontrolních předpisů při překročení hranic, jakož i kompetence v příčině vydávání pasů. Co se týká vydávání pasů, jest ještě zejména poukázati na visa, která se udělují. Visa, jak známo, uděluje vždycky dotyčný cizinecký úřad konsulární. U nás je nyní tímto nařízením zavedena úleva, že oni cizinci, kteří bydlí buď přechodně anebo trvale v našem státě, nemají zapotřebí visa našeho konsulátu v cizině, nýbrž stačí pouhé visum okresní politické správy místa jich pobytu. Ta jest již jistá úleva a tím, doufám, bude také částečně naším konsulárním úřadům a jiným konsulárním úřadům, které ― jak víme ― jsou zasypány různými žádostmi za visa, a kterým nelze nikdy, leda snad až po velmi dlouhé době vyhověti, do jisté míry značně ulehčeno. Bohužel, že boto nařízení jest pouze provisorního rázu a má platnost pouze do konce prosince roku 1923. Při tom ovšem byly zrušeny všechny dosavadní předpisy o pasech, které vydány byly od 28. července 1914. Tyto předpisy byly velmi tísnící, jak to doba válečná s sebou přináší a jest skutečně znamenati s povděkem, že konečně v této příčině stala se náprava. Nařízení to vydáno bylo již od 1. července 1921, poněvadž na konferenci Svazu národů bylo také skutečně usneseno, aby hned od tohoto dne toto nařízeni vstoupilo v platnost. Také nás nyní zajímala v ústavněprávním výboru otázka, jestli vláda byla oprávněna cestou nařizovací pasovní předpisy zaváděti. A tu jsme dospěli k tomu názoru, že ano, poněvadž podle starých předpisů rakouských bylo zde císařské nařízení z roku 1865, kterýmž byla vláda zmocněna vydávati předpisy o pasech a vydala je skutečně také roku 1867. Když pak nastala válka, vydány byly tyto předpisy, ztěžující právě cestování na základě výminečného zákona z roku 1869. Zákon z roku 1869 suspendovaný nezrušil zmocňovací předpisy o vydávání pasů, a tak plným právem také naše vláda vydala tyto předpisy cestou nařizovací a je to také účelnější a vhodnější z té příčiny, poněvadž jednak jeví se nařízení toto pouhým vykonávacím nařízením toho, co bylo usneseno v konferenci pařížské, jednak jsou to skutečně pouze více méně předpisy správního rázu a forma nařízení zajisté je mnohem rychlejší, než forma zákona, který by měl zapotřebí souhlasu obou sněmoven.
Ještě jedné otázky jsem se chtěl dotknouti a to jest otázka finanční. Jak z vlastní zkušenosti vím, a jak se často přihází, nemohli naši obchodníci cestovati na příklad na veletrh do Lipska nebo do Terstu, poněvadž neobdrželi pasu. Okresní politické správy odvolávají se na to, že prý nemají zaplaceny daně. Existuje sice nařízení v té příčině a skutečně se také praktikuje, ale bohužel že se to praktikovalo příliš rigorosně. Uznávám při tom plně, že mohou zde býti důvody uniknutí daně do ciziny a uznávám plně toto nařízení, avšak přece v těch případech, když má někdo továrnu buďto velmi nepatrně zatíženou nebo vůbec nezatíženou, sklad zboží atd., poskytuje přece ten majetek úplně bezpečnou záruku a není zapotřebí dělati nějaké zvláštní obtíže v tomto případě.
Doufám, že slavná vláda, zejména pan finanční ministr v tomto případě bude se říditi těmito pokyny a navrhuji také, aby nařízení zmíněné vzato bylo senátem na vědomí. (Výborně!)
Předseda: Byl mi podán dostatečně podporovaný resoluční návrh sen. dr Hellera, žádám, aby byl přečten.
Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte):
»Resoluce sen. dr Hellera, Perthenové a soudr. k tisku č. 893:
»Vláda se vyzývá, aby pečovala o to, aby úřady v republice, které vydávají pasy, zejména u dotyčného úřadu ve Vídni, více bylo dbáno potřeb obecenstva, aby stranám usnadněno bylo dosažení pasu, případně visa.
Vláda se dále vyzývá, aby pečovala o to, aby vyvarováno bylo nestejného zacházení s obecenstvem při vydávání pasu, případně visa.«
Předseda: Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášena paní senátorka Perthenová. Uděluji jí slovo.
Sen. Perthenová (německy). Vážení pánové a dámy! Ve příčině nařízení veškerého ministerstva ze dne 4. června, ohledně nové úpravy předpisů o pasech je klub německých sociálních demokratů toho náhledu, že by bylo konečně jednou na čase, aby byly ohromné obtíže při vydávání cestovních pasů odstraněny. My, němečtí sociální demokraté, žádáme vůbec odstranění pasů. Staví se tu velké obtíže, zvláště dělnictvu, když je některý dělník nucen podniknouti cestu do ciziny, a to nejen při příjezdu, nýbrž také při odjezdu ze země. Obdrželi jsme zprávy, dle kterých je ku příkladu na pasovém úřadě ve Vídni ještě mnohem nesnadnější dostati visum. Máme sice malou, vlastně chci říci velkou představu o tom, když zde přijdeme na pasovní úřad a vidíme, že se tam od rána do večera, po celé dny musí státi, než lze obdržeti visum. Ale ráda bych zde použila příležitosti, abych na to poukázala, že právě ve Vídni musí lidé státi od časného rána až do večera, až do konce úředních hodin, než dostanou visum. Představte si, (Sen. Heller [německy]: Po celou noc!) po celou noc, a tu jdou často domů s nepořízenou. Nyní nám bylo sděleno ― a nejen to, také osobně mnohý z vás to asi prodělal ― že jste viděli, že možno visum dostati také lehčím způsobem. Jsou totiž různé zadní dvéře, jsou různé kanceláře, kde mohou visum jisté osoby lehce opatřiti, kdežto nemajetné obyvatelstvo musí státi, aniž by visa dosáhlo. Velevážení! Nemyslete si jen, že snad dělníci podnikají své cesty pro zábavu! Myslím, že právě dělník jen v nejnutnějších případech takovou cestu podniká, zvláště když již samo vydání cestovního pasu působí takové nesnáze ― potřebuje celý den, aby běhal od jednoho berního úřadu k druhému, dříve než vlastně dostane vystavený pas. Pak je také slovné znění cestovního pasu takové, že i zde jasně se jeví jednostrannost Československé republiky. Shledáváme, že text pasů jest jen český a francouzský, kdežto také zde schází německá řeč. Často se přihodí, že ku příkladu právě služebná pasů jest jen český a francouzský, kdežto některá ráda jela domů, aby navštívila těžce nemocnou matku, a to je jí bohužel nemožno, neboť se jí staví příliš velké obtíže při vydávání pasu. Jsme proto toho náhledu, a je také ohledně toho podána resoluce, aby konečně jednou, právě tak jak to žádáme pří volném dovozu a vývozu, tyto hranice zmizely, aby byl vzájemný styk volný. Těmito překážkami styku trpí pouze dělník, jemuž není možno penězi zaplatiti to, čeho nemůže dosáhnouti čekáním po celé dny. Majetní prostě platí a neztrácí takto čas, kdežto dělník musí při tom promeškati své pracovní dny. Prosím vás proto, abyste na základě mých vývodů hlasovali pro předloženou resoluci. (Souhlas a potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Pan zástupce vlády, sekční chef dr Bobek, vyžádal si slovo.
Zástupce vlády, odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek: Vysoký senáte! Budiž mi dovoleno, abych k navržené resoluci a podnětu paní senátorky Perthenové jménem vlády mohl pronésti několik slov. Vážená paní předřečnice pronesla názor jistě sympatický všem členům senátu i vládě, totiž aby v době pokud možno nejkratší poskytnuta byla možnost tak spádného cestování za hranice, jako tomu bylo před vypuknutím světové války, aby obyvatelstvo do ciziny cestující nebylo vydáno dosavadním nepříjemnostem. Nelze popříti, že mezi kulturními a přátelskými státy byl by tento stav ideálním. Dle toho, co mně dosud jest známo, mohu sděliti, že tento stav od uzavření míru Versailleského pouze dva státy zavedly a sice bez pasu smí se cestovati teprve od 1. března letošního roku z Francie do Belgie a naopak a v druhém případě z Francie do Anglie a navzájem. Jiné státy v pohraničním styku pasy nezrušily. (Sen. dr Heller [německy]: Mezi Rakouskem a Německem je tomu také tak.) Pane senátore, ohledně zrušení pasů mezi Vídní a Berlínem se teprve vyjednává, ale jednání není dosud skončeno.
Pokud se týče možnosti ulehčení při vydávání pasů, dovoluji si li tomu poukázati, že dnešní stav v naší republice jest zařízen tím způsobem, že každý politický úřad I. instance jest oprávněn pasy do ciziny vydávati. Není tomu tak ve všech státech. Poukazuji k tomu, že v Budapešti jediné ministerstvo vnitra vydává pasy a také ve Vídni jedině ministerstvo vnitra jest oprávněno pasy vydávati. Pro celé Spojené Státy Severoamerické jest jedna pasová ústředna ve Washingtoně a jiný úřad není oprávněn pas do ciziny vydávati. Tím chci říci pouze to, že vydávání pasů není v naší republice tak špatně zařízeno, jak se někdy ve veřejnosti vytýká.
Dovoluji si k tomu poukázati, že právě proto, že toto vydávání pasů do ciziny bylo odevzdáno úřadům první instance, úřady tyto jsou touto agendou velice zaměstnány. Mám po ruce statistiku policejního ředitelství pražského. Tento úřad vydal za rok 1913 do ciziny 4002 pasů, za první rok válečný 1914, vydal pasů 4815, v roce 1918 však již 25.128, v roce 1920 26.263 a v roce 1921 jen do 20. července 20.543 pasů. Uvádím tuto statistiku, abych váženému senátu dokázal, že se strany ministerstva vnitra se děje vše, aby v tomto oboru bylo obyvatelstvu pokud možno vyhověno. Týž úřad policejní ― jak bylo zjištěno v několika případech ― za jedinύ den v měsíci červenci vydal až 244 pasů. Tím chci jen dokázati, že se hledí, aby se obecenstvu vyhovělo, a to jak pokud se týče počtu místností úředních, tak pokud se týče počtu úřednictva. Vládě není tajno, že tyto poměry nejsou ideální a proto byla svolána meziministerská konference, která se radila o opatřeních, jež by mohla býti učiněná, aby vydávání pasů bylo ještě ulehčeno, event. aby od nich mohlo býti úplně upuštěno. Výsledek konference je ten, že bude upřímnou snahou vlády, aby toto nařízení, jehož účinnost má končiti 31. prosincem 1923, nebylo třeba nechati v účinnosti až do konce roku 1923, nýbrž aby ještě dříve mohly býti poskytnuty obyvatelstvu úlevy, event. aby byl zaveden stav takový, jaký byl před rokem 1914. Nebylo-li by to možným, odporučila konference ministerské radě určitá opatření, která by obecenstvu přišla vhod. Především je to otázka finančních kaucí. Již dnes však, vyskytne-li se případ, že někdo dluhuje daně a žádá za pas do ciziny, není nezaplacení daní důvodem k naprostému odmítnutí pasu. Bylo žurnalisticky vytýkáno, že v ohledu tomto vládní orány jsou příliš kruté a že nevycházejí obyvatelstvu jak náleží vstříc. Byly však také případy, že podnikatel dluhoval na daních 21/2 mil. Kč a že postačilo 50 tisíc Kč kauce, aby mu byl politickým úřadem pas do ciziny vydán.
V tomto ohledu bylo ministerské radě odporučeno, že lze povoliti další ulehčení a že kauce nemá býti žádána, jestliže dotyčný žadatel poskytuje svým jměním dostatečnou záruku za to, že pokud se tyče daní učiní své povinnosti zadost; k tomu přistupuje další opatření, v praxi již zavedené, že není třeba žádati svolení od zemského finančního ředitelství, nýbrž že je příslušným již berní úřad prvé instance. (Hlas: To už je zavedeno!) Ano, ale teprve v poslední době. Dále bude i umožněno, aby v určitých, přesně vyznačených případech nebylo vůbec zapotřebí dotazovati se berních úřadů a budou polické úřady samy oprávněny, aby pasy vydávaly. Bylo jednáno také o vystupování z vlaků za účelem celních prohlídek. Záležitost tato nemohla býti skončena z toho důvodu, poněvadž právě v té době, kdy se meziministerská komise odbývala, objevily se křiklavé případy při přestoupení hranic ― zjistilo se pašování značného množství falešných bankovek ― že záležitost tato, k ochraně stádu i obyvatelstva musela býti odročena. Pokud se týče opatření visa, nehřál bych si nic jiného, než aby každý úřad v cizozemsku vycházel s takovou ochotou vstříc našim příslušníkům, jako naše úřady československé vycházejí vstříc příslušníkům států sousedních. U nás aspoň není zjištěn ani jediný případ, že by naše úřady byly bezdůvodně odepřely někomu visum na pas, kdežto našim občanům s podobnou ochotou v cizině se dosud nepřicházelo vstříc. (Souhlas.)
Pokud se týče případu vídeňského, který dnes v resoluci vážené paní sen. Perthenové byl označen, mohu sděliti, že záležitost tato bude ihned předložena panu ministerskému předsedovi a ministru zahraničních záležitostí a budou ihned učiněny příslušné kroky, aby věci byly vyšetřeny a sjednána náprava.
Prosím, aby vysoký senát vládní nařízení ze dne 9. června 1921, čís. 215 Sb. z. a n. vzal na vědomí. (Pochvala.)
Místopředseda dr Soukup: Přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj sen. dr Krupka: Kvituji s díkem prohlášení vládní zde učiněné a pokud se týče resolučního návrhu podaného zde senátorkou paní Perthenovou, podotýkám, že nejen třídy dělnické, ale také jiné kruhy, nechť jsou to živnostenské nebo úřednické, trpí pod stejným zlem, takže se to netýká jen třídy jediné, nýbrž myslím, všech tříd, které nejsou tak majetny, aby si mohly opatřiti pasy. Vzhledem k tomu navrhují, aby tato resoluce senátora Hellera a soudr.:
»Vláda se vyzývá, aby pečovala o to, aby u úřadů v republice, které vydávají pasy, zejména u dotyčného úřadu ve Vídni, více bylo dbáno potřeb obecenstva, aby stranám usnadněno bylo dosažení pasu, případně visa.
Vláda se dále vyzývá, aby pečovala o ta, aby vyvarováno bylo nestejného zacházení s obecenstvem pří vydávání pasu, případně visa.«
byla přijata současně také se schválením dotyčného nařízení.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)
Kteří páni senátoři souhlasí s tím, aby návrh výboru ústavně-právního na schválení nařízení shora uvedeného byl vzat na vědomí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh výboru jest přijat.
Kdo souhlasí s resolucí sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Návrh jest většinou přijat.
Přerušuji projednávání denního pořadu a navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za čtvrt hodiny po této schůzi s tímto
denním pořadem:
1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu, týkajícími se povolení zcizení několika pozemků města Frýdku. Tisk 829.
Jsou nějaké námitky proti tomu. (Nebyly.) Nejsou.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 16 hod. 24 min.)