Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofač, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Vlček a dr. Stojan.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dérer, Staněk, dr. Šrobár, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. Klečákovi, Sabatovi, dr. Schmidtovi.

Zástupce sen. tajemníka dr. Bartoušek (čte):

Tisk 1103. Návrh sen. dra Stránského a soudr. na vydání zákona proti spekulaci valutou Čs. republiky.

Z předsednictva přikázáno:

výboru iniciativnímu:

Tisk 1108. Návrh sen. dra Stránského a soudr. na vydání zákona proti spekulaci valutou Čs. republiky.

výboru národohospodářskému:

Tisk 1102. Vládní návrh zákona, kterým se doplňuje nařízení vládní ze dne 21. července 1921, čís. 240 Sb. z. a n., o úpravě užívání pozemků za podíl jich naturálního výnosu v Podkarpatské Rusi a opětně prodlužují lhůty stanovené či. VII. tohoto nařízení.

K žádosti vlády má býti o návrhu č. t. 1102 podána zpráva ve-lhůtě, co možná nejkratší.

výboru ústavně-právnímu:

nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 29. října 1921, č. 9959 o zavedení stanného práva na celera území Slovenska.

výboru národohospodářskému:

nařízení vlády republiky Československé ze dne 10. listopadu 1921 o zrušení Československé komise pro hospodaření kostmi.

výboru rozpočtovému:

nařízení vlády republiky československé ze dne 10. listopadu 1921, čís. 406 Sb. zák. a nař., jímž se stanoví prodejní ceny lihu a lihovin. (Současně též výboru národohospodářskému a živnostensko-obchodnímu.)

Místopředseda Kadlčák:

I. Návrh, aby byla zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu projednána zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje povinnost vrátiti neb vydati věci movité ve prospěch cizích států k jich požadování oprávněných.

Jedná se zde o zákon, který vyplývá z mezinárodních smluv, kterýž vzhledem již k této své povaze s hlediska zájmů veřejných vyhledává rychlého vyřízení.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby tato věc projednána byla v jediné debatě a ve lhůtě l hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na čtvrt hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

II. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1050) týkajícím se zákona, kterým se upravuje povinnost vrátiti neb vydati věci movité ve prospěch cizích států k jich požadování oprávněných. Tisk 1101.

Zpravodajem jest pan sen. dr. Brabec. Ke slovu jsou přihlášeni páni senátoři Link a dr. Spiegel. Uděluji slovo panu senátoru dr. Brabcovi.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Ústavně-právní výbor senátu projednal vládní návrh, týkající se zákona, kterým se upravuje povinnost vrátiti neb vydati věci movité ve prospěch cizích států k jich požadování oprávněných. Ústavně-právní výbor celkem shledal vládní návrh správným a změnil pouze stylisaci jednotlivých paragrafů a přičinil některé dodatky. Osnova tato jest velmi naléhavou a hutnou, aby se stala zákonem, poněvadž nám vyplývá povinnost z mezinárodních smluv, kterými jsme se zavázali jednak vůči nástupním státům bývalé monarchie rakousko-uherské, jednak vůči Francii k vydání a restituci statků, práv a zájmových účastenství, jak jest o tom řeč ve smlouvách versaillské, st.-germainské a trianonské, a sice ve článcích, které mají úplně korespondující znění, a pak, jak jest o tom řeč v úmluvě, a sice v článku 1. úmluvy ze dne 18. ledna 1921, kterou jsme učinili s Francií a která byla podepsána podle článku 1. protokolu o tomto podpisu sepsaném. Závazek smluvních států jest vzájemný. Jest samozřejmé, že mezinárodní úmluvy zakládají závazek mezi jednotlivými státy, avšak že musí býti uvedeny v soulad s vnitrostátním řádem, aby mohly býti tyto závazky uskutečňovány vůči státním občanům, zavázaných států. Proto jest toho zákona potřebí. Ovšem zákon ten má povahu zákona rámcového. Tyto závazky budou ovšem prakticky, jak ze zkušeností vyplývá, hlavně co do věcí movitých a proto také zákon se obírá pouze vrácením a vydáním věcí movitých, neboť v dotyčných mezinárodních smlouvách mluví se všude o odvlečení zabavených nebo sekvestrovaných penězích, dobytku, předmětech jakéhokoliv druhu a ceninách. To by bylo to, čeho jest potřebí říci se stanoviska všeobecného a co se týče zákonných ustanovení zákona, Co se týče specielních ustanovení zákona, tedy si dovoluji uvésti ještě toto: V §u 2. stanoví se v duchu ústavní listiny § 109, že za věci vydané má býti zpravidla poskytnuta náhrada. Tato náhrada jest určena v případech, kde se jedná o prostředky výrobní, na příklad stroje a podobně výhradně k tomu, aby za ně opatřeny byly prostředky náhradní, výrobní a má tudíž zajistiti nerušený běh hospodářských podniků, kterým dotyčné prostředky výrobní mají býti odňaty a do ciziny vráceny.

Stejný účel co možno udržeti pravidelný chod hospodářských podniků postižených, má také ustanovení zákona, že jest dbáti toho, aby provoz podniků vydáním věcí netrpěl. Jest ovšem státní kontrole vyhrazeno, aby se přesvědčila, jestli skutečně peněz v náhradu vyplacených také bylo použito k opatření nových výrobních prostředků, a jestli se tak stalo způsobem, který další běh závodu postiženého zabezpečuje. Při tom ovšem není možno pojímati tuto věc, opatření náhradních prostředků tak úzce, že by to musily býti tytéž stroje, téhož druhu, nýbrž mohou to býti zajisté eventuelně výrobní prostředky rázu nového, modernějšího, podle nových pracovních method se doporučující, tedy mohou to býti také stroje jiné, anebo prostředky, které jsou určeny pro jiné pracovní methody, takže v tom směru je třeba to opatření prostředků výrobních za náhradu získaných pojímati ve smyslu širším.

§ 3 má zajistiti, aby soupis věcí, spadajících pod povinnost dle § 2, byl proveden a aby zabezpečena byla restituce její proti držitelům, kteří by snad chtěli vývozem těchto věcí se zbaviti. Proto jest tam stanovena přihlašovací povinnost, která je postavena pod sankci, snížení náhradní sumy a hrazení nákladů, řízení.

§ 4 stanoví způsob, jak se má na místě samém zjistiti stav věci, a zároveň ukládá povinnost předložiti všechny doklady o nabytí takových věcí, a sice hlavně za tím účelem, aby byla zjištěna bona fides, tedy bezvadné držení nynějších, držitelů a tím také získati případný podklad pro stanovení náhrady.

V ústavně-právním výboru byla zároveň přijata resoluce k tomuto paragrafu, kterou se doporučuje, resp. ukládá, orgánům státním, aby při tomto zjišťovacím řízení používaly oprávnění jim daných - která, jsou značná, neboť připouští vstup do místnosti soukromých podnikatelů a na pozemky - způsobem šetrným a vyvarovaly se veškerých příkrostí.

V § 5. jsou stanoveny zásady řízení. Ústavně-právní výbor pozastavoval se nad termíny, které se nacházely ve vládním návrhu, v závorkách "administrativní vrchnost" a "administrativní policejní vrchnost". Tyto termíny dlužno doznati, že 'se vyskytují v celé řadě našich zákonů a užívá se jich k označení politických instancí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Termín ten ale není nijak přesným se stanoviska zákonodárné dikce a také se nezamlouval ústavně-právnímu výboru se stanoviska demokratického, že se to jaksi dotýká našeho demokratického cítění. Proto byla zvolena dikce "politického úřadu II. stolice" a "politického úřadu I. stolice", bez rozdílu pro celé území republiky, tedy i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Ale v důvodové zprávě jest obsaženo bližší vysvětlení těchto termínů "politický úřad II. stolice" a "politický úřad I. stolice" v tom smyslu, že při výrazu, "politický úřad I. stolice" mohly by přijíti v úvahu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v okresech slúžnovských úřady slúžnovské, ve městech s regulovaným magistrátem magistráty a ve městech s právem municipálním magistráty. Pokud se jedná o vykonávání trestní pravomoci, tedy v obcích malých i velkých by to byly úřady slúžnovské a ve městech s regulovaným magistrátem a městech s právem municipálním buď městský policejní kapitán nebo jeho náměstek, v případě jeho zaneprázdnění úředník, který byl agendou tou od magistrátu pověřen. Politickým úřadem II. stolice jest na Slovensku a v Podkarpatské Rusi rozuměti župana. Ovšem to jest vysvětlení, které jsme dali na základě jednomyslného usnesení do důvodové zprávy, ale doporučovalo by se, aby vládním nařízením byly kompetenční poměry politických úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jednou v celistvosti zjištěny, aby nebylo potřebí v zákonech užívati termínů nepřesných, a event. se stanoviska demokratického závadných.

§ 6 ustanovuje trestní sankci pro porušení předpisů osnovy a § 7 obsahuje v duchu povahy zákona jakožto rámcového zmocnění vlády, aby na základě tohoto zákona vydala podrobnější předpisy o řízení a zvláště o vyměření náhrady a to podle období zákonů o vyvlastnění. To je zdůvodněno tou okolností, že stanovení náhrady závisí od dohody s vládami druhých smluvních států a v případě úmluvy s Francií od dorozumění s Německem. Příslušná jednání již byla s některými státy započata, avšak nejsou dosud skončena. Kromě toho další důvod jest, že, zdá se býti vhodné, aby byly vyslechnuty interesenti, zájemníci.

Mimo to ve schůzi klubovních předsedů bylo oznámeno, že pan sen. Linka soudr. k tomuto bodu denního pořadu předkládají resoluci, která nebyla ve výboru ústavně právním projednávána právě proto, poněvadž teprve teď před plenární schůzí byla předložena a která má ovšem znění, s nímž bych docela nemohl souhlasiti, ale pokud jsem mohl vystihnouti úmysl pánů, kteří resoluci podávají, myslím, že by se dala upraviti takovým způsobem, že by s ní bylo možno souhlasiti. Resoluce ta totiž zní, že se vláda vyzývá, aby při vyjednávání, které se bude konati o vydání předmětů s vládami cizích států, způsobem co možná. nejobsáhlejším použila práva, kteréž ji dle mírových smluv (čl. 297, lit. f, odst. 3. mírové smlouvy versailleské) přísluší poskytnouti, totiž náhradu na místo odňatého majetku. Tedy úmysl jest patrně ten, abychom věci in natura co možná nevydávali, nýbrž, abychom cizině nabídli náhradu v penězích, tedy úmysl jistě dobrý pro interes našeho státu a našich státních občanů, ale já bych nemohl s touto dikcí plně souhlasiti, poněvadž se mi zdá, že se to poněkud dotýká povinností našemu státu uložených mírovými smlouvami. Tam, totiž stojí v tom odst. 3., lit. f, čl. 297 versailleské smlouvy:

"Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou prostřednictvím zúčastněných mocností nebo úřadů pověřovacích a kompensačních, o nichž je řeč v příloze připojené k oddílu 3, býti uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníkům některé mocnosti spojené anebo sdružené bylo zajištěno odškodnění za újmu, o níž jest řeč v odstavci e), přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se uvolí přijmouti na místě majetkových práv nebo zájmových účastenství, kterých byl zbaven.

To jest ovšem poněkud jiné, poněvadž zde se jedná o případy, kde není možno věci vrátiti, články ve smlouvě saintgermainské a trianonské mají úplně korespondující znění. Je to také v dotyčném článku lit. F, odst. 3. Myslím, že by bylo možno, kdyby páni podatelé resoluce se přizpůsobili, tuto resoluci přijmouti asi v tomto znění: "Vláda se vyzývá, aby při vyjednávání o vydání předmětů" vládami cizích států používala co nejvíce výhod dle odstavce 3. lit. F, článku 297 smlouvy versailleské a korespondujících ustanovení smluv saint-germainské a trianoriské.

Tedy v tomto smyslu - arciť ještě si vyhrazuji eventuelní vyjádření - po tom, co přednesl zástupce pánů, kteří podávají resoluci v tomto znění, bych dával na úvahu, že by se mohla tato resoluce schváliti.

Z těchto všech důvodů činím návrh, aby slavný senát osnovu zákona, jak byla ústavně-právním výborem upravena, schválil, a dále, aby přijal též resoluci usnesenou ústavně-právním výborem, že vládě se ukládá, aby oprávnění v §u 4 úředním orgánům propůjčených používalo se způsobem šetrným, aby se bylo vyvarováno všech příkrostí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Zahajuji debatu. K slovu jsou přihlášeni pp. senátoři Link a dr. Spiegel. Uděluji slovo p. sen. Linkovi.

Sen. Link: (německy): Slavný senáte! Otázka, o níž máme nyní jednati, jest nesmírně důležitou hospodářskou otázkou pro německou třídu dělnickou v územích, v nichž domovem jest lnářství. Máme dle zákona, jenž nyní má býti projednán, vydati stroje, kteréž během války uloupeny byly německými armádami, když obsadily Francii, z tamních továren, z tamních průmyslových středisek. Odsuzujeme takovéto vyloupení mírumilovných továren a dílen co nejostřeji. Avšak zdůrazňujeme zároveň, že toto vylupování hospodářských předmětů, zboží a kulturních statků neprováděla pouze německá armáda. Všechny válčící státy, všechny armády plenily a loupily. Neválčili právě proti sobě pouze ozbrojení lidé, trpěli tím těžce také lidé, kteří byli mírumilovnými občany, kteří s válkou neměli nic společného. Viděli jsme, že naděláno bylo strašných spoust.

Stroje tedy, které v roce 1917 byly do Německa dopraveny jako německá kořist, byly pak prodány průmyslníkům, podnikatelům. Továrníci, kteří nyní jsou v držení těchto strojů, vědí a věděli také již tehdy, že to jsou uloupené stroje. (Sen. Jílek: Když někdo nějakou věc vezme, tak ji má zase vrátiti!) Ale ježto tyto stroje prodávala vláda, ježto také vládě tyto stroje byly zaplaceny, domníval se každý, že právní jednání jest vyřízeno a že nelze očekávati proti němu námitek. Nyní však přichází vláda a žádá, že stroje musejí býti z podniků vyňaty, poněvadž to je předepsáno na základě mírových smluv. Neuznáváme mírových smluv a neuznáváme proto také formu nyní zamýšleného vynětí strojů z podniků, poněvadž to znamená nesmírné hospodářské poškození desetitisíců dělníků. Není to právnickou věcí, jest to věcí, které se musíme ujmouti, poněvadž tvoří životní otázku pro německé dělnictvo. Nestojíme na stanovisku, že by se zde jednalo o to, chrániti zisk továrníků.

Ve lnářství máme 350 strojů, na které by se tento zákon vztahoval. Tyto stroje jsou od roku 1917 vmontovány. Vyjmeme-li z hodin jedno jednotlivé kolečko, nejdou hodiny více. Vyjmeme-li z továren jednotlivé stroje, musí se provoz zastaviti a výroba musí doznati škod. Mezi stroji jest na příklad 20 česacích strojů, stroje na přípravné práce pro prádelny, 36 přádacích strojů, 35 konvových strojů, 61 opřádacích strojů na jemné nitě, 124 posukovacích strojů, 25 napájecích strojů, 10 strojů křížem soukacích atd. Jedná se tudíž o věci, jež mají snad cenu statisíců, o stroje, při nichž tisíce dělníků pracuje. Vyjmeme-li dnes tyto stroje, zůstanou lidé bez chleba.

Avšak jak to vypadá ve lnářství? Tu měla by vláda zaujmouti stanovisko a pan zpravodaj by musil říci, zdali se jedná pouze o právnický rozklad na základě mírových smluv, aneb zdali se nejedná o důležitá hospodářská opatření. Odsuzujeme loupež, avšak nemůžeme připustiti, aby dělnictvo zbaveno bylo chleba a výdělku. Pan zpravodaj měl říci, kde stroje jsou, kolik podniků může tím býti zastaveno atd. Ale o tom nebylo promluveno slova.

Nemůžeme tudíž s tímto zákonem souhlasiti. Podali jsme resoluci a sjednotili jsme se také s panem zpravodajem na této resoluci. Chceme míti zákon v té formě, aby závody nebyly nuceny zastaviti práci a dle mírových smluv jest také dána možnost, že vynětí strojů může býti předsevzato a provedeno takovým způsobem, aby zastavení podniku nebylo možným. Ve článku 297, al. f., odst. 3 mírové smlouvy versailleské se praví: "Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou prostřednictvím zúčastněných mocností neb úřadů ověřovacích a kompensačních, o nichž jest řeč v příloze připojené k Oddílu III., býti uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníku některé mocnosti spojené anebo sdružené" - to jsou v tom případě francouzští továrníci - "bylo zajištěno odškodnění za újmu, o níž je řeč v odstavci E, přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se uvolí přijmouti na místě majetku, práv nebo zájmových účastenství, kterých byl zbaven". Náhrada jest tudíž možnou.

Nyní domnívá se zpravodaj, že snad může nastati náhrada strojů, že to nemusí býti týž systém. Jak ale dnes věci jsou, není to možno. Odborníci prohlašují, že stroje, které by se vyňaly, do tří let nelze nahraditi.Nemáme ve střední Evropě, ani v Německu, podniků pro takovéto stroje, takovéto podniky jsou pouze v Anglii. Nyní však jest možno toto. Francouzští továrníci, francouzské podniky patrně si již opatřili nové stroje, snad ani vůbec nepotřebují strojů, kterých však my nutně potřebujeme, a mohla by snad býti zjednána náhrada tím, že francouzští továrníci budou odškodněni jiným způsobem. To však jest věcí vlády. U nás by stroje mohly zůstati, továrníci však by měli zaplatiti náhradu. Věc není více novinkou. Intervenovali jsme v této příčině již na jaře v ministerstvu obchodu a tázali jsme se, co vlastně se má státi se stroji. Vláda patrně mezi tou dobou neučinila praničeho, podala jenom předloženou osnovu zákona. Ministerstvo obchodu mělo však umožniti poradu, schůzi, ve které podnikatelé a dělníci společně, tudíž odborníci, by se byli mohli poraditi, kterak by snad bylo lze jednotlivé stroje vyjmouti a vyměniti. Vláda nesměla však náhle přijíti a říci, že zákon nyní musí býti přijat, poněvadž toho Francouzové žádají. Věc má se tak, že nás kapitalismus Dohody úplně zničí, Střední Evropa jde vstříc záhubě, poněvadž kapitalismus dohodových států tomu chce. Také zde máme činiti s takovýmto úmyslem kapitalistů ve Francii, kteří nám zde znemožňují namáhavý výdělek.

Jak se věci mají v průmyslu lnářském, dokazuje, že v Trutnově, Šumperku, Berouně a Freudentalu pracuje se od 3 let pouze 2-3 dny v týdnu. Není tu více lnu - také zde měla by vláda přemýšleti o tom, jak opatřiti průmyslu tuto surovinu - není možno obdržeti len z Ruska, odkudž dříve len hlavně přicházel. Dovoz odtamtud není v přítomné chvíli možný. Ale snad bylo by možno z jiných zemí dovážeti len, aby podniky zase mohly pracovati. Předepisujete průmyslu nesmírná břemena, uvádím daň z uhlí, daň z obratu atd. Mně nejedná se o kapitalisty, nýbrž o to, aby zboží, jež dělníci vyrábějí, mohlo na světovém, trhů býti prodáváno, a to jest nemožno, zatěžujete-li průmysl tím způsobem dále, jak jste jej posud zatěžovali. Měla by se pěstovati také politika průmyslová, politika hospodářská, kteráž také zde přichází v úvahu. Při této příležitosti chtěl bych upozorniti na to, že nastane-li zastavení podniků, lidé, kteří dnes mohou pracovati již jenom dva dny, ztratí pracovní výdělek úplně. Řekne se, že bychom tu pak měli přece podporu v nezaměstnanosti, a vy skutečně jste se usnesli na pěkném zákoně o nezaměstnanosti. Dělníci chtěli zlepšení, zákon jim však přinesl zhoršení. Je-li někdo 9 měsíců bez práce a nemůže práce nalézti, odejme se mu podpora. Přejeme si od vlády a vládních stran, aby se o tuto věc více staraly.

Nemůžeme hlasovati pro tuto osnovu zákona, poněvadž se z ní obáváme nebezpečí pro dělnictvo. Žádáme však od vlády, aby diplomatickou cestou vešla ve styk s vládou francouzskou a německou, a snad bude jednáním možno docíliti narovnání, a aby dáno býti mohlo odškodnění, aby zde stroje mohly zůstati a dělníci nebyli zbaveni chleba. Prosil bych, aby dělníkům nebyl brán výdělek, aby jim naopak tím, že stroje v průmyslu zůstanou, dána byla mocnost života a výdělku. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. senátor dr. Spiegel. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Spiegel (německy): Slavný senáte! Pan řečník přede mnou obracel se proti krutým ustanovením míru versailleského. Souhlasím s ním úplně. Ale to zde jest pouze jednotlivou stížností, kterou vůbec můžeme přednésti proti mírové smlouvě. Mírová smlouva dnes existuje, doufáme sice, že navždy nepotrvá, ale neřekl bych především ničeho proti tomu, kdyby vláda něco podnikla na provedení mírové smlouvy. Neboť československo přece spolupodepsalo mír. Nechci dnes kritisovati mírovou smlouvu, kterou také já odsuzuji, nýbrž jednání vlády.

Předloha, která nyní jest předmětem jednání, projednává se v této sněmovně jakožto věc naléhavá, což považuji za naprosto zbytečné, poněvadž považuji celou předlohu za zbytečnou. Není pravdou, že dnes máme příčinu vydávati zákony takového druhu. Vláda tvrdí, že zákon jest naléhavě nutným, aby dvě jiné smlouvy byly provedeny, totiž smlouva se jmenovanými zde státy "cessionářskými" - ve skutečnosti nazývají se v mírové smlouvě státy sukcessorními, což se však zde vždy falšuje - a aby provedena byla smlouva s Francií, žádná z těchto smluv není ratifikována. Smlouva se státy sukcessorními, jak mně řekl zástupce ministerstva věcí zahraničních, není dnes podepsána nikým jiným nežli hlavními mocnostmi a Československem, scházejí tudíž podpisy Polska, Rumunska a Itálie, není tudíž tato smlouva posud uskutečněna ani podpisem natož pak ratifikacemi. Co se týče smlouvy s Francií, podléhá ještě parlamentárnímu projednám... (Sen. dr. Heller [německy]: "A bude, jak se praví, ještě změněna."), a bude, jak se praví, ještě pozměněna. Není zde tudíž nutnosti, nyní v této chvíli podnikati něco na provádění těchto obou smluv, o nichž se teprve vyjednává. Vyslovil jsem již ve výboru, v ústavně-právním výboru, domněnku, že se nám něco nesděluje, co tento zákon vykládá. Dotazoval jsem se v té příčině, nedostalo se mně odpovědi, a nedostane se mně jí ani zde. Nevím, zdali jest zde vůbec přítomen některý zástupce vlády... (Výkřik [německy]: "Z ministerstva obchodu není zde nikoho!")...z ministerstva obchodu prý zde není nikoho, ale z ministerstva věcí zahraničních měl by tu přece někdo býti. Kdosi se tázal ve výboru, jak se věci mají se smlouvami. Mohlo se pouze odpověděti: plníme věrně smlouvy, usnášíme se včas o zákonech, abychom nebyli na rozpacích, udeří-li hodina, kdy s těmito věcmi máme vyjíti na venek. Mám za to, že jest velmi krásné plniti věrně smlouvy. Plní-li vláda smlouvy, měla by však především činiti, k čemu jest zavázána: uveřejniti mírové smlouvy. To se však podnes nestalo. Po dlouhém naléhání s mé strany byla letos v létě uveřejněna mírová smlouva versailleská. To, že publikace mírových.smluv tak dlouho nevycházely, omlouváno bylo tím, že velmi těžko bylo poříditi překlad mírové smlouvy versailleské s jejími odbornými výrazy, a trvalo velmi dlouho, nežli úplný překlad byl pořízen; nemýlím-li se, byla mírová smlouva Versailleská uveřejněna ve sbírce zákonů teprve v srpnu. Mírová smlouva st.-germainská však také nebyla uveřejněna, ačkoli zde nemůže býti obtíží s překladem, poněvadž není tu více třeba překládati odborné výrazy, které byly přeloženy z míru versailleského, aby mír st.-germainský byl přeložen a pak publikován. Není však také přeložena mírová smlouva trianonská. Bylo zde nedávno z vysokého místa proneseno: Musíme trvati na tom, aby Maďaři mír trianonský provedli do posledního písmena. Kdo však zná mírovou smlouvu trianonskou resp. poslední písmeno mírové smlouvy trianonské? (Veselost.) Ve sbírce zákonů jest opětovně citována, nikde však není vytištěna. Právě tak není otištěna smlouva o ochraně menšin z 10. listopadu 1919. Jest stará již. přes dva roky, jest to jen malá smlouva, její překlad nemůže působiti obtíží, na několika málo stránkách "Sbírky", byla by přeložena, a přece není posud uveřejněna. Stěžujeme si stále znovu, že vláda svým jednáním odporuje smlouvě o ochraně, ale nemůžeme tak činiti, nemajíce zákon po ruce. To bylo by smluvní věrností, kdyby tyto smlouvy byly uveřejněny. Proti tomu však, že se smlouva neuveřejní a že se provádí tam, kde nám jest na škodu, musíme se ohraditi.

Chci při této příležitosti poukázati na to, co jsem již jednou řekl. Mírová smlouva st.-germainská obsahuje článek o amnestii. Ve článku o amnestii zakazuje se, proti bývalým rakouským a uherským státním občanům - o poslednějších jedná ovšem smlouva trianonská - postupovati dle trestního práva pro činy, jichž se proti státu dopustili během války, mezi válkou a mírem. Zdejší soudy staví se. na stanovisko, že tento článek smlouvy st.-germainské pro nás neplatí, poněvadž mírová smlouva st.-germainská posud není uveřejněna. Osoby, jimž by paragraf o amnestii v mírové smlouvě měl býti na prospěch, přicházejí tím tudíž ke škodě. Jestliže nyní, jak se praví, doufejme, že za několik málo týdnů, snad ale teprve po měsících, smlouva bude publikována, pak lidem, kteří zatím byli odsouzeni, tento článek nebude nic platen.

Nyní chtěl bych něco říci k osnově zákona, která ' nám byla nyní předložena. Tato osnova zákona stojí na krajně úzkoprsém stanovisku. Dle mírových smluv, které ještě nejsou v platnosti, musejí býti vydány předměty, jež ve válce byly uloupeny. Přirozeně musí stát, který toto vydání žádá, také říci, že dotyčné předměty jsou zde u nás, a že my tyto předměty, které však tento stát nejprve musí vyjmenovati, máme vydati. Tudíž celé břemeno důkazu, že my tyto předměty máme, padá na stát, jenž se jich domáhá. Místo toho se zde nařizuje, anebo alespoň to vláda nařízením a pod trestem umožňuje - bez trestu to přece u nás nejde - že do určité lhůty lidé, kteří takové předměty mají, s těmito předměty se musí přihlásiti. Ale nejen lidé, kteří jich nabyli mala fide, také ti, kdož jich nabyli v dobré víře. Jak můžete věděti, že lidé, kteří tyto předměty nyní mají vydati, jich nabyli mala fide nebo v dobré víře, nevím. Celá koncepce osnovy zákona je taková, že správní úřady mohou zase jednou konati veliká šetření, celé množství šikan se umožňuje, také vnikání do továren, do podniků, aby se prováděla celá řada šetření a pod. více. Za to se dá náhrada, byl-li takovýto předmět také skutečně odveden. Tuto náhradu, rozumí se, anebo mohli bychom se alespoň domnívati, dá stát, i dovoláváte se ústavní listiny tohoto státu, která také chrání vlastnictví, ovšem - pravím já - nikoli jasnými slovy. Osnova zákona však jde dále. Vláda má se dále starati o to, co s náhradou dělá ten, kdo nějaký předmět vydal a za to náhradu obdržel. Musí náhrady použíti k tomu, aby si opatřil - jak to mám říci - náhradní stroje, aby si opatřil náhradní předměty. Musí to, co obdržel jako náhradu, zase dáti do svého podniku. Upozornil jsem již ve výboru na to, že toho přece není zapotřebí, že není zrovna zapotřebí opatřiti nový stroj, že přece také volbou změněných provozovacích method lze nahraditi užitek dřívějšího stroje. Naklad této nové methody kryt jest obnosem, který jsme obdrželi jako náhradu za stroj. Ve zprávě se na to poukazuje, ale myslím, způsobem nikoli správným, a pravím toto pro stenografický protokol, aby se nikdo nedomníval, že to, co stojí ve zprávě, vyjadřuje názor celého senátu. Při opatřování náhradních prostředků může se také jednati o jiné stroje, nežli byly ty, které byly vydány, zejména vzhledem k moderním pracovním methodám, k novým způsobům výroby a pod. Upozorňuji, že náš názor ve výboru nebyl ten, že se musí jednati o stroje. Může se státi, že bez opatření nových strojů použito bude peněz ke zlepšení podniku a tím z náhrady za vydané stroje nebude činěn zisk, že náhrady nebude použito na stroje, nýbrž že jí bude použito pro závod.

Samozřejmě - a na to jsem upozornil již dříve - nejde to u nás bez trestních paragrafů. Trestní paragrafy už jednou u nás býti musejí, samozřejmě může úřad trestati dle volného uvážení až do 20.000 K a do jednoho měsíce vězení. Tomu jsme již zvyklí, jest to policejní zákon a policejní trestní sazby. Musím konečně ještě jednou říci, že zákon tento nepovažuji za naléhavý a rovněž/nikoli za nutný, že jeho ustanovení nepovažuji za oprávněná a že z těchto důvodů zákon odmítám. (Souhlas a potlesk.)