Vypravení zahraničních zastupitelstev trpí oním velikášstvím, jež jsme tu odsuzovali již v minulém roce a jež vytýkali také různí čeští kolegové. Obsazení československých vyslanectví v cizině je veskrze vyšší než obsazení zdejších korrespondujících cizích vyslanectví. Na příklad vydržuje Švýcarsko v Československu jen jeden generální konsulát, Československo ve Švýcarsku však vyslanectví a dva konsuláty, celkem s osmi diplomatickými a dvaceti konsulárními úředníky. Když jsem v rozpočtovém výboru přednesl,tato čísla, odpověděl mi zastance ministerstva zahraničí, že toto velké obsazení diplomatického zastupitelství ve Švýcarsku nutno prý přičíst sídlu Svazu národů. Od té doby jsem se orientoval a dověděl se, že kromě těchto úředníků je vydržována v Ženevě v sídle Svazu národů, ještě stálá kancelář.
Skoro se zdá, jako by tu byl názor, že vážnost státu roste s počtem úředníků a s počtem slavností, jež oni dávají. (Veselost.) Mohu vás ujistiti, že je tomu naopak. Kvalita úředníků je mnohem důležitější než jejich počet a zvláště ve službě diplomatické. A domníváme se, kdyby Němci nebyli bývali dosud úmyslně vylučováni ze všech směrodatných míst diplomatické služby, že by snad kvalita úředníků byla lepší a že by se nebyly staly takové nemilé události, jaké se v posledních dvou letech odehrály na různých vyslanectvech. V rozpočtovém výboru učinil jsem podobnou poznámku a litoval jsem, že nebyl přítomen minstr zahraničí, poněvadž bych se ho byl rád tázal, právě na poslední události u vyslanectví v Římě a v Bruselu. Nepovažuji plenum za vhodné, abych kladl podobné otázky. Poněvadž však moje poznámka v rozpočtovém výboru a později zpráva v >Bohemii<, jež ovšem byla nesprávná, přiměla československé vyslanectví v Římě, že psalo jednotlivým členům rozpočtového výbory a ministerstva zahraničí, cítím se povinným, abych se přece ještě vrátil k této věci. O Bruselu nepotřebuji mluviti, ' věc je ve veřejnosti známa. Co se týče Říma, jde o toto. Došla mne informace, že když ministr dr Beneš s chotí meškal naposledy v Římě, nebydlel v hotelu, nýbrž na pozvání československého vyslance bydlil u něho. Po návratu došel do ministerstva zahraničí do Prahy účet na 500.000 K za poskytnuté pohostinství. Měl jsem v úmyslu tázati se ministra ve výboru, zakládá-li se tato zpráva na pravdě. Táži se dnes, takřka in effigie, poněvadž pan ministr tu není, poněvadž jsem toho názoru, že částka za poskytnuté pohostinství je výměře, na trochu příliš vysoko a že náleží k dosavadním společenským zvyklostem práva pohostinství, jež i diplomacie zachovává, že se pozvanému hosti neposílá účet. (Souhlas něm. senátorů.)
Pánové! Co jsem dříve řekl o >Prager Presse<, platí zvýšenou měrou o orgánu ministerstva zahraničí, o >Gazette de Prague<, s jediným rozdílem, že >Prager Presse< je psána dobrou němčinou, >Gazette de Prague< naproti tomu špatnou frančinou. (Veselost.) Pan ministerský předseda poukázal ve své poslední parlamentní řeči na to, že se zahraniční propaganda tak znamenitě vyplácí. Jest jen otázkou, komu a jak dlouho se tato propaganda vyplácí. Podle mého názoru vyplácí se jen tomu, kdo má na klamání zájem, a jen potud, pokud jsou lidé, kteří této propagandě věří. Avšak státu bude škoditi tím více, až cizina, dospěje jednou k poznání, že tato propaganda nebyla ničím jiným, než nereelní reklamou. (Souhlas něm. senátorů.) A toto poznání se už dnes ukazuje. Ohražujeme se, bohužel, marně, proti tomu, že nedávno bylo na zahraniční propagandu ministerstva zahraničí projektováno zase přes 20 milionů. Litujeme, že naši čeští páni kolegové patrně podceňují nebezpečí, jaké pro stát sám znamená živnostenské rozšiřovaní nepravd.
Při rozpočtu ministerstva školství a u kulturních výdajů investičního rozpočtu nelze již mluviti o odstrkování Němců, nýbrž téměř o úplném vyřazení německých zájmů. Tak je rozvrhnuto ze 16 milionů korun, vykázaných v investičním rozpočtu, na subvence středního školství, 97% pro české a jen 2,8% pro německé střední školy. Vojenské výdaje činí - nepočítaje náklady mobilisační - 16% veškerých výdajů státního rozpočtu. Podle statistiky nedávno uveřejněné, stojí Československo v poměru obyvatelstva k stálému vojsku nyní mezi všemi stály jako stát vojenský nejvýše, poněvadž na každých 45 obyvatel připadá jeden voják. A to vše ve státě, při jehož založení za fundamentální zásadu prohlášeno zavedení systému miličního!
Projektované příjmy z daní ovšem velice stouply. Dnes činí více než 500 K na hlavu obyvatelstva. Již včera bylo poukázáno na to, že toto placení daní dosáhlo stupně takže ho obyvatelstvo, již snésti nemůže. U berních správ hromadí se po léta nevyřízené věci a práce berní techniky stávají se stále dražšími a složitějšími, poněvadž celý daňový systém podléhá neustálým a náhlým změnám.
O příjmech a výdajích - myslím, že výdaje budou zajisté převládati - které vznikly státu z likvidace různých ústředen, u nichž jak označeno, nelze sestaviti bilanci, rovněž jako o zisku z vývozu cukru a dříví a o hospodaření fondem pro umělá hnojiva, schází ve státním rozpočtu jakýkoli údaj.
Jsem se svou detailní prácí u konce. Celkový dojem státního rozpočtu mohu jen shrnouti do slov >nejasnost a nekontrolovatelnost<. Z tohoto důvodu nemůžeme k tomuto rozpočtu pociťovati nic jiného, než nedůvěru, nedůvěru proti způsobu sestavení státního rozpočtu a nedůvěru proti způsobu hospodaření. Nemáme ani důvěry v možnost hospodářského krytí schodků výhodnými a jistými operacemi úvěrními. Naše nedůvěra je odůvodněna událostmi minulého roku v němž nebylo možno dostati pod střechu ani úspěšnou půjčku domácí, ani značnější úvěr zahraniční. Je také odůvodněna methodami, jichž použil finanční ministr, aby přinutil vlastní státní občany k upisování státních půjček, methodami, které docílily opačného účinku, než bylo zamýšleno, tím, že úzkost před státním papírem utužily ve finanční zásadu u obecenstva, jež hledá uložení peněz.
Musím říci upřímně, že kdybych byl v závidění hodné situaci anglického nebo amerického kapitalisty, že bych státu, ' který rozkouskoval a nerozumnými pokusy znehodnotil bohaté hospodářské dědictví, jež převzal, státu, který systematicky překáží chuti k práci a síle produktivní, který nerozumným vládním systémem prohlašuje permanentním boj státních občanů proti sobě, státu, který činí závislým propůjčeni státního občanství od zřeknutí se majetkoprávních nároků a povolení akciové společnosti od toho, bude-li upsána státu půjčka, státu, jehož finanční ministr dává soukromým osobám kategorické pokyny o nejmenší výši úpisu půjčky již od nich očekává, státu, na jehož půdě rostou hospodářské květy jako >Voska< a >Dálný Východ<, a v němž je možno, že vedoucí velkobanka, blízká vládě, v okamžiku, kdy hrozí zápletky s cizinou, pomáhá snižovati kurs vlastní měny v cizině, státu, který dosud nesplnil závazků vzniklých mu z mírové smlouvy, ve přičíně rent a který se hledí vyzouti při rakouských a uherských válečných půjčkách ze svých morálních závazků že bych takovému státu nepůjčil ani haléře, pokud by nebyla dána závazná ujištění a záruky o důkladném obratu v dosavadní hospodářské a finanční politice. Myslím, že dnes budou se mnou souhlasiti také čeští páni kolegové, řeknu-li: Bez důvěry, žádné ozdravení státních financí a bez úplného uznání starých závazků žádná důvěra. (Souhlas něm. senátorů.)
Přecházeje na notě politické,, chci krátkými slovy vyjádřiti vzhledem k programatickému prohlášení pana ministerského předsedy stanovisko, jaké vůči státu zaujímá německá menšina, pokud je zastoupen německým parlamentárním svazem, a chci jen zcela kretce promluviti o zahraniční situaci na základě posledních projevů pana ministerského předsedy. V zásadním stanovisku německého parlamentního svazu nezměnilo se nic od jeho státoprávního ohrazení, učiněného na začátku prvního parlamentárního zasedaní, a to proto, poněvadž dosavadní vlády nepodnikly ničeho, co by odůvodnilo nebo umožnilo, abychom upustili od stanovisko zaujatého v státoprávním ohrazení. (Německy: Zcela správně!) Chování vlády vůči národním menšinám se, bohužel, nijak nezlepšilo, nýbrž naopak, namnoze zhoršilo. Pokud se dále vládne stejným způsobem, je tudíž neužitečno mluviti o zlepšení poměrů národnostních menšin ku státu, nebo takovéto zlepšení očekávati. S politováním můžeme zjistiti na základě nesčetných případů, že německá menšina trní stálými politickými, kulturními a hospodářskými útoky na svou národnostní državu, a že se nalézá dnes ve stavu nesvobody, který byl neznám i carskému Rusku, Nejen že národnostní menšiny byly mírovými smlouvami na základě jednostranného a nesprávného vylíčení zbaveny nejprimitivnějších práv národnostního sebeurčení, nejen že nebyly dosud dodrženy sliby které byly v Paříži učiněny českými vyjednavači o příštím vnitřním zařízení státu: nebyla vůči nám splněna ani práva, přiznaná všem národnostním menšinám, ve smlouvě o ochraně menšin. Pánové, jak jsou skrovná tato práva zajištěná nám smlouvou o obraně menšin a jak málo byla ceněna samými duchovními otci mírových smluv, ukažme tu okolnost, že pan ministr zahraničí sám vyjádřil s jistým cynismem v pátém zasedání prvního shromáždění Svazu národů - cituji stranu 207. z anglického protokolu - v tom smyslu že smlouvy o ochraně menšin v zemí jako je Československo, tvoří nejlepší ochranu pro mocenské vystavení většiny (Výkřiky něm.: Slyšte! Slyšte!) Tento výrok zajisté v osobním směru vysvětluje, že pan ministerský předseda ve své programové řečí vůbec neuznal za vhodno zmíniti se o národnostních menšinách; ve směru věcném však se musíme diviti že vzrůstající zájem, jaký mají všechna mezinárodní místa a společnosti, počínaje Svazem národů, o otázku ochrany menšin, míjí zřejmě nepovšimnut, právě československo ministerstvo zahraničí, které je přece jedním z hlavních účastníků. Musím jednou veřejně říci před tuzemskem i cizinou, že všecka dosavadní politika všech československých vlád - žádné nevyjímaje - vůči národním menšinám nebyla ničím, než řadou dobře promyšleních pokusů, aby byla udržena utopie národnostně jednotného státu. A odváží-li se na české straně - v poslední době se tak vícekráte stalo - mužně vystoupiti jeden nebo druhý hlas, jenž káže rozum a spravedlnost, pak je ukřičen nebo propadne censuře. Existuje doslova bázeň před pravdou, a přece pravda jednou prorazí, - jak případně řekl zde včera pan kolega dr Spiegel.
Pan dr Valoušek pravil včera ku konci své řeči, kritisující veskrze věcně rozpočet, vzhledem k řeči pana ministra Šrámka: Nejprve musí býti zajištěn národní stát a pak vám, Němcům, dáme, co vám patří, a rozhodně více, než isme my měli ve starém Rakousku! (Výkřiky.) Pan kolega Valoušek přislíbil nám tedy jaksi zkušební dobu, abych neřekl, očistec. Ve smyslu slibů pana dr Valouška označil bych nynější stav spíše za stav předpeklí, neboť sliby důstojného pana koledy - lituji, že tu není - mně připadají jako historie o pohádkově vznešených loupežnících Abruzských, kteří člověka nejprve oloupili a pak mu slíbili životní rentu. (Veselost.) Pan kolega Valoušek odůvodnil svůj názor tím, že Čechové nedosáhli ještě oné kulturní výše, jakou máme my, Němci. Toto přiznání, upřímně řečeno u mne způsobilo podivení, právě jako výtky, které přednesl o utlačování českého národa ve starém Rakousku. Před necelými sto loty prohlásil známý český jazykozpytec Dobrovský, který často býval v domě mých předků, že ctí český jazyk jakožto jazyk mrtvý. A nyní se ptám: Mohl býti některý národ skutečně tak strašně utiskován, jestliže se mohl s tohoto stupně sotva v jednom století vyvinouti tak, že svou řečí ovládá nejen stát nýbrž i menšinové národy skoro 7 milionů? (Souhlas. Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ve velkém státě to možno! Malé státy tak daleko nedošly! Podívejte se na své slovanské bratry! - Výkřiky.)
Čas jest krátce vyměřen, prosím, abych nebyl přerušován. Nejvíce jsem litoval, že důstojný pan kolega Valoušek se také přiznal jako vřelý a přesvědčený přívrženec bláhové myšlenky národnostně jednotného státu. Pochopujeme lásku Čechů ke státu v němž, jak myslí spatřují své výhradné vlastnictví, právě jako uznáváme zájem, jaký mají na dalším osudu tohoto státu, i když se tento zájem - musím to říci přímo - vůči státu časem projevil ve formě trochu podivné. Avšak právě proto, poněvadž jsme přesvědčeni o upřímnosti tohoto zájmu, musíme jasně a upřímně říci, že trvání tohoto státu nemůže býti zajištěno trvale dříve a jinak, dokud na místo fantomu národnostně jednotného státu nevstoupí svobodná státní smlouva rovnoprávných národů a dokud všechny nynější oktrojované zákony, odporující všem právním zásadám nebudou sprovozeny se světa. Kdy se český národ dopracuje takové výše v názoru na svoji státní úlohu, záleží od jeho duševních vůdců. My, jakožto dnes slabší, musíme čekati. Avšak cítíme se dosti silnými, abychom čekati mohli. Jedním vás však ujistím: že kdyby český národ našel v sobě tolik politické moudrosti a mravní síly, aby učinil krok od národnostní oligarchie k volnému sdružení svobodných národů, pak bychom my, Němci, dovedli si vážiti takového sebezapření a je oceniti právě tak, jako odsuzujeme dnešní vybudování a řízení státu. (Souhlas něm. senátorů.)
Co se týče politiky zahraniční - odpusťte, musím mluviti velmi rychle, poněvadž čas spěchá - tu se skoro zdá, jakoby si pan ministr byl uložil, v poslední době moudré sebezapření. Pracuje, vždycky v blízkosti a to je dobře; neboť doma je v nejbližším sousedství vždy dost práce. Zdá se, jako by nyní konečně objevil hospodářské zájmy pro nejbližší sousedy na jihu a na východě. Pánové jaké miliardové hodnoty by bylo bývalo možno ušetřiti, kolik neužitečně promarněného času a energie mohli jsme ušetřiti, kdybychom byli přímo a poctivě před třemi roky nastolili kurs, jímž se dnes váhavě dáváme a kdyby se nejdříve svévolně rozbořily staré hospodářské budovy a přetrhaly dlouholeté obchodní svazky v národnostním běsnění! My jsme se vždy zasazovali o přímé, a upřímné přátelské styky se všemi sousedy a proto odsuzujeme každou politiku neupřímnosti a nepovolaného vměšování, jaká se v posledních létech prováděla proti Rakousku, proti Uhrám a proti Německu. Tato politika však vedla, jak zcela správně dovodil dnes dopoledne pan dr Heller, od blamáže ku blamáži, že se pan dr Beneš v otázce Burgenlandu před půl rokem nabídl za sprostředkovatele mezi Rakouskem a Uhrami - promiňte mně - to se mně zdá vzhledem k nedávnému uveřejnění mémoáru II. známkou nepravděpodobné smělosti, která ovšem nebyla mezinárodně uznána. (Veselost.) Co se týče chování pana uherského vyslance v uherské otázce, vytkl pan ministr zahraničí včera uherskému vyslanci v zahraničním výboru veřejně nepravdu. Pánové, to zní skoro, jako by nepřátelství proti Uhrám mělo býti prohlášeno permanentním; neboť to je způsob útoku na zástupce cizí mocnosti, jaký není možný mezi mocnostmi spřátelenými. Zprávy, jež nás došly, jsou tak nejasné, že si o tom nemůžeme učiniti konečného úsudku. Budoucnost ukáže, kdo z obou pánů diplomatů svému umění lépe rozumí, zda pan ministr Beneš nebo vyslanec Tahy.
Nyní můžeme zjistiti, že mezi prohlášením ministerského předsedy z 25. a 26. října a mezi dokumenty uveřejněnými v Uhrách, je mnoho rozporů. Z cizozemského tisku získáváme jasný dojem, že pan dr Beneš musil se svých vysoko směřujících požadavků vzdáti pod tlakem sjednocených mocností kus po kuse. Pan dr Heller má pravdu, mluvil-li o důsledcích, jež musí ministr demokratického státu v takových případech vyvoditi. Avšak demokratický systém Československa má právě také ještě zvláštní vlastnost, a tj., že dovede netušeným způsobem sesíliti osobní zdolnost. (Souhlas něm. senátorů.) Pan ministr zahraničí stojí asi na stanovisku, že Československá republika je proti všemu nebezpečí zajištěna, francouzsko-československým kruhem a zpětným pojištěním Malé Dohody. Promine mně, zastávám-li zde stanovisko, opačné. Neboť v česko polské smlouvě, ve zjevech ji provázejících ve výrocích pana ministra Skirmunta a polského tisku, naprosto nemohu spatřovati pravou lásku a že bude hegemonie francouzská ve střední Evropě trvalá, tomu teprve nevěřím. (Výkřiky.) Ministr zahraničí označoval před rokem ve velkém exposé, jež tu měl, trvalým novopečené přátelství k Itálii a k Malé Dohodě. Pravil - ještě dnes jsem si jeho slova vypsal, - že spolek anglicko-francouzský bude tvořiti na dlouhá léta základ evropské politiky a vykonávali na ni vliv. Tehdy jsem si dovolil vysloviti o správnosti těchto thesí jisté pochyby, a na základě vývoje mezinárodní situace od té doby ponechávám velectěným pánům kolegům, aby posoudili, zda má tehdejší názor pana ministra Beneše - snad se od té doby změnil - nebo názor můj více naděje na uskutečnění. Slepé poslušenství, které ministr zahraničí prokazuje francouzské politice mocenské, provede stát do propasti. Politické a hospodářské mylné závěry, na nichž spočívají mírové smlouvy, vystupují vždy jasněji a docházejí ponenáhlu mezinárodní pozornosti. Je tudíž každá politika nerozumná, která se dnes připíná na ztrnulé provádění Oldech mírových smluv.Francie a její satelite jsou ještě jediní, kteří plují v těchto vodách, a fa mohu říci zcela otevřeně, že ve francouzské politice vidím dnes jedinou překážku dohody národů a národností a pokojného znovuvybudování Evropy. Daná zeměpisná poloha, jež je nezměnitelná, tok řek, hospodářský vývoj posledního sta let, ukazují Československé republice zcela jinou cestu. Pánovi obsáhlého vzdělání, jako pan ministr zahraničí, muselo býti známo, že větší a důležitější část Československého státu náleží spojením, staletí starým, k velikému německému hospodářskému systému, a že východní část patří přes nynější násilné odnárodnění do hospodářské oblasti dolního Dunaje. Tím neodpustitelnější jest, že pan dr Beneš svým převážným vlivem na pařížské konferenci jakožto, řekl bych, jediný znalec, spoluzavinil, vzhledem k středoevropským poměrům, dnešní neblahý útvar středoevropský. Také život států je vázán nevyhnutelnou logikou přírodních zákonů, podle nichž se hodnotí všechen vývoj, bytí a zánik, a které může dílo lidské třeba, přechodně rušiti, jimž však nikdy trvale zabrániti nemůže. (Souhlas něm. senátorů.) Všechno tělesné měří se podle svého vnějšího užitku, lidé, národy a státy však podle vnitřní ceny, t. j. podle mravní a kulturní síly. Jejích vnitřní cena je to, která konec konců rozhoduje nad jejich osudem a budoucností. Tak pro nikoho, kdo dnes pozoruje nepředpojatýma očima mezinárodní situaci, nemůže býti pochyby o tom, že nemůže býti z celkového evropského organismu vyřazena hybná síla srdce, aniž se tento organismus trvale zničí, a srdce Evropy, pánové, bije v německém národě, nepředstiženém ve smyslu pro pořádek,ve vůli k práci a v lásce k pravdě. (Potlesk na levici.) Bez mocného tepu tohoto srdce nemohou k plnému květu dozráti ani nově vzniklé státy na evropské pevnině, ani nemůže býti probuzeno k novému politickému životu rozsápané tělo ruského obra. Z tohoto důvodu jsme v otázkách nás se blíže týkajících pro úzce přátelský poměr se všemi našemi sousedy a ve velkých liniích světové politiky pro odklon od směru francouzského ku směru anglicko-americkému, t. j. od citově politického ke směru reálnímu. (Sen. dr Mareš: Gott strafe England!) Poněvadž však oficielní prohlášení pana ministerského předsedy a jeho dosavadní politika odporují našemu politickému přesvědčení, nemůžeme míti k jeho vládě důvěry a budeme hlasovati proti státnímu rozpočtu. (Souhlas a potlesk něm. senátorů.)
Místopředseda Niessner: Slovo má pan sen. dr Krejčí.
Sen. dr Krejčí: Vážený senáte! Chtěl bych učiniti několik poznámek jenom k rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, a proto vzdávám se potěšení reagovati na některé náměty k diskusi, které byly učiněny s různých stran, zejména se strany pánů Němců. Jenom jedné poznámky nemohu si upříti: Kdyby všechno, co pánové s této strany o nás a o našem stá. tě pověděli, bylo pravda, kdyby to byl opravdu tak zbědovaný, od základu pochybený, na písku postavený stát, tu by věru nestálo za to, abychom se starali o rozpočet, o valutu a zaplacení válečných půjček, o pozemkovou reformu atd., nýbrž mohli bychom jako tonoucí na lodi očekávati klidně, až to praskne. Ale poněvadž právě ti pánové, kteří nás takovýmito Kasandřinými věštbami děsí, sami se nevzdávají takových starostí s předpokladem, že stát náš může a má jim vyhověti, - není to snad tak zlé, a můžeme ty řeči bráti cum grano salis, a když je vezmem cum grano salis, pak není nutno tak velice nám se rozčilovati.
Přecházím tedy k tomu, co jsem si předsevzal, k poznámkám o rozpočtu ministerstva školství. Pánové, zrcadlo tohoto rozpočtu ukazuje zrovna tak, jako léta minulá, když jsem měl čest v Národním shromáždění a v senátě súčastniti se rozpočtové debaty. Nemohu z něho vyhleděti, co by mne potěšilo, když myslím do budoucnosti. Z počátku byl jsem nakloněn - to mnohé, co mne při důležité této složce státní organisace znepokojovalo - přičítati na vrub překotnosti a chaotické ukvapenosti, se kterou se řítily události po převratu a způsobily stav, v němž těžko bylo zjednati mezi různými mocnými proudy myšlenkovými rovnováhu. Až se uklidní - mysleli jsme si a mohli jsme si to tenkráte mysleti - pak to přejde samo sebou do kolejí, vedoucích směrem k pokroku.
Ale očekávání naše se nesplňuje. Uklidnění nastává ve směru pokrokovém. Zdá se, jakoby to, nač jsme si stěžovali, mělo se stabilisovati a určovati vývoj do budoucnosti proti našim přáním. Příčiny patrně jsou nejen ve změněné politické situaci, jsou hlubší, jsou v něčem, co jsme si přivlekli z doby předpřevratové, co snad má základ v naší povaze. A proto nesmíme ani se svými případnými výtkami zůstati na povrchu a nesmíme je adresovati pouze na určité osoby a určité orgány, které jsou ve smyslu ústavy povolány zodpovídati za to, co se v oboru ministerstva děje. Toto zrcadlo rozpočtové bilance je zároveň analysatorem celého našeho života národního, celého našeho života státního.
Ale s tohoto stanoviska dovolte, abych výsledný dojem, jakým ke mně mluví ty dlouhatánské kolumny číslic letošního rozpočtu, charakterisoval dvěma momenty.
Předně bych konstatoval, co jsem už ostatně napověděl, že tu celkovou stagnaci v postupu ve směru pokrokovém vůbec pozorujeme nejvíce v oboru ministerstva školství a osvěty. Zde je nejzřetelněji cítiti, jak v tom rozběhu popřevratovém nastalo ochabnutí. Že nejdeme vpřed, že se zastavujeme. Už se nemluví o reformách, které za doby revolučního shromážděni byly začaty, anebo na něž se tehda pomyslelo. Vláda nepřichází s předlohami vážnějšího rázu, ani s těmi, které ústavní listinou byly naznačeny, a kulturní výbor spí, ne tím spánkem spravedlivým, ne tím zdravým spánkem, který po vysilující prácí zjednává nových sil, ale spánkem dlouhé chvíle k níž je odsouzen politickou situací.
(Sen. dr Bilgenreiner [německy]: Měli jsme schůzi!)
A v tomto pohodlném nic neděláni na poli pokroku jsme v dojemné shodě s pány kolegy s německé strany. To je ta naše Kulturgemeinschaft! (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: My jsme spolu pracovali, není-li pravda?) Ovšem, prozatím jen negativní, ale doufejme, že se promění také jednou v positivní.
Z ministerstva vycházejí občas nařízení, jimiž se povážlivým způsobem napravuje, co ta přílišná horlivost pokrokových snaživců v době dřívější spáchala. Veřejnost sebou škubne, když je to trochu okatější, na př. s tím profesorem universitním, podezřelým z komunismu, anebo s těmi slovenskými gymnasií, anebo se Stavovským divadlem. Ale jen sebou škubne, dva až tři novinářské rozčilené články, a je zase pokoj, a jiné věci jsou na denním pořádku. A tak ponenáhlu čím dále s tím větší troufalostí pokračuje se v celkovém oklesťování těch vymožeností pokrokových, co jsme se jich odvážili v té době popřevratové v prvním rozmachu. A to prosím, ve všech oborech ministerstva školství a osvěty: v personaliích, v administrativě, v organisaci škol, ve vedení i v pedagogické praksi.
Nikdy nebylo za Rakouska tolik osob nich. afér, tolik okatých případů protekce a favorisování oblíbenců, tolik Aussertourlich Avancement, tolik povýšení o několik dietních tříd, jako teď.
Co bylo s počátku naděláno hluku s tak zvaným rakušáctvím! Račte vzpomenouti jen na tu čítankovou aféru. Jako o třech králích chodilo se vykuřovati, prstem se ukazovalo na jednotlivce, ti že nesmějí a nesmějí zůstati, a dnes, když se ti nejhorlivější vykuřovači dostali do ministerstva nebo jinam, dnes to rakušáctví, nejen, že není překážkou spíše doporučením, vždyť takový pán má zkušenosti a praksi, které nebylo lze u nás ještě nabýti.
O rozmáhání se byrokratického šlendriánu máme plné noviny. Byly to sice střely namířené na vládu úřednickou, jako by ta byla jedinou příčinou toho, ale příčina je v něčem, co bylo před úřednickou vládou, a co trvá i při nynější vládě, o níž ti dovolím připomenouti, že není o mnoho parlamentárnější, nežli ta předešlá.
Ve styku úřadů s obecenstvem, zase se setkáváme čím dále tím častěji s tou urážlivou, byrokratickou, abych tak řekl, nafoukaností. Páni v úřadech rádi zapomínají, že oni jsou tu k vůli obecenstvu a ne obráceně, že oni neudělují žadatelům milost, když jejich žádosti mají příznivě vyříditi. A v té své povýšenosti užívají bagatelisujícího despektivního tónu a jsou povzneseně liknaví s vyřizováním záležitostí, ačkoli mnohdy záleží na včasném vyřízení, na příklad při žádosti o podporu a pod. Jen namátkou: na universitě jest několik případů, kde zřízencům povolena byla záloha - něco, co neznamená zatížení rozpočtu neb něco, s čím by se potřebovaly dělat velké oráče - ale do dvou měsíců nebyla vyplacena. Naproti tomu, ze služného již se jim ta příslušná částka strhovala. To jest divná podpora a blahovůle; kdyby se postupovalo podle toho principu, bylo by to velmi laciné, čekalo by se, až si to sami zaplatí a pak by se jim to dalo zpět.
Ve dvou případech jsem četl, že odmítnutí stalo se >ze zásadních důvodů<. Co jest to, prosím, >ze zásadních důvodůnepovoluje se to ze zásadních důvodů<. Co jest v tom urážlivého a odsuzujícího, se spíše vycítí, než poví. Já bych takového úředníka, jenž se odváží takové vyřízení dát starým, zasloužilým pensistům, vědeckým pracovníkům, osvědčeným literátům, kteří žádají jen o to, aby remunerace byla jim dvěma dohromady vyměřena tak, jako jedné síle suplující, když přece konají stejnou službu, - ihned poslal do pense.
Nebo vezměme, jakou odpověď dala slavná politická správa
děkanství filosofické fakulty na stížnost proti prováděni
staveb v ulici Krakovské. Co se tam děje, jest pode vší
kritiku, to jest prostě skandál. Dalo se povolení k přestavbě
za podmínkou, aby vyučování nebylo rušeno. Tomu se jistě dá
vyhověti. Abych to pochopil, nepotřebuji být k tomu
architektem ani zedníkem. Ale jak se tam, prosím, staví, jak
se to tam vede! To by si nedal líbiti ani nejposlednější úřádek
- ovšem nesměl by to býti úřad, podléhající
ministerstvu školství, nýbrž na př. ministerstvu
zemědělství anebo financí. Prosté by tam nechodili, protože
Obraťme se do jiného oboru. Ve školské praksi se příštipkuje. Žádná pořádná reforma; ale ani s takovými podřízenými věcmi jako jsou prázdniny, neví si vlastně správa rady a musí se do toho vkládati parlament. Velice charakteristickou je tato okolnost - a dovolte, abych na ni poukázal, ačkoliv jest to detail. Vyučování němčině na středních školách nechává se tak, jak to bylo za Rakouska, Když si vzpomenu, jaké momenty tenkrát rozhodovaly, když si vzpomenu na ducha, který pronikal tou starostí o němčinu z vídeňských centrál, a když si připomenu, jak vydatným prostředkem k zajištění kariéry bylo starání se právě o studium němčiny, tož divím se, že tak dlouho mohlo zůstati při vyučování němčině při starém. Nebudu vás unavovat pedagogickými úvahami, podotýkám fen, že dnes musí při vyučování němčiny odpadnouti ty jisté ohledy, ve smyslu kterých byla včleněna němčina jakožto organická součást do učebného plánu, což zůstalo, i když se stala předmětem vedlejším. Dnes běží o to, naučiti se němčině a co možná nejdříve naučiti a mluviti po němečku. Ale tak, jak se teď učí, není možná toho dosíci. To jest škoda času, škoda práce, je to pedagogický hřích, který se páše s plýtváním času. Pro němčinu, jakožto předmět vedlejší, mimořádný, ušetřilo by se sil, ušetřilo by se na sta sil, kdyby se vyučovalo němčině tak, jak se učí na německých školách češtině, a to by postačilo.