Preto je treba vo mnohých veciach sporiť, ovšem len tam, kde sa sporiť dá a môže. Vládou ohlásená zásada sporivosti bude mať za následok, že istý počet štátnych úradníkov a zamestnancov má byť prepustený. Naša strana hľadí s istou úzkostlivosťou v tomto ohľade do budúcna a rozhodne si žiada, aby na Slovensku pri ponechaní štátnych úradníkov a zamestnancov boli na prvom mieste ponechaní Slováci, Myslím, že toto je celkom správny požiadavok, aby na Slovensku Slováci dostali chleba. Bieda a núdza sa rozprestiera po mnohých častiach Slovenska, Mnoho bude vyžadovať práce, aby Slovensko hospodársky sa povznieslo. Rozpočet sice pamätuje na niektoré potreby, ale to ani zďaleka nestačí na riešenie úkolov, ktoré čakajú na svoje riešenie. Meliorácia národnej pôdy suchom väčšinou zničenej, úprava pastvín, odvodňovanie, zavodňovanie pozemkov, ovocnárstvo, chov dobytka, dovážanie originálneho osiva vyžaduje ďaleko väčších obnosov, než ktoré sú v rozpočte.
Pozemková reforma na Slovensku je jedna z najpálčivejších vecí, která tiež tím obnosem v rozpočtu uspokojiti nás nemôže, U nás na Slovensku malý majetok sa zabiera a velký sa necháva stáť.
U nás prišli Amerikáni. Kúpili 360 jutár poľa, A viete čo, že pri platnosti nových zákonov nechcela im pozemková reforma to schváliť? 300 jutár im patrí. A oni ubožáci to nemohli kúpiť.
Slávny senát! Jak vám je známe, môj pán predrečník to zde krásne povedal o dávke z majetku a o ťažkostiach, ktoré pôsobí u nás na Slovensku daň pozemková. Táto daň obnáša na Slovensku asi 8 miliónov korún. Ale táto daň bola zvýšená revolučným Národným shromáždením o 400% pri roľách a vinohradoch a pri záhradách a horách a o 200% u ostatných pozemkov. A nyní zvýšenie toto má byť predĺžené na ďalšie 2 roky. Ale na to nemyslíte, že tým zvýšením naše poľné hospodárstvo je veľmi utlačené, krome toho práve po súpise roľníckeho majetku chystá sa nová dávka z majetku a prírastku na majetku. Takto sa roľnícky majetok neustále obťažuje zvyšovaním daní a to 13krát väčšou daňou pozemkovou, nežli drieve. Je to zvýšenie priamo zastrašujúce pre našich roľníkov. Ja som upozornil vysoký senát, že pri takejto vážnej veci, ako je súpis majetku, mali by byť osoby dostatočne informované, aby vedeli o čo ide. Aby niektorí chytráci nedelali ten súpis dvakrát. Ďalej som videl, že v otázke priemyslu a obchodu pre Slovensko sa meralo dosiaľ úzkoprse. Obávam sa, že v celom štátnom rozpočte pre Slovensko sú také obnosy, ktoré nie sú v stave, aby napravily tie hroznej pomery v dostatočnej miere. Náš slovenský ľud lpí na svojej rodnej zemi, ale celý rad ľudí nám uteká do Ameriky. Náš roľník je taký, že svojej hrudy len tak neopustí. V Podkarpatskej Rusi tázal som sa občanov: Kde ste boli, keď vám zde nepriateľ riadil?
Oni odpovedali:
>Tu sme boli.< Kto je ten vlastenec, ktorý toľko svoju zem miluje a neopustí? To je náš roľník.
Předseda (zvoní): Žádám p. řečníka, aby svou řeč ukončil. Dovolím si upozorniti, že je mou povinností, dodržovat usnesení pánů předsedů jednotlivých klubů. Strana, ke které pan řečník patří, vyčerpala už svou dobu a ještě má přihlášeny 2 řečníky. Prosím tedy, aby nynější pan řečník upustil od další své řeči. (Sen. dr Kovalik: To se zde ještě nestalo!) Já bych prosil, aby mně nebyly podkládány takové úmysly. Až bude míti jiná strana dobu vyčerpánu, budu postupovat právě takovým způsobem.
Sen. Dúrčanský: Je mi líto, že k tak ohromnému rozpočtu nesmím mluvit ani 20 minut.
Předseda: Vyřiďte si to s vaším předsednictvem! K slovu přichází pan dr Procházka, uděluji mu je.
Sen. dr Procházka: Vážený senáte! Přede mnou promluvil kolega Dúrčanský, který přináleží k novému klubu, kdežto ještě před rokem patřil k společnému klubu československé strany lidové. Podle toho jest viděti, že v každé domácnosti se mohou státi nedorozumění nebo disharmonie, nebo cokoliv jiného, které vedou k rozluce, ačkoliv právě strana nová staví se proti všem rozlukám. Nejde ovšem o stranu československou lidovou, nýbrž jde více o všechny české strany, které tímto výstupem nové strany lidové z klubu československé strany lidové zajisté jsou dotčeny.
Kam to bude sahati, nelze dnes říci, ale jestliže tyto nové snahy budou sahati tam, jak to naznačil včera pan kolega dr Kovalik, že jsou zde dva národy, pak proti lakovým snahám musíme se rozhodně vysloviti. My jsme vždy zastávali stanovisko, že máme jenom jeden národ československý, a bylo by neštěstím pro tento národ československý a pro celou republiku, kdyby se utvořily opět dva národy, český a slovenský. (Sen. dr Kovalik: Však je to v zákoně a v ústavě!) To není pravda, pane kolego! Tam se nejedná nikde o dvou samostatných národech.
A dále ještě - ovšem to neříkám na adresu pana kolegy Kovalika, nýbrž na adresu jiných lidí - co se týče autonomie slovenské, tu vší silou musíme odsouditi, ta by byla skutečnou zkázou pro naši republiku. Tak daleko, pánové, nechoďte. Rozmyslete si to, kam až můžete jíti a co je vaší povinností!
To jsem měl za povinnost říci vzhledem k tomu, co bylo před námi, specielně panem kolegou Kovalikem, mluveno.
Stal se zde také případ, že pan sen. Friedrich poznamenal ty snahy naší justiční správy, aby bylo zavedeno spořádané soudnictví v naší republice, specielně v obvodu tabulí bratislavské a košické a nazval čin ministra spravedlnosti pana dr Dolanského, činem hanebným. Odmítám takovéto insinuace. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To má učiniti předseda! Vy k tomu nejste povolán!)
To bylo vždy povinností soudů aby se staraly, aby v případě, kde jde o změny obvodů personálií, řádů atd., aby zde byla určitá doba, kdy tato zajisté jinak svatá nedotknutelnost soudců a nepřesaditelnost může býti pro ten určitý čas zdvihnuta. To se stalo nejvyšším rozhodnutím císařským z r. 1852. To se stalo státním zákonem rakouským z r. 1867, následujícími zákony o organisaci okresních soudů z r. 1868, o organisací sborových soudů z r. 1872 a stalo se zejména zákonem ministra Kleina z r. 1896, že byla taková doba určitá, v nichž se soudy reorganisovaly a kdy bylo také vytčeno, že pro tu dobu lze soudce přesazovati. A prosím, tenkráte žádný Němec to nejvyšší císařské rozhodnutí, osobu toho císaře, anebo těch ministrů, specielně ministra Kleina, neoznačil, že je to od nich čin hanebný. Dnes ovšem pánům Němcům se to nelíbí a proto nacházejí pro ty nutné činy jenom slova hanlivá.
Velectění! Koncentrace českých stran má za úkol, aby zájmy republiky Československé podle nynějších požadavků byly plně hájeny pro všechny obyvatele, pro všechny lidi. Však povinnosti, které byly uloženy jednotlivým stranám, nikterak nevylučují jejich práva, aby hájily své zásady a své snahy, aby postupovaly podle svého programu, pokud to dovoluje vůdčí idea této koncentrace, totiž vzájemná dohoda a aby také zejména, rozpočet nezkoumaly jen s hlediska všestátních zájmů a prospěchů všestátních, nýbrž také s hlediska zájmů těch určitých vrstev lidu, jež dotyčné strany zastupují. Také naše strana československá lidová si vyhrazuje toto právo a patří jí plným právem, aby při veškeré loyalitě proti ostatním koncentrovaným stranám rozpočet posuzovala se svého stanoviska, ze zásad křesťanské solidarity a také v tomto směru, pokud se týká nejen kritiky, nýbrž i pokud to možno - zlepšení rozpočtu - uplatnila své snahy a zájmy. Ovšem toto zlepšování se mohlo státi jenom v rozpočtovém výboru, specielně v poslanecké sněmovně a také naši zástupcové se v tomto směru přičiňovali.
Zkoumáme-li náš rozpočet, tu ovšem, jako ostatní strany, nemůžeme býti také s ním valně spokojení a musíme všelicos uvésti, čeho bychom si ohledně toho rozpočtu přáli. Rozpočtové cifry neustále stoupají. Oproti roku 1919 stoupla vydání, potřeba, o 151/2 miliardy a příjmy stouply též o 15 miliard. To značí na jedné straně, že ještě není zde té úplné rozvahy a klidu, té šetrnosti, která by zde měla býti, že posud ještě vězíme v takových těch popřevratových myšlenkách, že se všechno musí státi hned, že není času, abychom se dočkali, chceme, aby hned všechno bylo provedeno, a co se týká příjmů, tu opět vidíme, že uvalují se na bedra lidu velká břemena. Naše strana zastupuje zájmy širokého lidu, specielně toho lidu malého. (Sen. Matuščák: Proč těch velkých křesťanů nepodporujete, jenom těch malých?)
Naše strana je specielně pro zájmy malého lidu, ale je to strana spravedlivá, která hájí zájmy veškeré, pokud jsou oprávněny. Naše strana těžce nese, že právě tím přesunováním daní na bedra malých lidí vzniká mezi lidem nespokojenost, zášť a hněv, právě tak, že tito lidé jsou hnáni jen do náručí bolševismu. My odsuzujeme dosavadní přepych, který vidíme a který není nutný. Národ nepotřebuje přepychu, národ potřebuje toho, čeho je potřeba k životu, ale jaký je viděti zde, v Praze, nebo v lázních atd. takového přepychu nepotřebujeme, zejména ne takového přepychu, který musíme platiti drahými penězi do cizozemska.
Do rozpočtu bylo vřaděno u ministerstva financí 101/2 miliardy příjmů z daní a dávek, které zpravidla se přesunují s výrobce a obchodníka, na spotřebitele. Z těchto daní a dávek nejméně 71/2 miliardy musíme považovati za daně, které se zcela jistě přesunou, takže připadá na hlavu jednoho obyvatele 535 Kč. V těchto přesunovaných daních jsou zvláště velmi tíživé daně a to daň spotřební, okrouhle s výnosem 1040 milionů Kč, dávka z uhlí v obnosu 1450 milionů Kč a pak dávka z převodu statků a pracovních výkonů po odrážce dané přepychové, okrouhle 2000 milionů Kč. Tu vidíme, jak právě ohromná břemena nesou široké vrstvy lidové ve způsobu těchto daní, přesunovaných na spotřebitele. Bude proto snahou naší strany, aby co možná nejdříve, pokud finance státní to dovolují, tyto daně a dávky, tedy daň z převodu statků a pracovních výkonů, daň uhelná a pak ony spotřební daně, které postihují předměty nepostradatelné, jako maso a cukr, byly odstraněny.
Poukazuje se na to, že valná část potřeby rozpočtové je zapříčiněna tak zvanými výdaji osobními, totiž výdaji na státní zaměstnance. Tu nutno učiniti rozdíl mezi zaměstnanci, kteří jsou činni ve výdělkových podnicích státu, jako na příklad u dráhy, v tabákových továrnách, v muničních továrnách atd., a mezi oněmi zaměstnanci státními, kteří jsou odůvodněni potřebou zaměstnanců, kteří provádějí soudní a správní úkony státní a jejich výpomocných orgánů, tedy v užším slova smyslu úředníci státní. Podle výkazu státních zaměstnanců, který pořídila ministerská rada v dubnu letošního roku, obnášel ke dni 1. ledna letošního roku počet všech státních zaměstnanců okrouhle 340 tisíc osob. Z toho však nutno odečísti 129 tisíc dělníků, kteří jsou zahrnuti do počtu těchto státních zaměstnanců a kteří vlastně nekonají žádné služby státní, nýbrž pouze služby manuelní jako dělníci, na př. při stavbách u drah, v tabákových továrnách atd. Zbude asi 211.000 osob. Když od tohoto počtu ještě odečteme důstojníky a poddůstojníky v činné službě, jak u vojska, tak u četnictva, v počtu 13.000 osob, dále personál z oboru ministerstva železnic v počtu 61.000 osob, zůstává pak jen 137.000 osob, totiž to jsou státní zaměstnanci, kteří provádějí úkony správní a soudcovské, a jsou to i ti úředníci v užším slova smyslu: státní profesoři, oficianti, podúředníci, definitivní zřízenci a výpomocné síly. Ovšem v tomto počtu nejsou zahrnuti učitelé národních a měšťanských škol, pak v zemských službách se nacházející profesoři a jiní zaměstnanci. Z toho však vychází, že z toho úhrnného počtu 340.000 osob ani ne jedna polovina jsou vlastní státní zaměstnanci v užším slova smyslu, pověření úkony správními a soudcovskými, takže z veškerých těch vydání na státní zaměstnance ani jedna čtvrtina není vřaděna jako potřeba v rozpočtu na státní zaměstnance.
Tím chci jaksi korigovati to mínění, že ty osobní výdaje těch státních zaměstnanců vlastně spotřebují skoro polovici veškerých státních příjmů. Povážíme-li, že státní zaměstnanci jsou vlastně páteří státu, která drží tento stát dohromady, že jsou to v celku lidé pilní, snaživí a obětaví, kteří za války hrozně trpěli finančně a jejich stav materielní také dnes není ještě utěšený, tu nutno jim vzdáti veškerou chválu a nutno také, aby byli podporováni, pokud to státní finance dovolují, ve svých snahách.
Dnes mají se díti nějaké demonstrace, nevím, co se mimo sněmovnu děje. Ale jestli skutečně něco se stalo, pak ovšem nutno to jen přičítati té, věru úplně opodstatněné nespokojenosti a nutno, aby státní správa se přičinila, by té nespokojenosti byl učiněn konec a opět se mohli státní zaměstnanci vrátiti ku své práci, což rádi zajisté učiní.
Státní správě náleží dále, aby rozumnou šetrností tam, kde jest přebytek státních zaměstnanců, tento přebytek umenšila, tam, kde je nedostatek státních zaměstnanců, aby přidělením přebytečných sil tento nedostatek také odstranila a zjednodušením předpisů práci státním zaměstnancům ulehčila. Na nás, zákonodárcích, jest, abychom nikterak nějakými překotnými a ukvapenými zákony práci zbytečně státním zaměstnancům nepřidávali a kde už se to stalo a je těch zákonů hodně, kde skutečně byla zbytečně práce uvalena, novými zákony toto zlo odstranila.
Jako soudce vítám, co se týče rozpočtu, že byla vřaděna položka 9 milionů pro soudce, jako odměna a výpomoc. Dnes jsou soudcové rozhodně přetíženi, agenda jich roste, je to přirozeno, že roste tato agenda, jelikož právě po válce veškeré hospodářské a obchodní styky a hospodářské poměry byly uvolněny a tím ta práce, která za války byla jaksi zadržena, dnes vzrostla na ohromné číslo.
Také přidal mnoho práce ten zákon rozlukový o manželství, a kdyby pánům byla předložena statistika, tu by se zhrozili, jaké následky tento zákon co do práce pro soudy, nemluvě o ostatních sociálních, kulturních následcích, tento zákon měl. Avšak zejména v oboru trestním úžasně rostla kriminalita. Je to důsledek války, toho poválečného zpustošení myslí, je to důsledek toho rozvratu náboženského, který byl v národ zanesen po převratu a jest to důsledek veškeré skleslé morality. Kdybychom tak pokračovali, budeme za chvíli jeden z těch národů v tom ohledu velmi pokleslým. Také ta okolnost, že není dorostu, velice vadí stavu soudcovskému. Učinil jsem já a naše strana návrh, aby trestní zákon byl částečně změněn a tím, že by byl zvýšen obnos, rozhodný pro posouzení zločinnosti trestného činu a pro výší trestu. Já si dovoluji tento návrh váženému senátu doporučiti co nejvřeleji. Kromě starého požadavku soudcovstva směřujícího k vydání zvláštního zákona na úpravu poměrů soudcovských, jak to v §u 97 v ústavě je stanoveno, nutno, jak jsem již pravil, aby se staralo ministerstvo spravedlnosti o dorost soudcovský samo. V tom směru, kde dále ministerstvo financí, které vložilo do rozpočtu obnos 600.000 Kč na získání dorostu pro ministerstvo financí. Vítám, že ministerstvo spravedlnosti hodlá prováděti reorganisaci trestnic a služeb trestnických, nutno je, aby i u nás o naše - trestance bylo postaráno na základě moderním, novém, směřujícím k výchově a zlepšení trestanců, zejména mladistvých, a v tom směru aby se nezanedbávalo působiti na náboženské city trestanců, v tom směru bude také nutno, aby se nezanedbávalo působiti na náboženské city trestanců, tak, aby vyšli skutečně z trestnic polepšeni, ale ne jako lidé, kteří jsou ještě horší, než byli dříve. Poukazuji dále na to, že počet trestanců náramně stoupl a že jest třeba rozmnožiti počet trestnic, sborových soudů a také jinde. Poukazuji dále na to, že ministerstvo národní obrany zabralo velikou a moderně zařízenou trestnici v Leopoldově, kteréž rozhodně nepotřebuje, a tu je třeba co možná nejdříve uvolniti pro civilní trestanectví. Ministerstvo spravedlnosti projevilo v rozpočtu již zařaděním obnosu, že obmýšlí, aby ve smluvním poměru byli pověřeni vyšší soudcové výkonem dozorčího práva nad soudy. Já tuto myšlenku nemám za šťastnou. Soudcové považují instituci, t. zv. soudních inspektorátů za instituci, která byla v Rakousku velmi nenáviděna a rozhodli se proti této institucí. Opravdu bude to dělati rozruch a možná, že také různé výstupy. Není toho také potřebí, jelikož zákon stanoví úplně dostatečně, že dozor mají vésti presidenti soudů sborových a to také úplně dostačilo. Vítám jinak zřízení krajského soudu v Mor. Ostravě a v Klatovech, jakož i zřízení okresního soudu v Těšíně, neboť těchto soudů zajisté je nutno.
Dovoluji si pronésti ještě pár slov k rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty. Vzdělání je nejcennějším statkem každého národa a náš národ zvláště musí si na tom zakládati, že má co nejméně analfabetů. To bude nutno, abychom zachovali rozvojem našeho školství a abychom jako až dosud, vydatně pokrokové věci podporovali a podporovali je ve svobodné škole ve směru náboženském. Bude nutno, abychom se touto snahou naší snesli na bratrské větvi ve Slovensku, a zejména též v Podkarpatské Rusi, aby tam byly odčiněny ty zhoubné následky maďarského systému vyučovacího. Na školství německé je v republice velmi dobře pamatováno. Ze čtyř úplných universit a čtyř vysokých. škol technických jsou 3 ústavy německé, z 219 středních škol je 76 německých, z 25 učitelských ústavů 13 německých. K tomu máme státních škol průmyslových a ústavů vybudováno 57 československých a 37 německých. Tedy vidíme, že tento poměr je velmi příznivý a není tedy žádný důvod, aby Němci si stěžovali v tom směru proti naší republice. Zdá se mi vůbec, že ty stížnosti pánů z německé strany nejsou upřímné. Vždyť vidíme, že právě naše republika, která rozhodně ze všech států sukcesorních stojí nejvýše, že ta je pro pány z německé strany také forem, kde oni mohou uplatniti veškeré své talenty a prostřednictvím jejímž oni mohou působiti nejen v naší republice, nýbrž i v okolních zemích. Dnes na Lánech je president republiky Rakouské s kancléřem. Podle článků novinářských jsou tito vysocí hodnostáři republiky Rakouské s nadšením u nás vítáni a zajisté všichni pociťujeme radost, že je to důkaz poměrů zpřátelených s republikou Rakouskou a že styky naší republiky s republikou Rakouskou budou tím jen dále vybudovány. V tomto směru nemohou do poměrů k německé říši si páni z německé strany ničeho stěžovati.
Rozpočet vykazuje na tak zvané menšinové školství okrouhle 381/2 milionů korun. Pokud se jedná o školy s vyučovacím jazykem československým není správným tento název školy menšinové. Po rozumu §u 131 ustavní listiny, je menšinou jen ta část obyvatelstva republiky Československé, která jest jiného jazyka, než československého, kdežto obyvatelé jazyka československého, jakožto jazyka oficielního, státního jazyka republiky, nikterak nespadají pod pojem menšiny, resp. menšinového jazyka ve smyslu zákona. Ovšem nutno pamatovati na naše bratry ve smíšeném území a nutno, aby v tom směru školství bylo úplně podporováno a aby tato položka na vybudování škol potřebná ještě byla napříště zvýšena. Máme v rozpočtu obnos 81/2 milionu, věnovaný sociální péči o studentstvo, a tu vyslovujeme přání, aby při použití tohoto obnosu bylo též pamatováno na organisované české katolické studentstvo. Také je v rozpočtu, jakožto druhá splátka zařazení obnosu 1,670.000 korun pro akademický dům v Praze. Tu také vyslovujeme přání, aby tento akademický dům byl přístupným všem studentům, bez ohledu politického názoru, tedy i organisovaným českým studentům katolickým.
V rozpočtu vidíme též obnos 200.000 Kč, zařaděný na stavbu kostela Svatovítského resp. na okna. Velectění, kdyby tento velechrám, tato nejkrásnější stavba v Praze, byla podporována jen takovým nepatrným obnosem, tu ten velechrám, který se staví od roku 1344, ani za dalších 600 let by nebyl vystavěn.
My, pánové, přes všechna ta přání, která jsme přednesli, uznáváme, že stát potřebuje rozpočtu, a rozpočtených peněz, a proto jménem naší strany prohlašuji opětně, že naše strana bude hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. dr Ledebur. Uděluji mu slovo.
Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Rozpočet, jejž máme před sebou, ukazuje na straně vydání téměř veskrze značné zvýšení, je tedy zřejmě v odporu s úsporným systémem, ohlašovaným od nového ministerstva. Státní rozpočet končí, čítaje v to rozpočet investiční, schodkem asi 4 miliard, rozpočet na rok 1919 končil s připočtením dodatečného požadavku čistým schodkem 4.906 milionů, rozpočet na rok 1920 končí celkovým schodkem 4.863 miliony a nepřímý schodek na rok 1921 možno předem odhadnouti asi na 3 miliardy. Schodek roku 1921 se asi podstatně ještě zvýší známým dodatečným úvěrem, takže můžeme počítati za 3 poslední léta s nekrytým schodkem jistě aspoň 14 miliard. (Německy: Slyšte! Slyšte!) O způsobu, jak byl tento schodek kryt, není úplně jasno, neboť ze státního rozpočtu nelze seznati různých úvěrových operací vlády a jejich výsledek. A řádná účetní uzávěrka, jaká se vydává v každém jiném státě, není tu před námi ani za rok 1919, ani za 1920. Že tyto poměry doznají v příštím roce 1922 podstatného zlepšení, sotva lze očekávati, poněvadž tento finanční zákon dává ve článcích 6. a 8. volnému uvážení finančního ministra ještě větší volnost, než dosud. Zástupce státního kontrolního úřadu prohlásil v rozpočtovém výboru, že pro nejasnost a neúplnost předložených účtů vůbec není možná účinná účetní kontrola, a proslýchá se, že z uplynulých dosud tří účetních let bylo revidováno dosud jen málo měsíců. Avšak nejen účetní kontrola je pozadu, také o stavu státních závazků vládne úplná nejasnost, nebo kdyby tomu tak nemělo býti, vláda opomíjí sděliti právě parlamentu stav státních dluhů a státních závazků. Státní rozpočty neobsahují o tom žádného řásného vysvětlení. Sotva, myslím, že některý z pánů, kolegů může třeba jen s jakousi přesností udati celkovou výši zahraničních dluhů, vlastní výši nezaplacených závazků státních, jakož i aktiva a passiva státu, vyplývající ze vzájemného vyrovnání nástupnických států. A patrně není také nikdo mezi námi, kdo ví, v čem vlastně záleží domnělé úplné krytí vydaných státovek.
Zákon z 19. dubna 1919 ustanovuje, že pro státovky musí tu bytí plné soukromoprávní, bankovní krytí. Ve skutečnosti pozůstává toto krytí, vezmeme-li k ruce výkazy bankovního úřadu, ve čtyřech různých položkách. A to ve stříbře a zlatě, což ovšem činí sumu nejmenší, asi 236 milionů; v eskontovaných směnkách, asi 1,8 miliard, v lombardovaných cenných papírech asi 2,2 miliardy; v cizozemských devisách, které činí ovšem množství mizivé, a v jiných aktivech asi 2,2 miliardy. Tyto položky jsou, třebas ne právě pochybné, přece aspoň velmi nejasné, neboť se neříká, jsou-li tyto směnky směnkami na zboží nebo finančními; podle mého přesvědčení jsou z největší části směnkami finančními. Dále se neříká, jaké cenné papíry jsou lombardovány; podle mého přesvědčení jde z největší části o lombardované státní pokladní poukázky, následkem toho tento lombard a krytí není nic jiného, než circulus vitiosus. Ostatní aktiva jsou okrouhlou sumou 1,2 miliardy vzata přece jen příliš vysoko a trochu příliš bagatelisována. Co musíme žádati, jest tudíž, aby bylo zjednáno nejen úplné jasno o aktivech a passivech státních, nýbrž aby bylo umožněno také parlamentu, aby si učinil úsudek o kvalitě krytí státovek. Jasný přehled o aktivech a passivech, jakož i úplné jasno o krytí státovek tvoří přece právě nejdůležitější základ finanční politiky, o níž musejí býti zástupci lidu zcela přesně informováni, jak se to děje v každém řádném státě.
Nyní chci přejíti k jednotlivým kapitolám. V kapitole >Předsednictvo ministerské rady< jest položka >oddělenítiskové< a >výdaje na tisk<, pro nás nejzajímavější. Pan zástupce předsednictva ministerské rady řekl v rozpočtovém výboru na moji otázku, které časopisy nutná považovati za listy úřední, že >Československou republiku<, >PragerAbendblatt< a >Úřední list< nutno označiti za vlastní listy úřední.
>Prager Presse< je podle toho podnikem soukromým. A nyní se táži: Jak přijde vlastně vláda k tomu, že dala zálohou peníze na účast tohoto nevýnosného obchodu státním úředníkům, kteří byli zapsáni do listiny hlavních akcionářů >PragerPresse< jakožto lidé nastrčení? Jak přijde vláda k tomu, že rozhazuje peníze z našich daní k tomu účelu, aby byly tisíce a tisíce exemplářů >Prager Presse< gratis a franko rozesílány do ciziny, aby plnily anglické a francouzské koše na papír? Co žádáme od vládly jest, aby vydávala nestranný úřední a vládní list ve všech řečech v zemi obvyklých, abychom byli zpraveni o všech nařízeních a jiných usneseních vlády rychle a pro náš národ srozumitelně. Musíme však odsouditi co nejostřeji, že zodpovědný vládní list, jako >Československá republika<, opětovně a vždy zas vystupuje stranickým způsobem proti německé menšině, a dokonce proti jednotlivým stranám a osobám štve, jak se to opětovně stalo. (Souhlas něm. senátorů.) Ohrazujeme se proti tomu, aby časopisu >Prager Presse< bylo vládou používáno na útraty jazyka, tvořícího naše duševní vlastnictví, k vědomému klamání ciziny. (Souhlas něm. senátorů.)
V rozpočtovém výboru mluvil jsem také proti pozemkovému úřadu a proti duchu dosavadního zákona o reformě pozemkové, jenž odporuje všem právním a hospodářským základům státu a jež rozkladným způsobem na ni působí. Dnes chci jen se stanoviska německé menšiny připojiti, že je úplně lhostejno, stane-li se Pozemkový úřad ministerstvem, čili nic, že nám nemůže také poskytnouti žádné podstatné výhody, jestliže vstoupí do Pozemkového úřadu tři nebo čtyři němečtí zástupci. Co žádáme, jest, aby úřad který bude pověřen provedením pozemkové reformy, byl odpolitisován, t. j., aby byl definitivně zbaven dozorčího výboru, pocházejícího od Revolučního národního shromáždění, který trvá ještě dnes, a aby byla vyřazena svobodná libovůle tohoto úřadu a aby bylo konečně utvořeno čistě německé oddělení, ať se nyní nalézá v ministerstvu nebo v Pozemkovém úřadě samotném které převezme provedení pozemkové reformy v německých územích, aby byla dána záruka, že bude pozemková reforma, provedena na základě hospodářském a sociálním, avšak nikoli na národně-šovinistickém, především však nikoli na základě neustálých odkladů. (Souhlas něm. senátorů.)
Jak nebezpečnou může se nám státi volná libovůle Pozemkového úřadu, vychází na jevo ze slov odůvodnění, ku kapitole Pozemkový úřad státního rozpočtu. Praví se tu doslovně (čte): >Předpokládá se, že vlastníkůmzabraného majetku všude tam, kde dohodou a při hotovémplacení sjednány budou značnější materiemi výhody ve prospěchstátního Pozemkového úřadu, bude platiti Pozemkový úřadza převzatý zabraný majetek hotovými.< Placení hotovými jest ovšem podstatnou výhodou naproti placení ve formě zajištění nějaké státní renty. Dostane-li se někomu této výhody čili nic, záleží však od toho, zdali se on podřídí smyslu Pozemkového úřadu čili nic. Proto je zajímavo zvěděti, kam úmysl Pozemkového úřadu v nejčastějších případech směřuje. Jsou známy nesčíslné případy, kdy oficielní kruhy výslovně projevily úmysl odnárodniti německou a uherskou půdu. Pánům kolegům snad nebude známo, že se tento úmysl rozšiřuje také na podniky živnostenské a průmyslové. Mohu vám přečísti spis úřední, který úplně tento důkaz podává: Číslo 8396 Pozemkového úřadu ministerstva obchodu v Praze (čte): >Zákon přídělový nevylučuje jednánío příděl zemědělských a živnostenských ústavů. Dovolujedokonce výslovně prodej jich ve spojení se statkem zbytkovým.Pozemková reforma bude v tomto směru posilovati nyní takénacionalisaci zemědělských živností (Německy: Slyšte!Slyšte!) a ministerstvu obchodu je přece dobře známo, ževelká část zmíněných podniků je v rukou cizího národa,cizího původem a smýšlením národu československému.< (Německy: Slyšte! Slyšte!) Německý národ ví dobře, co může očekávati od československé reformy pozemkové. Mluví-li se vzhledem k zamýšlenému sestátnění pohraničních lesů o strategických důvodech, pak isme si toho my, Němci, a myslím, že rovněž Slováci, dobře vědomi, že tyto strategické úmysly nemohou směřovati v nejčastějších případech proti cizině, nýbrž že jde o strategické úmysly proti nám a naší rodné Hroudě. (Souhlas něm. senátorů.) Prohlašuji otevřené, ať vláda uváží, kdyby měla provésti tyto strategické úmysly, že dá sama signál k občanské válce.
Ministerstvo věcí zahraničních, k němuž nyní přecházím, zvýšilo své výdaje okrouhle o 100 milionů. Že pan ministr jako v minulém roce žádá 500.000 korun na zřízení svých úředních místností a 200,000 pro pohoštění cizích hostí, odporuje sice úspornému systému, kterýž sám hlásá, to jsou však ještě nejmenší položky, které nepadají na váhu proti nesmírném sumám, které pohltí zahraniční propaganda.