Predseda (zvoní): Upozorňuji pána rečníka, že doba jeho rečí již vypršela.

Sen. Walló (pokračuje): Prosím, ešte o dve minuty. Slávny senáte! Spoľahlivosť, svedomitost a s týmto vybavovaná rovnoprávnosť nerastiu na dube, ale vyplývajú z tohoto najcennejšieho prameňa. Tieto potrebné prostriedky, ktoré sa majú pri všetkých povolaniach nachádzať, má každý štát vyvinúť z jeho autority, hájiť a pestovať. Bohužiaľ, to je ten prameň, o ktorom som hovoril, ten prameň u nás chybí. Tento prameň tvorí jedine ten silný fundament mravnosti, na ktorom neomylne sa dá stavať pevná a silná jednota celého štátu a vychovávať zdravé, rozmýšľajúce, usilovné a spoľahlivé obvvateľstvo.

Bez tohoto prameňa žiadon štát na svete prospešné a blahobytne účinkovať a stále sa udržovať nemôže. (Hlas: A nepřijde do Říma!) Nechceme preto do Ríma.

Čo sa týka obchodovania na Slovensku, býva toto často hatené všelijakým nesprávnym figliarskym spôsobom. Jedna slovenská firma zo zahraničia potrebuje došikovať volajaký tovar, musí dva až tri mesiace čakať, pokým jej bude dovozné povolenie doručené a ak jej len bude. Na toto majú len židia privilégium, tí to dostanú ihneď.

Prez naše hranice nedovoľuje sa nič vyvážať. Zatvorili sme sa ako voľakedy Čína, treba bysme mali všelijakého tovaru na vyvážanie, nech už za peniaze, či za čárung. Drevo nám hnije, hory sa kinožia bez poriadku. Okolo horskej manipulácie stávaly sa tiež defraudácie. Čo sa tyče odborových škôl na Slovensku, nemáme odborných škôl na Slovensku ako na príklad na vyrábanie koží a rezbárskeho dreveného hračkového tovaru. Malý by sa sriadiť náukobehy pre zdokonalenie rozličného priemyslu už hneď pri učníctvu. Každý učeň pred pripustením za pomocníka mal by najprve k tomuto znalosť dokázať zhotovením vzorkov jeho odboru, ktoré by malý byť k tomu stanovenými majstry dotyčného remesla prezikúmané, zdali pripustenie mladíka je úplne prípustné. (Sen. dr Krouský: Tenhle človek upsal za 600.000 válečných půjček a bude zde mluviti o vlastenectví!) Ja som bol prv Slovák, než ste vy bol Čechom, ja som starší. I pred prevratom som hájil materskú reč a bol som pyšný na ňu, ale oproti nespravodlivosti sa bránim, poneváč u mňa nerozhodujú reči, ale skutky, a na to sa opieram. (Sen. dr Krouský: Přišel sem do Národního shromáždění a brečel o rakouské půjčky, aby mu je československý stát zaplatil a proto teď nadává!)

My dochováváme dosaváď najviace len proletárov, kancelistov a nie remeslníkov, prez to, že kamkoľvek sa podívame, všade vidíme stopy pestovania rozličného priemyslu a dôkaz jeho potreby. Mali bysme hľadeť zvelebovať priemysel odborným školstvom a zamedzovať svobodný priemysel i obchod tak, že kto sa nevyučil, nesmel by prevadzovať priemysel ani obchod, lebo by to viedlo len k fušerstvu a k nesolidnemu pokračovaniu.

Krátko o válečných pôžičkách sa zmienim na toľko, že nebolo správne riešenie, ako to riešil náš štát, poneváč dokiaľ válečné pôžičky nebudú spravodlivé riešené, nebude na Slovensku dôvery ku štátu. (Hluk.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan senátor Smrtka. Uděluji mu slovo.

Sen. Smrtka: Slavný senáte! Měl jsem v úmyslu promluviti o.... (Hluk. Výkřiky sen. Walló.)

Předseda (zvoní): Pan sen. Walló nemá slovo.

Sen. Smrtka (pokračuje): Chtěl jsem se obírat celým komplexem otázek, které se dotýkají zejména našeho národního školství a specielně zájmu našeho venkova, které se k tomu odnášejí. Byl bych snad uvedl také některé charakteristiky po způsobu pana dr Krejčího, jak je naše správa školská poškozována hrozným byrokratismem, který v ní ještě vládne, zejména u zemských školních úřadů. Uvedu fen jeden dokument toho. V březnu přijali jsme zákon o staropensistech, kterým měli jakž takž býti trochu odčiněny křivdy, pod kterými tak dlouho staropensisté trpěli a jakkoli máme už prosinec, zákon ten doposud proveden není. To je něco přímo úžasného jestliže si připomeneme, v jaké situaci ti ubozí lidé žijí, Když jsem se o věcech informoval, v jakém stadiu stojí, dostalo se mi zprávy, že spolek staropensistů. lidí ubohých a chudých, kteří těžce shání několikakorunový roční příspěvek, byl vyzván, aby dal zemské školní radě nebo účtárně k disposici prostředky, aby se to v hodinách mimoúředních mohlo do půl roku od nynějška skončit. (Výkřiky: To je skandál!) Mělo to státi 12 tisíc Kč a od těch ubožáků se to má požadovati? To je opravdu něco, co si ve spořádaném státě nelze řádně představiti. - Ale já, upouštím od rozpřádání takových otázek a apeluji jen na p. ministra školství, aby této věci věnoval svou pozornost a aby se postaral o to, by se těm ubohým, lidem přece jedenkráte dostalo toho, nač celý rok čekají.

Ale jiná věc mne přiměla k tomu, abych promluvil zde slovo, slovo vážné, abych varoval před tím, co se právě v této chvíli chystá poslaneckou sněmovnou.

Vážení pánové, jeden z nejzáslužnějších činů, které vykonalo revoluční Národní shromáždění, byl tak zvaný zákon rovnostní, kterým vyslovena byla parita mezi učitelstvem škol národních a státním úřednictvem s rovnocenným vzděláním.

Revoluční Národní shromáždění přijalo tento zákon způsobem přímo slavnostním, všechny kluby se usnesly na tom, aby bylo upuštěno od podrobné debaty na důkaz naprosté jednomyslnosti, že tento požadavek je spravedlivý. Splnilo tím revoluční Národní shromáždění dávnou touhu učitelstva, která byla již vyslovena v roce 1848 muži tak významnými jako byl Ammerling a opětovně propagována naším buditelem Karlem Havlíčkem. Osvobozovací čin, který vykonalo revoluční Národní shromáždění, měl veliký dosah. Národní shromáždění vybavilo učitelstvo z ubohého domáhání se lepšího postavení a umožnilo mu, aby se mohlo oddati opravdu své prácí na poli školském a na poli kulturním.

Kdo se zamyslí nad tím, jaký význam škola národní pro národ a stát má, musí se podiviti, že po dvou letech najdou se vůdčí politikové, kteří usilují o to, aby tento zákon tak slavnostně přijatý byl porušen. Dnes byla v poslanecké sněmovně rozdána předloha, která se týká prodloužení platnosti zákonitých ustanovení o mimořádných nouzových přídavcích do konce roku 1922, ale tu se Stal pokus v §u 2, aby tato parita mezi učitelstvem a státním úřednictvem byla porušena. (Sen. Pánek: A nebyli to jen politikové, nýbrž také státní zaměstnanci, kteří to nepřáli učitelstvu!) Bohužel. V §u tom ustanovuje se, že učitelstvo v Praze a obcích s místními přídavky I., II. a III. třídy má obdržeti o 20 procent menší nouzové přídavky, v obcích ostatních dokonce o 30 procent nižší. Rád bych znal důvody, které pro to mluví. Jestliže se přiznává státnímu úředníku, aby nouzové přídavky požíval v neztenčené míře, až na jistou redukci, čím by se dalo omluviti, že učitel, který jistě má pro národ náš alespoň takový význam a cenu, jako některý politický úředník rovnocenný vzděláním, ať to je úředník berní, železniční, poštovský, aby se tomuto národnímu pracovníku odměna snižovala pod úroveň platů těchto úředníků.

Tento fakt nelze si již jinak jen vysvětliti pouhou snahou po úsporách a spíše dlužno uznati, že tu spolurozhoduje, co se po různu mluví, že právě učitelstvo v tom, co od něho bylo očekáváno, zklamalo. Bylo by chybou, kdybychom chtěli před takovými výtkami snad zavírati oči. A proto myslím, že je potřeba, abychom i těmto věcem věnovali krátkou pozornost.

Učitelstvu se vytýká, že ochablo ve své drobné práci mezi lidem oproti dřívější své činnosti předválečné. Vytýká se mu, že se ve škole počíná netaktně, zejména ve věcech dotýkajících se otázek náboženských, že se nekriticky přikloňuje k živlům extremním, a tím že pracuje do rukou reakce. Vytýká se mu, že svým působením nepřispívá k respektování zákonných ustanovení a k utvrzování základů republiky a ke konsolidaci poměrů, jak se od něho očekávalo po převratu a zvláště po vydaní rovnostního zákona, jímž republika splnila dlouholeté jeho usilování. Nechci toho zastírati, nechci popírati, že je na tom leccos pravdy. Výtky ty jsou vážné a nechci jich proto pomíjeti mlčením, popíráním a zastíráním, které by bylo jen na škodu a kterým by se ani školství ani učitelstvu neposloužilo. Učitelstvo samo dopustilo by se veliké chyby, kdyby útočilo na ty, kdo je v dobrém úmyslu na jeho vady upozorňují, ale bylo by zajisté také velikou chybou, kdyby se generalisovalo anebo tvrdilo, jak sem tam se děje, že nemocemi těmi je zachvácena většina učitelstva. Nikoliv. Ale i kdyby se věci týkaly sebe menšího počtu, musí to nutkati každého, komu jde o kulturní rozvoj svého národa, aby hledal příčiny těchto zjevů a uvažoval o tom, jak je odstraniti.

Jdouce po příčinách, musíme přijíti k poznání, že světová válka přivodila poruchy ve veškeré společností a musíme tedy i přiznat, že učitelé, kteří jsou přece jen také lide, nemohou v tom činiti zvláštní výjimky. Učitelstvo trpělo v Čechách největší bídu, prodělávalo největší zápas existenční. Učitelé podléhali nejtěžší persekuci a zastání našich poslanců jim zrovna ve Vídni neprospívalo, poněvadž naši poslanci byli sami prononcováni. Učitelé čeští byli šmahem odváděni k vojsku a posílání přímo na frontu, kam je provázela poznámka >Politisch verdächtig<. Bylo by zajímavé zjistit, jakou úlohu při tom hrály některé vysoké osobností v kléru a zejména biskup Bělík a generální superior plukovník Rendl, jakož i zjistit, co bylo usnášeno za přísně zavřenými dveřmi zemské školní rady za předsednictví místodržitele hraběte Coudenbova v době válečné. Pan ministr národní obrany a pan ministr školství by měli vděčnou příležitost tuto věc vyšetřiti a zjistiti, kdo byli původci této persekuce učitelstva. Bylo by škoda, aby dokumenty o tom svědčící upadly v zapomenutí nebo se dokonce ztratily. Různé jiné persekuce, dále režim, který vládl za Rakouska, nařízení, která, se nemohla, plnit a neplnila, soupisy a rekvisice porušily mnohé povahy z občanstva a není divu, že tedy i z učitelstva. Nahromadila se na mnohých místech nedorozumění a protivenství, která se po převratu vyrovnávala a nadělala mnoho zlé krve. Tradice předválečné byly přerušeny a válečné maturity neznamenaly nic dobrého.

Nadšení, které vzplanulo po převratu, odvedlo mnoho rozmyslných učitelů od plodné práce ve škole i mezi lidem. Rozpoutání dřívějších okovů učitelstvo opilo. Ono ze vší naší průměrné inteligence nejlépe znalo a zná české dějiny a českou minulost, zná, co za éry habsburské bylo napácháno, zná, jakou osudnou roli hrál v tragedii našeho národa Řím v celém středověku a hrál až do nejposlednější doby, ono má v paměti Liechtensteinovy návrhy, školskou novellu z roku 1883 a chování se mnohých z kléru za války. Nechci však ani zde generalisovati. Měli jsme a máme kněze katolické osvícené a snášela ve a o národ velmi zasloužilé, jak nám je líčil náš Karel V. Rais, a fa sám jsem poznal mnohé, jichž si vážím a doznávám, že tací dva mužové zasedají i v tomto slavném sboru, ke kterým chovám bezvýhradnou úctu. Není tedy divu, že učitelstvo očekávajíc, že z toho všeho budou po převratu odvozeny samozřejmé důsledky, jalo se důsledky ty prováděti ve škole revolučním způsobem via facti. Vždyť první ministr školství mu sám k tomu dal sankci, ovšem ve formě velmi konciliantní. Je politování hodno, že se to dalo leckdes nerozvážně, způsobem, který se nesrovnává se zásadami pedagogickými. Tím podkopána byla tu o onde pod nohama půda i těm, kteří si při tom vedli docela taktně a korektně. Tak docílili ti, jichž se to týče, pravého opaku toho, co zamýšleli. Neomlouvám ani nepřikrašlují nic, naopak používám tohoto fora, aby učitelstvo poznalo, co se mu zazlívá, a doporučoval bych mu vřele, co napsal Havlíček v >Národních Novinách< pod záhlavím: >Článek, o kterémbych si přál, aby jej každý rozvážil a přečetl<, zejména, kde mluví o radikalismu, konservatismu a umírněnosti.

Já však vůči tomu všemu dovoluji si tvrditi, že učitelstvo ve svém jádře je zdravé (Výborně!), o čemž svědčí jeho oběti na další sebevzdělávání. Znám knihkupectví, které má konsumenty jenom z řad učitelských a má milionové obraty. Učitelstvo je po venkově a městech duší osvětové práce, práce v družstvech hospodářských, dorostových í sokolských, učitelé jsou místními, okresními a župními důvěrníky politických stran, a nevím, jak by se strany ty bez nich dnes obešly (Výborně!), kdyby pro přestřelky některých nerozvážných jednotlivců Národní shromáždění nynější porušilo, co mu tak slavnostním způsobem dalo revoluční Národní shromáždění.

Choval jsem pevnou naději, že bude práce, kterou učitelstvo pro národ koná, oceněna a že Národní shromáždění se neodhodlá k tomu, aby zákon rovnostní porušilo. Stane-li se však paragraf 2. návrhu zákona předloženého poslanecké sněmovně skutkem, nastane strašlivá nálada v učitelstvu, která bude míti hrozné následky, následky, jichž zhoubu nevyváží těch několik tisíc korun, jež tím stát na jednotlivcích uspoří.

Slavný senáte! Národ náš dodělal se vítězství pod heslem >Osvětou k svobodě<, a na tom vítězství má lví podíl český učitel národní.

Prosím pak, aby o našem státě neplatila slova Havlíčkova: >Špatný stát naschvál učitelům a profesorům dává v poměruk jiným úředníkům malé platy, aby schopnější lidé radějik jiným vděčnějším stavům a zaměstnáním se obraceli nežk učitelství, a tak nemohla se příliš zmáhati osvěta v národu,která je úhlavní prostředek proti vládní libovůli. (Výborně!Potlesk.)

Předseda: Přerušuji jednání.

Pro dnešní schůzi udělil jsem dovolenou p. sen. dr Herbenovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátekdne 16. prosince 1921 o 10. hodině dopolední s

denním pořadem:

Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboruo usnesení poslanecký sněmovny týkajícím se vládníhonávrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančníhozákona na rok 1922. Tisk 1114.

Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Můj návrh jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 22 hodin 45 minut.)