Předseda: Dalším řečníkem jest pan sen. dr Krupka. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Krupka: Slavný senáte! Čas valně pokročil a proto se omezím na to nejnutnější. Chci se zmíniti rovněž o otázce úřednické v zahraničním ministerstvu, o které sice zde bylo mluveno, ale se zcela jiného stanoviska. Bylo zajisté trapno, když před nějakou dobou podán byl návrh v poslanecké sněmovně, aby pan ministr zahraničních věcí předložil seznam úřednictva v zahraničním ministerstvu s udáním ancienity a kvalifikace. A ještě trapněji muselo působiti, když tento návrh byl přijat a tehdejší vláda se zpěčovala tomuto návrhu vyhověti, což zajisté nesvědčilo o dobrém svědomí v této věci. Vím velmi dobře, že náš ministerský předseda jako ministr zahraničních věcí má v té příčině vůli co nejlepší, ale vím rovněž zase předobře, že náš ministr fysicky není s to, aby tuto otázku, která je pro nás vysoce důležitou, mohl řešiti. Již z počátku, když jsme zřizovali tento stát, stala se osudná chyba, a to specielně v ministerstvu zahraničním. V ministerstvech ostatních tomu tak nebylo. Proč? Poněvadž v ministerstvech ostatních věděli, že zde mají kádr způsobilého, dobře vyškoleného úřednictva z ústředních úřadů. Pánové, ti úředníci, kteří byli přijati do služeb československého státu a to do těch ministerstev, ti si toho plnou měrou zasluhovali, ač se proti ním velmi mocně brojilo jako proti Rakušákům. Ale mějme na zřeteli, že jejich znamenitá kvalifikace v každém oboru to byla, která právě přiměla rakouské vlády k tomu, aby jen ty nejzpůsobilejší z našich řad převzala do ústředních úřadů, kde věděli, že to budou lidé pracovití, svědomití a pilní, kde tito lidé skutečně pracovali svědomitě za ostatní a zejména za šlechtické úřednictvo. A jestliže nyní pohlížíme na naše ministerstvo, můžeme s chloubou říci, že právě tito úředníci to jsou, kteří jsou páteři dotyčných ministerstev. Slyšeli jsme často výrok, kdyby těchto úředníků nebylo, že by to s těmito ministerstvy vyhlíželo velmi bledě.

Ale právě ministerstvo zahraniční to bylo, které víceméně ignorovalo to naše úřednictvo ze zahraničí, ač jsme ho měli co do počtu velmi málo. Uvažme totiž, že my v zahraniční politice jsme byli jako Čechové velice málo zběhlí, že jsme se těmito otázkami velice málo zabývali a že také skutečně do zahraničního úřadu naši lidé čeští bohužel přijímáni nebyli. Teprve intervencí našich delegací - tuším na zakročení dr Kramáře - stalo se, že náš český dorost v zahraniční službě mohl se uplatniti. Tak stalo se, že jsme skutečně v době převratu disponovali způsobilým a odborně vzdělaným úřednictvem v tomto resortu. A co se stalo? Právě toto úřednictvo, které mělo nejlepší kvalifikaci odbornou a jazykovou a což nemálo váží - také společenské vystupování a společenský takt, na který ministerstvo zahraniční ve své správě velmi veliký důraz klade - právě tito úředníci, kteří mají representovati stát náš na venek a prestiž jeho hájit, byli odstavováni na prospěch lidí kolikráte nezpůsobilých a to nejen jazykově, ale což ještě více znamená, odborně. Netajme si, že právě v zahraniční službě měli jsme hleděti uplatnit se co nejlépe. Jestliže vysíláno bývá takové úřednictvo, které nestojí na výši doby a které nemá odborného vzdělání, tu zajisté nemůže prestiž, státu našeho se zvýšiti, ba naopak musí jen klesati, jest třeba, aby do zahraniční služby přijímány byly síly s náležitou odbornou a jazykovou kvalifikací i společenským vzděláním. Pánové, nesmíme zapomínati, že i rakouská monarchie přece jenom byla svého času státem mocným, státem takovým, který zajisté hrál význačnou úlohu v koncertu států. Tu zajisté v jeho vlastním zájmu bylo také to, aby si ve službě diplomatické a zahraniční vychovalo úřednictvo co nejdokonalejší, aby toto mělo také možnost konkurovati s ostatními silami ostatních států. Pánové, zde tím více zaráží, že při obsazování míst úřednických v zahraniční službě a v ministerstvu samém nebyly brány síly tyto v takové míře, jak bylo zapotřebí a že přijímány byly síly namnoze naprosto neschopné, čímž se také vysvětluje, že to nejde se zdarem, nýbrž že velice pomalu to jde ku předu a že jsou zde lidé, kteří nemají ani nejmenší zkušenosti ve službě zahraniční. Jsou to začátečníci, kteří by potřebovali nějakého prakticky vyškoleného a vyzkoušeného druha. A tu právě poukazuji k tomu, že tito úředníci byli naprosto pomíjeni při svém postupu a že byly jim konány ty největší překážky. Nyní pohlédněte do ministerstva zahraničí a uvidíte, že není tam vedoucích úředníků, kteří bývali úředníky ve staré monarchii. A ministrpresident Tusar sám to byl, který svého času vydal nejlepší vysvědčení tomuto úřednictvu. (Sen. Kovalik. Slováků nemáme v zahraničním ministerstvu!) Otázka ta není tak podřízeného rázu, je vysoce důležitá. Proč? V ministerstvu zahraničním sedí pánové, kteří neznají mnohdy prakse zahraniční a kteří všechno posuzují u svého zeleněno stolku a se svého obmezeného zorného uhlu. Ti lidé, kteří jsou venku v cizině, ti konsulární a legační úředníci, kteří vlastně náš stát zastupují na venek, ti mohou vám vypravovat, jaké obtíže mají při svém jednání a při vykonávání své služby, poněvadž bývají nepochopeni a poněvadž, ačkoliv skutečně disponují praxí kolikráte vysoce vzácnou, bývají nerespektováni. Z té příčině vysvětluje se také, velectění, že ani to zřízení konsulátů a zahraničních vyslanectví neděje se podle určitého plánu. Mělo by se přece díti podle potřeb hospodářských při konsulátech a podle potřeb politických při legacích, ale neděje se tak. Mnohdy to činí dojem, že zde rozhodovaly pouze potřeby ryze osobní. Tím se vysvětluje, velectění, že mnohdy máme zastoupeni k našemu úžasu ve státech takových, se kterými vlastně nemáme nic co činit ani hospodářsky, ani politicky, na př. v Rio de Janeiro a v Kahýře. Velectění pánové! To je také právě důvod, že se řádně ty úřady nedotuji, které jsou potřebné, na druhé straně zase až příliš dotují se úřady, které ani snad nejsou pro nás tak důležité. Poukazuji v té přičíně pouze na řeč kolegy Mazance při rozpočtové debatě o zahraničním ministerstvu, který nám jasně vysvětlil, jak v Americe na př. naši lidé, naši zástupcové byli znamenitě, ženerosně placeni, tak ženerosně a marnotratně, můžeme říci, že jim musel být redukován plat. Na jedné straně přes příliš se dává a na druhé straně dává se tak málo, že to úřednictvo v pravém slova smyslu trpí hlad. A velectění, to je právě v Německu, kde máme také konsuláty, kde ti lidé od raná do noci jsou v práci, kde zejména mají co činit s naším dělnictvem a kde skutečně práce je velice namáhavá. Připomínám např. Hamburk, Kolín n. Rýnem, Drážďany. Zde ti úředníci nemají často ani tolik, aby se mohli řádně najíst. To jsou smutně poměry. Ještě smutnější je to, že se na ty honoráře, které bývají kolikrát právě na určitých místech dosti hubené, dávají nebo mají dávat aspoň t. zv. příspěvky ekvipační a příspěvky stěhovací. Ale když ten úředník přesazen je do Německa, myslíte, že on ten příspěvek hned dostane? Nikoliv. Ten úředník, chudák, musí čekat několik měsíců, musí žebronit, ačkoliv mu to podle práva přísluší, a přece se mu to nevyplatí. Ba stal se jeden případ, že jeden úředník hrozil dokonce právním vymáháním této náhrady. To jsou poměry žalostné. A nyní, pánové, když takový konsul vidí, že to úřednictvo nemá z čeho žíti a tím trpí vážnost úřadu a prestiž našeho státu, a když vyplatí mu zálohu, víte. že ten úředník sobě uvalí na krk ještě disciplinární vyšetření?

Mluvil jsem o té způsobilosti. Svého času byla v novinách celá řada úředníků jmenována. Byli to vesměs medicinae doktoři. A říká se: "Mnoho lékařů, pacientova smrt." Já jsem se skutečně obával, že tím pacientem se stane naše ministerstvo zahraniční.

Ale dosti této smutné kapitoly, abychom se obrátili ještě ke smutnější. Jsou to ti nejubožejší z ubohých. Jsou to naše vdovy a sirotci po státních úřednicích. Co v této příčině u nás je bídy, to ví jenom ten, kdo to z blízka viděl. V této příčině je to zejména osudná otázka státního občanství československého, které zde hraje smutnou úlohu. Předpisy o státním občanství jsou tak spletité a různé, že se zřetelem k jednotlivým státům, se kterými máme smlouvy, ani úředníci se v nich nevyznají, a když se jich tážeme, nemohou nám dáti pořádného výkladu. Otázka finanční zde hraje velkou úlohu, poněvadž jde o pensi, která náleží třeba vdově po českém úředníku. Tu jsou případy, že se dlouze a široce vyšetřuje státní občanství, ačkoliv příslušná vdova je rozená v našem Československém státě a její rodičové již 30 až 35 let bydlí v jednom a témže místě, jenom že náhodou udělala tu chybu, že si nezažádala následkem svého 10ti letého pobytu za přijetí ve svazek domovský. V této příčině konají se překážky našimi úřady. Má se jíti benevolentním způsobem vstříc. Osobám, o kterých je nepochybno, že jsou občany Československého státu, neměly by se činiti zbytečné překážky.

Jest zde ještě jiná otázka, a to otázka česko-polské smlouvy, která uzavřena byla ohledně státního občanství dne 29. listopadu 1920. Tam se právě jedná o těch těšínských občanech. To je našim neštěstím, že to Těšínsko bylo rozděleno. Tam se říká ve článku 4, že všechny osoby, kteréž bydlí buď v české části těšínské anebo v Československé republice eo ipso jsou československými státními občany. Tedy velmi praktické ustanovení. Ale myslíte, že se toto ustanovení praktikuje? O nikoliv, to se nepraktikuje. Když se na ně tážeme, řekne se: "My o něm nevíme, nám je naprosto neznámé." Když se přijde do ministerstva vnitra, řekne se tam: >Nebylo ještě ratifikováno a publikováno."Já se táži, jak je to možné, že smlouva s Polskem ohledněstátního občanství již rok uzavřená, ještě neplatí? Tuby se pomohlo státu a tisícům vdovám a sirotkům, poněvadždostávají pouhé zálohy. A víte, jak ta záloha je vysoká? Měsíčně127 korun! A když tato žena je přes 70 let stará, může sestáti, než se o té úpravě státního občanství rozhodne,že dávno bude ležeti v hrobě.

Velectění! Končím. Nechci zdržovati. Přeji si jen z téduše, aby náš stát veden byl ve své správě zásadamilidskosti, zásadami spravedlnosti, neboť jen tak splněny budouzdárné naše úkoly státní. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále přichází ke slovupan sen. Meissner.

Sen. Meissner (německy): Slavný senáte! Chcipřednésti přemnohé stížnosti výrobních tříd apromluviti o přímo nemožném zdaňování, jemuž nyní jsmevydáni v šanc, o tomto zdaňování, které přece platí zajediný pramen příjmů, o nějž v tomto hospodářství jestpostaráno. Předložený rozpočet, jejž sestavilo několikmužů, naprosto spolehlivých, jest vlastně již hotovou událostí,ujednanou věcí, na níž zajisté ničeho měniti nemůžeme.To nám zajisté většina dokáže, že tomu jest tak, jak pravím.Ale při vší této velkorysé koncepcí nebylo pomýšleno nato, že výrobní poměry, které se mezí tím změnily a tonepříznivě změnily především se schválením, řekl bychpod ochranou vlády, se tak zhoršily, že na nějaké většízatížení poplatníků těžko lze ještě mysliti. Prameny příjmů,které má vláda po ruce, jsou přece dráhy, jest to poštaatd., jsou však mnohé jiné prameny příjmů, které nám bylyuloženy, na příklad ve formě daně z umělých hnojiv,která vynesla mnoho set milionů, a z níž my, jako rolníci,jsme vlastně neměli žádného užitku, ovšem ale platitimuseli peníze za zahrady, lesy atd. Těchto pramenů příjmůnebylo žádným způsobem využito, a to následkemdemokratického hospodaření, demokratického vedení hospodářství,které pečovalo o to, aby pokud možno mnoho úřadů bylo zřízenopro lidí často nezpůsobilé a aby do těchto úřadůzataženy byly osoby protěžované. Odtud také pochází tatoarmáda úředníků, kterouž poplatníci téměř již nebudoumoci zaplatiti.

Nebylo dále pomýšleno na žádné úspory, jak nám bylohlásáno. Chci zde přece zmíniti se jen o skupině 11., omilitarismu, kde by bývalo snadným uspořiti jednu miliardu,kdyby se byl počet vojska zmenšil, poněvadž přece pro tentostát není žádného nebezpečí a kdyby konečně jednouodklizena byla tato hanebná skvrna naší republiky,francouzská vojenská mise. To jsou takoví výměnkáři, kteřívlastně zcela zbytečně zde jako trubci žerou sebou. Přikapitalistickém hospodářství bylo by to přece samozřejmězcela jiné, i nemusíme sahati daleko zpět do hospodářskéhosystému, jenž byl svého času pěstován, jak v soukromémhospodářském systému, tak také ve státním, a kdy jsme nemělidaleko takových výloh. Stěžuji-li si na veliké výdaje,musíme především jiným míti na zřeteli, jak jsem již nazačátku se zmínil, že nám výdělkové poměry velice bylystížený a sice přičiněním vlády samotné. Chci poukázatijenom na to, že nás zneužíváte jako vykořisťovacího předmětusoukromých společností, chci na příklad poukázati navydání slovenských pramenů olejových západnímukapitalismu, jenž zajisté neopomene uvésti naše spotřební předměty,jako olej, benzín atd., na správnou cenu. Chci se dálezmíniti o pověstném solním monopolu, jenž také několika máloprotěžovaným osobám vaší strany, byl zašantročen, kteréza to zastrčí sta milionů a veškeré obyvatelstvo ochudí.Nevím, je-li to správné stanovisko se strany pečlivé vlády,chce-li jí býti. Myslím, že se nás, poplatníků, nestoudnýmzpůsobem zneužívá. Bylo by zde bývalo vlastně věcí našichpatentovaných demokratů, aby zjednali nápravu tím, že by například byli socialisovali tyto prameny oleje, když již stálemluví o socialisování, anebo kdyby aspoň trochu bylí kladliváhu na věc solního monopolu. Ale mně se zdá, žesocialisace jest také jen takovým prázdným žvastem, jehož pánovéovšem u voličstva venku užívají, a zde, kde se jedná o to,zasáhnouti na pravém místě, jsou pánové hezky zticha aodevzdávají zcela jednoduše západnímu velkokapitáluolejové prameny. To všechno je snad z vaší strany jen trochurýčem, jinak bych se přece nemohl vyjádřiti; ale přes to jeto příznačné a jest již protivné, jestliže se stálevystupuje jako bojovník proti kapitalismu a kapitalismu se skutečněpomáhá, Činí-li se to již u voličů, venku u širokýchmass, pak nemělo by se to přece činiti zde. (Sen. Jarolim[německy]: To přece jsou soudruzi ve svazu!) To přece jsousoudruzi ve svazu na vaší straně! (Veselost. Sen. dr Heller[německy]: Alespoň veselý odpůrce!)

Pan dr Heller se dnes zmínil, že by bylo na místě,zvýšiti vlastně zase pozemkovou daň. Tento dobrý muž přeceani neví, co my všechno máme platiti, neboť s pozemkovoudaní souvisí přece mnoho, a domáháme-li se něčeho, pakjest to změna daní. Chceme, aby příjem byl zdaněn jako každéjiné povolání. A jestliže se nám výdělkové poměryztěžují při odběru našich surovin vládními pletichami pakskutečně není možno, abychom mohli býti tím, jak nás líčíte,tak zvanými lichváři, O tom se mluvilo a slýchalo již doomrzení. (Výkřik [německy]: Sedm tučných let musí konečněpřestati!) Bylo by na čase konečně jednou odložiti tentoopotřebovaný nástroj. (Veselost.)

Konečně nám bylo letos uloženo, odvésti ještě část našehoobilí ve formě kontingentu, jenž měl býti nižší nežliloňský, poněvadž kontingent byl vlastně rozvržen podlehektarů, a my v předešlých létech jsme měli pro celousklizeň vůbec vázané hospodářství. Vzhledem k tomutokontingentu, který jsme měli letos dodati a který jsmez valné části již dodali, mohlo by se mysleti, že mámetaké nárok na povinné otruby, které nám i v době válečnébyly přiznány. Dnes však při obrovské nouzi o pícineshledává se nutným, aby nám přiznáno bylo těch 17%vypadajících otrub též za poloviční cenu, za kterou se námodebírá obilí. Dostáváme, jak známo, za odváděnýkontingent polovinu tržní ceny, a tak jsme se domnívali, žetaké otruby obdržíme za poloviční tržní cenu. Tomu všaktak není. Vláda opětně protěžovala jistou společnost,Centro cooperatívu, která jest zde k tomu, aby plodiny přiměřenězdražovala a snad ještě ani nepřidělovala, kde tohoskutečně jest zapotřebí. Musíme dnes za tento výrobekplatiti mnohem více nežli dostáváme za obilí.

Dále jest se zmíniti o tom, že mnoho musíme trpěti podtlakem dnešních okresních nemocenských pokladen. Tytopokladny jsou červeným zařízením. (Výkřiky [německy]:Jsme pyšni na toto červené zařízeni, to si nedáme vzíti!)Toto červené zařízení si máte ponechati pro sebe, my,rolníci, domáháme se svých vlastních pokladen pro své zemědělskédělníky. (Sen. Polach [německy]: Vy je necháte zahynout!) Vašefinance snad byly trochu slabé a vy jste potřebovali násrolníků s našemi statisíci dělníků. To jest ta celá věc.Nyní musí se přijíti k poznání o shromažďováníkapitálu, jak vy je provozujete, když kupujete reality a vedletoho, což víme my? Nevidíme do věci. (Sen. dr Heller[německy]: Nepodezřívejte!) Prosím, pánové, vy sikupujete reality a jiné věci. Zbývá-li vám tolik peněz. (Sen.Polach [německy]: Kdo pak si kupuje reality?) Nemocenskápokladna v Opavě. (Sen. Jarolim [německy]: Co tím chceteříci? Dokažte to! Nejste si vědom věci! Sen. dr Heller[německy]: To jest utrhačnost!) To není žádná utrhačnost,máte snížiti poplatky, když máte peněz na zbyt, ale ne jezvyšovati. (Sen. Polach [německy]: Vy byste chtěli nechatdělníky pojit! To jest vaše stanovisko!) Ne, to jest vašestanovisko, vy vůbec nemáte s dělníky mnoho činiti. (Sen.Jarolim [německy]: Zajisté víc nežli vy!) Ale pániaristokrati z proletářů přece se nesníží k tomu, aby prodělníky hnuli prstem. To přece jest jejich výdělkem. (Výkřiky[německy]: Vy přece vůbec nechcete nemocenských pokladen!) Myje chceme míti. Proč pak ne? (Sen. Jarolim [německy]:Řekněte, co se děje s těmi penězi. Když jste již podezříval,musíte to věděti, ne-li, pak jest to nízké podezřívání!)Nerozčilujte se přece! Nemám s vámi mnoho mluviti. Tojsou přece skutečnosti, které zde přednáším (Sen.Albert Friedrich [německy]: Jaké skutečnosti?)

Chtěl jsem jen ještě říci, že také obilní a tukováústředna pohltila miliardy, liteře by nyní tak zvanémutrpícímu státu velice přišly vhod. Jednalo se o miliardy adotýká se nás to velmi trpce, kde za tak velkých obětímusíme dostáti povinostem, vidíme-li, že několik málojednotlivců má za sebou miliardovou položku; neví se, kam sepoděly, poněvadž přirozeně nebudou klásti účet a takénemohou. Mimo to existuje ještě další útisk pro nás. Bylazaložena společnost, tak zvaná užitečná společnost, jakjich jest v celé zemi více, a to jest společnost proelektrisaci. Tato společnost činí nám všemožné potíže,zakládají-li se družstevní společnosti elektrisační, ževůbec sotva mohou vznikati. Chtějí nám dodávati proud zatakovou cenu, že si můžeme tento proud opatřiti vlastně zacenu lacinější. Děláte nám při vybudování těchtospolečností pro elektrisaci všechny potíže, í musímvýslovně poukázati na to, že sobě v této záležitosti zdemusíme zjednati odpomoci. Myslím, že jest naší věcí, jaksobě zřídíme společenstvo pro elektrisaci. Zdali jest dobrénebo špatné do toho nikomu nic není, a také ne takovémutodružstvu. Takové jest zde jenom k tomu, aby sobě pod vládnímprotektorátem pomohlo.

To jsou takové malé paběrky, které výrobu nesmírněztěžují a pak přijde ještě vláda s takovými šílenýmipožadavky daňovými. Přichází s daňovými požadavky, žečlověk neví, neobdrží-li zítra ještě předpis za rok 1918nebo 1919. Předpisy i rekursy nejsou vyřízeny - ty se jižvůbec nevyřizují - a tak jest za takovýchto okolnostípoplatníkovi zcela, nemožno vyjíti. Co máme činiti? Dojdemebez toho tak daleko, že budeme vyvlastněni. Myslím, že bynebylo bývalo nejhorším zlem, kdyby přede dvěma rokybolševická vlna byla všechno smetla. Nebylo by to bývalonejhorším zlem, snad byli bychom nyní již v doběrestaurace. Neboť to, co nás čeká, jest rovněž vyvlastněním,ovšem pomalejším tempem, ale jedno jest jisto, že nás točeká. že tomu nemůžeme ujíti. Chtěl jsem jen podotknouti,že za těchto okolností jako poplatníci nemůžeme dáleexistovati, nebude-li zde zaveden úsporný systém, ne jak jejohlašoval pan ministerský předseda, poněvadž to jestvlastně klamem, nýbrž že skutečně bude spořiti a 'napravém místě. Vždyť konečně jsme došli k úspoře anebomáme k ní dojíti, a sice záleží tato úspora vodebírání našich volných lístků železničních, a tovítám. Proč pak ne? Ale mělo by se tak pokračovati, měla byse vůbec učiniti přítrž všem těmto dopravním zlořádům,v první a ve druhé třídě měl by si každý koupiti celoročnílístek, jak to nyní jest zamýšleno. Měl by dále přestatizlořád s vládními automobily, jenž pohlcuje sta milionů.To s tím musí také souviseti, spoří-li se, a všechny dvornívlaky mají přestati, nikdo nemá právo na bezplatnou dopravu. (Výkřiky.)Prosím; jsem demokrat a existuje-li skutečně demokratickávláda, musí uznati, že zde nutno provésti úsporu od A až doZ. (Výkřiky.) To jsem přece řekl, vládní automobilymusejí přestati. Ty stojí sta milionů a zdali tito pánové vždyckyzaslouží toto auto a tuto rychlou dopravu, o tom bych velicepochyboval, neboť hospodaří s námi k úpadku.

Ostatně musím říci, že celá pravice nese vinu toho, žepoplatníky takovýmto způsobem věší na kříž. Máte dostivlivu, abyste zde zjednali nápravu.

Voličstvo venku smýšlí zcela, jinak o vás, nežli se domníváte,U nás říkají voličové: Ve starém Rakousku jsme nebylispokojeni - podepisuji to, všichni jsme byli nespokojeni -ale desetkráte hůře se nám vede nyní v Československérepublice. To řekli lidé otevřeně a říkají to stále ajest to také pravdou. Budete-li si takto dále vésti, pakvezmou vás jednou vaši voličové k zodpovědnosti. My si tohovůči našim voličům nesmíme dovoliti, neboť naši voličovéby nám své požadavky napsali na záda nespáleným popelem. (Veselost.)Snad se vám to také stane. Přál bych si, aby doba nebyladaleka, že také vy si jednou uvědomíte své povinnosti anebudete přisvědčovati každému nesmyslu, který vám vládapředloží. Dospěli jsme konečně tak daleko, že máme taképarlamentní úspornou komisi. Byl bych podal resoluční návrh,ale škoda každé řádky, kterou napíši, beztoho neprojde. (Veselost.)Jinak bych navrhl, aby celá ta hromada státního rozpočtupředložena byla nejdříve parlamentní úsporné komisi k přezkoumání- vždyť tato přece právem trvá - a tato komise by ji pakměla předložití parlamentům a... (Sen. Albert Friedrich[německy]: Hodně škrtat!) ano, hodně škrtat! To jestmůj návrh, který bych podal. (Veselost.)

Předseda: Pan sen. Meissner užil dlestenografického protokolu ve své řeči při kritice rozpočtuministerstva národní obrany o vojenské missi francouzskéslov: >Odkliditi tuto hanebnou skvrnu naší republiky<. Volámjej za tato nepřípustná slova k pořádku. (Hlas: Dámesem Průšáky!) Dále má slovo pan sen. Walló.

Sen. Walló: Slávny senát! Po prevrate a utvoreniu našejterajšej vlastí Československej republiky medzi iným každéhojednoho obyvateľa bola tá žiadosť, aby sa na celom poli prácnašej vlasti čo najspravodlivejšie, čo najskrovnajšie anajjednoduchejšie administrovalo, t. j. hospodárilo - lebo všakod tohoto závisí celý rozpočet príjmov a výdavkov, ťarchyčili dane a podlá tohoto všetkého celý prospech a blahobytnároda a štátu.

A či sa to tak spravovalo a robilo? Bohožial nie. To vidímeaj z čísiel a položiek rozpočtu, ako i z odobratýchudalostí na Slovensku, U nás, v našom štáte sa len taks miliardami hádže, ako keby aspoň jedna čiastka našichTatier v sebe obsahovala neobmedzenú a k vykoristeniu sa blížiacusilu zlata a striebra už uhájeného.

Veľa razi som počul spomínať medzi cestovaním od osôb naSlovensko sa ponáhlajúcích, že ako je Slovensko pekné a vrajbohaté. Neviem, na akom základe si dovoľujeme zostaviťsplatenia takých výdavkov, aké obnáša tento budúci rozpočet,či snáď na tom, že je Slovensko bohaté a pekné a či nainom. Neviem, ale jedno viem, že takto gazdovať, takadministrovať, ako sa dnes administrovalo, sa v dnešnýchpomeroch nemôže, nadovšetko štátny rozpočet malé číslicepresentovať, to vieme a nečakali sme, lebo však: čo stálopred tým korunu, dnes stojí aspoň desať, ale číslicedneskajšeho rozpočtu vyrasťly následkom ľahkomyslného šafáreniacelého pohybu štátnej administrácie už z pôvodného začiatkunašeho štátu. Kde je chyba teda a čo je príčina takéhotohospodárenia? Nie je tak ťažko uhádnuť a konštatovať, keďsi pomyslíme, že aký veľký počet zbytočných štátnychúradníkov a zamestnancov sa nachádza na Slovensku a koľkonašich bratov a to s mimoriadne veľkými platmi a diétami akoľko prevedenej korrupcie sme museli konštatovať a koľkomohlo byť takej, ktorá sa dosavaď neodhalila a konštatovaťnemohla?

Zpytujem sa slávneho senátu, že kde nás toto zavedie? Jeto možné, aby to zo 14 miliónového obyvateľstva pozostávajúcišťát, odrátajúc ešte z toho deti, starcov a invalidovk práce už neschopných, mohol sniesť v danách, čorozpočet tento požaduje?

Odhlasovať je ľahko a národu zavesiť bremeno na hŕbynesnesiteľné, ale či to bude vládať? A čo má ten aleboiný štát z toho, keď so zlým šafarením uvedie svojichobyvateľov na žobrácku palicu, veď tedy s nima padne i sámštát a všetko iné.

Všetko čo sa dosial na celom poli práce nášho štátubudovalo a vybavovalo, dokazuje iba zármutok a obavu o budúcnosť.Niet v tom žiadneho požehnania ani istých pozoruhodnýchvýsledkov.

A prečo je to? Lebo skoro všetko, čo sa dosaváďspravovalo, bolo v sprievode hriechu a nespravodlivosti započatéa vedené od prvopočátku.

Ako za barometr tejto svätej pravdy slúžia nám všetky tienesprávne udalosti, ktoré sa na tom úbohom Slovensku a jehonárode odohrály. Slovenský národ sa cíti podľa toho, čomal obsiahnuť v rovnoprávnosti a neobsiahnul a čo sa na ňompáchalo, že je ako otrok.

Ten, kto by sa ešte aj dnes opovážil tento pomer a fakttajiť, nevidí anebo nechce videt ďalej od svojho nosa, aneboho osobné záujmy, sobeckosť a neobmedzená krehkosť k tomuvyhrali, zviedli. (Hlas: Tak jste měli mluviti v Pešti.)

Posaváď slovenský národ nepocítil od tej bratrskej pomociiného, len nepríjemné bremeno, lebo však: či v úradoch,či v inom štátnom zamestnaní bol a je Slovák len vždyodstrkovaný, alebo v plate ubitý. (Hlas: V létě jstemluvili jinak!) To vám dokážem. Všetko, čo sasľubovalo, bolo len sľúbené, tak sa to stalo ajs autonómiou Slovenska, ktorá nás volať neprestane,dokialkoľvek nebude uskutočnená.

Pri prevrate očakával slovenský národ našich bratovČechov s otvorenýma ramenami, s tím cieľom, že námposkytnú pomoci a náhrady tam. kde nebudú stačiť našislovenskí synovia a čo sa stalo? Ktorí zapredali autonómiuSlovenska, došikuvali nám na Slovensko celú armádu, nám sanatískajúcich bratov, s ktorýma ruka v ruke okrem všeliakýchspáchaných nespravodlivostí pri umiestení našich slovenskýchsynov rozličného odboru a zavedením korupcie pomútili našemuslovenskému národu ešte aj jeho duševný stav a otriasli jehofundament mravnosti a následky toho sú: očakávania vypuknutiakultúrneho boja a nepredvídaného nám sa blížiacehonebezpečenstva.

Bez autonómie Slovenska padol by slovenský národ do istéhootroctva, >pod pantoflu<, čo sa dnes už celkom jasne dá konštatovalz odobratých všeliakých smutných a nesprávnych udalostí naSlovensku.

Autonómiu Slovenska v rámci Československej republiky silen tí nežiadajú, ktorí aj ďalej chcejú krvácať, to jestvypotrebovať mozole slovenského národa a udržovať svojenadobodnuté mastné hrnce, okolo ktorých sa jedine točí ichstarosť, ale nie o prospech a blahobyt slovenského národa. (Hlas:Slovenský národ se za vás musí stydět!) V takých boľastnýchrozpakoch a krivdách sa nachádza slovenský národ dnes. (Hlas:Ale za Maďarska jste tak nemluvili! Tenkrát jste byli ticho!) Predkrátkym časom previedla sa jedna obranná mobilisácia. Slávnasnemovne! Nedaj sa zmýliť na koľko bola alebo nebola potrebná.Stála nás hrôzu peňazí a hlavné je to, že bysme si prialiveľmi, aby sa u nás ešte jedna potrebnejšia než ta prvámobilisácia previedla a odstránila toho najväčšiehonepriateľa. (Hlasy: Kterého!) Ktorý nás žere a zde jetá nespravodlivosť. Tá nespravodlivosť, kterú jsme skúsilina Slovensku. Táto mobilizácia by nám zaiste prinieslavýsledok prospechu a úsporu niejednoho zlého. (Výkřikynevole. Hlas: Hanba, když takto mluvíte!) Tedy mobilisovaťvšetko, čo nám je k rukám dané jako nástroj naodstránenie všetkých neprávostí a udalostí, ktoré naSlovensku sa spáchaly, a na odstránenie všeho toho, čo násdelí od svornosti, svedomitosti, pravdy na celomadministratívnom a politickom poli našich prác. Nemôžemezamlčat, slávny senáte, abych nepoukázal na ten jeden hlavnýprostriedok k docíeleniu tohoto mobilisačného výsledku, a toje obnoviť požívanie a rešpektovanie toho najvznešenejšehoprameňa: viery, nádeje a lásky, (Hlas: Kdo vám to bere?)Nespravodlivosti, ktoré sa páchajú. Naši úradníci, našisynovia sú nám na Slovensku odstrkávaní! Tento bol vždy základomopravdovej kultúry a prostriedkom pravej cesty vo všetkých účinkochk istému blahobytu a spokojnosti a to tak u jednotlivcov, jakov rodine, i u celého národa a štátu.