Žádám pány senátory, kteří souhlasí s příjmy řádnými i mimořádnými, tak jak jsou uvedeny v částkách i úhrnem v kap. I. až kap. XIV. v tit. 2. v §u 3 v pol. 8 podle zprávy výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky jsou schváleny.

Kdo souhlasí, aby státní příjmy kap. XIV. v tit. 2 v §u 3 v pol. 9 rozpočteny byly podle návrhu sen. Jarolima, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh sen. Jarolima jest zamítnut.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s uvedenými příjmy podle zprávy výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky jsou schváleny. (Sen. dr. Heller [německy]: Jsou zde v tom také drahotní přídavky?)

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s příjmy řádnými a mimořádnými, tak jak jsou uvedeny v částkách i úhrnem ve zbytku kap. XIV., v kap. XV. až v kap. XX. a XX. A. v tit. 1. v §u 2 podle zprávy výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky jsou schváleny.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí, aby státní příjmy kap. XX. v tit. l v §u 3 rozpočteny byly podle návrhu sen. Jarolima, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh sen. Jarolima jest zamítnut.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s uvedenými příjmy podle zprávy výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky jsou schváleny.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s příjmy řádnými i mimořádnými, tak jak jsou uvedeny v částkách i úhrnem v kap. XX. v §u 4 v tit. 1. a ve zbytku této kapitoly, jakož i v kap. XXI. a XXI. A. až v kap. XXVI. podle zprávy výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Příslušné položky jsou schváleny.

Žádám, pány senátory, kteří souhlasí s celkovým přehledem státních výdajů i státních příjmů, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Celkový přehled jest schválen.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí s rozpočtem státních investic pro rok 1922 (příloha II. rozpočtu), aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Rozpočet státních investic jest schválen.

Žádám pány senátory, kteří souhlasí se 26 články osnovy finančního;zákona pro rok 1922, jeho nadpisem a nadpisy jednotlivých jeho částí a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení prvém.

Přejdeme k druhému bodu denního pořadu, jímž jest

Touto osnovou zákona mají býti odstraněny zlořády, jež trvají v uvedených částech Československé republiky při pachtování zemědělské půdy a kterou má býti postaven poměr pachtovní na nový základ. Povaha věci vyhledává, aby poměry v uvedeném území co nejdříve byly upraveny a aby tedy záležitost tato byla co nejdříve legislativně vyřízena.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla projednána tato věc v jediné debatě a ve lhůtě 1 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na ¹/₄ hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

Dále jest

Zpravodajem je pan sen. Hybš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Hybš: Vládní návrh zákona, který národohospodářský výbor doporučuje slavnému senátu, ke schválení, týká se výhradně a jedině Podkarpatské Rusi. Poměry hospodářské a sociální v Podkarpatské Rusi Jsou nadále neudržitelné. Jsou to poměry, jakých nenajdeme v žádném kulturním státě. Věřte, že nikdy jsem nebyl tak rozrušen, jako při projednávání tohoto zákona, neboť, jak tam se jeví poměr mezi majitelem půdy nebo velkonájemcem a mezi drobným pracujícím lidem zemědělským, to nelze nazvati jinak, než poměrem otrokářským. Na jedné straně vyděračství, vydřidušství a lichvářství, na druhé straně ubohý pracující zemědělský lid. Já nerad užívám těchto silných výrazů, ale věřte, kdo přijde na Podkarpatskou Rus a kdo vžije se do těchto poměrů, uzná, že i tento výraz: lichvářství a vydřidušství je velice mírný. Nejlépe bude, když zobrazím, jak vypadá v Podkarpatské Rusi to vlastnictví a držení půdy.

Podkarpatská Rus dle posledního sčítání letošního roku čítá 605.000 obyvatel. Z těchto 605.000 obyvatel dobře 85% i více je odkázáno na zemědělství. A jak je nyní rozděleno vlastnictví a držba této půdy? Z veškeré půdy v Podkarpatské Rusi náleží velkostatkům a nezemědělcům 87% půdy, 13% půdy náleží ostatnímu obyvatelstvu zemědělskému. Z těchto velkostatkářů jsou vlastně jen 4 význačnější, ti ostatní mají menší výměru, ale hlavními držiteli a vlastníky půdy jsou Schonborn, Teleky, Viranyi a Staray.

Je přirozeno, když takto nestejnoměrně je zemědělská půda rozdělena, že je tam velký hlad a touha po půdě a že je těžko tomuto hladu vyhovět. Ale nejhorší je, za jakých poměrů a za jakých okolností zemědělský pracující lid dostává půdu do pachtu.

Velkostatkář pronajme půdu většinou velkonájemci, který neobdělává pozemků sám, nýbrž propachtovává je zase podpachtýři po menších výměrách a tento opětně je pronajímá jinému dalšímu pachtýři, který teprve je propachtovává malému zemědělci nebo bezzemku, takže tento dostane půdu teprve ze druhé, třetí aneb dokonce ze čtvrté ruky.

Ale pacht neplatí v penězích, nýbrž v naturálním podílu. Výše placených naturálních podílů - to je to pravé vyděračství a vyssávání. V nejlepším případě pachtují se pozemky tak, že drobný pachtýř musí odváděti nejméně polovinu sklizně, buď obilí, nebo bramborů,.neb kukuřice. Většina případů však jest, že zemědělec musí odváděti pacht v naturálních podílech úrody ve výši ²/₃ veškeré úrody. Majitel nebo velkonájemce přijde většinou jen na pole a tam o žních odpočítává úrodu a bere si z ní ²/₃. Tyto ²/₃ musí odvésti drobný pachtýř jemu přímo do dvorce. Odvésti musí obilí ve slámě.

Ve mnohých případech, když pachtýř nemá semene, půjčuje je majitel, a zemědělec musí nahraditi ještě také i semeno. Ale jsou případy, že pachtýř musí nájemci dáti ještě více než ²/₃ úrody, třeba ⁴/₅, ⁵/₆ veškeré úrody. Jak vypadá výše tohoto pachtu, přepočítá-li se to na peníze? Řekněme, že by při slabé neb prostřední úrodě podpachtýř po katastr, jitru sklidil 2 q po míře. Tu musí. odevzdati podpachtýř ²/₃ jak v zrně, tak i ve slámě velkonájemci. Počítáme-li přejímací cenu obilí jen tu, která u nás se nazývá maximální, to jest 190 Kč, činí to z katastrálního jitra, když musí odvésti 266 kg obilí po 190 Kč, 605,40 Kč. Kdybychom však počítali, že po katastrálním jitru dostanou se jen 4 q slámy, a počítáme-li slámu jen po 25 Kč, činí to 100 Kč, tudíž velkonájemce dostane za l katastrální jitro 860 Kč nájemného, kdežto pracujícímu zemědělci zbude, když dostane jen 133 kg zrní, na peníze přepočítáno 242 korun 70 hal., za slámu, počítáme-li 2 metráky, 50 korun, dostane 291 Kč 70 hal. Od toho ale musíme odpočítati také semeno, které on spotřebuje pro osev, což činí 1 metrický cent po 190 Kč, zbude mu nanejvýše 92 korun z 1 jitra. To jsou jistě poměry neudržitelné, a počítám zde ještě tu cenu jako maximální. Ale považte teď, co musí zaplatiti ten zemědělec z toho nájmu, počítáme-li cenu trhovou 380 až 400 korun, a za slámu, když počítáme, že dostane 50 až 70 Kč. Z toho je vidno, že ten ubohý člověk musí potom pachtu v naturáliích, přepočítáno na peníze, zaplatiti velkonájemci 14-1500 korun z jitra.

Propachtování těchto pozemků zemědělci neděje se ve velikých celcích, nýbrž dostane rodina ¹/₂, 1, nanejvýše 2 katastrální jitra, a nedostane pokaždé to samé pole. Jaká se tu jeví národohospodářská škoda! Tu se nedivme, že veškeré hospodaření na Podkarpatské Rusi vede k tak zvanému extensivnímu hospodaření a že každý ten rolník raději 'vede dobytek na pastvu, poněvadž za dobytek dostane více než za obilí. Kdyby zemědělec měl pozemek ve svých rukou, nebo měl ho alespoň na delší dobu.pachtovaný, jak zákon navrhuje, na tři roky, pak můžeme býti jisti, že velká část těch pozemků, určených pro pastviny, změněna bude v pole a hospodaření bude intensivnější. Je jisto také, že bezzemci a malorolníci budou na pozemcích, které dostanou do pachtu na delší dobu, pěstovati to, čeho je v zásobování nejvíce potřebí, totiž obilí, kukuřici a brambory, od jichž pěstování nynější velkomajitelé a velkonájemci utíkají. Tyto poměry vedly také vládu k tomu, aby již letošního roku učinila přítrž tomuto vykořisťování. Proto vydáno 21. července t. r. vládní nařízení; č. 240, jímž je umožněno drobným pachtýřům proměniti naturální požitky odváděné, z pachtovaných pozemků, v peněžitou úplatu. Lid uvítal s povděkem vládní nařízení.

Ale prosím, co se stalo na Podkarpatské Rusi? My jsme se domnívali, že všichni činitelé, kteří znají tyto poměry zločinného vykořisťování a lichvaření, v první řadě úřady, půjdou tomu lidu na ruku. Stalo se však naopak. Toto vládní nařízení, které^ bylo vydáno 21. července t. r., a přihláška k pachtu určená do 30. září t. r., byly přímo od úřadů sabotovány. Dostal jsem také informace, že někteří hlavní služní, jako dr. Drbal, dr. Solič, Pavlůch a dr. Pristaševský vykládali nařízení toto přímo v neprospěch tohoto lidu, který měl nárok na pacht a tím na peněžité úplaty. Ale dalo se ještě více úřady, snad schválně, nedodaly nařízení toto do obcí včas. Tak stalo se v okresu Ťačevě, že tam bylo odesláno vládní, nařízení notářům teprve 29. září, tedy v době, kdy již za 24 hodin lhůta přihlašovací končila.

Úřady způsobovaly chaos, který využívali latifundisté. Stalo se také, že v obci Derzenu, okruh munkačevský, rolníci, kteří měli dle vlád. nařízení právo na tyto pozemky, tyto zorali a zašili, ale přišel majitel, ten zaseté pole přeoral, znovu zasel a když se to dověděli drobní nájemníci, ti opětně ta pole zorali a po třetí zašili. To jest vina hl. služného Dr. Soliče.

Mohl bych uvésti více křiklavých případů, které svědčí o tom, jak úřady tamější nekonaly svou povinnost, a jak šly ruku v ruce s velkonájemci a velkomajiteli, a bohužel, že si musíme stěžovati, že mezi nimi byli také naši čeští lidé. Tu bude na-naší vládě a na našich ministerstvech, aby daly přísné příkazy tamějším úřadům, aby se zachovával zákon a případy byly vyšetřeny a potrestány. Uvedu ještě, abych ukázal, jak hrozné poměry jsou v Podkarpatské Rusi, několik případů, které se týkají lichvy s pozemky.

V měsíci dubnu koupil Gutmann z Velké Křivé 63 jitra pozemků za 180.000 Lei. Přepočítáme-li tehdejší kurs, výlohy smluvní atd., vydal tento Gutmann za ty pozemky okrouhle 200.000 Kč. Během 6 neděl rozprodal však Gutmann z těchto 63 jiter pozemků 56 jiter a to po 20.000 Kč za jedno jitro, takže utržil za 6 neděl asi 1,100.000 Kč a ještě mu zbylo 7 jiter pozemků.

Jistý Wiezl koupil 260 katastrálních jiter půdy. Za tuto zemi zaplatil necelých pět set Kč za jedno katastrální jitro a rozprodával je mezi místní chalupníky a bezzemky po 10-15 tisících korunách za jedno katastrální jitro.

Kdo nezaplatil hotově, od toho si dal podepsati směnku. Tyto směnky, pokud nebyly včas zaplaceny, prodal Wiezl panu Mayerovi z Vuluchovců, který na lidech požadoval z každých nezaplacených 1000 K týdně 20 Kč úroků. Když rolníci k němu přišli a stěžovali si, že jest to mnoho, dal se uprosit a přistoupil na to, že mohli platit jen 10 Kč týdně z 1000 K, což činí ročně 52% úroků.

Já uvedu ještě jeden případ, jak zacházejí lichváři v Podkarpatské Rusi s Rusíny vrátivšími se z Ameriky, kteří si donesou dolary. Kucin Petr z Trnova přijel z Ameriky, dovezl nějaké dolary, aby si koupil ve své, rodné vsi kousek pole; neznal, jaká je cena. Přišel pan Weinstock a nabízel mu v dubnu t. r. pole, v celkové výměře 966 čtverečných sáhů, za 1000 dolarů! Když obnos přepočítáme na tehdejší kurs, činí to 75.000 K. Kucin nabízel však jen 25.000 K. Prodavač upustil konečně od těch 75.000 K, ale žádal 45.000 K. To zdálo se Kucinu ještě příliš mnoho a nekoupil, šlo se tudíž jinak na Kucina. Byla přinesena pětitisícikorunová bankovka a Kucin žádán, by ji vyměnil, že má peníze, když chce koupit pole. Kucin tak učinil, ale za nedlouho se dozvěděl, že je prý bankovka falešná a proto šel k Weinstockovi a žádal vrácení svých peněz. Bylo mu řečeno, že dostane nejvýš 2500 K a druhé až později. Při tom učiněn jemu návrh, že tyto peníze 5000 K, budou přijaty jako záloha na pole, ale že musí ještě přidat. Kucin přidal ještě 5000 K, pak přidal ještě 2000 K a dal celkem 12.000 K. Více již dáti nemohl, poněvadž ostatní dolary spotřeboval na živobytí. Bylo však na něm požadováno celých 45.000 K.

Nejhorší, co po vydání nařízení se dalo, bylo, že velkostatkáři, velkonájemci a s nimi ruku v ruce úřady vzdor rozhodnutí pastevních úřadů prohlašovali, že nejedná se o pachtovní nebo smluvní poměr, nýbrž že to byl poměr námezdní. Učinili si věc jednoduchou a sice tím, že prohlásili: Zemědělci mi nedávali z polí naturální požitky za pacht, nýbrž my jsme jim naopak dávali mzdu v naturaliích za námezdnou práci.

Já uvádím tyto případy, abyste viděli, jak hrozné poměry na Podkarpatské Rusi vládnou, že jest již potřebí, když vládními nařízeními začaly, se již tyto poměry napravovati, aby také definitivně zákonem byly poměry upraveny.

Proto vítám tento zákon, který má učiniti průlom do těchto děsných poměrů, do tohoto otroctví, poněvadž to nic jiného není, než že je na jedné straně plantážník otrokář,a na druhé straně zemědělec otrok. To jsou ještě horší poměry, než před 150 lety u nás za roboty, když rolníci museli platiti desátky z úrody 70%. Schází k tomu jen bití, ač se jim i tím leckdy vyhrožovalo. Tato přeměna má velký národohospodářský význam. Týká se také nejen těch lidí zemědělských, kterých jest více než 85%, to týká se také ostatních konsumentských vrstev a konsumentské otázky vůbec v Podkarpatské Rusi, která byla defektní také proto, že tam vládnou takové poměry výroby zemědělské. Jak chcete potom tam míti řádné hospodářství a zásobování? Majetní či (latifundisté) Schönborn, Virany, Sztaray, Teleky, kteří mají těchto pozemků největší procento a ti ostatní majitelé velkostatků, kteří jsou ponejvíce jen obchodníci, průmyslníci a spekulanti, neobdělávají tato pole, a zemědělcům, kteří hlásí se o pacht dle vládního nařízení, a kteří měli pacht 50 až 60 roků, vůbec pozemky nechtějí dát a tím tito lidé jsou bez výživy. Já věřím, že se to těm pánům neobyčejně dobře hospodařilo, poněvadž dělali při atom dobré obchody. V podobě naturálních pachtů odvezli z obce vagóny obilí a přiváželi jim zpět drahou mouku, kterou hladovící lid musil za všechno kupovati. Tak vydělávali dvakráte.

Přiznávám, že tento vládní návrh zákona, který co nejsrdečněji vítám, a se mnou jistě i slavný senát, hluboko zabíhá do hospodářských a sociálních poměrů, ale tento krok musel se učiniti. Tam, kde skutečně podle vládního nařízení přišly pozemky zase v pacht, poměry jsou již lepší. Mám informace, že v obci Velké Lučky, kde to nařízení bylo provedeno, pro hladovící své bratry v Rusku sebrali dobrovolně 100 q kukuřice a že chtějí zde pro své pohorské strádající bratry v Podkarpatské Rusi dobrovolně sbírati dále. To je dobrodiní reformy půdy a když toto dobrodiní bude všude provedeno, myslím, že v národohospodářském a zásobovacím ohledu bude ten poměr daleko lépe vyřešen, než je tam doposud. Podívejte se, mnoho-li v Podkarpatské Rusi v roce 1920 bylo zrekvírováno obilí, mnoho-li se ho zrekvírovalo letos. Já ovšem v Podkarpatské Rusi nechci brát rok 1920 za příklad, poněvadž v r. 1920 tam byly neurovnané poměry, byli tam Rumuni a odvedeno jenom 20 vagonů obilí. A letos odvedeno od těch velkostatkářů - poněvadž od jiných sotva lze za těchto poměrů něco dostati -- doposud jenom 3 vagóny! Budou musit býti použity ty nejpřísnější donucovací prostředky, aby velkostatkáři dal i ten kontingent. To jistě nelze snášeti, aby ten stav trval dále, aby ten lid ještě dále trpěl, to jsou přímo barbarské poměry, poměry asiatské, které zavedli Maďaři.

Já se chci zmínit ještě jen o tom: O Podkarpatské Rusi se mluvilo a psalo u nás a mluví a píše mnoho. Ale zdá se mi, když čtu a slyším všechna ta slova, že se o Podkarpatské Rusi pořád jenom mluví z politické stránky. A my také vidíme, že představitelé tří různých systémů, které na Podkarpatské Rusi byly a jsou, správcové, guvernéři, ať Brejcha či Zatkovič neb Ehrenfeld, veškerou svou energii nevykládali na nic jiného, než na stránku politickou. A mně se zdá, jakoby se chtělo říci, že Podkarpatská Rus není ničím jiným, než politickým problémem. Já ale říkám, že Podkarpatská Rus je v prvé řadě problémem hospodářským, agrárním, kulturním a sociálním. (Hlas: Tak jest!) Jest-li my na Podkarpatské Rusi vyřešíme nejdříve hospodářský problém, bude také vyřešen problém politický, (Hlas: Tak jest!) budou zlepšeny poměry v hospodářském i politickém ohledu. Kdo, prosím, dnes má na Podkarpatské Rusi moc? Před kým se sklánějí úřady? Velkostatkáři, velkonájemci mají hospodářskou a tím i politickou moc. U těchto lidí, abychom chtěli jejich maďarské názory měniti, to se nenamáhejme. To jsou Maďaři, ti maďarsky cítí a k republice nikdy nepřilnou. Ale když my těmto lidem vezmeme hodně té finanční a hospodářské moci a dáme tu moc těm statisícům ubohého, drobného, pracujícího lidu zemědělského, pak se tam jistě poměry obrátí k dobrému. (Hlas: Jistě!) Pak tam budou poměry politické jinak vypadati. Já nevěřím, že by ten Rusín, že by to obyvatelstvo zemědělské, které takhle úpělo a trpělo pod těmi Maďary, mohlo cítiti maďarsky. Ne, jest-li se tam dělá nějaká ta politická akce a vždy nám nepřátelská, dělají ji jen vykořisťovatelé, kteří vykonávají hospodářský a politický nátlak na malé zemědělce.

A já proto vítám tento návrh zákona, že dělá průlom do těchto strašných, zbídačelých poměrů, které jsou ha Podkarpatské Rusi, a že je to první krok k osvobození toho lidu pracujícího tam na Podkarpatské Rusi. Přál bych si jen, - a jsem rád, že je zde pan ministr zemědělství Staněk, - aby bylo pamatováno na Podkarpatské Rusi na kulturní povznesení lidů, poněvadž, když lid bude vzdělaný, jistě pochopí svou sílu a moc - že ano - a jistě také pochopí, kam má přináležeti.

Přál bych si v prvé řadě - a není možno hned plně školství vybudovati - ale aby tam byly pořádány kursy pro negramotné a pro zemědělce po obcích, kde by se lid vzdělával a poučoval a lépe připravoval ke své budoucnosti.

Já jsem vylíčil ty poměry, jak Jsou, a odpusťte, že jsem slavný senát zdržoval, ale považuji za svou povinnost tyto křiklavé případy uvésti, poněvadž ty mluví více než všecka slova. A jistě, že za těchto poměrů nelze jinak, než tento zákon vítati, a já prosím slavný senát také, aby tento návrh zákona schválil. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby ráčili zaujmouti svá místa.

O osnově zákona míním dáti hlasovati najednou. Obsahuje celkem 14 paragrafů. Jsou námitky? (Nebyly.)

Nejsou, budu tedy takto postupovati. (Zvoní.)

Kdo s navrženou osnovou zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, osnova je přijata ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročím hned ke hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké dodatky?

Zpravodaj sen. Hybš: Některé změny, a to:

V tomto zákoně užíváno stále, když se cituje zákon, slova číslo takto: Ze dne 8. října 1920, číslo... Poněvadž.ve všech zákonech užívá se, zkratky č., navrhuji ve všech případech, kde stojí v tomto, zákoně celé slovo "číslo", aby bylo užito zkratky "č."

§ 3, řádka 3, za Slovem "kantorům" nemá býti čárka.

§ 8, odst. l, řádka 5 stojí 24 kat., přidati ještě "astr." (katastr).

Na str. 7, § 10, odst. 2 v předposlední řádce za slovo "sadby" má přijíti čárka.

V § 3, na str. 3, odstavec 5 na řádce 3: Stanoví pastevní výbor... a nyní na místo. "tutu" má býti "tuto" (úplatu).

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve ctění prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, osnova zákona je přijata také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o tištěné resoluci.

Slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Hybš: Doporučuji slavnému senátu tištěnou resoluci k přijetí. Resoluce týká se, jak jsem se byl zmínil ve své řeči, toho, že soudy sabotovaly toto vládní nařízení a vydávaly rozsudky, které se příčily tomu vládnímu nařízení. V resoluci se vláda vyzývá, aby veškeré případy vyšetřila a zjednala nápravu. Prosím, aby slavný senát také tuto resoluci schválil.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s navrženou resoluci, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, resoluce je schválena.

K věcné opravě přihlásil se ke slovu pan sen. dr. Brabec. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Byl jsem požádán, vzhledem ke své poslední řeči rozpočtové ve speciální debatě k oněm položkám pro mírovou propagandu v rozpočtu ministerstva zahraničí od pánů kolegů sen. Ledebura a písemně od pana posl. dr. Medingera, abych podal toto vysvětlení: Oni se totiž cítí býti dotčenými mými výroky o tom, že my, čeští lidé, byli jsme před Svazem národů Mezinárodní Unií obviněni, že bylo proti nám si počínáno způsobem, který byl proti všem mezinárodním formám a diplomatické slušnosti, kde se užívá výrazů jako lest, úskok, podvod atd. Já se odvolávám na přesné znění své řeči, obsažené ve stenografickém protokolu, že pány kolegy sen. Ledebura a pana posl. dr. Medingera z těchto výroků osobně jsem nevinil. To jest omyl. Prosím, aby tohle bylo také veřejným tiskem konstatováno, že podle stenografického protokolu se ta moje slova vztahovala na spis "memoir", který byl podán poslanci a senátory německými z republiky československé na Svaz národů, na který odpověděla vláda, a sice ministerstvo zahraniční zvláštní brožurou "Les Minorités dans la Republique Tchéchoslovaque", kde na str. 2 nejen mnou uvedené výrazy, ale také ještě jiné jsou v odstavci 2. zvlášť vypočteny, a kde všechny tyhlety, jistě proti vší diplomatické zvyklosti příkré výrazy, proti nám byly užívány, dále, že podobným způsobem bylo proti nám nespravedlivě mluveno v "Memoiru", který podala Liga rakouské jednoty pro Svaz národů ve Vídní u příležitosti schůze generální rady ve dnech 13.-15. října, jak jsem o tom mluvil, kde rovněž jsme byli nespravedlivým a křivým způsobem napadeni. Naproti tomu konstatuji, že pan sen. Ledebur na schůzi generální rady vůbec nemluvil. Byl tam přítomen, ale nebylo mu uděleno slovo, jelikož nebyl řádným delegátem žádné z associaci, a výminečně povolilo předsednictvo generální rady slovo panu kol. posl. Medingrovi; a ten že mluvil o věci jiné. O mně zaslal docela zprávu, že jsem mluvil o ochraně menšin, a sice řeč, která byla uveřejněna v "Bohemii" v sobotu, dne 22. října 1921. Tak se prosím, věc po pravdě má, tak jsem také já svou řeč pojímal a jestli to dělalo jiný dojem, pak prosím, aby bylo nahlédnutím do stenografického protokolu zjištěno, že to byl dojem mylný. Při,této příležitosti apeluji na veřejný tisk, aby o tomto prohlášení bylo přesně referováno, aby se mi nestalo to, jak bylo referováno o mé řeči v "Prager Tagblattu" a v "Bohemii". Já si nestěžuji na to, že to bylo neúplné, ale úplně zkreslené. Myslím, že to nepřispívá k poměru mezi námi a našimi německými spoluobčany. My zajisté nemáme žádné příčiny osobně se napadati a urážeti. Prosím, by to bylo vzato na vědomí.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Mezi schůzí bylo rozdáno:

Zástupce senátního tajemníka dr. Bartoušek (čte):

Tisk 1128. Zpráva rozpočtového výboru a ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 888), o oddělení státní finanční správy od obecní a municipální správy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Tisk 1129. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (t. 1110) o vládnom návrhu (tlačivo 2425), ktorým sa upravuje právo premlčania k vymeriavaniu a vymáhaniu daní a dávok v Podkarpatskej Rusi (tlačivo 2837).

Těsnopisecká zpráva o 79. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé v Praze v úterý dne 13. prosince 1921.

Místopředseda Kadlčák:

Navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dně 19. prosince 1921 o 11. hodině dopoledne s tímto

1. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny, týkajícím se vládního návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1922. Tisk 1114.

2. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotního o vládním návrhu zákona o započtení válečné služby vojenské do odborné činnosti lékárnické. Tisk 1124.

3. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění částečně § 3 zákona ze dne 13. března 1919, čís. 139 Sb. z. a n., jímž se upravuje vyhlašování zákonů a nařízení. Tisk 1126.

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti okresního soudu ve Vyš. Svidníku za vydání sen. Juraja Lažo pro přečin urážky na cti podle §u 2 zák. čl. 41. z roku 1914. Tisk 1122.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.