Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Vlček, dr. Stojan.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr. Dérer, Aug. Novák, Srba, dr. Šrobár, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby první a druhý odstavec denního pořadu této schůze projednány byly společně, aby však hlasování o těchto odstavcích dělo se odděleně. (Zvoní.)

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat. Budeme podle něho postupovati. Přikročuji k projednávání denního pořadu.

1. Ústní zpráva výboru sociálně-politického, rozpočtového a ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona (tisk 3275), kterým se upravují výhody poskytnuté státním a jiným veřejným zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů (tisk 3290). Tisk 1138, a

2. Ústní zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona (tisk 3274), na změnu případně doplnění zákonů ze dne 17. prosince 1919, č. 16, a 17, Sb. z. a n. z r. 1920 a na zrušení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 289 Sb. z. a n. (tisk 1139).

Zpravodaji jsou: pro první odstavec za výbor rozpočtový pan sen. Sáblík, za výbor sociálně-politický sen. Jílek a za výbor ústavně-právní sen. dr. Brabec.

Pro druhý odstavec jest zpravodajem p. sen. Sehnal.

Uděluji slovo zpravodaji sen. Sáblíkovi.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Rozpočtový výbor projednal osnovu vládního návrhu, jak byla usnesena poslaneckou sněmovnou a usnesl se doporučiti senátu, aby návrh tento přijat byl podle znění, jak jej usnesla poslanecká sněmovna, beze změny. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Slyšte! To je všechno?)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu zpravodaji panu sen. Jílkovi.

Zpravodaj sen. Jílek: Slavný senáte! Právě projednáváme předlohu a učiním k ní jen krátký doprovod.

Blaho státu jest nejvyšším zákonem. Stát žádá.oběti a nemůže je odepříti ten, kdo miluje republiku a chce, aby stát byl pevný.

Lituji jen, že zákon tento postihuje úřednictvo a učitelstvo (Hlas: Bohužel!) a že ti dávají příklad obětavosti ostatním občanům. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Musí právě ti nejubožejší dávati přiklad?) Šetření musí dále pokračovati. Pensijní pojištění a daně z příjmů platí i každý dělník a každý malý člověk. Šetrnost státu zajistí úvěr a musí přinésti i zlevnění všech životních potřeb. Budiž snahou: Méně peněz, ale levnější životní potřeby. (Sen. dr. Heller [německy]: To je velice hubené. Špatné svědomí mluví z Vás.) S tím doporučuji zákon ke schválení.

Místopředseda Kadlčák: Slovo dále uděluji zpravodaji p. sen. dr. Brabcovi. (Hluk, zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Předloha o usnesení poslanecké sněmovny, kterým se upravují výhody poskytnuté státním zaměstnancům z důvodů mimořádných poměrů, byla podrobena jednání v ústavně-právním výboru ve schůzi dne 21. t. m. a byla uvážena hlavně se stanoviska ústavního a právního. Jistě jsme si netajili, že jest to předloha velikého významu sociálně-politického a finančního. A jestli slavný senát odhodlá se k tomu, aby dal svojí většinou k této předloze souhlas, stane se tak jenom se stanoviska důležitých státně politických důvodů a jistě u vědomí, že toto zákonné opatření jest opatřením pro tato dobu právě, které může býti později podrobeno revisi a které jistě pak při zkontrolování bude změněno takovým způsobem, aby byl vzat zřetel co nejspravedlivější na veškeré vrstvy občanstva, které tímto zákonem se postihují.

Já jako referent ústavně-právního výboru nechci sice mluviti šířeji o těchto věcech, ale zmiňuji se jen aspoň o tom, že proti mnohým z paragrafů byly v ústavně-právním výboru činěny námitky, jako by se jimi porušoval zákon. Avšak zákonem zákon snad porušovat ani dobře nelze, protože zákonem jest možno každý zákon měniti. Ovšem jiná otázka jest, zda zákon se nedotýká v mnohých směrech nabytých jíž práv. Ovšem v tomto směru si musíme doznati, že taková ustanovení v zákoně obsažena jsou. Ale když naproti tomu uvážíme, že by 1. lednem nebily vypláceny nouzové výpomoci, že by zde nebyl zákonný podklad k tomuto vyplácení, tedy stojíme také před volbou: mezi dvěma zly voliti menší. Jen ta okolnost, že jsme přesvědčeni, že toto zákonné opatření jest menším zlem, nežli neučinit vůbec žádné, přivádí nás k tomu, abychom zákon ten doporučili slavnému senátu k přijetí.

Co se týče stanoviska ústavního a právního, velikou pochybnost vzbuzuje jistě § 9. (Tak jest!) § 9 má znění, které by mohlo vésti k mylnému názoru, předně, že jednak zúčastnění ministři mají právo vydávat nařízení a contrario celé vlády a za druhé, že těmito nařízeními mohou býti provedeny změny zákona v důsledku tohoto zákona jako nutné se objevující. Ten paragraf doslovně zní: >Zúčastnění ministři se zmocňují, aby změny zákonů a nařízení, kterév důsledku tohoto zákona objeví se nutnými, provedli cestou nařizovací.< Tu ovšem dlužno konstatovati a zdůrazniti, že podle §u 55 ústavní listiny nadepsaného: >Mocvládní a výkonná<, lze nařízení vydávat jen k provedení určitého zákona a jen v jeho mezích, tedy nařízením zákon nějaký měnit jest naprosto nepřípustné, a jestli poslanecká sněmovna způsobem, jak jsem právě citoval, stylisovala § 9, nemohla tím nic jiného míti na mysli nežli to, co vlastně podle ústavní listiny se rozumí samo sebou, že totiž vláda jest zmocněna k provedení zákona nařízeními, A tu přicházím, k druhé věci. Jednotliví zúčastnění ministři nemohou podle §u 84 ústavní listiny býti zmocnění, aby prováděli cestou nařizovací nějaký zákon, poněvadž každé vládní nařízení podpisuje předseda vlády nebo jeho náměstek s ministry pověřenými jeho provedením, nejméně však s polovinou ministrů.

Tedy je vidět, že ne jednotliví ministři, nýbrž vláda jako celek vydává nařízení. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Jste obratný advokát!) V politice je toho někdy zapotřebí.

Vzhledem k těmto pochybnostem a aby nebyla vláda, resp. jednotliví ministři, svedeni k zneužití tohoto ustanovení, usnesl se ústavně-právní výbor na resoluci, podle které vládě se ukládá, aby ustanovení §u 9 bylo užito jen ve smyslu §u 55 ústavní listiny, že totiž moc vládní a výkonná zaleží v tom, že nařízení lze vydávati jen k provádění určitého zákona a v jeho mezích. Podle toho může taková nařízení vydávati vláda jen jako celek a ne jednotliví ministři.

Myslím, že touto resoluci je přesně řečeno, co § 9 znamená a že vláda nemůže pod trestní zodpovědností, založenou v ústavní listině, opovážit se nějakým jiným způsobem jednat, než jak tuto má předepsáno.

Ale, jak jsem pravil, v ústavním výboru bylo také uvažováno o sociálně-politickém významu zákona a byla usnesena další resoluce, která se vztahuje k §u 4, který obsahuje ustanovení, že ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě, jejichž manželka jest v jakékoliv veřejné neb této na roven postavené činné službě a sama požívá drahotních přídavků, mimořádných, nouzových neb jiných podobných výpomocí, budou drahotní přídavky a výpomoci vypláceny ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance; je-li rozdíl mezi přídavkem a výpomocemi manželi příslušejícími a částkou, které by se mu dostalo, kdyby byl posuzován jako ženatý, větší než přídavek a výpomoci manželčiny, poukáže se k výplatě částka přesahující.

Tu myslím, že byly právem projeveny pochybnosti, resp. obavy, že by mohlo toto ustanovení zákona být prováděno způsobem příkrým. Proto se usnesl ústavně-právní výbor jednomyslně na resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby při výkladu §u 4 zaujala stanovisko k ženatým zaměstnancům nejvýš blahovolné a aby toto stanovisko projevila již v prováděcím nařízení.

Slavný senáte! Mám za to, že za daných velmi těžkých okolností projevil ústavně-právní výbor jistě dosti porozumění nejen pro to, co je jeho specielním oborem, nýbrž i pro hlediska sociálně-politická a hospodářská, a prosím, aby se zřetelem k léto jisté poctivé snaze byl zákon ten slavným senátem schválen. (Výborně! Potlesk )

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji druhého odstavce panu sen. Sehnalovi.

Zpravodaj sen. Sehnal: Slavný senáte,! Předložený zákon, usnesený dolní sněmovnou, opravuje zákon ze dne 17. prosince 1919 a potom doplňuje zákon ze dne 12. srpna 1921 ve dvou směrech: jednak aby lépe a přesněji bylo stylisováno, co je výhradním povoláním zaměstnance, jednak - poněvadž koncem tohoto roku končí ono ustanovení v zákoně - jest změna v tom, kde zřízencům drahotní a nouzové přídavky zvyšují se na 100%. Zákon tento, vážený senáte, je naprostou nutností z toho důvodu, že nejen pro samosprávné naše sbory, ale pro celkový stav financí našeho státu je nutno, abychom tuto šetrnost přenesli na všecky strany. Kam zašel tento zákon resp. výklad tohoto zákona, vážený senáte, je nejlépe viděti z toho, když nahlédneme do jednotlivých naších rozpočtů, zejména. okresních a některých obecních zastupitelstev. Tento zákon týká se napřed zřízenců obecních a zákon druhý č. 17 týká se zřízenců okresních. Tento zákon vešel v platnost během tohoto roku, kdy již rozpočty našich samosprávných těles všeobecně byly hotovy.

Slavný senáte, samozřejmou věcí je, že my již dávno jsme si dali heslo, že jedině ta vydání máme činiti, pro něž máme řádnou úhradu. Pro splnění tohoto zákona nebylo nikde úhrady, a proto, vysoký senáte, vypadalo to v našich samosprávných sborech velice uboze. Když si představíme, že propočtem úpravy těchto finančních nákladů byly by některé, na příklad okresní rozpočty, obrovskou položkou zatíženy, pro kterou, jak jsem pravil, úhrady nebylo, jistě nikdo nebude, kdo by mohl činiti proti tomuto zákonu námitky. Mohl bych posloužiti některými čísly, na příklad bude vás zajímati, že v okrese kolínském bylo rozpočteno pro rok 1921 na zřízence okresní resp. na cestáře 200.000 Ke. Kdyby se platy upravily přesně podle zákona, musela by býti spotřeba 600.000 Kč, tedy celých 400 tisíc Kč máme zde deficit. Okres Říčany má náklad 200.000 Kč, stoupl by na 500.000 Kč, tedy deficit 300.000 Kč. Okres Cheb má náklad 71.000 Kč, stoupl by na 450.000, tedy deficit 379.000 Kč. Zbirov 100.000 Kč, stoupl by na 450.000, schodek 350.000 Kč. (Sen. Svěcený: U nás na Smíchově má okresní výbor 1,000.000 Kč přebytku - a cestářům jsme zaplatili podle tohoto zákona plnou mzdu!)

Šťastní lidé, pane kolego!

Dále bych mohl ještě uvésti Nový Bydžov, a to je zajímavé, poněvadž zde mám po ruce data ihned z roku 1914. Roku 1914 byl zatížen rozpočet okresu Nový Bydžov na cestářské platy obnosem 16,020 K. V rozpočtu na rok 1921 180.006,80 Kč. Tedy je vidět, že se tento náklad zvýšil více než desateronásobně.

Podle zákona potřeboval by však tento okres 504.509 Kč. Tedy nezařazeno bylo do rozpočtu 314.502, Ke pro tento okres. Je samozřejmou věcí, že poměry se velice změnily. Ale ten poměr úpravy těchto zřízenců zajisté nebyl správný z tohoto důvodu. Čítáme-li rozpětí mezi rokem 1914 a tímto nařízením, které rušíme tímto záhonem, znamenalo by v procentech stoupnutí odměn cestářských 3059%. (Slyšte!) Pokud se týče násobku, je to 3¹/₂ násobné zvýšení. Vážení, je vidět, že tady se trochu přestřelilo.

Slavný senáte! Jestliže nedovolíme na příklad zřízencům okresním, cestářům, aby se směli zabývati něčím jiným, pak děláme monstrum, poněvadž to není možno, abychom odloučili toho cestáře, který dostal 4 až 5 km silnic s těmi všemi příkopy, od toho, co on potřebuje, to je ten kousek pozemku, kus dobytka, kravičku pro mléko. Jakmile mu to dovolíme, pak i políčko musí míti, aby měl pro ni slámu. Tedy je viděti, že docela správně ten zákon to opravuje. Máme velmi mnoho případů, kde u nás okresní zřízenci, cestáři mají cestářství jako svoje vedlejší zaměstnání. (Sen. Svěcený: Kolik je těch cestářů, kteří to mají jako vedlejší zaměstnání, ani 1% není dokázáno!) Nevím, jak to v celé republice vypadá, ale vím to náhodou o našem okresu bydžovském. V tomto okresu máme celkem 31 cestářů a dva pensisty Ti mají své vlastní domky. (Sen. Svěcený: Domků nemůže jist.) Pan kolega, dovolí, když bude poslouchati, postupně přijdeme k tomu. Hospodářství má 34 cestářů a 4 pensisty. (Sen. Svěcený: Jaké hospodářství?) Tedy prosím, aby bylo jasno, tu jde o hospodářství, které malou rodinu uživí. Pan kolega promine, že tuto věc dobře ovládám, poněvadž jsem náhodou referentem okresní správy u nás, (Sen. Svěcený: Já taky. Já jsem předsedou správní komise okresní.) Znám poměry cestářů, nejsem jejich nepřítelem, nýbrž vymohl jsem jim úpravu platů, dříve než přišel tento zákon. Dohromady tito cestáři mají 98 korců vlastních, 86 najatých, celkem na 184 korcích hospodaří. Pensisté vedle toho mají 9 korců vlastních a najatých mají 11¹/₄ korců, dohromady tedy okrouhle 28 korců. Celkem tedy 108 korců mají vlastních a 98¹/₂ najatých, tedy na 206 korcích pozemků hospodaří. Vedle toho mají, jak jsem již pravil, určité tratě silniční, které jim dávají velmi mnoho krmení pro hovězí dobytek. Je vidět z toho.... (Hlas: A co když je sucho?) Kdyby se pan kolega o to zajímal, mohu mu ještě říci, že tito cestáři dohromady mají 78 kusá hovězího dobytka většinou krav, vepřů mají dohromady 43, pensisté 5 kusů hovězího dobytka a 4 kusy vepřového dobytka. Dohromady vlastní, ne na papíře, nýbrž ve skutečnosti, 83 kusy hovězího dobytka a 47 kusů vepřového dobytka. Opakuji znovu, že naprosto nejsem nepřítelem, nýbrž přítelem cestářů, ale tvrdím, že zákon dřívější byl naprosto nesprávný.

Slavný senáte! Je samozřejmou věcí, že takovýto nedostatek v rozpočtu musí se nějakým způsobem uhraditi. V mnohých okresech silných, o jakém mluví pan kolega, snadno se to snese, ale my musíme obrátiti se na některé zemědělské, zejména horské okresy, kde je základna přirážková 100.000 Kč, Tam, vážení, značí takováto úprava cestářů přirážky 300 až 400%. My máme celou řadu okresů, kde celkový náklad bylo by třeba hraditi přirážkami až na 500-1000%, Pan kolega je náhodou v okresu, kde mají širokou základnu přirážkovou. Tam to vynese jako v některém okresu horském celých 100%.

Jelikož pak dále tento zákon upravuje a zajišťuje minimálně potřeby těchto zaměstnanců, činím návrh, aby byl zákon schválen tak, jak byl usnesen poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajují rozpravu. Navrhuji, aby celková doba pro projednání byla stanovena na 5 hodin a pro jednotlivé řečníky doba půl hodiny pro oba dva odstavce denního pořadu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat.

Budeme podle toho jednati.

Jako řečníci přihlášení jsou páni senátoři: Niessner, dr. Kovalik, Bárinka, Friedrich, Fahrner, Hartl, Jelinek, dr. Hilgenreiner, Luksch, Průša, dr. Herzigová, dr. Wiechowski. Ovšem pořad jest jiný, než jsem právě četl, a to z toho důvodu, že jednací řád předpisuje, že dokud všechny strany svými řečníky nepromluvili, nemůže z téže strany přijíti druhý řečník na řadu. To račte vzíti na vědomí.

Uděluji slovo prvnímu řečníku panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Slavný senáte, dámy a pánové! Mnozí pánové v této síni, velmi četní pánové z většiny vzhlížejí k dnešnímu dni asi s jistou obavou a přišli asi do dnešní schůze sklíčení, neboť co se od nich v předložených osnovách zákonů požaduje, je těžký kousek a mohu si myslet, že je mnohým z pánů proti srsti. Požaduje se od nich, nikoli, to vlastně není správný výraz, jsou komandováni (Německé výkřiky: Tak jest!), nařizuje se jim, a to ve většině případů, jak se domnívám, proti jejich lepšímu přesvědčení, proti jejich cítění, proti všem slibům, proti jejích programu se jim nařizuje, aby spolkli předlohy, z jichž důsledků dostávají asi slabé mrazení. Není pochyby, že to, co právě hodláte učiniti, pánové,z většiny, je v nejživějším odporu ke všemu tomu, co i sté o volbách slibovali úředníkům a učitelům. (Sen. Heller [německy]: Bylo by nutno přečísti si jednou ty řeči!) Bylo by opravdu zajímavo, probírati se v těch řečech ať pozorovati, co jste tehdy úředníkům a učitelům stavěti před oči; jsem přesvědčen, že každý z pánů byl by to považoval za smrtelnou urážku, kdyby se mu bylo tehdy nepřiznalo, že je bezpodmínečným přítelem úředníků a učitelů. Přes to přicházíte v době tíživé drahoty a nouze a chcete snížiti učitelům a úředníkům platy, neboť v podstatě zde přece běží o snížení platů, o nic jiného. Řekl jsem už: Vždycky jste byli přáteli učitelů a úředníků a.učitelé a úředníci mohli býti od přátel téměř umačkání. A proto je pochopitelné, že je vám před hlasováním a před projednáváním této věci poněkud úzko. Nejraději byste se ztratili a vyhnuli hlasování; vždyť jsme to viděli: nebylo možno sehnat ani zpravodaje a když byl konečně nalezen, sotva vystoupil na řečnickou tribunu, hned zase už zmizel. Dámy a pánové! Předlohy zákonů jsou opravdu takové, že vzbudí podivení a odpor nejen u úředníků a učitelů, nýbrž, jak se domnívám, u většiny obyvatelstva. Neboť běží zde o velmi mnoho, jak ještě ve své řeči vyložím. Avšak všemohoucí >Pětka< nemá s vámi slitování, ať chcete nebo nechcete, vy musíte! Nejdete za svým přesvědčením, za tím, co považujete za správné a důstojné, za tím, co máte ve svém programu, nejdete za tím, co jste slibovali, nýbrž za tím, co vám >Pětka< nařizuje. Vy si ovšem namlouváte, že jste svobodnými zástupci lidu, že můžete jíti za svým programem, ale jaká to neznalost skutečností! Kdybyste mohli jíti za hlasem svého srdce, nemohli byste hlasovati pro tento zákon. Vy se však nesmíte říditi vůlí svých voličů, svým náhledem, nýbrž musíte činiti, co vám >Pětka< nebo >výbor patnácti< nařídí. Bude to právě tak málo možno nazvati svobodně mužným jednáním, jako výronem nejčistší demokracie.

Pánové z většiny! Dnes ještě ani zdaleka nemůžete odhadnouti důsledky toho, co se chystáte podniknouti a poznáte už, že jste se pustili do špatného díla, do špatného podniku. Nezapomínejte, že úředníci a učitelé právě tak, jako ostatně všechny výrobní a pracující třídy obyvatelstva, mají za sebou trpkou dobu válečnou, těžkou dobu utrpení, dobu hladu, bídy, nejstrašnějšího omezování, dobu, v níž tyto vrstvy, kterým chcete nyní snížiti platy, musely odprodávati kus po kuse ze svého majetku, aby si uhájily život. Je tudíž pochopitelno, že jedním z prvých činů po válce, v prvním Národním shromáždění, byla snaha, pomoci těmto vrstvám, přizpůsobiti jejich poměry trochu poměrům drahotním a odškodniti je poněkud za těžké utrpení v době války, platiti jim přiměřeně podle jejich výkonů, lidsky důstojně. A tak se usneslo revoluční Národní shromáždění vydati paritní zákon, postaviti učitele na roven úředníkům, což byl požadavek, za který učitelé bojovali dlouhá desítiletí a kteroužto vymoženost považovali za značný poklad. Činem Národního shromáždění bylo také, že stát vzal na se pense a že toto Národní shromážděni předsevzalo zlepšení platů. Avšak kdo po sužuje věcí spravedlivě, ví nade vší pochybnost, že úprava nebyla provedena ani zdaleka postačující měrou, takže i dnes ještě učitelé a úředníci naprosto nemohou vésti nějaký bujný život, nýbrž jsou nucení, ukládati si ještě dnes četná omezení, i dnes je jim ještě údělem dosti strádání a starostí, ani dnes nemohli ještě odstranili všechny strašlivé následky doby válečné, ani zdaleka doplniti všechno to, oč za války přišli, ve své domácnosti, v oděvu, ve vší té škodě, jíž utrpěli válečnými útrapami na zdraví. To uznaly kdysi i většinové strany a při projednávání návrhu Brodeckého a Grünznerova 9. listopad ti 1920 tehdejší ministr financí dr. Engliš prohlásil: >Postavení státních zaměstnanců je špatné, musímkonstatovati, že u přirovnání k ostatním společenským vrstvám u nás, u přirovnáník soukromým zaměstnancům vede se státním zaměstnancům špatně.< Všichni řečníci síran, také stran většinových, pronesli tehdy myšlenka, že stát a vláda snaží se učiniti prozatím, co je možno, že to však nestačí, a uznávali, že je to pouhá splátka a že jsou si vědomi re tím jen částečně uspokojují požadavky úředníků. Utěšovali tehdy úředníky, že berou ohled na postavení, na všeobecná poměry státní, bude-li však aspoň trochu státním financím zpomoženo, pak že se dohoní to, co nebylo možno učiniti.

Pánové! V poslední době se mnoho mluvilo o stabilisaci platů. Úředníci skládali v to naději, doufali, že také jinak nastane i úprava jich platů, aspoň přizpůsoben k druhotním poměrům. Místo toho musí se úřednictvo a učitelstvo dožíti, že přicházejí nyní tyto předlohy, které jsou ranou pěstí do tváře státních úředníků a učitelů, urážkou, výsměchem a také těžkým, nesnesitelným poškozením a újmou jich živobytí. Dlužno přece zjistiti, že většina platů, srovnáme-li je s kupní sílou platů dotyčných tříd před, válkou, nedosáhla ani zdaleka výše, kterou měly poměrně před válkou. Mnohé platy ještě dnes v poměru k době válečné a předválečné stouply o 400 až 500%, nejvýše o 600%, kdežto četné životní potřeby a životní prostředky podražily o 1500%, Nelze přece říci, že se vede úředníkům, zřízencům, učitelům dnes už tak dobře, že je oprávněno, omeziti nějakým způsobem jich příjmy. Přes to, že se nic nezměnilo, přes to, že drahotní poměry nedoznaly zmírnění, což ostatně i důvodová zpráva poslanecké sněmovny sama připouští, přece jste provedli toto zkrácení. V důvodové zprávě poslanecké sněmovny k této předloze se praví, že velká drahota, která byla podnětem prodloužení tohoto zákona, o mimořádných a nouzových výpomocech státních zaměstnanců až do 31 prosince 1921, jen u některých životních potřeb povolila a že nelze dosud předpovídati, kdy nastanou opět pravidelné poměry. To je přiznání, že se v základu nic nezměnilo, ba my víme dokonce, že podle indexových číslic ceny mnohých životních potřeb dokonce stouply. Při drahotě, řekněme pří nejmenším stejné, přichází se tedy snížením platů, že by to bylo spravedlivé, nemůže zajisté nikdo tvrditi; není to však ani rozumné, neboť bude to mít zajisté neblahé účinky a následky.

Pánové! Abyste toto snížení platů provedli, porušili jste také paritní zákon, který byl pro učitele cennou, zásadní vymožeností. Neběží pouze o to, že jste tím porušili zákon, který se stal nabytým právem, jako je výše platů, nýbrž že tím poškozujete také učitelstvo a školu. Každý, komu je výchova dětí drahocennou, svatou věcí, musí se se vší silou proti tomu postaviti a. brániti, aby takové zkrácení nebylo provedeno, aby se učitelé nedostali zas do oněch tísnivých poměrů, v nichž byli dříve, takže by se pro starostí a soužení nemohli věnovati náležitým způsobem výchově dětí.

Řekne se: Všichni platí daně, dělník, živnostník, proč nemají platil daní také státní úředníci? Pánové, my víme, proč to říkáte. Rádi byste poštvali tyto třídy proti nám. Rádi byste namluvili živnostníku a dělníku, že hájíme bezpráví, že žádáme pro úředníky výsadu, ale my tu výčitku, jak známo, uneseme. Porušili jste získaná práva a jest uvážiti především, zdali pak jsou platy úředníků a zaměstnanců taliové, aby snesly takové placení daně, takové placení pensí a daní, jak vy žádáte, a zda jíž při vyměřování těchto platů nebyl vzat zřetel na to, že toto placení daní má odpadnouti, zda už nebyly vyměřeny nižší platy, než kdyby se bylo žádalo, aby úředníci a zřízenci platili také daně.

Jaký důvod se ještě uvádí pro tato opatření, jež mají býti provedena? Stát je v tísni, stát je ve velikých peněžních nesnázích, má v příštím rozpočtovém roce schodek 900 milionů korun. Je pravda, státní finance jsou rozvráceny. Avšak přistupuje-li se k ozdravění těchto financí, je dlužno s.e také tázati, kdo je vinen tímto rozvratem státních financí; a aby bylo možno jen tak beze všeho zbaviti pány z většiny viny na tomto rozvratu, proti tomu mluví čísla a skutečnost přece jen řečí až příliš výmluvnou, živou, důraznou. Je pravda, že stojíme před bankrotem. Avšak kdo má za to pykati, že většina žila in dulci jubilo a že celý stát vůbec žil na příliš velké noze? Dámy a pánové, za to mají pykati špatně placené třídy úředníků a učitelů? Což pak stát náleží jen těmto vrstvám, jen tyto mohou k tomu býti přidržovány? Ony mají zaplatiti schodek, nebo v první řadě míti z toho škodu? Voláte-li, pánové, šetřit, zajisté i my jsme pro to a všechna vaše práce zde v této sněmovně i ve sněmovně poslanecké nese se za tou snahou, abychom vás přesvědčili, že se takhle nesmí hospodařit, že je nutno šetřit, že státní hospodářství musí býti přiměřené jeho příjmům a vůbec jeho všeobecným hospodářským poměrům. Toho jste nečinili. Nechali jste nás mluvit, všechny naše výstrahy jste pouštěli do vzduchu, nedbali jste vůbec našich pochybností. Že lze šetřit, to je i naše pevné a nezvratné přesvědčení a byli bychom vám v tom rádi učiteli, kde a jak se může šetřiti. Poukazuji jenom na vojenské výdaje, poukazuji jen na to, co set milionů se vyplýtvá ročně v kapitole >ministerstvo věcí zahraničních< a tvrdím: Zde by se mohlo šetřit a nebylo by nutno, tisíce úředníků a učitelů tak těžkým způsobem poškozovati. Mluvím-li o ministerstvu zahraničí, řekl bych: To je kapitola, která pohlcuje nekonečné sumy. (Výkřik: Zeptejte se učitelů, zdali chtějí, aby se armáda rozpustila! - Výkřiky.) Prosím, pane kolego, nechtě mě také mluvit. Je tu zahraniční propaganda, kde se používá na sta osob jako žurnalistů a agitátorů v cizině, aby pověsti státu v cizině dodali lesku a dělali propagandu. Avšak, pánové, nehledíc k tomu, že všechno to trvale nepomůže a že pravda o našich poměrech přece jen vyjde na jevo, táži se: Co je platná tato zahraniční propaganda? Čím chcete pověst svého státu osvěžiti, když musíte sáhati k opatření, které, pokud vím, v každém jiném státě je naprosto nemožné? Poškodíte-li úředníky v jich požitcích a utrhnete-li učitelům z jich nuzného platu, to jisté zničí pověst státu v cizině spíše než cokoli jiného. Rovnováha ve státním hospodářství je jistě velmi pěkná, užitečná a nutná věc, ale musí se na to mysleti včas, ne teprve, když kára uvízla tak hluboko v močálu, že zde stojíte bezradní a nejste s to, z močálu ji vytáhnouti.

Ale je ještě další otázka. Dosáhnete vůbec účelu, kterého touto předlohou chcete dosáhnouti? Účelem má býti, aby zmizel schodek ve státním hospodářství. Schodek je 900 milionů. (Sen. Albert Friedrich [německy]: Ale mnohem více!) Tolik bylo přiznáno. Úspory, docílené snížením úřednických a učitelských platů oceňují se na 180 milionů korun, zbývá tudíž stále ještě 700 milionů korun. Myslím, že rozdíl nepadá tak strašně na váhu. Ale ovšem, zas pověst za hranicemi. Někdo vládě a směrodatným osobám namluvil, že k dosažení úvěru, kterého je potřebí a jehož ku podivu lze hledati pouze v cizině, je prý nutno, aby byly dány do pořádku rozvrácené finance. Ale ptám se: Bude důvěra zahraničních kapitalistických skupin ve stát a jeho hospodářství větší proto, že schodek už není 900, nýbrž jen 700 milionů? Myslím, že rozdíl není tak značný. Vždyť konečně mohou i zahraniční kapitalisté přemýšleti a počítati a nedospějí k výsledku, že státní finance jsou už proto tak zcela bezvadné, při čemž jest ještě poukázati na to, že dřívější vlády samy jsou tím vinny a nikoli poslední příčinou toho je jejich chování k válečné půjčce, že dnes musíte hledati úvěr v cizině, kdežto doma byste jej nalezli snáze, kdybyste byli náležitě hospodařili.