Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr Srba, za ministerstvo zdravotnictví odborový přednosta dr Bébr.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby udělena byla dovolená na 3 měsíce panu sen. Ružiakovi na základě lékařského vysvědčení.

Kdo souhlasí s mým návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádaná dovolená se uděluje.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

výboru sociálně-politichému:

Tisk 1160. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3316) i prodloužení účinnosti zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n. o ochraně nájemníků.

Tisk 1161. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Tayerle, Roschera a soudr. (tisk 3154) na doplnění a změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných.

Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 1162. Usnesení poslanecké sněmovny o Vládním návrhu zákona (tisk 3266), kterým se určuje peníz 130,000.000 Kč k účelům sociálního pojištění (tisk 3305).

Tisk 1163. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3265), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců.

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 1159. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3312) o prodloužení působnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. a o změně zákonů ze dne 3. března. 1888, č. 33 ř. z. ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z., ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n. a ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění dělníků.

Tisk 1159. Usnesení.poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3312) o prodloužení působnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. žák. a nař. o změně zákonů ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. z. ze dne 20. listopadu 1917, čís. 457 ř. z. ze dne 15. května 1919, čís. 268 Sb. z. a n. a ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění dělníků.

Tisk 1160. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3316) o prodloužení účinnosti zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n. o ochraně nájemníků.

Tisk 1161. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Tayerle, Roschera a soudr. (tisk 3154) na doplnění a změnu zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných.

Tisk 1162. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3266), kterým se určuje peníz 130,000,000 Kč k účelům sociálního pojištění (tisk 3305).

Tisk 1163. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3265), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n. i požitcích válečných poškozenců.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem je

l. Ústní zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3207), kterým se vláda zmocňuje, aby upravila pensijní pojištění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tisk 1145.

Zpravodajem je pan sen. Jakubka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Jakubka: Sociálně-politický výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny (tisk 3246) tisk sen, 1145, kterým se rozšiřuje působnost zákona o pensijním pojištění soukromých úředníků a zřízenců dle zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, změněného cís. nařízením ze dne 25. června 1924, č. 138 ř. z., pozměněného našim zákonem ze dne 5. února 1920 také na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Sociálně-politický výbor projednal tuto osnovu zákona a přišel k přesvědčení, že je nanejvýš spravedlivé, aby slovenští úředníci a úředníci v Podkarpatské Rusi byli postaveni na roveň úředníkům v Čechách a na Moravě. Proto sociálně-politický výbor navrhuje schválení tohoto zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

O návrhu výboru ve příčině uvedeného usnesení poslanecké sněmovny dám hlasovati najednou.

Jsou snad námitky proti tomu. (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Přeje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. Jakubka: Ne.

Místopředseda Kadlčák: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s návrhem výboru tak, jak byl přijat právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž jest:

2. Ústní zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se upravuje vyplácení drahotní přirážky k důchodům válečných poškoženců pro rok 1922.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je sen. Hrejsa a za výbor rozpočtový sen. Havlena.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový panu sen. Havlenovi.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Jedná se o tisk senátu č. 1156, který se týká vládního návrhu zákona, jímž se upravuje vyplácení drahotní přirážky 50% k důchodům válečných poškozenců pro rok 1922. (Tisk posl. sněmovny 3289.) Tento vládní návrh obsahuje 3 paragrafy.

§ 1., který stanoví přirážku 50% k základním důchodům, vyměřeným dle zákona o požitcích válečných poškozenců, z 20. února 1920, čís. 142. Přirážka má se vypláceti v případech, uvedených v § 42 dotyčného zákona i pro rok 1922.

Druhý paragraf zmocňoval ministra sociální péče, aby tuto položku během roku 1922 event. snížil nebo ji zastavil, změní-li se poměry drahotní.

Třetí paragraf potom obvykle formuluje, kteří ministři se pověřují provedením. Paragraf druhý byl poslaneckou sněmovnou vypuštěn na návrh rozpočtového výboru, patrně z ohledu, že zlepšení se nedostavilo a nelze je očekávati, a vzhledem k tomu, že úhrada pro tuto položku je již v rozpočtu pro rok 1922. Tehdy odůvodňováno to bylo, když v srpnu zákonem čís. 310 byl zákon prodlužován na rok 1921, všeobecnou stagnací ve výrobě drahotními poměry, nedostatkem zaměstnání, čímž především jsou váleční poškozenci dotčeni více než osoby zdravé. Poněvadž se poměry nezměnily a zákonem z 12. srpna byla prodloužena platnost do konce roku, tedy končí dnem 31. prosince a proto jest potřebí, poněvadž by jinak váleční poškozenci tuto přirážku nedostávali, tento zákon prodloužiti.

Výbor rozpočtový jednal o této věci, a vzhledem k tomu, že jest o úhradu v rozpočtu postaráno, doporučuje, aby tato předloha byla přijata tak, jak byla usnesena poslaneckou sněmovnou, Tedy s vyloučením původně vládou navrženého §u 2, kde se dostávalo ministerstvu sociální péče zmocnění, aby přirážku event. snížilo nebo zmenšilo, rozpočtový výbor doporučuje, aby tento vládní návrh zákona byl přijat ve znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji sociálně-politického výboru panu sen. Hrejsovi.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Jelikož platnost zákona z 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., končí posledního prosince t. r. a jelikož se jedná o nejubožší z ubohých, t. j. o poškozence válečné, invalidy, vdovy po padlých, zemřelých nebo nezvěstných, o sirotky nebo předky a 50tiprocentní přirážku k jejich nevelikým pensím a důchodům, jak ustanovuje § 7, 8, 17, 23 a 25 starého zákona, usnesl se sociálně-politický výbor navrhnouti také přijetí tohoto usnesení poslanecké sněmovny, aby 50% přirážek drahotních se dostalo těmto nešťastníkům pro rok 1922, pokud budou trvati drahotní poměry.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Budeme hlasovati.

O návrhu výboru v příčině uvedeného usnesení poslanecké sněmovny dám hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického a rozpočtového, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat ve čtení prvém.

Ve smyslu, přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Přejí si páni zpravodajové slovo?

Zpravodaj sen. Havlena: Ne.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Nikoli.

Místopředseda Kadlčák: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s návrhem výborů tak, jak byl přijat ve čtení prvém, také ve čtení drahém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat také ve čtení druhém.

Dalším odstavcem denního pořadu je:

3. Ústní zpráva výboru branného a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3219), kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 Sb. z. a n. o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.

Zpravodajem za výbor branný je sen. Dědic a za výbor rozpočtový sen. Havlena.

Uděluji slovo panu zpravodaji výboru branného sen. Dědicovi.

Zpravodaj sen. Dědic: Vážený senáte! Podávám zprávu branného výboru, čís. tisku 1149, o usnesení poslanecké sněmovny, čís. tisku 3219, o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 18. března 1921, čís. 120 Sb. z. a n., o poskytování vyživovacího příspěvku rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou.

Branný výbor doporučuje váženému senátu tento zákon ke schválení.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového sen. Havlenovi.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Rovněž rozpočtový výbor zabýval se předlohou tohoto zákona,a doporučuje rovněž, aby slavný senát předlohu přijal. V zákoně je ustanovení, že toto usnesení, jež se má státi, má platnost až do doby, kdy vláda jednotným zákonem vyřeší otázku podpory příslušníků rodin osob v činné službě se nalézajících nebo mobilisovaných. Tento zákon je připraven, ale nebyl v ministerské radě dosud schválen, poněvadž vláda má úmysl využíti v zákoně, který bude tvořen pro delší dobu, zkušeností z doby mobilisační, V odůvodnění vládním, kterého se dostalo poslanecké sněmovně, praví se, že pravděpodobně během roku 1922 tato předloha podána bude. Proto jest v zákoně ustanoveno jen nepřímo určité datum platnosti a praví se, že má platnost do doby, kdy jednotným zákonem obě tyto otázky rodin majících nárok na podporu budou vyřešeny.

Rozpočtový výbor tedy navrhuje vzhledem k tomu, že v rozpočtu pro rok 1922 jest o úhradu postaráno, aby tento zákon byl schválen.

Místopředseda Kadlčák: K slovu jest přihlášen pan sen. Löw. Uděluji mu slovo.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Po velikých bouřích, které jsme právě zažili, nastal nyní opět klid i musíme se zase věnovati nové práci, poněvadž na nás čeká ještě celá řada nevyřízených zákonů, jež jsou omezeny lhůtou a které odkladu nesnesou, proto nesnesou, poněvadž přece venku chudí a nejchudší čekají na,vyřízení od nás, od senátu. K jednomu z těchto zákonů patří nyní projednávaný zákon, dle kterého příslušníkům nastoupivších vojínů, kteří k činné službě byli povoláni, poskytnuty býti mají podpory ve formě vyživovacích příspěvků. Tento zákon spočívá vlastně na zásadě §u 39 branného zákona, jenž praví, že bude vydán zvláštní zákon, jímž poskytnuty býti mají příslušníkům osob k činné službě povolaných díle jejich poměrů podpory, tedy vyživovací příspěvky. Odvody roku 1920 konaly se přece již v prvých měsících minulého roku, nastoupení služby dalo se pak mezí 1. a 15. říjnem roku 1920. Každý by byl myslil, když přece branný zákon byl vydán a sankcionován již dne 19. března 1920, že vláda měla čas, aby předložila upotřebitelný, řádný zákon, aby alespoň příslušníci, jejichž synové musí nastoupiti k činné službě, obdrželi příslušné podpory. Ale chyba lávky, teprve na opětovné naléhání Národního shromáždění a také nás odhodlala se vláda předložiti takovýto zákon, o němž se stalo usnesení teprve v tomto roce, dne 18. března 1921, a který teprve v květnu vstoupil v platnost. Dlužno přece litovati, že právě u nás, pokud jde o Němce, tyto zákony vždy později vycházejí, poněvadž překlad přece dosti dlouho trvá; a tak již přišel květen, kdy bylo lze pomýšleti na to, aby příslušníkům těch, kdož byli k činné službě povoláni, mohlo se dostati vyživovacího příspěvku. A tu jsme hned zase viděli, že zákon měl těžkou vadu, neboť kdežto nastoupení služby dalo se jíž od 1. do 12. října, nemá tento zákon platnosti pro tuto dobu, t. j. od 1. října do 31. prosince 1920, poněvadž platnost jeho nastala přece teprve od 1. ledna 1921. Tedy za dobu od 1. října do 31. prosince příslušníci neobdrželi ničeho, a musím již říci, že to byla trpká doba pro mnohé rodiče, jichž živitelé, jichž synové k činné službě se musili dostaviti. Ale tomu tak nebylo pouze u dělníků, tak tomu také bylo u živnostníků, kde scházeli synové, vlastní živitelé rodičů, kteří živnost provozovati musili za starého otce, jenž často byl na mizině, k práci neschopen. Viděli jsme totéž u malých rolníků, kde synové živnost vedou, kde vše zůstalo ladem, když tu synové nebyli: také zde bylo potřebí, aby zákon nebyl zatížen takovými krutostmi.a aby poskytnuty byly podpory za tuto dobu, tedy za tyto tři měsíce, ale nejen to! Když jsme potom v květnu konečně musili použíti ustanovení a dobrodiní tohoto zákona, tu musili jsme teprve podstoupiti zase zápas s vyživovacími komisemi. Neboť tyto komise to přece byly, nevím, snad na nějaký pokyn shora, jež činily co možno největší potíže při přiznávání vyživovacích příspěvků, a které, nebyla-li úplná nemajetnost spojena s úplnou neschopností výdělečnou, počínaly si s největším šikanováním, žádosti jednoduše zamítaly, 3. chudí a nejchudší také zde zase ničeho neobdrželi. Nyní vidíme, že liž zákon ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n. byl značně zhoršen proti zákonům ze dne 27. července 1917 a 28. března 1918, tedy proti starým rakouským zákonům, a to tím, že okruh osob, jež mají nárok na podporu, byl stále více zužován a poněvadž také různé jiné šikany k tomu ještě přistoupily. Ale ještě něco jiného. Také v zákone ze dne 20. února 1920, jenž obsahuje podporování invalidů, vdov a sirotků, jednáno s jistou zaujatostí proti příslušníkům osob k činné službě povolaných. Není tomu tedy zajisté tak, aby, když tu není živitel, měl ten, kdo živitele odvolal, také povinnost podporovati příslušníky, tedy rodiče a někdy také zcela malé sourozence. Při tom dlužno uvážiti, že zákon ze dne 20. února vůbec nezná podpory pro sourozence, že podpory přiznává pouze vdovám a sirotkům a rodičům anebo prarodičům. Pro sourozence není slitování a my opětovně jsme se namáhali, aby podpory byly rozšířeny také na sourozence, také někdy na úplné sirotky. Neboť velmi často se přihodilo, že když povolaný narukoval, sourozenci tu byli bez jakékoli podpory, poněvadž povolaný byl jediným živitelem. Již jsme se domnívali, že zákon nyní při prodloužení jeho platnosti přepracován bude na upotřebitelný, moderní zákon, moderní v každé příčině, moderní co do plnění, moderní však také tím, že okruh osob oprávněných nebude tak úzce omezen, jak tomu skutečně jest, poněvadž již podpory vyměřované dle zákona z 23. září 1919 - na venkově 1,80 K, ve městech první a druhé třídy aktivního přídavku 2 K a v Praze a v cizině 2,20 K - daleko nedostačují, aby pozůstalým také skutečně výživu poskytly a tito pak zůstanou tu v nouzi a bídě. Nyní byl nám předložen nový zákon, to jest prodloužení jeho platnosti, musilo býti prodlouženo, poněvadž platnost jeho přestala dne 31. prosince; a jestliže dříve panoval názor, že zákonu byla dána lhůta proto, poněvadž byl úmysl mezi tím zavésti jinou formu militarismu, pak jsme se v tom zklamali. Militarismus tu jest, nezmizí a ještě dlouho nezmizí, A poněvadž se to nestane, musíme pečovati o to, aby, když mladí lidé, živitelé obdrží povolání k vojsku, aby alespoň pak jejich příslušnicí obdrželi přiměřenou podporu. Tu pak jeví se v zákoně v §u 4 již jakási úzkoprsost neboť se praví. že pokud jde o objem podpor, nárok na vyživovací příspěvek přísluší členům rodiny povolaného jen tehdy, jestliže v době narukování povolaného byli beze jmění a k práci neschopni a jestliže výživa jejich podstatně závisela od pracovního výdělku povolaného a následkem jeho povolaní také jest ohrožena. Musíme jíž říci, že se nám měla předložiti místo prodloužení tohoto zákona podstatná jeho změna. Neboť od té doby, kdy se stalo usnesení o tomto zákoně, hospodářské poměry značně se zhoršily, i vidíme, že následkem toho také příslušníci nemají vůbec možnosti, aby vystačili. Již tehdy hlasovali jsme pro zákon s těžkým srdcem, pozměňovací návrhy, které jsme k tomuto zákonu podali, byly ovšem zamítnuty a dnes stojíme na témže bodě. Také dnes musíme říci, že jen s těžkým srdcem musíme hlasovati pro prodloužení tohoto zákona, poněvadž nechceme, aby přišla doba, kdy by příslušníci zde stáli bez jakékoli podpory. Nadějeme se, že bude lze odpomoci bídě, jež v těchto rodinách nastala, alespoň tím způsobem, že se později jednou pokusíme vypracovati skutečně jiný, lepší zákon. Řekl jsem tedy, že také zákona z 20. února 1920 má se spolu užíti. Ale co tu spatřujeme? V zákoně stojí, že nárok mají všichni, kdož mají nárok na alimentaci. Nárokem na alimentaci se přece rozumí, že ten, kdo jest povinen svoji rodinu udržovati, k tomu také může býti donucen, nečiní-li tak. Co však spatřujeme v tomto zákoně? Tu vidíme v něm tak trpké výjimky, že zákonitě oddaná manželka a také manželské dítky nemají nároku na vyživovací příspěvek - tu bych hned na to poukázal že vývody ctěného pana předřečníka Hilgenreinera, jenž tu proti sobě stavěl konkubinát a zákonitě oddanou manželku, zde jiným způsobem dlužno osvětliti. Neboť kdežto ty, které s narukovanými žily v konkubinátě, jakož i nemanželské děti mají nárok na vyživovací příspěvek, nemají ho manželka a manželské dítky. Jsou tedy z vyživovacího příspěvku vyloučeny a sice proto, poněvadž ministerstvo dává svolení ke sňatku jen tehdy, podepíše-li dotyčný revers, že se každého nároku zříká. Jestliže muž, jenž se ženou byl oddán, obdržel povolení k sňatku a. byl povolán, pak nemají tedy nároku řádně oddaná manželka ani manželské dítky. Jsou-li tu však nemanželské dítky, při nichž přece trvá alimentační povinnost otcova, pak mají nárok a ták vidíme, že v tomto zákoně jsou nesmírné mezery a krutosti. Ve krátkém nám předloženém zákoně se praví: >Platnost zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n., kterým se vydávají předpisy o poskytování vyživovacího příspěvku >rodinám osob vykonávajících činnou službu vojenskou, prodlužuje se až do příští jednotné zákonné úpravy vyživovacího příspěvku.< Zdali nyní vláda se konečně vzchopí, aby netoliko pro příslušníky osob povolaných k činné službě vojenské, nýbrž také pro ty, kdož následkem minulé veliké války stali se invalidy, jakož i pro pozůstalé ženy a dítky, jež dnes o sebe pečovati nemohou, vypracovala takovýto moderní zákon, toho dnes ovšem ještě tvrditi nemohu. Ale mám za to, že naší úlohou musí a mělo by býti, abychom právě v přítomné době, na sklonku zasedání, krátce před vánočními svátky, příslušníkům pozůstalých dali nejkrásnější dar, abychom jim dali hned moderní zákon o vyživovacích příspěvcích. Ale není to popřáno, nemělo to býti. Víme, že vláda má prostředky, aby militarismus pěstila a na venek representovala, A my víme také, že žádný prostředek jí není příliš nepatrný, aby jej udržovala, ale nésti následky takovéto vojenské služební doby, toho vláda nechce, k tomu myslí, že není povolána. Oproti tomu musí býti naší úlohou pečovati o to, aby živitel, je-li k službě vojenské povolán, pokud vůbec máme militarismus a vojsko, nemusil zanechávati svých pozůstalých v bídě a nouzi.

A nyní chci skončiti: Vybudovali jste veškerou moc státu na militarismu, na puškách, na dělech atd. Myslím však, že to může jednou selhati, pak vám nepomohou ani pušky ani děla, nepomohou vám všechny ty vražedné zbraně, neuspokojíte-li příslušníky tohoto státu, poněvadž by se jinak mohlo státi, že by se pušky a děla obrátily proti těm, kdož v tomto státě vystupují jako trapiči lidstva. Myslím, že musí bytí naší úlohou působiti k tomu, abychom tento stát tak vybudovali, abychom v něm všichni mohli žíti ve spokojenosti. Bylo by tedy mým přáním, k čemuž bohužel nyní se nám nedostává možností, abychom se opět sešli, bychom novým zákonem poskytli podpory nebožákům, kteří podpory tak nutně potřebují. V tomto smyslu domníváme se, že budeme pro tento zákon hlasovati, doufajíce, že nevešli jsme v porady o takovémto zákoně naposledy. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Debata je skončena. Závěrečné slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Nechtěl bych ve věcech zásadních býti k tomu povolán, abych polemisoval s kolegou předřečníkem. Je, myslím, do jisté míry samozřejmé, když stát sám váže podpory rodinám nafukovaných jaksi na souvislost s vyšetřením ohledně podpor v nezaměstnání, anebo jest-li je to vázáno na tu okolnost, bylí-li narukovaní závislí na výdělku narukovaného. To leží v podstatě věci, to se chrání, úrazový zákon má takové klausule, nemocenské pokladny mají takové klausule, odborové organisace mají podobné statuty před zneužíváním a tedy je pochopitelné, že stát má také ustanovení zákona. K upokojení pana předřečníka chci sděliti, že do této zákonné předlohy, která má sjednotiti podporování rodin, osob v činné službě se nacházejících i osob mobilisovaných v jednotném zákoně - tyto dva zákony mají býti spojeny dohromady - podle výroku bývalého ministra sociální péče je pojato ovšem s určitými podmínkami to, čeho se dožaduje pan předřečník, totiž aby také v určité míře sourozenci byli podporováni tam, kde toho potřeba nevyhnutelně vyžaduje. Nechci utráceti drahý čas a doporučuji, aby bylo přijato usnesení poslanecké sněmovny.

Předseda: Přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O návrhu výborů v příčině uvedeného usnesení poslanecké sněmovny dám hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s návrhem výboru branného a rozpočtového, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výborů jest přijat ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Přeje si pan zpravodaj slovo? Zpravodaj sen. Havlena: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s návrhem výborů tak, jak byl přijat ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výborů jest přijat také ve čtení druhém.

Přikročíme k bodu čtvrtému, jímž je

4. Ústní zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o správě sjednocené obce pražské po 1. lednu 1922. Tisk 1158.

Zpravodajem je pan sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna usnesla se o vládním návrhu zákona o správě sjednocené obce pražské po 1. lednu 1922. Jak známo, 1. lednem 1922 stává se pravoplatným sjednocení obcí pražských ve Velkou Prahu. Zákon, který je nadepsán jako zákon o správě sjednocené obce pražské po 1. lednu 1922, sestává z. 5 paragrafů, ze kterých § l stanoví, že ústřední správní komise pro sjednocenou obec pražskou jmenovaná podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 692 Sb. z. a n., může býti rozšířena až na 100 členů a bude po 1. lednu 1922 vedle dosavadní své působnosti vykonávati též ostatní působnost ústředního zastupitelsva sjednocené obce pražské, dokud nebude - a to po uplynutí volebního období zastupitelstev obecních 15. června 1919 zvolených - pravoplatně zvoleno ústřední zastupitelstvo.

Tedy dosavadní ústřední správní komise neměla plnou kompetenci pro správu sjednocené obce pražské. Bylo jí uloženo vykonati přípravy a provésti volby. Ovšem tomuto druhému závazku nevyhověla a následek toho je, že dnem 1. ledna stává se Velká Praha právně skutkem, ale že zde není orgánu, voleného ústředního zastupitelstva, který by se ujal správy sjednocené obce pražské. Vzhledem k tomu je potřebí, aby byla vybavena resp. nově ustavena ústřední správní komise, a to vládou jmenovaná, při čemž jistě docela účelně se stanoví, že může její dosavadní počet 60ti členů býti rozmnožen až na 100 členů, jelikož administrativní materiál, který je této komisí přidělen, je takového rozsahu, že sotva by ten dosavadní počet na jeho zdolání úplně stačil.