Tato věc je zákonem, o který se právě jedná, umožněná. Ovšem, co se týče té stylisace >po prvním lednu 1922<, dlužno říci, že to není právě šťastná stylisace, poněvadž po prvním lednu 1922, když dnem 1. ledna se stává Velká Praha pravoplatným faktem, není vhodná dikce, a ústavně, právní výbor se usnesl, aby v důvodové zprávě, kterou si tímto dovoluji zároveň přednésti, bylo zdůrazněno, že je tomu rozuměti: >počínaje dnem 1. ledna nebo >ode dne 1. ledna<.

Dále ta věta mezí pomlčkami: >a to po uplynutí volebního období zastupitelstev obecních 15. června 1919 zvolených< vzbuzuje také jisté pochybnosti a obavy, aby zbytečným způsobem nebyly volby odkládány, jelikož jistě není v zájmu autonomní správy Velké Prahy, aby se udržovala v aktivitě jmenovaná ústřední správní komise. A jest zajisté zdravější, aby nastoupila její místo co nejdříve zvolená ústřední komise.

Proto ústavně-právní výbor se usnesl na resoluci k tomuto §u l tohoto znění: >Vláda se usnesla, aby volba ústředního zastupitelstva sjednocené obce pražské byla provedena nejdéle do konce roku 1922.<

Tedy je to zajisté dostatečná doba, aby veškeré přípravy pro volby byly vykonány a aby také byly dohoněny ty přípravy, kterých je nutně potřebí k úplnému sorganisování sjednocené obce pražské.

§ 2 ustanovuje, že členství v ústřední správní komisi je neslučitelné s členstvím v místním.výboru jednotlivých částí sjednocené obce pražské. Snad zásada ta všeobecně bude uznána za správnou, poněvadž ústřední správní komise je mimo jiné pověřena dozorem nad hospodařením místních výborů. Dosavadní členové ústřední správní komise mají se do 8mi dnů, pokud jsou zároveň členy některého místního výboru, vyjádřiti, zda chtějí podržeti funkci v místním správním výboru anebo ne. Kdyby tak neučinili, má se za to, že se vzdávají členství v místním výboru dotyčném a že podržují členství v ústřední správní komisi.

Ovšem zde je jedna vada, že totiž dnes jíž jest doba dosti pokročilá a jistě tento zákon, když má býti ještě předložen k sankci, nebude včas vyhlášen a ta doba osmidenní se počítá ode dne vyhlášení zákona. Abychom tento nedostatek spravili, tedy usnesl se ústavně-právní výbor na druhé resoluci tohoto znění: >Vláda se vyzývá, aby vyrozuměla, nečekajíc na vyhlášení zákona, ony členy ústřední komise, kteří jsou zároveň dosud členy některého místního výboru, že se mají ve lhůtě osmidenní prohlásiti, zda chtějí podržeti členství v místním výboru čili nic, jinak, že by měla za to, že se členství toho vzdávají, že chtějí podržeti pouze členství v ústřední správní komisi.< Tyto obě resoluce doporučuji slavnému senátu ke schválení.

Co se týče dalšího ustanovení tohoto zákona, tedy § 3 dovolává se ustanovení hlavy IV. zákona ze dne 6. února, která má nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1922, a která jedná o příslušnosti místních výborů, a § 4 stanoví, že ustanovení zákona ze dne 22. prosince 1920 zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákonu.

Nemohu zatajiti, že jest to velmi zbytečný paragraf, a nechává ho tam náš ústav-ně-právní vyboč jen proto, aby změnou zákona a vyvoláním nutnosti, aby se o něm jednalo znovu v poslanecké sněmovně, nebyla věc zdržena a vlastně se to rozumí samo sebou. § 5 stanoví účinnost na den 1. ledna a ukládá provedení ministerstvu vnitra.

Slavný senáte! Činím uctivý návrh, aby toto. usnesení poslanecké sněmovny bylo v nezměněném znění přijato a aby byly přijaty také obě resoluce. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen.

O návrhu výboru v příčině uvedeného usnesení poslanecké sněmovny 'dám hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomu způsobu hlasování? (Námitek nebylo.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem výboru ústavně-právního, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. dr Brabec: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s návrhem výboru tak, jak byl přijat ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat také ve čtení druhém.

Nyní dám hlasovati o dvou ve zprávě uvedených resolucích, jež doporučuje pan zpravodaj.

Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce jsou přijaty.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž je

5. Ústní zpráva výboru rozpočtového a zdravotního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o vybírání zdravotní přirážky k přímým daním státním, podléhajícím přirážkám a utvořeni veřejného fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných v republice Československé.

Zpravodaji jsou za výbor rozpočtový sen. Zimák, za výbor zdravotní sen. Klečák.

Za ministerstvo zdravotnictví je přítomen sekční chef dr Bébr.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Zimakovi.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Predloženou osnovou zákona má sa vypomôcť verejným nemocniciam z desolátneho stavu, zo ktorého sa dostaly po vojne, totiž zničená bola bielizeň, zdražené boly režijné náklady, zkrátka celá existencia. Doteraz je jediným zdrojom príjmov verejných nemocníc ošetrovacia sadzba. Že však do nemocníc dostávajú sa ľudia nie z tých horejších desaťtisicov, lež z tých nižších vrstiev, je pochopiteľné, že sa na sadzbách nedostáva tých príjmov, ktoré nemocnice na krytie výdajov potrebujú. V historických zemiach snažily sa zemské výbory vypomáhať zo svojich príjmov nemocniciam, avšak nestačia na to, aby ich udržaly v stave, ktorý by odpovedal poslaniu nemocníc. Vedľa nedostatočného vybavenia nemocníc sú tieto, vlastne ich fondy, resp. korporácie, ktoré je majú spravovať, zadlžené. Zemské výbory hradily väčšinou za svojich príslušníkov ošetrovaciu sadzbu a samaritánske poslanie podporovaly nemocníc dľa svojej možnosti, ale na všetko predsa nestačia. Podľa údajov vlády malý nemocnice v historických zemiach v roku 1920 na 44 miliónov korún dlžôb na ktorých participovaly okresy a obce skoro 27 miliónov.

Štát koná svoju najprednejšiu povinnosť, keď sa ujíma nemocníc a dbá o ich finančné skonsolidovanie. Zo socialistického stanoviska súdime, že je to minimum od vlády tohoto štátu, keď prichádza s návrhom, aby občani štátu príspevkami udržovali ústavy pre onemocnelých svojich bližních.

Žiaľ, že vláda nemá odvahy soštátniť všetky nemocnice, ako by sa na štát, ktorý chce byť medzi modernisovanými, patrilo, a ťarchu by bolo treba rozdeliť na daňami povinné občianstvo, lebo mecenáši, na ktoré vláda spolahá, sa v dnešnej dobe nerodia.

Zdá sa, že v tom smere na Slovensku poznala vláda najskôr, že mecenáši sa nerodia, preto tu prevzala už do štátnej správy verejné nemocnice v Bratislave, Košiciach a v Žiline. Tu hovorí tiež dôvodová zpráva vládna, že je ministerstvu daná možnosť upraviť pomery potrebnou dotáciou z rozpočtu.

Keď nemá vláda tedy odvahy sostátniť všetky verejné nemocnice, podáva návrh na sanačný zákon, ktorý má ráz provizória, a ráta, že radikálna sanácia bude zjednaná po prevedení župného zákona. Potom pripadne úkol udržovania všeobecných nemocníc hlavne župám, aspoň tak udáva vládna dôvodová zpráva, poznamenávajúc, že veľké verejné nemocnice budú soštátnené. Dnes ovšem nie je času uvažovať o ďalšom riešení, ale dúfam, že čo skôr budeme mať príležitosť zo socialistického stanoviska zdôrazniť, že zdravotnícke ústavy patria len do rúk štátu.

Ako zo záhlavia zákona vyplýva, jedná sa tedy o prirážky, z ktorých sa má prispievať k výdajom nemocníc a k utvoreniu verejného fondu pre podporu nemocníc, Z fondu má sa dostať na prvom, mieste všeobecnej nemocnici v Prahe 2-4 miliónov korún a ďalej má pripadnúť z prirážiek predepísaných v území Slovenska a Podkarpatskej Rusi ⁵/₈ výnosu prirážiek. Fond je sverený správe ministerstva verejného zdravotníctva a telesnej výchovy.

Z fondu ďalej má sa dostať podpora verejným nemocniciam štátnym, zemským, župným, okresným, súkromým s právom verejnosti a iným. Nóvum je to, že má sa udeliť tiež z tohoto fondu podpora právnickým osobám, totiž spolkom a nadáciám a pod, ústavom, ktoré zriadily a vydržujú odborné ústavy liečobné.

Výšku prirážky ustanovuje § 2 pre rok 1922 na 8%. Pre ďalší rok 1923, dáva sa vláde možnosť, určiť prirážku až do 8%. Proti tomuto paragrafu boly v rozpočtovom výbore námietky, že nie je parlamentárne, aby vláde si nechávala možnosť určovania prirážiek, avšak z dôvodov naliehavosti ostal tento paragraf nezmenený.

Z toho samého dôvodu a ďalej preto, že sa jedná o zákon rázu humanitného a tiež dočasného opatrenia, doporučuje rozpočtový výbor osnovu ku schváleniu v plnom znení dla usnesenia poslaneckej snemovne. (Výborně! Potlesk!)

Předseda: Slovo si vyžádal druhý zpravodaj pan sen. Klečák.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Výbor senátu pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu ve schůzi konané dne 21. prosince 1921, schválil usnesení poslanecké sněmovny ze dne 15. prosince 1921, jímá zavádí se vybírání zdravotní přirážky k přímým daním státním, podléhajícím přirážkám, za účelem vytvoření veřejného fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných v republice. Československé z důvodů uvedených ve zprávě ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy Československé republiky.

Návrh státní směřuje k tomu, aby z našich nemocnic, které nebyly dostatečně vybaveny, byly vytvořeny ústavy skutečně moderní, které by sloužily ke zdraví našeho lidu. Předpokládáme, že slavný senát zajisté z těchto důvodů přizná, aby návrh stal se skutkem. Opakuji to znovu, poněvadž při tom návrhu máme jen jednu snahu a ta jest, abychom z nemocnic našich vytvořili ústavy skutečně moderní, které by sloužily ke cti našeho státu, ke cti naším obcím, našeho občanstva a které by také byly účelnými pro zdraví našeho občanstva. (Výborně!)

Předseda: Zahajuji debatu. Navrhuji řečnickou lhůtu pro jednotlivého řečníka 10 minut. Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Přihlášeni jsou sen. dr Wiechowski a sen. dr Herzigová.

Udělují slovo prvému řečníku sen. dr Wiechowskimu.

Sen. dr Wiechowski (německy): Slavný senáte! Vojenský rozpočet pohlcuje všechny, po ruce jsoucí prostředky státní. A následkem toho jsou jednotlivá odvětví, potřebují-li peněz, odkázána na to, aby si je opatřila jiným způsobem. Této okolností vděčíme, že ministerstvo zdravotnictví přichází s předlohou, která žádá 8%ní přirážku k daním, které vůbec přirážkám podléhají. Chtěl bych tedy především zcela všeobecně poznamenati, že to může býti příkladem a v budoucnosti asi také bude příkladem pro ostatní ministerstva, jimž vláda rovněž poskytuje málo peněz, poněvadž právě peněz jest potřebí k jiným účelům, a kterážto ministerstva nejspíše v nejbližší době k nám přistoupí s podobnými manipulacemi. Ale s druhé strany jest to zcela, nový a zvláštní způsob opatřovati si peníze; jinak přece přirážky k daním vybírají pouze obce, okresy a země. Že stát ke svým vlastním daním stanoví přirážky, jest úplná, novota. Zdá se mi, že v tom jest jistý druh stydlivosti. Místo, aby uloženy byly přímo daně nové, přibírají se platné daně a to zase jen ty, ke kterým dovoleno stanoviti přirážky ve prospěch obcí a zemí, aby tímto způsobem opatřeny byly peníze. Především chci poznamenati, že se zásadami tohoto zákona úplně souhlasíme, že však přece musíme říci, že tato daň i když zdánlivě nepostihuje nemajetných kruhů, případně jich nezatěžuje, přece konečně povede ke zdražení všech životních potřeb, přece zase bude přesunuta a že tato daň - chci to předem říci vůči možným útokům, jež snad učiní strana agrární - zajisté postihne také nemajetné vrstvy obyvatelstva. Obzvláště musím k tomuto zákonu poznamenati toto: Naše strana stojí pro nesmírný význam, jaký mají nemocnice a zdravotnictví pro obyvatelstvo, na stanovisku, že nahlížíme nutnost provésti opravy, že tudíž budeme hlasovati pro tento návrh. Především obrátil bych se k §u 2 s poznámkou všeobecného rázu. V §u 2 přiznává se vládě právo, jehož my jí vlastně přiznati nemůžeme. Přiznává se jí totiž právo, aby z vlastní moci, je-li toho třeba, daň zvýšila. Jest to právo, jehož jí vlastně přiznati nemůžeme, neboť jest právě základním právem lidového zastupitelství, povolovati daně. Tohoto práva neměli bychom pouštěti z rukou. Objevuje se zde zase něco, co lze často pozorovati u našich zákonů, že totiž nějakým malým paragrafem dává se vládě obrovská plná moc, V této příčině podali jsme sami, i druhá strana v rozpočtovém výboru resoluční návrh, i.doufám, že zbude ještě čas podati jej také zde v plenu, návrh, jenž směřuje k tomu, že vláda při provádění tohoto zákona jest povinna pečovati o to, aby základní právo lidového zastupitelství, povolovati totiž daně, nebylo tím poškozováno. Za druhé sdělil nám, byť nikoli zástupce vlády, jenž v rozpočtovém výboru nebyl přítomen, nýbrž předseda rozpočtového výboru, že celý výtěžek daně obnáší asi 14-18 milionů korun, obnos to poměrně malý, o němž bychom se vlastně měli domnívati, že mohl býti uspořen jiným způsobem. Dále nutno co jednotlivosti se týče říci, že v tomto zákoně Praha a Slovensko jsou v materiemi výhodě. Stanoví se totiž, že před rozdělením výtěžku této daně odejme se z celé částky jistý obnos, a to ročně 24 milionů pro Prahu pro všeobecnou nemocnici, dále pro Slovensko, a sice za to, že stát zase přejímá jisté povinnosti, které měl dříve, a to asi 62% obnosit těchto přirážek, jež vybrány byly na Slovensku.Zbytek rozdělí se tím způsobem, ze 75% výtěžku přikázáno bude v jednotlivých zemích nemocnicím dotyčných zemí, takže pro stát, pro veškerenstvo zbude takřka jen 25%. Slovensku tedy připadne nejdříve 62%, a ze zbytku, jenž činí 38%, dalších 75%, Jen to chtěl jsem konstatovati. S druhé strany zrušují se přirážky, které posud vybírány byly pro pražskou všeobecnou nemocnicí a přirážky, jež vybírány pro veřejné zdravotnictví na Slovensku. Poskytuje-li se tímto způsobem v §u 10 tohoto zákona Slovensku takořka přednost, jest v § u 8, odst 5, obsaženo něco, co Slovensko vlastně degraduje na jakousi říšskou zemi. Prosím za prominutí, je-li tento výraz trochu příkrý. Kdežto totiž země samy spravují obnosy, jež do jednotlivých zemí plynou, jest v tomto odstavci 5, § 8 stanoveno, že na Slovensku nesmí míti místa samospráva těchto obnosů, nýbrž že ministerstvo samo rozhoduje, jakým způsobem těchto obnosů jest užíti. Dlužno naprosto schvalovati, že tento zákon-vstupuje ihned v platnost, to znamená, že se ministerstvu zdravotnictví umožňuje, aby ihned počátkem roku udílelo výpomoci, i jest tudíž § 9 správným a dlužno uvítati, že stát poskytuje ministerstvu zdravotnictví jisté zálohy na výtěžek těchto daní. Jen zcela krátce chtěl bych ještě říci, že se zákon stará pouze o nemocnice, že však podle mého názoru pod pojem nemocnic spadají také chorobince, ale posud s těmito nevyléčitelnými lidmi ničeho se nestalo, za druhé také porodnice, jichž se nám prozatím také nedostává. Doufám, že v prováděcím nařízení k tomuto důležitému bodu bude přihlédnuto. Vzhledem k tomu, že již uplynulo 8 minut doby řečnické, chci se spokojiti těmito poznámkami a chci ještě podotknouti, že také ostatní nezbytně nutné požadavky zdravotnické správy - připomínám na příklad otázku pomocných lékařů; připomínám otázku souchotinářů - nutně potřebují úpravy. Také vyprošuji si od pana vládního zástupce vysvětlení o tom, jakým způsobem si zabezpečí stát potřebný vliv na správu nemocnic, jež nyní budou podporovány. Končím naším prohlášením, že budeme hlasovati pro tuto osnovu zákona. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Slovo má paní sen. dr Herzigová. Prosím, aby se ujala slova.

Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Sotva byl rozpočet vyřízen, slyšíme o ohromných požadavcích dodatečného rozpočtu a vidíme z toho, že nemůže býti, řeči o finanční rovnováze. Po ujištění vlády, že nevypíše žádných nových daní, následuje nová předloha zákona o 8%ní přirážce, která má za účel sanaci nemocnic. Abychom však na konec neklesli na mysli, dostává se nám ihned v §u 2 ujištění, že tyto přirážky budou příštího roku samozřejmě zvýšeny na 10%. Na které daně se vlastně tyto 8-10%ní přirážky budou vztahovati, není zcela jasné, Pan profesor Wiechowski ovšem připustil, že na všechny, z nichž jsou vybírány přirážky, avšak, v rozpočtovém výboru nebyl pan zástupce ministra financí přítomen, nemohl tudíž dáti žádného vysvětlení, ostatně je opět zase znamení, na jaké výši stojí vážnost senátu, že při důležitých poradách, jaké přece znamená tak vysoké zdanění jednotlivého poplatníka, nebylo finanční ministerstvo zastoupeno. Ovšem že bída nemocnic volá do nebes. Ale co se bude říkati o všeobecných nemocnicích, když universitní kliniky trpí nedostatkem a že - doufám ovšem, že je tomu tak jen na německých klinikách - dokonce panuje nedostatek subvencí a schází někdejší státní podpory, čehož smutným příkladem jsou špatné poměry na německých universitních klinikách, na kterých mají mladí lidé viděti, jak má nemocnice vypadati, jak má býti vedena. Německá dětská universitní klinika je v takovém stavu, že naprosto nemůže platiti za vzor. Můžete se sami o tom přesvědčiti. V květnu minulého roku, tedy 1921, byly vzaty shora jmenované universitní dětské klinice ²/₃ lůžek v paviloně A, takže počet isolací dětí, podezřelých z ochuravení nakažlivými nemocemi, klesl na 30. Táži se vás, co to znamená při epidemii spály, při jiných nákazách, které tak často v Praze řádí. Vytápěcí zařízení jsou tak nedostatečná, že v zimě nelze celou řadu místností vůbec používati, a tyto místnosti musí býti prázdny. Z hlavní budovy není přesná lékařská kontrola nemocných možná, zvláště v nocí, ježto pro vlastního lékaře tu není žádné dostatečné místnosti. Operační sál v paviloně A, byl universitní dětské klinice v Praze rovněž vzat. A lékaři tudíž samí již nemohou zakročovati, nýbrž musí nemocné dopraviti do sousedních nemocnic, a vy sami musíte uznati, že převoz ohrožuje život dětí. Kromě toho nemá klinika žádného dostatečného sterilisačního aparátu a nedostatek elektrického osvětlení podvazuje každé lékařské ošetření a vyšetřování podle moderního způsobu. Jestliže na vzorném ústavě, jakým mají býti universitní kliniky, panují podobné poměry - chci zde znovu říci, že tomu tak je pravděpodobně jen na německé - (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nikoliv, tak je tomu na všech!) pak lze z toho usuzovati o nedostatečných poměrech ve všeobecných nemocnicích. Sanace nemocnic je nutná, ale musíme zde zároveň zdůrazniti, že zde lze provésti úspory v samotném vedení nemocnic, chceme-li je sanovati. Podle zpráv je v zemské porodnici v Brně 108 lůžek, k čemuž jsou 104 zaměstnanci, v zemské nemocnici v Praze je 950 lůžek a 500 zaměstnanců. Pěkné to hospodářství! Opravdu musíme říci, že je to rozhodně příliš mnoho, to zvyšuje správní náklady do nekonečna. Ale místo vypisování nových daní, byly by tyto výdaje musily býti zapraveny z všeobecných daní. Je to sice smutné, ale pravdivé. Musíme znovu říci, že zkracování na útraty obou ministerstev, jímž se nadržuje, na útraty ministerstva zahraničních věcí a ministerstva národní obrany, zajisté by nebyla bývala tak ohromná, aby plnila podobné povinnosti slušnosti státu. Místo, aby se lidu v prvé řadě zabezpečila tak důležitá životní zařízení z daní po ruce jsoucích, vypisují se na to nové daně. Zajisté by si letos nikdo netroufal vypisovati na vojenské požadavky zvláštní daně. Pro nemocnice a pro léčebné ústavy jeví se však tento výdej každému státnímu občanu nezbytně nutným, a jeví se tudíž možným, aby finanční hospodářství vtloukalo lidem zvláštní daně. Mají býti zase opatřeny nové fondy, nové daně, to je moudrost našeho finančního hospodářství. Zmatek ve věcech daňových se stále více rozmáhá. Ani tirády ani jednotliví poplatníci se v něm více nevyznají. Jsem jista, páni senátoři, že vy samí se v tom již nevyznáte! My jsme posledními, kteří by pochybovali o nutnosti sanace léčebných ústavů nebo proti ní dokonce bojovali. Naopak, považujeme ji za naléhavou potřebu, za nutnost, kterou vyžaduje v první řadě zájem lidu, a která bez výjimky jest kulturním měřítkem pro každý národ. Ale způsob, jakým se to, má s touto předlohou zákona státi, je nemoudrý, a proto nemůžeme hlasovati pro tuto daňovou předlohu. (Souhlas a potlesk.)

Předseda: Debata jest skončena, nikdo není k slovu přihlášen.

Uděluji slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Slova pana profesora dr Wiechowskiho nás upomenula, že tam, kde se jedná o nápravu smutných poměrů, sejdou se všichni ti, kteří mají snahy o zlepšení těchto neblahých poměrů. Pokud se týče nemocnic na Slovensku, chci poznamenati, že my zajisté za to nemůžeme, že jsme takový brak přejali, jak to právě na Slovensku vidíme. My chceme na Slovensku udělati změnu, chceme z toho braku nadělati nemocnice, které by representovaly nejen Slovensko, nýbrž také náš stát. K tomu ovšem jest potřebí nejen doby, ale i finančních prostředků.

Pokud se týče stížnosti senátorky dr Herzigové, že německá klinika jest snad hanebně vybavena, vážené shromáždění, kdo pak to zavinil? My jsme to jistě neudělali, to jest věc minulosti a jestliže německá klinika je hanebně vybavena, o nic lepší nebyla klinika Česká, naopak ještě v mnohém ohledu daleko hůře, a ta věřím, až pražská všeobecná nemocnice bude sestátněna. že všichni, kteří nesou odpovědnost za náš stát, na prvém místě postarají se o to, aby jak česká klinika lékařská, tak i německá byla vybavena tak, aby důstojně representovala nejen vědu českou, ale také vědu německou a aby důstojně representovaly obě kliniky i náš stát.

Předpokládám, že za tři léta trvání našeho státu udělali jsme, co bylo v naší moci.

Pokud se týče stížnosti paní senátorky dr Herzigové, že jest v porodnici příliš mnoho sil, prosím přítomného pana sekčního šéfa, aby to vyšetřil a aby byly síly zbytečné odstraněny. Prosím slavný senát, aby laskavě schválil tento návrh.

Předseda (zvoní): Přikročíme k hlasování. O návrhu výboru rozpočtového, usneseném poslaneckou sněmovnou, dám hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomu? (Námitky nebyly.)

Námitky proti tomuto způsobu hlasování nejsou, budu tedy tak pokračovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru rozpočtového a zdravotnického, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějakou poznámku?

Zpravodaj sen. Klečák: V §u 8, v odstavci 3., 3. řádka, místo slova >citovaného<, aby byla >tohoto< zákona.

Předseda: Dám hlasovati ve druhém čtení i s opravou navrženou panem zpravodajem.

Kdo souhlasí s návrhem výboru tak, jak byl přijat ve čtení prvém i s opravou, právě panem zpravodajem přednesenou, také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, návrh je přijat také ve čtení druhém.

Tím jest denní pořad vyčerpán.

Navrhuji, aby příští schůze konala se za 10 minut s tímto

1. Ústní zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona z 12. srpna 1921, čís. 332 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných.

2. Ústní zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona o prodloužení účinnosti zákona z 6. dubna 1920, čís. 275, Sb. z. a n. o ochraně nájemníků.

3. Ústní zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se určuje peníz 130,000.000 k účelům starobního a invalidního pojištění.

Jsou námitky proti mému návrhu? (Nebyly.)

Námitek není.

Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.